Jennifer se probudila, vstala z lůžka a uchopila do ruky vzorkovnici, aby se mohla vymočit a odevzdat moč předepsaným způsobem. Letmým pohledem zjistila, že na chodbě proti mříži stojí strážný a upřeně ji sleduje. Toho neznám, není to ani jeden ze čtyř členů strážní čety, kteří mě ve dne v noci hlídají. Instinktivně se otočila zády ke dveřím cely. Lehké cvaknutí jí prozradilo, že se dveře otevřely a strážný vstoupil dovnitř.
„Otoč se,“ nařídil dívce tvrdým kovovým hlasem.
Jennifer se otočila a spatřila ne jednoho, ale dva neznámé vysoké muže v uniformách strážní služby, kteří tiše vstoupili do její cely. Na náramenících nemají ani jednu hvězdičku, jsou to tedy řadoví členové – bez velitele. A oba vidím dnes poprvé. Jennifer si uvědomila, že dvoučlenné hlídky se skládají vždy z velitele, který má na náramenících jednu nebo dvě blankytně modré šesticípé hvězdičky, a jednoho řadového člena bez jakýchkoliv hodnostních označení.
„Tak pokračuj,“ přikázal jí opět ten s tím kovovým hlasem, ukazuje na vzorkovnici, „chceme tě pozorovat při močení, tak se k nám neobracej zády!“
Jennifer beze slova vyprazdňuje svůj močový měchýř a oba strážní bedlivě sledují proud zlatožluté tekutiny, která naplnila vzorkovnici asi do tří čtvrtin. Když se Jennifer vymočila, chtěla odevzdat vzorkovnici do odběrní skříňky, ale jeden ze strážných jí vzal nádobu z ruky a vytáhnuv z opasku jakýsi přístroj, jal se dívčinu moč zkoumat. Nejprve ji prosvítil silným světlem znalecky hodnotě množství, barvu a průzračnost: „Kvalitní, čistá, průzračná. A krásně teplá,“ dodal, když do ní vstrčil cosi, co mohlo být teploměrem. Pak teprve uložil vzorkovnici na předepsané místo.
Jennifer nechápavě sledovala jeho počínání. Pak přistoupila k umyvadlu, houbičkou si omyla stydkou krajinu, pak se osprchovala a osušila se teplovzdušným sušákem. Po celou tuto dobu z ní strážní nespustili oči.
„Docela dobře stavěná samice,“ poznamenal první strážný, sleduje dívčiny pohyby během sprchování.
„Na můj vkus je moc ‚hranatá‘ – podívej…“
A s těmito slovy si druhý strážný přitáhl agentku k sobě a uchopiv ji za ramena otáčel s ní na všechny strany, aby mohl společně se svým kolegou ohodnotit všechny přednosti i nedostatky jejího těla. Marně se Jennifer snažila vymanit z jeho držení. Nakonec ji předal prvnímu strážnému, který si její tělo také důkladně prohlédl ze všech stran. Jeho studené ruce sjíždějí po jejích pažích dolů pečlivě prohmatávajíce její vypracované svaly.
„Ta je tak ‚hranatá‘ proto, že má všechen tuk pryč, sáhni si!“
Druhý strážný se důkladným prohmatáním dívčiných paží přesvědčil o pravdivosti tvrzení prvního strážného, ale přesto oponoval dále: „A kromě toho má malá prsa!“
„Zato ale pevná,“ prohlásil první strážný, když převzal dívku od svého kolegy a zvednuv jí levou ruku do výšky prohmatal jí levý prs. Druhý strážný uchopil dívku za pravou ruku a po vzoru svého kolegy pečlivě prohmatal dívčin pravý prs hodnotě především jeho pevnost.
„Tak v tomhle směru máš pravdu, je požitek prohmatávat takto stavěná prsa, i když jistě nepopřeš, že by je mohla mít trochu větší,“ vynesl strážný svůj posudek.
Oba strážní mě hodnotí jako dobytče na trhu bavíce se spolu čistou oxfordskou angličtinou, na kterou jsem jako Američanka zvlášť alergická. Nevím, zda to činí o vlastní vůli nebo zda to je řízená provokace, ale cítím, že budou-li ještě chvíli ve své zvrhlé zábavě pokračovat, neudržím se a ztropím zřejmě další incident.
„Předkloň se,“ poručil dívce první strážný, který – ač bez hodnosti – zřejmě zastává funkci velitele hlídky.
„Ty ruce natáhni před sebe…“
Teď mi znovu dlouze prohmatávají prsa visící dolů.
„Příliš se jí nezvětšila, ale pevná jsou stále. Ještě se na ni podíváme v leže,“ rozhodl velitel, ale nejprve…“
Velitel pokynul druhému strážnému, který se k předkloněné dívce postavil zezadu a oběma rukama jí silně roztáhl hýždě. Velitel zběžně prohmatal okolí dívčina řitního otvoru a pak jí do konečníku zavedl sondu, měře jak daleko pronikne přímým směrem. Když Jennifer zasténala bolestí, sondu vytáhl: „32,2 cm,“ sdělil.
„Lehni si!“
Jennifer beze slova ulehla na lůžko.
Strážní zaujali místa každý po jedné straně lůžka a sklonili se nad nahou dívkou.
Nejprve mi zdlouhavě prohmatávají svaly na nohou a zvláště na stehnech, aniž by k nim měli nějaké hodnotící připomínky.
„Napni nohy a mírně je zvedni nad lůžko!“
Hodnocení mých svalových partií pokračuje břichem. Dlouze posuzují pevnost a výdrž dívajíce se na hodinky.
„Je obstojně vytrénovaná a břicho má opravdu pevné,“ prohlásil nakonec velitel a dovolil jí, aby nohy položila na lůžko.
„A jak teď vypadají ta prsa? Podíváme se!“
Strážní znovu důkladně prohmatávají prsa ležící dívky.
„Jsou malá a téměř bez tuku,“ prohlásil nakonec druhý strážný se zklamáním v hlase „… ale stále pevná a pružná – i v leže,“ doplnil hodnocení velitel.
„Roztáhni nohy! Víc! … Ještě víc! … Takhle!“ A druhý strážný roztáhl dívčiny nohy tak, že téměř tvoří přímý úhel. Velitel hlídky už ohmatává dívčiny stydké pysky a dvěma prsty je rozevírá. Pak nasazuje roztahovák, který už Jennifer dvakrát okusila: „To abychom tam lépe viděli,“ poznamenal směrem ke svému kolegovi.
„Nejprve změříme hloubku.“
Jennifer cítí sondu vnikající do její vagíny, která dosahuje až k děložnímu hrdlu.
„28,6 cm,“ oznamuje svému kolegovi, „ale mohla by se jí trochu zvětšit. Máš stimulátor?“
„Ne,“ prohlásil druhý strážný prohledav kapsy i brašnu u opasku.
„Tak ji pohlídej, já pro něj dojdu.“
Velitel se otočil a zmizel ve dveřích, které nechal za sebou otevřené.
Po jeho odchodu se druhý dozorce sklonil nad ležící dívkou, uvolnil roztahovák z její vagíny a jal se znovu prohmatávat její stehna, pochvalně hodnotě jejich pevnost. V té chvíli se v dívce cosi zlomilo. Její trpělivost byla u konce a série ponižujících prohlídek, kterým byla dnes vystavena, zvláště pak nelichotivé dozorcovy poznámky na její prsa zbavená silikonových implantátů, ji vyburcovala k neuvážené akci.
V nestřeženém okamžiku prudce uhodila dozorce patou do zátylku. Tiše zachroptěl a sesul se k zemi. Jennifer s něho strhla sako uniformy, které na sebe ihned navlékla, i když v něm byla přímo utopená. Pokusila se získat i jeho kalhoty, ale zjistila, že nedokáže rozepnout opasek. Vybrala aspoň všechny předměty, které měl strážný za opaskem a to včetně brašny. Kořist nacpala do kapes saka a vyrazila klikatou chodbou ven ze své cely.
Rozhlédla se po orientačních tabulkách, ale ke svému zděšení zjistila, že jim vůbec nerozumí. Netušila, že sedmé podzemní podlaží není určeno k normálnímu pobytu pozemšťanů a že vše, co se zde nachází, je značeno jen písmem užívaným mimozemšťany. Bloudila klikatými chodbami a hledala výtah. Zatím našla jen několik dalších vězeňských cel. Prázdných. Druhá strana této větve chodby končí vyšetřovnou, kde se podrobuje pokusům.
Vnořila se tedy do jiné větve chodby a rychle jí prochází. Náhle před sebou uviděla to, po čem tolik toužila. Dveře výtahu. Stiskla známou kombinaci služebního kódu ošetřovatelek, ale tento výtah na ní nereaguje. Zato se po celém podlaží rozezněly poplachové sirény. Jennifer netušila, že po celou dobu své špionážní činnosti v CPLE používala svůj vlastní osobní kód, který byl už od začátku určen ke sledování jejího pohybu po areálu.
Jennifer prohlíží obsah svých kapes, hledajíc vhodný předmět, který by jí mohl pomoci k obraně. Dříve než se však v kořisti zorientovala, byla obklopena čtyřmi známými členy eskorty. Dovedli jí zpět do její cely, kde ještě leží omráčený strážný zbavený saka uniformy, které má Jennifer právě na sobě.
„Odneste ho,“ nařídil velitel eskorty dvěma svým podřízeným.
„A ty se svlékni!“ obrátil se pak k agentce, stále navlečené v části uniformy.
Jennifer mlčky pozoruje velitele eskorty, horečně prohrabávajíc kapsy saka. Na jeho rozkaz nereaguje.
„Tak bude to?!“
Velitel natáhl ruku očekávaje, že mu Jennifer předá ukořistěné sako, když vtom agentka vytáhla z kapsy jakousi krátkou kovovou tyčku a vrazila jí veliteli do krku v místě, kde se nachází žlábek mezi klíčními kostmi. Velitel zavrávoral nečekaje takový způsob útoku, ale zbývající člen eskorty, velitelův dvouhvězdičkový zástupce, pohotově zkroutil dívčinu ruku za záda. Jennifer zavyla bolestí a tyčku upustila na zem. Než se vzpamatovala, je opět úplně nahá, leží na svém lůžku a ruce má v ocelových náramcích, které jsou ukotveny v čele lůžka.
„Ještě jí uvaž nohy!“
Zástupce velitele navlékl na mé kotníky náramky připevněné k tyči, která udržuje mé nohy roztažené, a zvedl mi takto upoutané nohy do výšky tak, že se ve vzduchu ocitla i má pánev. Střed tyče zavěsil na sloup, který spojuje podlahu a strop místnosti a ke kterému je ukotveno mé lůžko v nohách. Když mé tělo uvedl do takto nepohodlné polohy, nasadil mi do vagíny opět roztahovák a rozevřel mi poševní vchod až k hranici bolesti.
„Neboj, malá, už to bude,“ chlácholí velitel agentku, když tiše zasténala.
„Tady je ten stimulátor – a … co se to tady vlastně děje?“
Právě se vrátil kumpán toho úchyla, kterého jsem omráčila…
„Ty máš stimulátor? No, ten právě potřebujeme,“ otočil se velitel k příchozímu.
Ten beze slova vytáhl z brašny u opasku nádobku s tlakovým uzávěrem a nastavil ventil do pohotovostního stavu.
„Zkusíme nejprve asi tak deset mililitrů,“ uvažuje velitel nahlas a nastavil dávkovač na tlakovém ventilu.
Pak jsem ucítila, jak mi čímsi studeným vystříkal otevřenou vagínu. Když chlad pominul, pocítila jsem v pochvě podivné svědění, které neustále zesiluje, a já se nemohu postižených míst dotknout rukou. Mimoděk jsem se začala svíjet a trhat sebou jako při souloži, cloumajíc pouty. Zároveň cítím, že začínám silně ‚téci‘, aniž bych byla sexuálně vzrušená.
„Výborně, funguje to,“ pochvaluje si velitel eskorty dobře vykonanou práci.
„Nasaď jí odsávačku bez vibrátoru a chvíli ji tu necháme o samotě, aby měla čas na rozjímání. A jdeme na svačinu. Pak to ohlásíme disciplinárce, aby rozhodli, co s ní bude dál.“
Po těch slovech opustili celu zanechavše v ní dívku opět úplně nahou, připoutanou za ruce k lůžku, s nohama roztaženýma tyčí a s vagínou široce otevřenou roztahovákem, kterou jí dráždí neznámá látka nutíc ji produkovat kvanta sekretu. Ten je odsáván do vzorkovnice…
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah