Janiny zápisky – 7. února
Nemohla jsem se dočkat odpoledne, abychom mohly pokračovat ve výzkumech. Ani při klidovém vyšetření ani během práce v terapeutické skupině se mi nepodařilo to, k čemu mě navedly Sličné Akvabely. Zřejmě bude nejlepší, využiji-li nějaké šťastné náhody, než abych se snažila dosáhnout svého cíle záměrně, protože pak nemám z celého ‚léčení‘ vůbec žádné potěšení.
Zjistila jsem však, že zraková vada se mi opravdu začíná korigovat. Hned na začátku práce ve skupině mi doktor Hill přinesl nové brýle a zeptal se mě, zda přes ně vidím lépe.
„Ano, vidím přes ně lépe,“ sdělila jsem mu, když jsem na chvíli zašla na pokoj a vyhlédla jsem z okna. Doktor mě upozornil, že se postup korekce bude zrychlovat.
- × - × - × - × -
Odpoledne se sešla celá naše ‚parta‘ na naší vyšetřovně.
„Tak, koho dnes máme na programu,“ ptám se děvčat žertem.
„Mě,“ hlásí se Nikolčina výtvarnice Halina, která odmítá používat župan a zásadně chodí v civilních šatech.
„Tak se svlékni, vyprázdni a osprchuj.“
Halina mizí v přísálí a po chvíli se objevuje nahá ve vyšetřovně. Začínáme standardně základním vizuálním hodnocením. Halina, dvacetiletá dívka, která si přišla léčit svou obezitu, je opravdu bohatě vybavena tukovou tkání, zvláště na pažích, stehnech a břiše. Je zajímavé, že ačkoliv je její tuková tkáň na břiše převislá, prsa má pevná.
„Procházej se … ruce výš … ještě výš … teď se otáčej, … ještě … dobře, posaď se.“
Přeměřujeme dívčin krevní tlak a provádíme poslechová vyšetření. Zjišťuji zásadní rozdíl. Halinino srdce pracuje naprosto pravidelně a nezrychluje. Ani její dech se neprohlubuje, což signalizuje, že u dívky ještě vůbec nedošlo k začátku sexuálního vzrušení.
„Postav se na váhu … 98 kg … a výška 164 cm. Kolik jsi vážila při generálním?“
„Moc, Jano, 107 kg… to už jsem za těch 5 týdnů 9 kg shodila. Rychleji prý to nejde z estetických důvodů.“
„To mají pravdu, nestačila by se ti vyhlazovat kůže.“
Queteletův index
36,437 signalizuje II. stupeň obezity. Rovněž míry 121/89/118 odpovídají tomuto stavu.
„Polož se na stůl. Chceš připoutat?“
„Ani snad ne…“
Ukazuje se, že Halina je nevyšetřitelná. Ať sáhnu kamkoliv, všude se mé ruce boří do mohutné tukové tkáně. Subtilní Xiaolan rovněž pokouší štěstí bezúspěšně.
Nakonec mi Halina dovoluje, abych ji vyšetřila vaginálně s pomocí roztahováku. Její poševní vchod je tukem svírán tak, že těžko povoluje. Za použití nástrojů mohu aspoň část srovnávacích vyšetření provést.
Halina jinak vůbec nespolupracuje, nedokáže se uvolnit a jen znuděně leží na stole.
„Posaď se a zvedni ruce.“
Pokouším se prohmatat její prsa vsedě, ale ani tato poloha neskýtá mnoho možností. Bezpečně lze zjistit, že dívčina prsa obsahují více než 30 hlavních laloků mléčné žlázy, což signalizuje, že mezi nás patří, ale není ve skupině s Nikolkou ani s Xiaolan.
„Polož se znovu, pokusíme se natočit aspoň tvůj elektrokardiogram,“ Xiaolan už připojuje přístroj.
Pouštím se do intenzivní masáže dívčiných prsou, zatímco Nikolka se snaží zavést do její vagíny vibrátor s odsávačkou. Nakonec se jí to podařilo, ale velmi dlouho trvá, než Halina začíná projevovat známky vzrušení. Málo ‚teče‘, takže musíme vibrátor mazat vazelínou a odsávačka jede naprázdno. Teprve po dobrých dvaceti minutách se začínají ve vzorkovnici ukazovat první kapky sekretu a dívčin dech se prohlubuje.
„Máme málo papíru,“ hlásí Xiaolan od elektrokardiografu.
Situaci zachraňuje jedna ze Sličných Akvabel, která s neobyčejnou zručností vyměňuje novou roli papíru v přístroji.
Teprve po 40 minutách dosahuje Halina orgasmu.
„Ale dala’s nám zabrat,“ směje se Xiaolan, „obě jsme utahané jako kdybychom vyšetření absolvovaly samy.“
„Uděláme si přestávku, stejně bych vám chtěla něco říci.“
Referuji o použití menstruační krve australskými domorodci. Xiaolan je jako u vytržení.
„Večer asi půjdu do knihovny s tebou.“
„Jistě, já ti ty spisy předvedu. Ale teď máme ještě hodinu čas, budeme pokračovat. Svlékni se!“
Xiaolan je drobná mírně podvyživená třiadvacetiletá dívenka, 45 kg, 158 cm,
Queteletův index
18,026, míry 85/52/83. Ve volném čase se zabývá moderní gymnastikou, takže mi místo úvodního procházení a otáčení předvádí celou volnou sestavu nahrazujíc švihadlo páskem od županu.
„Výborně, Xiaolan, to už stačí, teď si lehni na stůl.“
Pouštím se do vyšetřování jejích prsou. Číňanka je fantastická. Vzorně spolupracuje, zrychleně dýchá, pod rukama cítím její vzrušeně tlukoucí srdce. Její prsa jsou pevná, zřetelný je nedostatek tukové tkáně, přičemž vyniká mohutnost žláznatého tělesa. Už při prvních dotycích viditelně vstávají její bradavky a začíná produkovat vaginální sekret. Nikolka opět zavádí odsávačku – „… bez …“
„Já vím, bez vibrátoru,“ potvrzuje Nikolka, aniž mě nechá domluvit.
„Dvaačtyřicet laloků,“ hlásím Sličné Akvabele do protokolu a plynule přecházím k vyšetření dívčina břicha.
Xiaolan pokrčila nohy a uvolnila břišní stěnu tak dokonale, že jsem mile překvapena, s jakou lehkostí je možno břišní orgány vyšetřovat. Dívka je už ve vysokém stupni vzrušení, přesto však je stále schopna se ovládat. Vydržela i pečlivé prohmatání vagíny včetně klitorisu i děložního hrdla a závěrečné vyšetření rektovaginální.
S Nikolčinou pomocí připojuji svou kolegyni k elektrokardiografu a pouštím se do intenzivní masáže naběhlých prsních bradavek, zatímco druhá Sličná Akvabela zapíná vibrátor. Přesto však trvalo ještě dobrých dvacet minut, než Xiaolan dosáhla orgasmu.
„A zítra jsi na řadě ty,“ směje se vyčerpaná Xiaolan.
- × - × - × - × -
Po večeři jsem vyhledala Xiaolan a vyrazily jsme do knihovny kliniky. Prošly jsme do přísálí Informačního střediska, kde jsme odložily župany a nahé jsme se podrobily pečlivé osobní prohlídce – ruce, nohy, uši, nos, ústa, vagína, konečník. Když člen ochranky shledal, že do prostor Informačního střediska nevnášíme žádný nebezpečný předmět, bez problémů nás vpustil dál. Usadily jsme se v knihovně a pustily jsme se do studia materiálů, které jsem objevila včera. Náhle jsme byly vyrušeny příchodem samotného profesora Amynilla, přednosty kliniky.
„Jsem rád, že tu zastihuji právě vás dvě. Jelikož jste studentky medicíny, rád bych vás požádal o pomoc při řešení jednoho závažného problému.“
„Nechápu, pane profesore, jak my, studentky…“
„Nejprve pojďte se mnou a uvidíte samy, že i taková studentka…“
„Tak jdeme!“
Xiaolan je, jak se zdá ‚žena činu‘.
Následujeme profesora k východu ze střediska tak rychle, že zapomínáme i na své župany. Uvědomuji si, že v kapsách stejně nic nemám, takže to nevadí. Uklízecí četa ho sebere do špinavého prádla a kdekoliv si mohu vzít čistý. Navigační přístroj už dávno nepotřebuji, vyznám se v areálu docela obstojně.
Profesor kráčí rychlým krokem, drobná Xiaolan musí popobíhat, aby mu stačila. Vstupujeme s profesorem do personálního výtahu a sjíždíme do 8. patra. Profesor opět vyrazil svým obvyklým tempem. Zavedl nás do jedné místnosti tak rychle, že jsem se ani nestačila podívat na její souřadnice.
„Takže, děvčata, rád bych vás…“
Teprve teď si všiml, že jsme úplně nahé, a nabídl nám bílé lékařské pláště.
„Tohle si vezměte, bez oděvu dál nemůžete.
Oblékám si plášť na nahé tělo a směji se při pohledu na drobnou Xiaolan, která je v profesorově plášti přímo ‚utopená‘.
„Jsme na jednotce intenzivní péče,“ upozornil nás profesor, „a já vás vedu na návštěvu za vaší kamarádkou.“
Ve vedlejší místnosti leží na lůžku nahá Rodica. Ta Rodica, která se zhroutila před úvodní přednáškou o léčení pomocí autofarmak, Rodica trpící těžkou anorexií.
Rodica je stále stejná. Kostra potažená kůží uprchlá hrobníkovi z lopaty.
„Ta sonda jí vede až do žaludku a je jí podávána umělá výživa, protože není sama svými silami schopna přijímat potravu.“
„A jak to, že u ní nezabírají autofarmaka,“ ptám se profesora s údivem v očích.
„Protože není schopna si je vyprodukovat – neprodukuje vaginální sekret, nemenstruuje … to všechno ji totiž příliš vysiluje.“
„Jak ji tedy budete léčit?“
„My ji bez vaší pomoci léčit nemůžeme. Zítra ráno budou reorganizovány terapeutické skupiny a pro tu vaši bude zřízena speciální série přednášek, kde se dozvíte, co to jsou xenofarmaka a budete požádány o pomoc při jejich produkci. Vás dvě jsem vzal sem, do této neutěšené místnosti, abych mohl věřit, že nás při Rodicině záchraně podpoříte.“
„Mohu jí prohmatat prsa?“
Otázka, která mě denně pronásleduje od začátku našich výzkumů, odvádí profesora od jeho původního záměru. Prsa … prsa … jsem jimi posedlá víc než naši hostitelé …
„Když vám to dovolí, proč ne…“
„Můžeš,“ odpovídá Rodica na otázku, kterou jsem položila profesorovi, čímž dává najevo, že ač do krajnosti vysílená, bedlivě sleduje své okolí a reaguje na podněty.
Jediný pohled na Xiaolan stačí k tomu, aby moje kolegyně pochopila, co od ní žádám. Staví se za Rodicinu hlavu a chápe se jejích rukou.
Lehce ale pečlivě prohmatávám Rodicina prsa, zatímco Xiaolan nastavuje její ruce do vhodné polohy nahrazujíc mi tak polohovací zařízení vyšetřovacího stolu.
Naprostá absence tukové tkáně mi práci nesmírně usnadňuje. Dívčina prsa jsou i přes zdevastovaný zbytek těla mnohem pevnější, než by se dalo čekat, i když vlastní žláznaté těleso začíná vykazovat první známky atrofie. Vzhledem k tomu, že Rodicu nemohu pro vysílení sexuálně vzrušovat, jsem s vyšetřením rychle hotova: „Šedesát, rovných šedesát,“ hlásím Xiaolan výsledek.
Profesor Amynill chvíli bez hlesu pozoruje naše počínání, aniž bychom si toho všimly. Když jsem ohlásila výsledek vyšetření, pohlédl na mě a jeho oči signalizovaly výraz uspokojení.
„Jste báječně sehraný tým. Gratuluji.“
To byla jeho poslední slova. Pak už nás bez jediného komentáře odvezl do našeho patra.
„Dobrou noc, pane profesore!“
Místo odpovědi se jen obdivně usmál.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah