Andy se znovu probudil. Tentokrát má možnost sledovat trochu větší prostor, než minule. Záhadná zelená mlha ustoupila poněkud do pozadí, ale přesto je od ní dobře vidět, protože představuje jediný zdroj difúzního světla v prostoru. To si Andy uvědomil v momentě, když zjistil, že nevrhá nikde žádný stín. Ačkoliv mlha ustoupila, je i nadále všude kolem něj – vlevo, vpravo, vpředu, vzadu, nahoře i dole. Andy má neustále zvláštní pocit volnosti, lehkosti – jako by se volně vznášel v prostoru.
Po chvíli však zjišťuje, že se s mlhou přece jen něco děje – v jednom směru se začala vzdouvat proti němu. Pokusil se couvnout – ale pohyby, kterými se toho snaží dosáhnout, jsou naprosto neúčinné. Zvětšující se ‚boule‘ v mlze mu teď slouží jako jediný orientační bod, takže on sám se buď nehýbe z místa, nebo se k němu výduť v mlze blíží stejnou rychlostí, jakou on ustupuje.
Ale na uvažování není čas. Vydutá část se utrhla od zbytku mlhy a naprosto se osamostatnila. Vzápětí se její tvar začíná měnit z kulového v elipsoidní a neustále se protahuje. Po chvíli Andy zjišťuje, že se utržený kus mlhy začíná formovat do tvaru ženské postavy.
„Gwen!“
Andy promluvil poprvé od doby, kdy se ocitl zcela nahý a bez prostředků v zajetí zelené mlhy, a zděsil se. Jeho hlas zní nepřirozeně, dutě, jako by mluvil do prázdné sklenice přitisknuté na ústa.
„Gwen!“
Andy znovu volá jméno své partnerky, domnívaje se, že je to ona, kdo se skrývá v mlžném závoji. Ale žádné odpovědi se nedočkal. Zato se udál další podivný zázrak: Mlžný závoj halící ženskou postavu se začíná protrhávat. Rozevírá se odshora i odspoda a jeho cáry jsou vsávány okolní mlhou. Po chvíli se před jeho očima objevila … socha! Socha ženy z bílého mramoru. Nádherná, naturalistická, smyslná. Andy se pokouší k ní přiblížit. Jde to! Nebo se spíš ona přibližuje k němu? Možná, že se k sobě blíží navzájem… To nedokáže v tomto podivném prostředí odhadnout. Přibližují se k sobě pomalu, ale viditelně. Už jen tři stopy, dvě, jedna. Andy je připraven na dotek studeného kamene na svém nahém těle, ale první kontakt mu téměř vyrazil dech! Narazil na teplou, měkkou, jemnou pokožku. Vzápětí pocítil, jak mu náhlým vzrušením tvrdne penis…
To není socha… To je žena z masa a krve! Andy začíná mít hrůzu z její smrtelné bledosti. Ale kdyby byla mrtvá … to by zase nebyla tak příjemně teplá. Je zmaten!
Na další úvahy však opět nezbývá čas. Záhadná žena vztáhla plynulým pohybem paži a přitiskla si jeho hlavu na prsa – tak, aby se její bradavka dostala do jeho úst. Instinktivně začal sát… a v ústech cítí sladkou chuť čehosi, co vytéká ženě z prsu. V té chvíli si uvědomil hlad i žízeň a saje jako o závod. Zároveň mechanicky přejíždí rukama po ženině těle a zjišťuje, že tady přece jen něco nehraje. Její tělo je měkké a vláčné. Ani při silnějším stisku nedokáže nahmatat žádnou kost.
Nesmysl! Tělo bez kostí – jak by drželo pohromadě? Jeho ruka přejíždí záda ženy a snaží se vyhmatat žebra. Nejsou… Neexistují… Nesměle se dotkl jejího druhého prsu. Stiskl ho. Bradavky vystříkla teplá tekutina. Čirá. Andy pochopil, že to, co tak usilovně saje, není mléko a že před ním nestojí žena – je to jen nějaká figurína.
Ale tekutina, která jí vytéká z prsou, je velice lahodná. Andy začal sát z druhého prsu a uvědomuje si, že se chuť tekutiny poněkud změnila. Jak? Je něčím okořeněná… Andy se pokusil jen ze zvědavosti do bradavky kousnout. Jemná elektrická rána mu na chvíli způsobila křeč obličejových svalů. Když se vzpamatoval, zjistil, že objekt jeho zájmu zmizel…
- × - × - × -
„Sameček i samička už budou zcela imunizováni,“ pochvaluje si Nihasa sledujíc na monitoru výsledky posledních testů jejich výměšků. „Posloucháš mě vůbec?“
„Ale ano, samozřejmě, že tě poslouchám,“ ubezpečuje ji doktor Azizill, „jenže … máme pořád potíže s vitalizací šéfa. Pochop přece, že…“
„Já to chápu, doktore. Ale to je technický problém – ne zdravotnický. Tak to nechej na inženýrovi a jeho lidech. Byla bych ti nesmírně vděčná, kdybys zkontroloval tyhle údaje a porovnal je s výsledky testů imunizace členů naší stanice. Zdá se mi, že…“
„To se ti tedy nezdá. To je fakt! Tato součást tamní mikrofauny by mohla v našich řadách nadělat pěknou paseku. Bude nutno oba druhy mikroorganismů zlikvidovat u nich lokálně.“
„Ano, to mě taky napadlo. Protilátky už jsem připravila. Teď jen zbývá vymyslet způsob, jak je do nich vpravit,“ uvažuje Nihasa nahlas.
„Nejúčinnější by bylo zavedení irigátoru do močového měchýře a udělat výplach. Navrhuji pojmout to jako rituální obřad, abychom vzbudili respekt.“
„Pokud jsou stejně pověrčiví jako jejich předchůdci, které jsme zkoumali a vytěžovali před svou hibernací, tak by to mělo opravdu něco do sebe,“ posuzuje Nihasa kvalifikovaně doktorův nápad, „ale jestli ne, tak…“
„… tak i přesto dosáhneme svého cíle,“ přerušil Azizill Nihasinu úvahu, „protože silovému poli vzdorovat nedokáží. O tom jsme se už přesvědčili.“
„Dobře, jak je panu doktorovi libo. Když mi Verdelet půjčí jednoho technika, aby příslušně upravil feminellu…“
„Obě feminelly,“ opravil Azizill Nihasu. „Aby měl ten rituál význam, musí být proceduře podrobeni oba současně a musí při tom na sebe navzájem vidět.“
„To je pravda. Co myslíš, že bude výhodnější? Zviditelnit je navzájem už teď, aby mohli spolu komunikovat, nebo až v momentě, kdy budeme připraveni k provedení zákroku?“
„Na tom až tak moc nezáleží,“ medituje Azizill, „navrhuji zviditelnit je navzájem hned. Stejně potřebujeme nutně jazykový materiál – a ten nám v izolaci neposkytnou. Nejlépe by bylo, abys je dala dohromady už teď – při třetím probuzení.“
- × - × - × -
„Pane kapitáne, ta proklatá mlha nám nedovolí, abychom zjistili, co se skrývá za tou vyraženou částí skály. Podařilo se nám jen přiblížit k hranici sutin a sebrat pár úlomků. Hardy tvrdí, že se jedná o geologicky mnohem mladší materiál, než je skála tvořící horu.“
„Cože!?“
„Jinými slovy,“ vkládá se geolog Hardy do hovoru, „to, co nálož vyrazila, není kompaktní součást skály. Ta je druhohorního původu, kdežto tyhle úlomky připomínají spíš náš beton nebo tak něco podobného. Rozhodně to ale nevzniklo současně s touhle skálou!“
- × - × - × -
Zelená mlha se začíná opět podivně vlnit. Andy očekává, že se zjeví ona podivná figurína lepých ženských tvarů, z jejíchž prsou prýští životodárná tekutina, jenže tehdy se mlha vzdula, kus se jí utrhl a pak se začal formovat v ženskou postavu. Teď se ovšem děje něco opačného – mlha před ním ustupuje do stran…
Náhle se vzduch projasnil, mlha ustoupila do pozadí a v nově vzniklém prostoru…
„Gwen!“
„Andy!“
Oba se snaží zakrýt si rukama choulostivé oblasti svých nahých těl, protože k intimnostem zatím ve svém vztahu nedospěli, ale nejde to. Mohou sice rukama i nohama hýbat, ale jen v omezeném prostoru.
„Kde to jsme? Co se to s námi stalo?“
Obě otázky splynuly z jejich rtů současně a skoro unisono.
„Nevím,“ pronáší rozpačitě Gwen. „Najednou se mi v té jeskyni zatočila hlava, pak jsem se začala někam jako propadat, cítila jsem, jako bys mě chtěl zachytit, a pak jsem zřejmě upadla do bezvědomí. Když jsem přišla k sobě, zjistila jsem, že nemám nic. Naprosto nic – šaty, boty, prádlo, hodinky, kapesní počítač, satelitní telefon, brašna s výbavou – všechno zmizelo! Dokonce i můj prstýnek a náušnice.“
„Tak jsme na tom stejně,“ povzdechl si Andy, „jenom já jsem se domníval, že když jsem upadal do bezvědomí, tak jsi zachytila ty mne…“
„Těžko jsme se mohli zachytit navzájem…“ poznamenala zamyšleně Gwen.
Oba bezradně zmlkli a hledí na sebe navzájem. Nic jiného jim ani nezbývá. Vznášejí se v silovém poli, jejich pohybové možnosti jsou omezené, o čemž mají konečně možnost se přesvědčit. Ať pohybují rukama či nohama jakkoliv, nepřibližují se ani se nevzdalují.
Andy zamyšleně přejel očima Gweninu postavu shora dolů a zase zpět. Pak ho něco upoutalo:
„Gwen, uvažovala jsi o tom, kde je vlastně ‚nahoře‘ a kde ‚dole‘? Já mám pořád pocit, že visím volně v prostoru a že se ten směr mění spíš podle mých představ, než aby byl stabilní podle fyzikálních zákonů.“
„Proč ses na mě při tom tak podíval,“ poznamenala dívka místo odpovědi, postřehnuvši poručíkův pohled.
„Promiň, Gwen,“ poznamenal Andy tiše na svou omluvu, „ale nějak jsem neměl příležitost uvědomit si, jak jsi krásná… Ta šeredná uniforma…“
„Přivádíš mě do rozpaků, Andy,“ odpověděla Gwen s výčitkou v hlase a začervenala se. „Ostatně – co to má co společného s fyzikálním prostředím, ve kterém se nacházíme?!“
„Hodně, Gwen,“ oponuje poručík. „Když se totiž podívám na tvá prsa…“
„No dovolte, pane poručíku…!“
Pohoršená dívka podvědomě přepnula na oficiální tón a pokusila se znovu zakrýt si intimní partie svého nahého těla rukama. Opět se přesvědčila, že to nejde a cítí, že ji polévá horko. Zavřela oči.
„Nechej mě domluvit, Gwen,“ promlouvá k ní poručík naléhavě. „Chtěl jsem jen upozornit na skutečnost, že tvá prsa směřují spíš vzhůru, jako by na ně gravitační zrychlení působilo odněkud shora – či lépe řečeno – ve směru, kde máš hlavu, protože o pojmech jako je ‚nahoře‘ či ‚dole‘ nemůže být za těchto okolností řeč.“
Gwen přece jen otevřela oči a sklonila hlavu, aby se přesvědčila o pravdivosti poručíkových slov.
„Hmm, to máte pravdu, poručíku… tedy Andy … Promiň, že jsem na tebe tak vyjela. Myslela jsem…“
Co si Gwen myslela, se Andy už nedozvěděl, protože v té chvíli se mlha proti každému z nich zase vzdula, kus se jí utrhl a začal se formovat v ženskou postavu.
„Zajímavý způsob výživy,“ stačil ještě Andy poznamenat, než se ho podivná bytost zmocnila.
Jenže tentokrát se stalo trochu něco jiného než minule. Andyho nohy jsou roztaženy od sebe silovým polem a podivná figura se zmocňuje jeho penisu. Vzápětí je jeho pohled fixován na Gwen, jejíž nohy jsou také roztaženy široko od sebe a druhá figurína jí rozevírá stydké pysky.
„Andy!!“
Jenže Andy není schopen pohybu ani odporu, stejně jako jeho družka. Cítí, že mu jemná sonda proniká močovou trubicí až do měchýře, a Gwen se zřejmě děje stejné příkoří. Pak už z něj nekontrolovatelně odtéká moč volně do prostoru. Andy je schopen sledovat zlatožlutý paprsek až k okraji zelené mlhy. Najednou si uvědomil, že sonda je dvojitá. Jedno rameno mu volně visí z penisu, druhé vede … ach, hrůza!! – do míst, kde by měla mít figurína ‚vagínu‘. A teď, když je jeho měchýř úplně prázdný, figurína volný konec zaškrtila a on cítí, jak mu do měchýře pod tlakem cosi pumpuje!
Tlak v měchýři už je skoro nesnesitelný… Po chvíli, která se zdá Andymu nekonečná, figurína uvolňuje zaškrcení a z volného konce stříká čirá kapalina. Sleduje tutéž cestu, jako před tím jeho vypuštěná moč. Pohled na Gwen mu potvrzuje, že i dívka je podrobována téže prapodivné proceduře.
- × - × - × -
„Vítám tě, šéfe,“ raduje se inženýr Verdelet nad otevřeným sarkofágem Baala Segula, spal jsi nejdéle ze všech!“
„Tedy, inženýre, jsem potěšen, že jste se k tomuto kroku konečně rozhoupali,“ odpovídá Baal Segul místo pozdravu. Z jeho hlasu je cítit sarkastický tón. „Proč jste mě neprobudili mezi prvními podle regulí?“
„Je mi líto, šéfe, ale museli jsme odstranit poruchu řídící jednotky sarkofágu. Stejně se zase až tak moc nestalo. Tedy… stalo! Selhal vitalizační automat…“
„Cože??!!“
„Selhal vitalizační automat,“ opakuje mechanicky inženýr Verdelet, „a probudili nás až náhodně sem vniknuvší vetřelci…“
„Hezké, inženýre! Opravdu moc hezké… A jak dlouho jsme spali?“
„Asi tři tisíce oběhů planety, šéfe. Zatím to nemáme přesně určeno, protože jsme se museli postarat o vetřelce, o ochranu, o imunizaci, o ten zatracený sarkofág, ve kterém…“
„Ve kterém jsem se ausgerechnet nalézal zrovna já sám osobně! Že?“
„Nu, právě…“
Baal Segul loupl po inženýrovi zle očima. Pak mátožnými pohyby opustil sarkofág a rozhlédl se po místnosti.
„Opravdu jste mě probudili až jako posledního! Tedy, Verdelete…“
„Klid, Seggi, klid. Podívej, jak vypadáme! Jako kdybychom vstali z hrobu…“
„Už zase začínáš? Neříkej mi ‚Seggi‘ – víš, že to nesnáším! A navíc ještě v situaci, kdy bys mi měl vysvětlit, jak je možné, že…“
„Klid, šéfe. Zatím není čas k bádání nad porouchaným automatem – zvlášť tedy, když ho zase delší čas nebudeme potřebovat. Teď se staráme především o imunizaci – naši i dvou vetřelců, kteří sem pronikli a které teď držíme v karanténní komoře. A taky o ochranu přechodového turniketu, protože ti dva – jak se aspoň zdá – jsou členy větší smečky. Jejich kumpáni se chovají dost nebezpečně – tedy aspoň v porovnání s těmi, které jsme měli k dispozici před hibernací.“
„V jakém smyslu nebezpečně?“
Verdelet místo odpovědi promítl Baalu Segulovi záznam výbuchu nálože a rozpadu kamuflované skalní stěny před vnějšími dveřmi hlavního turniketu.
„Hmm, použití hrubé síly… To nebylo zdejšímu tvorstvu nikdy cizí. Ale… poslyš, inženýre, jak vlastně došlo ke spuštění vitalizace? Domníval jsem se, že ti dva vetřelci, o kterých…“
„Ovladač nouzového spouštěcího mechanismu byl vyveden do zadní jeskyně, tam, kde je karanténní přechodová komora. Když se Nihasa probudila – jako první – a zjistila, jak k vitalizaci vlastně došlo, bylo její první starostí zadržet vetřelce v této komoře a samozřejmě demontáž nouzového vitalizačního ovladače.“
„Dobře, Verdelete, vidím, že zatím probíhá všechno v normě. Teď bych se rád seznámil se zajatými vetřelci a také musíme provést důkladný průzkum okolí základny, abychom věděli, s kým vlastně máme tu čest.“
„Samozřejmě, šéfe. Teď, když naši technici nebudou muset řešit problém řídící jednotky sarkofágu…“
„Dobře, dobře, chápu. Všechno zdržení jsem zavinil já… ano, uznávám…“
„No tak, Seggi…“
„Už zase začínáš, inženýre?“
Baal Segul jen beznadějně mávl rukou a vyrazil ven z hibernační místnosti. Jeho kroky směřují k Nihasině laboratoři, kde je zajištěno spojení s karanténní komorou.
- × - × - × -
Konečně obě figuríny – téměř současně – vytáhly sondy z útrob svých ‚svěřenců‘ a zmizely v hloubi zelené mlhy.
„Co to bylo…?“ vydechla Gwen třesoucím se hlasem.
„Nevím,“ odpovídá Andy tiše, ale zrovna příjemné to nebylo. Moc by mě zajímalo, co s námi bude dál.“
„Obávám se,“ poznamenává Gwen ponuře, „že jsme na doživotí odsouzeni vznášet se volně v prostoru, nemít pevnou půdu pod nohama, nemít nic, ale vůbec, naprosto nic – a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta. Jen tak mimochodem, Andy – co se týče mých prsou, uvědomuji si, že mi je zespodu něco podepírá, jako bych měla podprsenku, ale při tom necítím žádný tah na ramena. Ostatně – něco podobného se děje s tvým penisem… Asi nám stejně nezbude nic jiného, než zkoumat zdejší podivné fyzikální prostředí pomocí intimních partií svých těl.“
Gwen zmlkla a její tvář znovu polil ruměnec.
- × - × - × -
„Jazyk, kterým se ti dva domlouvají, mi připomíná velice vzdáleně něco, čím se dorozumívaly kmeny na pevnině východně od nás – i když tedy za 3000 oběhů musel ten jazyk prodělat značný vývoj, smísit se s dalšími, přebírat slovní zásobu a podobně,“ sděluje Proseprina, lingvistka stanice. „Zatím se ale baví o podivném prostředí, ve kterém jsou umístěni. A taky je podivné, že jména některých částí svých těl tabuizují a jsou-li už nuceni je vyslovit nebo se o nich dokonce bavit, zaznamenávají naše přístroje zvýšení tlaku jejich krve, zvýšení tepu srdce a další zajímavé fyziologické úkazy. Obávám se však, že v tomto izolovaném prostředí s jejich pomocí náš slovník těžko rozšíříme.“
„Mám nápad,“ ozval se jeden z techniků, který právě prováděl úpravy na jedné z feminell, „zdá se totiž, že některé z těch předmětů, které jsme jim zabavili, slouží k elektromagnetické komunikaci. Kdybychom propátrali éter a pokusili se zjistit, zda už jsou schopni vysílat pro veřejnost…“
„Tak na co čekáš? Pusť se do toho,“ přerušil ho Verdelet netrpělivě, „to je skutečně možnost, která by nám mohla usnadnit cestu k cíli.“
…
„Mám to!“
Technik přepnul zvuk ze sluchátek na reproduktor v Nihasině laboratoři prostorem se ozvaly zvuky lidské řeči.
„To ale není přesně ono,“ poznamenala Proseprina vyslechnuvši delší pasáž. Sice je mi to srozumitelné, ale kdybychom k nim měli tímto jazykem promlouvat, obávám se, že oni by…“
„A co tohle?“ Technik pomalu projíždí pásmo a ladí další stanici.
„To taky není ono, to je spíš podobné tomu předchozímu…“
Ale technik se nevzdává. Předvádí Proseprině postupně portugalštinu, španělštinu, francouzštinu… aymarštinu a kečuánštinu zavrhl sám, protože mu až moc připomínají jazyky, kterými mluvili lidé zkoumaní expedicí před 3000 roky. Konečně narazil na angličtinu.
„Výborně! To je ono,“ raduje se Proseprina, „tímhle oni mluví!“
Baal Segul se zaposlouchal do zpráv o počasí, které daná stanice právě vysílá.
„Podívejme. Zdá se, že si tu potrpí na šarlatány. Pochybuji, že jim ta předpověď vyjde.“
- × - × - × -
„Pane kapitáne! Pane kapitáne…“
Kapitán pohlédl do vyděšených očí udýchaného vojáka. „Co se vám stalo, chlape?“
„Pane ka…“
„No tak dost. Umíš říci také něco jiného?“
„Pane ka… Tam… tam – někdo mluví! Dunivý hlas se ozývá z ústí chodby…“
Vzápětí ke skále vyrážejí všichni, kteří jsou na doslech vyděšeného vojáka.
“… there is Baal Segul speaking, repeat, Baal Segul speaking…”
„Hovoří k nám Baal Segul… Kdo to je…“
„Pekelník…“ pronesl ponurým hlasem Henry Chaser, polní kurát provázející výpravu.
- × - × - × -
„Asi jsem na ně neudělal zrovna dobrý dojem,“ posteskl si Baal Segul, vida, že po jeho prvních pronesených slovech se smečka urychleně stáhla dál od ústí jeskyně.
„Uvidíme, šéfe, jak zareagují zajaté exempláře,“ poznamenal inženýr Verdelet.
„V žádném případě! Ten párek zatím oslovovat nebudeme,“ zchladil inženýrovo nadšení Baal Segul. „Poslouží nám nejprve k pozorování, testování a odposlouchávání. Nesmí vědět, že jsme schopni porozumět jejich řeči!“
„I když právě jim vděčíme za své probuzení?“
„I přes to! Je to totiž jediný pár,“ zdůvodňuje své rozhodnutí Baal Segul, „všichni ostatní členové té smečky jsou samci.“
„Šéf má pravdu,“ poznamenává Nihasa. „Jenom by bylo dobré stanovit nějaký postup těch pozorování a testů, abych mohla…“
„Samozřejmě. Podle posledních analýz, které jste mi předvedli, byl imunizační proces úspěšně završen. Ubytujeme je tedy v pozorovací cele, ve které budou panovat fyzikální podmínky a zákony, na které jsou zvyklí. Cela bude samoobslužná. V případě potřeby můžeme zasáhnout pomocí feminelly. Po několika dnech aklimatizace je s doktorem Azizillem podrobíte důkladným prohlídkám, na jejichž základě bychom je mohli začít biologicky vytěžovat. Navážeme na výzkumy, se kterými jsme před 3000 oběhy skončili. A já budu muset vymyslet způsob, jak zaujmout zbytek smečky venku. Musíme za každou cenu zjistit, co všechno o nás vědí, jaké mají úmysly, a pak je motivovat tak, aby konali v náš prospěch.“
- × - × - × -
Gwen se probudila a udiveně se rozhlédla. Leží na pohodlném ergonomickém lůžku, ale bez jakýchkoliv lůžkovin – žádný polštář, žádná přikrývka. A ona sama je úplně nahá. Posadila se. Ve chvíli, kdy se její bosé nohy dotkly podlahy, zalilo celý prostor jasné světlo přicházející shora, od stropu. Gwen zjistila, že se nalézá v poměrně velké místnosti pravidelného šestiúhelníkového půdorysu.
Vstala a pokusila se udělat několik kroků. Jde to. Během jejího spánku se fyzikální poměry zázračně znormalizovaly. Otočila se a uviděla druhé lůžko u sousední stěny. Na něm leží poručík Andy. Je také úplně nahý a zatím ještě spí.
Gwen se pustila do průzkumu místnosti. Hledá především nějaké dveře nebo okna, ale stěny se zdají být jednolité, bez jakýchkoliv spár, které by aspoň naznačovaly, kde se nalézá nějaký vstupní otvor. Celé dvě stěny tvoří zrcadlo, ve kterém Gwen vidí úplně celou místnost. Vedle další stěny objevila stůl a dvě židle – nebo lépe dvě vyklápěcí křesla – ale opravdu luxusní, ergonomická a pohodlná. Během svého průzkumu dívka zjistila, že veškerý nábytek je pevně ukotven a nelze s ním hýbat – natož ho stěhovat. U poslední stěny je instalováno kompletní hygienické zařízení – umyvadlo, záchod a sprcha. Gwen zjišťuje, že místnost je jediný celek, který není nikde přepažen – ani hygienické zařízení nelze od zbytku místnosti nijak izolovat. Ulevila si na záchodové míse a zamyšlena vstoupila do prostoru sprchy, když vtom ji jakýsi neviditelný mechanismus uchopil za ruce i za nohy. Její ruce zvednuty do výšky a současně nohy roztaženy daleko od sebe. Gwen se zase na chvíli cítí jako v onom zvláštním fyzikálním prostředí, ve kterém strávila několik předchozích dní. Vzápětí ji polil proud příjemně teplé vody. Mechanismus otáčí jejím tělem a ona cítí, jak jí něco důkladně mydlí, až je celá pokryta hustou pěnou. Další proud vody mýdlo smývá a bez varování následuje sprcha ledovou vodou. Gwen vykřikla leknutím, ale nakonec zjistila, že je to docela příjemné.
Její výkřik však probudil Andyho, který se posadil na svém lůžku a s výrazem údivu se rozhlíží po místnosti. Vzápětí spatřil Gwen, která je právě podrobována důkladné vodní masáži.
„Dobré ráno, Gwen…“
V té chvíli mechanismus natočil dívku čelem k Andymu. Ta se opět pokusila zakrýt rukama svou nahotu, ale mechanismus drží všechny její končetiny roztažené. Teprve po dalších čtyřech velmi pomalých otočkách, kdy je její tělo osušováno proudem horkého vzduchu, sevření jejích rukou i nohou povolilo a dívce dovoleno prostor sprchy opustit.
„Kde to jsme?“
„Nevím, Andy,“ odpovídá rozpačitě dívka, zakrývajíc si jednou rukou klín a druhou prsa. „Probudila jsem se chvíli před tebou a trochu jsem to tu prozkoumala. Jsme v nějaké záhadné místnosti bez dveří, všechen nábytek je pevně fixován v podlaze a ve stěnách, nelze ho stěhovat ani s ním hýbat. Je tady sice k dispozici záchod a sprcha – ale jak sám vidíš, neexistuje tu žádné soukromí. Sprcha tě ‚zatkne‘ a nepustí tě, dokud ti neprovede úplnou očistu včetně důkladné vodní masáže. Sice mě to docela polekalo, ale je to velice příjemné.“
„Dobře, tak si to taky vyzkouším,“ rozhodl se Andy, vstal a vykročil směrem k dívce, aniž by se nějak pokoušel svou nahotu zakrývat. Gwen mu zmateně ustoupila z cesty a posadila se na své lůžko. Andy se uvelebil na záchodové míse a Gwen od něj odvrátila svůj pohled. Sklonila hlavu a jala se přemýšlet o nově vzniklé situaci.
Jsme tu sami dva v jediné místnosti, bez prostředků, bez oděvu… To zakrývání se rukama asi nebude mít smysl, a abychom k sobě byli neustále otočeni zády… Hrozná představa. Konec konců – už asi stejně nemáme před sebou co skrývat, protože v minulých dnech jsme byli nuceni dívat se na sebe neustále a rukama jsme skoro hýbat nemohli. Asi to vzdám…
Po chvíli se tedy zase otočila k Andymu, který je právě ‚v zajetí‘ sprchy, a ruce si položila volně na stehna. Pozoruje, jak její parťák přijímá vodní masáž a jak je vzápětí osušován proudem teplého vzduchu.
„Jak je to tady s jídlem? To jsi zatím nezjistila?“
„Zatím ne. Taky musím něco nechat na tebe,“ odpověděla dívka a kupodivu se i zasmála.
Rovněž i Andy se zasmál, opustil prostor sprchy a zamířil ke stolu. Usadil se do pohodlného křesla, které vyklopil ze stěny, opřel se rukou o desku stolu… a vydechl údivem.
„Gwen, pojď se podívat!“
Dívka vstala ze svého lůžka a přistoupila ke stolu proti Andymu.
„Na co se mám podívat?“
„No přece na ty obrázky…“
„Na obrázky? Kde vidíš jaké obrázky?“
„Tady, na stole přece,“ zvyšuje Andy hlas, jako by chtěl dívku o čemsi přesvědčit.
„Ale já…“
„Víš co? Posaď se vedle mne,“ navrhuje Andy. „Třeba to z druhé strany není vidět.“
Gwen se posadila do sousedního křesla a vtom to uviděla také. Na stolní desce je vyobrazena opravdová hostina. Jedná se zřejmě o reprodukci podobnou hologramu, protože obrázky jsou patrné jen ze strany stolu, kde jsou křesla, a to ještě pod jediným zorným úhlem.
„To vypadá hezky,“ poznamenává Gwen, když se vzpamatovala z překvapení, „ale obrázků se těžko najíme. Mně by pro začátek stačil aspoň ten čaj – nebo co je tady to…“
Sotva se dívka dotkla obrázku, udál se zázrak! Obrázek se zhmotnil a před udivenou dvojicí stojí na stole kouřící konvice s čajem a dva šálky.
„Dobře. A co k němu,“ zeptal se Andy, když se vzpamatoval z překvapení. „Co třeba tenhle nazdobený koláč…“
Vedle šálků a konvice čaje se objevily i dva tácky s naporcovaným ovocným koláčem.
Oba se bez řečí pustili do jídla.
„Nevaří tady špatně,“ žertuje Andy, „ale já si myslím, že už mám docela dost.“
„Já taky,“ přizvukuje Gwen, vstává od stolu a míří k hygienickému zařízení, aby si umyla ruce. Sotva je nastavila nad umyvadlo, neviditelný mechanismus jí je uchopil, namydlil a omyl podobně, jako se stalo jejímu celému tělu ve sprše. Andy následuje jejího příkladu. V momentě, kdy opustil stůl, všechno nádobí i se zbylým jídlem zmizelo.
„Tak, teď jsme najedení, umytí, vysprchovaní – a co bude dál?“
Andy jen bezradně pokrčil rameny. „Nevím, Gwen. To na nás zřejmě nezáleží.“
„Hmm, my tady vlastně nemáme vůbec nic k zábavě ani k práci. Mohli bychom jen ležet, jíst a sprchovat se… Trochu málo, ne?“
Andy se na dívku zkoumavě zahleděl: „Jen tak mimochodem, už jsem ti říkal, jak jsi krásná?“
„Myslím, že ano,“ zapýřila se dívka, „když jsi zkoumal polohu mých prsou tam v tom podivném stavu, jak jsme se nemohli hýbat…“
„Nemohli hýbat – Gwen! Mne něco napadlo. Ono to bylo podobné, jako teď v té sprše. Co myslíš… Kdybychom do té sprchy vstoupili společně – co by se asi tak stalo?“
„Nevím. Chceš to snad zkusit?“
„Proč ne?“
Andy vstal z lůžka, uchopil dívku za ruku a vstoupili do prostoru sprchy současně…
- × - × - × -
„Co jim provedeme,“ ptá se technik Nihasy řídící dění v pozorovací místnosti.
„Nevím, máš nějaký nápad?“
„No, nevím…“
„Co třeba tohle?“
Nihasa se hbitě rozběhla svými prsty po řídící klávesnici a technik s pobaveným výrazem sleduje dění ve sprše vetřelců.
Samec i samice jsou k sobě přitisknuti zády, jejich ruce a nohy rovněž, a jsou společně roztaženi. Vzápětí jsou důkladně promasírováni proudem studené vody. Po několika otočkách jsou k sobě obráceni čelem, samec je silně přitisknut na samiččinu hruď a ostrý proud ledové vody zpracovává zadní části jejich těl.
„Já si myslím,“ směje se Nihasa sledujíc výrazy jejich obličejů, že si s nimi můžeme hrát podle libosti. Tohle je docela zajímavý nápad. Pokaždé, když si sednou ke stolu nebo vstoupí do prostoru hygienického zařízení, provedeme s nimi něco jiného, než budou očekávat. Způsobů, jak je mýt, sprchovat a krmit je spousta. I když… nebudeme to zase s těmi změnami přehánět. Občas ovšem nějakou provedeme – vždycky, když už budou ukolébáni monotónností dění…“
„Tedy, Nihhy,“ poznamenává technik uznale, „nezdá se ti, že je tě na šéfovou laboratoře škoda? Co kdyby ses věnovala filmové režii nebo psaní scénářů?“
„Nevím… Budu o tom uvažovat. Ale teď už je nejvyšší čas, aby tady převzal službu někdo jiný, protože jsem šíleně unavená. Potřebuji se nabít a osprchovat a …“
Výčet jejích tužeb byl přerušen příchodem lingvistky Prosepriny a inženýra Verdeleta.
„Výborně,“ raduje se technik, „máme tady střídání, tak můžeme jít spolu, Nihhy.“
„S radostí…“
Oba odhodili své pracovní pláště do špíny a nazí vyrazili do sprch.
Autor: © Éósforos, 2008–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah