Sapiens nihil affirmat, quod non probat.
Moudrý nepotvrzuje ničeho, co nemůže dokázat.
(Římské přísloví)
„Jak může dr. Hill té dívčině slíbit, že ji zbaví těch brýlí, když ji ještě ani nezačal vyšetřovat? Co když se ukáže, že není zasažena naším genetickým kódem a že nebude možné…“
„Gábi! – Já vím, že to oslovení nesnášíš, ale já zase nedovedu pochopit, co tě na tom tak rozčiluje? Autofarmaka si může přece vyrobit každý živý tvor bez ohledu na to, zda je či není zasažen něčím genetickým kódem. Takže jí to můžeme stoprocentně zaručit – a to i tehdy, ukáže-li se, že je pro naše vlastní potřeby ‚nevhodná‘ – je ti to jasné?“
„Je mi to naprosto jasné. Ale proč jsi nařídil tak rozsáhlá vyšetření? Vždyť by úplně stačilo, aby jí vyšetřil rovnou…“
Jošua nevěřícně mávl rukou: „Gábi! Jsi opravdu tak omezený, nebo mě jenom zkoušíš?“
„A víš co? Mně je úplně jedno, zda si o mně myslíš nebo nemyslíš, že jsem omezenec, ale vysvětli mi, proč doktoři slibují něco… No, poslouchej!“ a Gabriel se zaměřil na sledování druhé ze šesti vyšetřoven, ve které doktor Agill vyšetřuje Lenku.
„Nejdříve jí slíbí dva nové zuby místo těch vyražených, a teď jí prohmatává slabiny. Co si ta dívčina asi pomyslí? Svlékat se do naha před ‚zubařem‘, který jí pak vyšetřuje úplně jinde…“
„Ale všimni si jejího výrazu, který vyzařuje vzrušení a uspokojení současně.“
„No a co má být?“ vzplanul Gabriel téměř hněvivě, „Je tady klinika nebo nějaký erotický salón?
Úplně by stačilo částečné vyšetření gynekologické, částečné interní a částečné neurologické…“
„To je právě otázka… My potřebujeme, aby ‚pacientky‘ spolupracovaly s lékaři
v maximální možné míře. A vyšetřování pod vlivem sexuálního vzrušení tomu účinně napomáhá…
Jen se podívej,“ ukázal Jošua na monitor, kde právě doktor Agill prohmatává
Lenčinu vagínu, „dovolila by žena lékaři za normálních okolností takovýto hmat?
Jen si všimni, jak ona naopak uvolněně leží a s jakou rozkoší se nechává prohmatávat i na těch
nejintimnějších místech.
Pochop, že bylo stanoveno podrobné vyšetření gynekologické, podrobné neurologické, částečné interní – a jako kamufláž je stanoveno vyšetření orthopedické včetně pohybové studie a testu fyzické kondice, čímž zabíjíme dvě mouchy jednou ranou: 1) zakrýváme tak pravý účel vyšetření; 2) zpřesňujeme tak výsledky vyšetření nutných, zvláště pak toho gynekologického…“
„…a ty si myslíš, že ti na to nepřijdou, co? A stejně pořád ještě nechápu, k čemu to všechno směřuje,“ tvrdošíjně trval na svém Gabriel.
„Jak to, že nevíš, kam to všechno směřuje, když jsi to sám navrhl?“
„Já jsem přece nenavrhoval žádné sexuální orgie,“ vybuchl znovu Gabriel.
„Tak dobře. Předpokládejme, že lékaři udělají dívkám jen naprosto nezbytná vyšetření, která vedou přímo k tomu, aby se ukázalo, zda jsou pro nás vhodné nebo ne. To je otázka asi tak hodiny, možná dvou, protože spočítat …“
Gabriel opět skočil nevhodně Jošuovi do řeči: „To přece není nutné spočítat přesně, stačí odhad, ne?“
„Tak to tedy nestačí, protože právě tady je kvalita přímo úměrná kvantitě. A teď mě nech prosím pěkně mluvit trochu souvisle a bez přerušování tvými nejapnými narážkami, abych ti mohl vysvětlit celou podstatu věci.“
Jošua přehlédl postupně všech šest obrazovek, které monitorují jednotlivé vyšetřovny. Ve všech už leží úplně nahé dívky na vyšetřovacích stolech a polohovací zařízení nastavuje jejich ruce a nohy tak, aby lékaři mohli nerušeně a soustředěně vykonávat svou práci.
„Jak vidíš,“ obrátil se konečně ke Gabrielovi, „máme možnost přijmout šest dívek denně. Toto je úplně první šestice. Tak to bude v těchto vyšetřovnách probíhat po šest dní. Až bude naplněna kapacita 36 dívek, s příjmy na čas skončíme. Pak se bude dít asi toto: U všech dívek začneme okamžitě s výrobou autofarmak.
V Denním režimu je věnováno i místo přednáškám, kde jim podstatu autofarmak vysvětlíme, aby během léčby neprovedly nějakou nepředloženost. To by totiž nemuselo dobře dopadnout, ale tobě to snad vysvětlovat nemusím. Dívky, které nesplňují naše kriteria, budou v nejkratší možné době vyléčeny, pak jim inhibitorem krátké paměti vymažeme vzpomínky na zdejší pobyt a pošleme je domů jen s několikahodinovým zpožděním v časoprostoru. Protože cestovaly v noci, bude jim to připadat jako zapomenutý sen…“
„A jak si vysvětlí své vyléčení, znalost esperanta a znalost existence autofarmak? Vždyť to jim inhibitorem krátké paměti vymazat nelze, neboť to jsou vědomosti a nikoliv vzpomínky…“ skočil Gabriel Jošuovi přece jen do řeči.
„S tím už se budou muset nějak vyrovnat samy,“ konstatoval trochu nejistě Jošua, „i když by jim měly pomoci naše psychoterapeutické programy zařazené do
Denního režimu.“
„Dobře, dejme tomu, že se s tím vyrovnají a neskončí na psychiatrii. A co chceš podniknout s dívkami, které budou pro naše potřeby vhodné?“
„Tam budeme léčení pochopitelně protahovat a budeme se snažit přimět je ke spolupráci, protože naším konečným cílem je výroba xenofarmak. Zatímco autofarmaka jsou určena jen pro …“
„Ale to snad vím sám, pro koho jsou určena autofarmaka a pro koho xenofarmaka. Jenže si nedovedu vysvětlit, jak je chceš ke spolupráci na výrobě xenofarmak přesvědčit?“
„Podívej, Gábi, to zatím nevím, ale máme na to relativně dost času. Víš sám, že léčbu autofarmaky dokážeme prodlužovat nebo zkracovat podle vlastní libovůle a…“
„Moment, přestaň s těmi svými úvahami, musíme přepnout monitor do salónku, protože ve většině vyšetřoven mají teď přestávku…“
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah