Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští. A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedají sobě v tom překaziti, což umínili dělati. Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.
(I. Moj 11,5–7)
„Mám takový neblahý dojem, že je ti ten tvůj Otec už jenom pro smích, i když jeho dílem neustále argumentuješ,“ poznamenal Gabriel.
„Co se ti zase nelíbí?“ otázal se Jošua svého věčného oponenta sleduje bedlivě na monitoru Janinu přípravu ke generálnímu vyšetření.
„No tak poslouchej a poznáš!“
„Poslouchám, ale stejně nechápu, oč ti vlastně jde.“
„A nezdá se ti, že Jana mluví česky, sestra Agnes maďarsky a že si přesto rozumějí?“
Jošua pohlédl na Gabriela téměř opovržlivě: „A jak by se asi měly spolu domlouvat. Pravda, Otec zmátl pozemské jazyky, ale tady na klinice potřebujeme, aby se spolu domluvily, ne?“
„Dobře, dobře, s tím nelze nesouhlasit, ale jak se ti to podařilo zrealizovat?“
„Gábi! Ty se ptáš, jako bys nikdy neužíval výhod mimoprostoru!“
„Tak za prvé: neříkej mi ‚Gábi‘, víš, že to nesnáším. A za druhé: On ti Otec dovolil použít našeho mezijazyka?“
„To přece není vůbec potřeba. Při instalaci étherického tlumočení jsem použil jejich mezijazyka esperanta. Takže během těch 36 hodin cestovního času v teleportu dostala Jana do hlavy pasivní lekci hypnopedickou metodou. Teď slyšíš sám, že ona mluví česky, ale étherický interpretátor transformuje její řeč do esperanta. To pochopitelně slyší Agnes, ale protože rovněž absolvovala pasivní hypnopedickou lekci, rozumí Janinu esperantu stejně dobře jako své maďarštině. A naopak, pochopitelně!“
„To, dovol, při svém vzdělání chápu, ale jak chceš zabránit tomu, aby se mezi sebou vzájemně domlouvaly samotné pacientky?“ vyjádřil vážnou obavu Gabriel.
„Tomu už nezabráníme. A i kdybychom chtěli – všechny jsou vysokoškolačky, takže by si samy našly jiné způsoby, jak se spolu domluvit – a my bychom jim v tom těžko zabraňovali.
Tak proč jim to neusnadnit? A kromě toho – většinu z nich tu budeme držet pod různými záminkami delší dobu – a to kvůli našim potřebám. Bude tedy nanejvýš žádoucí, aby mohly i u nás pokračovat ve studiu. Máme však na ně dost náročné požadavky, takže proč jim studium a pobyt u nás nezpříjemnit odstraněním jazykové diskriminace.“
„A lékaři se sestrami –“
Jošua se opět podíval nevěřícně na svého partnera: „Lékaři jsou našinci, jako ostatně všechen mužský personál CPLE, takže jim žádný pozemský jazyk nečiní potíže. Sestry jsou pozemšťanky, které prošly speciálním konkursem.“
„A to znamená co?“
„Lékaři diktují protokoly sestrám latinsky – a latina ani jiné jazyky, které nejsou mateřštinou našich sester a pacientek, nejsou do étherické interpretace zapojeny!“
„A co tedy slyší pozemšťané, když někdo promluví jazykem, který není – “
„Co by měl slyšet,“ mávl Jošua netrpělivě rukou. „Originál, pochopitelně.“
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah