Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
I. Korintským 10,23–24
„Tak, a nezbývá nám, než začít znovu od začátku,“ povzdechl si Jošua pozoruje trosky areálu.
„A zase si za to můžeme sami!“ provokuje ho Gabriel. „Kdybys netrval na naplnění kliniky až na hranice kapacity, tak se energetický systém nezhroutil a těch 36 děvčat, která jsme získali v prvních týdnech, by …“
„Tak už přestaň lamentovat, tím to nenapravíme. Důležité je, že všechny pozemské přátele se nám podařilo zachránit, i když některé dívky dopadly dost kuriózně.“
„Jenže my teď musíme v první řadě sami navštívit Zemi a ochránit je před neporozuměním. Potom můžeme některé dívky získat zpět do našich služeb,“ shrnul nejbližší úkoly Gabriel.
„Ty se domníváš, že CPRE už neobnovíme?“ zeptal se Jošua, aby se ujistil, že nepřeslechl Gabrielovu poznámku o znovuzískání pouze dívek.
„Ukazuje se, že to nebude potřeba,“ odpověděl Gabriel po pauze, během které vyhledával příslušnou dokumentaci, „podívej.“
Dokumentární záznam, který se rozběhl na obrazovce před Jošuovýma očima vypovídá naprosto srozumitelně. Ariana dosáhla menstruace jen za pomoci Janina mléka, které jí bylo podáváno ještě před památným setkáním chlapců a dívek v tělocvičně CPRE.
„K přípravě laktogenního séra stačí jen stopové množství semenné tekutiny – a té máme díky iniciativě té první průkopnické dívčí skupiny dostatečné množství. Kromě toho se ukazuje, že budeme moci laktogenní sérum připravovat i bez ní. To však za předpokladu, že se potvrdí jeden ze závěrů výzkumu, který prováděl doktor Zemill na biologických látkách získaných od Jennifer.“
„Co se vlastně stalo s Jennifer,“ zeptal se Jošua vzpomněv si na den, kdy se mu svěřovala se svými obavami.
„To nevím, budeme ji muset najít – právě tak jako ostatní děvčata a zdravotní sestry. Když se blížila chvíle zhroucení energetického systému, byly aktivovány transdimensionální teleporty v pokojích chlapců na CPRE a většiny děvčat na CPLE tak, aby večer ulehli a usnuli na klinice a ‚druhý den‘ ráno aby se probudili doma. Jenže ne všude jsme stačili nastavit vhodné časoprostorové souřadnice a tak se stalo, že se spousta dívek octla někde úplně jinde a také úplně jindy, než jsme původně zamýšleli.“
„No to mám tedy z tebe a z tvých techniků opravdu radost… Asi to bude moc veselé hledání, co? A ani jsem neměl možnost dostát slibu, který jsem té dívce dal. I tu musíme ochránit.“
„Je to i tvoje vina,“ ospravedlňuje se Gabriel, „kdybys netrval na naplnění kapacity až k hranici únosnosti, tak…“
„Dobře, dobře, já to uznávám, tak to pořád nepřemílej jako zaseknutý gramofon… Radši mi řekni, kde na Zemi chceš umístit naši dočasnou základnu, než bude vybudována nová klinika v mimoprostoru.“
Gabriel ukázal na mapu: „Musíme vybudovat bipolární stanici, abychom měli prostor i čas pod kontrolou. Pochopitelně v neobydlených oblastech. Doporučuji nejprve zřídit opěrný bod v poušti zvané Sahara a pak postupně vybudovat stanici antarktickou. Najednou to nejde, máme zatím nedostatek energetických zdrojů.“
„Já souhlasím,“ prohlásil Jošua, „takže, milý Gábi, neztrácejme čas…“
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Zpět na předmluvu Pokračování Zpět na obsah