Milí čtenáři a návštěvníci,
po velmi úspěšné sérii Dědictví božích synů, které se u vás setkalo s mimořádným ohlasem, si nyní můžete přečíst volné pokračování nazvané Astronavigátorova vnučka. Setkáte se opět se svými oblíbenými postavami a dozvíte se, jak to s nimi bylo dál. Pro lepší přehled a porozumění malé připomenutí předchozích dílů:
Clinica Puellaris Exoterra (CPLE) – Mimozemská dívčí klinika – je instituce zřízená mimozemšťany, kteří před mnoha tisíci léty zanesli na Zem život. Hostí 36 pozemských dívek, vysokoškolských studentek. Dívky zde pobývají dobrovolně – byly svými lékaři vyslány na léčení tu vážnějších tu banálnějších zdravotních potíží.
Na klinice vládne polovojenský režim. Pacientky jsou povinny řídit se Domácím řádem a dalšími předpisy, jejich čas je rozdělen na povinné procedury a na osobní volno.
Při nástupu na kliniku je každá dívka podrobena důkladné lékařské prohlídce, která trvá několik hodin a kterou musí od začátku do konce absolvovat zcela vysvlečená.
Personál kliniky se skládá z mimozemských lékařů, techniků a strážných – vesměs mužů, a pozemšťanek – zdravotních sester.
Dívky jsou zpočátku značně dezorientované – nevědí, kde vlastně jsou, protože podle cestovních dokladů, které dostaly přímo od svých lékařů, jela každá z nich do jiného města, většinou do ciziny – a najednou se sešly tady!
Využijí svých studijních odborností k tomu, aby postupně zjistily, že nejsou na Zemi, a dokonce se jim podaří vypátrat i kriteria přijetí na CPLE – nezvykle bohatě vyvinuté mléčné žlázy!
Mimozemšťané se k nim chovají velice korektně a přátelsky. Nejprve zbaví většinu dívek jejich zdravotních potíží, ale těm se většinou domů nechce. Mají tu zajištěné komfortní ubytování, stravování, hygienu, sportovní a kulturní vyžití, k dispozici je i rozsáhlá knihovna.
Vyléčené dívky jsou však nadále podrobovány důkladným prohlídkám. Když pátrají po příčinách, ukazuje se, že mimozemšťané je připravují k tomu, aby od nich mohli získávat mateřské mléko. Nejprve přesvědčí k jeho produkci sedm vybraných dívek a s jeho pomocí dokončí léčbu jedné z nich.
Dívky, které darovaly své mléko, zjišťují, že následkem laktace se viditelně mění jejich těla – nabývají překrásných tvarů a používají tohoto argumentu k získávání dalších dívek, jejichž počet se mezitím rozrostl na 144, jako dárkyň mléka.
Dívky jsou na kliniku dopravovány transdimensionálními teleporty, které mimozemšťané instalují do lůžkových železničních vozů. Během cesty absolvují hypnopedickou lekci esperanta, mezinárodního jazyka užívaného na CPLE proto, aby mezi dívkami pocházejícími prakticky z celého světa nedocházelo k jazykové diskriminaci.
Lůžkové vozy však po použití ‚mizí‘ a ‚objevují‘ se potom někde úplně jinde, než by měly podle jízdního řádu být. To vzbudí pozornost tajných služeb a CIA pověří jednu svou agentku, aby pátrala po příčinách. Ta zaujme místo jedné z dívek a neoprávněně vnikne na CPLE. Od samého začátku je však sledována strážní službou, je zneškodněn její arzenál a ona sama – domnívajíc se, že provádí bezchybnou zpravodajskou práci, je sledována na každém kroku. V den, kdy se rozhodne kliniku opustit, je zatčena.
Eskorta ji zavede do kanceláře disciplinárního komisaře, kde musí zcela nahá vyslechnout ortel: Trest experimentace v trvání dvaatřiceti dní. Poté je podrobena důkladné lékařské prohlídce a umístěna ve vězeňské cele. Cela je vybavena opravdu pohodlně. Agentka má zajištěnu kvalitní stravu a hygienu. Zato však nemá nárok na žádný oděv a musí strpět, aby ji kdokoliv a kdykoliv pozoroval – a to i při výkonu intimní hygieny. Ve vězení absolvuje protikuřáckou odvykací kúru, je zbavena silikonových prsních implantátů a veškerých ozdob a piercingu. Doba 32 dní na její nedobrovolnou léčbu však nestačí. Ponižující tělesnou prohlídkou – ne lékařem, ale dvěma dozorci, je vyprovokována k tomu, aby na ně zaútočila, což je záminka k prodloužení jejího trestu.
Během výkonu trestu je také u ní vyvolána laktace a i její postava nabývá nádherných tvarů, což je kompenzace za ponižování a nedobrovolné lékařské zákroky.
Nakonec je ředitelem CPLE přesvědčena ke spolupráci a svěří se mu s obavou, že dívkám pobývajícím na CPLE hrozí po návratu nebezpečí, že budou zatčeny a vyslýchány tajnými službami, protože ty budou chtít získat informace o činnosti mimozemšťanů. A až se ukáže, jaké léčebné účinky má mateřské mléko nulligravid, bude hrozit mladým dívkám ze zemí třetího světa faktické zotročení.
Příběh agentky v protikladu s příběhy ostatních dívek zároveň ukazuje na dvojí různé hodnocení podobných podmínek. Například dívky se po areálu pohybují většinou bez oděvu dobrovolně, mnohé z nich dokonce záměrně a s potěšením, kdežto zadržená agentka je k tomu nucena násilím a bere to jako příkoří a ponížení. Tytéž dva pohledy lze vysledovat ohledně lékařských zákroků a léčebných a rehabilitačních procedur.
Ale ani mimozemšťané nejsou neomylní – vždyť to jsou konec konců také lidé – i když všestranně vyspělejší. A stane se, že poddimenzovaná CPLE nedokáže pojmout tolik dívek bez porušení energetické rovnováhy. Dívky studující technické vědy se znepokojením sledují denně klesající venkovní teploměr. V den, kdy má vnější teplota podkročit −180°C, jsou dívky narychlo teleportovány zpět na Zem a během cesty jsou svědky zkázy areálu kliniky. Vnější vzduch zkapalněl a tlak vnitřní atmosféry areál roztrhal. Dívky unikly obrovské přírodní katastrofě opravdu jen o vlásek…
Éósforos
V době, kdy jsem postupně zveřejňovala sérii příběhů Dědictví božích synů na svých stránkách, jsem se poměrně dosti spřátelila s jejím autorem. A úspěch prvních kapitol mě vedl k tomu, že jsem s ním začala jednat o tom, zda by napsal něco dalšího. Navrhl další pokračování příběhu s tím, abych na něm spolupracovala.
Tuto spolupráci jsem velmi ráda přijala. Mým úkolem bylo dotvořit postavy povídkové Nikolky a Lucky tak, aby co nejvíce odpovídaly skutečné Nikolce a Lucce. Tedy nejen myšlením ale i skutky, a mám pocit, že se mi to na základě mých vlastních i Lucčiných zkušeností a společných zážitků skutečně povedlo.
Základem některých popisovaných situací jsou vhodně upravené a ději povídky přizpůsobené skutečné události, ale pochopitelně se vyskytly mnohé případy, kdy byl vlastní příběh důležitější, než jaká by byla realita – například Lucčino vzdělání a povolání jako potomka mimozemšťana nebo kvalita Nikolčiných fyzických schopností získaných zásahem mimozemšťanů – takže tam bylo nutné se od reality dosti značně odklonit, aby nebyla narušena dějová linie celého příběhu.
Mám-li to shrnout, v příběhu se vyskytují jak skutečné události zasazené do povídkového rámce, tak autorova a moje fantazie. Je jen na vás, co bude právě pro vás skutečné…
Příjemnou zábavu vám přeje
Vaše Nikolka
P.S. O tom, jak se psala Astronavigátorova vnučka, o komických a jindy zase vyhrocených situacích, které její psaní provázely, si budete moci přečíst po ukončení tohoto cyklu přímo z pera autora.
Autor: © Éósforos, 2003–2014