Probudila jsem se ve své cele. Nahá. Vyhladovělá. Posadila jsem se na lůžku. Tento pohyb stačil k tomu, abych si uvědomila, že se s mým tělem stala jakási nepřirozená změna. Vstala jsem, automaticky jsem se vymočila do vzorkovnice a pustila jsem na sebe sprchu, abych se vzpamatovala z podivné otupělosti, která na mě doléhá. Nanesla jsem na houbičku sprchový gel. V momentě, kdy jsem s ní přejela po prsou, strnula jsem. Tak to je ta změna! Mé silikonové implantáty jsou pryč! Jak to ti mizerové udělali – prohlížím se pozorně v zrcadle, ale nevidím nic – žádná krev, žádná jizvy – dokonce zmizely i ty, které mi zůstaly jako památka na zavedení implantátů. A kupodivu – po tak náročné operaci necítím ani žádnou bolest.
„Dobré ráno, Jennifer,“ oslovil náhle dívku doktor Zemill v doprovodu dvou členů eskortní čety, „jakpak ses vyspala?“
Lehké cvaknutí mříže agentce prozradilo, že muži právě vstoupili do její cely. Otočila se a bylo vidět, jak se jí zlostí mimoděk napjaly svaly na nohou, jako by po doktorovi chtěla opět skočit. Pak si však vzpomněla na svůj předchozí nezdařený útok během prvního vyšetření a uklidnila se natolik, že se na příchozí i usmála. Ale doktor postřehl, že úsměv je jen strojený. Vzápětí totiž Jennifer vybuchla:
„Co si to ke mně dovoluješ, ty lotře? Tohle ti tak snadno neprojde,“ ukazujíc na svá prsa.
„Mám dojem, Jennifer, že je na čase, abys byla trochu poučena o svých právech a povinnostech,“ ujal se slova jeden člen eskorty – podle dvou blankytně modrých šesticípých hvězdiček na náramenících zřejmě zástupce velitele, usuzuje Jennifer.
„Mě by hlavně zajímala ta PRÁVA,“ poznamenala agentka sarkasticky.
„Takže, milé děvče, pokud se dobře pamatuješ, jsi v trestu experimentace. To znamená, že si s tebou můžeme dělat, co je nám libo. Jediné právo, které ti přináleží, je právo na slušné a snesitelné zacházení za předpokladu, že budeš ochotna spolupracovat. To se týká jak postupů při experimentech, tak i stravy a volnosti pohybu po cele. Abys tato práva měla přiznaná, je tvou povinností chovat se k nám uctivě, vyvarovat se jakýchkoliv nepředložeností a bez výhrad se podrobit všem experimentům, které na tobě budeme provádět. Musíš pochopit, že všechno, co na tobě chceme vyzkoušet, si dokážeme vynutit i násilím, a to za podmínek pro tebe značně nevýhodných.“
„Cože! Vy na mně chcete provádět pokusy? Jako na nějaké myši nebo…“
„Tak dost,“ uťal doktor Zemill agentčin rozhořčený výkřik uprostřed věty. „Jestli sis zatím nevšimla, dosavadní pokusy, které jsme na tobě provedli, prospěly především tobě samé.“
„To snad nemyslíš vážně, ty lumpe!“
„Radím ti, abys se mnou mluvila uctivě. Budeš mě oslovovat ‚pane doktore‘ a zdržíš se nadále všech invektiv – ve vlastním zájmu. Je ti to jasné?“
„Tak dobře, pane doktore, mohu aspoň vědět, jaký prospěch jsem z těch vašich pokusů získala,“ zeptala se Jennifer dávajíc na oslovení lékaře uštěpačný přízvuk.
„Zatím jsme provedli tři pokusy,“ vysvětluje lékař odhalené agentce, „všechny dopadly nadmíru úspěšně:
… ukaž jí to,“ obrátil se doktor Zemill k druhému členu eskorty, který na ta slova podal dívce vzorkovnici obsahující černou mazlavou a odporně páchnoucí hmotu.
„No fuj! Co to je,“ vydechla Jennifer a s odporem ustoupila o krok zpět.
„To je dehet a ostatní zplodiny, které jsme vypláchli z tvých průdušek a plic,“ referuje nezúčastněně doktor Zemill.
„A co máte se mnou v plánu dál,“ ptá se už s větším zájmem Jennifer zapomínajíc na chvíli na nedůstojné zacházení, kterému je už několik dní soustavně vystavována.
„Předně musíme dokončit generální vyšetření, ve kterém nám bránily ty implantáty a ty tvoje ‚ozdoby‘ na intimních místech. V dalších dnech budou následovat speciální vyšetření, ke kterým budeme poprvé – experimentálně – používat nově vyvinutých přístrojů.
„A smím vědět, jak dlouho ještě bude můj trest trvat? Nemám tu ani hodiny…“
„Ztráta povědomí o čase je zde součástí trestu. Odsouzena jsi byla 6. února. To znamená, že tvůj trest by měl trvat do 10. března, ale ty ses na dva dny vyřadila svým neuváženým útokem a do dneška jsme tě museli pro další pokusy jen připravovat – odstranění toho silikonu a čištění dýchacích cest bylo v tvém případě nutné. Znamená to, že by se ti trest měl prodloužit až do 15. března. Vzhledem k tomu, že už jsme na tobě několik nových přístrojů otestovali, budeš u nás v trestu do 12. března – za předpokladu, že svým nepředloženým chováním nezapříčiníš další časové ztráty.“
Jennifer po tomto výpočtu zavrávorala, ale jeden ze členů eskorty jí bleskurychle podepřel. Dotyk jeho chladné ruky na nahém těle agentku vzpružil, takže nabyla opět rovnováhy a štítivě odstoupila o další krok dozadu.
„A na nějaké oblečení bych právo neměla?“
„Ne, neměla. Celý trest jsi povinna podstoupit úplně nahá od začátku až do konce. Jsi povinna strpět všechna pozorování – včetně provádění intimní hygieny – a hmaty a dotyky na kterémkoliv místě svého těla od kohokoliv, kdo má k tobě přístup…“
Během proslovu ‚dvouhvězdičkového‘ dozorce ke mně přistoupil druhý člen eskorty, zvedl mou pravou ruku do výšky a provokativně mi prohmatal pravý prs. Raději jsem rezignovala a strpěla jsem tento akt výsměchu, protože už jsem se přesvědčila, že jakýkoliv odpor je tvrdě trestán.
„Takže – jak se zdá, po posledních experimentech ses už zotavila – dnes dokončíme generální vyšetření. Zítřek zasvětíš odpočinku,“ seznamuje doktor Zemill agentku s nejbližším časovým plánem.
„Půjdeš do vyšetřovny sama a dobrovolně?“
Jennifer beze slova vykročila za lékařem. Členové eskorty je následovali.
„Polož se na stůl,“ požádal doktor Zemill dívku.
Když tak učinila, připoutal jí ruce a nohy k polohovacímu zařízení.
Jennifer si všimla, že doktorovi asistuje táž sestra jako v den, kdy se odvážila na doktora zaútočit. Zřejmě proto zůstává přítomen i jeden ze členů eskorty.
Doktor Zemill nejprve opakuje vyšetření břicha a břišních orgánů rektálně a vaginálně, neboť považuje předchozí výsledky za zavádějící vzhledem k tomu, že Jennifer během minulého vyšetření neměla úplně zhojené stydké pysky po odstranění ‚piercingu‘.
Jennifer nakonec usoudila, že spolupráce jí skutečně přinese jisté výhody. Její napětí ustupuje, uvolnila se a doktor Zemill konečně cítí, že se dívka začíná vzrušovat. Její poševní vchod povoluje a doktor zachytává odsávačkou značné množství vaginálního sekretu. Povolená vagína mu rovněž umožňuje důkladné prohmatání od poševního vchodu až po děložní hrdlo. Prsty druhé ruky zavádí do dívčina rekta a získává tak ucelený obrázek o vnitřním uspořádání jejích břišních orgánů.
Po krátké přestávce následuje pečlivé vyšetření prsou, o to důležitější, že doktor současně kontroluje úspěšnost operace. Dlouho a důkladně prohmatává každý prs ležící dívky od podpažní jamky po obvodu v soustředných kruzích až k prsní bradavce, kde si všímá téměř neznatelné jizvičky po vpichu jehel, které byly napojeny na speciální odsávačku.
Když zjistil, že v dívčiných prsou nezůstaly po silikonu žádné stopy, pustil se do nového prohmatávání, tentokrát s cílem vyšetřit dívčiny mléčné žlázy. S velkým zklamáním zjistil, že Jennifer má v každém prsu pouze 16 hlavních laloků – „spodní hranice,“ povzdechl si v duchu. Ani se neobtěžoval s vyšetřováním prsou v ostatních polohách, jak už je známe od vyšetřování Jany. Rovněž nová míra přes prsa po odstranění silikonu – 87 cm – nasvědčuje, že
silikon byl pro tuto dívku ‚jediným‘ východiskem.
Jennifer pocítila, že její nohy byly odpoutány od polohovacího zařízení.
„Pořádně napni nohy a zvedni je mírně nad stůl … trochu výš, … ano, tak.“
Doktor nejprve pozoruje pohyby dívčiných břišních svalů a pak je ještě pečlivě prohmatává, aby zjistil míru jejich napětí. Sestra měří dívčinu výdrž.
„Máš teď chvilku na oddech a občerstvení.“
Jennifer odvedena dvěma členy eskorty do sprchy a pak do salónku, kde se jí dostalo lehkého občerstvení. Pak se pohodlně uložila na lehátko a usnula.
Když ji sestra po hodině vzbudila a Jennifer se vrátila do vyšetřovny, zjistila, že se místnost proměnila v malou tělocvičnu.
Už při prvním vyšetření si doktor povšiml, že dívčino tělo je téměř zbaveno tuku, který je nahrazen důkladně vypracovanými svaly. „Na tom děvčeti není vůbec nic ženského,“ zní doktorovi v uších věta, kterou agentku ohodnotila během přestávky sestra.
„Polož se na stůl a uvolni se.“ Jennifer bez odmluvy poslechla. Doktor pečlivě prohmatává dívčiny vytrénované svaly na rukou a na nohou. Pak ji požádal, aby vstala, a zavedl ji k ribstolům.
Musím provádět různé cviky, hlavně silové. Zatímco sestra měří mou výdrž v různých namáhavých polohách a doktor pečlivě pozoruje a důkladně prohmatává zaměstnané svalové partie, hodnotě pohledem i hmatem pevnost, pružnost a svalové napětí, stírá jeden z členů eskorty můj pot a tampóny ukládá do vzorkovnice, přičemž si počíná tak, aby se co nejvíce dotýkal mých prsou a vnitřní strany stehen. Připadá mi to spíš jako prohlídka zboží na trhu s otroky než jako lékařské vyšetření. Když tato pro mě potupná a ponižující gymnastika skončila, připadám si jako zmlácená. Ale zdá se, že ‚vyšetření‘ dosud nekončí …
„Polož se znovu na stůl!“
Doktor mi přejíždí po celém těle jakýmsi ostrým špičatým předmětem a hodnotí moje nervové reakce. Pak jsem připojena na elektrokardiograf. Přístroj je spuštěn. Doktor systematicky prohmatává má prsa a důkladně masíruje prsní bradavky, zatímco člen eskorty zavádí do mé vagíny vibrátor s odsávačkou. Cítím, že se orgasmu neubráním. Elektrokardiograf stále běží a zaznamenává mé sexuální vyvrcholení.
„Výborně, Jennifer, pro dnešek končíme.“
Zcela vyčerpaná dívka byla osprchována a odvedena do své cely, kde bez večeře padla na lůžko a vzápětí usnula.
- × - × - × - × -
Janiny zápisky – 12. února
Naše terapeutická skupina nepracuje. Já jsem téměř celý včerejší den prospala vyčerpaná z předvčerejšího fyzicky i psychicky náročného gynekologického vyšetření, Xiaolan, která se mu má podrobit dnes, se na ně připravovala a Mořská Pěna je absolvovala.
Dnes se na zítřejší vyšetření připravuje Nikolka, Mořská Pěna odpočívá a já mám být svědkem vyšetření Xiaolan. Takže celá skupina sestává jen z Lenky, Mořské Vlny a Haliny. Přednášky se nekonají a zbývající děvčata mají spoustu volného času.
Krátce po 7. hodině jsem se dostavila do gynekologické vyšetřovny. Přivítala jsem se s Xiaolaniným osobním lékařem Marymillem a profesorem Amynillem, který mě požádal, abych odložila župan a nabídl mi bílý plášť – asi abych zapadla do kolektivu. Vzápětí se objevila nahá Xiaolan doprovázená svou osobní sestrou.
Nevím, zda je dobře nebo špatně, že Xiaolan byla předevčírem přítomna mému vyšetření, protože ví, co ji čeká. Z jejího obličeje však vyzařuje pohoda. Jestli z toho má někdo opravdu prospěch, pak jsou to oba lékaři, protože se nemusejí zdržovat opakováním toho, co už Xiaolan zná.
Doktor Marymill dívku přivítal a požádal ji, aby ulehla na vyšetřovací stůl. Pomohla jsem nastavit stůl podle Xiaolaniných anatomických parametrů a připoutala jsem ji k polohovacímu zařízení, kterým doktor Marymill dívce zvedl a roztáhl nohy.
Pak jsem poprvé uviděla důmyslně konstruovaný roztahovák vagíny. Neměla jsem možnost se Xiaolan mluvit, takže to pro mne byl téměř šok! Přístroj je vybaven spoustou různých čidel a důmyslně zabudovaných kamer, takže se na monitoru, ke kterému je přístroj připojen, objevuje zvětšený vnitřek pochvy s jasně viditelnými všemi detaily. Nutno přiznat, že Xiaolan statečně vydržela potřebné otevření pochvy jen s jedinou přestávkou.
Lékaři mi umožňují prohlédnout si vnitřní uspořádání Xiaolaniny vagíny – jak v reále, tak i porovnání s několikanásobnou zvětšeninou na obrazovce monitoru.
Když si dívka asi 20 minut odpočinula a adaptovala se na otevření vagíny, provedeny stěry s děložní sliznice. Lékaři sledují průnik štětečku děložním hrdlem na monitoru. Dál už není pochopitelně nic vidět a doktor Marymill se musí řídit jen citem. Po chvíli štěteček z dívčiny dělohy vytahuje a ukládá ho do zkumavky.
Vlastní vyšetření děložní sliznice histologickým metroskopem je pro mě obrovský zážitek. Přístroj, který na první pohled vypadá jako běžný endoskop pro vyšetřování dělohy, umožňuje pohled na sliznici v podobě, jako by její tenký plátek byl preparován a prohlížen pod mikroskopem. Spontánně jsem se zachovala tak, jako to udělala Xiaolan – zavalila jsem oba lékaře lavinou otázek. Když mi vysvětlili podrobnosti a ukázali mi i obrázky různě poškozených děložních sliznic, například po násilně vykonaných potratech – ani nevím, odkud ty obrázky pocházejí; jako bychom nebyly první pozemšťanky podrobující se jejich výzkumům – začínám doceňovat jejich přínos našemu poznání. Nakonec je Xiaolanina děložní sliznice zhodnocena jako kvalitní a schopná absorpce laktogenního séra.
Během vyšetření zjišťuji, že Xiaolan začíná zhluboka dýchat – neklamná známka sexuálního vzrušení. Je to podivné. Mně už toto vyšetření připadalo obtížné.
Dvacetiminutová přestávka po vytažení sondy z dívčiny dělohy byla udělána ne kvůli odpočinku, ale proto, že Xiaolan už je vzrušena natolik, že by se mohla ‚udělat‘, čímž by bylo další pokračování ve vyšetřeních zmařeno.
Nadchází nejobtížnější část vyšetření – napouštění dělohy fyziologickým roztokem. Předpokládala jsem, že bude pro Xiaolan stejně nepříjemné jako pro mne, takže jsem ji preventivně chytila za ruku, ale ukázalo se, že dívka snáší roztahování dělohy mnohem lépe než já. Aniž by dala najevo známku bolesti nebo aspoň nevole, nechala doktora pracovat bez přerušení výkonu tak dlouho, že jsem začínala mít obavy, aby nepadla do ještě hlubší mdloby, než se to stalo mně. Doktor dělá přestávky ne podle potřeb Xiaolaniných, ale podle vlastního úsudku. Z Xiaolaniny tváře sice zmizel výraz spokojenosti, ale nedává ani najevo nějakou bolest nebo pocit nepříjemnosti. Doktor je s roztahováním dělohy hotov téměř o hodinu dříve než v mém případě.
Přístroj, kterým je zákrok prováděn, je rovněž napojen na monitor, takže mohu pohodlně sledovat změny na povrchu sliznice Xiaolaniny dělohy. Profesor Amynill zpozoroval můj pohled a aniž bych se ho na cokoliv ptala, informuje mě:
„Xiaolanina děložní sliznice je mnohem pružnější než vaše. Všimněte si, že se rozpíná rovnoměrně s roztahováním celé dělohy. Kdežto u vás – ale raději se podívejte sama…“
Obrázky, které se po jeho slovech začaly zobrazovat na vedlejším monitoru, ukazují moji vlastní děložní sliznici v různých fázích roztažení dělohy. Profesor Amynill ukazuje na dvě podivné jizvy: „Tady vám při roztahování dělohy sliznice popraskala a potrhala se. To je příčina vaší náhlé mdloby. Nepředpokládali jsme, že by se to mohlo stát, ale teď už si dáváme větší pozor.“
Xiaolan vypadá jako žena před slehnutím a doktor Marymill, profesor Amynill i já střídavě prohmatáváme její břicho. Xiaolan těžce dýchá a při některých hmatech občas zasténá. Nakonec – po závěrečném rektálním vyšetření, doktor Marymill začíná vypouštět fyziologický roztok z dívčiny dělohy. Upozorňuji, že tato část výkonu je – nebo aspoň pro mne byla – eroticky vzrušivá, proto zmírnil rychlost výtoku, aby u dívky nedošlo předčasně k orgasmu. Pohled na monitor ukazuje, že Xiaolanina děložní sliznice i po tomto pro ni extrémně namáhavém zákroku zůstala zcela neporušena.
Přestávka. Xiaolan klidně spí a já zůstávám s oběma lékaři ve vyšetřovně. Využívám příležitosti:
„Pane profesore…“
Profesor Amynill vytržen ze studia obrázků dosavadního Xiaolanina vyšetření, se ke mně obrací…
„Vy vyhledáváte na Zemi dívky s nadměrně vyvinutými mléčnými žlázami záměrně nebo jste nás objevili náhodou?“
„Vyhledáváme vás záměrně, protože jsme předpokládali, že byste mohly existovat, ale to je téma na celou rozsáhlou přednášku.
(viz Prolog)
Pokud máte o tuto problematiku zájem, vydržte, až bude zase pohromadě celá vaše terapeutická skupina, a pobesedujeme o tom.“
Po přestávce byla Xiaolan usazena k vyšetřovacímu stolu s lactiferoskopem. Fascinována sleduji práci tohoto zázraku techniky. Přístroj je histologický podobně jako metroskop, se kterým jsem se měla možnost seznámit ráno. Na obrazovce monitoru vidím dva obrazy – zvětšený průřez mlékovodem a histologický obraz tkáně. Úchvatný je obraz větvení mlékovodných kanálků z lalůčků mléčné žlázy. Horší je, že Xiaolan se nedokáže uvolnit tak, jako se to podařilo mně, takže je pro ni tento zákrok značně nepříjemný a musíme dělat dlouhé přestávky. Čas, který jsme získali ráno při roztahování dívčiny dělohy, ztrácíme teď při sondáži mlékovodů.
„Xiaolan, opři se pevněji zády o opěradlo, tak, i hlavu opři pevněji… trochu ji zakloň…“ radím kamarádce.
Teprve při vyšetřování asi 12. mlékovodu v pravém prsu kamarádka přestává sténat. Z obličeje jí pozvolna mizí křečovitý bolestný výraz, který je nahrazen šťastným úsměvem, a objevují se u ní první známky sexuálního vzrušení.
„Kolik mlékovodů budeme vyšetřovat,“ ptám se doktora Marymilla.
„To záleží na Xiaolan,“ odpovídá místo osloveného profesor Amynill, „budeme pokračovat, dokud…“
„… dokud Xiaolan nedosáhne orgasmu,“ doplňuji profesorovu větu, vzpomenuvši si na vlastní zkušenost z tohoto vyšetření, „… a kolik mlékovodů jste vyšetřili u mne?“
„U vás…? … Moment…“ profesor stiskl několik tlačítek na přístroji a pohlédl na monitor … „36 v levém prsu a 30 v pravém. Pak jste se ‚udělala‘, takže – Tak, a Xiaolan také končí.“
Zcela vyčerpanou, ale šťastnou dívku odvedla sestra do sprchy a já jsem se plna dojmů odebrala na večeři nechápajíc, jak jsem mohla já sama tak náročné vyšetření přežít.
Po večeři mě vyhledal sám profesor Amynill:
„Jano, chtěl bych vás požádat o laskavost…“
Profesor udělal ve své řeči pauzu, já jsem se na něj překvapeně podívala.
„… Rád bych, abyste asistovala i u ostatních vyšetření dívek vaší skupiny, protože se ukázalo, že vaše přítomnost je pro obě strany přínosná.“
„A ony souhlasí?“ vzpomněla jsem si na svůj rozhovor se Xiaolan, když mě přišla požádat o dovolení.
„Myslím, že souhlasit budou. Ale pojďte se mnou. Zítra je na řadě Nikolka, mohli bychom ji navštívit.“
Jak se zdá, večer pro mne ještě zdaleka nekončí…
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah