Janiny zápisky – 2. března
Skoro celý včerejší den jsem prospala. Večer jsem se probudila, nebo – lépe řečeno – probudil mě nezvyklý pocit – podivné napětí v prsou. Posadila jsem se na lůžku. Hodiny ukazují 8 hodin večer – tedy uplynuly 24 hodiny od začátku včerejšího ‚divokého‘ večírku. Nejsem ve svém pokoji, ale v gynekologické vyšetřovně v 6. patře. Tento můj úkon byl zřejmě registrován, protože v zápětí se otevřely dveře a do místnosti vstoupila vysoká urostlá sestra, kterou jsem až dosud nepoznala. Aniž by se mi představila, jak je zde při prvním setkání vždy zvykem, jemně mi prohmatala prsa a na tváři se jí objevil spokojený úsměv: „Funguje to…“
Na první pohled poznávám, že ji tento objev učinil šťastnou. Na chvíli zmizela ve vedlejší místnosti a vrátila se v doprovodu doktora Hilla. Lékař je oblečen jen v kalhotách a bílé košili s krátkým rukávem. Je bez pláště, jako když jsme spolu tančili na večírku.
„Zvedni ruce, Janičko… Tak je to dobře … ano … funguje to,“ dává najevo svou spokojenost prohmatávaje mi prsa podobně jako před chvílí sestra.
„Dovol, abych ti představil sestru Arianu, která ti ode dneška bude dělat společnost. Přála sis to, ne?“
S těmito slovy nás opustil.
„Já jsem Jana,“ představila jsem se Arianě podávajíc jí ruku.
„Těší mě,“ odpověděla a nabízenou ruku stiskla, „jenže na bližší seznamování teď není čas, nejprve musíme provést jeden zásadní úkon.“
Arianina řeč není monotónní strojový překlad. Mluví tedy přímo esperantem a ze zabarvení jejího hlasu a intonace lze poznat, že slůvko ‚bližší‘ poněkud zdůraznila. Mimoděk jsem si vzpomněla na včerejší nevázaný rozhovor s doktorem Hillem a napadla mě bláznivá myšlenka, že sestra Ariana možná bude jedna z těch, které opravdu toužím blíže poznat.
„Jaký úkon?“
„Přece odběr mléka. Což to necítíš?“
Teprve teď mi došlo, že se se mnou udála zvláštní změna a napětí v prsou že musí něco znamenat. Sestra Ariana přistavila k mému lůžku vzorkovnici, stolek s nastavitelnou výškou a podala mi podprsenku se zvláštní konstrukcí.
„Tohle si opatrně obleč. Zvládneš to sama nebo ti mám pomoci?“
Nechápavě si prohlížím předmět ze všech stran, nakonec se rozhoduji pro nejschůdnější cestu: „Raději mi s tím pomoz…“
Ariana mi nasadila podprsenku, která byla evidentně připravena výhradně pro mne, protože se bezvadně přizpůsobila mým proporcím. V místech, kde by měla podprsenka krýt bradavky, však jsou otvory, ke kterým Ariana připevňuje hadičky. Pak nastavila stolek tak, že má prsa na něm pohodlně leží podobně jako při vyšetřování mlékovodů.
„Teď polož na stůl ruce, … tak … a teď tiskni desku stolu směrem dolů.“
Tisknu desku stolu dolů a podprsenka, kterou mám na sobě, začíná vibrovat. Zpočátku jemně, pak silněji a čím více tlačím na desku stolu, tím intenzivnější masáž prsou si dopřávám. Náhle cítím, že napětí v mých prsou se zmírňuje a do vzorkovnice začíná téci mléko. Vychutnávám si příjemně vzrušující pocit do chvíle, kdy vibrace začínají působit bolest. Zmírňuji tlak na desku stolu, vibrace ustávají.
Ariana mi opět pomohla – odmontovala hadičky a uvolnila mi vzadu speciální zapínání vibrační podprsenky. Pak zkoumavě pohlédla na obsah vzorkovnice a uložila ho do odběrní skříňky se slovy: „Musíme to poslat do laboratoře.“
Když jsem odložila podprsenku, požádala mě, abych si uvolněně lehla, natřela mi prsa masážním krémem a provedla mi jemnou, ale dlouhou a důkladnou masáž mléčných žláz. Když jsem se pak osprchovala, natřela mi bradavky čímsi příjemným, co voní jako eukalyptový olej. „A musíš hodně papat,“ mluví ke mně mazlivě jako k dítěti, podávajíc mi jídelní lístek.
Když jsem se najedla a osprchovala, vybídla mě, abych ji následovala. Zavedla mě do luxusně zařízeného pokoje v 6. patře (aspoň podle šestky na začátku souřadnic) a prohlásila, že ode dneška je toto můj pokoj, ve kterém budu bydlet. Na stole jsem objevila všechny své osobní věci, které sem byly přestěhovány z mého původního pokoje v 11. patře. Zároveň mě informovala o tom, že ode dneška se mohu volně pohybovat jen v 6. patře a všude jinde že smím jen v jejím doprovodu. Hned jsem se také přesvědčila, že můj osobní kód mi nedovoluje vstup do žádného výtahu.
„A to je mi zakázán styk i s ostatními kamarádkami?“
„Ne tak docela. Můžeš si s nimi telefonovat a ty, které přejdou postupně sem, do 6. patra, můžeš kontaktovat osobně. Chceš-li se sejít například s Nikolkou, tak …“
Větu nedokončila, protože se ozval dveřní zvonek, a když jsem otevřela, spatřila jsem Nikolku v jejím věčně rozevlátém županu s kapsami nacpanými různými poznámkami. Beze slova jsem se k ní vrhla a radostí jsem ji pevně sevřela v náručí.
„Jak vidím, daří se ti docela dobře,“ vydechla Nikolka z mého sevření, „já bydlím ve vedlejším pokoji, takže to budeme mít k sobě zase blízko.“
Pak, vymanivši se z mého objetí, pohlédla na sestru Arianu a zeptala se: „Ty jsi Ariana?“
„Ano,“ odpověděla sestra aniž by dala najevo údiv nad tak přímočarým oslovením od neznámého člověka.
„Chtěla jsem si jít zaplavat a doktor Erymill mě poslal za tebou, že prý to zařídíš.“
„A co ty,“ obrátila se Nikolka ke mně.
„Já proti tomu nic nemám.“
„Takže jdeme,“ rozhodla nakonec Ariana svlékajíc uniformu. Ukázalo se, že sestra nedisponuje žádným spodním prádlem. Šaty má navlečeny přímo na nahém těle. Nikolka rovněž odložila župan: „Doufám, že to tu všechno najdu. Posledně jsem zapomněla župan u bazénu, úklidová služba ho hodila do špíny a přišla jsem o spoustu poznámek.“
Všechny tři jsme vyrazily jen tak v Evině rouše k nejbližšímu výtahu. Ariana nás zavezla do třetího podzemního podlaží. To je zařízeno podobně jako první suterén, kde jsme plavaly před přestěhováním do 6. patra. Navlékly jsme si lehké koupací čepice a Nikolka se bez dlouhého rozmýšlení vrhla rozkošnicky do bazénu, jehož voda dnes voní jemně mateřídouškově. Chvíli pozorujeme s Arianou Nikolčino dovádění ve vodě a pak jsme se na sebe s úsměvem podívaly. V té chvíli mě Ariana uchopila v pase, přehodila si mě přes rameno jako pytel brambor a skočila se mnou do vody. Než jsme se ponořily pod hladinu, zaslechla jsem jen, jak se Nikolka zakuckala smíchem. Když jsem se opět vynořila, uviděla jsem Arianu na břehu s Nikolkou, která si chce dopřát stejné potěšení. Rychle se vracím a vylézám z vody, abych se na tento sportovní výkon mohla podívat z břehu bazénu. Jenže Ariana mě popadla druhou rukou, přehodila si mě přes druhé rameno a závratným obloukem letíme do vody všechny tři. Když jsme se v bazénu dost vyřádily, osušily jsme se horkovzdušným sušákem a Ariana nás vyvezla zpět do 6. patra. Vrátily jsme se do mého nového pokoje, kde Nikolka zanechala župan se svými poznámkami a sestra Ariana uniformu. Postavila jsem se tak, abych jí zamezila k uniformě přístup a aby zůstala nahá.
Ariana okamžitě pochopila můj záměr a s úsměvem mi začala pózovat. Pak se však zarazila a prohlásila: „Domnívám se, že to bude pohodlnější v některé vyšetřovně, ne?“
Dala jsem jí za pravdu a přesunuly jsme se do nejbližší vyšetřovny. Nikolka už má přes ramena přehozený svůj župan a vytahuje poznámkový blok, aby mohla psát protokol. Já jsem se ve vyšetřovně zmocnila bílého pláště, abych dostála pravidlům, která jsme si nedávno stanovily s děvčaty v naší ‚výzkumné‘ skupině.
„Ještě jí svaž vzadu vlasy, aby byla zcela odhalená,“ žádám svou pomocnici a Nikolka pečlivě vykonala můj příkaz. Tak jsem konečně začala s vyšetřováním první mimozemšťanky – příslušnice našich hostitelů.
Volím standardní postup zavedený od vyšetřování Nikolky: „Procházej se, … zvedni ruce … výš, … ještě výš … ano, tak. … Otáčej se … pomaleji …“ Dlouho a pozorně sleduji ladné pohyby nádherného nahého těla vysoké mladé dívky. Její stáří odhaduji na 18, nejvýš 19 let. Barva její pleti mi připomíná peruánská dvojčata, i když, pravda, je poněkud světlejší.
„Postav se na váhu … 78 kg … a výška 188 cm, což signalizuje Queteletův index 22,0669. Míry přes prsa 98, pas 72, boky 98 cm jsou v souladu s výškou postavy.“
Nikolka pečlivě sepisuje naměřené hodnoty a moje závěry.
„Postav se ke mně zády, uvolni ruce …“ prohmatávám Arianiny paže od ramenou k předloktí hodnotíc poměr tukové a svalové tkáně. Svalová tkáň je nadměrně vyvinuta na úkor tkáně tukové,přesto však postava neztrácí charakteristické rysy ženskosti. Při prvních soustředěných dotecích s hrůzou zjišťuji, že Ariana má zřejmě zvýšenou teplotu. „Podrž chvíli teploměr…“ Vyjeveně sleduji rostoucí hodnoty na monitoru 37… 38… 39,28°C. Teď se stoupání zastavilo.
„Arianko, asi bychom …“ Znovu zírám na monitor teploměru … 37 … 36 … 35 … … 28 … 25 … 22,71°C!!
Sáhla jsem si znovu na dívčino tělo a s hrůzou jsem ucukla. Její teplota se příliš neliší od teploty mrtvol v pitevně!
Ale … co to? Monitor znovu ukazuje vyšší hodnoty. Než jsem se vzpamatovala, dosáhla Arianina teplota závratných 68°C. Na její pokožce už lze jen stěží udržet ruku!
Nikolka přestala sepisovat protokol – pochopitelně – vždyť už jí dobrých deset minut nic nediktuji a zírám na monitor teploměru neschopna slova. Teplota znovu klesá a ustálila se na 37,0°C. Ariana se usmívá. „S měřením mé tělesné teploty se nezatěžuj, Janičko. Víš, my si ji umíme libovolně upravovat podle potřeb – a to velice rychle, jak ses mohla právě přesvědčit…“
„Ale vyděsila’s mě!“
„To věřím…“
Když jsem se po chvíli vzpamatovala ze šoku, který mi Ariana nachystala, nasadila jsem si do uší sluchátka fonendoskopu a pustila jsem se do poslechových vyšetření Arianina dechu a její srdeční činnosti. Ariana čistě a pravidelně dýchá, ale její srdce mi připravilo další překvapení. Postupně zrychluje ale vzápětí zase začíná zpomalovat… Po dalších asi deseti minutách už Ariana nevydržela a srdečně se rozesmála. Pochopila jsem, že i srdeční činnost si umí sama svou vůlí upravovat.
„Krevní tlak ti asi taky budu měřit bezvýsledně, že?“
„Vidíš, že umíš být i chytrá, … když chceš,“ dobírá si mě dívka přátelsky.
„Polož se na stůl … a zachovej pokud možno konstantní tělesnou teplotu … těch 37 stupňů, ano?“ nabádám rozvernou dívku.
Ariana si lehla na vyšetřovací stůl a já jsem se nad ní sklonila aniž bych se jí zeptala, zda si přeje být upoutána k polohovacímu zařízení. Nikolka se zájmem sleduje mé počínání. Pouštím se právě do vyšetřování Arianiných prsou, tj. do klíčové části celého výzkumu. Nahá mimozemšťanka uvolněně a nevzrušeně leží na vyšetřovacím stole a soustřeďuje se pozorně na mou práci. Pohybuje rukama se strojovou přesností a všemožně se snaží mi prohmatávání usnadnit. Postupuji osvědčeným způsobem od podpažní jamky po obvodu prsu v soustředných kruzích až k jeho středu – k bradavce. Po celou dlouhou dobu je dívka naprosto nevzrušená. Docházím k závěru, že levý prs obsahuje 72 LGM a pouštím se se stejnou pečlivostí do vyšetřování pravého prsu. Rovněž i teď se Ariana chová zcela nevzrušeně. Když jsem dospěla ke stejnému číslu, požádala jsem Arianu aby si sedla a vzpažila.
Znovu jí prohmatávám prsa v této poloze a znovu jsem dospěla v obou případech k číslu 72.
„Polož se znovu na stůl a mírně pokrč nohy.“
Silným stiskem se přesvědčuji, že Ariana je dokonale vyprázdněná – možná, že s vyšetřením počítala, ale kde by vzala tolik energie, kterou spotřebovala při plavání?
„Tím se netrap a pokračuj,“ slyším v zamyšlení jasný Arianin hlas.
Cožpak ona … oni … umějí číst i myšlenky?
Pečlivě vyšetřuji dívčino břicho a nevycházím z údivu. Postupně všechny orgány, které zamýšlím vyšetřit, jakoby mi samy ‚skákaly‘ do ruky, aniž bych je musela pracně vyhmatávat. Nikolka už žádný protokol nepíše a zírá na mě v ještě větším údivu, než zřejmě předvádím sama. Nakonec už to nevydržela:
„Jano, Janičko! Co je s tebou?“
Zvedla jsem oči od nahé Ariany ležící stále naprosto nevzrušeně – dalo by se říci i znuděně – na vyšetřovacím stole a uviděla jsem samu sebe v zrcadle na protější stěně. Zděsila jsem se. Oči mi lezou z důlků jako při Basalidově syndromu, neupravené zježené vlasy mi stojí na hlavě jako hřebíky a lijí se ze mě proudy potu. V obličeji jsem červená jako rak.
„Ariano, uděláme si … přestávku … souhlasíš?“
Svlékám potem promáčený plášť a házím ho do špíny. Po celém těle mi naskakuje ‚husí kůže‘.
„Asi budeme pokračovat až zítra, ne? Vždyť – podívejte se, kolik už je hodin. A co vaše prsa, děvčata?“
Ariana vstala z vyšetřovacího stolu a jemně nám oběma prohmatala mléčné žlázy.
„Nalévají se, měly byste si jít lehnout a trochu si odpočinout.
Půl hodiny jsem strávila ve sprše…
Brzo ráno, krátce po páté hodině mě probudil tlak v prsou. Ariana mi opět nasadila vibrační podprsenku a já jsem si tlakem na stůl provedla sama odběr mléka, kterého tentokrát bylo mnohem víc než včera večer. Udiveně jsem se podívala na Arianu.
„Ano. Odběry budou čím dál tím častější a vydatnější,“ informuje mě sestra. Teď to bude dvakrát denně – přibližně po dvanácti hodinách. Ale postupně po osmi a po šesti hodinách – to asi tak v polovině menstruační periody – a pak se bude frekvence snižovat a vydatnost zmenšovat. V den menstruace laktace zanikne.“
Ariana ošetřila moje prsní bradavky eukalyptovým olejem, odeslala vzorkovnici s mým mlékem do laboratoře a předložila mi vydatnou snídani. Když jsem se najedla, požádala jsem ji, aby mi umožnila setkání s Nikolkou a s Lenkou, o které předpokládám, že už tu také musí být.
„To teď nepůjde, ony obě ještě spí…“
Pohlédla jsem na hodiny. 5.42 … „Asi máš pravdu, takhle brzo ráno…“
„Na hodiny nehleď, Janičko. Než se váš organismus vzpamatuje z laktačního šoku a zapadne do ‚normálních kolejí‘ bude to dva až tři dny trvat. A u každé z vás se ten rytmus upravuje individuálně. Takže asi budete každá chodit spát v jinou dobu, jíst v jinou dobu, odběry mléka se také budou konat v jinou dobu. Ačkoliv Nikolka dostala dávku laktogenního séra jako první, objevila se u ní první laktace až v noci na dnešek, zatímco tys už měla za sebou první odběr. A Lenka? Ta vyspává po večírku, který byl uspořádán na její počest.“
„Ariano,“ vzpomněla jsem si na své ‚závratné‘ objevy při jejím nočním vyšetřování, „co ty vlastně všechno umíš se svým tělem provádět – tedy myslím na rozdíl od nás, pozemšťanů?“
Ariana mě chvíli upřeně pozoruje a pak bezradně mávne rukou. „Na to ti, Jano, neumím odpovědět, protože nevím, co se svým tělem na rozdíl ode mne neumíš provádět ty. Ačkoliv jsem zdravotní sestra, byla jsem před zahájením mise poučena, že moje vzdělání je mnohem vyšší než úroveň, jaké dosahují lékaři pozemští – ale to se týká vědomostí a dovedností ohledně nás. Nikoliv však vědomostí o vás, o pozemšťanech. Chápeš to?“
„A existuje tady někdo, kdo by byl schopen mi tyto rozdíly vysvětlit?“
„Já si myslím, že ano,“ medituje Ariana, „a zjistím ti to třeba hned.“ S těmito slovy opustila můj pokoj a zanechala mě zcela samotnou.
Když jsem osaměla, začala jsem se seznamovat se zařízením a vybavením svého nového pokoje, protože včera jsem se k tomu vůbec nedostala. Zjišťuji, že vedle standardního zařízení, které bylo součástí pokoje, který jsem obývala v 11. patře je v první řadě stolek sloužící k odběru mléka a sada vibračních podprsenek. Všimla jsem si i toho, že sestra Ariana vyhodila vždy použitou vibrační podprsenku do špíny, to znamená, že slouží podobně jako ručníky, žínky a župany jen na jedno použití.
Dalším překvapením je, že pokoj se skládá ze čtyř šestistěnných modulů – na rozdíl od pokoje v 11. patře, který se skládá ze tří modulů. Čtvrtý modul je vybaven jako tělocvična. Rozumím tomu tak, že náhradou za kolektivní ranní rozcvičku si mám asi cvičit individuálně – a to s ohledem na svůj osobní režim dne, jak se mi upraví v době laktace.
Zatímco provádím průzkum nového prostředí, vrátila se sestra Ariana doprovázená doktorem Hillem.
„Milá Jano,“ spustil lékař bez jakéhokoliv dalšího úvodu, „jelikož ses stala naší spolupracovnicí, je nutné, aby ses seznámila s některými důležitými skutečnostmi. Proto jsme se dohodli se sestrou Arianou tak, že budeš pokračovat v jejím vyšetřování za mé asistence, abych ti mohl podat vysvětlení ke všemu, co zjistíš.
Pravda, mohl bych ti hned udělat přednášku o rozdílech v anatomii i fyziologii naší a vaší, ale domnívám se, že pro tebe jako pro profesionálku bude mnohem zajímavější, když se o nich přesvědčíš z titulu vlastní zkušenosti. Doporučoval bych však, abys s dalšími výzkumy pokračovala teprve tehdy, až bude přítomna i tvoje kolegyně Xiaolan, kterou budou tyto skutečnosti určitě také zajímat.“
„S tím by se dalo souhlasit, ale kdy bude Xiaolan přítomna?“
„Za dva dny,“ vysvětluje lékař, „zítra jí končí menstruace a pozítří dostane laktogenní sérum. Už je máme pro ní připraveno.“
Nezbylo mi než souhlasit.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah