Jennifer se probudila uprostřed noci pociťujíc silný tlak v prsou. Včera mi zase cosi pumpovali do dělohy, skoro celý den jsem proležela na stole s otevřenou vagínou. A teď tohle … prsa mám nateklá a … něco mi teče z bradavek …
Jakmile se Jennifer posadila, rozsvítilo se světlo a do cely vstoupil dozorce – opět týž člen strážní služby, kterého jsem nedávno omráčila – vždycky, když se mi stane něco nepříjemného, má službu zrovna on, medituje v duchu Jennifer, které tanou na mysli hlavně ty dva dny, kdy ji ohmatával prsa, vagínu, konečník a stehna přičemž ji hodnotil jako dobytče, a pak den následující, kdy on jako první zasáhl při její menstruaci.
Dozorce přistoupil k dívčinu lůžku a nařídil ji, aby si klekla a opřela se rukama o lůžko. Pak jí postavil pod visící prsa kbelík a silně stiskl mléčnou žlázu levého prsu. Z bradavky vystříklo mléko do kbelíku. Dozorce střídavě tiskne a uvolňuje můj levý prs a z bradavky stříká mléko. Počíná si dosti neurvale. Když můj levý prs vyprázdnil, požádal mě, abych se otočila, a pak stejně neurvalou metodou vyprázdnil do kbelíku i můj pravý prs. Mléko přelil z kbelíku do vzorkovnice, doušek ochutnal a s odporem ho vyplivl do umyvadla. Vzorkovnici uložil do odběrní skříňky.
„Lehni!“ Když dívka poslechla, natřel jí prsa masážním krémem a důkladně jí je prohnětl.
„Teď se osprchuj a můžeš zase spát… Jo – a po sprše si ve vlastním zájmu natři bradavky olejem!“
- × - × - × -
Intervaly mezi jednotlivými odběry mléka se krátí. Čtyřikrát denně přichází dozorce do dívčiny cely s kbelíkem. A v jídelníčku se objevuje převážně mléčná strava – tvaroh, sýry, jogurty, podmáslí a kefír jsou na denním pořádku. Jídla, která přímo nenávidím, defilují přede mnou i ve snách. A sny mám opravdu divoké:
… Řada dřevěných chatek na kraji pralesa. Kolem plot z ostnatého drátu. Tábor hlídají ženy ve vojenských uniformách. Chatky obývají samé mladé dívky. Černé. Do jedné chatky právě vstupují tři dozorkyně. Černá dívka obývající chatku je zbavena oděvu a dozorkyně jí prohlížejí prsa: „Už je zase naplněná, podej doják.“ Na prsa jí nasazen přístroj podobný tomu, který jsem viděla jednou … v kravíně … na školní exkursi …
… „Další lump, který by nám chtěl zkazit dojnice!“ … Krajem pralesa se mihla mužská postava … Jedna z uniformovaných žen ji kropí dávkou ze samopalu, která mě probouzí … Hrůzou nedýchám. Samopal jsem poznala zcela bezpečně. Byl to tentýž, který jsem i já ještě nedávno měla ve svém kufru. Je to zbraň US Army!
- × - × - × -
Pětkrát … šestkrát … pětkrát … čtyřikrát … dvakrát … intervaly odběru mléka se zase prodlužují, ale dny se mi stejně nekonečně vlečou …
„Tak, holubičko, máme tu čas dojení. Hezky zaklekni, opři se…“ Jízlivý tón dozorcův nevěští nic dobrého. Když mě ‚podojil‘, jak on zásadně říká odběru mléka, (neodbytně se mi při tom vybavuje jeden z těch hrozných snů!) provedl mi opět důkladnou masáž prsou, přičemž se o nich pochvalně vyjádřil: „Vidíš, jak ti nabývají … i bez silikonu. Zkus si to…“
Ke svému úžasu vidí Jennifer svou vlastní podprsenku, kterou z ní strhl někdy před dvěma měsíci jeden ze členů eskortní čety. Nedůvěřivě se do ní pokusila navléci, ale zjistila, že už ji nemůže více upotřebit. „Doufám, že si ji mohu nechat na památku,“ zeptal se ten hnusný úchyl, a aniž by vyčkal mé odpovědi, zastrčil ji do kapsy saka své uniformy.
- × - × - × -
Ačkoliv Jennifer nemá právo na výběr jídla, dostává pestrou a bohatou stravu. Dnešní snídaně se skládá z pečiva, vajec, tvarohové pomazánky a mléka. Jennifer hltavě jí, protože laktace je pochopitelně činnost odčerpávající značné množství energie. Napila se mléka – a s odporem je vyplivla do umyvadla. Ještě jednou pro jistotu ochutnala předložený nápoj. Pak vylila do umyvadla i zbytek. Do hrnku napustila studenou vodu z vodovodu a dlouze zapíjí ohavnou pachuť, kterou jí mléko zanechalo v ústech.
„Slečně nechutná?“ ozval se za ní hlas doktora Zemilla, v jehož tónu Jennifer postřehla notnou dávku jízlivosti.
„Co jste mi to dali za hnus!“ vyjela agentka na doktora zostra, „to je zase nějaké projímadlo, dávidlo, či co?“
„Ale kdež,“ sděluje doktor Zemill posměšně rozpálené dívce, „to je delikatesa, kterou jsi chystala pro své vlastní dítě, víš?“
„Cože? To je…“
„Ano, to je tvoje vlastní mateřské(!) mléko – ovšem stále ještě kontaminované zplodinami kouření. A ještě nějakou dobu bude trvat, než tě důkladně vyčistíme.“
„A kdo vám řekl, že chci vyčistit!“ vyjela Jennifer na doktora znova.
„Jsi ty vůbec žena?“ zeptal se jí na oplátku doktor, „Což ty si nepřeješ mít jednou děti?“
Jennifer se uraženě odvrátila. Ale doktor Zemill ještě nemínil rozhovor ukončit. Uchopil téměř osmdesátikilové břemeno, které pro něj Jennifer představuje, v pase a postavil agentku před zrcadlo. Sám si stoupl těsně za ní, takže Jennifer zřetelně cítí jeho plášť na svých zádech.
„Podívej se na sebe do zrcadla!“ nařídil dívce.
Jennifer hledí do zrcadla, ve kterém se jasně odráží její nahé tělo. S údivem zírá na svá nádherná prsa, která se jí už nevejdou do její vlastní podprsenky, a na to, jakou ladnou křivku na jejím těle teď vytvářejí.
„Líbí se ti?“ ptá se Zemill dívky hodnotě hmatem jejich pružnost a pevnost.
„Líbí…“ vydechla dívka s úžasem.
„Tak vidíš. A jde to i bez silikonu. Doufám, že už tě přešla zlost…“
„A v čem vlastně spočívá to ‚čištění‘, pane doktore?“ Z agentčiných úst zaznělo poprvé toto oslovení bez jakékoliv předpojatosti.
„Milá Jennifer, já nejsem oprávněn ti poskytovat tajné informace, to doufám jako profesionálka chápeš, ale budeš-li nám důvěřovat, vrátíš se domů krásná a zbavená následků toho zlozvyku. Jen tak mimochodem – jestlipak máš ještě někdy chuť na cigaretku?“
„Na cigaretku? Chuť? Nemám…“ a dívka se otřásla odporem.
„Zítra tě čeká menstruace, to doufám víš…“
„Ano…“
„Předpokládám, že už nebudeš dělat naschvály. Zařídíme to takhle: Na noc dostaneš tampón a kalhotky. Ráno ti přijde odsát krev sestra a bude pak o tebe těch pár dnů pečovat. Ty mi za to slíbíš, že ji na slovo poslechneš a že na ní nezaútočíš. Jinak doufám víš, co by tě čekalo…“ a doktor ukázal na ocelové náramky v čele dívčina lůžka.
„Slibuji,“ vydechla Jennifer s úžasem.
„Dodržíš-li slovo, tak u tebe nevyvoláme další laktační cyklus, protože už ten první svůj účel splnil,“ pokračoval doktor Zemill ‚v kutí železa, dokud je žhavé‘ zdůrazňuje význam svých posledních slov důkladným hnětením nádherných dívčiných prsou oběma rukama před zrcadlem tak, aby se jimi mohla Jennifer stále kochat.
„Místo toho zahájíme důkladnou očišťovací kůru. Trest ti nemohu zkrátit, k tomu nemám pravomoc. Ale budeš-li spolupracovat, nabudeš řady výhod. Zrušíme zákaz výběru jídel, umožníme ti vstup do tělocvičny a do bazénu. Budeš mít právo na informace o vlastním zdravotním stavu a o zákrocích, které na tobě budeme provádět. A možná i právo na společnost…“
S těmito slovy opustil agentčinu celu.
- × - × - × -
Janiny zápisky – 22. dubna
Rodica rozkvétá! Po necelém měsíci kojení se z ní klube opravdu pohledné děvče. A včera se u ní objevila první menstruace, jak sama říká, po dvou letech. To znamená, že už je sama schopna vytvářet si úplnou sadu vlastních autofarmak. Sedíme kolem jejího menstruačního lůžka a společně oslavujeme. Všechny už prožíváme druhý laktační cyklus. Ačkoliv hlavními jejími dodavatelkami mléka obsahujícího vzácný lactiatrin 3A, jsou Nikolka a Xiaolan, Rodica se občas ráda napije i mléka nás ostatních. Kupodivu nejvíce jí chutná mléko Halinino. Když Rodica s těmi ochutnávkami jen tak z recese začala, vyvolala u nás ostatních úplnou degustační mánii, takže jsme si několik dní navzájem pily mléko rovnou z prsů. Ale vzápětí na naše choutky a hrátky přišel sám profesor Amynill a slušně, leč důrazně nás požádal, abychom touto vzácnou tekutinou zbytečně neplýtvaly. Na mé naléhání nakonec svolil k tomu, abychom si mléko mohly navzájem ohodnotit. Ukázalo se, že chutě nás jsou různé – a to dokonce i u Sličných Akvabel – Mořské Pěně nejvíce chutná mléko Nikolčino, zatímco Mořské Vlně mléko moje. Halina má na můj vkus mléko příliš tučné, ale to je snadno vysvětlitelné její obezitou – která se jí v době laktace značně snížila. Docela mi chutná i moje vlastní mléko, ale to není nic proti tomu, jaké produkuje Xiaolan. Ta si zase nemůže vynachválit mléko Lenčino. Původně jsem chtěla o tyto výzkumy rozšířit tabulku se souhrny z vyšetřování dívek, ale Xiaolan mě přesvědčila, abych to nedělala, protože to jsou jen subjektivní pocity, pro které neexistuje srovnávací měřítko.
Největší šok nám způsobil profesor Amynill asi před týdnem. Seděly jsme právě v místnosti, která je sice vybavena jako klubovna, ale částečně slouží i jako vyšetřovna, protože v prostorách 6. patra panuje v některých věcech trochu uvolněnější režim, když přinesl jakési husté mléko ve vzorkovnici a požádal nás, abychom je taky ohodnotily, když už máme takové bohaté zkušenosti. První se napila naše vrchní degustátorka Rodica – a v životě jsem nikoho neviděla tak rychle běžet k umyvadlu. Vzápětí jsem se napila i já a běžela jsem za ní. Dobrých pět minut jsem si musela čistit zuby několika pastami a vyplachovat ústní vodou, abych se té odporné chuti zbavila.
„Nechápu, proč přidáváte do mléka terpentýn,“ vyprskla s odporem Nikolka, když ochutnala jako třetí.
„To není mléko s terpentýnem,“ ubezpečuje nás Gavrill, Rodicin osobní lékař, který právě vstoupil do místnosti, „ale zkondenzované mléko kuřačky. – Tedy – ona už více než dva měsíce nekouří, ale zplodiny nahromaděné v jejím těle působí dál…“
„To se jedná o tu dívku, která vyvolala 5. února ten planý požární poplach?“ zeptala se doktora Nikolka.
„Ano, to je skutečně její mléko.“
„Jenom pro zajímavost – co se s ní vlastně stalo?“ zeptala se se zájmem Xiaolan.
„Byla odsouzena ke dvaatřiceti dnům experimentace. Protože však krátce před vypršením trestu napadla dva členy strážní služby a pokusila se o útěk, byl jí trest prodloužen o tři měsíce.“
Po tomto šokujícím vysvětlení se začal věnovat své pacientce:
„Do týdne by se měla u tebe objevit znovu menstruace a já bych chtěl vyzkoušet, zda už jsi schopna reagovat na podněty sexuálního dráždění. Proto bych tě chtěl požádat, aby ses uložila co nejpohodlněji na vyšetřovací stůl.“
Rodica, která stržena Lenčiným příkladem, se všude vyskytuje stále úplně vysvlečená, se uložila na vyšetřovacím stole a doktor Gavrill jí začal jemně, ale pečlivě prohmatávat erotogenní zóny na břiše, prsou i stehnech. Výsledek se dostavil velmi brzy. Rodica začala produkovat nebývalé množství vaginálního sekretu. Nikolka se automaticky ujala funkce sestry a zavedla jí do vagíny odsávačku s vibrátorem. Asi po dvanácti minutách Rodica dosáhla orgasmu a naprosto nechápala, proč se z tohoto úspěchu raduje nejen doktor Gavrill, ale i celý náš malý kolektiv. Ano! Rodica počala produkovat další z důležitých autofarmatických látek!
A dnes – konečně! – se radujeme z toho, že si Rodica dokáže sama vyrobit i poslední produkt nutný k přípravě autofarmak, autofarmak z řady hemiatrinů.
Do místnosti právě vstoupil profesor Amynill doprovázený doktorem Gavrillem, osobním lékařem Rodiciným. Všechny odkládáme župany a vstáváme zcela nahé do pozoru – automatická reakce, asi jako když žáci vstanou, aby pozdravili učitele vstupujícího do třídy. Jen Rodica zůstává ležet – pochopitelně.
Doktor Gavrill zběžně Rodicu prohlédl, ujistil se, že menstruační krev je řádně odsáta a pochválil Nikolku, že dobře zastává funkci sestry. Pak dívce dovolil na několik minut vstát z lůžka, aby se po dlouhém ležení také trochu protáhla.
„Vážené slečny,“ oslovil nás po té profesor Amynill, „dnešní den je pro vás takříkajíc přelomový. Vaše kamarádka Rodica už nebude potřebovat, abyste ji kojily,“ – přitom pohlédl s uznáním na Nikolku a Xiaolan, ani už nebude potřebovat žádné z vámi darovaných xenofarmak.“
Profesorově proslovu všechny dokonale rozumíme – dokonce i Rodica, protože za dlouhých dnů, které jsme s ní strávily v prostorách 6. patra, jsme ji podrobně seznámily jak s problematikou autofarmak a xenofarmak, tak i s našimi osudy.
Jen tak mimochodem – zjišťuji, že jsem své zápisky více než měsíc zanedbávala, musím tedy seznámit horlivé čtenáře svých příběhů, že po celou dobu probíhala i naše autofarmatická léčba. Já už se obejdu bez brýlí a vidím jako rys, Lenka konečně získala absolutně dokonalé vlastní dva zuby náhradou za ty vyražené, Nikolka a Xiaolan dosáhly ideálního poměru tuku a svalové tkáně. Už nejsou vůbec podvyživené a jejich těla jsou nádherná. Nikolka se Sličnými Akvabelami nás uchvátily svými kreacemi v bazénu a získaly nás všechny, abychom se samy zabývaly synchronizovaným plaváním, kterému věnujeme denně aspoň dvě hodiny – a je to báječné. Trenérku nám dělá sestra Ariana (která se mnou strávila první dva dny, když u mě začala laktace, ale pak se k nám vrátily naše sestry – pozemšťanky), se kterou mohou soupeřit jen Sličné Akvabely – ale nesoupeříme ani nezávodíme, plaveme si jen tak pro vlastní potěšení a pro zábavu našim lékařům, kteří se na nás s oblibou chodí dívat. Jen Rodica je z toho nešťastná, protože jí plavání doktor Gavrill zakázal – pochopitelně jen dokud nezesílí po dlouhé nemoci.
K Lenčině zármutku nelze provozovat žádný zimní sport, protože venkovní teplota se drží neustále mezi −20 a −30°C a má klesavou tendenci, i když je podle našeho kalendáře jaro. A nádherně bílá sněhová pokrývka je jen klam – sníh je totiž úplně zmrzlý a jedná se vlastně o ledovec. Jak je vidět, existence v mimoprostoru má nejen své výhody…
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah