Jelikož od této chvíle se slečny opět podrobují dalším procedurám podle svých evidenčních čísel, jde 3315 na řadu jako první – ihned z potupné hygienické prohlídky. Tentokrát se jí ujaly sestry a ze všeho nejdříve se rozhodly ji pořádně umýt. „Přece nebudeme pracovat v takovém neřádu. Napřed ji umyjeme a vypláchneme, teprve pak vyholíme.“
„Souhlasím,“ podpořil jsem jejich důvody z titulu předsedy komise.
Sestry shodily uniformy, pod nimiž mají rozkošné miniaturní bikinky – rovněž v barvách sesterských uniforem – tyrkysově modré kalhotky a sněhobílé podprsenky. Tyto dvě si to mohou vzhledem ke svým vpravdě atraktivním postavám opravdu dovolit – pokud by se k takovému kroku neodvážily, mají jako alternativu gumové zástěry (tedy na můj vkus velice nevzhledné), které oblékají přes uniformu…
„To jsou ty tvoje dvě nové pacientky?“ zeptal jsem se konečně šeptem felčara, vzpomněv si na jeho doporučení, abych si nenechal ujít příležitost vidět je svlečené.
„Jo, jsou. Ta brunetka se jmenuje Dana a černovlasá je Věra,“ odpověděl rovněž šeptem. „Uznej, že mám pravdu.“
„Uznávám. Příští láhev platím já…“ Začal jsem felčarovi docela závidět, protože vyšetřovat takováto rozkošná tělíčka musí být rozhodně neskutečně hluboký zážitek. Rovněž jsem se rozhodl označovat nadále sestry jejich jmény. Je to sice moje ostuda, že neznám své kolegy jménem, ale na druhou stranu – se zdravotními sestrami zas až tak moc do styku nepřijdu…
Ale věnujme se raději dalšímu dění v koupelně: Sestry napustily vodou obrovskou vanu, která vévodí středu koupelny. (Odhaduji, že se jedná o vanu pro dvě osoby…)
„Vana je částečně zapuštěna do podlahy a hloubka vody v ní je 1,20 m,“ poznamenmal hlasitě vrchní dozorce. (Pochopil jsem, že informace není určena jen mně a doktorovi…)
Všimnul jsem si, že sestry ji napouštějí ne kohoutem, ale hydrantem, který je nad vanou umístěný, aby byla rychle naplněná. A také mi došlo, že se jedná o vodu studenou, protože součástí hydrantu není mísicí baterie.
Pak Věra pokynula slečně 3315, aby se šla vykoupat. Ta, zřejmě se obávajíc dalšího výprasku, popřípadě zásahu exekutorů, se zdržela svých obvyklých protestů a k vaně přistoupila. Vyzkoušela rukou vodu…
„Fuj, ta je ale studená!“ vyjekla v té chvíli a chystá se prostor vany opustit. Dva šlehy měkkými důtkami přes prsa jsou jí odpovědí. (Nemusím snad opakovat, jak se v té chvíli vedlo jejím kumpánkám…)
Následně k ní přistoupil sám vrchní exekutor, uchopil ji zespodu za nohy a po hlavě ji shodil do vany, až po odtokový otvor naplněné studenou vodou. Část vody odtekla přepadovým otvorem, část vyšplíchla vysoko jako vodotrysk a skropila Věřiny horní tělesné partie. Její sněhobílá podprsenka zprůsvitněla (podobně jako při soutěži ‚mokré tričko‘) takže byly rázem patrné dvorce a bradavky jejích prsou. Úchvatný pohled!
„Studená? Vždyť má celých 18°C. Někdy bývá i chladnější,“ instruuje ji Věra, ukazujíc na teploměr nad hydrantem, když se slečna vzpamatovala z leknutí a vyprskala vodu z nosu a z pusy, které se byla nadýchala, když ji exekutor do vody nečekaně svrhl. „Zvykej si už od začátku. Teplá voda je k dispozici jen v neděli večer od 21.35 do 22.05 – a to jen ve sprchách na patrech, kde jsou ložnice.“
„Takže tady panuje středověk, jó?“ pronesla pohrdavě slečna 3315, posměšně protahujíc poslední slabiku. Pozdravily ji dva šlehy bičem přes záda.
Slečna 3315 vykvikla leknutím a pak exekutora zasypala sérií sprostých nadávek.
„Zavři už tu svou nevymáchanou hubu, nebo ti ji vymáchám – a to doslova!“ varuje ji exekutor důrazně.
„Ty odpor…“
Další nadávku už neměla slečna šanci vyslovit, protože exekutor ji popadl jednou rukou za nohy a vytáhl jí je ven z vany a druhou rukou ji přidržel pod krkem, načež celý slečnin obličej zmizel znovu pod hladinou studené vody. Samozřejmě, že ji za pár sekund zase vytáhl na vzduch, aby se neutopila, ale i tato krátká lekce slečně nejspíš stačila, protože ztichla ihned po té, kdy vyprskala další vodu z pusy a z nosu. Nutno podotknout, že obdobných způsobů jsou tentokrát její kumpánky ušetřeny, protože k dispozici je přece jen jedna vana…
„Prosím, je vaše,“ uklonil se exekutor galantně před okouzlujícími sestrami v miniaturních bikinkách, předávaje jim slečnu 3315 do další péče.
Sestry pochopitelně nelení. Vrhly se na slečnu 3315 jako čert na hříšnou duši a drhnou celé její tělo hrubou houbou a speciálním mýdlem dobře rozpustným i ve studené vodě. Zvlášť na jejích intimních partiích si dávají záležet.
„Na jejich místě bych ji nechal v té studené vodě za trest pěkně dlouho…“ poznamenal ke mně doktor polohlasně.
„Té studené vody si dnes opravdu užijí do syta. Všechny tři,“ potvrdil jeden ze samostatných dozorců, zaslechnuv doktorovu poznámku.
A skutečně! Když byla slečna opravdu důkladně vydrhnuta, sestry vodu z vany vypustily, ale místo, aby slečnu osprchovaly, jaly se znovu napouštět vanu čerstvou studenou vodou. Zběžně jsem pohlédl na teploměr nad hydrantem. Teď ukazuje jen 15°C. Zřejmě už se jedná o vodu ‚odtočenou‘, která obvykle bývá chladnější…
„Prosím pěkně,“ obrátila se Dana k vrchnímu exekutorovi, „mohli byste nám ji na závěr pořádně vymáchat?“
„Co bychom pro vás neudělali, dobré víly,“ pronesl vrchní exekutor obřadně a sám přistoupil k vaně s vydrhnutou delikventkou. Popadl ji jednou rukou za prsa, druhou v klíně a mohutně s ní ve studené vodě několikrát zatřásl, aby s povrchu jejího těla smyl zbytky mýdla.
„Vylez!“ nařídila jí vzápětí Věra, „a ohni se támhle přes lehátko! Dostaneš klystýr.“
Slečna se však k opuštění vany se studenou vodou nějak nemá…
Pánové, mohu vás opět požádat?“ obrátila se Věra k exekutorům.
Tentokrát se práce ujal jeden ze samostatných exekutorů. Přistoupil k vaně, popadl vzpouzející se slečnu jednou rukou za prsa (Všimnul jsem si, že tato tělesná partie exekutory zvlášť přitahuje, takže slečny chytají za prsa téměř vždy, když s nimi mají jakkoliv manipulovat…), druhou pak v klíně (Obdobný postřeh…) a zvednuv její vychrtlé tělo nad hlavu jako pírko, položil ji předepsaným způsobem přes lehátko a ještě ji sestře přidržel.
„Tak, prosím… Můžete, dobrá vílo…“
Věra vrazila do dívčina konečníku trysku a jala se jí napouštět útroby. Zběžně jsem pohlédl na kubaturu přístroje – 4 litry!
„To je plné?“ zeptal jsem se jí.
Jen přikývla.
Když byla nádrž prázdná, vytáhla Věra trysku z dívčina konečníku a obratně jí tam vrazila gumovou zátku.
„Tak, a teď si támhle klekni čelem do místnosti a drž to!“ ukazuje Věra na hrbolatou dlažbu u jedné stěny koupelny.
„Dost jsme se s ní zdrželi,“ upozorňuje vrchní dozorce, když 3315 – ku podivu! – váhavě, ale přece uposlechla a klekla si na hrbolatou dlažbu. „Navrhuji, abychom se věnovali další delikventce. Tato,“ – ukázal na 3315 – „může sledovat další dění i napuštěná klystýrem.“
„Tak, pojď do vany,“ vyzvala Věra 4587, když mezitím Dana znovu napustila vanu čerstvou studenou vodou až po přepadový otvor.
Slečna jde jako ve zpomaleném filmu… Není divu. Do vany, naplněné až po okraj studenou vodou, se jí asi moc nechce, i když jí musí být jasné, že nemá na vybranou…
„Více života do toho umírání bych prosila, mladá dámo!“ pobídla ji Dana. „Laskavě si uvědom, že čím déle se budeme zabývat tebou, tím déle bude tvá kamarádka nucena držet v sobě ten klystýr!“
„No, to to sdělila té pravé,“ poznamenal vrchní dozorce polohlasně ke mně a k doktorovi. „Právě tyhle dvě se v čekárně mezi sebou poštěkaly jako vzteklí psi.“
Jeho polohlasná poznámka ovšem neunikla Kátě, jejíž prsty se opět rozběhly po klávesnici opravdu závodní rychlostí.
„Pánové, urychlete její kroky, nerady bychom přišly večer o televizi,“ požádaly sestry o pomoc exekutory, když slečna 4587 jejich výzvy ignoruje a plouží se k vaně dál hlemýždím tempem.
Biče zasvištěly a na zádech všech tří slečen se objevily další tři zarudlé pruhy. Slečna 3315, stále naplněná klystýrem, zavyla bolestí, 4587 popoběhla k vaně rychleji a 5258 se jen shovívavě usmála.
„Tak šup tam!“ nařídila jí Dana. „Nebo máme znovu požádat o pomoc?“
Slečna 4587 zkusila teplotu vody nejprve rukou, pak ji vytáhla a vyděšeně se na sestry podívala. Ty ovšem nemají pro její váhání pochopení. Věra pokynula exekutorům…
Než se slečna 4587 stačila vzpamatovat, jeden exekutor ji uchopil za nohy, druhý za ruce a po břiše ji vhodili do studené vody, až gejzír vysoko vyšplíchl, zprůsvitniv okouzlujícím způsobem tentokrát Daninu podprsenku. Exekutoři si dal záležet a potopili slečnu 4587 opravdu důkladně – včetně obličeje, takže její úlek je představován jen sérií bublin unikajících na hladině vody. Vede se jí obdobně, jako před tím slečně 3315. Když konečně vyprskala vodu z pusy a z nosu, je raději poslušně zticha…
„No, tak polez,“ požádala ji Dana, když byla před tím umyta a vymáchána obdobně jako 3315.
Avšak slečna 4587, vědouc, jaký bude další její osud, nijak z vany nespěchá a raději zůstává ve studené vodě dál. Sestry tedy znovu pokynuly exekutorům. S jejich pomocí jde všechno ráz na ráz. Slečna 4587 chycena za prsa a v klíně, vytažena z vody a přehozena přes lehátko jako kus masa. V momentě ucítila ve svém konečníku trysku, její útroby jsou napuštěny čtyřmi litry mýdlové vody a konečník zajištěn gumovou zátkou.
„Klekni si támhle – vedle kamarádky. A ty pojď do vany,“ obrátila se Dana i ke slečně 5258.
Ač tedy byla slečna 5258 shledána při hygienické prohlídce čistou, studené koupeli neušla. Nutno tedy přiznat, že ona jediná se ve studené vodě namočila sama, bez asistence exekutorů, a vzhledem k tomu, že není třeba ji mýt, byla vykoupána nejrychleji. Pak si i sama lehla přes lehátko a nechala si napustit do svých útrob klystýr. Všiml jsem si při tom, že jí Dana napustila jen tři litry…
„Támhle si klekni vedle kamarádek – a ty pojď sem,“ ukázala Dana na delikventku 3315.“
„Lehni!" poručila jí Dana jako psovi, ukazujíc na lehátko.
V momentě se zde objevil vrchní exekutor a zafixoval slečniny končetiny do kovových náramků – ruce za hlavu. Když byl hotov, začala jí Dana napuštěné útroby masírovat. Nejprve zlehka, ale po asi minutě už její břicho přímo hněte.
„Jauauau-úúúú!“ zavřískala slečna 3315.
„Musím ti to přece trochu rozhýbat,“ vysvětluje Dana do jejího vytí a sténání.
Asi po dvou minutách ji podložila průhlednou fekální mísou a vytáhla jí zátku z konečníku.
„Můžeš to pustit, děvče,“ poznamenala, znovu jí počavši masírovat břicho.
Slečna 3315 zrudla jako červená řepa, avšak tlak v jejích útrobách je zřejmě silnější, než její stud, a do fekální mísy vyšplíchl obsah jejích střev.
„Takhle to děláme proto, že i obsah střev je zkoumán v laboratoři,“ vysvětluje nám polohlasně vrchní dozorce. „O delikventkách musíme znát absolutně všechno. Slovo ‚soukromí‘ pro ně neexistuje. Ve vzorcích výtěrů ze sliznic, vzorků krve, moči, slin, obsahu střev a během vyšetření i odebraného vaginálního sekretu hledáme stopy drog, cizopasníků a dalších cizorodých látek.“
„To chápu,“ odvětil doktor. „Propozice jsem četl opravdu podrobně.“
Poznámka vrchního dozorce však inspirovala Káťu k další části jejího ‚literárního díla‘…
Sotva však slečna 3315 své útroby vyprázdnila, exekutoři ji obrátili zase na břicho a sestry do ní napustily další čtyřlitrovou dávku – opět mýdlové vody, a ucpaly jí konečník gumovou zátkou.
„Jdi si kleknout a půjde sem kamarádka!“
V 4587 bojují zřejmě dva protiklady: Tvrdá bolestivá masáž zakončená ponižující úlevou – avšak vzápětí nově napuštěný klystýr a nové utrpení… Jde tedy k lehátku dosti váhavě, což se samozřejmě nelíbí pánům exekutorům, takže slečny dostávají dva ostré šlehy měkkými důtkami přes napuštěná břicha. Jejich zvukový výkon je úžasný. Ani parní siréna by se za něj nemusela stydět. Až mi zalehlo v uších a musel jsem se napít.
„Tady lehni!“ nařídila jí Věra ostře, rovněž jako psovi.
Exekutoři ji vzápětí přikurtovali k lehátku a Věra se jala tvrdě jí masírovat napuštěné útroby.
V té chvíli jsem dostal neodbytnou chuť prohmatat slečnin břišní tukový polštář.
„Dovolíte, dobrá vílo?“ zeptal jsem se okouzlující Věry v miniaturních bikinkách.
„Zajisté. Jste předseda komise, máte na to z titulu své funkce právo.“
Postoupil jsem na Věřino místo, ‚nechtěně‘ se otřev dlaní o její nahé, úžasně ploché a sametově hebké bříško těsně pod pupíkem. Instinktivně se k mé ruce přitiskla a lišácky se usmála…
Naneštěstí si našeho manévru, který měl zůstat pochopitelně skryt, všimla sama delikventka 4587: „Tak vy si tady z toho děláte prachsprostou sex party, jó?“ zeptala se drze.
Dva ostré šlehy důtkami přes napuštěné břicho a dva přes prsa jí byly odpovědí. Ani jsem nemusel pány exekutory upozorňovat. Znovu opakuji: Jsou to Profesionálové s velkým ‚P‘! Ona je delikventka a není jí nic do toho, jak se k sobě chovají členové personálu, natož aby své ‚postřehy‘ komentovala!
S prohmatáváním jejích napuštěných útrob a (nejen břišních!) tukových polštářů jsem ovšem začal až po skončení jejich koncertu vyvolaného důtkami. Rozhodl jsem se totiž, že jí její nejapnou poznámku patřičně ‚osolím‘, a nemíním je svými komentáři překřikovat.
„Tak nyní prozkoumáme slečniny tukové zásoby,“ spustil jsem nahlas, s gustem jí opravdu tvrdě a záměrně bezohledně prohmatávaje břicho napuštěné klystýrem. „Hmm, opravdu tučná, řekl bych, že přespříliš. Nebudeš to tady mít lehké…“
Slečna 4587, vyjíc bolestí, zčervenala studem jako odborářský prapor.
Na konec jsem si neodpustil prohmatat jí důkladně její mohutná prsa a předal jsem ji k dalšímu opečovávání opět Věře. Konec konců, kritické hodnocení nahého těla a postavy ji teprve čeká. Při něm si užije studu a ponížení skutečně do syta…
Věra dokončila za ohlušujícího řevu slečny 4587 tvrdou masáž jejích napuštěných útrob, podložila ji průhlednou fekální mísou a vytáhla gumovou zátku z jejího konečníku.
„Teď to můžeš pustit,“ oznámila jí stroze, znovu tvrdě prohmatávajíc její tučné břicho.
Obsah střev vylétl z konečníku slečny 4587 tak prudce, že si potřísnila hýždě.
„Musíme tě umýt,“ rozhodla Věra, vidouc to nadělení. Dana už znovu napouští obrovskou vanu studenou vodou.
„Pánové, pomůžete nám?“, obrací se Dana k exekutorům. „Obávám se totiž, že se nám bude zase vzpouzet…“
Jeden ze samostatných exekutorů si navlékl chirurgické rukavice, odpoutal slečnu 4587 od lehátka, chytil ji jednou rukou opět za prsa, ale druhou v polovině stehen, vyzdvihl ji z lehátka a z výšky ji hodil do naplněné vany. Jelikož sestry správně odhadly exekutorův zamýšlený manévr, ustoupily od vany do patřičné vzdálenosti, aby nebyly zasaženy mohutnou sprškou, která z vany vyšplíchla v momentě, kdy slečnino mohutné tělo do studené vody dopadlo.
Jelikož exekutor hodil slečnu do vany břichem dolů, vrhly se obě sestry okamžitě k vaně a jaly se slečnino pozadí potřísněné fekáliemi drhnout desinfekčním mýdlem, nedbajíce jejího prskání, protože se při pádu do vany zřejmě pořádně napila.
Když byly se slečninou očistou hotovy, vyměnily ve vaně vodu a požádaly exekutora, aby slečnu opět vymáchal a připravil ji na lehátku, aby mohla obdržet druhou dávku klystýru.
„Tak, hotovo! Jdi si kleknout a přijde sem kamarádka,“ oznámila jí Věra, když v jejích útrobách zmizely další čtyři litry mýdlové vody.
Slečna 5258 se uvelebila na lehátku bez problémů. Nechala si od Dany provést tvrdou masáž napuštěných útrob, avšak i ona se při vypouštění nepěkně potřísnila. Nutno přiznat, že si toho byla vědoma a zcela bez zaváhání znovu vstoupila do vany se studenou vodou a nechala se v klidu umýt. Nezapomněl jsem zaregistrovat skutečnost, že slečna 5258 má krásně vysportovanou postavu s jemně vyrýsovanými svaly a úžasně ploché bříško – tedy, pokud zrovna nemá útroby napuštěné klystýrem. Na vyšetřování jejího těla jsem se začal obzvlášť těšit.
Konečně i ona dostala svou druhou dávku klystýru – všiml jsem si, že Věra do ní napumpovala také jen tři litry, asi je oběma sestrám sympatická – a bez vyzvání si šla kleknout na určené místo.
Ale teď už máme na lehátku znovu slečnu 3315, kterou se jala opečovávat Věra. Opět tvrdá masáž napuštěných útrob, při které slečna vyje jako smečka vzteklých psů, a nakonec je podložena fekální mísou, do které je nucena obsah střev vypustit.
„Jsi vevnitř pěkně zaneřáděná,“ zhodnotila Věra obsah fekální mísy. „Otoč se! Dostaneš další!“
Slečna 3315, zřejmě dospěvši k názoru, že sestry dosáhnou vždy svého – ať už po dobrém nebo po zlém – se neochotně otočila a nechala do sebe napumpovat třetí čtyřlitrovou dávku mýdlové vody.
„Jdi si kleknout a přijde sem kamarádka!“
Tentokrát slečnu 4587 opečovává Dana. Po tvrdé masáži napuštěného tučného břicha je slečna podložena fekální mísou, do níž tentokrát vytekla téměř čistá voda.
„To už vypadá rozumně,“ hodnotí obsah fekální mísy Dana. „Jenom z tebe vypláchneme to mýdlo, a byla bys s vyprazdňováním hotova. Otoč se…“
Slečna 5258 je tentokrát opečovávána Věrou, která po zhodnocení obsahu fekální mísy konstatuje, že je třeba ještě aspoň jednoho klystýru s mýdlovou vodou, ne-li dvou, což slečna 5258 přijímá se stoickým klidem. Zatímco klečí s dalšími třemi litry mýdlové vody ve střevech vedle 3315, je slečna 4587 vypuštěna – už z ní vytéká jen čistá voda – avšak ke své hrůze se má znovu vykoupat ve vaně se studenou vodou, kterou Dana právě napustila.
„Ale proč…“
Otázku nedořekla. Dva ostré šlehy důtkami přes prsa a následné vhození do vany se studenou vodou jsou jí odpovědí.
„Tak, vylez a tady si lehni. Já tě jen z bezpečnostních důvodů trochu zafixuji,“ ukazuje Dana na lehátko.
Slečna 4587, naprosto nechápajíc, co se bude dál dít, ještě mokrá z vany ulehla na vykázané místo a nechala si přikurtovat ruce za hlavu a roztažené nohy k dolním okrajům lehátka. To potřebné vybavení obsahuje z pochopitelných důvodů. Vzápětí jí Dana nanesla do rozkroku holicí pěnu.
„Tak, a teď ve vlastním zájmu klidně lež a drž, ať tě nepořežu,“ varuje Dana slečnu 4587. V její ruce se zablýskla břitva, což je dostatečný argument pro to, aby se delikventka ve vlastním zájmu zklidnila.
Dana si dává na čas – vyholuje slečnin klín pomalu a opatrně. Konečně, asi po deseti minutách má 4587 rozkrok vyholený jako miminko. Když skončila práci v slečnině klíně, začala jí automaticky holit podpaží.
„Nu, teď se pěkně otočíš, abych ti mohla vyholit i ochlupení v okolí análního otvoru.“ oznámila slečně 4587, uvolňujíc jí končetiny z náramků.
Slečna 4587 se neochotně obrátila na břicho, ale nechala se znovu přikurtovat. Tentokrát se jí věnují obě sestry. Věra jí roztáhla rukama hýždě a Dana soustředěně pracuje břitvou.
„Tak, hotovo, mladá dámo,“ oznamuje jí konečně Dana. „Vykoupáš se sama, nebo máme požádat o pomoc pány exekutory…“
„Raději je… požádejte…“ vydechla slečna 4587 stísněně. „Sama a dobrovolně bych tam asi nevlezla…“
Na ta slova ji jeden ze samostatných exekutorů uchopil opět jednou rukou za prsa, druhou v rozkroku a do vany napuštěné studenou vodou ji vhodil obvyklým nacvičeným pohybem. Jelikož sama o tento zákrok požádala, obešel se tentokrát bez výprasku…
Teprve tehdy, když slečna 4587 vyprázdněná, vyholená a vykoupaná klečí na jí vyhrazeném místě, povolává Věra slečnu 5258 na lehátko, po tvrdé masáži napuštěných útrob ji vypouští a hodnotí obsah průhledné fekální mísy.
„Bohužel, děvče, vypadá to podle mé předpovědi. Budu ti muset napustit ještě aspoň jeden výplach mýdlovou vodou a budeš se muset před tím vykoupat, protože ses vzadu potřísnila fekáliemi.“
Slečna 5258 je, jak se zdá, smířena s osudem. Sama vlezla do vany plné studené vody a po umytí si znovu nechala napustit útroby mýdlovou vodou. Všiml jsem si, že Věra opět použila jen tři litry. Zdá se, že sestrám je slečna 5258 sympatická – a mně, jako předsedovi vyšetřovací komise, také.
Ale to už jde na řadu slečna 3315, kterou si vyvolala tentokrát Dana. Provedla jí důkladnou tvrdou a bolestivou masáž napuštěných útrob, na které si dala opravdu záležet. Slečnin řev mně opět způsobil zalehnutí uší a musel jsem se zase napít. Všiml jsem si, že ostatní přítomní činí totéž, a požádal jsem Věru, aby dala napít také slečně 5258. (Vzpurná a hlavně rozmazlená delikventka 4587 mi může být ukradená.)
Z delikventky 3315 po vypuštění vytekla čistá voda, takže Dana rozhodla, že ji už jen vypláchne ze střev mýdlo, ale nařídila jí před tím, aby se vykoupala ve studené vodě, ač si při vypouštění pozadí nepotřísnila. Opět jsem Danino rozhodnutí přičetl na vrub její averze vůči této vzpurné a neustále rebelující delikventce.
Však se taky hned podrážděně ozvala: „Proč bych měla lézt do té odporně studené vody, když jsem se neposrala?“
Drzost nejvyššího kalibru! Nejen že odporuje rozkazu, ale navíc ze své nevymáchané huby vypustila nepřípustný vulgarismus!
Dana ani nemusela vyzývat exekutory k zásahu. Biče tentokrát ochutnala stehna slečen – rovnou čtyři ostré šlehy. Hned od začátku si musí zvykat na fakt, že za provinění jedné budou pykat všechny! Následně se své funkce ujal ‚slečnin‘ samostatný exekutor – prostě ji uchopil jednou rukou za prsa, druhou v rozkroku a hodil ji z výšky do vany břichem dolů, až studená voda vysoko vyšplíchla.
„Tak vylez!“ nařídila Dana delikventce, sotva se ve vaně otočila do vhodné polohy.
Je jasné, že není třeba delikventku 3315 mýt, ale Dana z titulu své funkce zdravotní sestry rozhodla, že se studené koupeli zkrátka a dobře podrobí jen ‚pro forma‘. Připsal jsem Daně za toto rozhodnutí veliké plus…
Delikventka 3315 konečně vylezla a lehla si předepsaným způsobem, aby jí mohla Dana napustit střeva – tentokrát tedy už jen čistou vodou, (opět celé čtyři litry!) a Věra mezitím vyměnila vodu ve vaně.
„Tak, hotovo, běž si kleknout a přijde sem kamarádka.“
Slečně 5258 se věnuje Věra. Provedla jí tvrdou masáž napuštěných útrob a vypustila ji. Tentokrát už ze slečny vytekla jen lehce nahnědlá mýdlová voda a ani se při tom nepotřísnila, což je pro Věru signál, aby ji napustila už jen čistou vodou a poslala ji znovu kleknout.
Na její místo si Dana pozvala slečnu 3315. Po obligátní tvrdé masáži napuštěných útrob ji vypustila a nařídila jí další studenou koupel.
„To jste se všichni zbláznili? Přece…“ zavřeštěla slečna 3315, avšak důtky samostatného exekutora třikrát navštívily její prsa. Rázem ztichla, ale z lehátka se jí vstávat nechce… Nezbylo, než aby ji do studené vody opět hodil exekutor obvyklým způsobem,
„Ještě nám ji pořádně vymáchejte,“ požádaly sestry exekutory, když rebelující 3315 opětovně vydrhly.
Exekutor tedy slečnu vymáchal obvyklým způsobem a na další prosbu sester ji vytáhl z vany, položil ji na lehátko a předepsaným způsobem ji přikurtoval. Břitvy se tentokrát chopila Věra: „Tak, a teď drž, ať tě nepořežu,“ varuje ji obdobně, jako před tím Dana slečnu 4587.
Dana mezitím mění vodu ve vaně…
Když byla slečna 3315 vyholena v klíně i v podpaží, exekutor ji obrátil na břicho a Věra požádala Danu o pomoc. Společnými silami jí vyholily okolí análního otvoru a pokynuly exekutorovi. Ten pochopil – a odpoutav slečnu 3315 od lehátka, vhodil ji bez jakéhokoliv upozornění opět do vany se studenou vodou. Její úlek se změnil v sérii bublin na hladině.
„Po holení tě přece musíme vykoupat!“ oznamuje jí stroze Dana, vidouc, že se slečna konečně nadechuje k dalšímu protestu nebo k další sérii nadávek. „Teď vylez a jdi si kleknout. Musíme to tady připravit pro slečnu 5258, která se půjde koupat po tobě!“
Dana mění vodu ve vaně, zatímco si Věra zve na lehátko slečnu 5258. Po tvrdé masáži napuštěných útrob ji vypouští a diriguje ji do vany. I tentokrát slečna 5258 uposlechla a bez rozpaků se ve studené vodě namočila. Dana ji jen trochu omyla, a jelikož nepotřebuje holení, poslala ji rovnou kleknout vedle kumpánek.
„Tady jsme hotovi, sděluje mi vrchní dozorce, zatímco si sestry oblékají uniformy. „Teď už zbývá jen ledová sprcha – a slečny se mohou poprvé seznámit s vyšetřovnou číslo 2…“
„Vztyk, a jdeme, jdeme, nezdržujeme…!
Práce se ujali exekutoři, kteří odvedli slečny do velkého ‚skleníku‘ situovaného v nejzazší části koupelny. Skleník je vybaven šesti páry kovových pout u podlahy, takže každá slečna je zafixována za kotníky, přičemž jsou její nohy roztaženy na 110 cm od sebe. Podobných šest párů kovových pout je zapuštěno i do stropu. Tam jsou ovšem náramky uchyceny silnými pery, která namakaní exekutoři snadno stáhnou dolů, ale ruce slečen jsou jimi napjaté tak, jako kdyby jejich těla byla upoutána ke křížům tvaru ‚X‘. Jelikož máme jen tři slečny, je polovina náramků nevyužita.
Skleník je skvěle osvětlen a vybaven citlivými mikrofony i reproduktory, takže máme všestranný přehled o tom, co se ve skleníku děje, a dokonce můžeme se slečnami i komunikovat, je-li toho třeba.
Hlavním zařízením skleníku ovšem je několik sérií sprchových růžic a několik sérií masážních trysek. Směrování trysek i růžic je z vnějšku skleníku řiditelné.
Nu, a teď to hlavní: Voda proudící do růžic a trysek prochází přes výkonný chladič, který ji ochlazuje na pouhých 5°C…
Slečny jsou upoutány ve skleníku, jejich nahá těla jsou napjatá jako struny a všude bez zábran přístupná. Exekutoři dokončili svou práci, skleník opustili a dveře uzavřeli.
„Je to vaše,“ obrátil se vrchní exekutor k sestrám.
Dana začala tím, že zapnula vnější reproduktory, abychom slyšeli, co se uvnitř děje. Jelikož slečny nemají naprosto tušení, co je v nejbližších minutách čeká, je z reproduktorů slyšet jen jejich zrychlený dech.
Dana následně zapnula vnější mikrofon a spustila medovým hlasem: „Mladé dámy, pokud se vám ta voda v koupelně zdála studená, co říkáte téhle?“
Ze sprchových růžic se v té chvíli vyvalil proud ledové vody a skropil všechny tři slečny od hlavy k patě. Z reproduktorů se vzápětí ozvaly jen výkřiky úleku.
Dana zapojila více růžic, takže ledová voda zasahuje nahá těla slečen ze všech stran a není před ní úniku. Navíc Dana postupně zesiluje tlak vody.
„Zastavte to, to se nedá vydržet,“ vřeští po několika sekundách slečna 4587.
„Trochu ti promasírujeme ten břišní tuk a prsa, to je úžasně zdravé,“ odpovídá jí Věra, spouští dvě masážní trysky a nasměrovává je na vytipované slečniny tělesné partie.
„Prsa promasírujte všem, – a pořádně – děvčata,“ nabádá sestry doktor. „Skvěle se jim po tom napnou a bradavky se jim úžasně postaví.“
Věra ochotně spouští další trysky a směruje je hlavně na dvorce prsů a na bradavky, nedbajíc ostrých protestů slečny 3315 a neartikulovaného řevu slečny 4587.
„A tam dole je taky můžeš poškádlit, je-li to možné…“ projevuje své další přání doktor.
„Proč by to nebylo možné…“ ohrazuje se Věra skoro uraženě a směruje další trysku přímo mezi stydké pysky slečny 3315, která neustále proti něčemu protestuje.
„Mně se to náhodou líbí…“ ozývá se slečna 5258 nesměle.
„Tak si to užij,“ zasmála se její nečekané poznámce Dana a nasměrovala do její vagíny další trysku.
A pak se to stalo! Slečna 4587 náhle pustila moč a její zlatožlutá tekutina neomylně míří k odtokovému kanálu.
„Fuj, že se nestydíš, počůrávat se! V tvém věku!“ zahromovala Věra a nasměrovala do její vagíny další masážní trysku. Všiml jsem si, že tlak vody nastavila na maximum…
Asi se v té vaně napila víc, než jsem původně odhadoval,“ poznamenal vrchní dozorce.
Reakce slečny 4587 byla úžasná. Zavyla jako raněná hyena (Konec konců – proč ‚jako‘, když se sama jako hyena chová, že?) a mohutně zacloumala pouty.
„Až skončíte, přistane jim za to něco na pozadí,“ poznamenal vrchní exekutor – a jeho poznámku zachytil mikrofon.
„Já za to přece nemůžu!“ vřeští slečna 4587 jako pominutá. „To… to přišlo samo… Fuj, ta voda je studená… ZASTAVTE TOOOO! Už jsem to nevydržela…“
Vzhledem k tomu, že už se blíží maximální povolená hranice ledové sprchy – 5 minut – je její přání po chvíli vyslyšeno. Dana zavřela přívod vody a vrchní dozorce otevřel dveře. Slečny byly odpoutány z náramků – nejprve 5258 a na konec slečna 4587. Vyběhly z ledově studeného skleníku ven jako laňky, avšak ve dveřích stojící vrchní exekutor poctil pozadí jedné každé třemi poctivými ranami biče. Je přece nutné, aby si zapamatovaly, že ve sprše se nečůrá…
„Tak, děvčátka, pojďte,“ ozval se po tomto extempore vrchní dozorce. „Teď se seznámíte s vyšetřovnou, kde strávíte zbytek dnešního odpoledne, a zítra celý den…“
Celý náš ansámbl se tedy přesunul do vyšetřovny č. 2, chovankami přezdívané ‚mučírna‘, kterou musí projít během přijímací prohlídky každá nová adeptka. Na tři nové slečny je tu tedy personálu až‑až… Já, jako předseda komise, gynekolog, který tu sice není dnes co platný, ale udělal si ‚malou soukromou brigádu‘, zapisovatelka, která se okamžitě ujala svých povinností, zapnula počítač a už cosi vyťukává do klávesnice jako divá, dvě zdravotní sestry, tři dozorci, tři exekutoři a dva dokumentaristé. Ti teď právě začínají s pořizováním prvních identifikačních fotografií…
„Tak, delikventka 3315 – ke zdi!“ zavelel vrchní dozorce, když mu dokumentaristé dali znamení, že je možno začít.
„Co… ke zdi?“ vyděsila se delikventka 3315, zaslechnuvši podivný rozkaz.
„Neboj,“ chlácholí ji ‚její‘ samostatný dozorce. „Jenom se támhle předpisově postav zády k tomu bílému plátnu s tvým identifikačním číslem, aby tě mohli pánové vyfotit na identifikační tabuli. A usmívej se!“
„Na jakou identifikační tabuli? Co je to za blb…“
Zasvištěly biče, na záda každé ze tří adeptek se snesly tři rány a slečna 3315 dokončila svůj protest táhlým neartikulovaným bolestným skřekem.
„Postav se zády k plátnu, rozkroč se na šířku ramen, vypni prsa a ruce za hlavu!“ nařídil jí samostatný dozorce zostra a exekutor za ní zapráskal bičem cvičně do vzduchu.
Slečna 3315 neochotně vyrazila k plátnu, ale asi metr před ním se nerozhodně zastavila.
„Na co čekáš, primabaleríno?“ zeptal se jí ‚její‘ samostatný dozorce. „Mám si snad u tebe podat kolkovanou žádost?“
Jeho poznámku doprovodilo zasvištění bičů a na sedacím ústrojí slečen se objevily nové dva zarudlé pruhy.
„Postav se tam, nebo nás budou řezat dál,“ poradila jí slečna 4587, za což slečny slízly další dvě rány bičem, tentokrát přes stehna.
Delikventka 3315 konečně pochopila, postavila se před plátno a rozkročila se na šíři ramen.
„Ještě ruce za hlavu a vypni prsa!“ nařídil jí samostatný dozorce.
Slečna se konečně umoudřila a učinila podle rozkazu – i když tedy, aspoň podle mého názoru, téměř nemá vypínat co…
Cvakla spoušť – a „Hotovo, postav se támhle…“
„Na řadě je delikventka 4587,“ vyvolal vrchní dozorce další adeptku podle registračního čísla. „Sama jsi viděla, co máš dělat, doufám, že ti to nebudu muset opakovat!“
Slečna 4587 neochotně zaujala předepsaný postoj v záři ostrého reflektoru.
„Zastrč to své sádelnaté břicho, kdo se má na ten hnus koukat? A vypni pořádně ta prsa – těmi se máš chlubit,“ nabádá ji vrchní dozorce. „Uvědom si laskavě, že tato fotografie bude vystavena na identifikační tabuli v atriu ústavu!“
Slečna 4587 zrudla studem jako rak, ale břicho se jí přece jen podařilo trochu zastrčit, i když tedy nic moc.
Cvakla spoušť a dokumentarista signalizuje, že je hotov. „Barvu mohu snadno zkorigovat, v tom nevidím problém. Ale ten kyselý výraz v obličeji… s tím už nic nenadělám.“
„Postav se vedle kamarádky a přijde sem delikventka 5258,“ ujal se slova opět vrchní dozorce.
Slečna 4587 se postavila k 3315 – spíše tedy trochu za ní, aby na ni nebylo příliš vidět, a delikventka 5258 vykročila směrem k plátnu. Postavila se před něj úplně vzorně podle předpisu, hrdě vypjala svá krásně modelovaná prsa a usmála se.
V té chvíli cvakla spoušť a dokumentarista poznamenal: „Tohle je jedna z nejkrásnějších fotek, které jsem kdy udělal. Bude určitě ozdobou identifikační tabule. Kdyby tam existovalo něco, jako čestné místo, určitě by byla horkým kandidátem…“
Dana se postavila k vahám, zatímco Věra se vyzbrojila krejčovským metrem.
„Nu, tak 3315, pojď…“
Delikventka přikročila k sestrám a rezignovaně si nechala převážit a přeměřit své vychrtlé tělo. Podle Věřiných měření jsou její prsa typu AA. Vůbec jsem neprohádal. A z její váhy a výšky plyne, že už je mírně podvyživená.
„Další! 4587, pojď nám předvést své přebytky,“ utahuje si z ní Dana.
Ticho – a nic se neděje. Měkké důtky exekutorů tentokrát poškádlily bříška slečen, a to hned třemi dosti ostrými šlehy. Teprve teď se slečna 4587 uráčila vykročit z řady a plouživým, šnečím tempem se sune směrem k sestrám. Očividně se jí na váhu příliš nechce. Teprve, když za ní exekutor cvičně zapráskal bičem do vzduchu, přidala trochu do kroku a na váhy se přece jen uráčila vstoupit.
„Tak to máme 98,6 kg…“
„Seknul jsem se jen o půldruhého kila,“ poznamenal vedle mě tiše felčar, ale Káťa jeho poznámku přece jen zaslechla a rychle zapsala další kus svého literárního díla.
„… a 162 cm,“ pokračuje Dana.
„No, a tady mi to ujelo o dva centimetry.“ dokončil doktor svůj komentář.
„Prsa jsou skvěle vyvinutá E,“ doplňuje Věra nejzajímavějším údajem ze svých měření.
„Ještě změřte a zvažte slečnu 5258, Káťa sestaví tabulku a vystavíme ji na identifikační tabuli i s těmi fotografiemi,“ vyjel felčar se svým ‚zlepšovacím‘ návrhem.
Jenom jsem ho lehce dloubl do žeber a poznamenal jsem, že vedle identifikačních fotografií jsou biometrické tabulky slečen běžnou součástí identifikační tabule. Rovněž tak jejich menstruační kalendáře. Ale to jsem mu opravdu jen pošeptal, abych ho před novými slečnami neshodil.
Mezitím absolvovala měření a vážení i slečna 5258 se svou senzačně vysportovanou krásnou postavou a Káťa sestavivši tabulku ji pro nás mimořádně vytiskla.
| Slečna | výška (cm) |
váha (kg) |
BMI (kg/m²) |
přes prsa (cm) |
pod prsy (cm) |
velikost košíčku |
pas (cm) |
boky (cm) |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 3315 | 175 | 51,2 | 16,718 | 78 | 69 | AA | 58 | 81 |
| 4587 | 162 | 98,6 | 37,570 | 121 | 100 | E | 95 | 119 |
| 5258 | 178 | 68,2 | 21,525 | 92 | 76 | C | 64 | 90 |
Mezitím co si se zájmem prohlížíme tabulku, která o tělech slečen referuje v číslech, pozval vrchní dozorce do vyšetřovny ústavního zubního lékaře, aby slečnám provedl preventivní zubní prohlídku, která je součástí přijímací procedury. Dentista se dostavil v několika minutách.
Nutno jen podotknout, že vyšetřovna není zařízena jako zubní ordinace. Prohlídka, kterou dentista dělá, je jen preventivní. Pokud objeví cokoliv, co vyžaduje odborný zásah, objedná si slečnu na své pracoviště.
Dana s Věrou už připravují provizorní pracoviště – vyšetřovací lehátko, na němž leží pacientka, a křeslo, na němž sedí doktor. Součástí pracoviště je i silný reflektor, kterým sestra svítí pacientce do pusy.
„Delikventka 3315!“ zavolala Dana první slečnu. „Necháš si zuby prohlédnout dobrovolně, nebo máme použít rozevírák?“
„R-raději… dobrovolně…“ roztřásla se slečna odporem vzpomněvši si na výtěr z krku.
„Dobře. Tady si lehni, otevři pusu a drž!“
Stalo se. Dentista přisedl k ležící pacientce, chopil se nástrojů, Dana nastavila reflektor a doktor se pustil do práce.
„Tato delikventka má chrup v pořádku,“ oznámil po chvíli. „Tak, další slečnu, prosím…“
Na místo pacientky ulehla 4587. Vidouc, že její kumpánce se nic nepříjemného nepřihodilo, i ona souhlasí s prohlídkou bez rozevíráku.
„Ale být úplně nahá i u zubaře mi připadá trochu nenormální…“ poznamenala uštěpačně.
Za svou nejapnou poznámku si vysloužila dvě rány měkkými důtkami přes prsa (nejen pro sebe), ale i Věřino ujištění, že na půdě ústavu se musí vysvléci do naha před každým doktorem, tedy i před zubařem. To ji očividně nepotěšilo, ale pusu přece jen konečně otevřela…
„Hmm, tady na sedm vpravo nahoře máme kaz,“ hlásí doktor Kátě do protokolu. „A koukám… na šestce taky. Takže budeme opravovat, slečno.“
„Ona je v příjmu?“ obrátil se s celkem zbytečnou otázkou k Věře.
„Ano, pane doktore.“
„To znamená… zítra celý den prohlídky, neděle normální program, pondělí tvrdý kontrolní výprask… Objednejte mi ji ve čtvrtek za čtrnáct dní, to už bude po tom výprasku vyhojená,“ obrátil se ke Kátě sedící za počítačem.
„Ano, pane doktore, už je to tam poznamenáno. Měl jste tam volné okénko na 14 hodin…“ sděluje Káťa dentistovi.
„Takže je ti to jasné, 4587? Ve čtvrtek za čtrnáct dní ve čtrnáct hodin se dostavíš do ordinace tady pana doktora,“ sděluje jí docela samozřejmě Věra. „A nezapomeň! Budeš zcela do naha vysvlečená a studenou vodou důkladně vysprchovaná, jasné?“
„O jakém výprasku jste mlu… jauauauau-úúúúú!“
Slečna 4587 svou otázku doktorovi nedopověděla, protože nové tři šlehy měkkými důtkami přes prsa ji spolehlivě umlčely.
„Přijde sem delikventka 5258,“ oznámila Věra, když samostatný exekutor slečnu 4587 z lehátka odklidil.
„Ale já… áááá-auwajs-úúúú!“ zavřeštěla slečna 4587 a s ní i její kumpánky, když promluvily biče exekutorů a zatančily párkrát na jejich stehnech.
„Ticho, nemluvit! Na nic jste nebyly tázány!“ umravnil slečny tvrdý hlas vrchního exekutora.
Ale delikventky teď mají nasazeného ‚brouka v hlavě‘ – o jakém to výprasku mluvil dentista před chvílí? Takže i 5258 je na lehátku poněkud neklidná, za což si vykoledovala nejen rozevírák pusy, ale i tři tvrdé rány měkkými důtkami přes břicho – ty nejen pro sebe…
Konečně je ústavní zubař s prohlídkou hotov – slečna 5258 také žádný jeho zákrok nepotřebuje. Rozloučil se a odchází.
Vyšetření zraku a sluchu se nese v docela humorném duchu. Jelikož lze předpokládat, že slečny budou simulovat, jsou tato vyšetření velmi podobná a obejdou se bez nějakých tabulí s písmeny a číslicemi. Rovněž tak odpadá ono známé šeptání a odpovídání. Slečny jsou rozesazeny daleko od sebe a dívají se na tabuli s kreslenými vtipy. Ty se stále zmenšují a zmenšují – avšak ostrost zraku je určena momentem, kdy se ta která slečna přestane smát, což signalizuje ‚její‘ dozorce, který u ní stojí.
Obdobným způsobem je testována ostrost sluchu – neustále se ztišující proud anekdot…
Ale – konec zábavy, nastává čas odběru vaginálního sekretu… Věra zve slečnu 3315 na gynekologický stůl: „Tady si lehni. Zadeček přes okraj, nohy do třmenů a ruce za hlavu. Doufám, že tak učiníš sama, bez pomoci pánů exekutorů!“
Delikventka 3315, zřejmě si vědoma následků ‚pomoci‘ pánů exekutorů, ulehla na stůl podle pokynů. Sice neochotně, pravda, ale přece… Věra jí zafixovala nohy řemeny a ruce náramky, natáhla si chirurgické rukavice, posadila se mezi její roztažené nohy, rozevřela její stydké pysky a chystá se zavést jí do vagíny vibrátor s odsávačkou. Náhle se zarazila.
„Pane doktore! Ona je panna!“
„Není divu.“ poznamenal jsem. „Už její papá se čílil, že se svou nemožnou vychrtlou figurou a prsy ‚AA‘ udělá dojem nanejvýš na slepce…“
Slečna 3315 po mně zle loupla očima. Kdyby mohl pohled zabíjet, tak už jsem touto dobou na onom světě…
„Jen by mě zajímalo, jak jste u ní udělaly ten výtěr z vagíny?“ zeptal jsem se sester.
„Výtěrový štěteček je tenký,“ poučuje mě Dana. „Snadno projde otvorem v panenské bláně, kterým za normálních okolností odcházejí zplodiny menstruace. Té tlusté jsem to udělala také tak.“
„Deflorujete ji teď, nebo až zítra při gynekologické prohlídce?“ ptá se mezitím Věra doktora.
„Raději teď,“ míní doktor. „Zítra už bude zahojená a bude moci prohlídku rodidel absolvovat v plném rozsahu. Pro dnešek halt odběr vaginálního sekretu oželíme. Jenom jí pak po zákroku zavedete do vagíny tampón, aby večer nekrvácela,“ instruuje Věru doktor, přistupuje mezi slečniny nohy.
„Néééé – já nechcííííí! Na to nemáš právo, ty CENZUROVÁNO!“
Prsa všech tří slečen se znovu seznámila s měkkými důtkami exekutorů (mj. i za sprostou urážku doktora – tatínek dcerušku těžko zapře…), jejich pusy byly ozdobeny roubíky a slečnám 4587 a 5258 zacvakly náramky za zády.
„Právo na to mám,“ informuje doktor slečnu 3315. „Mohu ti jen slíbit, že až opustíš brány tohoto ústavu, obdržíš potvrzení, že jsi byla deflorována během gynekologického vyšetření, i kopii podepsaného souhlasu obou tvých rodičů s tímto zákrokem. Originál zde pochopitelně zůstane – to kdyby ses pokusila vyvolat soudní spor po dosažení plnoletosti.“
Po těchto slovech doktor uchopil neskutečně velký falus, natřel ho vazelínou a razantně s ním zajel slečně 3315 hluboko do vagíny. Ta i přes roubík zavyla bolestí.
„Chápu, děvče,“ poznamenal následně doktor, „že sis tento okamžik představovala v něžnější a romantičtější tónině, ale tady a teď jsi chovanka detenčního ústavu, takže ti nezbude nic jiného, než se smířit s těmito drsnými podmínkami.“
Na ta slova falus z její vagíny vytáhl. Všiml jsem si, že je zkrvaven a že pár kapek ‚panenské‘ krve se objevilo i v ústí slečniných rodidel. Doktor jí vypláchl vagínu lihovou desinfekcí, což se neobešlo bez příšerného koncertu i přes roubík. Věra jí ihned zavedla tampón, odpoutala ji od stolu a jeden z exekutorů ji opatrně uložil na žíněnku, (Nezapomínejme, že vyšetřovna č. 2 je kombinována mj. s tělocvičnou…) a slečny byly zbaveny roubíků.
„Tak, 4587, pojď na stůl!“ zavelela tentokrát Dana.
Delikventka 4587 vystartovala – ne však ke stolu, ale ke dveřím. Tam ovšem byla chycena dvěma exekutory. Jeden ji popadl za ruce, druhý za nohy a uložili ji na gynekologický stůl – řekl bych – rychleji, než kdyby se tam ráčila uvelebit sama. Jelikož má ruce spoutané za zády, exekutoři stůl poněkud zatáhli, aby byl kratší, položili delikventku tak, že má přes okraj nejen zadeček, ale na druhé straně i ramena, a záda jí podložili tvrdým dřevěným trámkem tak, aby měla důkladně vypjatá prsa. Hlavu má pochopitelně bez jakékoliv opory. Než se stačila vzpamatovat, má nohy zafixované ve třmenech a náramky, jimiž má spoutané ruce, jsou uchyceny za karabinky na spodní straně stolní desky. Popruh přes břicho ji na stole jistí a stůl je skloněn v úhlu asi 30° tak, aby její hlava směřovala dolů. Teprve teď se rozeřvala.
„Néééé, jáá nechci, néééé!“
Její jekot je tak pronikavý, že exekutoři byli nuceni nasadit slečnám znovu roubíky. Teprve potom jim poškádlili prsa měkkými důtkami. Zvláště tedy slečna 4587, která leží na gynekologickém stole v záměrně velmi nepohodlné poloze a jejíž prsa jsou perfektně vypjatá a důtkám vyloženě vystavená, nese trest opravdu nelibě. Skučí i přes roubík jako rozpálený piliňák.
„Pane doktore, jelikož ona je taky panna,“ sděluje Dana felčarovi, „tak ona tolik vyvádí. Uvědomila si, co ji čeká, a…“
Dana konec své věty záměrně uťala a udělala dramatickou pauzu, které jsem okamžitě využil: „To je podobný případ. Koho by zaujala ta hora sádla…“
„Pozor, pozor, pane předsedo,“ oponuje mi jeden ze samostatných dozorců. „Mám takový dojem, že právě to přitáhlo pozornost jednoho z poslíčků. Abychom se potom nedivili…“
Nezbylo mi, než uznat, že má pravdu… Jen tak mimoděk jsem letmo stočil pohled na Káťu. Ta ovšem soustředěně píše. Doufejme jen, že tu klávesnici nezavaří…
Ale to už doktor přistupuje mezi široce roztažené nohy slečny 4587, která leží na gynekologickém stole v úžasně nepohodlné poloze – (neměla se pokoušet o útěk z vyšetřovny!) – a dlouze zkoumá její vagínu. Pak uchopil obdobný falus, jako v případě slečny 3315, a zamával s ním delikventce 4587 před očima, aby nezůstala na pochybách, co ji v následujících chvílích čeká. Natřel ho vazelínou a se slovy: „Promiň, děvče…“ jí ho zarazil hluboko do rodidel.
Slečna 4587 vydala srdcervoucí skřek i přes roubík a z očí jí vytryskly slzy. Takhle si svou defloraci zřejmě nepředstavovala…
Doktor z ní vytáhl zakrvácený falus a následuje výplach vagíny lihovou desinfekcí, doprovázený jejím dalším řevem, úděsným i přes roubík, tampón a dva exekutoři odklidili pokořenou a ‚zneuctěnou‘ slečnu 4587 rovněž na žíněnku, vedle její kamarádky 3315. Když se po chvíli 4587 trochu uklidnila, byly slečny opět zbaveny roubíků a 5258 pout…
„Tak, 5258, pojď na stůl,“ velí tentokrát Věra.
Slečna 5258 ulehla na stůl bez rozpaků a opravdu předpisově. Věra jí zafixovala ruce i nohy bez pomoci exekutorů a roztáhla jí stehna široce od sebe.
„Ta už je ‚načatá‘, tady to bude bez problémů…“ komentuje Věra zběžnou kontrolu slečniny vagíny.
„Tak jedem’, jedem’, povzbuzuje Věru vrchní dozorce. „Za necelou půlhodinu mají chovanky večerní nástup, a tam už ty nové musí být představeny…“
Věra však na pobízení vrchního dozorce nedbá a jede si svým navyklým tempem. Vybrala si vibrátor s odsávačkou vhodné velikosti, natřela ho lubrikačním gelem na vodní bázi, zavedla ho slečně 5258 do vagíny a spustila ho. Hadičku odsávačky směruje do vzorkovnice.
Nemusíme dlouho čekat. Ze slečnina hrdla se začínají ozývat charakteristické vzdechy a stony, jejím nahým tělem cloumají svalové i nervové záškuby a ve vzorkovnici se objevují první kapky jejího vaginálního sekretu.
Asi po pěti minutách Věra vibrátor ze slečniny vagíny vytáhla: „Radost z orgasmu jí přece neudělám. Musí zůstat nadržená na zítřek…“ poznamenala. Slečně 5258 se i přes to podařilo naplnit vzorkovnici svým vaginálním sekretem asi do dvou třetin…
Věra slečninu vagínu vypláchla vodou a odpoutala ji od stolu. Mezitím dva dozorci donutili vstát slečny 3315 a 4587 ze žíněnek a všechny tři jsou vedeny do koupelny, kde jsem jim z titulu předsedy komise ‚naordinoval‘ opravdu vydatnou studenou sprchu v délce dobrých pět minut.
„To, abyste se trochu probudily z toho umírání a nevypadaly jako chcípliny,“ poučuji je. „Teď se seřaďte podle evidenčních čísel a půjdete se představit ostatním chovankám!“
Moje oznámení vyvolalo mezi novými adeptkami opravdový šok!
„Ale… vždyť nemáme nic na sobě… jauauau-úúúúú-óóóóóóóóó!“
To na zádech a hýždích slečen zaúřadovaly biče exekutorů jako odpověď na protest slečny 4587.
„Ještě slovo – a nasadíme vám roubíky,“ pohrozil vrchní exekutor.
Ale to už zbývá jen pár schodů – a naše svita se ocitá v atriu ústavu, kde právě začíná nástup chovanek.
Tři nové adeptky, všechny v rouše Evině, jen tupě zírají na ten rej kolem sebe, kdy se ostatní chovanky řadí podle ustáleného klíče.
„Vy tři se postavte sem,“ ukazuje jim vrchní dozorce. „Rozkročte se na šíři ramen, ruce za hlavu, pořádně vypněte prsa… A ty zastrč to břicho!“ poznamenal na závěr k 4587.
„Ale… aúúúúúú-jaujaujau-ééééééé“ zanikl další protest slečny 4587 mezi šlehy měkkých důtek na jejich prsou.
Zahajuji dnešní večerní nástup,“ spustil mezitím vedoucí vychovatel. „Dovolte, abych dnes mezi námi přivítal tři nové chovanky – slečny 3315, 4587 a 5258. Jejich fotografie a biometrické údaje už visí na identifikační tabuli a ony samy jsou zde přítomny ‚in natura‘,“ máchl k nim vedoucí vychovatel rukou. „Po večeři během večerního kulturního programu se s nimi budete moci seznámit osobně. Předseda přijímací komise vám poví, za jaké činy sem byly umístěny, a vy se jich můžete vyptat na podrobnosti. Jako obvykle, když přijímáme nové chovanky.
Všechny tři slečny budou ubytovány v ložnici č. 204 na palandách 02, 04 a 12. Prosím velitelku ložnice, slečnu 6255, aby se jich po večeři ujala a seznámila je s místem jejich pobytu zde.“
…
„Nyní vylosujeme tři adeptky pro pondělní kondiční výprask,“ oznamuje dál vedoucí vychovatel, tiskna spínač generátoru náhodných čísel.
Na světelné tabuli se objevují postupně tři čísla, jejichž nositelky se bez vyzvání svlékají do naha, své podprsenky a kalhotky obrácené na rub předávají vedoucímu vychovateli a v rouše Evině zaujímají předpisový postoj po boku nových adeptek. (Podle nepsaných pravidel zůstávají tyto tři delikventky vysvlečené do naha až do kondičního výprasku, pokud se koná příští den ráno. Jelikož zítra je sobota a kondiční výprasky se nekonají, obléknou si uniformy k rannímu nástupu. Do naha svlečené pak absolvují ranní nástup až v pondělí.)
„Co-co… jauauauau-úúúú!“
Slečna 4587 asi stále ještě nepochopila, že smí mluvit jen tehdy, když je na něco tázána, a pocítila to ihned na svých stehnech – samozřejmě, že s sebou ‚stáhla‘ i ostatní kumpánky, včetně těch tří nově svlečených, které se právě zařadily.
„… a na závěr dnešního nástupu vyhlašuji členky skupin X,“ pokračuje nevzrušeně vedoucí vychovatel po zhodnocení čistoty prádla právě vylosovaných delikventek a určení typu jejich pondělního trestu. „Vzhledem k nástupu nových delikventek se zítra periodické prohlídky ve vyšetřovně č. 2 nekonají…“
Večeře proběhla standardním způsobem. Jelikož nejsou nové chovanky zatím řádně vyšetřeny, laboratorní výsledky jejich odebraných vzorků nejsou známy a nebyla jim předepsána odpovídající dieta, musí se pro dnešek spokojit jen s miskou suché rýže a sklenicí čaje.
„Pojďte se mnou,“ oslovila je po jídle 6255. „Já jsem zde oficiálně 6255, ale jmenuji se Lída. Budete se mnou a s dalšími sdílet ložnici, ve které jsem velitelkou, a – jak jste samy slyšely při nástupu – byla jsem vedoucím vychovatelem pověřena, abych vás k nám uvedla.“
„A tam už konečně dostaneme nějaký oděv?“ zeptala se s nadějí v hlase 4587.
Slečna 6255 neodpověděla. Vede nové adeptky ven z jídelny.
Zapadl jsem do inspekční kabiny v jídelně, připojil jsem se na kamery a mikrofony ložnice 204 a sleduji dění.
Dveře se otevřely a vstoupila 6255 se svým ansámblem. Zdá se, že teprve teď zareagovala na položený dotaz.
„Nějaký oděv?“ zeptala se jakoby sama pro sebe 6255. „… to ještě dlouho ne… Zítra vás čeká důkladná lékařská prohlídka ve vyšetřovně č. 2 – ale tu už vy vlastně znáte. V neděli dopoledne si vás vezme na starost předseda komise a ve studovně vás seznámí se zdejšími předpisy, které jsme tu všechny povinny dodržovat. Po obědě se zúčastníte sportovního odpoledne a večer kulturního programu. Po celou dobu stále v rouše Evině, protože je důležité, abyste si na nahotu na veřejnosti naprosto zvykly a aby vám nepřipadala nenormální. O tom všem vám bude zítra přednášet předseda komise. No, a výstrojní sklad, kde dostanete prádlo a uniformy, bude pro vás otevřen příští týden v sobotu… Možná…“
„Proč ‚možná‘?“ ptá se vyděšená 4587.
„Nu, protože po pondělním kontrolním výprasku hodně dlouho na svých seřezaných tělech žádný oděv nesnesete. Dost možná, že se s radostí oděvu vzdáte na celých čtrnáct dní…“ pronáší jakoby zasněně 6255.
„Co… co… co je to… ten… ten… kontrol… kontrolní…“ ptá se roztřeseným a vyděšeným hlasem 4587.
„No, co by to bylo? Kontrolní výprask je kontrolní výprask,“ informuje nové chovanky 6255. „Všechny jsme si jím prošly, no, a vás to čeká také. To je úděl všech nově nastupujících v první pondělí…“
„Ale… co… co si mám pod tím to… představit…“ ptá se znovu vyděšeně 4587.
„Co jako? Uvážou tě na trestnou lavici a dostaneš pořádnou nakládačku… Cožpak jsi nikdy nedostala pořádný výprask?“ zeptala se ji s předstíraným údivem 6255.
„N-ne-e…“ vykoktala ze sebe 4587.
„Tak ho v pondělí dostaneš,“ oznámila jí samozřejmě 6255. „Ujišťuji tě, že to bude pro tebe – a vlastně pro vás pro všechny – opravdu nezapomenutelný zážitek.“
„A ten výprask…“ pokouší se 4587 z 6255 vydobýt nějaké další informace.
„Poznáš!“ přerušila ji 6255. „Teď je nejvyšší čas jít do atria, za chvíli začne kulturní program, a vy tři tam jste klíčové postavy!“
„Ale, pochop přece…“ spustila 4587 znovu zoufalým hlasem.
„Tak co vlastně? Půjdete se mnou, nebo mám zavolat vychovatele?“ přerušila ji znovu 6255. „Pokud to neudělám a nepřijdeme do atria včas, vlítnou na nás dozorci – a pak to bude horší. Pro nás pro všechny!“
Teprve po tomto varování 4587 ztichla a nové adeptky, nadále v Evině rouše, vyrazily husím pochodem za velitelkou své ložnice. Vypnul jsem spojení a vyrazil jsem do atria také. Nové adeptky dorazily právě ve chvíli, kdy ostatní chovanky zaujímaly svá místa.
„Vy dnes večer účinkujete tady, na pódiu,“ poučila je ještě 6255. „Předseda komise vás bude na začátku představovat – tedy vašimi identifikačními čísly. Jakmile je vysloví, postavíte se do kuželu ostrého světla, rozkročíte se na šíři ramen, složíte ruce za hlavu, vypnete prsa a mírně se ukloníte publiku. Pokud to některá z vás neudělá, zpracují všechny tři exekutoři, kteří jsou v pohotovosti v pozadí.“
„Jo, a ty při tom zastrč ten svůj bachor,“ poznamenala na závěr, zaryvši dva prsty do tučného břicha slečny 4587. „Tohle máš prodávat!“ a poplácala ji po jejím skvěle vyvinutém poprsí.
Po těchto slovech sama odešla na své místo.
Vystoupil jsem k nim na pódium a ujal jsem se slova: „Vážené chovanky! Dnes se mezi vás dostavily tři nové delikventky, které s vámi budou po tři roky sdílet osud, neboť je jim všem třem šestnáct let. Jedná se o slečnu 3315…“
Pokynul jsem slečně 3315, aby se představila, jak ji 6255 instruovala, ale ta stojí dál na místě jako kus dřeva. Přemlouvat ji nemíním. Pokynul jsem tedy exekutorům. Ti vystoupili z šera a poškádlili svými biči stehna všech tří slečen. Teprve potom se delikventka 3315 uráčila vstoupit do světelného kužele. Ale zdráhá se zaujmout předpisový postoj. Navíc si rukama zakrývá prsa a klín.
Nové adeptky budou s příslušnými kodexy seznámeny až v neděli dopoledne, ale všechny tři byly právě před chvílí poučeny o tom, jak se mají chovat. Sice jinou delikventkou, pravda, ale i tak mají poslouchat. Tentokrát je vystoupení exekutorů už důraznější.
„Jauauau-úúúúúúú-óóóóóóóóóó-éééééééé!“ ozvalo se trojhlasně, když jim biče tentokrát přistály na zádech – a to hned několikrát.
Slečna 3315 konečně dostala rozum, zaujala předpisový postoj a mírně se uklonila na pozdrav.
„Dále se jedná o slečnu 4587…“
Slečna 4587, ač si vědoma následků, rovněž se zdráhá představit ostatním chovankám. Tady připisuji důvod její značné obezitě, ale nemíním ji tolerovat. Exekutoři znovu vystoupili ze stínu a jejich biče se opravdu poměly, neboť jimi důkladně zpracovali hýžďové oblasti všech tří slečen. Zvláště do tučného pozadí 4587 se zařezávaly okouzlujícím způsobem.
Odezva byla okamžitá: „Jauauauauau-áááááááááááááááá-úúúúúúúúúúúúú!“
Slečně 4587 dokonce vyhrkly z očí slzy.
„Jen si pobreč, maličká! Uleví se ti…“ poznamenal ‚její‘ exekutor a přidal jí dva šlehy přes stehna.
Teprve teď dostala i slečna 4587 rozum a představila se publiku předepsaným způsobem.
„Nu, a nakonec je tu slečna 5258…“
Ta jediná učinila, co měla – a to ihned a rychle, takže exekutorům ušetřila práci…
„Nu, a teď bychom se měli seznámit s jejich deliktem, za který byly umístěny v našem ústavu,“ spustil jsem po té, když se i poslední slečna představila nahá ve světelném kuželu. „Tyto tři delikventky si na počítači vyrobily falešné průkazky sociálních pracovnic a s jejich pomocí se lstivě vtíraly do domácností osamělých seniorů, které bezostyšně okrádaly, slibujíce jim pomoc při zvýšení důchodu. Nyní tedy všechny znáte podstatu věci. Od této chvíle se jich můžete ptát na cokoliv a ony jsou povinny pravdivě odpovídat. Kdyby se jejich odpovědi ukázaly nepřesné, nebo dokonce lživé, budou adekvátně potrestány. Jejich odpovědi na otázky, které zatím nebyly zodpovězeny ani nám, budou dodatečně prověřeny a tresty dodatečně uděleny. Nyní už máte slovo vy.“
„Kterou z vás to napadlo?“ zeptala se 7566, přihlásivši se o slovo.
„Mě,“ ozvala se 3315. „Tady 4587 přinesla tu průkazku – vona její teta jako sociální pracovnice pracuje – no, a mě napadlo, že kdybysme si podobný průkazky padělaly… Jauauau-úúúú-óóóóóóó-proóóóóč-úúúúú!“
Dva šlehy biči přes stehna (všech tří slečen – pochopitelně!) – proud řeči 3315 zastavily.
„Mluv spisovně!“ nařídil jsem jí tvrdě.
„…ona její teta jako sociální pracovnice pracuje – no, a mě napadlo, že kdybysme si podobné průkazky padělaly… jauauauau-úúúúúúúúúúúúúú-óóóóóóo co zas – áááááááááááááááááááááúúúúúúúúúú!“
„Řekl jsem ti, abys mluvila spisovně!“ zopakoval jsem svůj rozkaz.
„Ale… když já nevím…“
„…kdybychom…“ napověděl jsem jí.
„…ona její teta jako sociální pracovnice pracuje – no, a mě napadlo, že kdybychom si podobné průkazky padělaly, mohly bychom se snadno vetřít do domácností důchodců a dostat z nich ňáký prachy… jauauauau-úúúúúúúúúúúúúú … nějaké peníze,“ opravila se poté, co jejich záda opět navštívily biče exekutorů.
„Jenže – která z vás umí takové věci na počítači dělat?“ přihlásila se o slovo 5218. „Já vím – ono to asi moc práce nedá, ale musí se vědět, jak…“
„Já,“ přiznala se 4587.
Budu si tedy muset na ni dávat pozor, napadlo mě. Ta určitě v matematice ‚neplave‘, jako 6255…
„Hmm, a jakou úlohu jsi hrála ty?“ zeptala se 6255 slečny 5258.
„Ona se mnou chodila po těch domácnostech,“ odpověděla za ni 3315. „Ona je zaujala, no, a já jsem mezitím ten jejich byt prozkoumala. Pak, při druhé návštěvě…“
No, jasně! Slečna 5258 svou svůdnou figurou důchodce ‚zaujala‘ – stačilo nějaké sexy oblečení – a 3315 měla rázem volné pole působnosti. Slečna 4587 se těchto návštěv nezúčastňovala, pochopitelně – fungovala by tam se svou nemotornou tělesnou konstitucí jako onen pověstný ‚slon v porcelánu‘. Avšak z titulu své zběhlosti v obsluze grafických programů a potažmo pak ve ‚výrobě‘ falešných průkazek pobírala ‚výpalné‘ za své ‚duševní vlastnictví‘ – tedy bez další ‚práce‘ a z tepla domova. Proto tedy ta nevraživost mezi ní a 3315, která ve spolupráci s ‚návnadou‘ v podobě 5258 prováděla onu ‚špinavou práci‘ v terénu. Také není znám případ, že by slečny okradly důchodkyni… zafilosofoval jsem si v duchu, přeslechnuv zbytek odpovědi 3315.
„Jakému sportu se věnuješ?“ zeptala se spontánně 6255. Nevím, zda ji na otázku navedla předchozí odpověď, nebo zda se 6255 ptá z titulu svých zájmů, ale pravděpodobně hraje roli obojí…
„Já? Já… chodím do aerobiku…“ odpovídá 5258 dosti váhavě.
Pak se však otázky zvrhly poněkud obscénním směrem – chovanky se začaly nových delikventek vyptávat, jakým způsobem si ‚to dělají‘ apod. – chovanky se mohou ptát nově přijímaných delikventek na cokoliv – tedy i na toto – avšak tohle mě už tak trochu nezajímalo. Řekl jsem si, že páni exekutoři se o pořádek na ‚kulturním programu‘ postarají sami i beze mne, a atrium jsem v tichosti opustil.
Autor: © Éósforos, 2012-2018
Novicky 1 Novicky 3 Zpět na obsah