Vážení čtenáři a návštěvníci Nikolčiných stránek,
dovolte, abych Vás seznámil s tím, jak vznikala série příběhů Astronavigátorova vnučka, protože si myslím – a Nikolko, doufám, že mi dáš za pravdu – že její osud je docela zajímavý. Jedná se totiž o dílko, na jehož vzniku má Nikolka značný podíl a troufám si říci, že bez jejího přispění by bylo do značné míry ochuzeno. Ale abych dlouho nechodil kolem horké kaše, nechejme hovořit úryvky z dopisů, které jsme si s Nikolkou vyměňovali. Všechno to vlastně začalo 4. listopadu 2002…
E: 4.11.2002
Milá Nikolko,
se zájmem jsem si přečetl všechny Tvé erotické povídky a příběhy, i povídky dodané Tvými čtenáři. Obsahově jsou velice působivé a vzrušující. Nelíbí se mi však jejich jazyková úroveň – hlavně spousty pravopisných chyb.
Ale abych jen nekritizoval, pokouším se sám sepsat jakýsi seriál erotických představ – něco mezi erotickou sci-fi novelou a thrillerem. I když mám připraveno už několik kapitol, zjišťuji, že to není vůbec snadné, protože u delšího seriálu je nutné i dodržení logické návaznosti dějů.
Přestože celé dílko není ani zdaleka hotovo a jeho zakončení je dosud i v mých představách poněkud mlhavé, dovoluji si poslat Ti na ukázku Prolog a jednu kapitolu. Sděl mi, prosím, zda bys byla ochotna tento seriál uveřejňovat (jako projev vděčnosti mohu některé z hrdinek dát Tvé jméno ☺), popřípadě zda víš o někom, kdo se tomuto nebo podobnému žánru věnuje.
Srdečně zdraví Éósforos
P.S. Neděs se těch latinských a řeckých slov, jedná se o příběhy mj. i z lékařského prostředí. Kdo tyto jazyky ovládá, přeloží si sám, kdo ne, tomu vše v dalších kapitolách přeloží samy ‚pacientky‘ CPLE, které jsou těchto jazyků znalé (a takových tam vystupuje hned několik.).
Popravdě řečeno, vedle pravopisných a gramatických chyb, kterými se to ve většině povídek na Internetu (nejen erotických a nejen na Nikolčiných stránkách) přímo hemží :-((
vadí mi i to, že ty erotické povídky jsou ve většině případů přímo zapleveleny nechutnými vulgarismy. Píši proto tak, abych se bez nich obešel a ukázal tak ostatním autorům, že i spisovným jazykem podaná erotická povídka dokáže vzrušit…
N: 4.11.2002
Ahoj,
jsem ráda, že se ti ty povídky líbily alespoň s výhradami k pravopisu. Doufám jen, že jsi ty chyby nenašel v mých povídkách. Povídky od autorů samých víceméně neupravuji, a tak tam ty chyby asi budou, ale to je každého věc.
S tím seriálem. Takže já si nejdříve přečtu, co jsi mi poslal, a pak ti dám vědět. Já osobně lékařské prostředí nijak v oblibě nemám, a to i pokud se to týká jen povídek. Také nemám ráda moc povídky, které jsou rozkouskované do mnoha částí, a pokud bych je měla zveřejnit, tak asi jen v případě, že je budu mít všechny naráz pohromadě.
Měj se moc hezky, Nikolka.
P.S. A mé jméno některé z hrdinek? No proč ne.
N: 5.11.2002
Ahoj,
ta první část povídky byla docela zajímavá, a pokud se v následujících částech nebudou vyskytovat nějaké extrémnosti, ať už sexuální či jiné, ráda Ti tu povídku uveřejním, jakmile mi ji pošleš celou.
Měj se moc hezky, Nikolka.
E: 11.11.2002
Milá Nikolko,
díky za dopis. I když Bibli pojímám především dänikenovsky, nedosahují extrémnosti v tomto směru ani zdaleka Rushdieových Satanských veršů, nemusíš se bát, byť i by můj literární pseudonym k tomu sváděl. A extrémy sexuální? Nuž takové hrůzy jako ve
3. a 4. díle Malé Dominy (biopsie, průtokový ohřívač, sešívání labiorum pudendorum apod.) se v mém díle také nevyskytují, protože mě SM nijak zvlášť neláká. I když nepopírám, že na CPLE v jedné kapitole vnikne špiónka CIA, která bude odhalena a potrestána – a na té si trochu toho ‚násilí‘ samozřejmě neodpustím – právě pro tu to bude tak trochu ten thriller.
Ale pro zbytek platí opravdu především erotická sci-fi novela (na povídku je to opravdu příliš dlouhé). Dívky si tam budou žít tak trochu jako v kasárnách a tak trochu jako v luxusním erotickém salonu. Zatím Ti neprozradím, co od nich budou mimozemšťané za to chtít, nechej se překvapit.
Co se týče mé nabídky dát některé hrdinek Tvé jméno: Tvé biometrické údaje (věk, výška váha) přebírám z Tvých stránek. Sděl mi prosím, jaká je Tvoje profese nebo jaký obor studuješ (dívky využijí svých profesních a odborných znalostí k odhalení pravého účelu existence CPLE) a jaké jsou Tvoje zájmy a záliby (stačí pochopitelně pár hesel - to aby ses tam poznala). Zda mi prozradíš skutečnost nebo své představy - to už záleží na Tobě. Jméno máš (nebo sis vybrala) moc hezké; Nikola – převzaté z francouzštiny (Nicole) [a to původem z řečtiny, vykládá se jako ‚vítězství lidu‘. Nevadilo by Ti, abych z Tebe udělal Francouzku?
Srdečně zdraví Éósforos
N: 11.11.2002
Ahoj,
myslím, že údajů o mně a mých zálibách najdeš na mých stránkách vcelku dost. Co se týká té Francouzky, tak ne, chci zůstat i v tomto případě Češkou.
Nikolka
P.S. Máš podobný sloh, jako jeden můj bývalý kamarád.
A tak jsem našel svou ‚dvorní vydavatelku‘, Nikolku, která dokonce dala souhlas k tomu, aby jedna z hrdinek příběhu Dědictví božích synů nesla její jméno. Ovšem svou poněkud chladnou odpovědí na můj dopis 11.11.2002 si způsobila jednu nepříjemnost. Zatajila mi totiž svou profesi – všimněte si prosím, že se o ní nikde na svých stránkách nezmiňuje – a tak jsem z ní v povídce udělal studentku architektury. Zkrátka a dobře, tu odbornost jsem tam potřeboval…
Následovaly pak dva dopisy (19.12.2002 a 21.1.2003), kde jsem Nikolku jen informoval o tom, jak práce na příběhu pokračují, a vždycky jsem jí poslal na ukázku několik kapitol. A pak přišel velký den…
E: 24.2.2003
Nikolko, je to celé! Měj se!
N: 24.2.2003
Děkuji, musím si to nejdříve přečíst, ale myslím, že se to bude líbit. Můj první dojem alespoň takový je. Budu muset použít jiné pozadí, na tom původním by se to velmi špatně četlo, a také by to moc neladilo s ostatními stránkami, ale to je jen detail.
Měj se moc hezky, Nikolka.
E: 25.2.2003
To je samozřejmé. Výtvarnou stránku nechám na Tobě, protože sám žádný výtvarník nejsem. Tvoje stránky jsou opravdu pěkně udělané a je pochopitelné, že i Dědictví musí ladit.
Přeji krásný den. Éósforos.
P.S. Kdyby se Ti podařilo zabudovat i nějaké vhodné ilustrace, tak také nebudu protestovat.
Následující dopisy, které jsme si vyměňovali několikrát denně, se týkají redakčních podrobností. Nikolka připravila začátek příběhu ke zveřejnění, já jsem ji upozorňoval na chybně nastavené odkazy apod., takže je můžeme s klidem vypustit. Důležitý je však dopis ze dne 26.2.2003, ze kterého vyjímám:
(Protože jsme si většinu dopisů posílali navzájem několikrát a doplňovali jsme tam komentáře k jednotlivým odstavcům, větám i slovům, transformuji většinu dalších dopisů tak, jako by to byly dialogy.)
26.2.2003
N: … Dnes jsem se dostala ve čtení až po Intermezzo 3. Musím přiznat, že se mi to moc líbí, nic tak dobrého jsem už dlouho nečetla. Mimochodem s poznámkou
o mírné podvýživě u mé jmenovkyně Nikolky
jsi mě tedy dostal, ha, ha, ha.
E: To já nee… to nadiktovala Jana Sličným Akvabelám do protokolu… :-)
N: No, budu muset více jist. Jsem zvědava, jak to nakonec dopadne, ale nechci to hltat, takže ve čtení budu pokračovat zase až zítra.
Neplánuješ náhodou nějakou další podobnou povídku?
E: Viz přiložený dopis …
N: Měj se moc hezky, Nikolka.
Všimněte si, milí příznivci mých literárních výplodů, že Nikolka ode mne požaduje další povídku ještě před tím, než byly vůbec zveřejněny první kapitoly Dědictví! To se totiž stalo až následujícího dne, v sobotu 1.3.2003… Z přiloženého dopisu vyjímám:
E: 27.2.2003
Milá Nikolko,
tak jsem si přečetl ten Tvůj poslední dopis a těší mě, že se Ti moje dílko líbí. Otázku, zda plánuji psát něco dalšího, Ti nemohu s určitostí zodpovědět, protože to závisí na několika okolnostech.
Především bych si chtěl počkat na reakce čtenářů. A teprve potom bych se rozhodl, mám-li (vůbec) psát něco jiného nebo zda se pustím do druhého dílu.
…
Druhý díl – (to je zatím jen moje mlhavá představa!) – by zřejmě začal tím, že Jana s Lenkou se pustí do hledání ostatních děvčat (o tom, že např. existuje nějaká Nikolka, hovoří poznámkový blok, který našla Lenka v kabelce, že?) a potažmo i chlapců z CPRE, jenže se dostanou do spárů tajných služeb, před čímž varovala Jennifer Jošuu (35. kapitola). Mimozemšťané je pak budou zachraňovat…
Nebo se naskýtá další možnost – popsat život na CPRE. K tomu bych však potřeboval vhodnou spoluautorku, protože jsem založen zcela heterosexuálně (a navíc ještě jako ‚horňák‘, ale to sis jistě domyslela sama, protože celkový charakter mého spisu tomu odpovídá…) a popisovat kluky se mi tak trochu (dost) příčí, i když proti homosexuálům nic nemám, a kdybych se náhodou stal ‚posrancem‘, jak říkává náš milovaný pan expremiér, tak bych pro zákon o registrovaném partnerství ruku určitě zvedl. (Mimochodem – lesbické scény se mi moc líbí…)
Od spoluautorky bych však vyžadoval dvě věci: 1) Musela by psát spisovnou češtinou a 2) musela by se vyvarovat vulgarismů. Třeba bys mohla na svých stránkách vyhlásit konkurs… pokud by ses toho nechtěla ujmout sama. Ale raději bych nejprve počkal na ohlasy čtenářů.
A závěrem dopisu ještě dvě otázky, prosím:
N: 28.2.2003
Ahojky,
Ta povídka je opravdu skvělá, Lucka by řekla, že je jako od Nesvadby, tedy jestli znáš například jeho knížku Sex fikce. Myšleno námětem a také trochu stylem, ne obsahem.
Co se týká reakcí čtenářů, nepochybuji, že se inteligentnímu čtenáři zalíbí, těm omezenějším, co hledají jen sex asi už tolik ne, ale doufám, že na mých stránkách převažují ti první. Jen nevím, jak by se ta pozitivní reakce měla zjišťovat.
Jaké bude pokračování, to bych nechala zcela na tobě, jen bych se velmi přimlouvala, aby tam opět jednu z hlavních rolí měla Nikolka ☺. Ráda čtu jakoby, (a ještě více skutečně) o sobě, ha, ha, ha. Chlapci by tam snad ani tak moc být nemuseli, pokud by to bylo pojato spíše lesbicky, určitě by mi to nevadilo.
Na tvou první otázku jsem už vlastně odpověděla, postava mé jmenovkyně Nikolky se mi velmi líbí, byť je, jak se zdá o dost chytřejší a znalejší než já. Takže by mi určitě ani nevadila větší provázanost mé jmenovkyně přímo se mnou. Jenom bych tím mohla získat, že? ha, ha, ha.
A jak se to líbí Lucce? Jsem si jistá, že je jím nadšená zcela stejně jako já, možná ji jen trochu mrzí, že ona žádnou jmenovkyni, potažmo roli nedostala.
Měj se moc hezky, Nikolka.
P.S. Ty jsi občanským povoláním lékař, že?
Ujišťuji P.T. čtenářstvo, že lékař tedy opravdu nejsem. Ale to už jsem věděl, že se dalšímu psaní nevyhnu a že to bude pokračování v duchu 1. plánu, tj. zásah tajných služeb do života dívek, jejich zatčení, věznění a nakonec vysvobození s pomocí mimozemšťanů.
Jenže co teď s tím doslovem? Ono totiž těch dopisů, které jsme si s Nikolkou vyměnili je velmi mnoho – jen těch zásadních (očíslovaných), které se Astronavigátorovy vnučky týkají, je 28 – a pak je nutno počítat i s rozsáhlými komentáři v konceptech jednotlivých kapitol. Proto z dalších dopisů vypouštím všechny osobní údaje týkající se mne i Nikolky a zveřejním jen ty úryvky, které se AV přímo týkají. A samozřejmě, že i z dopisů a komentářů budu vybírat jen takové, o kterých si myslím, že by Vás, milí čtenáři, mohly zaujmout, a které aspoň já považuji za klíčové.
Přejdeme teď k datu 19.3.2003, kdy měla Nikolka k dispozici návrh Prologu a prvních čtyř kapitol.
20.3..2003
N: … Přečetla jsem si také první kapitoly z nového pokračování, a myslím, že bude skvělé. Možná bych měla pár připomínek, ale záleží jen na Tobě, zda je budeš respektovat. Přece jen to píšeš Ty, a ne já, ha, ha, ha.
E: Ale na druhou stranu to píšu hlavně pro Tebe…
N: Takže si myslím, že by Nikolka neměla být vždy tak svolná, pokud jde o svlékání, viz například figurantka u mediků apod.
V původním znění kapitoly Nikolka zapomněla, že už není na CPLE a ze setrvačnosti se tak chovala :-)
E: No, nevím. Má to být erotická sci-fi, takže navrhuji kompromis. Nikolka se svlékne do naha automaticky – jak je zvyklá z CPLE – při té první prohlídce. Pak, když ji asistent požádá, aby se předvedla vysvlečená do naha i medikům, bude se zdráhat. Když však zjistí, že dělá figurantku Janě, bez rozpaků se opět svlékne (pochopitelně, před Janou nemá co tajit…) a bude to vlastně další porušení konspirace. Souhlasíš?
N: Ale ano, souhlasím, je to myslím vhodný kompromis.
E: Dovol mi při této příležitosti jednu intimnější otázku: Byla jsi někdy v dospělém věku (>15) nucena vysvléci se u lékaře úplně do naha? Jaké byly Tvé pocity?
N: Ne, toto se mi naštěstí nestalo. Lucce nicméně již ano, dokonce…
Nemíním zveřejnit celou Nikolčinu odpověď, protože je příliš intimní. Byla však uplatněna ve 14. kapitole v podobné souvislosti.
N: Také by bylo fajn, kdyby Lucka byla Nikolčina sestra,
E: Fantastické, zapracuji!
Původně se jednalo o důvěrné kamarádky. Nakonec mi Nikolka prozradila, že s Luckou jsou skutečně sestry a dokonce to zveřejnila na svých stránkách.
N: byť třeba nevlastní. Protože neznám tu chybějící kapitolu 03, nevím, jak jsi naložil s Lucčinou transsexualitou, ale napadlo mě, že by bylo dobré, byla-li by na pohled ženou (prsa po tělesné stránce, a pochopitelně i myšlením), ale měla by stále penis. Teprve mimozemšťané by mohli na její přání transformovat její tělo na ženské.
E: Nádhera, beru! … Vidíš, jak pěkně spolupracuješ. A to ses spoluautorství bránila…
N: Jinak, Lucce se velmi líbí představa, že je potomkem mimozemské civilizace, a také Tě pozdravuje.
…
A určitě nech nějakým hrozným způsobem zhynout ty hnusné Amíky za to ohavné zacházení se ženami. Kdo se takhle chová, musí být přece potrestán, ne?
E: Mrtvoly nevedu, ale kdybys jen tušila, jakým nedůstojným způsobem budou transformováni na bezpohlavní otroky zbavené vlastní vůle a schopnosti myšlení, už bys je předem litovala… Ale pár kapitol budou muset dívky nějaké to ponižování ještě vydržet, ti dozorci si s nimi i trochu pohrají. Návodem jim bude výpověď Jennifer (viz kapitolu 31 Dědictví). Právě to však přivodí jejich konec.
Jen tak mimochodem – to je moje reakce na dnešní pohnutou mezinárodní situaci. Tady je mým vzorem Jules Verne, který taky poukazoval na nespravedlnost, koloniální útisk apod. Viz postoj kapitána Nema k Angličanům.
20.3.2003
E: Teď jsem však nucen se přiznat, že otázky transsexuality jsou pro mne dosti zahaleny tajemstvím. V jednom dopise ses mě ptala, zda náhodou nejsem lékař. Předpokládám, že jsi původně k tomuto názoru dospěla na základě toho, že v Dědictví božích synů (dále DBS) hojně používám odborné terminologie a detailně popisuji některé vyšetřovací metody a postupy.
N: Ano, Přesně tak tomu bylo.
E: K tomu ovšem nemusím být lékař. Stačí oprášit trosky nepovinné gymnasiální latiny, obstarat si anatomický atlas a učebnici gynekologie, což jsou knihy, které možno obdržet v každém větším knihkupectví. Pak se to ovšem musí trochu nastudovat, že?
Učebnice gynekologie je běžně dostupná především proto, že gynekologům do péče se svěřuje více než polovina obyvatelstva v civilizovaném světě (žen žije na Zemi o pár procent víc než mužů…). Ale transsexuální jedinci tvoří jen maličkou kapičku v tom oceánu sexuálně vyhraněné většiny, takže informací je poskrovnu.
N: Myslím, že nějaké informace by se daly najít na Internetu.
E: Tím spíše si však myslím, že by stálo za to, aby i tyto problémy byly předmětem literárního zpracování. Rád bych však vyšel při rozvíjení fantazie z reálných základů – podobně jako jsem tak učinil v předchozím dílku. Proto teď budu psát takovou kostru toho, co bych si asi představoval, aby se v Astronavigátorově vnučce také stalo, a budu to prokládat otázkami. Prosím pěkně, abys ten návrh okomentovala a na otázky pokud možno odpověděla.
A tak mi Nikolka s Lucčinou pomocí poskytla základní fakta o problematice transsexuality, abych mohl uskutečnit další ze svých představ, která ve mně uzrála během těch několika dní, kdy jsme začali s Nikolkou o transsexualitě debatovat – tento fenomén literárně zpracovat tak, abych ukázal, že transsexuálové nejsou žádní blázni ani exoti, že to jsou docela normální lidé jako my, kteří jsme příslušníky majoritní komunity a že většina jejich problémů je zapříčiněna nesmyslnými předsudky, kterými je právě majoritní komunita infikována.
Dříve však, než se mohly objevit kapitoly s filosofickými úvahami o transsexualitě, zvláště pak
kapitola 14, postupoval příběh přes popis prvních dní zajetí a 1. Intermezzo k momentu, kdy se Nikolka – tedy ta literární, pochopitelně! – dostane na pranýř. Během práce na kapitolách 5, 6 a 7, kdy Nikolka korigovala popisy metod odlákání stráží apod. – původně Lenka postavila improvizovanou kladinu, na které se předváděly dívky úplně nahé, nakonec Lenka simuluje mdloby a je Janou ošetřována ‚nahoře bez‘ v další kapitole při požárním poplachu také Lenka s Nikolkou vyběhly z jídelny bez plášťů a nakonec jsem je přioděl do sukýnek z ubrusů.
V té době přišla Nikolka také s nápadem, že by dívky mohly objevit druhý zajatecký tábor, kde by pomáhaly tamním zajatcům, a že by se na jejich osvobození mohli podílet Kubánci – a protože se mi to zalíbilo, přestěhoval jsem celý zajatecký tábor z pomyslného ostrova uprostřed Indického oceánu poblíž základny Diego García doprostřed Atlantiku poblíže základny Ascension. Ale když jsme dospěli k 8. kapitole, došlo mezi námi ke krizové situaci.
E: 16.4.2003
Milá Nikolko,
dovol, abych Tě seznámil s tím mým ‚bláznivým‘ nápadem, o kterém přemýšlím už asi tři týdny a snažím se mu dát tu správnou podobu.
Já bych si moc přál, abys s ním souhlasila, protože kdyby se to podařilo, mohla by být 8. kapitola Astronavigátorovy vnučky jednou z ‚eroticky‘ i ‚perverzně‘ nejpřitažlivějších povídek, protože by měla i ‚ženský psychický náboj‘. - Myšlenkové toky ženy bys tam dodávala Ty.
Zatím naše spolupráce vypadá následovně:
Já vždycky něco napíšu, Ty k tomu dodáš připomínky a já je v rámci možností zapracuji. Ta osmá kapitola, která bude ve své podstatné části popisovat, co se děje s Nikolkou uvázanou na pranýři, by mohla – kdybys na to přistoupila – vypadat trochu jinak. Předpokládalo by to však Tvou přímou autorskou spolupráci.
Tato kapitola se bude dost podobat
kapitole 31 Dědictví, jenže na místě Jennifer bude Nikolka a na místě dvou dozorců budou vojáci, kteří se tam postupně budou shromažďovat.
Rozdíl bude ale v tom, že Nikolka, ač angličtině velice dobře rozumí, musí předstírat, že tomu tak není. Vojáci tedy nevědí, že Nikolka rozumí každému slovu, které oni tam pronesou. Takže se Nikolka dozví množství velmi důležitých informací, ale za cenu toho, že si bude muset vyslechnout i spoustu příznivých i nepříznivých výroků, kterými vojáci budou komentovat hodnocení její postavy a jednotlivých tělesných partií, a to nejen podle vizuálních dojmů, ale pochopitelně i hmatem. Rovněž také budou hodnotit její – byť omezené – reakce na jejich hmaty. V neposlední řadě se dozví, jak vojáci hledí na její kamarádky, na Jennifer a na své velitele. Také se při té příležitosti dozví o existenci toho druhého zajateckého tábora – tady bude zabudována první část Tvého nápadu… Reálná Nikolka si ten tábor vymyslela, literární Nikolka se o něm dozví jako první ☺
Nikolka bude ovšem pod obrovským psychickým tlakem: Připoutaná, svlečená, se zavázanýma očima se snaží vyzískat co nejvíce informací z toho, co se dozvídá od naprosto otevřeně hovořících vojáků, a hned tyto informace ve svých myšlenkových pochodech předběžně hodnotí. Přitom musí strpět všechno, co jí budou provádět (jenom předem upozorňuji, že to nebudou žádné surovosti).
A teď k Tvé spolupráci:
Já budu režírovat ty vojáky (co budou říkat a jak budou jednat) a od Tebe bych chtěl, abys režírovala svou jmenovkyni.
Co v této tíživé, ponižující situaci prožívá? Strach, úzkost, ponížení, stud, napětí, vzrušení, vztek, pocit bezmoci, obavy o osud Lenky zavřené v bunkru… Uspokojení z toho, že získává nesmírně cenné informace, aniž by o tom vojáci věděli… Jaké myšlenky jí (Tobě) táhnou hlavou?
Někde Ti třeba napovím, co bych si představoval, že by ty myšlenky mohly obsahovat, ale samozřejmě, že to už bude Tvoje věc, zda té nápovědy využiješ nebo ne. Někde Ti položím otázku, zda v rámci svých omezených možností učiní Nikolka to či ono. Ale většinou bys tam měla volné pole působnosti.
Tvorba této kapitoly pochopitelně zabere více času, protože jednání vojáků a jejich výroky Ti budu posílat po částech, aby myšlenkový tok literární Nikolky nebyl ovlivněn tím, že reálná Nikolka bude znát následující činy a výroky vojáků.
Také samozřejmě můžeš navrhnout, jaký výrok nebo jaký čin ze strany vojáků by sis přála, aby následoval. Já toho však využiji jen v tom případě, že mi to bude zapadat do scénáře kapitoly.
Mezi tím budu pochopitelně připravovat další kapitoly, nebo ty části dalších kapitol, které jsou na té osmé kapitole nezávislé.
Než se rozhodneš, zda můj návrh této formy spolupráce přijmeš či ne (nepřijmeš-li, bude mi to dost líto, ale v žádném případě to nepoškodí naše přátelství a ostatní formy spolupráce, které už fungují), zkus jen tak cvičně zapnout fantazii (z Tvých vlastních povídek vím, že to umíš mistrně) a pověz, o čem právě Nikolka přemýšlí:
_________________________
V sedmé kapitole jsme opustili Nikolku bezmocně uvázanou na pranýři, což je trest za přímý fyzický útok na velitelku tábora. Vojáci nejprve chtěli, aby se svlékla, ale nakonec – v časové tísni – jí plášť ponechali.
Možné směry toku Nikolčiných myšlenek:
Co jsem to provedla! Zabila jsem člověka! Nebo je jenom zraněná?
„Odneseme tu nemožnou slepici…“ Není u vojáků příliš v oblibě…
Co se mnou provedou? Ten plášť mi seberou při nejbližší příležitosti – a pak… ?
„Nesmíte je znásilnit a nesmíte je zranit…“
Nebo o něčem úplně jiném?
_________________________
Zkus psát rovnou v 1. osobě - a pochopitelně tak asi 3-5 vět, aby se to pak nemuselo dělit do více kapitol (i když i to by bylo možné).
Nutno přiznat, že Nikolka se tomuto nápadu dost houževnatě bránila, ale nakonec na tuto hru přistoupila jen pod podmínkou, že tam budu psát i její repliky v několika variantách a že si vždycky vybere a upraví tu, která jí bude nejlépe vyhovovat. I poslal jsem začátek 8. kapitoly, kde medituje zatím sama uvázaná na pranýři. Nikolka sestavila z mých návrhů docela pěkný úvod, a tak jsem jí poslal další část až po moment, kdy Fred vytáhl nůž, aby jí ořezal vlasy.
Ovšem – to jsem neměl dělat! Nikolka se do té role tak vžila, že mě obvinila z toho, že to já chci ponížit ji prostřednictvím toho vojáka…
14. – 16.4.2003
N: Je mi to líto, ale nejsem schopná do cizího textu vkládat vlastní myšlenky. Budeš to muset psát tak, jako předtím.
E: To mě opravdu moc mrzí.
N: No já si začínám myslet, že to byla zřejmě chyba, když jsem se Ti začala ‚plést‘ do psaní. Nějak ta povídka pro mě ztrácí to kouzlo, které měla ta předchozí. Asi jsem se s povídkovou Nikolkou příliš ztotožnila. A také mám dojem, že po mých ‚zásazích‘ ta povídka ztrácí na přitažlivosti pro běžného čtenáře, který by chtěl více sexu a násilí. Jestli tím naopak získává na kvalitě je sice hezké, ale my to neděláme pro akademického čtenáře, že?
E: Víš co? Zkusme ještě jednou pokračovat tou kompromisní metodou volby alternativ. Způsob, jakým jsi zkomponovala ten úvod, se mi totiž moc líbí. Ale napřed to budu muset připravit.
N: Dobře, tak ať je po Tvém, zkusím to, ale neslibuji, že mi to půjde. Mimochodem, proč Ti na tom tak záleží?
N: To s těmi vlasy bych tam nedávala, pro mnoho žen je ponížení spojené s násilným ostříháním velmi silné.
E: To je právě součást toho hrozného psychického tlaku, kterému budeš v této kapitole vystavena. O tom jsem Ti psal, když jsem Ti představoval projekt této kapitoly. A také se rovnou a bez mučení přiznám, že mě k tomuto výroku inspirovaly Tvé fotografie n_26 a n_34. Tvoje vlasy jsou totiž nádherné a já se na ty dvě fotografie nemohu vynadívat. Teď si představ, že rozumíš tomu, co ten voják řekl, když vytáhl ten nůž.
N: Jistě, chápu to tedy tak, že mně chceš v podstatě ponížit ty, a používáš k tomu za sebe jako náhradu toho vojáka. Myslím, že se tomu říká transponace.
E: Při tom on neví, že mu rozumíš a ani to nesmíš dát najevo. Co se v Tobě odehrává?
N: Nelíbí se mi děj této kapitoly. (Nuž uvidíme…)
E: Podělila ses o dojmy z 8. kapitoly s Luckou?
N: Jistě, má na ni stejný pohled jako já. (Opravdu??)
A i když jsem jí poslal celý text kapitoly, aby viděla, že ve skutečnosti se jedná jen o hrozbu, která nebude naplněna, odmlčela se na celých osm dní a její reakce na další dopis pro mne vyzněla velice chladně.
Pokračoval jsem sice v přípravě dalších kapitol, aniž bychom si vyměňovali jakoukoliv korespondenci. Teprve 5. května mě kontaktovala Lucka…
L: 5.5.2003
Ahoj.
Jak pokračuje AV? Už nám delší dobu nic nepřišlo a alespoň mně to docela chybí :-(
Příjemný večer (den), Lucka
E: 5.5.2003
Milá Lucko,
díky za dotaz, probudil mě tak trochu z letargie, protože už jsem měl docela strach, že jste na mne zanevřely kvůlivá té osmé kapitole. Sice chápu, že se vám příliš nelíbí, ale její obsah je stále otevřen a já čekám na vaše zásahy.
Teď mám rozpracovány další čtyři kapitoly, ale ty jsou dost náročné na logickou provázanost děje, a já je neustále přepisuji a opravuji, takže ještě vydrž…
Co závěrem? Vyřiď prosím pěkně Nikolce, že mě opravdu moc mrzí to, co se mezi námi stalo. Já jsem vůbec nepředpokládal, že by se ta hranice mezi realitou a fikcí smazala natolik, aby si to vzala tak přísně osobně, a teď…
Nerad bych totiž ztratil takovou fantastickou kamarádku… Měj se moc krásně.
L: 7.5.2003
Ahoj.
Nemám v úmyslu posuzovat Tvoje psaní AV do té doby, než si ho budu moci přečíst celé, a i potom se budu vyjadřovat jen jako čtenářka, a ne jako literární kritička, tou je spíše Niki ☺
Ostatně osmá kapitola se znelíbila pouze jí, (ale, ale…) já bych mohla mít výhrady zase k jiným kapitolám, ale jak jsem uvedla v úvodu, zdržím se hodnocení.
…
Niki si to opravdu vzala trochu osobně, ale ne tak, jak myslíš. Pokud jsem ji pochopila správně, tak meritem věci je spíše Tvoje přísná anonymita. Má prostě pocit, že se otevřela více, než Ty, a je nyní zklamaná, že jsi neudělal totéž. Tím má na mysli zřejmě i to, že jsi jí nedal číslo svého telefonu.
Kromě toho má trochu ‚alergii‘ na to, když někdo z netu chválí její fyzický vzhled, a ne to, co umí ☺ – a Ty jsi to udělal s těmi jejími vlasy ☺
Bylo by fajn, kdybys ji prostě napsal, jako by se nic nedělo, jistě na to čeká.
Příjemný večer (den), Lucka
Ano, to je pravda. Zatím s Nikolkou spolupracujeme ve vzájemné anonymitě, i když už jsme si toho o sobě navzájem napsali dost a dost – dokonce i ta telefonní čísla jsme si vyměnili, ale používáme jich stejně jen k posílání SMS.
Do osmé kapitoly však už Nikolka nezasáhla a její text už jsem upravoval celý sám.
Následovaly kapitoly 9 – 16. Jejich obsah odpovídal přibližně kapitolám 9 – 17 a s nimi krátký dopis.
E: 26.5.2003:
Pokoušel jsem se najít na Síti nějaké seriózní informace o TS, ale většina odkazů mě přivedla do různých sexshopů a na stránky, kde se o TS pojednává většinou jako o objektech zájmu sexuálních maniaků, což mě hrozně štve. Jediné jakž takž využitelné informace jsem nalezl tady:
http://mujweb.cz/www/mor_forum/
http://web.iol.cz/ivaw/HF_TS.htm
http://www.lekarna.cz/detail.php?id=7317 (poznámka: dnes - 28.6.2010 - už tyto stránky neexistují, proto jsem zlikvidoval odkazy)
a tuhle knihu (Tereza Spencerová: Jsem tranďák! Nakladatel: G plus G, 2003, ISBN: 80-86103-64-1, EAN: 9788086103648) jsem si dovolil objednat.
Zatím mám však dojem, že nejobsáhlejší informace, které se mi podařilo získat, jsou poznámky od Lucky v dopise ze dne 20.3.2003. V příběhu se pomalu přibližuje čas, kdy budou postupně uplatněny, i když z kapitol, které jsem dosud uvolnil, to zatím není patrné.
26.5.2003
N: Pokud hledáš nějaké informace o TS, stačí přece, když se zeptáš mě nebo přímo Lucky.
E: Zatímco 20.3.2003 jsi mi mj. navrhovala, abych tyto informace hledal na síti…
A ta knížka Terezky Spencerové je opravdu báječná. Posloužila mi jako inspirace nejen ke kapitole 14, ale i k tomu, abych diferencoval chování k Lucce u různých skupin účastníků děje.
N: Mám dojem, že píšeš málo o Lucce, bylo by fajn, kdyby měla nějaký vztah (třeba s Janou), alespoň do té doby, než se jí budu moci dotknout já (kvůli tomu nabíjení), ha, ha, ha. Možná by bylo fajn, opět zmínit i její transsexualitu, protože čtenáři na serveru to jistě od začátku, kde to bylo zmíněno, již zapomenou. A taky se mi zdá, že jsi velmi "odbyl" ty moje lesbické scény s Lenkou, chtělo by to něco více než jen náznak, ne? A pak, že nemám připomínky, ha, ha, ha.
Tehdy jsem přišel na nápad posunout sled kapitol a vložit novou kapitolu 14, která právě má navodit situace, které Nikolka navrhuje. Ovšem mezi tím jsem připravil další kapitoly až po současnou 22, když Nikolka zasáhla opravdu ‚razantním‘ způsobem:
N: 14.7.2003
… děkuji za další pokračování, jsou opravdu v zásadě skvělá. Připomínku bych snad jen měla k tomu, aby ‚léčení‘ Nikolky netrvalo již příliš dlouho, protože čtenáři budou dostávat nové kapitoly zase zřejmě po třech částech v intervalu dvou týdnů, a vzhledem k tomu, že paměť je děravá, by mohli mít v tom docela zmatek, proč ta Nikolka nemůže obejmout svou sestru.
… nějak opomíjíš Lucku, je tam o ní málo, a to co tam je, je až na setkání s prastrýcem (které se ti opravdu povedlo), takové nicneříkající.
…samotné vystupování dívek postrádá autenticitu. Viděla jsem záběry z Guantanáma, a tohle je proti tomu letní tábor pro předškolní děti. No, takže ti to nejdřív chválím, a hned poté zase kritizuji, ale to jsi přece chtěl, ne? Můj kritický pohled, že.
E: 15.7.2003
Milá Nikolko,
děkuji za rozsáhlé připomínky. K nim asi tolik:
Lucce a Tobě bude věnována úplně celá 14. kapitola, na které průběžně pracuji, jenže ta bude laděna spíše citově a vlastního děje se bude dotýkat jen okrajově. Bude se vracet hlavně do minulosti. Poměry v táboře zkritizoval sám Brandon, jenže už nemá příležitost je ‚napravit‘.
Ač se Ti zdá způsob, jakým byli ti nejhorší zvrhlíci potrestáni, nechutný, doufám, že aspoň oceňuješ, že si to všechno zavinili sami. (Naplňuje se ortel z I. Intermezza…) Ze ‚svých‘ dívek v žádném případě nemíním dělat vražednice ani nějaká bezcharakterní individua, která by jiným ubližovala jen pro své potěšení jako nějaký Fred. Všechno jen v sebeobraně nebo při ochraně ostatních kamarádek a dělníků. Na druhou stranu máš pravdu, že je to popisováno dost zdlouhavě a pokusím se to trochu zkrátit.
Lucka teď zůstane v krytu a významnou měrou se odtamtud bude podílet na osvobození. A – abych nezapomněl – až se znovu setkáte, tak už budeš vyléčená, neboj.
N: 15.7.2003
S tím táborovým režimem jsi mě nepochopil, nechtěla jsem, aby se z dívek staly nějaké vražednice, ale aby pro dívky byl tvrdší režim, takhle by si někdo mohl říci, „… vždyť se jim tam vlastně nic nedělo.“
Abys to nepochopil opět jinak, tak to myslím, tak, jako, že by tam mohlo být více pranýřování, ponižování a tak, a hlavně aby to nevypadalo, že nakonec jich tam polovina s dívkami sympatizuje, jak je to nyní. To pak ztrácí logiku.
16. – 17.7.2003
E: Milá Nikolko! Zírám, žasnu a nestačím se divit! Jen tak z recese – co kdybych tam zařadil jedno mimořádné Intermezzo, kde by si tentokrát nevyměňovali názory Jošua s Gabrielem, ale bylo by sestaveno z naší vzájemné korespondence? To by se čtenáři pobavili :-))
až by si přečetli např. „Nelíbí se mi obsah osmé kapitoly“ – a za tři měsíce: „Mělo by tam být více pranýřování a ponižování…“
N: No to je mi ale nápad! Já jsem pro, čtenáře to opravdu pobaví, a alespoň budou mít představu, jak obtížně ta povídka vznikala, ha, ha, ha.
E: Dobře, budu o tom uvažovat, mohlo by to být asi jako doslov…
N: Hmm, asi něco ve smyslu: Jak se psala “Astronavigátorova vnučka“, ne? ha, ha, ha.
E: Ale máš pravdu. V mnoha kapitolách erotický podtext dost chybí a asi bychom mnohé čtenáře odradili. Určitě s tím budu muset něco udělat – zavést tvrdý režim (nahaté ranní rozcvičky a nástupy), vystavování nahých dívek na pranýři, sexuální obtěžování jako normu chování části vojáků, ponižující procedury, třeba i mírné mučení – ale zase žádné drasťárny! – to se mi totiž dost příčí.
N: Mně také.
E: Pak také psychologické násilí (trestání jedněch za prohřešky druhých s cílem dívky vzájemně rozeštvat apod.) Nedalo by to ani moc práce – pár odstavců či vět jako omáčka na vhodná místa už hotových kapitol – pochopitelně se zachováním dějové linie.
Zatím jsem ale připravoval novou kapitolu 14. Samozřejmě jsem se znovu pokusil o přímou spolupráci – a to s oběma děvčaty – s Nikolkou i s Luckou. Ale dopadlo to tak katastrofálně, že ten incident z 8. kapitoly je proti tomu nic. Původní text kapitoly 14 byl vlastně spojením současné kapitoly 14 s částí současné kapitoly 19. Nakonec Nikolka navrhla, abych události v té kapitole rozdělil – nejprve se Lucka s Janou důvěrně skamarádí a pak teprve dojde mezi nimi i k milostnému vzplanutí.
Ale tím původním textem jsem si to zle rozházel s Luckou, což ovšem znamenitě pobavilo Nikolku… (Tady se nejedná o dopis, ale o část komentářů vepsaných přímo do konceptu 14. kapitoly.)
29.7.2003
N: … byla jsem na poště, a sotva jsem se vrátila, první na koho jsem narazila, byla Lucka v poněkud naštvaném stavu, ha, ha, ha.
E: To mě docela mrzí a nevím, co je na tom k smíchu… To ani ve snu nebylo a není mým cílem.
N: No k smíchu je na tom to, že si moc dobře pamatuji, jak se Tě Lucka vehementně zastávala v našem sporu o tamtu kapitolu, která byla o mně, (tj. kapitola 8 – podívejme se!)
a teď byla docela hezky naštvaná.
A tak došlo k dalšímu posunu kapitol – tentokrát vznikala nová kapitola 19 a podívejte se, jak se kolem ní vyvíjela situace :-)
Nejprve teze v dopisech:
10. – 12. 8.2003
E: Máš sama představu o postupu toho erotického sblížení? (Aspoň stručný scénář, prosííím…)
N: Jana bude muset chtě nechtě být ta aktivní a Lucku svést, třeba proto, že se jí Lucka bude líbit, přitahovat, vzrušovat, nějaký důvod si vymysli. Ženy jsou od přírody zvědavé, a cítí se být přitahovány věcmi, které neznají, pokud je vnímají jako něco pozitivního. Lucku můžeš v Janině mysli vykreslit jakou plachou a citlivou (ne ufňukanou), to některé dominantnější osobnosti, kterou by Jana mohla být, přitahuje.
Lucka pak může dělat, co ji Jana naznačí, aby dělala, takže se ze začátku spíše pasivně přidá, nebo spíš poddá. Vlastní aktivitu by mohla projevit, až budou trošku dál, než jen u svlékání.
E: To svlékání není až zas tak složitá záležitost. Vždyť pod těmi plášti už nic jiného nemáte ☺
N: Nemělo by dojít ale ke klasickému sexu: muž-žena, ale k lesbickému, tedy: žena-žena, mazlení, líbání a tak.)
E: Souhlasím, to se mi bude příjemněji popisovat, i když si zase myslím, že bych se neměl vyhýbat i laskání Lucčiných mužských genitálií, aby byla opět připomenuta její transsexualita.
N: Dobře, ale budeš mít problémy s tím, jak potom vyjádřit Lucčiny (nelibé) pocity a zakomponovat to do Janina chování. Jedině, že by si toho nevšimla. Pro TS MtoF je myslím penis něčím ne zrovna žádoucím.
E: Samozřejmě, že i s tím se budou muset obě vyrovnat. Ale Jana je svým založením velice ohleduplná a určitě to pochopí…
N: Když bys to chtěl mít trochu pikantnější, a já nejsem proti, tak v další části můžeš vykřesat trochu žárlivou scénu, kdy budu žárlit na Janu za to erotické sblížení s Luckou, až ze mne budou lítat blesky, ha, ha, ha.
E: Ještě štěstí, že už bude Jana bioenergeticky senzitivní a vycvičená, aspoň si to budeme moci dovolit, aniž bys ji zranila ☺
Konec konců, může to být nakonec sama Jana, která Ti pomůže v závěru té žárlivé scény nabýt bioenergetické rovnováhy, čímž by došlo i k tomu, že se s ní za to zase rychle usmíříš.
N: Výborně.
A tak jsem se pustil do tvorby nové 19. kapitoly podle předchozí dohody. Nakonec to ale dopadlo přece jen trochu jinak… V tomto směru jsou opět zajímavé komentáře přímo z konceptu 19. kapitoly:
19. – 26.8.2003
E: Tady bych tu scénu potřeboval zakončit orgasmem, ale jak? Poraď, prosím – aby se to Lucky zase nedotklo, to bych opravdu nechtěl. Je vůbec vhodné popisovat detaily Lucčina orgasmu?
N: Napiš to tak, jak je to normálně, no.
E: Když mě za to Lucka nezbije… :-)
N: Neboj, ha, ha, ha.
(Úryvek z textu:) I Jana v celém těle pozoruje vzrůstající napětí a zřetelně vnímá …
N: Ááále, ať se pomilují skutečně, já to nějak vydržím :-)
Ten výstřik ale na prsa, jak to máš, ne do ní! :-)
E: Doufám, že jsi na to Lucku důkladně psychicky připravila :-)
N: Néé, to jsem měla? Mně se to takhle náhodou moc líbí, a klidně bych to ještě více rozvedla, když je to erotická povídka. No ne? Co třeba takto: ↑ ha, ha, ha.
Nad tou šipkou umístila Nikolka nádherný popis milostné scény, který jsem do textu kapitoly zařadil bez úprav – a schválně, milí čtenáři, poznáte část textu, které je Nikolka autorkou?
Teď, když jsme měli hotovou kapitolu 19, pustil jsem se do úprav té nešťastné kapitoly 14, což se mi s Nikolčinou pomocí zdařilo dokončit 11.9.2003. Ovšem pak přišla kapitola 24 – a opět jsme se dostali do konfliktní situace. Podle původního textu totiž Lenka vypravuje o svých zkušenostech z práce modelky, což se Nikolky bytostně dotklo:
E: 15.9.2003
Milá Nikolko, Posílám Ti … část kapitoly 24. Dané téma jste částečně probraly s Lenkou, teď se o ní dozvíš další zajímavé informace a máš možnost se střetnout i s názory ostatních dívek na tuto problematiku. Doplň prosím diskusi svými originálními názory - čím více do diskuse zasáhneš, tím lépe.
N: 15.9.2003
… mně se ti ty dialogy co vedou ty holky v kapitole 24. vůbec nijak nelíbí. Zvlášť ty Lenčiny (s někým, kdo má takové názory bych se jistě intimně ani jinak nespřátelila, takoví lidé jsou mi prostě bytostně cizí), a pak ty co přednáší Halina (viz. „Do takové hloubky jsem to nestudovala, ale v každém případě takoví lidé zaslouží obdiv a úctu, nikoliv odsudek.“)
No, řekla bych jí, že je kráva, odplivla bych si a šla bych pryč. Holky, co se předvádějí, byť jako modely, jsou podle mne děvky, a hotovo. Slušná žena se prostě nesvléká před cizími lidmi. Jinak je to celkem ujde, ale bude to nejslabší kapitola ze všech dosud napsaných.
16.9.2003
E: Tento Tvůj dopis mě dost překvapil, i když neumím říci, zda mile či nemile, protože z něj mám takové protichůdné pocity. Na jedné straně kategoricky odsuzuješ modelky – a na druhé straně využíváš jejich služeb. Na to jsem myslel právě ve chvílích, když jsem ty dialogy vymýšlel. A předpokládal jsem, že Ty, jakožto provozovatelka Internetových stránek s erotickou tématikou, bys mohla mít pro Lenčiny a Halininy názory aspoň pochopení. Nebo si snad dovedeš představit své stránky bez obrázků?
N: Nerozumíš mi. Já ty holky na obrázkách vůbec nevnímám jako živé bytosti, pro mne je to pouze soubor *.jpg s určitým počtem kB. Pokud bych je měla brát osobně, asi by mi z toho počtu k…v začalo kapat na maják. A za druhé, já zase nerozumím Tobě. Tobě fakt přijde přirozené, že se holky svlékají před cizími lidmi? Asi budu muset přehodnotit i svůj vztah k Tobě :-) / :-(
E: Je totiž dost podstatný rozdíl mezi erotickými texty a obrázky: text se dá napsat tak, jak to fantazie dovolí – ale ke vzniku erotické fotografie musí přispět modelka, která je ochotna se svléknout před objektivem, to už vyfantazírovat nejde. To je realita…
A teď – co s tou kapitolou 24? Podívej, sama píšeš, že k té povídce máš bytostně citový vztah – a já se to tak snažím i záměrně psát, protože ta spolupráce s Tebou mě vyloženě těší. A teď došlo k takové prekérní situaci. Zjišťuješ, že kamarádka, se kterou ses intimně sblížila, provozuje aktivity, které sahají – jak bych to řekl – daleko za hranice Tvé tolerance. Na druhou stranu se k Tobě chová úplně fantasticky. Co s tím uděláme?
N: Prostě tam ty dialogy nebudou a kapitola bude pojednávat o něčem jiném. Předpokládám, že to není první kapitola, kterou smažeš, že? Abys neřekl, že říkám co, a neříkám jak, tak ty dialogy se mohou nést ve smyslu rozhořčení nad těmi záznamy. Vůbec není nutné, aby tam byly prezentovány, tak, jak jsi to napsal, možností jak to upravit je mnoho.
E: Zatím se měj moc hezky, pozdravuj Lucku – a ne aby ses zase na mě rozzlobila :-)
N: P.S. Ještě dobře, že jsi mi tou kapitolou připomenul tu prohlídku u toho Rumlera a to, co jí předcházelo. Tam bude též nutná úprava ve smyslu, že já již vím dopředu, že to mé ‚vystoupení‘ před mediky, je vlastně jen a pouze před Janou, a nikoliv tak, že to ještě nevím, a tedy to může být teoreticky před kýmkoliv.
V DBS jsi ze mne udělal holku, která se svléká na požádání, a to teď budeme muset napravit.
E: 17.9.2003
…pročítaje Tvé poznámky a názory z posledního dopisu, zjišťuji, že asi bude nutné, abych Ti objasnil svůj postoj ke ‚svlékání se na veřejnosti‘, ke koncepci DBS i AV, k modelkám atd.
Tak předně – jedná se o něco, co se vymyká společenským konvencím. Já bych to pochopitelně neudělal a ani bych si za životní partnerku nevybral ženu, která by to prováděla. V tom se asi naprosto shodneme.
Na druhou stranu ale uznávám, že nebýt modelek ochotných svléci se před malířem, fotografem či sochařem, bylo by lidstvo jako celek ochuzeno o obrovské množství nádherných uměleckých děl, ať už jde o obrazy, sochy, fotografie, filmy apod.
A jestliže se rád kochám krásou těchto výtvorů – a žena je uznávaným symbolem krásy odnepaměti, jak nám o tom podávají svědectví archeologické nálezy ženských sošek už od pravěku – nemohu přece ty ženy a dívky odsuzovat nebo je dokonce častovat nelichotivými přízvisky. Přece by bylo dost podivné, kdybych kohokoliv odsuzoval za to, že vykonává práci, jejíchž plodů pak užívám.
U modelek pochopitelně nepředpokládám, že by se svlékaly na povel, ale až po té, kdy se s daným umělcem dohodnou na nějakých pravidlech – co se týče vzájemných vztahů, nakládání s hotovým dílem apod. Děje se tak obvykle na základě nějaké smlouvy a funguje to jako jakákoliv jiná práce.
Proto – ač bych tedy takovou ženu či dívku za životní partnerku nechtěl, nic by mi nebránilo, abych s ní udržoval přátelské vztahy a kamarádil s ní jako s jakoukoliv jinou ženou či dívkou.
S kým bych však přátelské vztahy nikdy nenavázal, jsou prostitutky, které jdou s každým na potkání a jediným kriteriem tohoto vztahu jsou peníze. Sex za peníze se mi opravdu hnusí – také jsem to napsal do diskusního fóra vedeného k této problematice na Tvých stránkách. Tyto bytosti – ani si pojmenování ‚žena‘ nezaslouží – se vyskytují i u nás – a skutečně na ně není vábný pohled! Jak sám blbě vidím, zvedá se mi z nich žaludek…
Koncepce DBS je postavena na tom, že dívky žijící těch osm měsíců na CPLE v mimoprostoru, poznávají odlišné společenské konvence – mužský personál jsou výhradně mimozemšťané, kteří se chovají k dívkám absolutně korektně, a
Domácí řád určuje, při kterých příležitostech musí být dívky nahé, při kterých oblečené a kdy to záleží na jejich libovůli. Neděje se jim tam žádné násilí (tedy kromě Jennifer, která tam vnikla neoprávněně, ale i té bylo nakonec to příkoří kompenzováno mírou vrchovatou), vše probíhá bezkonfliktně a ať je tam s dívkami prováděno cokoliv, vždy jen s jejich souhlasem.
Koncepce AV je postavena na boji dobra a zla, plná konfliktů. Dívky se vyrovnávají s obrovským množstvím překážek a úkladů, jsou vystaveny ponižování, násilí a psychickému vydírání. Ne, že by se mi to líbilo nebo že bych to schvaloval, ale to neznamená, že o tom nemohu psát. Takové situace se stávají a je nutno se s nimi vyrovnávat.
Slíbil jsem Ti, že viníci budou potrestáni tak tvrdě, že Ti jich až bude líto – doufám, že i v tomto směru jsi spokojena… Já osobně si totiž nedovedu představit, že za takové hnusné zacházení se ženami (a zajatci vůbec) by mohl někdo vyváznout bez trestu – i když realita je takových případů plná :-((
Otázku toho Rummlera jsme řešili hned na začátku, kde ses právě ohradila proti tomu, že Tě tam svlékám před každým. Nakonec přece víš, že budeš dělat figurantku Janě – jinak bys do té ordinace podruhé nahá nevstoupila a ta prohlídka by proběhla klasickým způsobem. (Viz úryvek dopisu z 20.3.2003)
Tu kapitolu 24 tedy znovu promyslím, nějaké to rozhořčení či humorné pasáže k té jejich dokumentaci tam opravdu chybí, takže by se její děj vrátil tam, kam logicky patří, i když se domnívám, že ta naše diskuse o modelkách by mohla být zajímavá – možná, že se toho znovu dotknu v jiné rovině, například Lenka začne uvažovat o tom, že by to třeba i dělala – ne že to už dělala! – a Ty jako kamarádka jí to můžeš rozmlouvat vědoma si jejích exhibicionistických sklonů – i když samozřejmě jen v rozumné míře, aby celá kapitola nebyla jen nějaké teoretické pojednání v podobě tohoto dopisu.
Možná – teď mě něco napadlo – co kdybych toto téma nastolil ve fóru? Zajímalo by Tě, co si o tom myslí návštěvníci Tvých stránek?
N: 17.9.2003
Výborně, to je skvělý nápad s tou Lenkou. To já ji to budu ráda vymlouvat, ha, ha, ha.
Ve fóru to asi nenastolíš. Fórum jsem před pár dny zrušila. Přemýšlím o něčem jiném, ale ještě nevím. Mělo by to být atraktivnější pro návštěvníky.
Ještě jedna věc. Zapomenula jsem ti od Lucky vzkázat, že se jí ta ‚její‘ kapitola velmi líbí. Prý jsi to napsal velmi citlivě :-)
Měj se moc hezky, Nikolka
Tak dostala kapitola 24 novou náplň. A ta diskuse o modelkách mezi Lenkou a Nikolkou se přesunula do kapitoly 25. Nikolčiny repliky jsou autentické – tedy část jsem jich napsal podle Nikolčiných odpovědí na otázky v mých dopisech a část napsala Nikolka vlastní klávesnicí.
Nedomnívejte se však, že toto byl konec spolupráce! Bylo totiž nutno doplnit a upravit už hotové kapitoly podle Nikolčiných nápadů – domnívám se, že velice zdařilých. Zpřísnění režimu v zajateckém táboře, zavedení sexuálně obtěžujících trestů a procedur apod.
Vedle toho jsme vedli rozsáhlou diskusi nad 2. kapitolou, ale protože se jedná o dopisy a komentáře, ve kterých mi Nikolka svěřuje velice důvěrné a intimní informace, nepovažuji za vhodné je zveřejnit. Snad jen komentáře k jedné pasáži:
11.10.2003
Úryvky z textu 2. kapitoly:
„Menstruační kalendář, slečno,“ požádal náhle vystresovanou dívku.
„Cože?“
„Ukažte mi váš menstruační kalendář, prosím.“
„Ale… já jsem nevěděla…“
„Cože? Vy,“ Rummler nahlédl do čerstvě založené karty, „vy nevíte – ve třiadvaceti nevíte, že při gynekologickém vyšetření potřebujete předložit kalendář?“
„Když já… poprvé…“
„Vy jste poprvé na gynekologii!“
„Poprvé… po dlouhé době, pane asistente. Naposledy jsem byla v sedmnácti…“
Rummler zírá na novou pacientku jako na zjevení, „tak si pro příště pamatujte, že musíte s sebou přinést kalendář…“
…a Nikolka zjistila, že se Rummlerovo chování k ní dost změnilo. Je nepříjemnější…
„Vyhrňte si halenku a položte se tady na vyšetřovací stůl…
plenu ani ručník pod sebe jste si taky určitě nevzala, že?“
„Ne, nevěděla jsem…“
„Dobře, to pro příště. Dnes výjimečně dostanete roušku…“
“Ano… správně… nohy do korýtek…“
Vyšetření provádí Rummler opravdu pečlivě. Dlouze prohmatává Nikolčino břicho, pokračuje prohlídkou vnitřních rodidel v zrcadlech, vaginoskopem i kolposkopem a končí bimanuální, vaginální a rektovaginální palpací.
Kdyby si to Lucka nepřála, kdyby nebyla tak vyděšená, tak odsud uteču. Vždyť to „aúúúú“ docela bolí… A ty nepříjemné gumové rukavice – připadám si tu jako někde… já nevím, nikdy jsem nic tak trapného neprožila… A Nikolku zalévají střídavě vlny studu a bezmoci – aby se mi nějaký chlap takhle hrabal v klíně, a já mu při tom trpně držím…
Komentáře:
N: To je fakt hnusné, nejraději bych to vymazala vše! Opravdu bych odtam nejraději utekla a ve skutečnosti bych to i udělala. Prozatím to ponechej tak jak to je, ale vymiňuji si možnost změny.
E: Ano, je to hnusné. Ale především proto, že se hnusně chová ten doktor. Proto to hnusně vyznívá. V celém textu není použit jediný vulgarismus či nespisovný nebo perverzní výraz, vše je odborná terminologie. Moc bych Tě chtěl poprosit, abys to tam pokud možno nechala – nanejvýš smažeme to fialové – aby vynikl rozdílný přístup Rummlerův a Janin.
N: Ale, nech tam i to fialové, jen ať je to hnusné, alespoň více vynikne ten rozdíl.
A další věc, za kterou musím Nikolce moc poděkovat – objevila ošklivou díru v 7. kapitole. Kdyby tam byl zůstal původní text, jevila by se Lucka jako sprostý kolaborant. Nakonec jsem situaci zachránil tak, že svolila k tlumočení u komise až pod hrozbou krutého trestu pro Nikolku.
Ale to už tady máme závěr povídky, 26. kapitolu a její druhou část, kde dívky oslavují své osvobození vyloženými orgiemi. Tam jsme se s Nikolkou dohadovali a dolaďovali jsme text skoro dva týdny. Jednalo se o úpravu a doplnění několika pasáží a někdy i o hru se slovíčky, což by pro čtenáře asi bylo dost nezáživné. Jen pro příklad jedna ukázka:
27.11.2003
Původní znění textu: – a Lenka jako další kamarádka má poprvé možnost seznámit se podrobně s Lucčinými genitáliemi. Dvěma prsty jemně přehrnula Lucčinu předkožku a palcem hladí žalud penisu, přičemž druhou rukou citlivě prohmatává Lucčino scrotum.
Nikolčina připomínka: Ne prosím ne. Nepoužívej tam tyto výrazy. To člověka přejde jakékoliv vzrušení. To má být milostný akt a ne vyšetření v ordinaci.
Následné úpravy: – a Lenka jako další kamarádka má poprvé možnost seznámit se podrobně s Lucčinými genitáliemi. Dvěma prsty jemně přehrnula Lucčinu předkožku a palcem hladí žalud penisu, přičemž druhou rukou si pohrává s poklady Lucčina klína.
Můj komentář: Promiň, já pořád žiji v zajetí klinik-sexu z DBS… Snad to bude takhle lepší. Ty ‚poklady‘ jsou brány z Lenčina hlediska – ne z Lucčina, pochopitelně. Ale nerad bych to vypustil úplně, protože bych chtěl nějakým vhodným způsobem naznačit, že Lucka Lenku vzrušuje a přitahuje i kvůli tomu to, a že – ač transsexuál – je dívčí komunitou na ostrově brána jako naprosto rovnoprávná její členka – milovaná, uznávaná a obdivovaná…
Problémovost tohoto textu spočívá mimo jiné v tom, že naprostá většina jazyků – a čeština není výjimkou – má bohatou slovní zásobu ohledně popisu krás ženského těla, zatímco obdobné výrazivo pro popis těla mužského v podstatě chybí. Je to způsobeno především tím, co jsem Ti psal několikrát v dopisech, co jsem uvedl několikrát přímo v textu povídky a s čím Ty se někdy dost těžko smiřuješ – totiž že právě žena, ženské tělo, patří mezi základní symboly krásy – a to od pravěku až po dnes, což víme právě díky modelkám (tehdejším i současným), pro které máš jen nelichotivé přívlastky.
/p>
…
A právě proto, že v této oblasti chybí ono poetické výrazivo (neexistují vhodné protějšky k ladným křivkám, jeskyňkám, lasturkám apod.), píše se mi to dost obtížně – Lucka má, ať se nám to líbí nebo ne, ještě zčásti mužské tělo – ke změnám dojde až ve 3. díle…
A prozrazením skutečnosti, že připravuji/připravujeme třetí díl, se s Vámi, milí čtenáři, loučím. Tobě pak, Nikolko, děkuji ještě jednou za spolupráci, za trpělivost, kterou jsi se mnou měla, a věřím, že svými nápady přispěješ i do Astronavigátorova tajemství.
30.12.2003
A já přeji všem čtenářům, aby se u čtení Astronavigátorovy vnučky bavili alespoň tak dobře, jako jsem se bavila já.
Nikolka 25.9.2004