Kapitola 16

Janiny zápisky – 5. února

Ráno při snídani sedíme u stolu s Lenkou. Antická Bohyně, jak ji pokřtila Nikolka, popíjí svou oblíbenou čokoládu a pozorně naslouchá mému vyprávění o našem výzkumu. Shrnuji základní poznatky – klinika je obrovský areál na záhadném místě mimo Zemi, což dokazují Nikolčina pozorování, mimozemšťané – nebo ti, co instituci vybudovali, nás tady vydržují pod pláštíkem ‚léčení‘ tu vážnějších, tu malichernějších zdravotních problémů a jediným jejich zájmem jsou naše prsa. Prvotní záminka – ‚léčení‘ – je jen vedlejší efekt jejich pravých a nám zatím neznámých záměrů. Některé dívky jsou již vyléčené – Nikolka, Urszula, částečně i já, některé tu jsou jen pro potěšení – Sličné Akvabely.

„Zatím jsem začala dělat lékařská vyšetření s cílem zjistit, proč se oni zajímají o naše prsa, a naše náhodně vzniklá skupinka – zatím čtyř dívek – si vytkla za cíl získat pro výzkum další kamarádky – jednak aby se podrobily mému vyšetření a za druhé aby přispěly do výzkumu svou odborností.“

„A jak máte organizovanou práci?“ zeptala se Lenka se zájmem svým ‚ostravským‘ přízvukem. Je zajímavé, že zatím jen u ní, u Urszuly a u Haliny poznám v zabarvení hlasu překvapení, údiv, zájem, radost i obavy. Všechny ostatní dívky mluví oním strojovým přízvukem, který jsem poprvé slyšela u šatnářky a u sestry Agnes.

„Obvykle se sejdeme, shrneme si výsledky dosavadních pozorování a pak se rozhodujeme podle okamžitého nápadu – například lékařská vyšetření jsem začala provádět po upozornění Sličných Akvabel na…“

„Dobře, a kdy se ty vaše porady a výzkumy konají, a kde?“

„Vždycky odpoledne v době osobního volna. Najdeme si nějakou volnou vyšetřovnu, ty jsou vybavené veškerým potřebným zařízením, takže to jde docela dobře, pokud neudělám nějakou chybu – včera jsem například přivedla Nikolku předčasně k orgasmu, aniž bych vyšetření dokončila,“ sděluji Lence událost ze včerejška.

„Tak počítej i se mnou, s radostí se k vám připojím. A jeden velmi závažný poznatek jsem taky objevila…“ ukončila Antická Bohyně slibnou narážkou náš rozhovor těsně před odchodem na přednášku.

- × - × - × - × -

Dnes jsem měla v rozpise procedur odběr vaginálního sekretu. Po dlouhé době jsem se zase nechala upoutat k polohovacímu zařízení a sledovala jsem práci doktora Hilla při jeho obsluze. On ovládá tento mechanismus bravurně. Zvedá a roztahuje moje nohy pomocí polohovacího zařízení ovládaného pedály, jednou rukou mi zavádí do vagíny odsávačku s vibrátorem, druhou mi prohmatává břicho. Pak se odsávačky ujímá moje osobní sestra a doktor přechází za mou hlavu a pouští se do masáže prsou. Opět ovládá polohovací zařízení pedály, kterými upravuje polohu mých paží, a rukama mi prohmatává a hněte prsa.

Dnes nemá službu Agnes, kterou mám při sobě nejraději, ale i tato sestra si počíná velice obratně. Oba cítí míru mého sexuálního vzrušení a snaží se orgasmus co nejvíce oddalovat. Vlním se slastí pod jejich dotyky, zhluboka dýchám a srdce mi bije jako o závod.

Dnes jsem překonala rekord. Vyvrcholila jsem až po 40 minutách intenzivního dráždění. Jsem úplně vyčerpaná a padá na mě slastná únava. Sestra také jeví známky únavy, ale ukazuje mi výtěžek dnešního odběru – vzorkovnice je naplněna do tří čtvrtin mým vaginálním sekretem. Vstávám s vyšetřovacího stolu a jdu se osprchovat a dát si malou svačinu z automatu.

Když jsem se vrátila ze sprchy, moje přestávka ještě neskončila. Posadila jsem se do křesla proti doktoru Hillovi, který také odpočívá, ač se na něm kupodivu známky únavy neobjevují.

„Pane doktore, vysvětlete mi, jak se můžete soustředit na vyšetřování a současně obsluhovat polohovací zařízení? Zkoušela jsem to na kamarádce, ale moc se mi to nedařilo.“

Doktor Hill se na mě zkoumavě podíval, změřil si mě od hlavy k patě, jak to dělá vždycky, když mu položím nějakou otázku – a dnes jsem si poprvé uvědomila, že vždycky, když mi odpovídá, nedívá se mi do očí, ale na prsa, což plně koresponduje s poznatkem Sličných Akvabel. Instinktivně jsem složila ruce mezi hlavu a opěradlo křesla a trochu jsem se vzpřímila, abych své obnažené poprsí co nejvíce odkryla jeho pohledu. A opět další asociace: Toto je důsledek mé exhibicionality, na kterou mě doktor upozornil při závěrečném pohovoru po generálním vyšetření. I přes nedávno prožitý orgasmus mě začíná znovu sexuálně vzrušovat už jenom vědomí, že se před ním předvádím nahá.

„To je otázka rutiny, Jano. Hrajete na nějaký hudební nástroj?“

„Ano, na flétnu…“

„A hrajete jen podle sluchu, zpaměti, nebo také podle not?“

„Podle sluchu i podle not, jak se to zrovna hodí.“

„ Tak vidíte. Stačíte sledovat noty a zároveň zakrývat dírky a foukat do nástroje. Když vás vyšetřuji, soustředím se na práci rukou a nohy mi fungují při obsluze polohovacího zařízení právě tak, jako vám oči při sledování not. Musí se to ale cvičit. Podle not jste se taky musela naučit hrát – samo od sebe to nešlo, že?“

- × - × - × - × -

Odpoledne, sotva skončil povinný polední klid, jsem vyrazila do ‚naší‘ vyšetřovny, abych se připravila na další výzkum. K mému překvapení už na mě čekalo 6 dívek. Sličné Akvabely přivedly jednu členku své bývalé terapeutické skupiny, Číňanku Xiaolan, Nikolka přesvědčila svou výtvarnici Halinu a také Lenka se dostavila podle svého ranního slibu.

Nové dívky napjatě očekávaly, co se bude dít.

„Doufám, že vás dvojčata a Nikolka seznámily s problematikou, abychom mohly pokračovat,“ zahájila jsem poradu po uvítacích rituálech.

„Asi bys měla nejprve dokončit moje vyšetření,“ navrhuje Nikolka.

„A můžeme pracovat na dvou stolech, hlásí se do práce Xiaolan, „jenom bys měla shrnout své závěry, abychom prováděly vyšetření stejným systémem. Já jsem totiž taky studentka medicíny.“

„Což je vynikající pomoc,“ raduji se nahlas, „takže to uděláme takhle: já ti předvedu tady na Lence, co jsem do vyšetření zatím zahrnula. Pokud budeš mít ještě nějaký nápad, tak neváhej a ven s ním, protože každý poznatek v naší situaci je dobrý. Pak se můžeme vyšetřit navzájem.“

Všeobecný souhlas. Dokonce i od Nikolky.

Lenku ani nemusím žádat, aby se svlékla. Od rána do noci se pohybuje po celém areálu zcela vysvlečená hrajíc si na ‚antickou bohyni‘, jak ji přiléhavě pokřtila Nikolka. Jen v jídelně je ke své nelibosti nucena navléci se do županu.

„V první řadě musíme změřit Lenčin krevní tlak. To jsem včera u Nikolky zapomněla udělat, a když jsem si na to vzpomněla, byla už příliš vzrušená.“

Xiaolan vyzvala Lenku, aby se posadila ke stolu a chopila se tonometru, který bylo možno uvést do provozu teprve po té, kdy Lenka zadala na jeho klávesnici svůj osobní kód – tak ostatně fungují všechny přístroje ve vyšetřovně.

„Tak, a teď si uděláme celkové vizuální zhodnocení,“ vysvětluji své kolegyni.

„Lenko, vstaň a procházej se, … pomaleji, vzpaž, … otáčej se, … ještě jednou … postav se na váhu … 68 kg … a výška 179 cm. Vypočítáme Queteletův index … 21,223 kg/m2 – což je vzhledem k věku 22 let takřka ideální hodnota. Lenka má krásnou vysportovanou postavu, ale není podvyživená, jako spousta mladých dívek a žen, které přehnaně sledují svou hmotnost a jejich snažení často končí bulimií nebo anorexií, i když ne v tak drastické formě, jakou si vypěstovala Rodica.“

Zatímco Sličné Akvabely sepisují protokol, Nikolka zjišťuje Lenčiny zbývající míry: prsa: 98 cm, pas: 62 cm, boky: 96 cm. Míry zapsány do protokolu a pokračujeme stejně jako včera u Nikolky. Prohmatáním Lenčiných uvolněných paží se přesvědčujeme, že poměr svalové a tukové tkáně je ideálně vyvážen. Nádherně modelovaná pevná prsa dávají Lence skutečně vzhled ‚antické bohyně‘.

„Teď následují poslechová vyšetření,“ instruuji Xiaolan berouc do ruky fonendoskop. Poslouchám Lenčin dech a tlukot jejího srdce. Podobně jako včera u Nikolky registruji, že se Lenčin dech prohlubuje a její srdce zrychluje. Neklamná známka počínajícího vzrušení.

„Polož se na stůl. Chceš připoutat?“

„Nechci, mám ráda volnost pohybu.“

„Tak, milá Xiaolan, teď přichází ta nejpiplavější práce. Musíme pečlivě vyšetřit Lenčina prsa s cílem zjistit počet hlavních laloků mléčné žlázy.“

„Jak chceš odlišit lobi glandulae mammariae a ligamenta suspensoria mammae jen hmatem?“ zeptala se Xiaolan, přičemž jsem si s údivem všimla, že ony latinské termíny vyslovila úplně jinou dikcí než je ten nezvyklý strojený přízvuk, kterým tu mluví snad všechny ženy a dívky s výjimkou Lenky, Urszuly a Haliny.

„To ti hned předvedu. Postav se z druhé strany stolu a teď … musíš každý lalok mléčné žlázy nebo vaz vyšetřit třemi způsoby: Nejprve stiskneš v daném místě prs proti hrudníku, takhle … pak ho v prsu vyhmatáš takhle ze stran mezi prsty, ano, správně … a nakonec prs ve vyšetřovaném místě stiskneš lehce levou rukou ve směru, kterým je vyšetřovaný objekt uložen, prs vytáhneš nahoru a prsty druhé ruky po něm přejíždíš po celé délce. A teď už ten rozdíl musíš poznat sama.“

To, co demonstruji na Lenčině pravém prsu, zkouší Xiaolan na levém. Nakonec ji nechávám, aby si metodu, kterou jsem si nacvičila kdysi sama na sobě a v minulých dnech ověřila na Sličných Akvabelách a na Nikolce, bezpečně natrénovala. Ukazuje se, že Lenka je pro ni ideální figurantka, protože bezvadně spolupracuje. Nikolka i Sličné Akvabely se také dokáží výborně uvolnit, ale Lenka je v tomto směru nepřekonatelná. Nejenže přesně vycítí, kdy a kam má kterou rukou uhnout, ale natáčí se do výhodné polohy pro vyšetřující celým tělem.

Nikolka iniciativně zavádí do Lenčiny vagíny odsávačku a Sličné Akvabely sepisují protokol, který jim diktuje Xiaolan.

„Napočítala jsem 66 laloků,“ sděluje kolegyně po více než dvacetiminutovém snažení, „ale dělám tak pečlivé vyšetření poprvé, měla bys to po mně zkontrolovat.“

„Dobře, ale necháme teď Lenku trochu odpočinout, aby se nám předčasně ‚neudělala‘, a požádáme ji, aby nám sdělila ten svůj závažný objev, o kterém se zmínila při ranním rozhovoru se mnou,“ navrhuji.

Lenka se usadila pohodlně do křesla a spustila:

„Nevím, jak vám, ale mně bylo už od začátku podezřelé to, že se tady všichni docela nenuceně domlouváme esperantem, přičemž ho většina děvčat neumí používat aktivně.“

„To nám budeš muset vysvětlit trochu podrobněji, protože já se tu s vámi bavím česky a…“

„… my tady zase mluvíme kečuánsky,“ přerušily Nikolčinu námitku unisono Sličné Akvabely.

„Tak klid v soudní síni,“ zažertovala jsem, „je fakt, že jsme sem byly svezeny takřka z celého světa, že tady zřejmě mluvíme každá svou mateřštinou a že si přesto navzájem rozumíme. Lenka přišla se svým pozorováním, které zřejmě tenhle problém řeší, tak ať nám to napřed objasní.“

„Všimla jsem si,“ spustila znovu Lenka, „že všechny ženy v celém areálu mluví zvláštním, jako by strojovým přízvukem…“

„… kromě tebe, Urszuly a tady Haliny,“ poznamenala jsem polohlasně.

„… zatímco lékaři mluví docela přirozeně. A došlo mi, že ten, kdo sám aktivně promluví esperantem, mluví bezprostředně, zatímco ten, kdo promluví jiným jazykem, promlouvá zprostředkovaně. Ten zprostředkovatel na komunikačním kanále je nějaký geniální stroj postavený mimozemšťany, ale přece jen se dá poznat, že to je stroj.“

„Nemáš tak docela pravdu,“ vznáším proti Lenčinu tvrzení námitku, „například latina se tady taky používá nezprostředkovaně.“

„To je pravda, ale o latině platí něco podobného jako o esperantu – není to ničí mateřština!“

„Takže tady jsou zřejmě do strojového tlumočení zahrnuty jen jazyky, které tu jsou něčí mateřštinou?“ ptá se Nikolka.

„Vypadá to tak,“ potvrzují tento závěr Sličné Akvabely, „my, když promluvíme kečuánsky, tak nám rozumíte, ale když se mezi sebou bavíme jinými indiánskými kmenovými jazyky, tak nám nerozumíte.“

„Ano, to mohu potvrdit, dělaly si z nás takhle legraci v bývalé terapeutické skupině,“ potvrzuje Xiaolan, „ale lékaři a maséři vám přesto rozuměli,“ obrací se k nim Číňanka s tázavým výrazem v očích.

„Ti ano, ale sestry a ostatní kamarádky ne.“

„Takže tady máme nový námět k prozkoumání,“ poznamenávám, „ale jak jsi objevila, že je to esperanto a že ho neumíme používat, když ho používáme – i když se přiznám, že o jeho existenci jenom vím, ale nikdy jsem se ho neučila,“ ptám se Lenky.

„To bych měla vysvětlit spíš já,“ ozvala se Nikolka. „Když jsem měla ještě bezvládnou ruku a Halina mi kreslila ty plánky, abych mohla dělat výpočty, musely jsme si několikrát udělat vycházku ven. A venku to kouzlo nefunguje. Já jsem mluvila na Halinu česky a ona mi pochopitelně téměř všechno rozuměla, i když to několikrát zaskřípalo. Odpovídala mi polsky a rovněž jsem rozuměla jen částečně. Pak se k nám na jedné vycházce přidala Lenka a bavila se s Halinou esperantem. Kupodivu jsem zjistila, že bezvadně rozumím, a tak mi potom Lenka dělala tlumočnici.“

Během tohoto zajímavého rozhovoru jsem náhle zjistila, že se v našem okolí děje cosi mimořádného. Do vyšetřovny, ve které jsme seděly, zavanul odporný puch tabákového kouře a vzápětí byl vyhlášen požární poplach.

Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah