„Ještě že je tu aspoň co jíst,“ poznamenal seržant skládaje u polní kuchyně dvě čerstvě zastřelené kapibary, „a vodu tu taky máme. Jenže bez přístrojů se odtud nedostaneme… a ta zatracená helikoptéra přiletí až za tři týdny…“
„Je to tak, seržante,“ poznamenává kapitán, ale s tím nic nenaděláte. Všechny akumulátory jsou vybité, vysílačka i satelitní telefony jsou k nepotřebě a nám nezbývá než tady tvrdnout. Po Watsonovi a Spearesové se zřejmě slehla zem. Do té jeskyně se dostali, ale tam značky končí hned u vchodu a dál – nic! Ani stopa. Dnes jsem tam poslal další dobře vyzbrojenou pátrací skupinu s obrovskou zásobou pochodní, aby tam vydrželi co nejdéle. Uvědomujete si vůbec, že všechny naše potíže začaly právě jejich zmizením?“
„To … no tedy … ano, pane kapitáne … máte pravdu! Oni zmizeli a nám se vybily všechny akumulátory a baterky!“
- × - × - × -
První setkání Jošuy se spolupracovníky, které zanechal na Zemi a s pozemskými přáteli se koná ve velkém sále Informačního centra SSE. S CPLEN je pochopitelně nastavena videokonference a také je samozřejmé, že Jošua se za několik dní na antarktickou stanici nastěhuje jako do svého hlavního stanu, jako před dvanácti roky.
„Přátelé, už včera jsem měl možnost seznámit se s obrovským objemem prací, který jste za dobu naší nepřítomnosti odvedli, a jsem velmi potěšen, že všechno, co jsme dokázali tehdy nastartovat, se dnes zdárně rozvíjí a rozkvétá.
Ujišťuji vás, že ani my jsme nezaháleli a poznatky získané na Zemi jsme aplikovali v celé Galaxii. Naše děti se zase začaly rodit přirozenou cestou a párů, které se rozhodly přejít na tento způsob reprodukce, přibývá geometrickou řadou.
Ale nerad bych dlouho a zbytečně řečnil. Je před námi ještě mnoho úkolů a já bych si přál, aby byly řešeny stejně úspěšně, jako onen návrat k přirozené reprodukci. Spoléhám na Zemi a na její obyvatele, s jejichž pomocí se nám v neuvěřitelně krátké době podařilo něco, nad čím jsme bádali stovky let.
Avšak zatím dost o práci. Nejprve přistoupím k těm příjemnějším stránkám našeho návratu. Galaktická rada rozhodla vyznamenat řadu z vás – pozemských přátel a spolupracovníků – nejvyššími vyznamenáními…“
- × - × - × -
Lucčiny myšlenky – 23. července
Dnes se Jošua objevil tady, na CPLEN, ve svém ‚hlavním stanu‘ a slavnostní shromáždění ve velkém sále Informačního centra zahájil tím, že nás dekoroval galaktickými vyznamenáními. Všichni, kdo se aktivně podíleli na obnovení přirozené reprodukce mimozemšťanů, obdrželi Řád Mléčné dráhy – já, Nikolka, Jana, Lenka, Xiaolan, Jennifer a řada dalších, mimo jiné i profesor Mámil. Tady na CPLEN se už vlastně jednalo o dokončení ceremoniálu, protože většina vyznamenaných se setkala s Jošuou už na SSE.
A samozřejmě nesmím zapomenout na medaile za statečnost. Ty obdrželi všichni, kdo byli pronásledováni a vězněni tajnými službami za spolupráci s mimozemšťany – tedy vedle nás 36 ‚chovanek‘ internačního tábora – také Jenny, Magda a Sofie; rovněž tak i ti, kdo nám v těžkých chvílích pomáhali – Anthony, Jorge, Mark a další. Ani na našeho milého souseda nabylo zapomenuto. Ostatně – starému pánovi se na SSE velice zalíbilo a dvakrát ročně, vždycky na jaře a na podzim, vyráží na šestitýdenní dovolenou přes náš teleport. Magda se jednou dokonce nechala slyšet, že zřejmě ‚pálí za Myrou‘, za což má od starého pána slíbenou ‚pekelnou pomstu‘ – ale asi to nebude tak žhavé, protože starý pán je mimořádně na SSE – na Myřino pozvání při příležitosti oslav – a včera po oficiální části videokonference s Magdou docela vesele laškovali.
Magda má občas opravdu praštěné nápady. Zrovna dnes odpoledne během rozhovoru s Janou, která je tady na CPLEN, prohlásila, že kdyby ten řád nedostal i Vašík Mámil – a tedy by byl udělen jen děvčatům, tak že by se mohl přesněji jmenovat Řád mléčné žlázy, což vyvolalo u Sally takový záchvat smíchu, že se skoro dusila.
Největší překvapení si však Jošua nechal na samý závěr dnešního slavnostního shromáždění:
„Největším a nejmilejším překvapením pro mne osobně jsou výsledky podrobných genetických výzkumů v Ústřední galaktické laboratoři. Ukázalo se, že biologické materiály jedné osoby odpovídají mým parametrům – tedy pochopitelně s ohledem na pravděpodobný počet generací, které se za dva tisíce let na Zemi vystřídaly. Znamená to, že právě tady a teď mezi námi pobývá moje vlastní pra-pra-…pravnučka! Zatím se nedá zjistit, kolik těch ‚pra-‘ má na začátku toho slova být, ale ať už jich je 80 nebo 110, moje přímá pokrevní příbuzná to je. Nezbývá mi tedy nic jiného, než abych splnil tu velice milou povinnost, na kterou se těším už od chvíle, kdy mi byly výsledky výzkumů sděleny, a tuto dívku vám všem představil.“
Pak následovala chvíle napjatého ticha. Jošua opustil své místo za řečnickým pultem a pomalým krokem prochází sálem. Všechny zraky jsou upřeny na něj. Míří k nám! Minul Nikolku, Míšu a mne… A zastavil se!
Vedle mne sedí jedna z mých nejmilejších kamarádek, moje bývalá osobní sestra – SOFIE!
Tedy Sofie je Jošuovou pravnučkou… Milá, nádherná, skromná Řekyně z Eresu, která dokáže se svým tělem provádět doslova ‚psí kusy‘ – jak nám ostatně předvedla tenkrát, když nás v našem domku přepadl ten lump Brian se svými kumpány.
Sofie se na slavnostní shromáždění dostavila v Evině rouše – jako ostatně většina děvčat – i včetně Míši a Máji. Snad jen Nikolka zůstala se mnou ‚solidární‘ a oblékla se po mém vzoru do velké večerní toalety. To jen mimochodem.
Teď ovšem Jošua nabídl Sofii rámě a odvádí ji s sebou do čela sálu.
„Tento objev,“ prohlásil vzápětí, „mění od základu celý můj život. Mimo úkolů, které máme před sebou všichni, vyvstává přímo přede mnou povinnost pátrat od Sofie zpět do minulosti a pokusit se odhalit historii svého vlastního rodu zde na Zemi.
Na počest tohoto objevu slavnostně vyhlašuji amnestii pro všechny zajatce na SSE. Od této chvíle se stávají našimi hosty.“
Tak! Na SSE jsou toho času pouze dva zajatci – Brandon a Sirk, kterým zbývají čtyři roky do vypršení trestu. Amnestie, jak ji Jošua právě vyhlásil, jim ovšem umožní volný pohyb v areálu stanice. Je to sice hezké gesto, ale já těm dvěma z hloubi duše nedůvěřuji. Znám je až příliš dobře – žila jsem s nimi v Chanabádu dost dlouho na to, abych si neuvědomovala nebezpečí, které nám bude od tohoto momentu z jejich strany hrozit. Asi si s Jošuou promluvím a přesvědčím ho o tom, aby je vzápětí nechal ze stanice deportovat.
- × - × - × -
Cestovní deník – 25. července (Míša)
Slavnosti skončily, většina hostí odcestovala – včetně maminek – a život na CPLEN se vrací do normálních kolejí. Já ty ‚normální koleje‘ ovšem zahajuji hladovkou a pitím projímadla, protože mne zítra čeká vyšetření dělohy. Je to prý zdlouhavé, fyzicky i psychicky náročné. Měly jsme na toto téma včera dlouhé povídání s tetou Janou, která slíbila, že bude těmto vyšetřením asistovat – jak u mne tak i u Máji. Je to dobře, protože ho sama podstoupila a přiznala se, že při něm i omdlela, proto že se s Hillem a Agillem na té asistenci domluvila.
Sofie mi sdělila, že i přes to, za koho ji označil Jošua, zůstane nadále mou osobní sestrou, dokud nenabudu bioenergetické senzitivity. Pak ovšem bude muset plnit jiné úkoly, především pátrat po svých předcích.
- × - × - × -
„Něco tam je, pane kapitáne,“ hlásí spojka, „po dvou dnech se nám podařilo najít takové divně znějící místo – tedy nezní to tak docela dutě, ale přece jen trochu jinak. Pan podporučík žádá o povolení k použití nálože.“
„Dobře – ale před jejím odpálením nikdo nezůstávejte nikde ve skále. Všichni vyjděte úplně ven! Stačí, že už nám zmizeli dva lidé. A taky doufám, že jsou hodně daleko od místa, kde chcete nálož odpálit.“
„Pane kapitáne, v okolí půl míle v přilehlých chodbách není živé duše, Ti dva zmizeli tak záhadně, že…“
„Dobře, dobře,“ přerušil ho kapitán netrpělivě, „použití nálože povoluji za podmínek, které jsem vám právě sdělil. Můžete odejít.“
„Rozkaz, pane kapitáne!“
- × - × - × -
Cestovní deník – 25. července (Pauli)
Dějí se podivné věci! V posledních dvou týdnech se vyskytly případy hromadných sebevražd náboženských fanatiků – členů sekty Řád chrámu Slunce – většina případů se udála v Jižní a Střední Americe v době, kdy řádila ona záhadná magnetická bouře, nebyl možný přenos zpráv a byla ochromena letecká doprava v této oblasti.
Všechny tyto události by šly možná mimo mne, ale maminka, která je jakožto novinářka zvyklá informovat veřejnost o všem, co se v kterém koutě světa ‚šustne‘, mne zásobuje informacemi po každém ‚kojení‘ – Ano, už je to tady, požívám opět mateřské mléko, jelikož je to součást mé přípravna přijetí bioenergetického stimulátoru.
Dnes jsem se sám ze zvědavosti začal zajímat o případy sebevražd náboženských fanatiků a zjistil jsem, že členové Řádu chrámu Slunce jsou v tomto směru nesmírně aktivní a se svými rejdy začali už na sklonku minulého století. Jen několik případů, které jsem v databázích Informačního střediska objevil …
5. října 1994 - Mrtvoly 48 příslušníků Řádu chrámu slunce byly objeveny v západním Švýcarsku. Ve stejné době zahynuli v Kanadě při požáru dva lidé; o den později nalezla kanadská policie další tři mrtvá těla. V čele sekty, která učí, že její členové se po rituální sebevraždě ‚probudí‘ na planetě zvané Sírius, stál údajně kanadský homeopat švýcarského původu Luc Jouret a duchovním a finančním šéfem byl Joseph Di Mambro. Policie nevyloučila ani propojení sekty s mezinárodním obchodem se zbraněmi či praním špinavých peněz.
23. prosince 1995 - Při prohledávání náhorní plošiny masívu Vercors u Grenoblu v jihovýchodní Francii objevili policisté ohořelá těla většiny z 16 pohřešovaných členů sekty Řád chrámu slunce. Mezi mrtvými bylo osm Francouzů a stejný počet Italů.
23. března 1997 - Hasiči přivolaní k požáru v domě, patřícímu členu Řádu chrámu slunce v kanadském městečku St. Casimir, objevili těla tří Francouzek a dvou Švýcarů, kteří spáchali rituální sebevraždu.
V posledních třech týdnech se takových případů objevilo hned 12 – ponejvíce v Brazílii a Venezuele, po jednom pak v Bolívii, Ecuadoru, Kolumbii, Nikaragui, Peru a na některých ostrovech Karibiku. Otázkou je, zda se v té dvanáctce skrývá nějaká symbolika nebo zda bude takových aktů objeveno víc. V každém případě je zvláštní, že se všechny případy udály v oblasti zasažené oním podivným živelným úkazem. Inženýr Hefaistos, který přebral opět velení nad SSE, jeho zástupce Erigyos i technický náměstek Jošuův – Gabriel – intenzivně pátrají po příčinách toho, co se v Jižní Americe stalo, zatímco lékaři v čele s profesorkou Hygieiallou pátrají po tom, zda magnetická bouře nemohla vyvolat i davovou psychózu, která by mohla být příčinou řádění náboženských fanatiků.
- × - × - × -
Doktor Azizill pozorně zkoumá dění v sarkofágu šéfa mise, Baala Segula, zatímco dva technici pod dozorem hlavního inženýra Verdeleta provádějí měření intenzity vitalizačního záření unikajícího mimo prostor jeskyně.
„Mám takový neblahý dojem,“ poznamenal Verdelet temným hlasem, „že veškeré elektrické a elektronické přístroje v širokém okolí musí pěkně vyvádět. Všimli jste si, že akumulátory ve všech přístrojích, které jsme odebrali těm dvěma tam…“ (ukázal směrem ke karanténní komoře) „byly vybité? A jestli to záření uniká nárazově s kolísavou intenzitou už pětadvacátý den, tak bych se ani nedivil, kdyby to ovlivnilo ty … jak říká tady kolega Azizill, ‚inteligentní‘ tvory.
„Já neříkám, že jsou inteligentní,“ ohradil se Azizill, „já jen tvrdím, že jsou jistou formou primitivní inteligence vybaveni, o čemž svědčí už předměty, které jsme u nich našli. Míru jejich inteligence budeme muset nejprve změřit. Ale s největší pravděpodobností se nebude příliš lišit od šamanů těch obyvatel, které jsme měli možnost studovat před svou hibernací.“
„Dobře. Zatím vypneme šéfův vitalizační proces a vyrobíme stínicí generátor, abychom neztráceli zbytečně energii a abychom na sebe neupozorňovali venku. Pak budeme moci pokračovat. Chtěl bych tě požádat, doktore, abys nám dovolil probudit ten páreček z umělého spánku, protože se nemohu dočkat setkání s nimi. Jak daleko jsou imunizační procesy?“
Azizillovy oči zazářily. „Budeme skoro hotovi. Z jejich výměšků se nám podařilo izolovat veškerou mikroflóru i mikrofaunu, Nihasa už má vyrobeny všechny protilátky a zítra, nejpozději pozítří bychom mohli začít s vakcinací. Ale probudit je můžeme už teď. Budeme je pozorovat a odposlouchávat přístrojově. Musíme se naučit jejich řeč a …“
„Zase se učit cizí jazyk! Víš, doktore, že neznám nic nudnějšího? Nešlo by, aby oni se…“
„Inženýre!“ zarazil ho lékař v půlce věty, „uvědom si, že pro nás je hračkou naučit se jazyk těch primitivů. Obráceně je to na dlouhé lokte – byli-li by toho vůbec schopni. Chceme-li se domluvit s primitivy, musíme se přizpůsobit jejich schopnostem. Opačně to obvykle nefunguje. Doufám, že to chápeš při svém vzdělání…“
„Dobře, dobře, tak se do toho pusťte. Jen tak mimochodem – jaký způsob uložení jste použili? Klasický nebo…“
„To zařizovala Nihasa a uložila je do silového pole, podobně jako jsme při hibernaci uloženi my. Je to pro ně pohodlnější, nezpůsobuje to dekubity ani nedokrvení některých tělesných partií. Kdo se ujme řízení jejich vitalizátorů?“
„Já,“ ozval se jeden z techniků.
„Dobře, tak nezapomeň, že je musíš nejprve úplně probudit, pak teprve začít komoru osvětlovat – postupně, jako když svítá a pak se rozednívá. Ne, aby tě napadlo přepnout z úplné tmy na intenzitu denního světla. Mohl bys jim poškodit zrak. Jsou pro nás důležití, a zřejmě jsme jim i zavázáni za to, že jsme se probudili – i když pochybuji o tom, že by si mohli být vědomi toho, co způsobili, byť i jako vetřelci. Proto maximální opatrnost, jasné?“
„Jasné, doktore.“
„Za druhé: I to bdění jim servíruj po dávkách. Na chvíli probudit, pak zase uspat, probudit na delší dobu a tak dále. Teprve po třetím nebo lépe čtvrtém probuzení je nechejte v bdělém stavu celý den.“
„Ano, doktore… Celý den? Tím mám rozumět celou dobu otočení planety?“
„To už pak bude záležet na jejich instinktech a vůli, kdy budou spát a kdy bdít, jasné?“
„Jasné.“
„A za třetí: Doporučuji je nejprve izolovat od sebe, abychom je mohli zpočátku studovat každého samostatně. Dohromady je dáme, až to uznáme za vhodné, ale brzy – během dvou až tří dnů. Potřebujeme, aby spolu mluvili a abychom získali dostatek jazykového materiálu.“
„Ano, doktore, zařídím to.“
„Dobře, a my se pustíme do vitalizace šéfa,“ poznamenal inženýr Verdelet, k druhému technikovi, „nejprve musíme vypočítat parametry stínicího pole a pak… Co se to zase děje?!“
Jeskyní se ozval jekot poplašné sirény.
Inženýr Verdelet umlčel ječící sirénu a zahleděl se na centrální panel. „Došlo k dalšímu narušení, doktore. Tentokrát silou, ale naštěstí nebyl poškozen turniket. Za své však vzalo maskování vnějších dveří přechodové komory. Doporučuji rozšířit viditelné silové pole do vnější jeskyně jako před tím, než jsme byli vitalizováni. To by mělo k dezorientování vetřelců stačit.“
„Jak myslíš, inženýre. Ty jsi odborník,“ odpověděl pobaveně Azizill. „Předpokládám však, že i přes to můžeme začít probouzet ten párek, který dala do karantény Nihasa.“
„Samozřejmě, doktore. Ti nemají na vnější ochranu vliv, ti už jsou v zóně naší přímé působnosti.“
- × - × - × -
„Vítám vás na svobodě, poručíku.“
Brandon se zamračil: „Na svobodě? Thereso, vždyť tady už hnijeme se Sirkem dvanáct let ve vězení. A pokud vím, vy jste tady už osmnáct let. Tomu říkáte svoboda?“
„Já už jsem tu osmnáct let, pravda, ale ne jako vězeň. Jsem tady zaměstnaná…“
„Zaměstnaná? Tak proč jste úplně nahá, když nejste vězeň? Domníval jsem se…“
„Tady je to pro ženy normální, poručíku. Časem si zvyknete.“
„Tedy, Thereso, vy snad šílíte… To jste tak rychle přivykla té jejich úděsné pakultuře?“
„Víte, poručíku, já jsem se zpočátku zdráhala pobíhat tu věčně věků, jak mě pánbůh stvořil, ale časem jsem zjistila, že je to úžasně příjemné a pohodlné…“
„No tedy – potěš pánbůh! Tak ono je to příjemné a pohodlné… I když tedy přiznávám, Thereso, že máte tělíčko opravdu božské. Víte, že jsem si nikdy neuvědomil, jak jste vlastně krásná? Božský pohled na božské stvoření…“
„Děkuji za poklonu, poručíku.“
„Ale, Thereso, abychom neuhýbali od tématu: Co tady vlastně děláte?“
„Kromě dvou hodin služby na dispečinku třikrát týdně… nic moc… Dárkyně biologického materiálu.“
„Tak vy pracujete pro vesmírné vetřelce… Pro teroristy… Dovolte, Thereso – to bych do vás nikdy neřekl!“
„Ale co mi podle vás zbývá, poručíku? Vrátit se domů, abych dopadla jako ta CENZUROVÁNO Moareová? Ta zdrhla, chtěla se vrátit do služby a skončila v kriminále. Nebo Brian – ten se stal obětí dopravní nehody a …“
Thereso, prosím vás, co to melete za nesmysly? Moareová útěk jen předstírala. Ve skutečnosti je s nimi spřažená. Vyžvanila jim spoustu informací podléhajících přísnému utajení – a ty se dokonce dostaly do rukou Číňanům, Rusům a dalším – vlastně se objevily i v médiích. Nedivte se, že dopadla, jak dopadla. Nebýt těch vetřelců, tak skončila před popravčí četou!“
„Dobře, poručíku. Vy tedy myslíte, že kdybych se vrátila – i přes to, že jsem pro mimozemšťany pracovala a oni mě vybavili bioenergetickou senzitivitou…“
„Kdybyste se vrátila vy, Thereso, sdělila příslušným orgánům, že jste obdařena bioenergetickou senzitivitou a dala se k dispozici naším doktorům a vědcům, tak byste se stala národní hrdinkou. To vám mohu garantovat.“
„Hmm, budu o tom přemýšlet, poručíku. Asi by bylo dobré takové kroky pečlivě naplánovat. Ještě si o tom promluvíme.“
- × - × - × -
Cestovní deník – 27. července (Míša)
Včerejší vyšetření dělohy bylo opravdu fyzicky náročné, ale dalo se vydržet. Všichni byli spokojeni s tím, jak statečně jsem se držela – aspoň jak mi potom sdělila teta Jana. Odpolední vyšetření mlékovodů bylo spíše vzrušující. Vzhledem k tomu, že mám prsa opravdu úžasně citlivá, dokázal mi strýček vyšetřit jen 12 hlavních laloků, než jsem dosáhla orgasmu.
Dnes se těmto vyšetřením podrobuje Mája a já celý den odpočívám.
- × - × - × -
Cestovní deník – 28. července (Pauli)
Ptal jsem se Magdy, v čem vlastně spočívají ta vyšetření, kterým byla včera podrobena Míšenka, a dozvěděl jsem se strašné věci. Prý jí během asi šesti až sedmi hodin roztáhli dělohu tak, jako by byla před porodem, a sledovali pohyby okolních orgánů. Polila mě hrůza, když jsem si uvědomil, že za normálních okolností se děloha roztahuje devět měsíců, ale když to Míšenka vydržela, tak mám opravdu báječnou dívku do nepohody, kterou hned tak něco nerozhází.
- × - × - × -
Gwen otevřela oči. Zmateně se rozhlíží kolem sebe. Má pocit, jako by se volně vznášela ve vzduchu. Je sice natažená, ale neví, zda stojí či leží. Nedokáže určit, kde je ‚nahoře‘ a kde je ‚dole‘. Kolem je čirá tma, ale pojednou zjistila, že se tu a tam objevují světélkující body – jako by se postupně rozsvěcovaly hvězdy. Intenzita světla stoupá, body se slévají. Rozhlíží se. Zjišťuje, že celý prostor kolem ní zaplňuje zelená slabě fosforeskující mlha. Zkouší pohybovat rukama i nohama. Zelená mlha kopíruje obrysy jejího těla ve vzdálenosti několika milimetrů. Nedokáže se jí dotknout. Náhle si uvědomila, že je dočista nahá. Nemá na sobě ani nitku! Zmizela i veškerá její výzbroj a výstroj. Matně si pamatuje, že ta mlha ji ‚zajala‘ a že v ní zabloudila. Vlastně zabloudili! Nešla přece na průzkum jeskyně přece sama…
„Andy!“
Žádná odpověď.
„An-dyyy!!“
Cítí, že napíná hlasivky na nejvyšší míru a křičí z plných plic, ale její hlas zní tiše a dutě, jako by měla na puse prázdnou sklenici.
„AAAn-dyyy!!!“
Stejný výsledek.
Zkusila se ‚posadit‘. Jde to. Zelená mlha opět kopíruje obrysy jejího těla. Připadá si jako při potápěčském výcviku, kdy byla vodou nadlehčována tak, že mohla zaujmout takovou polohu těla, jaká ji právě napadla. Jenže tehdy měla na sobě skafandr a kyslíkové bomby. Teď je docela volná. Zkusmo udělala několik plaveckých temp. Nemá však představu o tom, zda se ve skutečnosti někam pohnula nebo ne, protože vidí jen mlhu před sebou i kolem sebe. Nemá žádný orientační bod, podle kterého by mohla poznat, zda se vůbec hnula z místa, nebo zda jen mění polohu těla a končetin na jednom místě.
Po další sérii všemožných pohybů, kterými zkoumá své možnosti, se však cítí vyčerpaná a navíc se neodbytně ozývá její močový měchýř. Zazmatkovala. Co teď? Přece nemohu jen tak někde, nevím kde… Ale tlak se stává postupně nesnesitelný. Gwen se instinktivně ‚posadila‘, roztáhla nohy a uvolnila svěrač. Ke svému úžasu zjišťuje, že proud moči, který pod značným tlakem vystříkl z jejího klína, je mlhou pohlcován. Vyčůrala se ‚do prázdna‘ a veškerá tekutina jí zmizela z očí někam do té záhadné zelené mlhy! Zkusmo si odplivla. Rovněž i sliny zmizely v mlze!
Takhle asi zmizely i moje věci a šaty, pomyslela si. Mlha je nějakým způsobem pohltila, strávila…
Učinila další pokus. Vytrhla si vlas a ‚upustila‘ ho. Vlas zmizel v mlze. Že by toto byl směr ‚dolů‘? pomyslela si Gwen a provedla další pokus. Změnila polohu těla a ‚upustila‘ další vlas. Opět zmizel – stejným směrem vzhledem k poloze Gwenina těla, ne stejným směrem, kterým zmizel první vlas.
Co z toho plyne? Buď těmi pohyby svou polohu neměním, nebo se směr ‚dolů‘ poloze mého těla přizpůsobuje tak, abych se vždycky cítila ‚normálně‘.
Gwen je sice specialistka na chemické bojové látky, ale ani fyzika jí není cizí. Pokus opakovala ještě několikrát, ale výsledek je vždy stejný. Ať už ‚leží‘ nebo ‚stojí‘ – vlas jí vždycky zmizí směrem k nohám…
Nakonec ji vyčerpání přemohlo a znovu usnula.
- × - × - × -
„Jsou opravdu zábavní, pane inženýre,“ sděluje Verdeletovi technik mající službu u vitalizátorů, „zvláště ta samička – zřejmě začala provádět fyzikální pokusy v silovém poli. Tak jsem si s ní trochu hrál a měnil jsem jeho parametry. Jenže ji to docela vyčerpalo. Usnula dřív, než jsem zamýšlel.“
„To je pěkné. Dokonce jsi získal nějaké další její výměšky, jak mi hlásila Nihasa z laboratoře. A jak to vypadá se samečkem?“
„Sameček se zřejmě jmenuje Andy,“ sděluje technik, „protože to bylo jediné slovo, které samička vykřikovala. Předpokládám tedy, že se po něm sháněla. Takže Andy vydržel v bdělém stavu mnohem déle, ovšem jeho jedinou zábavou bylo pozorování silového pole. Neustále se snažil na něj sáhnout, přičemž nevydal ani hlásku. Jenže u něj jsem parametry silového pole neměnil, protože ho nenapadlo dělat tak ‚důmyslné‘ pokusy. Vypustil také spoustu výměšků, dokonce ze tří tělesných otvorů. Všechny má k dispozici Nihasa.
Při příštím jejich probuzení jim budeme muset nabídnout nějaké živiny. Azizill doporučuje roztok glukózy, tím prý nemůžeme nic ztratit. Sát určitě umějí, protože předpokládá, že se jedná o podobný druh, jako byli tvorové, které jsme zkoumali před hibernací. Nihasa už připravuje makety hrudi kojící samice. Azizill doufá, že je napadne, co s nimi mají dělat.
- × - × - × -
Praha/Plzeň 30. července – (ČTK) – Vedení věznice v Plzni na Borech před několika minutami oznámilo, že zatím za nezjištěných okolností uprchl během denního zaměstnání čtyřikrát soudně trestaný recidivista Lukáš Malina. Byl odsouzen za násilnou trestnou činnost, znásilnění, krádeže aut a naposledy za ozbrojené přepadení banky.
Popis uprchlého trestance: stáří 48 let, výška 182 cm, silnější postavy, krátce střižené světle hnědé, mírně prošedivělé vlasy, šedé oči, rovný nos. Na pravé tváři má dlouhou zřetelnou jizvu táhnoucí se od ucha k bradě. V době útěku měl na sobě hnědou vězeňskou uniformu, o které se dá předpokládat, že se jí pokusí v co nejkratší době zbavit.
Kdo by měl jakékoliv povědomí o jeho pohybu a pobytu, nechť neprodleně uvědomí nejbližší služebnu Policie České republiky nebo se ohlásí na lince 158.
POZOR! Uprchlého recidivistu se nepokoušejte sami zadržet, je nebezpečný, i když není ozbrojen!
Autor: © Éósforos, 2008–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah