… Ať vstoupím do kteréhokoliv domu, chci tam vstoupit ve prospěch a pro blaho nemocného, vystříhám se všech nepravostí a nesprávností, především pak svévole na těle mužů či žen, svobodných či otroků. …
Z textu Hippokratovy přísahy
„Dostali jsme zprávu sledovacího oddělení, že už první skupina klientek se pokouší odhalit skutečný cíl naší práce. Dokonce se vydala ve svém bádání směrem, který by mohl za jistých okolností vést k cíli.“
Gabriel se odmlčel. Do nastalého ticha se ozval vzrušený hlas doktora Hilla: „Se zájmem tuto skupinu sleduji už několik dní a z odborného hlediska jsem jejich prací nadšen. Obávám se však chvíle, kdy zjistí, oč se vlastně jedná. Pak asi bude jejich reakce dost nevypočitatelná.“
„Nemuselo by to být tak zlé, kdybychom je sami přímo požádali o spolupráci. Třeba budou solidární a pomohou.“
Jošuův návrh ovšem vyvolal bouřlivou diskusi. První, kdo si neodpustil sarkastickou poznámku, byl ovšem Gabriel: „A nebyl’s to náhodou právě ty, kdo se od začátku bránil vyjevení pravdy už s ohledem na svého Otce?“
„Přece se teď tady nebudeme hádat,“ ujal se pohotově slova doktor Agill snaže se předejít ostré výměně názorů mezi oběma věčnými oponenty, „dovolil bych si podat kompromisní návrh. Nedávno kolega Gavrill přijal klientku ve velmi zuboženém stavu a výroba jejích autofarmak vázne, protože trpí vážnou poruchou vaginální sekrece a ještě k tomu vůbec nemenstruuje. Na druhé straně máme k dispozici několik dívek, které by mohly být s největší pravděpodobností vhodnými dárkyněmi látek k výrobě xenofarmak, jimiž by bylo zřejmě velice snadné…“
„Jenže kdyby se Otec dozvěděl o použití xenofarmak…“
„Tak by se stalo co?“ vmetl Gabriel Jošuovi posměšnou otázku, „nejprve navrhuješ vyzrazení celé akce klientkám a pak máš hrůzu z toho tvého bláznivého Otce. Ono by úplně stačilo, kdyby se dozvěděl o tom, co tu vlastně provádíme. Nějaká autofarmaka nebo xenofarmaka už by o tom vůbec nerozhodovala.“
„A jak chceš těm dívkám vysvětlit, co bychom od nich byli nuceni požadovat?“ obrátil se Jošua k doktoru Agillovi.
„To právě by byl ten ‚test solidarity‘. Budou ochotny pomoci své kamarádce z nesnází za cenu několikatýdenních nesnází svých? Pokud ano, pak máme naději, že budou solidární i s námi, zvláště když odměnou za to bude pro ně několikanásobné prodloužení mládí, což je přirozený účinek aplikace autofarmak. Máš snad k tomu nějaké výhrady?“
Jošua jen bezmocně pokrčil rameny a podíval se směrem k doktoru Gavrillovi hledaje u něj podporu: „To by ale znamenalo udělat testy kompatibility a komplementability, které však znamenají prodloužení pobytu jak tvé klientky tak i všech potenciálních dárkyň, což bude mít i vážné časoprostorové následky.“
„My už jsme o tom předběžně jednali s Agillem i Hillem a dospěli jsme k názoru…“
„Tak vy už jste dokonce dospěli k názoru …“
„Ale ano! Dospěli jsme k názoru, že je už jedno, použijeme-li první dávky xenofarmak k záchraně jejich kamarádky, aby viděly jejich účinky, když vlastní příprava xenofarmak je stejně náš konečný cíl a těm několikatýdenním potížím by se stejně nevyhnuly – i když k tomu mělo dojít až při jejich dalším pobytu u nás – a podle Gabrielova návrhu násilím! Takže tento ‚test solidarity‘ by mohl naše plány spíš urychlit a časoprostorové problémy nebudou zase až tak hrozné – podstatnou část testů už máme hotovou a v laboratořích čekají jen na příkaz k jejich dokončení,“ odrazil další Jošuův výpad pohotovější Agill.
„No dovol, já jsem nikdy o žádném násilí nemluvil,“ ohradil se pohotově Gabriel.
„Jak to, že ne? Chtěl’s přece u nich vyvolat tvorbu látek pro výrobu xenofarmak bez jejich vědomí a souhlasu. Zkrátka by se jim náhle…“
„A tomu ty říkáš násilí?“
„Samozřejmě! Protože bez upozornění by to pro ně mohl být i šok,“ oponoval ostře Agill.
„Nuž dobrá, jste v přesile. Staniž se, ale stejně budu mít o celé akci značné pochybnosti. Kdo se tedy ujme povinnosti informovat klientky?“
„Já,“ ozval se sám přednosta kliniky Amynill, který se zatím do debaty vůbec nevměšoval a jen poslouchal vzrušeně debatující kolegy.
„Dobrá, pověřuji přednostu Amynilla a doktory Agilla, Gavrilla a Hilla, aby se svými svěřenkyněmi případ probrali. ‚A jsem zvědav, jak jim to budete vysvětlovat, vy …‘ pomyslel si škodolibě. To je pro dnešek vše,“ zakončil Jošua poradu, která se mu evidentně vymkla z rukou.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah