Z Nikolčina deníčku – 12. července
Cesta se skvěle vydařila. Eliška se sice cítila zpočátku trochu nesvá, protože – jak sama přiznala – bikinky mimo pláž a bazén dnes pro ni představují premiéru. Ale v rychlíku z Brna do Olomouce, kde se už nevyskytovali její známí, se docela uklidnila, a když jsme pak v Olomouci čekaly hodinu na přípoj, tak si té provokace docela užívala. Nu, a cestou do Ostravy už se chovala jako ‚ostřílená matadorka‘.
Do Lenčiny hájovny jsme dorazily krátce před dvanáctou. Okamžitě jsme se zbavily bikinek a zamířily jsme pod sprchu. Ale hned po sprchování je čas na oběd… Jana se ujala funkce hostitelky a s pomocí automatu vykouzlila opravdu slavnostní menu. Nutno přiznat, že Eliška už se raději ničemu nediví – ani tomu, že všechny obědváme v rouše Evině…
Po polední pauze, kterou jsme si neodpustily, jsme navázaly spojení s Čokoládkou v Bamaku.
„Tak, mám pro vás tři zprávy,“ informuje nás Malik, sotva jsme se přivítaly. „Předně: Jeden z těch techniků, Stésichoros, se dobře pamatuje na CPRE – dokonce prý tam i jeden čas sloužil, než byl převelen na CPLE, ale vy ho neznáte a já jsem ho poznala až před nedávnem, protože on na CPLE a pak i na CPLEN i na SSE obsluhoval strojovnu, kam my jsme neměly důvod chodit. O osudu CPRE je vám rád podrobně poreferuje. Druhý je Charaxos – Erigyův bratr. Ten přibyl až teď, s Jošuovou druhou misí. Sice je to ‚jen‘ technik, ale stejně jako bratr je fanda do historických zařízení. Byl by ochoten s vámi cestovat do Haify a pak do Jeruzaléma. No, a do třetice – spojila jsem se v Haifě s Davidem – a jste vřele očekávány. Zvláště na Janu se moc těší…“
„Ale já se na něj nijak zvlášť netěším,“ povzdechla jsem si. „Docela se upamatovávám, že už při první návštěvě CPRE se mi zdál takový… No, zkrátka… Tyhle typy nemohu vystát, no…“
„Zdání někdy klame, Nikolko,“ chlácholí mě Jana, „to, že se ti zdál upjatý a jeho mluva strojená, jsem pravděpodobně zavinila já sama, protože jsem takovým způsobem začala mluvit první…“
„No dobrá… Uvidíme…“
„Raději se dohodněte, v jaké sestavě odcestujete,“ vkládá se do debaty Čokoládka. „Nemýlím-li se, tak ani Lenka, ani David nemají teleport s administrátorskými pravomocemi, takže teleportaci budu řídit já odsud…“
„No… V každém případě já… a nejlépe tady Janička, když s tím Davidem to…“
„To bude nejlepší,“ souhlasí Magda. „A my tři a Eliška zůstaneme tady. Tady – zdá se – budeme v bezpečí…“
„Dobrá. Tak já připravuji teleport,“ souhlasí Čokoládka. „Asi by bylo nejlépe, abyste se teleportovaly nejprve ke mně. Chcete se přece pobavit s techniky, které tu mám k dispozici?“
„Taky si myslím, že by to bylo nejlepší,“ uvažuje nahlas Jana, „co říkáš, Nikolko?“
Nezbývá mi, než souhlasit.
„Nu, tak jdeme na to!“ Čokoládka skoro zavelela…
Opravdu, není nač čekat. Uléháme na teleportační lůžko. Nejprve Jana – a po ní hned já, zanechávajíce Magdu, Conchitu, Sally a Elišku v Lenčině hájovně…
- × - × - × -
Sličné Akvabely se probudily ve společné cele…
Mořská Pěna přivinula sestru do náruče a pokouší se vyvolat kalihapický efekt. Sice se příliš nedaří, třebaže jsou obě úplně nahé, protože jsou málo nabité. Přesto však jí dokázala Mořská Pěna sdělit několik nejzávažnějších informací:
„Šéfuje tady despotický Baal Segul. Dostaneš k odsouhlasení opravdu odpornou otrockou smlouvu, honosně zvanou ‚Statut spolupracovnice‘, a k vyplnění dva takové opravdu detailní dotazníky: Jeden se nazývá ‚Intimní‘ – ten vyplňuje při vstupní prohlídce sestra podle tvých odpovědí, přičemž ty musíš klečet v potupné pozici. Ten druhý – ‚BDSM‘ – je rozsáhlejší a vyplňuješ ho o něco později sama, až se trochu aklimatizuješ. Já jsem je záměrně vyplnila tak, aby ze mě vyšla opravdová sexuální dračice a zkušená BDSM-matadorka. Domnívám se totiž, že to tak bude lepší, protože to na posádku základny udělalo opravdu ‚dojem‘. Navrhuji snažit se vycházet jim co nejvíce vstříc, zadané úkoly plnit opravdu iniciativně a možná i provádět věci nad jejich rámec. Tím bychom měly otupit jejich pozornost – a pak společně udeřit proti nim…“
„S tím tedy budu rozhodně souhlasit…“ míní Mořská Vlna. „Ale naším prvotním úkolem bude pořádně se někde nabít, abychom mohly spolu nerušeně komunikovat.“
„To jistě, ale navenek musíme spolu komunikovat normálně,“ upozorňuje ji sestra, „aby nepojali proti nám podezření. Navrhuji angličtinu, protože té, jak se zdá, je tady používáno docela běžně – hlavně usuzuji podle toho, že všechny tři dokumenty i s přílohami jsem dostala v tomto jazyce. A kromě toho – a to si zvlášť zapamatuj – neumíš španělsky!“
„A co kdybys vystupovala na mém místě a všechny ty jejich dokumenty vyplnila navlas stejně? Už takhle jsme k nerozeznání…“
„Prima nápad,“ souhlasí Mořská Pěna. „Sice to pro mne znamená podstoupit znovu vstupní prohlídku, ale proč ne? Aspoň jim v tom uděláme pořádný zmatek. Jen ten jejich ‚statut‘ si musíš přečíst a naučit se ho nazpaměť – i se všemi přílohami…“
Celý rozsáhlý rozhovor proběhl kalihapickou cestou za několik desetin sekundy, ale stál obě sestry dost energie. Uvolnily se tedy ze svého objetí ‚na přivítanou‘ a zahájily běžnou konverzaci.
„Nevíš, kde to jsme?“ zeptala se Mořská Vlna sestry.
„Vím. Na základně Kurupira…“
„Prosím tě…“
„No ano, sestřičko. Jsme v Brazílii, kam nás nechal z našeho beznadějného postavení na nalezišti Templos de Kotosh teleportovat sám veliký Baal Segul, budiž velebeno jeho jméno!“
Mořská Vlna – poučena v kalihapickém přenosu myšlenek, okamžitě přistoupila na sestřinu hru – nejprve údiv nad sestřinou mluvou, pak pochopení…
„Je to tu prima,“ vykládá nadšeně Mořská Pěna, „podepsala jsem s nimi smlouvu o spolupráci. Nejprve výcvik – už za jeho absolvování dostanu tolik zlata, kolik sama vážím…“
„No, tak, když pořádně přiberem’…“
„Hmm, to ne,“ zchlazuje Mořská Pěna sestřino ‚nadšení‘, „relevantní je váha při vstupní prohlídce.“
„Nu, co se dá dělat… A potom?“
„Potom prý nás vyšlou do terénu a budou nás platit za odvedenou práci.“
„Aha – a co je to za práci, nevíš?“
„Představ si, že vím! Svádění významných osobností – hlavně politiků, a lobbování u nich pro věc Baala Segula.“
„To jako… erotické svádění?“ pokládá Mořská Vlna ‚doplňující‘ otázku.
„Samozřejmě,“ potvrzuje Mořská Pěna, „dokonce celý výcvik absolvujeme úplně nahé a pak se nesmíme oblékat ani doma – budou tam nainstalovány kontrolní kamery…“
„Úžasně vzrušující,“ ‚raduje se‘ Mořská Vlna, avšak vzápětí pokládá další ‚záludnou‘ otázku: „Jenže – jak budeme randit s těmi politiky? Přece…“
„Klid, klid,“ chlácholí Mořská Pěna sestru. „Běžně ven budeme chodit zásadně jenom v miniaturních bikinkách. A na schůzky s těmi politiky a dalšími osobnostmi pak budeme mít k dispozici celý šatník úžasně sexy oblečků – pár rafinovaných modelů už jsem viděla. Zkrátka: aby neodolali! Techniky svádění jsou hlavní součástí kursu. Mně se to moc líbí, a věřím, že i ty budeš nadšena. Ale… teď už buď chvíli zticha, docela mi vyschlo v krku.“
Z tónu, jakým to bylo vyřčeno, Mořská Vlna pochopila, že je nutno činit také ‚konspirační‘ opatření a jala se bezcílně bloumat celou. Totéž dělá i Mořská Pěna – a nakonec každá skončila na lůžku své sestry. Dvojčata jsou dokonale zamíchána…
…
„Zdá se, Nihhy, že jsme udělali dobře, když jsme si opatřili tyhle dvě samice,“ poznamenává s potěšením Baal Segul, vyslechnuv předchozí rozhovor.
„Vypadá to tak, Seggi. Navíc mají prý obě 61 LGM – u té druhé se o tom ještě přesvědčíme, až jí vyšetříme prsa při zítřejší vstupní prohlídce. Docela mám podezření… Ale ne, to mi připadá trochu přitažené za vlasy…“
„Na co myslíš, Nihhy?“
„No, podívej se, co my víme… Tak předně existuje jakási ‚pravnučka‘ jakéhosi našeho astronavigátora. Ta má 66 LGM – jak aspoň tvrdí Zemill, i když mu tedy není co věřit, fušérovi. No, a pak existuje jakási pra-pra…pravnučka toho… jak se jmenuje… Jošuy – a ta má 64 LGM. Přičemž ten… Jošua tady působil před dvěma tisíci oběhy planety. No, a tyhle dvě mají 61 LGM – to znamená, že jejich pozemský rodokmen musí být o pár set let starší, a ještě k tomu je jejich domov kdesi na tomto území. Nejsou to nakonec naši vlastní potomci?“
„Tedy, Nihhy! Na co ty nemyslíš…“
„Myslím, nemyslím – tak nějak mi to vychází, ať chceš, nebo ne. Kdopak z našich pánů před třemi tisíci lety tajně obcoval s dcerami lidskými – a my o tom ani nevíme?“
Po Nihasiných posledních slovech Baal Segul vstal a bez odpovědi opustil laboratoř.
- × - × - × -
Theresin služební deník – 14. července
To prase Brandonovic se docela snaží. Už má jen 247 liber – za měsíc tedy zhublo o 44 liber a jeho obezita přešla z druhého stupně k prvnímu. Až bude mít ‚jen‘ nadváhu, tak si s ním třeba něco začnu – ale zatím mu budu dávat opravdu do těla. Kopulační pohyby teď už trénuje 4× denně hodinu. Ode dneška mu další hodinu přidám – a taky mu přidám další dvě hodiny denně ‚plavání‘ – a voda bude čím, dál tím studenější, aby si toho pohybu užil co nejvíce. Na SSE mu opravdu hodně chyběl, musím mu to vynahradit…
Můj Mistr mi přislíbil pomoc v podobě dvou sexuálních dračic – jen co projdou výcvikem. Mně se zatím samotné příliš nedaří, i když některé výsledky mám opravdu slušné. Guvernér Nového Mexika už mi zobe z ruky a rovněž tak jeden senátor – toho už jsem dostala i do postele a byl opravdu hodně nenasytný, Můj Mistře! Druhá je ale senátorka – tu tedy nevím, čím bych okouzlila. Ještě štěstí, že v politice funguje víc chlapů…
Vím, Můj Mistře, že by sis přál také někoho z federálních činitelů. Dokonce, když jsem se před deseti dny předváděla nahá v blízkosti Bílého domu, podařilo se mi seznámit se dvěma ministry, ale zase nemám tolik příležitostí k cestám do D.C. Zato do Santa Fé cestuji každou chvíli, takže tam už mám políčeno i na další guvernérovy muže…
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 14. července
Po naši teleportaci byli oba ‚Čokoládčini‘ technici – Stésichoros i Charaxos – zrovna mimo a prý se vrátí až v noci. A opravdu: Když jsme se s Janou ráno probudily, chlapci už na nás čekali. Včera jsme se tedy dozvěděly několik podstatných informací o bývalé CPRE, která po našem únosu zůstala úplně stranou našeho zájmu. Když už na ni přišla řeč, tak jen tak okrajově, jako by se jednalo o záležitost zcela nepodstatnou…
„Klinika opravdu měla jen pouhých šest pacientů a byla v provozu také kratší dobu,“ spustil Stésichoros, který na klinice dříve sloužil. „V době, kdy vy jste tam začaly chodit na návštěvy, kluci už byli vyléčeni ze zdravotních neduhů, se kterými na kliniku původně přišli, a probíhala u nich už jen xenofarmatické léčba zaměřená na zvýšení jejich fyzické kondice a na značné prodloužení mládí. Jediné, co nebylo už tenkrát možné – a zatím se u nich ani nedaří, je bioenergetická stimulace, to znamená, že oni jsou v podstatě bezbranní proti řádění tajných služeb, zločinců apod., jako je tomu u vás. Příčinou je skutečnost, že oni nemají k dispozici menstruační krev, jako vy. Potřebovali by tedy mít xenofarmaka buď od svých matek – a to včetně mateřského mléka, pochopitelně. Nebo ‚odpadní materiál‘ po porodu své vlastní dcery…“
„Jako v případě Lucky, pane Stésichore?“ zeptala jsem se, neslušně přerušivši technikův výklad.“
„Ano, správně, jako v případě Lucky a Míšenky, slečno Nikolko,“ potvrdil technik.
„Ale proč, pane Stésichore? Oni nemají rodiče? Nejsou ženatí, nemají děti?“ podivuje se Jana.
„Ve vší smůle tomu tak je,“ povzdechl si technik. „Dva už tenkrát byli sirotci, u jednoho už byla matka po klimakteriu. A tři maminky se nám nepodařilo přesvědčit, aby s námi spolupracovaly. Americká propaganda tehdy udělala své…“
„No, dobře – a co jejich vlastní děti, pane Stésichore?“ doráží dál Jana na technika svými otázkami.
„Právě: Tři jsou stále svobodní a děti nemají. A ti druzí tři mají každý po čtyřech… synech. Snažili se, snažili, ale holčička se nenarodila ani jedna…“
„Hmm, a co se tedy s kluky stalo po té katastrofě?“
„Jak už jsem řekl, činnost CPRE skončila dřív, než ke katastrofě došlo. Kluci byli teleportováni v poklidu domů… A po ztracených lůžkových vozech naštěstí nikdo nepátral… On je také rozdíl mezi tím, když se těch vozů ztratí šest, a když se jich ztratí třicet šest.“
„Tak moment,“ přerušila jsem znovu technikův výklad. „Z matematického hlediska se jedná o dvaačtyřicet vozů…“
„To ano, slečno Nikolko, ale z pravděpodobnostního hlediska je 86 % naděje, že tím vozem bude přepravována dívka,“ vysvětluje technik. „Proto také – naštěstí! – CIA narazila právě na Patriciin vůz – a ještě k tomu na území USA. Například jeden z těch kluků cestoval z Kanady – a to prošlo bez povšimnutí…“
„Moment, moment,“ vložila se do hovoru náhle Čokoládka, „já už to nemohu poslouchat. Domnívám se, že byste se měli spolu seznámit trochu… důvěrněji, ne? Budete spolupracovat a budete se oslovovat ‚pane‘ a ‚slečno‘…“
To ovšem nemusela Čokoládka říkat dvakrát. Stisk ruky a pusa na ‚bližší‘ seznámení – jak se Stésichorem, tak i s Charaxem – a hned se nám mluví volněji.
„Takže ‚tajné‘ služby nemají žádné indicie o existenci CPRE a jejích pacientů,“ ujišťuje se Jana.
„Dalo by se říci, že zatím tomu tak je, sleč… pardon – Jano,“ opravil se rozpačitě Stésichoros, „Dokonce ani pozemští spolupracovníci – včetně vás – pacientek CPLE a CPLEN – nevědí, že kluci se jednou za dva roky objevují tajně na SSE, aby podstoupili další omlazovací kúru. Ta trvá asi pět dní, ale oni zásadně nevycházejí ven – z konspiračních důvodů, pochopitelně. Doufám, že to nemusím dále rozvádět…“
„No – a teď jsi prozradil služební tajemství,“ dobírá si ho Charaxos.
„A jak to mám jinak udělat, když se tady děvčata chtějí sejít právě s Davidem?“ ohradil se Stésichoros.
„Je to možné? Tak on se tomu ani nezasměje…“ poznamenal Charaxos se zklamáním v hlase.
„Dobře. Ale… podle jakých kriterií byli ti kluci vybíráni za pacienty CPRE,“ vznáší Jana téměř klíčovou otázku. U děvčat se jednalo o…“
„Tak to nemohu sloužit, Jano,“ omlouvá se Stésichoros. „Já jsem technik, ne lékař. To není můj obor.“
„Vždyť ses na to ptala už tenkrát… toho Davida. On přece studoval medicínu…“ podivuji se.
„Ano, to je pravda, ale pak to nějak vyšumělo. On mi jen řekl, že jsou denně podrobováni andrologickým prohlídkám, ale…“
„Jakým?“
„Andrologickým. To je obdoba gynekologických prohlídek u žen. Vyšetření pohlavních orgánů. Jenže muži za normálních okolností nemají ‚svého‘ androloga a nechodí k němu na pravidelné prevence. To je specialista, ke kterému je nutno mít doporučení od praktika…“
„Aha.“
„No, a takhle podobně skončil tenkrát můj rozhovor s Davidem – a při dalších návštěvách na CPRE už jsme se k tomu nějak nedostali…“
„Tak – a teď nám prozraď, jak je to domluveno s Davidem,“ obracím se k Čokoládce.
„Zítra odpoledne, až bude mít po práci, vás bude očekávat. Pak prý si vezme pár dní dovolenou a bude se vám věnovat.“
„Co dělá?“
„Přednostu gynekologické kliniky… Snad tě to, Jano, nepřekvapilo?“ komentuje Čokoládka kamarádčin výraz.
„Dalo se to čekat…“ poznamenala Jana zamyšleně.
„Do zítřejšího večera je ale ještě spousta času,“ obracím poněkud směr hovoru, „nebylo by vhodné informovat ostatní přátele, o kterých jsme mluvili, aby…“
„Ale ano,“ přerušila mě Čokoládka, „postupně je kontaktuji a vysvětluji. Ještě mi jich několik chybí – třeba zrovna Sofie, Pauli a Míšenka. Jestli chceš, můžeš se do toho pustit také.“
- × - × - × -
Cestovní deník – 14. července (Míša)
U Sofie v Eresu jsme na návštěvě už celý měsíc. Sice zase ‚přetahujeme‘ – podobně, jako u Obereji na Tahiti, ale což – moc se nám tu líbí a Sofie je senzační hostitelka. Stejně je to naše ‚poslední štace‘ – už jsou prázdniny a my bychom se měli vrátit domů.
Na tomto místě nesmím zapomenout uvést, že Pauli pečlivě sleduje můj menstruační cyklus – a teď už s úplnou samozřejmostí mi oznámil, že mě čeká pravidelné vyšetření prsou. Tedy – rošťák jeden – prsa mi nezapomene vyšetřit každý týden, jak jsem mu ‚naznačila‘ už tenkrát na Tahiti, když mi tuto proceduru prováděl poprvé, ale teď je to – už po deváté – těsně po menstruaci, a to si dává obzvláště záležet, takže se mám na co těšit. Je ovšem pravda, že i já se na tuto proceduru vždy nesmírně těším, takže spokojenost je oboustranná
Jenže to dnešní vyšetření se nakonec nese v opravdu speciálním duchu. Je mu totiž přítomna i Sofie – a pochopitelně, že s naším vřelým souhlasem – se zájmem sleduje Pauliho počínání, které velice kladně hodnotí jako zdravotní sestra. Jenže – to byl jen začátek dnešního ‚vyšetřovacího maratonu‘ – totiž: Když Pauli skončil s důkladným průzkumem mých prsou, Sofie se mě zeptala: „Sluníčko, nevadilo by ti, kdyby Pauli vyšetřil prsa i mně? Jsem taky těsně po menstruaci…“
Na tomto místě bych asi měla nejprve uvést několik skutečností – tedy – náš cestovní deníček je osobního rázu, a protože silně pochybujeme o tom, že by ho byl ochoten číst i někdo cizí, uvádíme do něj také vyložené intimnosti – to už konec konců vyplývá z toho, co zde je k nalezení
Právě proto musím doplnit ještě jednu skutečnost – v Sofiině domku poblíž nádherné nudistické pláže pobýváme povětšinou nazí. Začala s tím Sofie, já jsem se k ní ochotně přidala – no, a Pauli, jakožto pravý mimozemský gentleman – jak se o něm několikrát vyjádřila Myra – nás zdvořile požádal o dovolení, aby v naší společnosti mohl pobývat i on v rouše Adamově, což jsme mu se Sofií ochotně dovolily. Konec konců – během svého pobytu ve svém ‚domicilu‘ na SSE si užije pohledu na nahé dívky do sytosti…
Nebylo tedy nutno žádných příprav k vyšetření Sofiiných prsou, já proti této aktivitě také nic nemám, takže Pauli se může do dalšího vyšetření pustit okamžitě, což také udělal ihned, jak jsem dala Sofii souhlas. Teď se zájmem sleduji jeho bravurní počínání. Dovednostem se naučil na figurantce Sally pod vedením instruktorky Magdy. Jenže Sofie není figurantka, tudíž já nejsem instruktorka – a mohu si koncertu jeho rukou užívat jako divačka.
Pauli věnuje Sofiiným prsům stejnou péči, jako mým. Nejprve mu musí Sofie dlouho pózovat, aby přehlédl její prsa v pohybu, pak jí je dlouze a důkladně prohmatává – nejprve ve stoje, pak vleže…
Když po asi půlhodinové práci skončil, posadil se do křesla, zatímco Sofie zůstala ležet na lehátku s levou rukou stále za hlavou, jako by čekala další prohmatávání levého prsu.
„Je jen škoda,“ poznamenala jsem, „ že pánové prsa nemají. Taky by mě bavilo Pauliho vyšetřovat…“
„No tak… Není tak docela pravda, že pánové prsa nemají. Jak kdysi prohlásil právě váš český pediatr, profesor Švejcar: »Při dobré vůli může kojit i dědeček« – a i ta zakrnělá mléčná žláza by se měla občas důkladně prohmatat,“ poznamenala Sofie docela zasvěceně. „Kromě toho mají pánové i další orgány hodné pravidelného pečlivého vyšetření. A je to možná i důležitější záležitost, než vyšetřování ženských prsou, protože ženy ke gynekologovi pravidelně chodí, a ten jim vyšetřuje nejen prsa, ale i rodidla. Pánové však obdobná vyšetření pravidelně nepodstupují. K andrologovi docházejí teprve tehdy, když se u nich nějaký ten neduh objeví – a to už bývá v některých případech pozdě…“
„Co máš na mysli,“ zeptala jsem se kamarádky.
„No, vedle té atrofované mléčné žlázy mají také varlata, nadvarlata, penis, prostatu…“ upřesňuje Sofie.
„Že bychom si to hned vyzkoušeli?“ zeptala jsem se se zájmem kamarádky.
„No, když Pauli dovolí…“
„Ale – dovolí… Že, zlato?“
„Mám dojem, že Míšenka už rozhodla,“ odpověděl Pauli s mnohoznačným přízvukem v hlase, který mohl znamenat cokoliv…
„Dobře. A chceš udělat vyšetření jen orientační, nebo důkladné…?“ pokračuje Sofie.
„Samozřejmě, že důkladné,“ reaguji okamžitě – dříve, než se vůbec Pauli zmohl na slovo. „Budeme to dělat prvně, tak ať si to užije se vším všudy… Tedy – doufám, že mi budeš dělat instruktorku!“
„Ale ano… Tak račte se mnou,“ pronesla k nám Sofie skoro obřadně, opouštějíc lehátko, „protože k tomu, co ti budeme dělat, potřebujeme trochu jiné zařízení…“
Zavedla nás do místnosti, kde má podle vzoru tety Jany zařízenou vyšetřovnu, a ukázala Paulimu na vyšetřovací stůl s polohovacím zařízením.
„Tady se polož…“
Jala jsem se Sofii asistovat – nasadila jsem Paulimu náramky na ruce i nohy a upravila jsem délku ramen polohovacího zařízení podle jeho anatomických proporcí.
„Výborně,“ pochvaluje Sofie mou práci.
„Čím začneme?“ ptám se docela nedočkavě.
„Já bych ti doporučila na začátek jednu velice příjemnou procedurku – poslech jeho srdce. Ono se to na první pohled nezdá, ale ve skutečnosti je to docela vzrušující. A napříště tak může Pauli začínat také s tebou…“
Sofie hmátla do skříňky, vytáhla fonendoskop a jaksi obřadně mi ho podala. Zasunula jsem si sluchátka do uší a kornoutek jsem položila Paulimu na prsa. Po několika sekundách jsem začala Sofii chápat. Poslech tlukotu lidského srdce je opravdu fascinující zážitek. Konec konců – vždyť je to i první pravidelný rytmický zvuk, který poslouchá ještě nenarozené dítě v matčině lůně…
„Teď se můžeme pustit do vlastního vyšetřování…“ vyrušila mě Sofie po chvíli ze snění.
Odložila fonendoskop, obratně sešlápla pedály tak, aby měl Pauli ruce složené za hlavou, a rovněž mu mírně roztáhla nohy. Pak spustila:
„Jak už jsem říkala, pánové mají sice mléčnou žlázu, ale atrofovanou, takže jsou jejich prsa plochá. Nemá tedy smysl sledovat jejich pohyby při pózování. Přistupujeme proto ihned k důkladnému prohmatávání vleže. Budeme postupovat podobně, jako při vyšetřování ženského prsu – avšak navíc musíme sledovat jeho genitálie.“
„Proč?“ ptám se Sofie udiveně.
„Totiž – i pánové mají na prsou docela citlivé erotogenní zóny, což si málokterá žena uvědomuje,“ vysvětluje Sofie. „Sledováním genitálií při prohmatávání prsou jsou tyto zóny snadno zjistitelné – penis se topoří nebo se zachvívá – a drážděním těchto oblastí při milostných hrátkách pak dosahuje mazlící se pár mnohem intenzivnějšího milostného prožitku. To se týká pochopitelně i dalších erotogenních zón na těle muže, takže je vhodné je postupně nalézat a při milostných hrátkách je dráždit.“
„Dobře, a jak mám postupovat? Předvedeš mi to?“
„Ale kdepak, to je přece tvoje práce,“ oponuje Sofie. „Postupuj stejně, jako kdyby sis vyšetřovala prsa sama. Rozděl si je pomyslně na kvadranty… A nezapomeň prohmatat i podpažní uzliny. Já se budu jen dívat, zda to děláš správně…“
Hned první moje doteky nenechávají Pauliho klidným. Ani nemusím sledovat jeho genitálie. Slastné záchvěvy jeho těla cítím docela zřetelně pod svýma rukama. Zvlášť bouřlivě reaguje při stiscích podpažních uzlin, dotecích na dvorcích a při mnutí bradavek.
„Jen pokračuj, pokračuj, moje paní doktorko,“ vydechl docela vzrušeně, když jsem na chvíli ustala.
„No, já si myslím, že by měl prsa vyšetřena,“ obracím se k Sofii, „jenom nějaké závěry budu moci udělat, až provedu další vyšetření někdy za měsíc. Co teď dál?“
„Vidíš, že jsi objevila řadu erotogenních zón. Teď by bylo dobré prohmatat mu pečlivě celé tělo, zda se nám nepodaří objevit nějaké další,“ doporučuje kamarádka. „Je totiž s podivem, že kluci znají těla svých partnerek lépe, než děvčata těla svých partnerů. Pak se ty páry při sexu dost trápí – a je to zbytečné. Vždyť stačí tak málo…“
„Dobře – a jak mám tedy pokračovat?“
„No, jak… Pečlivě mu prohmatej břicho, stehna, slabiny, paže…“ instruuje mě Sofie. „Jen pubické oblasti se zatím vyhni. Tu si nechej nakonec…“
Řídím se jejími pokyny a zjišťuji, že Pauliho tělo opravdu vykazuje sexuální reakce na spoustě dalších míst, kde bych to byla vůbec nečekala. Pod mými lehkými doteky zvláště na břiše od pupíku dolů se mu penis nádherně topoří, a když trochu přitlačím, Pauli se v poutech přímo vzpíná.
„Co teď dál,“ ptám se Sofie, když mám Pauliho erotogenní zóny docela solidně zmapované.
„Teď přijde to nejdůležitější,“ sděluje mi kamarádka. „Musíš pečlivě vyšetřit jeho pohlavní ústrojí – a to tak, že nakonec u něj vyvoláš erekci a ejakulaci a prostuduješ jeho chování během orgasmu. Já sice chápu, že toto není v žádném případě nějaká milostná předehra, protože tohle vyšetření dá Paulimu opravdu hodně zabrat a bude si po něm muset odpočinout, ale jednou za čas je vhodné ho udělat – pro dobro věci…“
„Hmm… a jak tedy…“
„Nejprve mu pořádně roztáhneme a mírně zvedneme nohy, abychom si bez zábran zpřístupnily jeho penis, varlata i řitní otvor,“ vysvětluje Sofie, manipulujíc současně s pedály polohovacího zařízení příslušným způsobem. „Kdybychom neměly k dispozici mimozemský vyšetřovací stůl, stačí pochopitelně stůl gynekologický – nebo i křeslo, ale to musíš upravit tak, aby v něm pokud možno ležel…“
Pozorně sleduji Sofiino počínání.
„Tak, a začneme od penisu,“ pokračuje Sofie, když polohovací zařízení upravila žádoucím způsobem. „Teď ti detailně předvedu, jak se správně postupuje. Vezmu si však nejprve chirurgické rukavice, protože se budu dotýkat jeho sliznic, ale ty, jako jeho přítelkyně, samozřejmě nemusíš…“
Sofie hmátla do zásuvky a položila na stolek svazek tenoučkých latexových rukavic. Jeden pár si vzápětí navlékla.
„Nejprve mu razantním hmatem přetáhneme předkožku, abychom obnažily jeho žalud a mohly si prohlédnout ústí močové trubice. Takhle…“
Pauli zasténal – zdálo se, že bolestí. Asi mu Sofie neprovedla nic příjemného.
Zaregistrovala jeho reakci a vysvětluje: „Kdyby ses pokoušela provést tuto operaci ‚šetrně‘, způsobovala bys mu stejnou bolest po delší dobu. Takhle to má za sebou ihned. Nu, a když už máme obnažený žalud, jemně ho prohmatáme – ale opravdu JEMNĚ! Všimni si, že tyto lehké doteky ho opravdu vzrušují, kdežto tvrdší stisky – tedy, nebudu to předvádět – by působily velice nepříjemně jako rušivý faktor. Vyzkoušej si to sama – a bez rukavic…“
Zachovala jsem se podle Sofiiny rady. Pod svými prsty opravdu cítím záchvěvy Pauliho penisu – a navíc slyším i jeho docela slastné vzdechy.
„Nyní následuje pečlivé vyšetření pohlavních žláz,“ pokračuje Sofie ve výkladu. „Záměrně neříkám varlat, protože musíme vyšetřit i nadvarlata a ostatní obsah scrota.“
„Jenže – co ta předkožka?“ ptám se poněkud zmateně.
„Tu necháme přetaženou až do konce vyšetření, abychom mohly lépe studovat reakce penisu a také, abychom stále viděly ústí močové trubice. Teď však k těm pohlavním žlázám. Scrotum musíš prohmatávat velice jemně a citlivě, abys mu zbytečně nezpůsobila bolest. Vyšetření musí vzrušovat – ne bolet!“
Sofie s těmito slovy uchopila Pauliho scrotum mezi prsty a opravdu opatrně a citlivě prohmatává jeho obsah. Přesto sebou Pauli několikrát nespokojeně trhl.
„To je způsobeno tím,“ vysvětluje jeho reakce Sofie, že místo nasazení nadvarlat na varlata – sáhni si, opatrně!, jsou tam cítit takové kanálky spojující obě žlázy – je obzvlášť dobře inervované a velice citlivé. Když toto místo vyšetřuješ – a vyšetřit se pochopitelně také musí! – tak tam drobnou bolest způsobíš vždycky, tomu se nevyhneš… Ale vyzkoušej si to sama… Opatrně!“
Jemně jsem stiskla místa, která mi Sofie označila – a skutečně – Pauli dává dost zřetelně najevo, že je mu tento hmat krajně nepříjemný.
„To by stačilo,“ ubezpečuje mě Sofie. „Teď už jen závěr – vyšetření a masáž prostaty. To se provádí přes konečník. Je sice pravda, že při běžném vyšetření se staví pánové na čtyři, ale pokud chceme provádět i masáž, je vhodnější poloha vleže, protože prostata pak klesne vlastní vahou dolů a je snáze dostupná. Natři si prsty vazelínou. Nejprve zasuň opatrně jeden prst do konečníku a žlázu vyhmatej. Pak opatrně zasuň i druhý prst a střídavě jimi žlázu dráždi. Druhou rukou můžeš střídavě působit na některou z erotogenních zón, které sis před chvílí vyhledala, a kontrolovat erekci a pohyby penisu – ovšem velice citlivě a jemně. Nezapomeň, že má stále obnažený žalud…“
„Dobře… Ale jak dlouho a jak intenzivně mám prostatu masírovat?“
„Masíruj ji zpočátku jemně, pak přidávej na síle a nakonec ji můžeš pomačkávat vyloženě tvrdě. A jak dlouho? Dokud nedojde k erekci, k ejakulaci a k orgasmu. To je totiž cíl celého vyšetření.“
„Ale – co když…“
„No, tak tě postříká. Vždyť jsi nahá a pak se stejně půjdete spolu sprchovat, ne?“
Na masáž prostaty reaguje Pauli opravdu bouřlivě. Vzpíná se v poutech, z jeho hrdla vycházejí slastné výkřiky a jeho penis tvrdne jako kámen. Pojednou sebou několikrát silně trhl a z ústí jeho močové trubice vyrazil mohutný gejzír teplé semenné tekutiny. Jednou, dvakrát, třikrát… Šest prudkých výstřiků mně potřísnilo úplně celé tělo. Vystříkaný ejakulát mi dopadá na horní část prsou a samovolně mi stéká dolů žlábkem mezi prsy na bříško a po stehnech a lýtcích až po konečky prstů na noze. Teprve po těchto šesti výstřicích jeho penis opadl a já jsem mu mohla vrátit předkožku do normální polohy…
„Skvěle sis počínala,“ pochválila mou práci Sofie. „Ale teď bychom se měli osprchovat.“
Naprosto jsem netušila, že během té krátké doby, po kterou se Sofie Pauliho přece jen dotýkala, stačili se ti dva na mě kalihapicky domluvit – a v koupelně mě čekalo to správné ‚zasvěcení‘ – jak mi potom Sofie se smíchem vyprávěla o dovádění s maminkami.
Pauli nastavil moje tělo proti masážním tryskám – a Sofie mi zpracovala prsa i lasturku ostrým proudem ledové vody! Nejprve jsem vyjekla úlekem, ale pak jsem celé proceduře přišla na chuť a docela mě mrzelo, když jsme s hrátkami přestali.
Totiž – v momentě, když jsem se já zmocnila Pauliho a Sofie na něj namířila trysky, ozval se komunikátor.
„To je Čokoládka z Bamaka,“ oznamuje Sofie hledíc na monitor.
Ale místo Malik se ozvala maminka Niki: „Tak co, sluníčko, jak se daří?“
Ještě jsem celá rozchechtaná, takže ani nemusím odpovídat. Toho ovšem maminka využila – a oznámila nám, že se děje cosi nekalého!
„Ano, Nikolko,“ ujímá se slova Sofie, „zaregistrovali jsme před pár dny výpadek vysílání synchronizačních impulsů, ale protože tady jsme poněkud stranou civilizace, nijak nám to nevadilo…“
„Jenže následky jsou dost vážné,“ oponuje maminka. Jednak jsou SSE i CPLEN nedostupné – zřejmě pod mocí Baala Segula. A zadruhé – po oné celosvětové nahaté provokaci ruší všechny muslimské země houfně diplomatické styky se Západem a navíc ustaly dodávky ropy a plynu.“
„Ach, to jsme ani nezaregistrovali,“ ozývá se Pauli stojící vedle mě. „Celou dobu se povalujeme na nudapláži, no a tady doma se taky neoblékáme, takže ani já už ani pomalu nevím, jak nějaký oděv vlastně vypadá… Ostatně, jak vidím, ty na tom nejsi jinak…“
„To je pravda,“ souhlasí maminka, „ale já jsem před chvílí vylezla ze sprchy…“
„Ha, ha, my taky,“ směje se Sofie. „Právě jsme ‚zasvětili‘ Míšenku – a zrovna, když jsme se chystaly na Pauliho, tak jsi zavolala.“
„Je dobře, že se bavíte a že neztrácíte dobrou náladu. Hlavně buďte opatrní – a pozor na tajné zmetky! Já, Magda, Sally, Conchita a naposled i Jana už jsme byly dvakrát přepadeny. Zvlášť tedy dávejte pozor, kdyby zase vypadlo vysílání synchronizačních impulsů…“
„Dobře, mami, dáme pozor. Co máš teď v plánu ty?“
„Já? No právě! To jsem vám chtěla říci… Chystáme se s Janičkou do Jeruzaléma – pátrat po osudech Lucinky a Leničky, protože už se mi to zdá poněkud dlouhé…“
„Dobře, maminko. Šťastnou cestu, a pokud to bude možné, dávejte o sobě vědět.“
- × - × - × -
„Mohu podat hlášení, šéfe?“
„Spusť, inženýre,“ pokynul Baal Segul blahosklonně.
„Jejich saharská stanice je vyklizena. Dormizační záření udělalo své. Všechny obyvatele se nám podařilo teleportovat na tu odlehlou antarktickou stanici. Pak se tam teleportovali dva mí technici – a teď je postupně ukládají do hibernačních sarkofágů. Má to jen jednu vadu na kráse – totiž…“
„Ale – já vím!“ přerušil ho docela navztekaně Baal Segul, „nemáme supervizorské heslo, to znamená, že ty nejdůležitější části obou stanic jsou nám nepřístupné. To je opravdu smůla – ale našinec zase nemůže chtít všechno. Jo, a co ta jejich expozitura v tom… Bamaku, nebo jak se to tam k čertu jmenuje?“
„To je horší oříšek…“ povzdechl si Verdelet. Tam totiž vládne pozemšťanka s diplomatickou imunitou. Tu nemůžeme jen tak zlikvidovat, protože bychom si rázem popudili proti sobě celou planetu – bez ohledu na to, zda s nimi ti dotyční přátelí, nebo ne. Diplomatická imunita je diplomatická imunita – a s tou my těžko něco naděláme, zvláště, chceme-li zdejší tvory popudit jedny proti druhým – a pak si hrát na ‚mírotvorce‘. Takhle by se mohli všichni sjednotit proti nám – a to by se nám mohlo v tuto chvíli vymstít, zvlášť tedy, když už úspěšně zapracovali jak ten Malina, tak ta Rayenová, a chceme-li do terénu vyslat ještě další ‚spolupracovnice‘, například ta dvojčata, co se tak parádně uvedla…“
„Hmm… Moc se mi to nelíbí,“ mručí nespokojeně Baal Segul, „ale dám na tebe, inženýre – když už se ti podařilo vypátrat tolik důležitých informací. Jo, a mimochodem: Budeš dělat Mistra té druhé samici. Momentálně je pro nás smůla, že jsou naprosto k nerozeznání jedna od druhé. Původně jsem uvažoval o tom, že je od sebe nějak odlišíme – třeba formou účesu – ale pak jsem dospěl k názoru, že až budou pracovat v terénu, budeme moci této jejich vlastnosti výhodně využít, takže si dávej bedlivý pozor, kterou se zabýváš. Ta nová bude zítra podrobena vyšetření a důkladné prohlídce těla, tak se na to připrav. Dnes už je od sestry oddělena. Je zavřena ve speciální cele a popíjí projímadlo…“
„Statut zná?“
„Učí se ho, takže by měla vědět, jak se má při vstupní prohlídce chovat.“
Baal Segul se škodolibě zachechtal a opustil místnost.
Autor: © Éósforos, 2015
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah