„Tak se u nás posaďte,“ vybídla zcela vysvlečenou Janu sestra.
Vyšetřovna je oproti mému původnímu úsudku rozlehlá místnost – skládá se ze tří šestibokých modulů – rovněž bez oken, rovnoměrně osvětlená jasným, ale
neoslňujícím světlem. Sedím v měkkém křesle povlečeném bílým potahem a zvědavě se rozhlížím
po místnosti. Je komfortně vybavena. Některá zařízení neznám a nikdy jsem je ani neviděla.
„Dobrý den, Jano,“ ozval se za ní příjemný mladý hlas.
Jana se ohlédla a uviděla vysokého mladého muže v bílém plášti.
„Jsem doktor Hill a vítám Vás na naší klinice,“ představil se Janě lékař.
„Dobrý den, pane doktore,“ opětovala pozdrav Jana.
Doktor Hill se posadil do křesla proti Janě a mlčky ji několik desítek sekund upřeně pozoroval. Pak rozevřel jednu složku na svém stole a vybral z ní několik listů hustě popsaných drobným písmem. Obrátil se k nahé dívce sedící proti němu a spustil:
„Byla jste doporučena na naši kliniku vaším praktickým lékařem, který nám poskytl zcela anonymně vaši osobní i rodinnou anamnézu. Jistě jste si všimla, že jediné osobní údaje, které o vás vedeme, je jméno, kterým si přejete být oslovována –
a ani nepátráme po tom, zda je toto jméno vaše vlastní nebo jen smyšlené – a váš věk. Ten ovšem potřebujeme znát skutečný.
Proto se vás ptám, zda je vám skutečně jednadvacet let?“
„Ano, mohu potvrdit, že je mi skutečně 21…“ odpověděla překvapeným hlasem Jana.
„Generální vyšetření, ke kterému jste byla na dnešek pozvána, je komplexní somatologicko-fyziologické vyšetření, které trvá několik hodin. Jeho účelem je seznámit se podrobně se stavbou a fungováním vašeho těla.
Chápeme, že pacient, aby získal v lékaře důvěru, musí být o postupu vyšetřování informován do takových podrobností, které je sám schopen pochopit.“
„Ale tak dlouhé vyšetření asi bude poněkud vyčerpávající?“
„Nemusíte mít naprosto žádné obavy, neboť většinu té doby pohodlně proležíte na vyšetřovacím stole. Kromě toho jsou do této doby zahrnuty časté přestávky.
Trochu námahy vás bude stát jen závěrečná fáze vyšetření, která je testem vaší fyzické kondice,“ vyvrátil doktor do jisté míry Janinu obavu.
„Jakých vyšetřovacích metod užíváte?“
„Naše vyšetřovací metody jsou zásadně nedestruktivní a naprosto bezbolestné, Jen některé zákroky jsou spojeny s drobnými nepříjemnostmi, ale na to budete vždy včas upozorněna.“
„Jaké při tom děláte laboratorní testy?“
„Zásadně provádíme jen laboratorní vyšetření vzorků, které lze z těla získat přirozenou cestou,“ odpovídá dr. Hill na další Janinu otázku.
„Například moč a stolici jste už odevzdala, jak víte sama, rovněž i veškeré ochlupení, které vám oholila sestra, je už v laboratoři. A celou řadu dalších vzorků budeme odebírat vhodným způsobem během vyšetřování.“
„Ale mně je divná jedna věc, pane doktore. Můj praktický lékař mě doporučil na vaši kliniku na návrh oční lékařky, a já nechápu, proč se má konat tak rozsáhlé vyšetření jen kvůli mým -3 dioptriím?“
„Předpokládám, že se těch brýlí chcete zbavit?“
„Ano…“
„V tom případě vám mohu slíbit, že vás těch brýlí zbavíme. Jak – o tom si popovídáme v závěrečném pohovoru po vyšetření, protože teď to zatím skutečně nevím. Možností je totiž celá řada, ale kterou použít, to záleží konkrétně na každém pacientovi. Můžete si představit, že máte jednovaječné dvojče trpící stejnou vadou zraku. Obě vás vyšetříme a s největší pravděpodobností navrhneme jinou léčbu vám a jinou vaší sestře. Chápete?“
„Příliš ne, ačkoliv jsem posluchačka sedmého semestru…“
„To je trochu rozsáhlejší problematika. Pokud přijmete pobyt u nás, můžete se zúčastňovat přednášek.“
„Dobře, děkuji, další otázky zatím nemám.“
„Takže můžeme přistoupit k úvodním procedurám, kterými jsou různá měření. Nejprve se postavte na váhu,“ vyzval doktor Janu.
„68 kg, dobře, a teď výška… 177 cm,“ doktor diktuje zjištěné hodnoty sestře do karty.
„Queteletův index 21,705 – “ hlásí sestra Agnes doktorovi.
„To je vzhledem k vašemu věku ideální hodnota… Budeme pokračovat v měření: nyní prsa… 95 cm, pas… 63 cm, boky… 92 cm. Postavte se ke mně zády … uvolněte paže… poměr tukové a svalové tkáně odpovídá naměřeným hodnotám,“ konstatuje lékař pečlivě prohmatav Janiny paže od ramenou k předloktí.
„Zase se posaďte a změříme krevní tlak.“
Sestra zapisuje doktorem diktované hodnoty: TK 130/85 torr.
„Nyní se postavte a klidně stůjte, abych mohl chvíli pozorovat Vaše dýchací pohyby,“ požádal lékař Janu.
Po dvou až třech minutách položil na Janina prsa fonendoskop a zadíval se na hodinky. „Počet vdechů za minutu 26, a nyní puls… 78 tepů za minutu.“
Sestra zapisuje další naměřené hodnoty.
„Datum poslední menstruace?“
„23. prosince, pane doktore.“
„Nyní, když dovolíte, bychom odebrali výtěry z krku, úst, nosu, uší a rovněž vzorek slin. Chvilku si zase sedněte,“ vybídl lékař Janu.
Sestra Agnes přinesla sadu zkumavek se stěracími štětečky. Výtěry působí opravdu drobné nepříjemnosti. Kuckání a kýchání se však dá vydržet. Po odběrech přichází i malé občerstvení v podobě půl deci perfektně vychlazené vody.
„Bohužel, více Vám zatím nemohu dovolit, abych Vám nezpůsobil potíže při hluboké palpaci břicha,“ vysvětluje lékař Janě.
„Přišel čas, abych Vás seznámil s vyšetřovacím stolem,“ pokračoval lékař. „Jak sama vidíte, je to speciální mechanismus, který se dá všemožně upravovat podle potřeb vyšetřujícího lékaře. Prosím, odložte své brýle a položte se volně na něj, abych ho mohl seřídit podle vašich anatomických proporcí.“
Stůl je ve výši běžného nemocničního lůžka,
je čalouněný a povlečený hebkým bílým prostěradlem.
Pohodlně se na něj uléhá a příjemně se na něm leží.
Jakmile jsem se na stůl položila,
pocítila jsem, že se stůl začal zvedat.
Zřejmě ho doktor nastavuje do jedné z pracovních poloh.
„Protože budete na stole ležet delší dobu, nasaďte si tyto tmavé brýle, abyste si zbytečně nepoškozovala zrak pohledem na stropní svítidla,“ pokračoval lékař.
Na ta slova sestra podala Janě jakési motoristické brýle, jejichž průzor byl poněkud tmavší než u běžných slunečních brýlí.
Ležím úplně nahá na vyšetřovacím stole a doktor mi na zápěstí i na kotníky navléká měkké, ale pevné náramky z plastické hmoty obalené gázou jako dlaha. K čemu asi slouží?
„Stůl je vlastně polohovací zařízení,“ vysvětluje lékař Janě. „Vaše ruce i nohy spočívají pohodlně na konstrukci anatomicky přizpůsobené rozměrům Vašeho těla. Polohovací zařízení kopíruje všechny velké klouby, takže může naprosto ideálně nastavovat polohu vašeho těla pro potřeby vyšetřování. Ležte naprosto uvolněně a nebraňte se žádnému pohybu mému ani polohovacího zařízení. Ukážu vám to na příkladu: Potřebuji, abyste vzpažila pravou ruku. Nemusím vás o to žádat, udělá to za vás polohovací zařízení na můj povel.“
Cítím, jak mi neznámá síla zvedá pravou ruku. Snažím se pohybu zabránit, ale jediným výsledkem je pocit značné únavy až bolesti ve svalech ruky.
„Jano, uvolněte tu ruku, vůbec se nebraňte tomuto ani žádnému jinému pohybu. Na začátku vyšetřování jste se obávala, že bude únavné. Mohlo by se to stát, kdybyste neuposlechla mých pokynů.“
Uvolňuji svaly ruky a dovoluji polohovacímu zařízení volně pracovat. „Ale je to nezvyklá vyšetřovací metoda, můžeme to ještě vyzkoušet, než se do vlastního vyšetřování pustíme?“ požádala Jana lékaře.
„To je naprosto samozřejmé. Každý pacient se napřed musí naučit spolupracovat při vyšetřování jak s lékařem, tak i s polohovacím zařízením vyšetřovacího stolu. Proto jsem vám také říkal, že vyšetřování trvá delší dobu. Já teď budu manipulovat s polohovacím zařízením, aniž bych vás předem upozornil, který pohyb chci vykonat. Vše musí probíhat naprosto hladce.“
Polohovací zařízení postupně zvedá a pokládá moje ruce a nohy, pokrčuje je, roztahuje a zase vrací do předchozí polohy. Po několika minutách se dokážu uvolnit natolik, že se s polohovacím zařízením dokonale sesynchronizovávám a sžívám. Pokud mi polohovací zařízení zvedne ruku nebo nohu, končetina stále spočívá na pevné podložce a je o ni pohodlně opřená. Nikdy nevisí v náramku, protože náramek je součást podložky, která se jako rameno jeřábu ze stolu vyděluje.
„Jak vidím, pochopila jste snadno funkci polohovacího zařízení, takže už by Vám neměla souhra s ním činit potíže, takže dovolte, abych vás seznámil s nejbližšími kroky dalšího vyšetřování,“ promluvil po této proceduře dr. Hill k Janě. „Nejprve změříme vaši tělesnou teplotu, potom odebereme výtěry ze sliznic rekta, vagíny a uretry. Vaginální a orální výtěry budeme opakovat během vyšetřování několikrát, protože tak získáváme obraz o změnách vaší biochemie.“
Po těch slovech zavedl lékař do Janiny vagíny teploměr. Po chvíli nahlásil sestře: „37,6°C“
Polohovací zařízení znovu roztahuje mé nohy a cítím, jak výtěrový štěteček vniká do mého análního otvoru. Ač jím lékař pronikl hluboko do rekta, nezpůsobuje pocity nepříjemné. Lékař štětečkem jemně pohybuje a ponechává ho i chvíli v klidu. Přestože výtěr trvá rozhodně mnohem déle, než je nutné, odvažuji se tvrdit, že mi bylo poněkud líto, když byl štěteček vytažen. Podobné pocity se mě zmocňují při odběru výtěru z vagíny. Lékař jemně roztahuje velké i malé stydké pysky a opatrně vsouvá štěteček do otvoru. Rovněž i nyní proniká štěteček do hloubi pochvy, doktor jím citlivě pohybuje a chvíli ho nechává v klidu. Moje pocity hraničí s počátkem sexuálního vzrušení. Začínám chápat, proč je toto vyšetření prováděno v tak přísné anonymitě. Zato výtěr z uretry je dosti nepříjemný, i když to nebolí.
Dr. Hill uložil štětečky do zkumavek, pečlivě si umyl ruce a upravil polohovací zařízení.
„Budeme pokračovat detailním vyšetřením břicha,“
oznámil lékař Janě po krátké přestávce, kterou udělal po provedených odběrech,
„a to jak břišních orgánů, tak i břišního svalstva.“
Janiny nohy jsou mírně roztažené a pokrčené v kolenou. Stůl znovu poněkud klesl a lékař se posadil po levé straně pacientky.
„Uvolněte břišní svaly, klidně ležte a pravidelně dýchejte. Na nic jiného nemyslete a soustřeďte se jen na spolupráci při vyšetřování.“
Doktorovy ruce se vnořují do mého břicha. Cítím, jak lékař obratně vyhmatává jeden orgán za druhým, pečlivě ho vyšetřuje a sestře opět diktuje do karty své nekonečné latinské proslovy, které téměř nevnímám. Prohmatávání postupuje v kruzích od slabin k pupíku. Podařilo se mi odhadnout doktorovy záměry a daří se mi i požadovaná spolupráce. Lékař provádí vyšetření zevrubně. Podařilo se mu vyhmatat i několik erotogenních zón, takže z pochvy vyloženě „teču“. Na lékařův pokyn sestra několikrát odsává můj vaginální sekret a sliny – zřejmě do zkumavky – a provádí vaginální a orální výtěry.
Dr. Hill si přesedl na pravou stranu pacientky a prohmatávání se opakovalo v opačném směru.
Ačkoliv mi doktor prohmatává břicho odhadem už více než dvacet minut, nepociťuji bolest, jen příjemnou únavu. V závěrečné fázi vyšetření mi polohovací zařízení roztahuje nohy a lékař systematicky prohmatává moje břicho ne v kruzích, ale v přímém směru od stydké krajiny k žebrům. Celé vyšetření mi připadá jako příjemná masáž.
Stůl stoupl trochu výš a polohovací zařízení zvedlo Janiny roztažené nohy do výše. Ideální poloha pro vyšetřování vaginální a rektální. Cítím lékařovy prsty prohmatávající pochvu a břicho. Opět to příjemné vzrušení při vyhmatání jednotlivých orgánů a jejich pečlivém vyšetřování. Soustřeďuji se na lékařovy pohyby. Jeho proud latinských vět takřka nevnímám. Bimanuální vyšetření přechází ve vyšetření rektovaginální. Trvá opět několik minut. Bude-li lékař ještě chvíli pokračovat, dosáhnu orgasmu.
Stůl mírně klesl a polohovací zařízení přinožilo Janiny nohy a vzpažilo její ruce. Lékař uvolnil Janiny nohy z náramků a oznámil jí:
„Při vyšetřování funkce břišního svalstva nám polohovací zařízení naneštěstí nepomůže.
Takže teď to bude pro vás chvíli namáhavější. Nechte nohy napjaté a zvedněte je mírně nad stůl…
… trochu níž, … ano, tak, a teď je takto držte co nejdéle, měříme výdrž…“
Držím natažené nohy v úhlu asi 30° vzhledem k rovině stolu a doktor soustředěně
vyšetřuje moje napjaté břišní svaly. Jenže po chvíli pociťuji značnou únavu a bolest –
a tak nohy pokládám zpět na stůl.
Lékař však pokračuje ještě chvíli v prohmatávání.
V momentě, kdy dívka položila nohy zpět na stůl, zapsala sestra Agnes čas výdrže do karty. Doktor Hill však nepřestal se systematickým prohmatáváním nyní částečně povolených břišních svalů.
„Teď prosím v krátkých intervalech nohy zvedejte a pokládejte… pomaleji… ano, tak je to správně,“ pochvaluje si doktor dívčinu spolupráci nepřestávaje systematicky prohmatávat střídavě se napínající a uvolňující svalstvo.
Po dvou minutách, které se však Janě zdály nekonečné, nakonec uvolnil z náramků i Janiny ruce a prohlásil:
„Uděláme si krátkou přestávku, po ní budeme pokračovat v dalších vyšetřeních. Vezměte si svoje brýle a jděte si odpočinout do salónku. Sestra vás tam zavede.“
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah