děkujeme Vám za celou řadu převážně kladných ohlasů na tři dosavadní série – Dědictví božích synů (1.3.2003 – 21.6.2003), Astronavigátorova vnučka (8.11.2003 – 25.9.2004) a Astronavigátorovo tajemství (27.3.2005 – 18.3.2006). Nejen pro všechny z Vás, kdo jste nám v následné anketce sdělili, že se těšíte na AVO a že se nemůžete dočkat, začíná vycházet čtvrtá série nazvaná, jak již bylo řečeno, Astronavigátorova vnučka v ohrožení. Ti nejvěrnější z Vás – členové Dream Garden, už měli možnost seznámit se s úvodními čtyřmi kapitolami v červenci a srpnu t.r. Dnes tedy začíná AVO vycházet na pokračování tak, jak jste zvyklí.
Námět tentokrát vyšel od Nikolky, která připravila část Prologu – osoby, místo děje, úvodní dialogy a nástin dalšího pokračování. To se stalo 15.9.2004, tedy v době, kdy ještě ani zdaleka nebyla dokončena série Astronavigátorovo tajemství. Mělo to ovšem tu výhodu, že jsem mohl do rozpracovaného díla zabudovat jemné vazby na zamýšlenou novou sérii.
Je samozřejmé, že při přípravě textů AVO mi Nikolka byla věrnou rádkyní i přísnou kritičkou. Bez její pomoci by to opravdu nebylo ono.
Přestože tato série navazuje na předchozí trilogii jen volně, domnívám se, že nebude na škodu, připomeneme-li si ve stručnosti děj Astronavigátorova tajemství. (Résumé Dědictví božích synů viz
Předmluva k AV a résumé Astronavigátorovy vnučky viz
Předmluva k AT.)
Astronavigátorovo tajemství – résumé
Po noci plné orgií, kterými dívky oslavily své osvobození ze spárů tajných služeb, byly z ostrova, na kterém byl zřízen internační tábor, teleportovány na novou kliniku Clinica puellaris exoterra nova (CPLEN) zřízenou mimozemskými přáteli v srdci Antarktidy. Mimozemšťané vybudovali vedle ní rovněž druhou základnu uprostřed Sahary – Statio Saharensis Exoterra – SSE (Saharská mimozemská stanice). Obě stanice v součinnosti s několika satelitními družicemi dokáží ve svém obvodu vyvolat některé mimoprostorové jevy (známé věrným čtenářům z DBS), jako třeba efekt etherického tlumočení apod.
Cílem mimozemšťanů původně bylo obnovení jejich přirozené reprodukce, ale vzhledem k tomu, že se naplnila Jennifeřina předpověď ohledně zájmu tajných služeb o spolupracovníky mimozemšťanů, byl okruh jejich cílů rozšířen i o vybavení spolupracujících dívek účinnými obrannými mechanismy proti přímému fyzickému napadení. Dívky se stávají trvale bioenergeticky senzitivní a oděvem nechráněnými částmi svých těl dokáží rozdávat omračující elektrické a tepelné šoky. Není proto divu, že chodí povětšině jen spoře oblečené a některé z nich s oblibou i nahé – tedy aspoň na místech, kde nevzbuzují veřejné pohoršení.
Mimozemšťané ovšem sledují i své vlastní cíle – jednak obnovení vlastní reprodukce a pak také navázání diplomatických styků s pozemskými institucemi.
O tom, že obnova přirozené reprodukce možná je, svědčí existence Lucky – vnučky astronavigátora, který přežil katastrofu kosmické lodi roku 1908. Postupně vychází najevo, že astronavigátor zanechal po sobě tři děti – dvě dcery a jednoho syna. Ale také se ukazuje, že spojení mimozemšťana s pozemšťankou nebo naopak má katastrofální následky – matka při porodu umírá…
Vyplývá to z astronavigátorových zápisků, které se podařilo zachránit jeho vnučce Lucce a dvěma pravnučkám – Lence a Ireně, které jsou shodou šťastných náhod identifikovány.
Jenže k získání zápisků vede dlouhá cesta – podstatnou část z nich zabavili Lucce agenti FBI při domovní prohlídce a Irena se svou částí zápisků se objevuje až ke konci příběhu…
Tajné služby a ozbrojené síly USA se snaží do života dívek i mimozemšťanů neustále zasahovat. Lucčin a Nikolčin domek přepadnou hned dvakrát, ale vždy to pro ně skončí fiaskem. Agentka CIA Nancy, nadporučík Brian z FBI a jeho seržant jsou zneškodněni a teleportováni na SSE jako zajatci. Na SSE je uspořádán nálet, ale letadla ztroskotají a piloti jsou rovněž zajati.
Janě a Nikolce se podaří dopátrat příčiny nevzrušeného asexuálního chování mimozemských přátel – zevšednění nahoty! K poznání však dospívají postupně na základě drobných jevů, které si uvědomují během lékařských prohlídek, při vzájemném styku a při tanečních zábavách. Jeden z nejzávažnějších objevů učiní Nikolka v momentě, kdy se jí podaří mimozemšťanku Arianu přivést k nádhernému orgasmu během lesbických hrátek.
Vedle toho si dívky také snaží plnit své osobní tužby – například Nikolka zatouží po dítěti s Luckou a Lenka si přeje mít dítě s mimozemšťanem. Nikolce se sen splní a raduje se z rozkošné dcerušky Míšenky, kdežto Lenka s doktorem Agillem… No, nemusí se hned vše dařit naráz.
Jana využívá svého pobytu na CPLEN hlavně ke studijním účelům a pilně se připravuje ke zkouškám, přičemž jí Lenka dělá figurantku. Při jedné z cest domů vezme s sebou Lucku, a obě navštíví docenta Mámila – Janina učitele a Lucčina spolužáka. Docent Mámil je tak zasvěcen do činnosti mimozemšťanů a začne s nimi spolupracovat. Jeho přičiněním je objevena Irena, druhá astronavigátorova pravnučka.
Jana ovšem navštěvuje fakultu pravidelně. Při jedné z cest je přepadena komandem v gumových úborech, takže s nimi nemá přímý tělesný kontakt a nemůže se bránit rozdáváním tepelných či elektrických šoků. Je dopravena do tajné služebny úderné jednotky, kde jsou jí zabaveny veškeré věci včetně dokumentů, telefonu, oděvu a spodního prádla. Při následné důkladné lékařské prohlídce se setká se svou spolužačkou Magdou ze zdravotní školy, se kterou jeden čas sloužila také jako zdravotní sestra. Při prohlídce simuluje vážnou chorobu včetně arytmie a vysoké horečky, což jako bioenergeticky senzitivní jedinec snadno zvládá, a potom s nevědomou Magdinou pomocí prchá ze služebny. Podstatnou část jejích věcí jsou pak Američané nuceni vrátit výměnou za zajatce, ale některé předměty, o které mimozemšťané výslovně nepožádali, si ponechávají (!)
Do vědecké práce se s plným nasazením zapojuje samozřejmě i Lucka, která se vyznamenává především na poli ochrany ohrožených druhů zvířat – nejprve velryb a následně i delfínů. Rovněž jí není lhostejný osud zajaté agentky Nancy, která se v zajetí psychicky zhroutí a následkem toho i fyzicky zchátrá. Lucčinou zásluhou se však z letargie postupně dostává a nakonec se obě dívky velice spřátelí, ačkoliv Nancy chtěla Lucce původně zle ublížit.
Co se vztahů s ostatními pozemšťany týče, tak mimozemšťané navazují kontakty s vědci z americké polární stanice Amundsen-Scott a dokonce přijímají na CPLEN Sheilu, těhotnou manželku jednoho z nich. Ukazuje se, že Sheila je vynikající novinářka, a nabídne mimozemšťanům své služby. Referuje o jejich činnosti ve světovém tisku, vede jejich internetové stránky a uvádí na pravou míru nesmysly, které o mimozemšťanech šíří americká propaganda.
Mimozemšťané navazují nejprve diplomatické styky s Republikou Mali, na jejímž území si protiprávně zřídili SSE. Tímto krokem svůj pobyt na Sahaře legalizují a zajišťují za to pro nejchudší africké národy potravinovou a lékovou pomoc. To se ovšem nelíbí Malik, občance Mali. Podle její rady zřizují mimozemšťané školy pro africké děti i dospělé a pracovní místa. Potravinová pomoc tak přestává být almužnou, ale odměnou za to, že příslušníci těchto národů buď pracují, nebo navštěvují školu. Následuje navázání diplomatických vztahů s Čínou a pak s OSN. Na CPLEN je postupně přijat celý pozemský diplomatický sbor.
Jenže vytčených cílů je postupně dosahováno, spolupracující dívky vybavené bioenergetickou senzitivitou odcházejí domů a na klinice jich zbývá už jen několik. Jednoho dne se Nikolka s Luckou a malou Míšenkou rovněž vrátí domů…
Uplynou dva roky a Nikolčinu rodinu navštíví kamarádky – Lenka a Jana. Jana právě dokončila svá studia medicíny a zve kamarádky na promoci. Vedle toho se dozvídají velice závažnou skutečnost, že mimozemský manželský pár – Hill a Ariana (jen připomínám, že Hill je Lucčin prastrýc – bratr jejího dědečka), čekají přírůstek do rodiny. Je to po mnoha stech létech poprvé, kdy se malý mimozemšťánek narodí ze své matky a ne ze zkumavky…
Váš
když jsem před čtyřmi lety dostala prvotní nabídku napsání povídkové série Dědictví božích synů pro mé stránky od Éósfora, popravdě řečeno, nebrala jsem to příliš vážně a vlastně jsem to i pustila z hlavy. Když ale pak začala chodit jedna kapitola za druhou a já se do nich začetla, docela mě to pohltilo, že jsem netrpělivě uháněla autora o další a hlavně rychlejší psaní DBS. O tom, že by mělo být nějaké pokračování, o tom jsme myslím ani jeden z nás neuvažovali. Takže kdyby mi někdo v té době řekl, že za čtyři roky budu sedět před monitorem a na klávesnici budu ťukat svou část předmluvy k již čtvrté části této skvělé série, asi bych se na dotyčného dívala se shovívavým úsměvem, který si obvykle necháváme pro řeči malých dětí :-) Ale je to tak, sedím a píšu, nebo přesněji spíš sedím a koukám na obrazovku monitoru a přemýšlím co napsat :-) Abyste tomu rozuměli, já jsem to totiž dostala za úkol (tuto svou část předmluvy), no jen nic neříkej milý autore, je to tak, neřekls to sice přímo, jen naznačil, ale to zcela stačí :-)
Ale zpět k tématu, co si pamatuji, v začátku psaní třetí série (Astronavigátorovo tajemství) bylo rozhodnuto, že ta bude poslední a dále že se bude věnovat (Éósforos) něčemu jinému. Takže tato je vlastně navíc. Řekla bych, že lví podíl na tom máte právě vy sami v podobě zaslaných hodnocení. Ostatně na tom není nic divného, také mám ráda, když mou práci někdo pochválí, lépe se mi pak v ní pokračuje. Takže posílejte dál pozitivní ohlasy autorovi a on vám třeba napíše ještě její další pokračování :-)))
Tak, spokojený pane autore? Napsala jsem svůj díl předmluvy, takže už neuslyším jemnou výčitku, žes posledně psal předmluvu sám, že? :-)
Ještě něco pro některé z vás moji milí čtenáři. Jste-li nekritickými USAfily či zarytými pohrobky Josepha McCarthyho, přinejmenším o dvou vím v dnešním senátu, pak si skutečně raději přečtěte něco jiného (například Zprávu o stavu Unie), po tomto čtení by se vám jen zbytečně zvýšil krevní tlak :-)
Všem ostatním tolerantním lidem přeji příjemnou četbu a hlavně ať se vám to líbí, když už to dalo tolik práce a snažení, aneb jak jsem jednou kdesi slyšela:
„Mamo, tož dyž si teho tolik navařila, tož to buděme museť sežrat, i dybysme se mali pos…, šak to nevyhodíme, dyž to stalo tolik peňazí.“
Tak dobrou chuť… :-)))
11.11.2006, 22:26 – 23:14
Vaše Nikolka
Autor: © Éósforos, 2006–2014