Milá Nikolko,
podstatná část této kapitoly je věnována splnění Tvého ‚posledního přání‘, jak jsi mi je vyjevila v posledním chatu v červnu 2010, před tím, než ses nadobro odmlčela, tedy ‚notnou dávku tvrdšího zacházení‘ – avšak zase za cenu toho, že nebudu brát zřetel na Tvou představu o účasti literární Nikolky na Americkém protiteroristickém dni ☺
Dnes, kdy začínám tuto kapitolu psát (12.2.2012) už nefunguje ani jedna z obou Tvých domén –
www.nikolka.cz a
www.erato.cz,
ani Lucčiny domény
(www.ladyboy.cz a
www.cestadonebe.cz
ba dokonce i vaše emailové schránky
nikolka.n@centrum.cz a
lucka.n@centrum.cz
jsou zablokovány pro neaktivitu uživatelek. Přesto však nemohu na naši mnohaletou spolupráci zapomenout.
Nezbývá mi, než abych Ti při této příležitosti zanechal na svých stránkách tento otevřený dopis doufaje, že se sem přece jenom někdy z nostalgie podíváš a přečteš si ho (a třeba se i ozveš.)
Pac a pusu posílá
Éósforos, v.k.
Poznámka 15.3.2015: Zmíněné domény už zase fungují, ale s jiným obsahem, než bych očekával…
Z Nikolčina deníčku – 14. června
„Tak, hezky se uvolni, udělej si pohodlí a roztáhni nohy,“ probudil mě Conchitin měkký hlas hned brzo ráno.
Automaticky jsem se podvolila očekávajíc od kamarádky sérii něžností. Ucítila jsem příjemné šimrání v lasturce, které však bylo vzápětí vystřídáno nepříjemným tlakem na děložní hrdlo.
„Co to vyvádíš?“ zeptala jsem se ještě stále poněkud rozespalým hlasem.
„Poznáš… Už to je,“ prohlásila Conchita v momentě, když jsem zjistila, že to cosi proniklo až do mé dělohy.
„S těmi menstruacemi bylo nutno počítat,“ vysvětluje Conchita, proto jsem pro každou z nás sebrala i dvě dávky laktogenního séra. A teď zase klidně spi…“
Skutečně. Celý den jsem prospala. Vzbudila jsem se až k večeru – jen proto, abych učinila tento zápis.
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 15. června
Výzkum záhadné nahrávky jsme zahájily hned ráno po snídani. Usadily jsme se do křesel a Conchita spustila nahrávku z komunikátoru. Ozvaly se první zvuky španělštiny, kterou z nás dokonale ovládá pouze Conchita – pochopitelně, je to její mateřština. My ostatní, tj. já, Magda a Sally, rozumíme jen některým výrazům díky znalosti esperanta, angličtiny či latiny. Vzhledem k tomu, že známe překlad tohoto textu, však chápeme vlastní obsah intuitivně, takže přesně víme, oč přesně se jedná.
Jenže na vlastním projevu není důležitý obsah, nýbrž forma – naprosto zvláštní, sugestivní způsob přednesu, který vyvolává silné emotivní erotické vzrušení takové síly, že po necelých dvou minutách přednesu mimoděk opouštíme svá místa a leháme si na podlahu, přičemž se snažíme být navzájem v co nejtěsnějším fyzickém kontaktu. A navíc – to je na tom to nejzvláštnější – spontánně toužíme prožívat a pociťovat totéž, co popisuje dívka, jež údajně záznam pořídila.
Role jsou však rozděleny – já a Sally, které jsme primárně založené submisivně, najednou toužíme po tom, abychom byly vyšetřovány, kdežto naše dominantně založené kamarádky – tedy Magda a Conchita, cítí potřebu nás vyšetřovat. Mně navíc vytanula na mysli ta prohlídka u asistenta Rummlera – budiž mu v pekle lehko – a pod vlivem onoho podmanivého tónu, kterým byl záznam přednášen, začala jsem si představovat, že právě on je na Conchitině místě a znovu mě prohlíží svým neurvalým způsobem. Conchita ovšem je se mnou kalihapicky spojena, proto snadno vycítila moje představy o drsném zacházení.
„Mám takový dojem,“ poznamenala nahlas, aby to slyšely i Sally a Magda, „že bychom měly trochu změnit prostředí…“
„Jak si to konkrétně představuješ?“ zeptala se Magda nepřestávajíc pracovat na Sally.
„Uvidíte…“
Conchita zarazila záhadně podbarvený proslov podněcující nás k takřka perverzním sexuálním aktivitám, kterým bych se za normálních okolností obloukem vyhnula – ale co to vlastně jsou z našeho pohledu nějaké ‚normální‘ okolnosti, když už devatenáct let žijeme pod vlivem mimozemšťanů, ať už tedy těch ‚našich‘ (rozuměj: těch ‚hodných‘) nebo těch druhých (rozuměj: ‚zlých‘). V té chvíli kouzlo pominulo a Conchita se nás zmateně zeptala, proč vlastně komunikátor vypnula.
„Říkala jsi cosi o změně prostředí, „vzpomněla si Magda, „jenže – nevíme, oč jde…“
„Změna prostředí? Jaká… Aha! Už vím, pojďte se mnou…“
Vyvedla nás z domku na dvorek a pak k bývalým chlévům a stájím.
„Tady si zřídíme výzkumné pracoviště,“ oznámila nám samozřejmě.
„TADY?!! Proč zrovna tady,“ podivujeme se svorně všechny tři.
„To abychom pracovaly za stejných podmínek, jak je popisováno ve studijním materiálu.“
„A jak si to představuješ?“
„Přestěhujeme všechno to nářadí do jednoho chléva – do toho menšího, no a z tohoto většího si vybudujeme ‚vyšetřovnu‘ stejně ponurou a nehostinnou, jako jsme viděly pod Chavínem.“
Otřásla jsem se hrůzou. „To snad nemyslíš vážně?“
„Myslím,“ trvá na svém Conchita. „Chápu, že teď ti to připadá zvrhlé, ale jakmile tady spustíme nahlas ten přednes, určitě se ti to bude líbit. Vzpomeň si na svou prohlídku u asistenta Rummlera…“
„U Rummlera? Odkud znáš Rummlera?“
„No přece jsi na něj před chvílí myslela, když jsem s tebou byla v kalihapickém spojení…“
„Aha… dobře. Ale jak chceš tu ‚vyšetřovnu‘ vybavit?“
„Potřebný materiál necháme vyrobit automat – no ale trochu práce s instalací budeme muset provést samy – především to tady vyklidit a uklidit a pak nainstalovat vybavení – kruhy do stěn, stropu a podlahy, kladky, řetězy a tak…“
„Hmm, sice nechápu, k čemu to bude dobré,“ poznamenala Sally, „ale tady pár kruhů ve stěně je zabudováno… To budeme mít práci ušetřenou.“
„Jistě, jistě,“ souhlasí Magda. To je skvělý nápad. Vyzkoušíme si, jak to bude působit při poslechu toho textu –a pak bez něj.“
„Právě to jsem myslela,“ potvrzuje Conchita.
Daly jsme se tedy do práce. Vyklidily jsme všechno nářadí do sousedního chléva, očistily jsme stěny od pavučin a dalších nečistot, vydrhly jsme kamennou podlahu a osadily jsme držáky na stěnách loučemi, které jsme našly ve stodole. Nutno poznamenat, že ve chlévech a ve stodole není zavedena elektřina, to znamená, že bychom musely zařídit osvětlení bateriové. Conchita ale rozhodla, že zde budeme svítit loučemi jako za starých časů, aby bylo prostředí působivější. Jediné vybavení, jež zde bude elektricky ovládáno, bude jen malý mobilní komunikátor, který bude přednášet ten záhadný text z paměťové karty. Nakonec jsme nastěhovaly i ‚gynekologický stůl‘ užívaný Janou, když jí Lenka dělala figurantku při přípravě na zkoušku, který Magda objevila na půdě.
Těmito pracemi jsme strávily celý zbytek dne a dokonce jsme ‚přetáhly‘ večerku – jak poznamenala Magda. „Tady však nejsme ani na SSE ani na CPLEN, takže můžeme ‚řádit‘ podle vlastního uvážení,“ dodala se smíchem, když jsme konečně usedly u pozdní večeře.
- × - × - × -
Deník výzkumných prací – 15. června, noc (C)
Originál veden v esperantu Conchitou (C) a Magdou (M)
Když jsem zjistila, že Nikolka i Sally usnuly, vzbudila jsem Magdu a odvedla ji do připravené ‚vyšetřovny‘ v jednom z chlévů.
„Myslím, že bychom si měly domluvit další postup bez našich ‚pacientek‘, aby si užily nejen autentického prostředí, které jsme připravily dnes společně, ale i autentické atmosféry během vlastního výzkumu.“
„Taky jsem na to myslela,“ souhlasí kamarádka, „a něco jsem už připravila.“
Odvedla mě k jedné z truhel umístěných hned za dveřmi druhého chléva a odklopila víko. Před mýma očima se zjevily dvě uniformy – doktorská a sesterská, dokonce i s vojenskými insigniemi na náramenících.
„Výborně,“ zaradovala jsem se.
„To ovšem není celé,“ ohromila mě dalšími rekvizitami.
Pod těmito uniformami se totiž ukázaly dvě jiné – čistě vojenské!
„Co s tím?“
„No – asi takhle,“ spustila Magda. „Ráno se převlékneme nejprve do těch vojenských a budeme fungovat jako ‚dozorkyně‘. Holky vzbudíme, vyženeme je nahé ven na rozcvičku, pak je pokropíme studenou vodou ze zahradní hadice místo sprchy a uvážeme je v naší ‚vyšetřovně‘ ke zdi s rukama za zády. Pak se převlékneme do těch zdravotnických uniforem – navrhuji, abys mi jako dělala sestru. Vždycky budeme jednu vyšetřovat a ta druhá se bude dívat. Nejprve pod vlivem toho přednesu a pak bez něj. Nebo raději obráceně, což bude asi působivější! Samozřejmě, že celý průběh budeme tajně zaznamenávat – ale o tom ony nesmějí vědět. Proto chci ještě dnes v noci tajně doinstalovat příslušná zařízení ke komunikátoru.“
Magdin scénář mě nadchl. Skoro jako kdyby mi četla myšlenky.
„Jasně! Jeden den s textem, druhý den bez textu. Následující den zase s textem a pak zase bez textu, přičemž se vystřídáme ve funkci doktorky a sestry,“ rozvíjím dále její nápad. „Ale ty nahrávky – ty nakonec musí zůstat jen tajemstvím nás čtyř. Kdyby některá z nás chtěla s nimi seznámit někoho dalšího, musí si vyžádat souhlas všech zúčastněných, jinak nebudu se zaznamenáváním souhlasit!“
„No – to je přece samozřejmé,“ přitakává Magda.
Rychle doplňujeme ke komunikátoru další zařízení – nejen kamery a mikrofony, ale na můj návrh i další reproduktory – ven na dvorek a do sousedního chléva, který nám bude sloužit jako provizorní ‚doktorský pokoj‘.
„A jen tak mimochodem: ony zůstanou tady uvázané i po skončení seance. I spát tady budou a my jim budeme odebírat veškerý biologický materiál. Zkrátka: Zavedeme zde stejný režim, jaký kdysi popisoval doktor Hill v chavínském muzeu a který i potvrdila Proseprina.“
„Tak. To bychom byly domluveny my dvě. Co však řekneme jim?“
„Nic. Začneme s realizací hned brzo ráno, aby neměly čas se vzpamatovat. Potřebujeme přece, aby nic netušily a aby se pokud možno vžily do pocitů těch, které vůbec neměly zdání, co se s nimi děje nebo co je bude čekat v nejbližší budoucnosti. Po takových dvou až třech týdnech se s nimi kalihapicky spojíme a získáme tak velice věrohodný obraz psychického rozpoložení obětí ‚vytěžovaných‘ mimozemšťany momentálně sídlícími v útrobách Kurupiry.“
- × - × - × -
Deník výzkumných prací – 16. června, ráno (M)
„Vstávat! Vstávat – a cvičit!“ vyřvávám ráno těsně po východu Slunce oblečena do seržanské uniformy.
„Co tady strašíš tak brzo po ránu?“ ohradila se nevrle Sally.
Zato Nikolka, která zná tuto průpovídku z jednoho dávného večerníčkového seriálu, se zasmála a vyskočila z lůžka.
„Máš se zeptat: »A proč?«“ poučuje kamarádku.
Jenže na legrácky si mne dnes holky neužijí.
„Neptat se a dělat! Vstávat, svlékat se a cvičit! Ven!“
Teď se zarazila i Nikolka. Konečně se na mne podívala i Sally, dosud otočená ke zdi, a zjistila, že jsem oblečena do vojenské uniformy. Domnívajíc se, že se jedná o nějakou hru, napodobila Nikolku a vyskočila rovněž z postele. Jelikož jsme všechny zvyklé spát nahé, jak jsme se to naučily na CPLEN, nemusela jsem jim ani nařizovat, aby se svlékly, ale máme to tak domluvené s Conchitou jako součást rituálu.
Vyhnala jsem je obě na dvorek, kde už čeká Conchita – ta dokonce v kapitánské uniformě.
„Sinjorino kapitanino, serĝantino Magda anoncas plenumon de la ordono. Ambaŭ teraninoj estas senvestitaj kaj preparitaj por la matena ekzercado!“ {„Paní kapitánko, seržantka Magda hlásí splnění rozkazu. Obě pozemšťanky jsou svlečené a připravené k rannímu cvičení.“}
„Tak začni,“ pokynula Conchita, když jsem podala hlášení.
Je sice pravda, že pro bioenergeticky senzitivní osoby se nějaké fyzicky náročné cvičení vymýšlí dost těžko, ale v našem případě jde především o drezúru, takže šedesátkrát oběhnout zahradu, sto čtyřiačtyřicet kliků a sto čtyřiačtyřicet dřepů se zátěží (záměrně užívám typických mimozemských počtů) dívky především obtěžovalo, ale neutahalo. Zamezíme-li jim však na čas přístup ke zdroji energie, i ta únava se možná dostaví.
Holky jsou natolik konsternované, že cvičí jako divé. Když jsem je však chtěla vydatně pokropit zahradní hadicí, přešly do ‚útoku‘. Tedy – začala to Nikolka a Sally se k ní pohotově přidala. Vytvořily kolem sebe ochranné pole, jež začalo vodu odrážet směrem ke mně. Než jsem se stačila z jejich manévru vzpamatovat, jsem mokrá jako vodník – a jelikož jsem v uniformě (vodní hrátky za normálních okolností provozujeme v Evině rouše, pochopitelně), je podoba s vodníkem nejen obrazná, ale doslovná, protože mi kape voda ze šosu…
Naštěstí Conchita pohotově vběhla do ‚vyšetřovny‘, spustila záhadnou nahrávku a přepnula zvuk na venkovní reproduktor. Účinek je ohromující! Holky po několika sekundách přednesu zkrotly, zrušily ochranné pole a nechaly mě, abych je hadicí opravdu důkladně pokropila, zatímco já jsem pocítila touhu je ovládat, poroučet jim a sexuálně je zkoumat. Znamená to snad, že ten záhadný hlas, ta intonace, že podporuje a podněcuje dominantní nebo submisivní roli v sexuální oblasti podle založení toho kterého jedince? Další otázkou, na kterou se nám zřejmě nepodaří získat odpověď, ovšem je, zda tento podmanivý přednes ovlivňuje i mimozemšťany, a jestliže ne, co se stane, dostanou-li ‚do práce‘ dominantní pozemšťanku, které budou nutit submisivní roli?
„Tak, a teď do pozoru!“ zavelela Conchita do mých úvah.
Postavila jsem se za Nikolku, Conchita za Sally.
„Ruce za záda!“ pokračuje paní kapitánka.
Než se holky nadály, mají ruce spoutané a vedeme je do vyšetřovny. Tam jsme každou uvázaly k jednomu kruhu – hodně daleko od sebe, aby se nemohly domlouvat potichu. Původně jsme uvažovaly i o roubících, ale to jsme nakonec zavrhly, usoudivše, že nedílnou součástí výzkumu by měly být i jejich případné slovní a hlasové projevy. Conchita nenápadně zapnula nahrávání hned při vstupu, takže už tato procedura je zaznamenávána. Zapálila jsem louče a vypnula jsem přednes textu, načež jsme svou originální ‚vyšetřovnu‘ opustily a zavřely jsme za sebou dveře.
Zapadly jsme bleskově do vedlejšího chléva. Jednak proto, abychom se převlékly do zdravotnických uniforem a samozřejmě abychom mohly poslouchat jejich případný hovor.
„Mně se však zdá, že to asi hra nebude,“ slyšíme zřetelně Nikolku, zřejmě oponující Sally.
„Proč myslíš?“
„Protože každá hra se musí hrát podle pravidel známých všem spoluhráčům. Jenže ty dvě potvory se na nás nejspíš domluvily samy, takže my ani nevíme, co se teď bude dít.“
Pohlédly jsme s Conchitou na sebe a potutelně jsme se usmály.
„Odhadla to docela přesně,“ poznamenává kamarádka, „ale ty ‚potvory‘ jí navrhuji pořádně osolit…“
„No, uvidíme, co s nimi zmůžeme. Ostatně – pro dnešek ses pasovala do funkce doktorky ty, tak se předveď, paní kapitánko…“
Shodily jsme vojenské uniformy, já se převlékám za sestru a Conchita za doktorku. Na plášti má opět kapitánské výložky.
„Ještě je chvíli necháme podusit o samotě a budeme poslouchat,“ navrhuji.
Jenže z vedlejšího chléva je slyšet jen oddechování. Kamarádky přestaly spolu komunikovat. Využila jsem pauzy a svěřila jsem se Conchitě se svými úvahami ohledně působivosti záhadného přednesu.
„To je velice zajímavá otázka,“ poznamenala kamarádka. „Já bych zase byla zvědavá, zda působí taky na muže.“
„Řekla bych, že ano, protože právě kvůli dvěma mužům Nikolka zorganizovala tento … v podstatě útěk, nemýlím-li se.“
„To je pravda, jenže jsme si s nimi své pocity vzájemně nesdělily,“ posteskla si Conchita.
„Třeba se to ještě někdy podaří,“chlácholím kamarádku. „Škoda, že jsem u toho nebyla…“
Na chvíli jsme se odmlčely a zaposlouchaly se do dění ve vedlejším chlévě. Vyrazily jsme, až když se náhle Nikolka zeptala Sally, zda se jí chce taky tak moc čůrat.
„Teď je ta vhodná chvíle,“ rozhodla Conchita. „Začneme odběrem biologického materiálu.“
Otevřely jsme příšerně vrzající dveře (které jsme záměrně nenamazaly) a vstoupily jsme do ‚vyšetřovny‘, vymóděné v nových převlecích. Vyzbrojeny vzorkovnicemi jsme se postavily každá k jedné ‚pacientce‘ a nastavily jsme vzorkovnice mezi jejich nohy.
„Vyčůrej se!“ Rozkaz jsme vydaly unisono – skoro jako bychom byly dvojčata.
Dvakrát jsme ho opakovat nemusely, protože holkám se opravdu čůrat chtělo. Když vyprázdnily měchýře, odložily jsme vzorkovnice a přistoupily jsme k Nikolce. Odvázaly jsme ji od kruhu na stěně a nařídily jí, aby si klekla na podlahu – v místě, kde jsme včera zabudovaly kruhy. Roztáhly jsme jí nohy a každou jsme jí připoutaly k jednomu kruhu. Byla z našeho počínání tak vyjevená, že ani nepomyslela na obranu. Teprve pak jsme jí rozvázaly ruce. Samozřejmě, že s ní neustále udržujeme fyzický kontakt, aby se náhodou nerozhodla vytvořit kolem sebe znovu ochranné pole. To bychom pak na její rozkošné tělíčko nemohly.
„Postav se na čtyři!“
Rezignovaně poslechla. Chytily jsme ji každá za jednu ruku – už je má připoutané ke kruhům – stejně jako nohy. Zálibně jsem jí pohladila dolů visící prsa. „Pěkné,“ poznamenala jsem.
Pak jsem jí stiskla tvrdě bradavky a ucítila jsem na prstech krůpěje teplé tekutiny. Laktogenní sérum zafungovalo znamenitě.
„Můžeš,“ poznamenala jsem ke Conchitě.
Přikývla a pustila se do práce. Nasadila jí na bradavky vibrační odsávačku – záměrně obtěžujícím způsobem, to má za ty ‚potvory‘ – a stiskla vypínač. Odstoupily jsme od ní a sledujeme, jak se nepřirozeně kroutí a snaží se různými pohyby odsávačku shodit, avšak nedaří se, nedaří… Zato máme možnost sledovat celé série pikantních pohybů všech jejích tělesných partií, především však prsou.
„Holky, no tak… Neblbněte! Vždyť to hrozně tlačí,“ stěžuje si mezi stony.
„Tlačí? No, to je dobře, tak to má správně být,“ poznamenávám a přidávám odsávače na výkonu.
Nikolčiny pohyby se zrychlily a její dech se prohloubil. Lehce jsem jí zajela dvěma prsty zezadu mezi závojíčky, abych se přesvědčila, jak na tom skutečně je.
„Zajímavé. Stěžuje si, jak je to nepříjemné, a při tom teče jako Dunaj,“ komentuji své zjištění, zavádějíc jí do vagíny odsávačku bez vibrátoru.
Teď už nám Nikolka plní svými biologickými materiály třetí vzorkovnici. Nejprve dala moč, pak mléko a teď t vaginální sekret.
Když však zaúpěla skutečnou bolestí, Conchita okamžitě vypnula obě odsávačky. Všimla si totiž, že přístroj vyprazdňující Nikolčina prsa jede naprázdno.
„Slečna je vydojená – tak na stůl,“ rozhodla vzápětí.
Sally jen tupě zírá s otevřenou pusou.
„Neboj, dočkáš se,“ poznamenává směrem k ní Conchita, držíc Nikolčiny kopající nohy.
Ta se totiž teprve teď pokusila o jakousi obranu, ale už je pozdě. Stihly jsme ji k masivnímu dubovému stolu připoutat opravdu důkladně. Nutno poznamenat, že opěrky nohou jsou přišroubovány napevno – nelze je polohovat, avšak Jana s Lenkou si daly při výrobě této pomůcky záležet na tom, aby roztažení nohou bylo opravdu hodně široké, i když tedy ne úplně do rozštěpu, jak bychom si to právě u Nikolky přály (za ty ‚potvory‘!), což je škoda. Je tedy nutno udržovat s ní neustálý fyzický kontakt, aby se nám neskryla za ochranné pole, ale dáváme si opravdu velký pozor, abychom se takové chyby nedopustily.
Postupujeme systematicky ‚od hlavy k patě‘ – tedy přesněji: od ‚obvodu ke středu‘, pečlivě prohmatávajíce každičký kousek jejího těla, přičemž se všemožně snažíme, aby naše hmaty byly pokud možno nepříjemné a obtěžující. Sdělujeme si otevřeně veškerá svá zjištění a radíme se navzájem, jak dále postupovat. Protokol nepíšeme – spoléháme se na zvukový záznam, podle kterého potom vlastní protokol vyhotovíme. To je jediný podstatný rozdíl od postupů důvěrně nám známých ze styku s mimozemšťany.
Nikolka je sice ke stolu připoutaná, ale i přesto se všemožně svíjí a snaží se utrhnout řetězy.
„Šetři energií,“ nabádá ji Conchita, „k pořádnému nabití se hned tak nedostaneš. O to už se postaráme!“
„Vy zrádkyně! Vy… vy…! Tohle jsme si přece nedomluvily! Okamžitě mne pusťte, nebo…!“
„Nebo co?“ snažím se zjistit, co hodlá Nikolka dělat, kdybychom náhodou nebraly vážně její požadavky a výhrůžky.
„To teprve uvidíš, bývalá kamarádko!“ vykřikuje Nikolka vztekle v okamžiku, kdy prohlídka jejího těla vrcholí – Conchita jí totiž hluboko do rekta zavedla sondu s límcem, který zapadl za svěrač, aby ho Nikolka nemohla vytlačit. V zápětí si navlékla rukavice a dobývá se jí do vagíny. S údivem sama sleduji, jak uvnitř mizí její jeden prst za druhým – a nakonec se jí podařilo Nikolčinu lasturku otevřít tak široce, že v ní mizí celá její ruka až po zápěstí! Druhou rukou jí provádí hlubokou palpaci břicha. Došlo mi, že pomocí sondy v konečníku a ruky ve vagíně, které přes břišní stěnu snadno nahmatá, si může udělat docela slušný obrázek o rozložení a vzájemné poloze Nikolčiných břišních orgánů! Naprosto jsem netušila, že je Conchita v tomto směru tak vynalézavá – a to vedle ní pracuji přes dvacet let…
V té chvíli mě napadlo pohlédnout na Sally, která mi často hraje ‚pacientku‘ při našich společných hrách. Ta bez dechu sleduje naše počínání, jsouc zatím uvázána ke kruhu ve zdi. Oči má vytřeštěné a zračí se v nich hrůza! Nutno poznamenat, že v tomto směru si vedeme s Conchitou docela obstojně. Uvědomíme-li si, že naše ‚pozemské zajatkyně‘ jsou aspoň v hlavních rysech obeznámeny s tím, co všechno jim asi tak můžeme dělat, a přesto jsou vyděšené, pak pro dívky neznalé muselo být divadlo tohoto druhu opravdu vrcholně stresující. Uvidíme, jak budou holky reagovat po několika dnech těchto procedur prováděných střídavě ‚tiše‘ a pod vlivem záhadného přednesu.
Ale vraťme se k Nikolce. Její počáteční zmítání a protesty se mění pod Conchitinýma rukama v pravidelné kopulační pohyby – tedy aspoň v rámci jejích omezených pohybových možností – a její nesouhlasně protesty pozvolna přecházejí v neartikulované stony, vzdechy a výkřiky rozkoše. S uspokojením pozoruji její nahé tělo vzpínající se v poutech v momentě jejího sexuálního vyvrcholení. Conchita konečně vytahuje ruku z její vagíny. Teď Nikolka těžce oddechuje a vychutnává si chvíle uvolnění. Necháváme ji ležet stále připoutanou na stole a odcházíme ven z vyšetřovny, aniž bychom se slovem zmínily o našich dalších plánech.
- × - × - × -
Deník výzkumných prací – 16. června, odpoledne (C)
Po bohatém obědě jsme se vrátily k našim ‚pozemšťankám‘ – nejprve však do vedlejšího chléva a chvíli posloucháme, zda si spolu povídají. Ticho. Vešly jsme tedy k nim a zjišťujeme, že Nikolka na stole usnula, zatímco Sally na nás vrhá nenávistné pohledy.
„Mám nápad,“ špitla mi Magda do ucha a táhne mě ven.
Tam se chopila zahradní hadice a natahuje ji směrem k ‚vyšetřovně‘.
„Počkej, počkej,“ zadržela jsem ji v poslední chvíli, „nejprve musíme vodu odtočit, aby byla pořádně studená. Vždyť se ta hadice povaluje celé dopoledne tady na sluníčku – a to by nebylo ono…“
„To nemá význam,“ míní Magda. „ Vždyť holky jsou bioenergeticky senzitivní…“
„Máš sice pravdu,“ oponuji, „jenže Nikolka teď spí a nemá ani tušení, co se chystá. Uvidíme, jak na ni zapůsobí moment překvapení.“
Magda se jen poťouchle zachechtala, pustila vodu a jala se kropit zahradu. Asi po dvaceti minutách jsme usoudily, že všechna ohřátá voda vytekla a samotná hadice se dostatečně ochladila. Vtrhly jsme do ‚vyšetřovny‘ a Magda otočivši ventil na konci hadice namířila ostrý paprsek studené vody do Nikolčina rozevřeného klína. Nikolka leknutím vyjekla, ale to už Magda postupuje po jejím bříšku k prsům, důkladně jí masírujíc bradavky. Nikolka sebou prudce zmítá, až se napínají řetězy, kterými je připoutána ke stolu. Proud vody, kterým je tak bohatě zpracovávána, padá se stolu na podlahu a odtéká žlábky, které původně byly určeny k odtoku močůvky. Nu, ještě že jsme si udělaly vyšetřovnu z bývalého chléva.
Nikolčin výkřik probral z klimbání i Sally, stále uvázanou ke kruhu ve zdi.
„Co je? Co se dě-…“
„… -je?“ už nedořekla, protože Magda namířila ostrý paprsek vody i na ni.
„To jsme vás jen tak lehce osvěžily,“ poznamenala jsem k našim ‚zajatkyním‘. „Teď se vystřídáte.“
Odvázaly jsme Nikolku od stolu a Magda jí konečně vytáhla sondu z konečníku. Vzápětí jsme ji přivázaly ke kruhu, u kterého dlela původně. Pak jsme se začaly zabývat Sally. Má pořádně napjatá prsa. Teprve teď se totiž dočká jejich vyprázdnění, což pro ni bude značná úleva, takže se ani nepokouší o obranu. Odběr mléka však absolvuje stejně potupným způsobem, jako ráno Nikolka – totiž na podlaze v poloze na čtyřech s prsy visícími dolů a s odsávačkami obtěžujícím způsobem uchycenými na bradavkách. Ona nám sice do potvor nenadávala, ale domluvily jsme se s Magdou, že použijeme podobných metod, jako tehdy Američané v internačním táboře – totiž trestání jedněch za prohřešky druhých. Tam byla z nás čtyř vězněna jen Nikolka, pravda, ale příběhy dívek, které si peklem tábora prošly, známe z jejich vyprávění velice dobře. Navíc nám Proseprina potvrdila, že metody Baala Segula se od těch amerických příliš neliší – tak proč je nezavést, že?
Zatímco Sally, všemožně se kroutíc a svíjejíc, výská bolestí i blahem současně (kontroluji její vzrušení dvěma prsty v její vagíně, abychom měly jistotu, že příjemné pocity u ní převažují nad nepříjemnými), Nikolka nás zasypává sprškou nevraživých nadávek jak v esperantu tak i ve své mateřštině – jak mi později potvrdila Magda. Stačil jeden pohled – a bylo nám oběma jasné, že Sally za Nikolčiny výlevy nevole také trochu potrápíme.
Konečně je Sally ‚vydojená‘ na doraz a putuje nekompromisně na vyšetřovací stůl, kde jsme ji roztáhly a pevně připoutaly – podobně jako dopoledne Nikolku. Sally – oproti Nikolce – je však submisivní vyznavačkou MedFet a s Magdou jako její ‚doktorkou‘ se v této činnosti přímo vyžívají, což znamená, že si Sally nechá s rozkoší líbit v podstatě všechno. I Nikolka ztichla a zírá na její blažený výraz v obličeji s otevřenou pusou. Sally se totiž tváří spokojeně i tehdy, když jí jednotlivé tělesné partie tvrdě hnětu – při obdobných hmatech totiž dávala Nikolka dopoledne ostentativně najevo svou nelibost, zatímco Sally se mnou skvěle spolupracuje. S rozkoší si nechala zavést rektální sondu a při hluboké palpaci břicha přímo vzdychá blahem. Vagínu má povolenou a tak úžasně mokrou, že mi do ní zajela celá ruka téměř okamžitě – nemusela jsem se do ní dobývat postupně jednotlivými prsty.
Magda pochopila, co se děje a spontánně se přidala. Já, majíc jednu ruku v Sallyině rozpálené lasturce, prohmatávám jí druhou rukou bříško – a Magda, stojíc jí za hlavou, tvrdě jí hněte prsa. Neodolala jsem a vyvolala kalihapický efekt. Sally je sice dost vysílená, ale přesto se s námi dělí o své pocity. Prožíváme každá tři orgasmy naráz – ten svůj plus orgasmy obou kamarádek.
Vše skončeno, Sally ponechána připoutaná na stole – podobně jako před tím Nikolka – a my dvě mizíme ve vedlejším chlévě. Tam jsme se posadily na starou bednu a společně uvažujeme o dosavadním průběhu našich výzkumů.
„Ta odpolední seance tedy stála za to,“ poznamenávám. „Sally oproti Nikolce se v těchto praktikách přímo vyžívá, takže jsme ji ani nemohly ‚potrápit‘ za ty Nikolčiny výlevy nevole.“
„Jistě, jistě, to mě nepřekvapuje,“ souhlasí Magda. „Kdybys viděla, co všechno si ode mne nechává líbit, tak by sis určitě počínala o dost jinak.“
„No – a to jsme ještě ani nevyzkoušely, co se stane, až u toho bude poslouchat ten záhadný přednes,“ upozorňuji.
„Zkusíme to hned zítra a vezmeme si ji do parády jako první,“ navrhuje Magda.
„Dobře, ale musíme si připravit scénář – jak na dnešní večer a noc, tak i na zítřejší den.“
„To je jednoduché,“ míní Magda, a nastínila program na nejbližší hodiny tak úžasný, že jsem ho přijala do posledního písmenka – a hned jsme ho taky začaly uskutečňovat.
- × - × - × -
Deník výzkumných prací – 16. června, večer (M)
Po večeři jsme znovu vstoupily do chléva-vyšetřovny, abychom své svěřenkyně zaopatřily na noc. Vyšetřovna se mění v chlév. Odvázaly jsme Sally od stolu, vytáhly jsme jí sondu z konečníku a poručily jí, aby se v jednom rohu chléva postavila na čtyři. Připoutaly jsme ji za ruce i nohy ke kruhům v podlaze a ihned jsme se pustily do Nikolky, kterou jsme uvázaly v protějším koutě. Do korýtek jsme jim nalily zahuštěnou zeleninovou polévku, popřály jim dobrou chuť a chystáme se k odchodu.
„Co to zase vyvádíte,“ soptí nevraživě Nikolka. „Cožpak jsem pes nebo kráva, abych tu polévku lemtala?“
„Asi ti nic jiného nezbude,“ ujistila jsem ji.
„Dobrou noc a sladké sny,“ přidala se Conchita a obě jsme spěšně opustily chlév.
Usadily jsme se na své bedně a posloucháme zvuky linoucí se od vedle.
„Přece jen se do té polévky pustily,“ upozorňuje Conchita.
Zasmály jsme se a jdeme do kanafasu…
- × - × - × -
Deník výzkumných prací – 17. června, ráno (C)
Ranní program jsme zahájily spuštěním záhadného přednesu. Tato zvuková kulisa má na nás na všechny opravdu podivuhodný vliv, neboť Nikolka uvázaná ke stěně téměř závistivě sleduje vyšetřovanou Sally na stole a my s Magdou vymýšlíme nejrůznější postupy prohlídky jejího těla a testování jejích nervových a sexuálních reakcí – a to pokud možno těmi nejnepříjemnějšími metodami. Pochopitelně se varujeme takových postupů, které by ji sebeméně zraňovaly.
Přesto však Magda přikročila k dosti nešetrným metodám ‚trápení‘. Nejprve jí zavedla cévku urethrou až do močového měchýře a napustila jí ho litrem fyziologického roztoku. Vzápětí jí napumpovala do střev tři litry mýdlové vody a ucpala jí konečník gumovou zátkou. Sally se však tváří velice slastně a s rozkoší dovoluje Magdě, aby jí tvrdě prohnětla naplněné útroby přes břišní stěnu.
Úchvatný je v této chvíli pohled na Nikolku uvázanou ke stěně, zírající s vytřeštěnými zraky a pootevřenou pusou na celou tu hororovou scenérii. Přistoupila jsem k ní a kontroluji její vzrušení lehkým prohmatáním její vagíny. Teče tak mohutně, že jsem jí zavedla odsávačku bez vibrátoru. Její vaginální sekret (podobně jako moč a ostatní biologický materiál obou dívek) k ničemu sice nevyužijeme, ale při všech procedurách postupujeme aspoň pro forma podle zaběhnutých mimozemských předpisů.
Zatímco já se chvíli věnuji Nikolce, Magda pokračuje intenzivním opečováváním Sally. Její bradavky a prsní dvorce, malé i velké stydké pysky a klitoris jsou ověšeny řadou svorek, řetízků i závažíček a odsávaček. Její podpažní uzliny i slabiny jsou drážděny silnými vibrátory. Magdina vynalézavost nezná hranic.
Teprve po čtyřiceti minutách Magda uvolnila Sallyin konečník a vytáhla ní zaškrcenou cévku. Uskakujeme stranou, aby nás nepotřísnily oba gejzíry, které z dívčiných útrob vzápětí vyrazily. Když Sally vyprázdnila měchýř i střeva, spláchly jsme podlahu, přičemž jsme nezapomněly obě dvě naše ‚pozemské zajatkyně‘ důkladně pokropit studenou vodou. Poté jsme s Magdou ‚vyšetřovnu‘ opustily, vypnuvše záhadný přednes. Sally jsme pak nechaly uvázanou na stole, aniž bychom jí dopřály slasti orgasmu.
„Na základě toho dnešního pokusu se zdá, že ‚pozemské zajatkyně‘ snesou pod vlivem toho záhadného přednesu i mnohem tvrdší postupy, než jsme si právě vyzkoušely,“ míní Magda.
Sedíme v sousedním chlévě na ‚své‘ bedně a připravujeme scénář pro odpolední seanci s Nikolkou. Sally zřejmě usnula, neboť v reproduktorech slyšíme jen pravidelné oddychování.
„Vyvstává však před námi jiný problém,“ upozorňuji kamarádku. „Uvědom si, že Nikolka a Sally jsou svou podstatou založeny submisivně a my dvě jsme dominy. Při poslechu toho přednesu – na obsahu v podstatě nezáleží – v nich graduje onen pocit submisivity, kdežto my jsme nuceny aplikovat na ně ty nejnepříjemnější postupy. Jak to ale vypadalo v případě, když si Baal Segul a jeho skvadra náhodou vzali ‚do práce‘ zajatkyni s dominantními sklony?“
„Hmm, zajímavá otázka – ale tu my čtyři nevyřešíme,“ povzdechla si Magda.
„Proč myslíš?“
„Protože si nedovedu představit, že by Sally s Nikolkou dokázaly svou orientaci obrátit, takže ony budou chtít být ‚pacientkami‘ a my ‚vyšetřovatelkami‘ vždy, když ty zvuky uslyšíme.“
„Ale můžeme to vyzkoušet jen my dvě – bez Nikolky a Sally,“ navrhuji. „Jedna z nás bude ‚pacientka‘ a druhá ‚vyšetřovatelka‘.
„Taky řešení,“, uznává Magda váhavě. „Jenže… Nu dobrá. Ale zahraješ si tu ‚pacientku‘, když sis to vymyslela!“
Nezbylo mi, než souhlasit.
- × - × - × -
Deník výzkumných prací – 17. června, odpoledne (M)
Nařídila jsem Conchitě, aby se svlékla do naha, a odvedla jsem ji do ‚vyšetřovny‘. Probudily jsme Sally a uvázaly jsme ji ke kruhu ve zdi. Na uvolněný stůl si lehla nahá Conchita. Pevně jsem ji přikurtovala a teprve potom jsem spustila přehrávání. O opačném pořadí jsem ani neuvažovala, protože pochybuji o tom, že by si to nechala líbit pod vlivem té zvláštní ‚zvukové drogy‘.
„Co tady zase předvádíte, vy dvě?“ podivuje se Nikolka, která po vypnutí přednesu s hrůzou očekávala, co s ní odpoledne provedeme, a teď najednou zájem o její tělo ze záhadných důvodů opadl.
Došlo mi, že Conchita – na rozdíl od Sally a Nikolky – je do celého scénáře zasvěcena a že jsou obě kamarádky proti ní značně znevýhodněny, což jsem seznala v této situaci za krajně nevhodné. Něco jiného byly pokusy prováděné včera a dnes dopoledne, kdy jsme potřebovaly aspoň částečně navodit u námi vyšetřovaných objektů podmínky podobné těm, za jakých byly prohlídkám tohoto typu podrobovány nic netušící obyvatelky starověkého Peru – i když tedy s tím rozdílem, že naše kamarádky jsou schopné si samy domyslet náš scénář.
Teď však dochází k jeho podstatné změně, proto by měly být zřejmě také plně zasvěceny. Už, už jsem se chystala Nikolce a Sally vysvětlit naše rozhodnutí, když vtom mě napadlo, že by bylo vhodné, abych nejprve učinila pokus a potom teprve jim vše objasnila. Důvod pro tento postup pochopitelně existuje – pozorovat jejich spontánní chování nezatížené vědomostí o tom, proč je vlastně tento pokus prováděn.
„Klid, Niki, klid. Všechno se dozvíte do posledního detailu, ale až pak, až ten pokus dokončím. Slibuji.“
Nikolka postřehla změnu v mém chování vůči ní a už se dále na nic neptá.
Spustila jsem přednes a chvíli své ‚objekty‘ pozoruji. Zatímco Sally a Nikolka se pomalu začínají vzrušovat, Conchita připoutaná na vyšetřovacím stole zacloumala řetězy. Přistoupila jsem k ní a položila jí ruce na prsa. Zachvěla se znovu. Stiskla jsem jí levou bradavku a ucítila jsem teplou vlhkou tekutinu na prstech. Uvědomila jsem si, že jsme kromě Sally dnes nepodstoupily odběr mléka – ani já, ani Conchita a dokonce ani Nikolka. Ale zatím to bude muset počkat. Bude to o to zajímavější…
Nejprve Conchitě jemně prohmatávám tělo. Jedu po prsou dolů, na bříško a do slabin, abych si orientačně zkontrolovala její reakce. Pod vlivem přednesu si všemožně snaží uvolnit ruce – asi aby se mě mohla sama aktivně dotýkat. V tom je jí teď pochopitelně bráněno. Když jsem pod prsty zaregistrovala její naplněný měchýř, bez jakéhokoliv varování jsem jí do něj zavedla cévku. Sice se chvíli bránila, ale když jí došlo, že neuvolní-li se, bude to pro ni horší, rezignovala a nechala mě v klidu nepříjemnou proceduru dokončit.
Její moč jsem vypustila volně na podlahu – je k tomu přizpůsobená, jak už je v tomto deníku uvedeno výše – a ihned po vyprázdnění jsem jí do něj napustila fyziologický roztok – podobně jako to jsem to udělala Sally ráno. Oproti Sally, která si tento zákrok přímo užívala, je Conchitina reakce značně podrážděná. Trhá sebou v poutech. Prohmatávám jí napuštěný měchýř tvrději, aby pocítila bolest – ale můj záměr se zřejmě míjí účinkem. Conchita bolest nepociťuje, nebo sice ano, ale vnímá ji jako rozkoš. Zato její nervozita stoupá. Šije sebou jako pytel blech.
Rozhodla jsem se pokračovat a zavádím jí do konečníku trysku klystýru. Otočila jsem ventilkem a sleduji odměrku. Půl litru, jeden, jeden a půl… dva… dva a půl… Jak se její útroby zaplňují, náplň do ní vtéká čím dál tím pomaleji. Tři litry… tři a čtvrt.
Zastavila jsem přívod, ucpala jsem jí konečník gumovou zátkou chvíli zálibně sleduji výsledek svého počínání před tím, než jsem se pustila do hnětení jejích napuštěných útrob. Dokonce i když se mi podařilo zavést jednu ruku až po zápěstí do její vagíny, neshledávám bolestivé reakce, ale příjemné jí to také není. Zato Sally a Nikolka mají oči rozšířené a pusy otevřené. Přistoupila jsem k nim a prohmatávám jim vagíny. Obě tečou jako Amazonka. Konec konců – loužičky na podlaze pod nimi jsou toho důkazem i bez prohmatávání.
Pak mě však napadla šílená myšlenka – Co se stane, když…?
Aniž bych si svůj čin důkladně rozvážila, zarazila jsem přednes. Ticho trvalo jen pár sekund. Příšerný bolestný řev vydávaný Conchitou připoutanou ke stolu se mísí s vyděšenými výkřiky Nikolky a Sally. Přiskočila jsem k bezbranné a na nic nepřipravené kamarádce a vytáhla jsem jí cévku z urethry i zátku z konečníku. S úlevou vytlačila veškerou tekutinu a pak se na mě vyčítavě podívala.“Tohle jsme si přece nedomluvily…
„Promiň, promiň, promiň.Naprosto jsem netušila, co se stane…“
„Zato teď máme ověřeno i to, že ten přednes funguje také jako anestetikum – a dokonce takové, že submisivně orientovaná oběť má i z nepříjemných a bolestivých procedur příjemné a vzrušující zážitky,“ poznamenává Conchita, když jsem ji odvázala od stolu.
„Proč jen submisivně orientovaná?“ ptá se Nikolka.
„Protože Sally si to slastně vychutnávala, kdežto mě to docela frustrovalo,“ vysvětluje Conchita. „No, a když to náhle přestane mluvit… Raději se na to neptejte!“
„Jenže já jsem o to byla ošizena,“ stěžuje si Nikolka. „Za to ten včerejšek – ten vám ještě někdy oplatím, těšte se!“
Usmála jsem se, protože výraz v jejích očích hovoří o čemsi jiném, než o pomstě.
Dospěly jsme k názoru, že provádění dalších pokusů zastavíme. Nebylo by dobré, aby se nám situace vymkla z rukou, jako se to stalo před chvílí v Conchitině případě. Odvázaly jsme Sally a Nikolku od kruhů a odebraly jsme se svorně do obytných prostor hájovny, abychom se daly důkladně do pořádku a popovídaly si.
„“Ale ten chlív necháme zařízený tak, jak je,“ projevuje své přání Sally. „Vždyť k erotickým hrám může sloužit pořád – a je to tam takové stylové.“
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 18. června
Dnes ráno jsem se probudila s jakýmsi nepříjemným pocitem v kostech. Ne, že bych pociťovala následky útrap minulých dní, ale mám takové neblahé tušení, že něco není v pořádku.
„Vstávat! Vstávat – a cvičit!“
No jo – Magda! Zase si hraje na generála – či co to měla předvčírem na sobě za uniformu. Jenže když jsem se otočila, zjistila jsem, že dnes je taky vysvlečena ‚do sportovního‘ – tedy rozuměj – do naha.
Zasmála jsem se a vyskočila z postele. Vyrazily jsme na dvorek, kde už čekají Sally a Conchita – rovněž ve sportovním.
Proběhly jsme se, udělaly jsme několik desítek dřepů a kliků, no a pak to přišlo. Conchita se chopila hadice a jala se nás kropit. Chtěla jsem si z ní ‚vystřelit‘ jako posledně a pokusila jsem se kolem sebe vytvořit ochranné pole. Jenže ku podivu – NEJDE TO!
„Co se stalo?“ zvolala jsem vyděšeně.
„Ono se něco stalo?“
„Jistě! Nedaří se mi vyvolat ochranné pole!“
„Mně taky ne,“ oznamuje Magda.
„Že bychom ztratily schopnost bioenergetické senzitivity?“ ptá se nejistě Sally.
Přistoupila jsem k ní a přitiskla jsem si ji na prsa tak, abychom se dotýkaly bradavkami. Kalihapický jev se mi podařilo vyvolat okamžitě.
To ne. Stalo se asi něco jiného.
„Co se tedy stalo?“ zvolala Sally, odtrhnuvši se ode mne.
„Zdá se, že nejsou vysílány synchronizační impulsy!“
Zmateně jsme ukončily rozcvičku a vrhly jsme se ke komunikátoru.
Autor: © Éósforos, 2015
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah