„Nedá se nic dělat, budeme muset požádat o povolení k destruktivnímu zásahu,“ povzdechl si doktor Zemill skláněje se nad nahou Jennifer spící na vyšetřovacím stole, „to děvče snad ani není normální!“
Letmým hmatem se přesvědčil o tom, že to, co zatím jenom pozoruje zrakem, je skutečnost, a požádal sestru, aby okamžitě informovala primáře Amynilla, že bez operace se na Jennifer pokračovat nedá.
„Vždyť jí nemohu udělat ani orientační vyšetření – natož pak generální…“
Profesor Amynill se dostavil do vyšetřovny během několika minut a jediný pohled mu stačil na to, aby pochopil Zemillovy rozpaky.
„Veškeren ten piercing – jak oni tomu říkají – jí můžeš odstranit sám, ale – “ Amynill zběžně prohmatal dívčina prsa, „ – ale ty silikonové implantáty jí musí odstranit chirurg. Do těch kruhů se pusť sám, operaci provede doktor Gavrill za tvé asistence hned, jak bude hotovo předběžné vyšetření. Do toho se pusť ihned po odstranění tady toho… Kde se tu vůbec vzala a kdo z terénu ji sem tak bez přípravy a neuváženě doporučil?“
„To nevím, předal mi jí velitel eskortní čety č. 2 s tím, že je v trestu experimentace za násilné vniknutí do areálu. Jenže nemáme o ní žádný záznam, takže se musí nejprve podrobit generálnímu vyšetření – a to včetně veškeré endoskopie, protože nemáme ani zprávu jejího praktického lékaře. Pak se rozhodneme o způsobu potrestání. Máme ji k dispozici na 32 dni a docela se to hodí, několik experimentů bychom potřebovali udělat,“ referuje doktor Zemill, vedoucí experimentačního oddělení, pohotově primáři.
„Tak to je jasné, já už vím,“ sděluje primář Zemillovi, „ona sem vnikla se zvláštním posláním od nějaké jejich ‚tajné služby‘ a měla s sebou i dost zajímavou výbavičku. Naše sledovačka ji odhalila už ve vlaku, ale až po teleportaci. Nechali jsme ji na pokoji a čekali jsme, co podnikne. Jenže když už její činnost přesáhla únosnou mez, byla zadržena a předána disciplinárnímu komisaři. Takže ji napřed probuď, ať si to trochu vychutná. V narkóze jí odstraníme jen ten silikon.“
Doktor Zemill sejmul s dívčina obličeje masku a nechal ji volně dýchat. Jennifer se za chvíli probudila. Zjistila, že je připoutána ke stolu, úplně nahá, a nad ní se sklání člověk v bílém plášti.
Postupně si vybavuji v paměti, jak jsem byla zadržena v přísálí jedné vyšetřovny na patře A, čekajíc na příležitost k úniku. Moje kursy bojových umění byly k ničemu – aplikovala jsem judo na členy eskorty, ale bylo to, jako kdybych chtěla praštit se skálou… Byla jsem zavlečena do nějaké místnosti, násilím vysvlečena do naha, musela jsem se úplně nahá před čtyřmi neznámými muži vymočit, vyzvracet a vyprázdnit střeva. Pak mě namydlili, osprchovali a takto připravenou mě předvedli před komisaře, který mi udělil trest … experimentace … po dobu 32 dni. Ale jak dlouho už tu jsem…
Pokusila se osvobodit svoje ruce a nohy z náramků, ale zjistila, že to nejde. Náramky jsou kovové, masivní a jsou pevně spojeny se stolem. Když zjistila, že je situace beznadějná, přestala se svíjet, aby zbytečně neztrácela síly.
Doktor Zemill jí zakryl oči ochrannými brýlemi a pustil se do přípravy k odstraňování dívčiných ‚ozdob‘. Polohovací zařízení mírně pokrčilo její nohy, což se neobešlo bez potíží, protože lékař se neobtěžoval seznámit nevítanou ‚pacientku‘ s možnostmi vyšetřovacího stolu, ale síla stroje nakonec zvítězila nad vytrénovanou agentkou a jejímu tělu byla dána poloha nejvhodnější pro provedení zamýšleného zákroku. Ze sady speciálního nářadí si Zemill vybral vhodné kleštičky a vyhmatal na dívčině břiše v okolí pupíku místo, kde byla ‚ozdoba‘ ukotvena. Přeštípl drátek těsně u kotvy a vytáhl ho ven. Jennifer zavyla, protože takový ‚útok‘ neočekávala. Doktor postižené místo vydezinfikoval lihem a Jennifer zavyla podruhé.
Uvědomila jsem si, že mě zřejmě čeká utrpení mnohem horší, protože ten lump už prohmatává moje bradavky, aby zjistil, kde má drátky přeštípnout a … aúúú … když už mi chceš zlikvidovat všechno, za co jsem zaplatila bolestí i penězi, tak se ke mně chovej trochu šetrně, ty … aúúú … a teď mi vytáhl piercing i z druhé bradavky … snad nechce … ach ty lotře!
Zemill nastavil polohovací zařízení – stůl stoupl a dívčiny roztažené nohy byly zvednuty do výše, aby měl lékař volný přístup ke stydkým pyskům, ve kterých měla Jennifer rovněž zavedené čtyři kroužky. Tady je to o to nepříjemnější, že Jennifer není vyholena, takže se odstraňování kroužků neobejde bez tahání za dlouhé chlupy. Doktor Zemill završuje své dílo dávkou lihové dezinfekce, která opět donutila agentku k několikaminutovému vytí spojenému s proudem hrubých nadávek.
Jennifer konečně přestává výt. Dívčiny nohy zůstávají roztaženy a sestra nanáší na její tělo ve stydké krajině holicí gel. Při prvních tazích holicího strojku se Jennifer vzepjala snažíc se sestře zabránit v práci.
„Nesvíjej se, nebo tě pořežu,“ varuje dívku sestra.
Nakonec musela Jennifer strpět nejen vyholení stydké krajiny, ale i okolí análního otvoru a podpaží.
„Budeš s námi spolupracovat, nebo máme v práci pokračovat stejným stylem jako dosud?“
Jennifer mlčky kývla hlavou.
Doktor Zemill dívku odpoutal od vyšetřovacího stolu.
„Procházej se! … Ty ruce výš … otáčej se, … ještě jednou, … postav se na váhu … 78 kg … a výška … 182 cm … prsa 98 cm … pas 71 … boky 88.“
Sestra zapisuje doktorem diktované hodnoty a hlásí:
„Queteletův index
23,548.“
„U míry přes prsa poznamenejte včetně silikonových implantátů,“ upřesňuje lékař protokol.
„Postav se ke mně zády, uvolni ruce, …“
‚Odhaduji‘ tohoto vysokého člověka, který zde zřejmě zastává funkci vězeňského lékaře. Kdyby se mi ho podařilo zneškodnit, mohla bych z jejich spárů snadno uniknout. Všechny dveře jsou zotvírány, v okolních místnostech se evidentně nikdo nezdržuje. Sestra je sice křehotinka, ale do její uniformy bych se možná nacpala … a kdybych si přes ni hodila doktorův plášť…
Lékař prohmatává dívčiny paže zjišťuje poměr tukové a svalové tkáně. Už při prvních hmatech zjistil, že jeho vizuální odhad je naprosto přesný – dívčino tělo je téměř bez tuku. Ten je nahrazen vypracovaným svalstvem. Prohmatává pomalu pevnou svalovou tkáň od ramenou k předloktí, když v tu chvíli se Jennifer vzchopila k útoku. Prudce se otočila a dobře mířeným švihem ‚napasovala‘ lékaři koleno přesně do rozkroku. V témž okamžiku se však sesula na zem svíjejíc se bolestí. Její tělo se zmítá v prudké křeči a Jennifer má pocit, jako by z ní chtěl někdo vyždímat všechny vnitřnosti. Vyrazila ze sebe jediný táhlý bolestný výkřik. Pak zjistila, že se nedokáže ani nadechnout.
Když křeč pominula, ležím nehybně na zemi neschopna pohybu. Teprve po několika minutách jsem se pokusila vstát, ale pravá noha zasažená zřejmě elektrickou ranou, mě odmítá poslouchat. Zůstávám sedět. Lékař mě zvedl lehce jako hadrovou panenku, položil mě na vyšetřovací stůl a znovu mi navlékl na zápěstí i kotníky ocelové náramky. Na oči mi nasazuje brýle, ne však ‚sluneční‘ jako před tím, ale černé, kterým v duchu přezdívám ‚svářečské‘. Rázem se ocitám v naprosté tmě. To vše bez jediného komentáře. Co se mnou bude dál?
Raději jsem si tu otázku neměla pokládat. Cítím, jak polohovací zařízení stolu roztahuje mé nohy. Doktor nasadil do mé vagíny jakýsi speciální roztahovák a teď mi jí rozevírá. Hodně, ale naštěstí ne ještě bolestivě. Teď mi zavádí do močového měchýře cévku. Zřejmě o vlas silnější než by měla být, takže se jedná o mírně bolestivý zákrok a oddechla jsem si, když s ním byl hotov. Roztahovákem podobné konstrukce teď otevírá můj řitní otvor a hluboko do konečníku mi zavádí další sondu. Její konec ústí do silné hadice s přísavnou obrubou, která těsně přiléhá k řitnímu otvoru. Pak stiskl můj klitoris … nějakým skřipcem. V ten moment projela vnitřnostmi v mém břiše nová křeč. I když nedosahovala intenzity té předchozí křeče, neudržela jsem se a znovu jsem zařvala bolestí. Tato druhá křeč naštěstí v mžiku pominula.
Doktor Zemill zavedl konce obou sond do vzorkovnic. Hluboko do roztahovákem otevřené vagíny zavedl tenkou hadičku, ze které slabým proudem vytéká voda, čímž je zajištěno, že poševní sliznice zůstává stále vlhká. Malíček agentčiny bezvládné nohy sevřel rovněž do skřipce. Z obou skřipců vedou tenké kabely do zvláštního přístroje umístěného ze spodu stolní desky. Nakonec do dívčiných úst vsunul hadičku s náustkem, který zabraňuje tomu, aby Jennifer hadičku vyplivla. Z hadičky pomalu vytéká jakási kapalina.
„Zavolejte k ní člena ochranky, my si uděláme přestávku,“ oznámil doktor Zemill sestře, „tohle bude pít dobré tři hodiny. Ten útok byl nečekaný a moje obranná reakce proto byla nepřiměřená. Teď musíme počkat, až její noha opět nabude vlády.“
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah