Z Nikolčina deníčku – 17. října
Jsem na skok doma, doprovázena Erigyem, který se mi původně ‚vnutil‘ jako ochranka, ačkoliv já, bioenergeticky senzitivní osoba, bych si snadno poradila celou smečkou násilníků Malinova kalibru. Nakonec ale uznávám, že je příjemné mít tady společnost právě Erigya, protože úkol, který jsem si předsevzala splnit, totiž průzkum páně Malinovy činnosti na našem pozemku vůbec a v našem domku zvlášť, je příjemnější provádět ve dvou – aspoň budeme mít větší jistotu, že na nic nezapomeneme.
Prohlížíme domek, dvorek i zahradu velice pečlivě. Stopy po jeho pobytu jsou však jen nepatrné. Choval se velice obezřetně. Odhadujeme, že zpočátku obýval zahradní altánek a dovnitř do domu se neodvažoval. Teprve s nástupem chladnějších dní na přelomu srpna a září se sem uchyloval zřejmě na noc. Před starým pánem se vždycky někde ukryl. To mu ani nemuselo dát příliš mnoho práce, protože soused navštěvoval náš domek vždycky jednou denně v přibližně stejnou dobu, což se dalo snadno vysledovat. Podle všeho přebýval hlavně v kuchyni a živil se tím, co mu jídelní automat poskytl – tedy olomoucké syrečky, kterých si sem chodil užívat starý pán. Tuto dietu doplňoval ovocem a zeleninou, o čemž zase svědčí vypleněná zahrada.
Erigyos důkladně prohlédl žurnál jídelního automatu a zjistil, že od mé teleportace dne 20. července automat nic jiného než ty syrečky neposkytoval.
„Neuměl ho naprogramovat a starý pán od automatu nic jiného neodebíral,“ shrnuji poznatky, kterých jsme zatím nabyli, „jenže – kam ten lump zmizel?“
„Toť otázka,“ kroutí Erigyos nevěřícně hlavou, „on skutečně ulehl nahý na teleportační lůžko. Veškeren jeho oděv je tady – v koupelně! Znamená to, že i teleport musel být uveden do chodu, protože jinak by nám tady pobíhal, jak ho pánbůh stvořil,“ soudí zcela logicky Erigyos. „Problém spočívá především v tom, že ten teleport zřejmě ovládala Theresa Rayenová přímo ze SSE – to znamená, že tady se v žurnále nemohlo nic objevit, a žurnál dispečerského komunikátoru, který byl k ovládání teleportu použit, je zfalšován. Milá Nikolko, ten dnešní výlet nám nic nového neobjasnil, jen potvrdil, co už víme nebo co jsme si dokázali sami domyslet…“
„Pochybuji však o jedné věci,“ namítám Erigyovi. „Zdá se mi totiž velice nepravděpodobné, že by Theresa sama vypátrala, jakým způsobem lze zfalšovat žurnál, co se musí udělat, aby teleport nezaznamenal žádnou zprávu o činnosti, a hlavně – jak je možné, že se Lukáš Malina neobjevil na SSE, ačkoliv ho tam Theresa zlákala právě svým půvabem, svým opravdu sexy tělíčkem. Všimni si toho posledního přenosu, kde se opravdu velice svůdně předvádí úplně nahatá, jak je jejím zvykem…“
„No… předvádět se mohla – to ale byla zřejmě jen ta vějička, ten impuls, který přesvědčil chlípníka, násilníka a sadistu Malinova kalibru k tomu, aby na teleportační lůžko ulehl – docela účinná zbraň, nemyslíš?“
„Ach tak – a potom ho teleportovala někam úplně jinam. Tedy to byl opravdu pekelný plán!“
Když jsem si uvědomila celý rozsah toho, co se před námi začalo rozkrývat, skoro se mi zatočila hlava. Důkazy o Malinově pobytu v domku jsou nezvratné. Trestanecká uniforma i s číslem, které si ještě pro jistotu můžeme ověřit, nadměrná produkce olomouckých syrečků automatem, vypleněná zahrada, zachovaný rozhovor s Theresou Rayenovou – to všechno do sebe zapadá tak přesně, jako kolečka v hodinkách. Jenže – kde je řešení?!
Zbytek dne jsem využila k vyřízení pošty, která se hojně nahromadila ve schránce, a večer jsme se teleportovali zpět na SSE. Místo, abychom našli klíč k řešení problému, vyrojily se před námi další otazníky…
- × - × - × -
„Jak si představuješ, doktore, že by měl ten pokus vypadat?“ ptá se Baal Segul doktora Azizilla vyslechnuv jeho nečekaný požadavek.
„Asi takhle, šéfe… Ta Rayenová… jmenuje se tak?“
„Ano, Rayenová. Co je s ní?“
„Ona nám poslala kompletní dokumentaci z doby věznění toho Maliny v americkém žaláři, kde si pobyl celých pět let. Dokumentace obsahuje mj. lékařské záznamy včetně tzv. psychologických posudků…“
„Ano – ale co s tím chceš dělat?“ ptá se Baal Segul Azizilla podezřívavě.
„Právě! Proseprině se podařilo vypátrat význam některých těch charakteristik, přičemž ty ‚sadistické sklony‘ jsou podle slovníku jakási bláznivá sexuální úchylka, která se vyznačuje jistými velice zajímavými aspekty. A já bych to chtěl vidět v reále. Proto uvažuji o pokusu…“
„Jaké ‚sadistické sklony‘? Neznám ten výraz…“
„Právě! Proseprina zjistila, že to jsou praktiky pojmenované po jakémsi ‚šlechtici‘ – tedy tvoru, který se z nějakých nám zatím neznámých důvodů považuje za něco lepšího, než jsou ostatní tvorové téhož biologického druhu, který si liboval v působení bolesti svým sexuálním partnerkám. Je to tedy pojmenování podle osoby, proto ho náš slovník nezná – nebo možná zná, ale pod jiným označením.“
„Ach tak. Chtěl bys to vidět v reále, aby sis mohl udělat o tom pojmu představu.“
„Jistě,“ souhlasí Azizill, „ a dokonce i Proseprina by se chtěla zúčastnit, protože ten výraz je v tom jejich ‚internetovém‘ slovníku popsán příliš povrchně – jak se sama vyjádřila. Já jsem pak udělal na tom jejich Internetu dost zajímavých objevů v tomto směru, ale popisy a obrázky jsou jen takový ilustrační materiál. Myslím, že by bylo vhodné studovat skutečnost.“
A jak tedy chceš ten pokus zrealizovat?“
„Podívej, Seggi, ten Malina je už zcela imunizován, což znamená, že by mohl být teoreticky ihned zařazen do stáda v chovné stanici. To ale nelze právě pro jeho sklony. Nu, a já bych chtěl vidět, co by se stalo, kdyby se dostal do přímého kontaktu s tou naší samičkou. Samozřejmě, že musíme být obezřetní a přerušit každé jeho počínání, které by ji mohlo trvale poškodit, ovšem…“
„Chápu, doktore, dál nemusíš pokračovat. To je věc, která eminentně zajímá i mne. Pustíme se do toho ihned. Jsou potřeba nějaké přípravy?
„Ano. Jak už víme, samička je ve vynikající fyzické kondici, dokonce má i ‚bojový výcvik‘, proto ji musíme tomu Malinovi trochu ‚naservírovat‘ … zkrátka aby svých schopností proti němu nemohla použít.“
„Dobrá. Popiš mi, jak si to představuješ.“
„Nu, dáme mu ji k dispozici trochu spoutanou … nejlépe ve vyšetřovně – on už si tam najde spoustu rekvizit…“
„Ve vyšetřovně… A propos, doktore… Co takhle Malinovo vstupní vyšetření?“
„No právě! Já chci pro tu příležitost využít psychologického efektu. Představ si, Seggi, že on si tam s tou samičkou nejprve ‚pohraje‘, sám se seznámí s vybavením té vyšetřovny – a za takové tři či čtyři dny – jen co si ho následně připravíme – se tam octne sám upoutaný k vyšetřovacímu stolu – tedy na ‚obětním oltáři‘ – jak už ho ten náš první páreček nazval… A navíc si budeme moci vyzkoušet na něm některé praktiky, které nám předvede on sám právě během toho pokusu. Totiž – ten celý směr v onom podivném sexuálním počínání se nazývá ‚sadomasochismus‘ – ta první část náleží těm, kteří bolest vyvolávají, ta druhá část pak zvláštní skupině tvorů, kteří bolest s rozkoší vyhledávají a přijímají. Jenže podle těch charakteristik, které máme k dispozici, je ten Malina pouze sadista – nikoliv masochista. Bude zajímavé sledovat jeho reakce, dostane-li se na druhou stranu barikády.“
„Tedy, doktore, ten tvůj plán je přímo ďábelský…! Ale geniální. To si nesmím nechat ujít.“
…
Nihasina laboratoř, kde je instalováno mj. i zařízení sloužící k pozorování dění v chovné stanici, je opět nacpána zájemci o sledování nového pokusu navrženého doktorem Azizillem. Stěna mezi Andyho a Gweniným oddělením chovné stanice a vyšetřovnou je zprůhledněna, ale silové pole obě místnosti spolehlivě odděluje. Rovněž tak je zprůhledněna stěna mezi oddílem Lukáše Maliny a vyšetřovnou. Vyšetřovna je osvětlena tradičně – plápolajícími pochodněmi, tentokrát však je jich mnohem víc a osvětlení je jasnější. V obou obytných místnostech je osvětlení ztlumeno, takže vyšetřovna působí dojmem osvětleného jeviště v divadle.
„Všechno je připraveno, můžeme začít,“ sděluje Nihase technik, který na základě Azizillova návrhu připravil vyšetřovnu, všechny rekvizity a připravil spící Gwen.
„Dobrá, nejprve probudíme samičku, pak původního samečka, aby se mohl dívat, a nakonec toho nového. Až se zorientuje, zrušíme silové pole mezi jeho celou a vyšetřovnou…“
„Souhlasím,“ přikyvuje Baal Segul pohodlně usazený v křesle.
…
Gwen se probudila, byvši pokropena proudem studené vody. S hrůzou zjistila, že je bezmocně připoutána ke kříži tvaru písmene X. Zacloumala zuřivě pouty, ale jediným výsledkem jejího snažení je jen to, že kříž poněkud vyjel z podlahy a jeho spodní ramena se ještě více rozevřela, takže teď je nejen více roztažená, ale navíc je nucena stát jen na špičkách nohou ve velice nepohodlné poloze. Vzápětí následuje další dávka ledové vody, tentokrát ostrý proud z masážní trysky přímo na prsa. Gwen cítí, jak se jí napjala kůže a ztopořily se jí bradavky. Znovu vztekle zacloumala pouty, ale jediným výsledkem jejího marného snažení je nový ostrý vodní paprsek, který jí přejíždí pomalu po bříšku a pak nezadržitelně končí v jejím rozevřeném klíně dobývaje se mezi její závojíčky.
Rezignovaně sklonila hlavu.
To ale neměla dělat, protože si za to vysloužila další dávku studené vody, tentokrát zespoda přímo do obličeje. Voda přestala stříkat teprve poté, když zvedla hlavu a otevřela oči. Pohled, který se jí však naskytl, nebyl o nic lepší, než když byla před chvílí probuzena. Totiž – stěna proti ní zprůhledněla a ona spatřila dvě od sebe oddělené cely. Ta vlevo je její vlastní cela, kterou obývá s Andym. V té druhé je držen ten odporný chlap s jizvou na obličeji, který se na ně snažil dobývat nedávno – když zprůhledněla stěna mezi jejich celami… A teď – ó hrůza! – právě v jeho stěně se začíná rýsovat vysoký ovál ohraničený namodralými světelnými paprsky … to je průchod, do kterého ten podivný chlápek bez rozmýšlení vstoupil … a teď už je tady, v místnosti, kde já jsem bezmocně připoutaná, nahá, mokrá a třesu se zimou…
Lukáš Malina, pochopitelně rovněž bez jediného kousku oděvu na sobě, učinil dalších pět, šest kroků a stanul v podivné místnosti připomínající sklepení starého hradu. Podél stěn řada plápolajících pochodní a v jejich mihotavém světle… opravdu! Téměř uprostřed sálu je ke kříži připoutána dívka – ta, kterou poprvé uviděl před pár dny ve společnosti nějakého jiného chlapa. Postoupil ještě o pár kroků blíž a cítí, jak se mu samovolně staví penis.
Dívka je na kříži úplně roztažená, vlasy má vzadu svázané do drdolu, aby vynikly křivky její šíje i ňader, a na jejím nahém těle se lesknou krůpěje křišťálově čisté vody, Její krása mu přímo vyrazila dech!
Rozhlíží se kolem a zjišťuje, zda mu odněkud nehrozí nějaké nebezpečí. Vtom uviděl Andyho. Je doslova přilepen na průhledné stěně silového pole a zřejmě na Lukáše něco řve – jeho ústa se otvírají, ale slyšet není nic – silové pole je nastaveno jako zvukotěsné…
Lukáš se přiblížil ke stěně a byl odhozen zpátky. Přesvědčil se tak, že ten chlápek nemá možnost do jeho počínání zasáhnout.
Obrátil tedy svou pozornost k dívce na kříži. Nejprve celou konstrukci obešel, pečlivě prozkoumal, jakým způsobem je dívka připoutána, aby se přesvědčil, že nemá šanci sama sebe osvobodit. Kotníky a zápěstí jí svírají kovové náramky a ty jsou do kříže zakotveny masivními řetězy. Lukáš jimi pro jistotu zacloumal, aby se přesvědčil, že drží opravdu pevně. Nakonec zacloumal i celou konstrukcí. Teprve když byl hotov s kontrolou technického stavu poutacího zařízení, jal se věnovat pozornost ‚své‘ zajatkyni.
„Materiál jedna báseň,“ libuje si, „vlásky jako hedvábí, tělíčko jak vysoustruhované, žádná podvýživa, sexy křivky, hmm, a to bujné poprsí … doufám, že to není silikon – to nesnáším … ba ne,“ mrmlá si ‚pod fousy‘ zdlouhavě prohmatávaje Gwenina prsa, „to je přírodní materiál. No já zírám! Opravdu výstavní kousek … oh, a hladce vyholená broskvička… Senzace! Jakpak ti říkají?“
Ticho.
„Ty nerozumíš česky?“
Lukáš obrátil zkusmo do angličtiny: “How are you called?”
Ticho.
„Však já ti rozvážu jazyk, ty jedna CENZUROVÁNO… A je mi jedno, jestli si odtamtud nebo odjinud nebo – to je jedno!“ Mluví na dívku střídavě česky i anglicky prokládaje svůj proslov jadrnými kletbami a nadávkami.
Gwen stále mlčí.
„Tak to zkusíme třeba takhle…“
Lukáš přistoupil těsně k bezbranné dívce a zprudka ji udeřil přes levý prs, až se na něm otiskla jeho ruka.
„Budeš mluvit? Will you speak? Nebo…“ Lukáš napřáhl ruku k další ráně.
“Don’t do it… It hurts!” vyštěkla Gwen navztekaně.
„Á, skvěle, umíme mluvit… ach, jaký libý hlásek! Američanka – podle přízvuku, nemýlím-li se,“ přechází Lukáš do angličtiny. „No, to je skvělé… Tak Američanka… No to si musím užít… Víš, holubičko, kvůli takovým CENZUROVÁNO jako jsi ty, jsem byl u vás za mřížemi, za – prý – harašení a znásilnění… Teď ti tak zaharaším, že…“
Další plesknutí, tentokrát levačkou přes pravý Gwenin prs, mělo zafungovat jako tečka za nedokončenou větou.
„Nedělej to! Říkala jsem ti, že to bolí,“ vyjela znovu Gwen navztekaně.
„Cože? Bolí? No to je dobře, že to bolí,“ raduje se násilník, „to já přece dělám především proto, aby to bolelo… Víš, takhle…“ A dalších několik ran přistálo na obou Gweniných prsech, Lump se snaží zasahovat stále stejné partie. „Jenže od toho mě taky bolí ruka…“ prohlásil v momentě, kdy už má Gwen na obou prsech znatelné podlitiny, „chtělo by to zase něco jiného.“
Lukáš se rozhlédl po místnosti, čeho by mohl využít. „Á, podívejme se, co tu máme zajímavého…“ V ruce drží řetízek se svorkami na obou koncích.
„Tak to si nechám líbit…“ Než se Gwen nadála, už jí Lukáš montuje jednu svorku na levou bradavku a druhou na pravou. Utahuje šroubky tak dlouho, dokud Gwen nesyká bolestí. Na střed řetízku pak zavěšuje závažíčka. „Ještě vydržíš? Ano? Ticho? Nuž dobrá, přidáme…“
„Tak, teď tě s tím chvilku necháme, aby sis zvykla… A mezitím si připravíme další…“
Násilník se přehrabuje v rekvizitách připravených techniky podle internetových předloh nalezených doktorem Azizillem.
„Tááák, uděláme ti nové závažíčko … to budeš koukat, holubičko, jak umím harašit…“
Lukáš zručně namontoval rozporku na náramky poutající Gweniny kotníky ke kříži a uvolnil řetízky. Vzápětí jí podrazil nohy, takže ubohá dívka visí na kříži jen za ruce, bez opory nohou. Ale při tom nezůstalo. Lukáš připnul k rozporce delší silný řetěz a přehodil ho přes řetízek upevněný svorkami na Gweniných bradavkách.
Tak, zlatíčko, zvedej ty nožičky, hezky. Musíš mě poslouchat – přece jen jsi hodná holčička, že?“ Přitom táhne za řetěz a Gwen je opravdu nucena nohy zvednout, aby zmírnila tah na bradavkách, který jí způsobuje příšernou bolest. Své výkřiky a sténání prokládá šťavnatými nadávkami na Lukášovu adresu.
Ten ukotvil řetěz tak, aby měla Gwen nohy zvednuté ostrém úhlu vzhůru. Musí je tak držet. Kdyby se pokusila si ulevit a nohama poklesnout, přenesla by jejich váhu zpět na napjatá prsa. Lukáš se chvíli kochá pohledem na hru dívčiných namáhaných břišních svalů a zálibně jí je prohmatává a čeká, až se dívka ještě víc unaví. To jí potom nezbude, než pokrčit nohy v kolenou a ještě víc je přitáhnout k tělu, čímž dokonale odkryje a rozevře svůj klín. Nemusel čekat dlouho, aby se mohl soustředit na další její půvaby, které se mu po chvíli čekání samy zpřístupňují. Zlehka se dotkl prsty vnitřní strany jejích stehen a jal se pohybovat prsty směrem k vnějším pyskům.
„Aspoň, že jsi tak krásně vyholená, to mám obzvlášť rád,“ libuje si nahlas a zajíždí jí do štěrbinky. „Ale jsi nějaká suchá… musíme si tě vzrušit, co říkáš?“
Rozhlédl se znovu po připravených rekvizitách a uviděl další řetízky se svorkami. Bez okolků nasadil svorky na vnější pysky a řetízky obepnul kolem dívčiných stehen.
„Vidíš, jak jsi krásně rozevřená… Teď by to chtělo něco dovnitř…“ Lukáš objevil makety penisů a jal se jednou z nich dráždit Gwenin klín zasouvaje jí ho šroubovitými pohyby hlouběji a hlouběji do pochvy.
„Tak se mi to líbí… Teď ještě něco do zadní dírky… Ó, to je paráda, oni tu nachystali i klystýrek, no to se nám prdelka poměje…“
Gwen s hrůzou cítí, jak jí do konečníku vniká tryska irigátoru a vzápětí… Ach ouvej… jí do útrob natéká voda. Lukáš drží nádobku hodně vysoko, aby hydrostatický tlak účinně naplnil Gwenina střeva. Když zjistil, že je všechna voda v ní, vytáhl trysku a bleskově jí vrazil do zadní dírky plastovou zátku.
„Skvělá práce, co říkáš, holčičko? Že umím pěkně harašit? Nu, ale podíváme se, jestli už nám tečeš…“
Lukáš vytahuje z Gweniny pochvy falus a zjišťuje, že přece jen trochu vlhký je.
„Hmm, trochu ano, ale to chce pořádně… Trochu ti pomůžeme, ano?“ Nahmatal její klitoris a jal se ho mnout mezi prsty. Gwen je úplně zničená – tlak klystýru v útrobách, umdlévající břišní svaly, tah na prsou – a teď ještě navíc jí ten mizera dráždí klitoris… Už nemůže to napětí vydržet a pustila moč!
„Kdo ti to dovolil, ty háravá feno!“ rozkřikl se na ní násilník zostra a chopil se důtek, které mu v té chvíli padly do ruky. „Podívej se, jak jsi mě zřídila!“
Lukáš vstal a jal se důtkami zpracovávat Gwenin exponovaný genitál doširoka otevřený svorkami. Náhle si všiml, že moč stéká do kanálku v podlaze a že nad křížem jsou instalovány dvě sprchové soupravy s růžicemi a tryskami. Jedna zepředu, druhá zezadu.
„Ha! Tak si tě musíme umýt – a sebe taky, když jsi to tu tak zprasila!“
Otevřel ventil a ostrý proud studené vody se zařízl do dívčina zmučeného těla. Lukáš nelenil a směruje trysku na nejvíce namáhané partie – prsa a bříško. Když dívku důkladně promasíroval, vytáhl jí konečně zátku, aby se zbavila vody v útrobách. Vzápětí uskočil, aby ho ten gejzír nepotřísnil.
„No, na Američanku ses držela docela statečně,“ prohlásil, když jí uvolnil ještě nohy z rozporky a odšrouboval svorky s bradavek. „A teď mám chuť se s tebou pomilovat… Co říkáš?“
Lukáš neprozřetelně uvolnil i Gweniny ruce, ale v té chvíli se na něj dívka divoce vrhla a jedním chvatem s ním praštila o zem.
„Teď to bude možná taky zajímavé,“ poznamenal Baal Segul, postřehnuv, že dívka hmátla levou rukou mezi rekvizity na stolku, „uvidíme, co s ním dál provede…“
Lukáš se těžce zvedá, ale vtom ho dívka uchopila za ruku a tvrdě mu ji zkroutila dozadu. Cvakl náramek. Vzápětí druhý – a násilník je sám spoután váleje se s rukama za zády po podlaze.
„Tak ty by ses chtěl se mnou milovat, ano?“ ozvala se dívka a z jejích očí šlehají blesky hněvu, „To já ti hned předvedu, jak vypadá milování s Američankou…“
Než se Lukáš vzpamatoval má na nohou namontovanou rozporku a Gwen ho vleče za ruce k vyšetřovacímu stolu.
„Tááák, a teď zase my připravíme holoubkovi pohodlné ležení pro milování… to budeš koukat, lumpe!“
Gwen položila Lukáše na ‚oltář‘ tak, že leží na zádech, hlavu má přes okraj bez opory, takže jí musí držet krčními svaly, aby se mu nezvrátila nazad, ruce svázané za zády mu visí dolů. Rozporku s nohama mu Gwen chytila středem na řetěz a vytáhla kladkou.
„Nu, a teď se spolu pomilujeme… jedna báseň! Mohli bychom začít tím klystýrkem, pak trochu promasírujeme bříško, prozkoumáme funkčnost varlátek, prostaty a penisu, …“
Gwen popisuje, co všechno bude s Lukášem provádět, plníc nádobu klystýru vodou… studenou, ze sprchy. „To víš, já se nemíním milovat s kdekým… Každého si musím důkladně prověřit!“
„Mám takový dojem, že ta samička se minula povoláním,“ poznamenává doktor Azizill. „Armádní specialistka na chemické bojové látky… A jak umí zacházet se všemi těmi rekvizitami. Není ona taky tak trochu ujetá na ten… sadismus?“
„To nevíme,“ poznamenává Baal Segul, „a ani nemohu Theresu požádat, aby nám sehnala její materiály. Pro svět musí zůstat mrtvá…“
Jejich tichý rozhovor přerušila Nihasa. „Pozor, už začala…“
„… ale nejdřív tě trošku vyzpovídám. Moc by mě zajímalo, kdo vlastně jsi, odkud ses tu vzal a co tu pohledáváš!“
Lukáš si uvědomil, že z dívky kromě nadávek, klení, sténání a poznámky, ‚že to bolí‘, vlastně nic kloudného nedostal a dokonce ani neví, jak se jmenuje – a teď ona bude vyslýchat jeho!
Mlčí.
„Nu tak, pověz, lumpe, jak se jmenuješ?“
Ticho.
„Nu dobrá! Teď ti předvedu, jak umím přišít hrubou záplatu na hrubý pytel…“
Gwen uchopila důtky, kterými ji před tím Lukáš nemilosrdně mrskal přes rozevřenou lasturku, a významně s nimi zapráskala nad Lukášovými exponovanými genitáliemi.
„Jméno?!“
Ticho. Rána dopadla a Lukáš zavyl bolestí.
„Tak ještě jednou… Jméno?!“
„Lukáš… Lukáš Malina…“
„Nu, vidíš, že to jde, když chceš. Odkud jsi?“
„Z… z Moravy…“
„Kde to je?!“
„Če… Česká… republika…“
„Táák… Česká republika. Islámský terorista? Ukaž…“
Gwen pečlivě prozkoumává Lukášův penis. Přetáhla mu předkožku a nasadila mu na obnažený žalud ozubenou svorku. Lukáš znovu zavyl bolestí.
„Nejsi Čečenec! To jsou muslimové – a ti jsou obřezaní! Lžeš!“
Další rána důtkami přes obnažený žalud vynutila z Lukášova hrdla nové zavytí.
„Neříkal jsem Če… Čečenská… ale… ale Če… Česká… ty blbá… ne-negramotko!“
Další rána důtkami, tentokrát přes varlata.
„To máš za tu negramotku! Se mnou budeš mluvit slušně, ty grázle! Tak Česká republika… To není Čečenská republika?“
„Ne, ty… ty…“
Další rána dopadla, aniž Lukáš stačil vyřknout novou nadávku.
„Budeš odpovídat ‚Ano, paní.‘, nebo ‚Ne, paní.‘ Za každou nadávku rána – a za sprostou dvě!“
„Vede si dobře, potvora,“ pochvaluje dívku Baal Segul, „jsem zvědav, co se ještě dozvíme. Proseprino?“
„Ano?“
„Můžeš najít na tom jejich Internetu mapy a podívat se, kde je ta Česká republika, ta Čečenská republika a jaký je mezi nimi rozdíl?“
Proseprina jen přikývla a usedla ke komunikátoru, zatímco ostatní členové posádky sledují další pokračování Lukášova a Gwenina dobrodružství.
„… tak Čečenská republika je v Asii, kdežto Česká republika je ve Střední Evropě – a dokonce člen NATO! Jak sis vůbec mohl dovolit mě bezdůvodně napadnout? Mě, občanku Spojených států, příslušnici US Army?!“
„Coooo? Příslušnice US Army – a nezná zeměpis? Ty cvičená opice! Ty kdybys měla zasahovat v Čečně, tak bys byla schopna rozbombardovat ‚omylem‘ Česko, protože by ti to bylo jedno!“
Další dvě rány přes genitálie Lukáše znovu ‚umravnily‘.
„To máš za tu cvičenou opici, grázle! Tak – a teď: Jak ses sem dostal?“
„Nevím… to zařizovala Theresa Rayenová…“
„Která Theresa Rayenová?“
„Která, která! Ta bývalá členka diplomatického sboru u mimozemšťanů, přece!“
Svou odpovědí si ovšem Lukáš vysloužil další ránu.
„Lžeš, lumpe! Theresa Rayenová je zajatkyně na saharské základně vesmírných přivandrovalců. Ta by se nikdy nesnížila k tomu, aby s nimi spolupracovala. Ann Dylanová to přece mnohokrát opakovala na svých přednáškách, ve svých vystoupeních v televizi i v rádiu. A všechno, co ona tvrdí, je pravda! Tady jsme u mimozemšťanů taky – a opravdu si ze mne udělali dojnou krávu přesně podle Annina popisu! Takže Theresu zřejmě stihl stejný osud. Tu do té špíny nezatahuj!!“
Gwen doprovodila svůj ohnivý proslov na obranu národní hrdinky trpící pod jhem vesmírných vetřelců několika dalšími zvláště ostrými a bolestivými ranami přes Lukášovy genitálie.
„Tak – a teď musím dokončit, co jsem ti slíbila, ty prolhaná kryso!“
Gwen se chopila nádoby s klystýrem a zavedla trysku do Lukášova konečníku.
„Teď si konečně užiješ i toho dalšího, co jsi prováděl mně – abys věděl, jaké to je!“
„Mám to,“ ozvala se v té chvíli Proseprina od komunikátoru. „Tady je ta Čečenská republika… a tady Česká. Jestli si ta samice ta dvě místa plete – a slouží v armádě… tak tedy je to skutečně cvičená opice, v tom má ten nový samec pravdu…“
„Jen aby ses z něj nezcvokla,“ poznamenal doktor Azizill, „cvičené opice jsou všichni!“
„Ach jo… náš veterinář promluvil!“ odsekla Proseprina a vypnula komunikátor, aniž se mohli ostatní členové týmu na mapu podívat. Pak se znovu obrátila k monitoru sledujícímu dění ve vyšetřovně. Gwen právě ucpává Lukášův konečník plastovou zátkou.
„Nu, a dáme se do masáže bříška, co říkáš?“
Lukáš jen zle zakoulel očima.
Ale to už Gwen tiskne jeho naplněné útroby a Lukáš znovu zavyl. Jeho vytí postupně přechází v nářek a nakonec v souvislý řev.
„Vidíš, lumpe! To jsi se mnou prováděl taky – a napumpoval jsi do mě o dvě pinty vody víc, než já do tebe! Ale teď by to chtělo trochu promasírovat varlátka, nemyslíš? Jen ti trochu víc roztáhnu ty nožičky…“
Gwen se jala manipulovat s rozporkou.
„Aúúú… néé, to víc už nééé…“
„Ty padavko! Koukni, jak by to mělo vypadat!“
Gwen se postavila tak, aby ji měl Lukáš v zorném poli, a ‚vysekla‘ vzorový provaz.
„Ale… to já… nedokážu… Nemůžeš mě takhle roztáhnout… to bys mě roz-roztrhla… néé!“
„Nu dobrá. Tak ne. Ale za to…“
Gwen mu bleskově nainstalovala svorky na prsní bradavky a zavěsila mu přes spojovací řetěz nohy. „A teď si užívej jako já před tím…“
Lukáš teď musí držet nohy nahoře sám, protože kdyby se pokusil je položit, pocítil by stejně bolestivý tah na bradavky, jako před hodinou Gwen.
„Mám dojem, že mu nezůstala nic dlužna,“ mne si spokojeně ruce Baal Segul, „a navíc se nám je podařilo pořádně rozhádat. Ti se budou krásně nenávidět! Až ho pak pošleme mezi tu smečku…“
„Líbí? Ano?“ vyptává se Gwen Lukáše prohmatávajíc mu jednou rukou tvrdě varlata a penis, druhou pak naplněné útroby. „Ještě tohle, abych ti nezůstala nic dlužna, a pak se můžeme třeba pomilovat, budeš-li mít ještě chuť!“
V té chvíli mu tvrdě stiskla místo v podbřišku, kde se nalézá močový měchýř, a Lukáš už nevydržel. Pustil před Gwen moč právě tak, jak ona musela před ním. Na rozdíl od Lukáše ovšem Gwen očekávala, co se stane. Před zlatým gejzírem včas uskočila a se zadostiučiněním sleduje, jak Lukáš leže bezmocně na zádech na ‚oltáři‘ skrápí vlastní močí sám sebe. Pak mu ještě provedla důkladnou masáž ostrým proudem studené vody a konečně vytáhla zátku z jeho análního otvoru. Se zadostiučiněním sleduje, jak se lump musí vyprazdňovat přímo před ní.
„Myslím, že s tím divadlem skončíme,“ poznamenal Baal Segul, „stačila ti ta instruktáž, doktore?“
„Ale jistě. Velice inspirativní. Jen co je pravda.“
Nihasa mezitím zneprůhlednila stěny mezi celami a vyšetřovnou. Pak do vyšetřovny vyslala dávku dormizačního záření.
- × - × - × -
„Mám zdravotní dokumentaci těch dvou osob, můj pane!“
„Ano, a jak jsi to provedla?“
„Odpozorovala jsem jejich kódy, můj pane, a pak jsem se pod nimi přihlásila.“
„Skvělá práce, Terry. Ještě mi ji musíš poslat…“
„Pošlu – ale co za to? Vy pořád slibujete…“
„Jak se vůbec opovažuješ mě vydírat!?“ zvýšil Baal Segul na Theresu výhrůžně hlas. „Hleď, ať mám požadovanou dokumentaci okamžitě k dispozici, a nepřej si vědět, co s tebou udělám, jestli neposlechneš!“
„Promiňte, můj pane, ale…“
„Teď pošleš, cos zjistila. Do té doby s tebou přerušuji veškeré styky – a neopovažuj se mi odporovat. Konec!“
Theresa poslušně odeslala zdravotní dokumentaci Sličných Akvabel na adresu udanou Baalem Segulem pár sekund před tím, než po ní převzal službu poručík Brandon.
Autor: © Éósforos, 2008–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah