Vive Dieu, Saint Amour! {Ať žije Bůh, Svatá Láska!}
Válečný pokřik templářů
Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam. {Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu.}
Heslo templářů
V minulém intermezzu jsme ukončili historický exkurs nástupem krále Balduina I. na trůn Jeruzalémského království. Podívejme se nyní na vzniklou situaci po dobytí Svatého města křižáckými vojsky. Připomenu ještě jednou ono významné datum – 17.7.1099 – kdy byl Jeruzalém vyrván z rukou ‚nevěřících‘ a kdy se ho zmocnily vpravdě hordy rozvášněných vojáků, kteří si říkali ‚křesťané‘.
Život na územích dobytých křižáky se ‚normalizoval‘ pozvolna, ale jistě. Světští panovníci – Godefroi a následně Balduin I. – upevňovali svou moc jak vůči zbytkům muslimského a židovského obyvatelstva, tak i vůči patriarchovi dosazenému papežem.
Církev svatá ovšem také nelenila a snažila se na dobytém území uplatnit i své nároky. Krátce po dobytí města vznikl zde tedy také první mnišský řád – johanité neboli špitálníci, jejichž úkolem bylo starat se o poutníky do Svaté země po stránce ubytování a případně i léčení.
Avšak ochrana poutníků nebyla vhodným způsobem organizována. Proto vznikl po nástupu Balduina II. další řád – tentokrát mnišsko-vojenský – iniciovaný Hugonem de Payns. Každý příslušník řádu musel nejprve složit slib čistoty, chudoby a poslušnosti v přítomnosti jeruzalémského patriarchy. Řád sídlil v místě bývalého Šalomounova chrámu a jeho oficiální název zněl Pauperes commitiones Christi templique Salomonici tj. česky Řád chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu (templu) – zkráceně templáři. Na důkaz své chudoby si templáři dali do znaku obraz dvou rytířů na jednom koni.
Navzdory proklamované chudobě se stal řád během krátké doby jednou z nejbohatších organizací v tehdy známém světě. Templáři zřídili řadu svých lóží v nejdůležitějších evropských městech a měli i velice pokrokově zavedený bankovní systém.
Jejich bohatství se postupně stávalo trnem v oku jak církevním tak i světským hodnostářům. Proto byly neustále hledány záminky nejprve ke zdiskreditování řádu a nakonec i k jeho likvidaci. Templáři byli označováni za ďáblovy spřežence, obviňováni z kacířství a z neúcty k Ježíši Kristu, z rouhání, čarodějnictví, sodomie, modloslužebnictví a dalších pro středověké lidi strašlivých zločinů.
Poslední velmistr řádu – Jacques Bernard de Molay – byl v pátek dne 13. října 1307 zatčen spolu s dalšími svými věrnými na příkaz francouzského krále Filipa IV. Toto zatýkání bylo tajně připravováno dlouhou dobu dopředu a proběhlo současně po celé Francii. (Pozn. autora: Vinou této události je pátek třináctého považován všeobecně za nešťastný den.)
Pozatýkaní templáři byli uvrženi do žaláře, podrobeni krutým výslechům za použití útrpného práva, pak postaveni před inkviziční soud a následně upáleni.
Sám velmistr byl takto popraven 18. března 1314. Před popravou pronesl strašlivou kletbu proti strůjcům smrti své a svých věrných:
Bůh ví, že zemřu neprávem. Proto brzy přijde pohroma na ty, kteří nás nespravedlivě odsoudili. Bůh pomstí naši smrt – umírám s tímto přesvědčením. A vás, Pane prosím, abyste obrátil svůj zrak na Naši Paní, aby nás ochraňovala.
Klemente V., papeži, vyzývám tě před Boží soud za čtyřicet dnů, a tebe, králi Filipe, do roka!
Faktem je, že dne 20.4.1314 zemřel papež Klement V. na střevní infekci. Francouzský král Filip IV. byl pak dne 4.11.1314 stižen záchvatem mozkové mrtvice. Zemřel ochrnutý dne 29.11.1314.
Oficiálním úkolem templářů – jak už jsem uvedl výše – byla ochrana poutníků přicházejících navštívit svatá místa. Templáři však měli i tajné poslání – byli ozbrojenou složkou jiného – tajného – řádu, Převorství siónského.
Převorství siónské je tajná společnost, založená roku 1099 v Jeruzalémě Godefroiem de Bouillon a je skutečnou organizací. (V roce 1975 byly v pařížské Bibliotheque Nationale objeveny dokumenty známé pod označením Les Dossiers Secrets, v nichž byla uvedena jména řady členů Převorství siónského, včetně sira Isaaka Newtona, Botticelliho, Victora Huga a Leonarda da Vinci.)
Mezi úkoly této tajné organizace je mj. střežit významné dokumenty spojené s rodinou Ježíše Krista a významný artefakt křesťanství – svatý grál. Dalším stěžejním úkolem je pak ochrana žijících členů merovejské dynastie, kteří jsou údajně potomky Ježíše Krista a jeho ženy, Marie z Magdaly.
Na rozdíl od řádu templářů pracuje Převorství v tajnosti, proto se jeho činnosti nijak nedotkla pohroma, která stihla jeho ozbrojenou složku – templáře.
Navzdory mnoha vnitřním bojům Převorství řídilo nejdůležitější události dějin západní civilizace, a dokonce i dnes ovlivňuje mnohé mezinárodní události na nejvyšší, především evropské, úrovni. Jedním z jejích cílů je totiž znovunastolení vlády merovejské dynastie. (Posledním vládnoucím merovejcem byl Childrich III v letech 743–751. Po něm nastoupil na francký trůn Pipin III. – Krátký z dynastie karlovců, otec císaře Karla Velikého.)
Zpočátku byly oba řády řízeny společně jediným velmistrem. Po opětovném pádu Jeruzaléma do rukou muslimů, tedy v roce 1188, bylo sídlo Převorství přestěhováno do Francie. Protože však padl i zjevný důvod existence templářského řádu, byly v tomto roce obě organizace odděleny a každá z nich byla řízena jiným velmistrem.
Tento stručný přehled nás sice zavedl do současnosti. Vraťme se však do roku 1118, kdy se naše dvě dívky nedopatřením zapletly do objevů pod Šalomounovým chrámem…
Autor: © Éósforos, 2008–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah