Kapitola 26

Jennifer byla probuzena vstupem již známé čtyřčlenné eskortní čety.

„Tak vstáváme, vstáváme a jdeme!“

Jennifer mžourá oslněna jasným světlem, které se rozlilo její celou se vstupem členů eskorty.

„Chceš, abychom ti pomohli?“

O ‚pomoc‘ těchto gentlemanů, která podle jejích zkušeností vždy hraničí s brutalitou, Jennifer skutečně nestojí. Raději sama pomalu vstává z lůžka a její oči přivykají jasnému světlu.

„Tak nezdržuj! Jdeme! Pohyb, pohyb!“

Členové eskorty berou nahou a ještě rozespalou dívku do svého středu a vedou ji do téže vyšetřovny, ve které si dovolila tak neslavně zaútočit na doktora Zemilla. Vstoupili do sprchy před vyšetřovnou.

„Vymoč se!“

Jennifer bere do ruky vzorkovnici, sama si ji vkládá mezi nohy a vyprazdňuje do ní močový měchýř.

„Lehni si,“ nařizuje velitel čety ukazuje na lehátko.

Jennifer se poslušně položila.

„Pokrč nohy, tak…“

Velitel pokynul jednomu z poddůstojníků. Ten přistoupil k ležící dívce a silně jí stiskl břicho.

„Ještě není úplně vyprázdněná!“

„Ty’s nepila včera to projímadlo?“ Velitelova otázka zněla výhrůžně.

„Ne,“ přiznala bez zaváhání Jennifer, „chutnalo hnusně.“

„Tvoje chyba! Dostaneš zase klystýr. Necháš si provést výplach dobrovolně nebo…“

Jennifer beze slova vstala, předklonila se a opřela se rukama o lehátko.

„Ale děvče, tady ne, na rampu musíš.“

Jennifer přešla na známou rampičku, kde se předklonila zavěsivši ruce do držáků, ke kterým jsou obvykle ukotveny náramky. Jeden poddůstojník jí roztáhl hýždě a druhý jí šetrně zavedl do rekta hadičku a napustili vodu. Jennifer opět absolvuje ponižující vyprazdňovací proceduru před zraky členů eskorty. Podřep a výplachová voda s sebou odnáší veškerý obsah dívčiných střev. Ještě že jsem včera nic nejedla, jinak by mě určitě zase napojili tím hnusným dávidlem a musela bych před nimi znovu i zvracet.

„Tak, ale teď už tě raději připoutáme.“

Jennifer beze slova vsunula ruce do náramků a jeden ze členů eskorty je uzavřel.

Následuje známý sprchovací rituál. Mýdlo, horká voda a ledová voda, kterou je dnes dívka prosprchována opravdu důkladně. Rampička se pomalu otáčí a ledová voda ze mě pomalu dělá rampouch. Teprve po dvanácti otáčkách zastavují proud vody a důkladně mi třou celé tělo hrubou osuškou, přičemž si dávají záležet hlavně na tom, aby se co nejvíce dotýkali mých prsou, hýždí a rozkroku! Nemravové! I když musím přiznat, že si dnes počínají mnohem ohleduplněji, než minule. Zřejmě záleží na tom, zda se plánovanému zákroku podrobím dobrovolně, nebo zda si ho vynutí silou.

Jennifer, úplně nahá, zcela vyprázdněná, důkladně prosprchovaná a do sucha utřená, vstupuje do vyšetřovny doktora Zemilla.

„Tak tě tu opět vítám, děvče. Nebudeš zase řádit?“

Jennifer vrhla na doktora opovržlivý pohled, ale současně zavrtěla hlavou na znamení, že už si své výpady raději odpustí.

„Tak dobře, začneme znova od začátku. Procházej se! … Ty ruce výš … otáčej se, … ještě jednou, … postav se na váhu … 76 kg … a výška … 182 cm … prsa 98 cm … pas 70 … boky 88.“

Sestra zapisuje doktorem diktované hodnoty a hlásí: „ Queteletův index 22,944.“

„U míry přes prsa poznamenejte včetně silikonových implantátů,“ upřesňuje lékař protokol.

„Tak vidíš, děvče. Ten útok tě stál 2 kg hmotnosti. Postav se ke mně zády, uvolni ruce…“

Lékař prohmatává dívčiny paže zjišťuje poměr tukové a svalové tkáně. Pak si bere na pomoc fonendoskop a dlouho poslouchá dívčin dech a srdeční činnost přejížděje přístrojem po jejích zádech.

„Příliš kouříš, měla bys s tím skončit dřív, než bude pozdě. Máš zhrublý dech a… otoč se ještě… nejde mi to dohromady s tvou vynikající fyzickou kondicí,“ promlouvá k dívce pokládaje jí fonendoskop na hruď.

Poslední cigaretu jsem si zapálila před třemi dny… A zradila mě… Její vinou mě sebrali… Nebo to bylo mou vinou…?

„Posaď se. Změříme ještě krevní tlak … a teď si lehni na stůl.“

Doktor upoutal dívčiny ruce a nohy k polohovacímu zařízení a vysvětlil jí jeho funkci. Když si Jennifer vyzkoušela, že dokáže s polohovacím zařízením spolupracovat, pustil se doktor Zemill do práce. Postupuje obdobně jako při generálním vyšetření. Výtěry ze sliznic – naposledy z vagíny, aby dívce ‚nastartoval‘ sexuální vzrušení.

Pečlivě a dlouho prohmatává její břicho a vyšetřuje všechny vyhmatatelné orgány. Jennifer se postupně uvolňuje a přestává myslet na své ponižující postavení.
Polohovací zařízení zvedá a roztahuje dívčiny nohy a doktor přistupuje k další fázi vyšetřování břišních orgánů cestou rektální, vaginální a rektovaginální. Jennifer produkuje značné množství vaginálního sekretu; sestra už musela několikrát odsávat.

Oproti běžnému generálnímu vyšetření však doktor Zemill nasazuje i vyšetřovací přístroje. Do dívčina rekta zaveden endoskop, kterým lékař proniká hluboko do střev, přičemž sleduje obraz sliznice na monitoru. Sonda se pohybuje v mých střevech nekonečně dlouho. Pořád mám pocit, jako bych měla tlačit ven stolici, ale nedaří se mi to, což mě přivádí k zoufalství.
Když už se zdá, že doktor sondu táhne zpět, je to jen na chvíli, protože vzápětí s ní pronikne ještě hlouběji. Konečně sonda opouští mé útroby, ale vyšetřování zdaleka nekončí. Podobný přístroj je zaveden močovou trubicí do mého močového měchýře a nakonec i do vagíny a dělohy.

Po krátké přestávce se doktor soustřeďuje na dívčina prsa. Vyhmatává silikonové implantáty a hledá jizvy po jejich aplikaci. Je povolán operatér – doktor Gavrill. Jennifer cítí na obličeji masku…

- × - × - × - × -

Janiny zápisky – 9. února

Dnes ráno jsem oznámila sestře Agnes, že mám nastoupit k detailnímu gynekologickému vyšetření a že se má o mně dnes postarat.

„Já o tom vím. Dnes už se nezúčastníte žádného programu kromě přednášky. Po ní se vraťte k sobě na pokoj. Budu tu na vás čekat. A místo snídaně dostanete jen ovocnou šťávu.“

Když jsem se vrátila z přednášky, sestra Agnes už na mě skutečně čekala.

„Profesor Amynill mi sdělil, že už víte, kde jste a jak jste se sem dostala. Dovolil mi, abych vám sdělila ještě několik dalších podrobností týkajících se vašeho pobytu u nás. Předně – cesta transdimensionálním teleportem trvá pro nás, pozemšťany, 36 hodin. Proto k vašemu úplnému vyprázdnění stačila jedna dávka projímadla.

Na zítřejší detailní vyšetření musíte být připravena obdobně, proto budete dnes pít půl litru projímadla každé dvě hodiny. Ale než začnete, zkontroluji s dovolením, jak jste vyholena. Svlékněte se.“

Odložila jsem župan a sestra Agnes pozorně prohlédla mé ochlupení v podpaží a ve stydké krajině.

„Potřebujete přeholit,“ usoudila, „pojďte do sprchy.“

„Položte se na lehátko, pokrčte mírně nohy, roztáhněte je … “

Nastavila lehátko tak, abych měla nohy zvednuté a pečlivě mi oholila veškeré ochlupení včetně okolí análního otvoru. Pak jsem musela vzpažit a sestra mi se stejnou pečlivostí vyholila podpaží. Když jsem se osprchovala, připravila mi první dávku projímadla:.

„Jakou příchuť si přejete,“ zeptala se předloživši mi několik druhů ovocných šťáv.

Napočítala jsem šest půllitrových lahví. Půl litru každé dvě hodiny … 6 × 2 = 12. Teď je 10 hodin. 10 + 12 = 22. Pochopila jsem, že to je celodenní dávka, kterou musím vypít, poslední láhev přijde na řadu ve 22 hodin.

„Ono na tom nezáleží, sestřičko. Vezmeme to zkraje.“

Sestra Agnes vylila obsah první láhve do sklenice, přimíchala jednu kapku jakési olejnaté látky, zamíchala skleněnou tyčinkou a dala mi takto připravený nápoj vypít. Pod maskou ovocné šťávy vyvstává chuť čehosi neznámého, ale není nepříjemná.

Obávala jsem se nepříjemného průjmu, ale ukázalo se, že projímadlo je šetrné, takže ze mě odchází asi po hodině normálně formovaná stolice.

Jelikož mám strávit celý dnešní den ve svém pokoji, rozhodla jsem se uspořádat trochu materiály z protokolů, které sepsaly Sličné Akvabely během vyšetřování dívek. Sestavila jsem si tabulku naměřených hodnot a zadívala jsem se na ni:

Fascinující jsou především čísla pod záhlavím LGM [= lobi glandulae mammariae – nikoliv little green men, jak by mohl mylně usuzovat laskavý čtenář v souvislosti s výskytem mimozemšťanů v tomto příběhu :-)] – a v té souvislosti mě napadají dvě další zásadní otázky, které bychom měly položit profesoru Amynillovi. Totiž, jestliže mimozemšťané cíleně vyhledávají nás, dívky s nadměrným počtem LGM, tak:

1. Objevili nás náhodou během svých výzkumů, nebo o naší existenci věděli předem a své lékaře na Zemi nasadili už s cílem nás vyhledávat?
2. Jestliže o nás věděli předem, tak odkud?

Ve 12 hodin přišla sestra Agnes znovu a namíchala mi nový nápoj. Tentokrát do šťávy přidala dvě kapky projímadla. Chuť pod ovocnou maskou zesílila.

Ve čtrnáct hodin mi sestra namíchala čtyři kapky projímadla.

Krátce po 15. hodině mě navštívila Xiaolan: „Po přednášce jsem se profesora Amynilla ptala, zda mohu být přítomna tvému vyšetření, protože mě to zajímá z profesního hlediska. On proti tomu nic nemá, ale mám požádat o souhlas tebe.“

Zamyslela jsem se krátce nad jejím požadavkem. „Kdy je řada na tobě?“

„Za dva dny. Zítra jsi na řadě ty, pak Mořská Pěna, já, Nikolka, Lenka, Mořská Vlna a Halina jako poslední. Tak jsme se po přednášce rozlosovaly,“ sděluje mi Xiaolan poslední novinky.

„Nic proti tomu nemám za předpokladu, že dovolíš, abych se tvého vyšetření zúčastnila já.“

„Tak platí,“ souhlasí Xiaolan.

V 16 hodin osm kapek. Chuť projímadla už je výraznější než ovocná maska a stává se nepříjemnou. Postupně si však na ni zvykám. Moje stolice je řidší, ale stále ne průjmovitá. A je jí čím dál tím méně.

V 18 hodin už jsem dostala 16 kapek, ve 20 hodin 32. Stolice mě opouští asi po půlhodině už vyloženě vodnatá.

Když jsem ve 22 hodin vypila s velkým sebezapřením čtyřiašedesát kapek projímadla v půllitru rybízové šťávy, vytekla ze mě po necelých deseti minutách téměř nestrávená šťáva, kterou jsem vypila. Sestra Agnes zhodnotila situaci a prohlásila, že jsem připravena podstoupit zítřejší vyšetření.

Autor: © Éósforos, 2003–2014

Předchozí kapitola         Pokračování         Zpět na obsah