Série ponižujících procedur, kterým byla Jennifer vystavena, a intenzivní dvouhodinový odběr vaginálního sekretu byly příčinou, že agentka pocítila druhého dne příznaky menstruace. Zpozoroval to ovšem i dozorce, kterým nebyl nikdo jiný, než ten úchyl, kterého jsem včera poslala do říše snů! Vstoupil do mé cely a připoutal mě k lůžku podobně jako včera po tom neslavném pokusu o útěk. Nohy mám opět roztažené tyčí a zvednuté do výšky, jen pánev mi tentokrát spočívá na lůžku, takže to není tak ukrutně nepohodlné jako minule.
Dozorce prohlédl ještě jednou, zda jsou dívčiny končetiny pevně připoutány, a potom jí zavedl do vagíny odsávačku. Její menstruační krev se hromadí ve vzorkovnici.
- × - × - × -
Čtyři hrozné dny jsem prožila uvázaná na lůžku. V pravidelných intervalech mi odsávají krev, jen na noc dostanu tampón a kalhotky, ale hned ráno mě opět svléknou, tampón pečlivě uloží do vzorkovnice a do vagíny mi opět zavedou odsávačku. Nejhorší je, že o má intimní místa ‚pečují‘ jen dozorci. Za celé čtyři dny jsem neviděla ani lékaře ani sestru. Z lůžka mohu vstát jen na pár minut vždy po důkladném odsátí.
- × - × - × -
„Nezdá se vám, že můj trest už vypršel,“ zeptala se Jennifer důrazně tříhvězdičkového velitele strážní služby v den, kdy u ní skončilo menstruační krvácení. Mám takový neblahý dojem, že…“
„… že ještě nebylo rozhodnuto o tvém potrestání za útok na dozorce a na mne samotného, za pokus o loupež uniformy a za pokus o útěk. Tak to máš opravdu neblahý dojem,“ odpověděl velitel doběla rozžhavené agentce. Po těch slovech přistoupil k dívce jeho zástupce a přitiskl jí na obličej masku…
Když se Jennifer probudila, zjistila, že leží na vozíku pro převoz ležících pacientů. Připoutaná, nahá a ještě trochu omámená uspávacím plynem. Vzápětí k ní přistoupil jeden z dozorců a uvolnil pouta, která svírala její ruce a nohy.
„Tak vstáváme, vstáváme!“
„Dosud částečně omámená Jennifer sklouzla s vozíku a zavrávorala. Dozorce ji však pohotové podepřel a vedl jí ke známé rampičce ve sprše před kanceláří disciplinárního komisaře. Teprve důkladná horká a ledová sprcha dívku úplně probudila. Poprvé po mnoha dnech opět cítí na svém těle ručník. A poté po druhé vstupuje do komisařovy pracovny.
„Pozor!“
Komisař opět dlouze zkoumá svým pohledem nahou agentku stojící ve vzorném pozoru v prostoru ohraničeném červenou kružnicí na bílém koberci před jeho stolem.
„Tak tě tu opět vítám, Jennifer! Pohov!“
Po krátké odmlce pokračoval: „Zdá se, že ses vůbec nepoučila. Mám tady hlášení velitele strážní služby podepřené dalšími třemi svědky a kamerovým záznamem, že jsi zaútočila na dozorce, kterého jsi omráčila, sebrala jsi část jeho uniformy a další jeho osobní věci a …“
„Jenže ten úchyl mě ohmatával na stehnech a na prsou zneužívaje mé nahoty a urážlivě se vyjadřoval o mém těle. Já na něj podávám oznámení pro sexuální obtěžování a nedůstojné…“
„Neskákej mi do řeči, nejsem zvědav na tvé feministické výlevy. Jak je mi známo, o svých právech a povinnostech jsi byla řádně poučena a měla jsi vědět, že ani takovému jednání nemáš právo vzdorovat. Dále jsi porušila vězeňský řád tím, že ses oblékla a že jsi svévolně opustila celu. Nakonec jsi ještě zaútočila na samého velitele, ačkoliv jsi věděla, že už stejně nemáš naději na útěk. Přiznáváš tyto přestupky?“
„Já jsem se jenom bránila…“
„Takže přiznáváš! Opakuji ti ještě jednou – Nemáš právo se ničemu bránit. Jsi povinna strpět jakékoliv počínání lékaře, sester i dozorců. Pokud by ti provedli něco nad rámec svých pravomocí, budou samozřejmě potrestáni!“
„Zajímalo by mě, kam až jejich pravomoci sahají,“ vybuchla Jennifer.
„To si musí uvědomit oni. Tobě do jejich pravomocí nic není. Jediné, o čem tě mohu ubezpečit je, že tě nesmějí znásilnit ani zranit. Tím si můžeš být naprosto jistá. Ale nejsi tady proto, abych s tebou diskutoval. Postav se do pozoru! Pořádně! Zvedni hlavu, vypni prsa. A dívej se mi do očí!“
Jennifer se zadívala do důstojníkových očí, ze kterých vyšlehl blesk.
„Za vyjmenované přestupky ti prodlužuji trest o tři měsíce. Součástí trestu je ztráta práva na výběr stravy. Proti rozsudku není odvolání. Odchod!“
V té chvíli se za agentkou objevil člen eskorty a opět jí přitiskl na obličej masku. Jennifer se probudila ve své cele, sice nespoutaná, ale úplně vyhladovělá a žíznivá. Hltavě vypila obsah sklenice, která stála na stole. Zase mi namíchali projímadlo!
- × - × - × -
Druhého dne ráno, jak Jennifer předpokládala, jí čekalo opět jedno z těch hrůzných ‚vyšetření‘, kterým se musí podrobovat vyhladovělá a vyprázdněná. Upoutaná k polohovacímu zařízení vyšetřovacího stolu byla nucena znovu podstoupit široké otevření poševního vchodu roztahovákem. Tentokrát na třikrát. Vždycky, když zasténala bolestí, nechal ji doktor Zemill čas na adaptaci, a pak v otevírání pokračoval.
Do široce rozevřené pochvy mi zavádějí sondu, která proniká mým děložním hrdlem. Lékař hovoří se sestrou částečně latinsky, částečně oxfordskou angličtinou, kterou tolik nesnáším. Hodnotí kvalitu mé děložní sliznice a prohlašuje, že jsem schopna čehosi, čemu jsem neporozuměla. Když sonda opustila mou dělohu, udělal doktor krátkou přestávku, ale moje vagína zůstává stále do široka otevřená. A pak jsem zažila snad nejstrašnější chvíle ve svém životě.
Do dělohy mi zavedli znovu jakýsi přístroj a začínám cítit nepříjemně se stupňující tlak. Napouštějí mi dělohu jakousi tekutinou! Vždycky, když už nemohu tlak vydržet a zasténám nebo vykřiknu, na chvíli přestanou, ale potom v napouštění pokračují. Procedura je snad nekonečná. Když už se mé břicho podobalo ženě před slehnutím, jal se mě doktor vyšetřovat konečníkem, aby zjistil, kam až mám dělohu roztaženou. … Konečně cítím, že ze mě tekutina vytéká … to blaho…
„Uděláme si hodinovou přestávku, budeš odvedena do své cely. Doporučuji ti, abys ji využila k spánku. Ještě jsme dnes neskončili.“
Po přestávce byla Jennifer opět přivedena do vyšetřovny.
„Posaď se,“ ukázal doktor na podivnou sedačku pevně spojenou se stolkem. Dozorce připoutal dívčiny paže k područkám a doktor nastavil desku stolu tak, aby na ní dívčina prsa volně ležela a hranu desky jí přitiskl k hrudníku.
„Můžeš volně dýchat? … Ano? … Tak … a je to v pořádku.“
Lékař pečlivě prohmatal dívčina prsa ležící na stole a po důkladné masáži bradavek vysunul z nitra stolku podivný přístroj, který nastavil přesně proti bradavce agentčina levého prsu.
„Teď je na pořadu vyšetření tvých mlékovodů,“ informuje doktor Zemill dívku vůbec poprvé o tom, jak bude vyšetření probíhat a jak se má při něm chovat. „Do každé prsní bradavky ti jich ústí šestnáct, takže bychom je měli vyšetřit všechny. Budu ti do nich postupně zavádět tenoučké sondy a ty mi budeš sdělovat své pocity. Nesmí to bolet! Jakmile bys bolest ucítila, dáš mi ihned vědět, jasné?“
Pozornému čtenáři jistě neušlo, že se jedná o speciální gynekologická vyšetření, kterým už se podrobily ty řádné klientky CPLE, které se dobrovolně přihlásily do programu dárcovství xenofarmak. Ano, je tomu tak I tato dívka je připravována k vyvolání laktace, přesně podle rozhodnutí Jošuova.
- × - × - × -
Janiny zápisky – 18. března
„Dal jsem si vás svolat, protože se vyskytl závažný problém,“ sdělil nám profesor Amynill, když jsme se sešly v klubovně. Celá naše terapeutická skupina už je pohromadě a každá dívka už má za sebou první odběry mléka. Sedíme všechny úplně nahé kolem stolu – jako ostatně při každém setkání s mužským členem personálu – tedy mimozemšťanem, a profesor si zálibně prohlíží naše nalévající se mléčné žlázy, které jsou zdrojem životadárné tekutiny.
„Při léčení vaší kamarádky Rodicy jsme zjistili, že k plnému obnovení veškerých životních funkcí nutně potřebuje látku, kterou my označujeme lactiatrin 3A – který se vyskytuje…“
„… podle názvu nejspíše v mléce,“ doplnila profesora pohotově Xiaolan.
„… ano, v mléce, ale ne u každé z vás.“
Profesor Amynill se odmlčel a během této pauzy jsme se dívaly jedna na druhou a očekávaly jsme, s jakým problémem je Rodicin osud vlastně spojen. Když jsme ji byly včera navštívit, už se mi docela zdálo, že má i pěknější barvu v obličeji a že není tak hrozně průsvitná, jako tenkrát před první Amynillovou přednáškou, kdy se zhroutila a musela být převezena na intenzivní péči.
„Jen dvě z vás mají toto vzácné xenofarmakum v mléce. Problém je však v tom, že lactiatrin 3A je látka velice nestálá. Znehodnocuje se už stykem se vzduchem a rovněž světlo a změny teploty jeho obsah v mléce rapidně snižují, takže než proběhne celý proces odběru mléka, jeho zpracování a konečné aplikace, zachová se jen ve stopovém množství.“
„Ale to by se snad dalo snadno vyřešit, v čem vidíte problém, pane profesore?“ ozvala se po chvíli Xiaolan.
„Problém spočívá v tom, že Rodicino léčení se protáhne na několik měsíců.“
„Jaké úpravy mléka jsou nutné k tomu, aby byl lactiatrin 3A použitelný k léčbě,“ zeptala jsem se pro změnu profesora já.
„Vaše mléko podáváme částečně v surovém stavu a částečně ho použijeme k přípravě dalších látek, které se v něm přímo nevyskytují, ale jejichž vznik přímo podporuje. V surovém stavu jsou využitelné jednak látky, které znáte samy – mléčný cukr, tuk, vitamíny, minerály, proteiny; pak ještě některé lactiatriny skupiny 3 a 6. Úpravami v laboratořích z mléka některých z vás připravujeme lactiatriny skupiny 2 a 4, od dalších pak lactiatriny skupiny 1 a 5. Tyto látky v mléce vznikají kvašením nebo přidáním určitých organismů, které vy neznáte, ale jen pro podobnost se jedná o organismy příbuzné vašim plísním. Výsledné produkty se poněkud podobají tvarohu nebo jogurtu, i když s těmito potravinami nemají nic společného. Většina látek je aplikována orálně, jen lactiatriny skupiny 5 je nutno podávat vaginálně. To jenom pro ucelenou představu o tom, jak Rodicino léčení vlastně probíhá.“
„Rozumím-li tomu dobře, tak lactiatrin 3A patří ke skupině 3, tudíž je obsažen přímo v surovém mléce a podává se orálně, tedy ústy – s potravou,“ ujišťuji se.
„Ano, dalo by se to tak říci, ale nechápu, kam tím míříte, Jano?“
„Jenom se ujišťuje, zda je můj nápad přijatelný,“ vstupuje do diskuse opět Xiaolan, „můžete nám, profesore, prozradit, která z nás je dárkyní kterého lactiatrinu – doufám, že jako vaše spolupracovnice máme právo tak důležité informace znát?“
„A kromě toho – můžete nám o těch lactiatrinech podat podrobnější informace?“ Tentokrát se unisono ozvaly Sličné Akvabely.
„To je nějak moc požadavků najednou, ale postupně je probereme i s konkrétními nositelkami,“ spustil po krátké odmlce profesor.
„Neexistuje mléko, které by obsahovalo lactiatriny všech šesti skupin, protože se jejich existence vzájemně vylučuje. Například tady Jana, jejíž mléko obsahuje lactiatriny skupiny 4, nemůže už dodat lactiatriny jiných skupin kromě skupiny 2, ale nemá je. Aby však byly tyto lactiatriny účinné v léčebném procesu, musí být mléko zkvašeno. Vzniká tak vlastně alkoholický nápoj podobný kumysu. Jana je z vás jediná, jejíž mléko tyto látky obsahuje. Lactiatriny skupiny 1 a 5 obsahuje mléko zde přítomných – jak vám děvčata přezdívají – Sličných Akvabel – vaše mléko musíme speciálními postupy zpracovat tak, abychom oddělili lactiatriny skupiny 1, které jako pevnou látku přidáváme do Rodiciny potravy, a na lactiatriny skupiny 5, které se po zpracování podobají jogurtu, ale je nutno je podávat vaginálně.
Lactiatriny skupin 3 a 6 obsahuje mléko Nikolčino a Xiaolanino. To je nutno podávat v surovém stavu. Pak je tu ještě skupina 2, kterou obsahuje mléko Lenčino a Halinino. Tyto látky je nutno připravit speciálním způsobem. Mléko zkondenzujeme a nasadíme do něj organismy podobné plísním. Jelikož musíme těmto organismům dopřát čas několika týdnů, přijdou tyto látky na pořad léčení asi tak za deset dní.“
„Takže je to po dnešku jasné, Nikolko,“ obrátila se k ní Xiaolan, „Rodica musí konzumovat naše mléko přímo, což znamená…“
„… že ji tady s Xiaolan budeme kojit, pane profesore,“ doplnila Nikolka Xiaolaninu myšlenku.
„Myslíte to vážně, děvčata? – Já jsem se to ani neodvažoval navrhnout…,“ pronesl s ulehčením v hlase profesor Amynill po krátké, ale významné pomlce. Pak zvedl mikrotelefon a zavolal sanitární službu: „Převezte Rodicu do 6. patra.“
„Já si myslím, že tady mezi námi měla být už dávno,“ sděluje profesorovi své pocity Lenka, „protože se nedovedu představit, že bych někde trpně ležela dva měsíce o samotě bez kontaktu s přáteli…“
„Nebojte, Lenko, není to s ní tak zlé. Starají se o ní sestry – a to jsou vaše děvčata, pozemšťanky. Má jich tam na střídání šest a docela dobře si s nimi rozumí, báječně se skamarádily…“
„V tom případě by bylo dobré, aby sem s ní také přešly, ne?“
„Jistě, Sličná Akvabelo, to je přece samozřejmé…“
Výbuch smíchu po té, co Amynill, vážný to člověk, který jediný si drží odstup a neodvažujeme si s ním tykat, oslovil dívku přezdívkou, kterou užíváme jen mezi sebou. Pak pohlédl na Nikolku: „Dovolte… zvedněte ruce nahoru… výš… ano nebudeme to protahovat“ prohlásil, když jí opatrně prohmatal prsa.
Vzápětí se otevřely dveře a do klubovny přivezli dva sanitní zřízenci Rodicu, která vstala, automaticky odložila svůj župan a uložila se vyčerpaně na pohovku.
„Posaďte se na kraj pohovky, … tak, ano,“ naviguje Amynill Nikolku, „… a Rodico, vy se posaďte, ano … natočte se trochu do leva, tak, správně … Nikolko, posaďte se na tu pohovku trochu dál … za Rodicu … ano, a teď si Rodica lehne a položí vám hlavu do klína.“
Když byly obě dívky nastaveny do této vzájemné polohy podle profesorových rad, Nikolka už si sama poradila s dalším postupem. Jemně zvedla hlavu vyčerpané dívky a přitiskla její ústa ke svému levému prsu. Rodica překvapena vývojem situace téměř přestala dýchat. Profesor Amynill přistoupil k Nikolce a silně stiskl její levou mléčnou žlázu. Mléko vystříklo a Rodica instinktivně začala sát.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah