Kurupuri je duch pralesů, je to cosi děsného, cosi zlovolného, je to něco, čemu se člověk musí vyhýbat. Nikdo z Indiánů nedokáže popsat jeho podobu ani podstatu, ale samo jméno Kurupuri šíří hrůzu po obou březích Amazonky.
Sir Arthur Conan Doyle
Ztracený svět
Uprostřed amazonského pralesa, tam, kde se brazilsko-venezuelská hranice láme v ostrém úhlu k jihu, tyčí se do výše přes 200 metrů nepřístupná stolová hora jménem Kurupira. Sem Indiáni z kmene Waika umístili sídlo děsivého pralesního démona zvaného Kurupuri. Kdo se k hoře jen přiblíží, nemůže si být jist svým životem…
Jsme uprostřed divočiny zvané o inferno verde – zelené peklo. Území nádherných orchidejí, zlata, drahých kamenů – ale i jedovatých hadů a hmyzu, leopardů, kajmanů, piraň a dalších zákeřných nebezpečí. Jsme na území, které je sice pod jurisdikcí brazilské vlády, ale kde i přesto vládnou zákony džungle, kde kvete otroctví, obchod se ženami, pěstování a distribuce drog, těžba dřeva zákonem chráněných stromů a další příšerné zločiny vůči lidem i přírodě. Kde se pořádají hony na mladé indiánské dívky, které jsou pak prodávány jako otrokyně do nevěstinců pobřežních měst. Tam si s nimi ‚užívají‘ zákazníci z USA, Evropy i Japonska. Tam si tito ‚zákazníci‘ kupují módní doplňky z kůží chráněných kajmanů. Tam se jako ‚suvenýry‘ dají koupit zvláštním způsobem preparované lebky Indiánů. Za tím účelem jsou příslušníci indiánských kmenů upláceni různými ‚podnikateli‘, aby proti sobě válčili a tyto ‚suvenýry‘ pak vyráběli z lebek poražených nepřátel. Titíž ‚podnikatelé‘ pak užívají těchto ohavných artefaktů jako argumentů k dokazování toho, že brazilští Indiáni jsou divoši, necivilizovatelní barbaři a ukrutníci. Jejich ‚zákazníci‘ jsou možná titíž lidé, kteří horují pro nastolení ‚lidských práv‘ na Kubě, v Bělorusku, Číně a podobně… Myslí-li stejný druh ‚lidských práv‘ jako v brazilském pralese…
A Fundaçăo Nacional do Índio – FUNAI (Národní nadace pro Indiány) – je brazilská vládní agentura na ochranu Indiánů a jejich kultury. Spadá pod správu ministerstva spravedlnosti. Agentura zajišťuje – nebo aspoň má zajišťovat – ochranu rezervací před lidmi, kteří by tam mohli zavléci nakažlivé choroby, kteří by chtěli zneužívat tamního lidského potenciálu či přírodního bohatství ve svůj soukromý prospěch, před lidmi, kteří by chtěli…
Každý, kdo má zájem o vstup na území některé indiánské rezervace, by měl požádat o svolení ke vstupu FUNAI – na základě zdůvodnění, proč chce tu kterou rezervaci navštívit. To by všechno bylo moc hezké, ale praxi jsem vylíčil výše (tedy aspoň podle cestopisů).
Ovšem – stolová hora (meseta, tepuí) Kurupira opravdu skrývá záhadná tajemství. Jaká? Může to být cokoliv od rezervace druhohorní flóry a fauny přes existenci jiných inteligentních tvorů mimo druh homo sapiens až po základnu mimozemské civilizace, či vstupní brána do mimoprostoru nebo jiného vesmíru… Co o tom svědčí?
Svědectví účastníků výprav do této oblasti před polovinou osmdesátých let 20. století: Záhadní tvorové podobní druhohorním ptakoještěrům, náhodně se objevující a opět mizející skalní chodby v nitru hory a další.
Nečekaná a záhadná rozhodnutí brazilských úřadu od poloviny osmdesátých let: Zpřísnění podmínek vstupu na území kolem mesety v naprosto nesmyslném rozsahu. Dokonce byla zrušena několikamiliardová investice do dokončení rozestavěné dálnice Perimetral Norte. Od roku 1985 se objevují úmyslně změněné mapy této oblasti. Pracovník Národního muzea v Rio de Janeiru, Ruy Alves, komentoval roku 2004 celou problematiku asi takto (parafrázuji):
Celá oblast je přísně střežena armádou a získat povolení od FUNAI je skoro nemožné. Například pro přírodovědce platí nařízení, že do žádosti o vstup musí uvést, které druhy přírodnin chtějí zkoumat a sbírat. U hmyzu musí dokonce uvést, zda míní sbírat dospělce, kukly či larvy, u rostlin, zda pro herbář nebo semena. Tím je v podstatě zamezeno tomu, aby nějaký vědec mohl přinést a zveřejnit popis nějakého nového živočišného či rostlinného druhu. Jedinou výjimkou jsou členové americké výzkumné skupiny Steyermark, Berry, Holst. Ti si tam mohou sbírat, co chtějí a ačkoliv je vývoz přírodnin ze země zakázán, oni všechny své objevy bez zábran odvážejí do USA. To vše na popud ‚amerických nevládních organizací pro ochranu Indiánů‘! Je však veřejným tajemstvím, že se jedná o složky amerických tajných služeb, Američané si koupili nejen FUNAI, ale i brazilskou vládu…
Ze zdroje blízkého brazilskému ministerstvu obrany dále vyplývá, že brazilské jednotky střežící oblast mesety podléhají americkým velitelům a posádky strážních vrtulníků jsou čistě americké. Vrtulníky jsou vyzbrojeny nejmodernější technikou a každé letadlo, které by se pokusilo do těchto míst ilegálně proniknout, je bez varování sestřeleno.
Proč asi?
Autor: © Éósforos, 2008–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah