|
Upozornění pro pacientky: Odložte veškerý oděv včetně spodního prádla. Vstupujte zcela vysvlečené. |
Tabulky na obojích dveřích (sprchy i vyšetřovny) hovoří jasnou řečí. Jana (21, absolventka střední zdravotnické školy a nyní studentka lékařské fakulty) postupně odkládá halenku a podprsenku na věšáčky. Celou jednu stěnu šestiboké rozlehlé kabinky zabírá zrcadlo značných rozměrů. Asi proto, aby pacienti – vlastně ne – pacientky! mohly snadno zjistit, zda si některou část oděvu nezapomněly svléci, pomyslela si Jana.
V kabince je teplo – až přetopeno a útulno. Jana svléká sukni a punčochové kalhoty a dívá se na hodinky. Je osm hodin a osm minut.
Mám si je taky odložit? Asi ano… dospěla k názoru, když spatřila velké nástěnné hodiny
nad vstupními dveřmi. Když jsou hodinami vybaveny i odkládací kabinky, budou jimi zcela jistě vybaveny také vyšetřovny. Aspoň mi nebudou překážet…
Jana nakonec svléká i kalhotky. Hodinky pokládá na stolek vedle kabelky. Čas plyne a Jana se dlouze prohlíží v zrcadle. Ještě nikdy jsem neměla čas, abych se sama takhle dlouho prohlížela. A mám docela hlad, i když jsem večeřela … ale nesnídala jsem… A moc se mi chce na záchod. Vypadá to, že ta limonáda, kterou mi nabídl průvodčí ve vlaku, je asi projímadlo…
Náhle cvakl zámek u dveří do sprchy a ze skrytého reproduktoru kdesi u stropu se ozval měkký ženský hlas: „Pojďte dál, prosím!“
Jana zběžně pohlédla na hodinky. Je osm hodin a dvanáct minut. Lehce se opřela o dveře a zcela vysvlečená vstoupila do následující místnosti. Jak zjistila vzápětí, jednalo se o jakési přísálí vyšetřovny vybavené kompletním sociálním zařízením.
Místnost má půdorys pravidelného šestiúhelníka, podobně jako odkládací kabina,
ale na rozdíl od ní jsou zde jen dvoje dveře. Jedny vedou do odkládací kabiny a druhé
podle umístění zřejmě do vlastní vyšetřovny. Vzhledem k tomu, že odkládací kabina má
hlavní úhlopříčku dlouhou asi šest metrů a místnost sprch také, odhaduji, že vyšetřovna
bude stejně velká. Celý areál musí vypadat z půdorysu jako včelí plást a architekti zřejmě místem nešetřili.
„Dobrý den, Jano,“ ozvalo se náhle zpoza dveří, „jmenuji se Agnes a jsem vám pro dnešek přidělena jako osobní sestra.“
Jana se otočila a pozdravila se se sestrou Agnes. Sestra má na sobě gumovou zástěru, pod kterou prosvítá slušivá sesterská uniforma, jejíž střih se mi zdá poněkud víc ‚sexy‘, než je v našem zdravotnictví obvyklé. Modré minišaty téměř bez rukávů a hluboký výstřih…
„Dovolte, abych vás trochu připravila ke generálnímu vyšetření. Nejprve se vymočte do této vzorkovnice a pak můžete použít WC.“
Jana vyprázdnila močový měchýř do přidělené vzorkovnice, pečlivě ji uzavřela a odevzdala ji sestře. Pak ulevila svým střevům na WC. Záchodová mísa je konstruována zvláštním způsobem. Vše, co do ní spadlo, bylo pohlceno zvláštním mechanismem a splachovací zařízení neslouží k odplavení výkalů, ale k mytí mísy.
„Ty brýle si zatím odložte na stolek, …, otočte se ke mně zády, tak … ano …“
Sestra obratně svázala vzadu dívčiny dlouhé rozevláté vlasy do úhledného drdolu, čímž zcela odhalila její uši, krk, ramena a prsa.
„Nyní si můžete vyčistit zuby,“ sdělila sestra Janě nabízejíc jí kartáček a pastu, „a já vás pak osprchuji.“
Jana si vyčistila zuby a vstoupila do sprchy. Sestra jí namydlila celé tělo a nyní ji dlouze a intenzivně sprchuje horkou vodou, jejíž teplota se neustále zvyšuje.
„Trochu víc se rozkročte, … ty ruce mírně od těla … otáčejte se, … pomaleji, …, ták – …“
Náhle sestra uzavřela přívod horké vody a současně zvýšila tlak vody studené.
„… – ano, stále se otáčejte …“
Sprchování studenou vodou trvá přibližně stejně dlouho jako předchozí
sprchování vodou horkou, ale stále je to příjemné… Sestra Agnes mluví podivným přízvukem, jakoby strojově, nedokážu si uvědomit, že bych někdy tak podivnou řeč slyšela…
„Teď se do sucha utřete,“ instruuje sestra Janu podávajíc jí velký hrubý froté ručník, „a potom se položte na lehátko.“
„Mírně pokrčte nohy v kolenou a chodidly se opřete o lehátko, … tak, ano … … vyprázdněna jste dokonale,“ poznamenala sestra poté, co silně zmáčkla Janino břicho.
„Nyní se vás dovolím zeptat, zda vám smím vyholit ochlupení ve stydké krajině a v podpaží,“ pokračovala sestra. „Není to sice úplně nutné, ale další vyšetřování by to značně usnadnilo.“
„Můžete,“ přisvědčila Jana.
„Roztáhněte prosím nohy a vzpažte,“ požádala sestra Janu.
Zavírám oči a jsem poslušna sestřina příkazu. Cítím chladivý gel a vnímám příjemné lehké tahy holicího strojku.
„Nu, a jsme hotovy s přípravou,“ konstatovala sestra po důkladném vyholení Janiných intimních oblastí.
Jana vstala z lehátka a nasadila si brýle. Sestra odložila gumovou zástěru, otevřela dveře vedoucí do vyšetřovny a vyzvala zcela nahou dívku, aby ji následovala.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah