Ač je dnes sobota, vstal jsem časně. Musím si zjistit, jak proběhl zbytek večera a noc a také se chci zúčastnit příprav na dnešní důkladnou vstupní lékařskou prohlídku tří nových delikventek. Do ústavu jsem vstoupil za pět minut šest.
Má první cesta vede pochopitelně do druhého patra, do ložnice 204. Signál mě zastihl v momentě, kdy jsem vystupoval z výtahu. (Výtah je určen jen pro personál. Chovanky jsou povinny chodit po schodech.) Dveře ložnice 204 se v té chvíli otevřely a ‚mé‘ tři delikventky vedeny slečnou 6255 – všechny v Evině rouše, pochopitelně – a k mému podivu i jedním samostatným exekutorem, odcházejí do suterénní odběrní místnosti před vyšetřovnou č. 2. Vyrazil jsem za nimi po schodech dolů, ale dost jsem se zpozdil. Slečna 6255 už se spěšně vrací do ložnice, jen mě uprostřed schodiště s úsměvem pozdravila, čímž mě hned po ránu velice pozitivně naladila. (To nebývá zvykem – pokud se některá chovanka octne před členem personálu, pozdravit musí, pravda – obvykle však nasadí neskutečně kyselý výraz, zvlášť tedy, když je právě nahá…)
V odběrní místnosti je už docela rušno. Káťa sedí za svým počítačem a cosi soustředěně klepe do klávesnice. Sestry Dana a Věra odebírají slečnám krev.
„Co se tu stalo?“ zeptal jsem se exekutora.
„Tady se v noci děly věci,“ spustil samostatný exekutor. „Delikventka 3315 napadla v ložnici fyzicky delikventku 4587, ta si to ovšem nenechala líbit a obě se spolu porvaly jako vzteklí psi. Velitelka ložnice, slečna 6255, raději vyběhla pro službu majícího nočního vychovatele – a ten povolal mého kolegu exekutora. No, a protože v noci se tresty zásadně neudílejí, tak on od sebe ty dvě roztrhnul a 3315 přikurtoval k posteli. Já jsem ji byl právě před chvílí uvolnit…“ (Jen jsem si uvědomil, že samostatný exekutor mluví o 3315 a 4587 jako o delikventkách, avšak o 6255 jako o slečně – a to beze stop ironie. Dospěl jsem k názoru, že 6255 je mu zřejmě sympatická…)
Dál se ovšem vybavovat nemohu, neboť mě čeká také práce – slečny se musí pod mým dozorem vyčůrat do vzorkovnic. Můžete namítnout, že tyto odběry proběhly už včera odpoledne. Pravda. Ale toto jsou kontrolní odběry, abychom si ověřili, jak se změnila hladina škodlivin u případných drogově závislých. Tento odběr nám např. ukáže, jak poklesla za noc hladina škodlivin z kouření u delikventky 4587.
„Tak se vyčůrej,“ požádal jsem delikventku 3315, podávaje jí vzorkovnici.
„Aby ses z toho neudělal, úchyle…“ poznamenala pouštějíc moč do vzorkovnice.
Za svou poznámku ovšem obdržela odměnu v podobě dvou ran bičem přes záda – a nejen ona…
Slečny už vědí, že po neuposlechnutí rozkazu jednou jsou okamžitě trestány všechny tři, což platí i o impertinentních poznámkách. Dva exekutoři (jednoho z nich jsem právě před chvílí vyzpovídal…) u dveří významně pošvihávající důtkami a biči ve vzduchu, okamžitě a bez vyzvání zasáhli. (Třetího exekutora pak povolají sestry, až budou chtít upoutat delikventky v kóji s ledovou sprchou).
Slečna 4587 se vyčůrala sice bez poznámek – zřejmě po dvou ranách bičem pochopila – ale zčervenala při tom studem od hlavy k patě. Jen 5258 absolvovala proceduru pokorně, se stoickým klidem…
Pak však následují výtěry ze sliznic. Dana se ujala delikventky 3315, kterou jí exekutoři přikurtovali správně roztaženou ke gynekologickému stolu, a provedla jí výtěry ze všech sliznic. Jedná se o procedury vesměs nepříjemné a Dana, jíž je 3315 zvlášť protivná, postupuje záměrně pomalu a zdlouhavě, takže se 3315 kucká a následně skučí bolestí.
Po rebelce 3315 jde na stůl nevzhledná hora sádla označená číslem 4587, které se ujímá Věra. Výtěrovými štětečky jí zajíždí postupně do pusy, krku, nosu a uší. Pak se stěhuje mezi její roztažené nohy a výtěrové štětečky se zanořují hluboko do jejího konečníku i vagíny, kterou jí včera felčar defloroval, takže si tam může Věra počínat dosti neurvale.
„Mohu si to také zkusit?“ požádal jsem Věru chystající se právě provést výtěr z močové trubice 4587.
„Ale jistě, pane předsedo. Je vaše,“ prohodila rozverně, ustupujíc ochotně poněkud do pozadí, avšak je mi stále nablízku, aby mohla případně přispět radou i pomocí.
Můj pohled zabloudil směrem ke Kátě. Ta sice soustředěně píše, ale můj pohled zřejmě vycítila, protože se ke mně v tu chvíli obrátila a přívětivě se usmála.
Věra mi podala výtěrový štěteček a já ho opatrně nasazuji do ústí močové trubice 4587. Cítím první její záchvěv. Nejsem v tomto směru tak zručný, jako naše zdravotní sestry, takže mi o trochu déle trvá najít ten správný směr, kterým se lze dostat dále za ústí. Ale po Věřině radě se mi docela daří pronikat hlouběji do nitra 4587, která vyje bolestí neuvěřitelným způsobem.
„Mám jí nasadit roubík?“ zeptal se mě jeden z exekutorů.
„Zatím ne, příteli. Poslechneme si její koncert v plné síle. Kdyby se mi to náhodou přestalo líbit, dám vám vědět.“ (Ve skutečnosti mi šlo především o to, abych od roubíku uchránil 5258, ale to už jsem exekutorům nesdělil…)
„Strhnul jste rekord, pane předsedo,“ poznamenala Věra po konci mého extempore. „Dráždit močovou trubici delikventky výtěrovým štětečkem přes dvě minuty – to jsem se neodvážila já, ani tady moje kamarádka.“
„Nedivte se, Věro. Je mi krajně nesympatická… Už od včerejška!“
„Tak to jsme dva. Nejméně dva…“ zakončila Věra naši letmou konverzaci (Bavíme se spolu natolik hlasitě, že náš rozhovor museli zaznamenat všichni přítomní…)
Konečně je 4587 odpoutána od stolu, na její místo jde okamžitě 5258 a ujímá se jí opět Dana. Slečna 5258 ovšem přijímá nepříjemné procedury se svým pověstným klidem – ani exekutoři s ní nemají kromě jejího kurtování ke stolu žádnou práci. Takže po výtěrech ze sliznic 5258 přecházíme do koupelny…
Koupelna před vyšetřovnou č. 2 se zřejmě stane další noční můrou nových delikventek, neboť začínáme nekompromisně s napouštěním střev mýdlovou vodou. Jako první na řadě je pochopitelně 3315, která se odmítla přehnout přes lehátko, takže zaúřadovaly biče pánů exekutorů a sedací ústrojí nových delikventek je ozdobeno třemi novými rudými pruhy. Slečna 4587 se mimoto pokusila o útěk z koupelny – netuším sice, kam chtěla zmizet, ale stejně se nedostala dál, než ke dveřím, kde ji chytil druhý exekutor. Nu, a delikventky jsou od této chvíle navíc donuceny klečet na nepohodlné hrbaté dlažbě s rukama za zády připoutanýma ke kruhu ve zdi.
Do delikventky 3315 je napuštěn klystýr v objemu 4 litry, Věra jí ucpala konečník gumovou zátkou „a jdi si kleknout, přijde sem kamarádka!“
Jeden exekutor odpoutal slečnu 4587 a hodil ji přes lehátko, zatímco druhý exekutor připoutává klečící 3315 ruce za zády ke kruhu.
Delikventku 4587 napustila pro změnu Dana. Rovněž i jí následně ucpala konečník gumovou zátkou a poslala jí kleknout…
„To je neslýchané, co vy si tu dovolujete, vy CENZUROVÁNO! Tátovi to povím hned, jak… wö, wö, wö… Aúúúúú-wau-wau-úúúúúúúú!“
Roubíky a dvě bolestivé rány měkkými důtkami přes napuštěná břicha za sprostou nadávku zabránily 4587 v dalších výhrůžkách a způsobily, že se bolestný výkřik ozval dvojhlasně, neboť druhý exekutor zpracoval obdobným způsobem i rebelku 3315. Slečna 5258 se ‚zachránila‘ před bitím přes břicho tím, že se urychleně sama přehnula přes lehátko a nechala do sebe napustit třílitrový klystýr naprosto samozřejmě a dobrovolně.
„Kdyby takhle spolupracovaly všechny delikventky, byli bychom hotovi za poloviční dobu,“ poznamenala Věra, ucpávajíc její konečník gumovou zátkou.
„Doporučoval bych povinnou koupel po každém klystýru. Nejen na závěr nebo v případě, že se delikventka potřísní fekáliemi…“ (Jednak delikventkám přijímací procedury ještě více znepříjemním a navíc uvidím nádherná tělíčka sester v miniaturních bikinkách ihned…)
„Taky mě to napadlo,“ poznamenala Dana a jala se napouštět vanu, odloživši kombinovaný modrý a bílý plášť uniformy. Věra ji okamžitě následuje.(Dnes se ani neobtěžovaly oblékat si modré šaty a bílé zástěry, které jsou obdobou plášťů. Zřejmě po včerejšku tušily…)
U periodických prohlídek je předepsána studená sprcha, ale při vstupní prohlídce je předepsána důkladná koupel. Jsem velice zvědav na reakce slečen. Dnes po ránu je totiž voda obzvlášť studená – teploměr nad hydrantem ukazuje pouhých 12°C…
První na řadě je samozřejmě rebelka 3315, které Dana nejprve důkladně prohnětla napuštěné útroby, takže nádherně skučela bolestí i přes roubík. Pak ji podložila fekální mísou a uvolnila jí konečník, aby mohla obsah střev vypustit – samozřejmě, že za další intenzivní masáže břicha.
Když byla 3315 zcela vypuštěna, pokynula Dana exekutorům. Jeden z nich vychrtlinu popadl – pochopitelně že za prsa a v rozkroku – a prostě ji vhodil po břiše do vany naplněné studenou vodou.
Její reakce na exekutorův čin byla okamžitá. Volnýma rukama si vytáhla roubík z pusy a odhodila ho obloukem do kouta koupelny. Pak se jala cákat studenou vodu po Daně i po Věře, vyřvávajíc na jejich adresu sprosté nadávky v tatínkově stylu.
Exekutoři ovšem zasáhli bleskově. První exekutor přiskočil k vaně, popadl 3315 za nohy a pod krkem a se slovy: „Asi ti včera to vymáchání huby nestačilo,“ ji znovu ponořil hlavu pod hladinu, zatímco druhý exekutor švihl dvakrát ostře 4587 i 5258 měkkými důtkami přes napuštěná břicha, takže zavyly bolestí i přes roubíky. Ani 3315 obdobnému trestu neušla, protože když jí exekutor konečně vytáhl hlavu z vody, uštědřil jí důtkami dvě docela ostré rány přes prsa (Břicho má stále pod hladinou…)
„Vylez, dostaneš další klystýr!" nařídila jí tvrdě Dana, dřív, než se stačila vzpamatovat.
„Cože-e?“
Exekutor ji bez dalšího vysvětlování vytáhl z vany, přehodil ji přes lehátko a ještě ji Daně přidržel, aby do jejích útrob mohla napustit další čtyřlitrovou dávku, tentokrát jen čisté vody, aby z ní vypláchla mýdlo, zatímco Věra mění vodu ve vaně.
„Druhého dne, před vlastním vyšetřovacím maratónem, dostávají delikventky jen dvě dávky, protože včera byly vyčištěny opravdu důkladně a ta včerejší lehká večeře je příliš nezaneřádila,“ vysvětluje mi mezitím Věra tiše po straně, když měla ve vaně vyměněnou vodu.
„Tak, hotovo,“ oznámila Dana delikventce 3315, ucpavši její konečník gumovou zátkou. „Jdi si kleknout, přijde sem kamarádka.“
„Jaká kamarádka, ty CENZUROVÁNO jedna CENZUROVÁNO? Tady wö, wö, wö, aúúúúúúúú-óóóóó“
Nový roubík pro 3315 a trojhlasé bolestné zavytí – následek to dalších dvou ran přes napuštěná břicha za sprosté nadávky na Daninu adresu – ukončilo výpad delikventky 3315 a delikventka 4587 putuje na stůl, kde už se na ni chystá Věra.
„Dovolíte, dobrá vílo…?“
„Zajisté, pane předsedo…“
Věra, jakoby tušila, co zamýšlím, přitiskla se opět svým úžasně jemným sametovým bříškem k mé ruce – a dokonce dovolila, abych jí ho svými prsty lehce prohmatal – to vše tentokrát tak obratně, že 4587 nemohla ani nic zaregistrovat.
Přistoupil jsem k delikventce 4587 přikurtované k lehátku a jal jsem se zkoumat její tukové zásoby.
„Prsa máš skvěle vyvinutá, ale ty zásoby tuku na břiše ti tady budeme muset trochu provětrat…“ komentuji hlasitě své počínání, „… a nejen na břiše. Na pažích a stehnech taky, je to opravdu hrozné, jak ses zřídila.“
Pak jsem si navlékl sterilní rukavici, zajel jsem dvěma prsty do její vagíny, vyhmatal jsem přes ni napuštěné střevo a jemně ho dráždím, prohmatávaje lehce druhou rukou její břicho. 4587 je celá červená studem a nádherně vyje bolestí, kterou jí záměrně způsobuji drážděním a hnětením napuštěných útrob, i přes roubík. Už se nemohu dočkat její reakce na kritické hodnocení jejího nahého těla a postavy před komisí.
Když se mi dráždění napuštěného střeva zdálo dostatečné, předal jsem slečnu na chvíli do Věřiny péče. Ta vytáhla zátku z jejího konečníku a podložila ji fekální mísou. Pak jsme si opět vyměnili s Věrou místa a já jsem 4587 nařídil, aby se vyprázdnila – samozřejmě, že za stálého tvrdého hnětení napuštěného břicha. Dana mezitím vyměnila vodu ve vaně. (Neustálá výměna vody ve vaně je nutná ze dvou důvodů: Jednak je tak dodržována zásada čistoty, a pak – čerstvá voda je přece jen vždy patřičně studená…)
Když 4587 obsah střev vypustila, pokynul jsem pánům exekutorům. Ti ji bleskově odpoutali od lehátka. Jeden ji uchopil za prsa, druhý v rozkroku, a společnými silami ji vhodili po břiše do vany se studenou vodou. (Nezapomínejme, že slečna 4587 je přece jen ‚těžkotonážní‘ břemeno i pro vypracované svalovce…) Její výkřik zanikl současně se spoustou bublin valících se od její pusy. Sotva se vynořila a vyprskala vodu z pusy a z nosu, nařídila jí Věra, aby z vany vylezla a nechala si napustit další dávku klystýru. Jenže slečně se při vší snaze nedaří a nedaří. Opět museli nastoupit oba páni exekutoři, vytáhnout ji ven a přehodit přes lehátko. Její neschopnost pak byla oceněna dvěma ostrými ranami bičem přes záda, kteréžto ocenění získaly i její kumpánky…
Na řadě je teď slečna 5258. Leží přikurtovaná na stole a nad jejím nahým tělem se sklání Dana. Náhle, aniž by se jí dotkla, se otočila ke mně: „Pane předsedo, nechcete se věnovat i této delikventce?“
Na moment jsem se zamyslel… Tato dívka, na rozdíl od 4587, má tělo opravdu nádherné, vysportované. Nebylo by na škodu trochu si je prohmatat. Konec konců – nejsem leckdo – jsem předseda komise, tož není mi nic zakázáno…
„Dobrý nápad. Pustíte mě?“
Dana ustoupila trochu dozadu a já jsem se postavil ke stolu s upoutanou nahou slečnou. Nejprve jsem jí lehce prohmatal prsa a vyzkoušel citlivost jejích bradavek (velice ochotně se jí topoří), potom plynule přecházím k jejímu napuštěnému bříšku. Sice je mi z těch tří nejsympatičtější, ale nakonec jsem se rozhodl, že ji přece jen taky trochu potrápím. Nakonec co? Je to delikventka, jako ty dvě ostatní, a ty ohavné špinavosti provozovaly rukou společnou a nerozdílnou. Jo, a ve vyšetřovně, si ji rovněž důkladně prohmatám – třeba i několikrát – dokonce pod dozorem doktorů…
Její napuštěné břicho nejprve jemně masíruji, ale postupně přitvrzuji. Slečna-sportovkyně se opravdu statečně drží, i když se pod mýma rukama okouzlujícím způsobem svíjí. Teprve až opravdu tvrdým hnětením napuštěných útrob jsem ji donutil k tomu, aby bolestí zavyla. Docela jsem se začal těšit na pondělí, až uvidím, kolik ona vydrží při tvrdém kontrolním výprasku.
Teď mě ale napadlo, že bych jí také mohl trochu podráždit napuštěná střeva přes vagínu. Dana mi natáhla sterilní chirurgickou rukavici, nanesla mi na dva prsty vazelínu (druhou rukou stále jemně prohmatávám slečnino bříško, aby byla se mnou neustále ve fyzickém kontaktu) a já jsem je zanořil do hloubi její pochvy. S údivem jsem zjistil, že slečna vydatně teče a že bych se do ní snadno dostal i bez vazelíny. Ale pronikám prsty dál, až jsem pod nimi ucítil napuštěné střevo a začal jsem ho dráždit. Nejprve jemně, avšak postupně přitvrzuji a moje druhá ruka rovněž pilně pracuje na slečnině břišní stěně. Musel jsem však opravdu hodně přitvrdit, abych ji znovu donutil k bolestnému zavytí. Ještě několikrát jsem tuto – pro ni bolestivou – kombinaci hmatů zopakoval (pro kontrolu) a pak jsem požádal Danu, aby jí vytáhla z konečníku zátku a podložila ji fekální mísou, zatímco Věra opět mění vodu ve vaně.
Sám se účastním vypouštění slečny 5258, přičemž jí při tom znovu zavádím prsty do vagíny (tentokrát už s rukavicí bez vazelíny) a občas ji stisknu objeveným hmatem, aby bolestně zavyla, i když tedy – s úbytkem nálevu je to čím dál obtížnější a ke konci se mi zdá, že spíš vydává i přes roubík vzdechy rozkoše. Její řádně rozteklá pochva je toho důkazem. Do vany s dnes zvláště studenou vodou vskočila vyloženě s rozkoší.
„Myslím, děvčata,“ obrátil jsem se k oběma sestrám, „že mě zde již netřeba a že svou práci doděláte až do konce i bez mého dozoru. Já zatím zkontroluji, zda už je pohromadě celá komise…“
Do vyšetřovny č. 2 jsem vstoupil mezi posledními členy komise. (Členy komise jsou ještě obě sestry, slečna zapisovatelka a dokumentaristé. Dozorci a exekutoři však ne – ti jen na základě požadavků členů komise zajišťují pořádek – i když ani jejich vlastní iniciativě se meze v zásadě nekladou…) Přísedící – kolega tělocvikář – už sedí na svém místě.
Gynekolog Trefný mi představil své kolegy – ortopeda, neurologa a internistu, které s sebou přivedl, Káťa dorazila chvíli za mnou a zaujala se svým invalidním vozíkem místo u počítače, který vzápětí zapnula (dění v ledové sprše se neprotokoluje). Pozdravil jsem se s přítomnými, usadil jsem se na své místo a čekáme na sestry, které zřejmě právě posílají po poslíčcích odebrané vzorky biologického materiálu slečen do laboratoře. Exekutoři a dozorci přivedou delikventky až nakonec – po té, kdy absolvují ledovou sprchu, kterou jsem po čerstvých zkušenostech v přípravně nařídil v plné délce – celých pět minut – především kvůli dvěma krajně nesympatickým delikventkám 3315 a 4587. Slečna 5258 by si tak tvrdé zacházení nezasloužila, ale má smůlu – ‚veze‘ se se svými kumpánkami…
Bouřlivý výbuch smíchu vyvolali kolegové doktora Trefného – vlastně jeho spolužáci – kteří využili chvilky klidu a nevěřícně se vyptávají mě, který jsem jim byl představen jako předseda komise, zda je pravda, že budou vyšetřovat tři slečny vysvlečené úplně do naha a že si s jejich vyšetřováním nemusejí brát servítky.
„Ano, je to pravda, přátelé,“ potvrzuji pravdivost informace, kterou jim byl podal jejich kolega, gynekolog Trefný.
„Takže je to skutečně pravda, ano?“ ověřuje si neurolog. „Víte, pane předsedo, on pan kolega je vyhlášený šprýmař a srandista – a občas mu není co věřit…“
„Já vím. Vždyť je to můj spolužák a kamarád z gymnasia…“
„… a šprýmaři jsme oba!“ konstatuje samozřejmě Trefný, nezdvořile mi skočiv do řeči.
„Tak jak vlastně?“ táže se tentokrát internista, „Platí to, nebo neplatí…“
„Hned to poznáte, přátelé, jen co exekutoři odpoutají slečny z kabiny ledové sprchy a dozorci je přivedou,“ oznámil jsem Trefného kolegům, když se ke komisi připojily sestry Dana a Věra. To znamená, že delikventky už absolvovaly ledovou sprchu.
„Ještě bych si dovolil navrhnout, aby delikventky nebyly umlčovány roubíky,“ navrhuji, když už je celý komise pohromadě. „Přece jen se jedná o přijímací prohlídku a bylo by záhodno studovat i jejich akustické projevy. Takže bych doporučoval roubíky nasazovat jen v případě vyložené nouze…“
Všichni členové na souhlas přikývli. (Chápu, že to bylo ode mne tak trochu sobecké, protože řev trestaných delikventek je pro mé uši rajskou hudbou. Totéž se pochopitelně týká i bolestivých vyšetřovacích metod, které mi slíbil nedávno felčar v ‚naší‘ restauraci. Ovšem na druhou stranu zase vím, že se i u něj jedná o oblíbenou muziku…)
Ještě pár minut jsem počkal – a pak jsem zazvonil… Na toto znamení se otevřely dveře vyšetřovny směrem ke koupelně. Nejprve vešli tři exekutoři – namakaní svalovci svlečení do půl těla a s hrozivými škraboškami na obličejích – a za nimi dozorci vedoucí mezi sebou tři delikventky v rouše Evině. Exekutoři zaujali svá místa a dozorci odešli, pokynuvše na pozdrav.
„Tak přece je to pravda…“ vydechl údivem tentokrát ortoped…“
Úvodní část interního vyšetření – EKG, poslech srdce a plic – provádí Trefného kolega se specializací internisty. Nic zvláštního se neděje. Jedná se o běžná vyšetření a všechny tři slečny je znají. Jediný rozdíl spočívá v tom, že se jim podrobují v Evině rouše a před komisí, přičemž jsem musel internistu (takto Trefného spolužáka) upozornit, že si musí počínat přesně podle instrukcí – tak, aby všichni členové komise měli na nahé tělo vyšetřované slečny nerušený výhled. To se ovšem internistovi nedaří plnit, takže je další část interního vyšetření odložena na pozdější dobu.
Měření kapacity plic a zátěžový srdeční test tedy odkládáme na pozdější dobu, až doktor-internista pochopí, co přesně se od něj žádá, a ke slovu přichází jeho kolega – ortoped.
Než se však mohl ujmout svých povinností, vstoupil do vyšetřovny poslíček: „Dobrý den, dámy a pánové. Čau, holky. Nesu výsledky laboratorních testů – včerejších i dnešních, pane předsedo,“ předávaje mi tři složky v charakteristických růžových mapách laboratoře.
Pak se zahleděl na pacientky. „A hele! Tady je ta moje tlusťoučká…“
Bez okolků přistoupil k delikventce 4587 a jal se prohmatávat tukové zásoby jejího nahého těla (dovolená a žádoucí činnost – významný stresový faktor a zvýšení pocitu studu). Samozřejmě, že 4587 nemínila jeho počínání trpět a začala se bránit, což pochopitelně není dovoleno. Nahá delikventka je povinna strpět jakýkoliv pohled nebo hmat od kohokoliv, kdo má k ní přístup. Strašlivý plivanec přistál na poslíčkově tváři v momentě, kdy jí sáhl na prsa. (Nezapomínejme, že nahá delikventka je na vyšetřovacím stole připoutána za ruce i za nohy…) To ovšem už zasáhli páni exekutoři a na prsou všech tří delikventek zatančily důtky. Asi jim řekly něco velmi nepěkného, protože trojhlasé „Jauauau-úúúúúúúúúúúúú-óóóóóóóóóóóó-né-é-é-é“ prořízlo vzduch vyšetřovny. Každá delikventka má teď prsa ozdobena třemi výraznými rudými pruhy…
„Děkuji vám, pane,“ propouštím poslíčka, který – vzpamatovav se z ‚biochemické‘ inzultace ze strany 4587 – poplácal všechny tři delikventky po prsou a se slovy „Čau, holky, na shledanou, dámy a pánové,“ opustil vyšetřovnu.
„Co to bylo za votrapu?“ zeptala se 3315, za což všechny tři delikventky slízly po dvou ranách bičem přes stehna, aniž by na otázku 3315 někdo odpověděl.
„Na půdě ústavu jste povinny mluvit spisovně a vyvarovat se invektiv všeho druhu. Kromě toho máte mlčet, nejste-li na něco tázány!“ podal jsem jim jen stručnou informaci, zač dostaly bičem.
„Jak tak koukám,“ oznámil nám internista, dívaje se do dokumentů dodaných prostřednictvím poslíčka laboratoří, „úroveň škodlivin z tabákového kouře v biologickém materiálu delikventky 4587 klesla za noc opravdu jen velmi nepatrně. Dáma asi zapaluje jednu od druhé…“
„Co je ti do toho, ty CENZUROVÁNO jeden CENZUROVÁNO!“ zařvala 4587 téměř nepříčetně.
Samozřejmě, že její drzý výpad a sprosté nadávky nezůstaly bez odezvy a trojhlasé „Jauauau-úúúúúúúúúú-óóóóóóóóóóó-ne-e-éééééééééé…“ následovalo po tanci důtek na vagínách všech tří delikventek.
„Je zřejmé, že slečna má docela těžký absťák,“ komentuje její nevrlou reakci internista. „Vždyť ona neměla co kouřit celou noc…“
„… a další tři roky taky žádné kuřivo mít nebude,“ doplnil jsem internistovu poznámku.
„Aby ses nedivil,“ snaží se mě ‚umravnit‘ felčar. „Jen si vzpomeň na případ toho tvého opěvovaného matematického talentu…“
„Je sice pravda, že slečna 7566 měla jeden čas zajištěn přísun Extáze,“ připouštím, „ale dotyčný strážný, který pro ni dodávku zprostředkoval, byl rychle vypátrán a s ostudou na hodinu propuštěn podle § 55, odst. b) – za soustavné hrubé porušování pracovní kázně. Toto mu také bylo zapsáno do hodnocení, takže teď těžko odpovídající práci sežene.
A slečna 7566? Ta byla za tu Extázi seřezána hůř, než při ‚kontrolním výprasku‘, takže chodila po ústavu v Evině rouše asi deset dní, protože na svém nahém těle, plném naběhlých jelit, žádný oděv nesnesla. (O tom zase někdy jindy…)
Od té doby je také každý všední den vybrána jedna ložnice generátorem náhodných čísel. Její ‚obyvatelky‘ jsou povinny odevzdat ranní moč ke kontrole na drogy. Samozřejmě jsou povinny čůrat vysvlečené úplně do naha a pod dozorem…“
Po nechutném extempore delikventky 4587 se ujal slova dr. Trefný a oznámil svým kolegům, že jim předvede postup Kritického hodnocení nahého těla a postavy – a to u delikventky 5258. „Pak předám slovo tobě,“ obrátil se ke kolegovi ortopedovi, který má toto hodnocení vlastně provádět z titulu své kompetence, do níž dr. Trefný nechce v žádném případě ‚fušovat‘ – chce jen kolegům prakticky předvést, jak mají vůči delikventkám vystupovat.
Pokynul exekutorům a ti předvedli delikventku 5258 ‚na scénu‘, tedy do popředí, aby na ni a na její nahé tělo měli členové komise nerušený výhled.
„Držení těla bezvadné,“ spustil doktor Trefný svou hodnotící řeč, břicho zpevněné, svaly jemně vyrýsované, tělesný tuk přiměřený – zvýrazňuje její ženskost, ale nehyzdí její nahé tělo.“
Pochopil jsem, proč si za příklad vybral právě tuto delikventku. Chce, aby postup hodnocení pochopili jeho kolegové a aby hodnocení hlavně vad a nedostatků nahých těl zbývajících dvou delikventek opravdu vyniklo.
„Projdi se nám několikrát po kladině, abychom viděli, jak dokážeš držet rovnováhu. Pokud chceš, můžeš nám na ní předvést i nějakou pěknou sestavu…“
„Ona se však nevěnuje gymnastice, ale aerobiku,“ upozorňuji felčara.
„Ale – jen klid! To ona taky zvládne,“ oponuje doktor. „Její skvělá vysportovaná postava je toho zárukou.“
Nakonec se ukázalo, že měl pravdu, protože 5258 si dala na kladině opravdu záležet. Docela bych byl ochoten tvrdit, že by si mohla troufnout i na 6255, která má kladinu za své nejoblíbenější gymnastické nářadí.
„Výborně, výborně,“ raduje se felčar, „ještě mi ji položte na stůl, trochu si ji prohmatám…“
Slečna 5258 je briskně položena na vyšetřovací stůl (obecný vyšetřovací stůl i gynekologický stůl ve vyšetřovně č. 2 jsou masivní, kamenné – a před uložením pacientky jsou vždy nejprve bohatě postříkány studenou vodou) na záda a její ruce i nohy jsou zafixovány k okrajům stolu – nohy důkladně roztaženy a ruce vzpaženy, tak, aby prsa, podpažní jamky i rodidla byly bez zábran přístupny pohledům i hmatům.
Gynekolog přistoupil ke stolu s upoutanou nahou slečnou 5258 a jal se prohmatávat a hodnotit její svaly a tělesný tuk. Jeho kolegové – ortoped, internista i neurolog – jeho počínání chvíli sledují, ale pak se k němu spontánně připojují a nádherné nahé tělo delikventky 5258 je prohmatáno opravdu důkladně. Ovšemže všichni účastnící se odborníci na její nahé tělo a postavu pějí neustále chválu, což Káťa poctivě sepisuje do protokolu.
„Chcete si ještě někdo její tělo prohmatat? Tedy – kromě sliznic, ty vám budou k dispozici až po vlastním gynekologickém vyšetření později…“ zeptal se doktor Trefný zbývajících členů komise.
Pochopitelně, že jsem si nenechal příležitost ujít. Jako vyhlášený ‚horňák‘ jsem důkladně pomačkal její prsa a podráždil její bradavky, které se opravdu velice ochotně ztopořily, avšak ani ostatní její tělesné partie nepřišly zkrátka – zvlášť musím zdůraznit, že mě opravdu fascinovaly její skutečně výstavní břišní svaly. Ale to už moje místo zaujímá kolega tělocvikář, který si její dokonale vypracované nahé tělo opravdu vychutnává.
Pak však pro mne přišel opravdový šok! „Mohu si také sáhnout?“ zeptala se náhle Káťa od svého počítače.
„Zajisté! Všichni členové komise mají toto právo,“ prohlásil jsem samozřejmě.
Káťa se svým vozíkem bravurně zamanévrovala a přirazila s ním k vyšetřovacímu stolu, na němž leží připoutaná nahá 5258. Exekutor na můj pokyn stůl poněkud snížil, aby Káťa na její tělo snadno dosáhla – a pak začal skutečný koncert jejích prstů. Nejprve se důkladně věnuje jejím prsům a bradavkám, pak přechází do krajiny břišní – zvláště pak od pupíku dolů. Na konec pak začala dráždit vnitřní stranu jejích do široka rozevřených stehen a neustále se blížila jejím rodidlům, přičemž její hmaty jsou tak sofistikované, že 5258 začíná slastně vzdychat a kroutí se v poutech jako žížala na udici. Z vagíny už obstojně teče a Káťa svou druhou rukou také podezřele často zajíždí pod svou minisukni…
„Dost, dost, děvče,“ krotí její počínání doktor. „Nesmíš nám ji udělat předčasně…“
„Promiňte, pane doktore. To jsem nechtěla…“ Káťa se zapýřila a rázným opřením se do kol se vrátila ke svému počítači.
„Odpoutejte ji a důkladně ji prosprchujte studenou vodou, aby vychladla,“ pokynul felčar směrem k vyšetřovacímu stolu.
Delikventky 5258 se ujaly obě zdravotní sestry – Dana a Věra – které automaticky odložily své pláště a předvedly nám svá rozkošná tělíčka pouze v miniaturních bikinkách. Do sprch s nimi odešla 5258 docela klidně a pokorně.
„Nu což,“ spustil felčar, když se obě sestry s důkladně vysprchovanou delikventkou 5258 vrátily – (samy zřejmě také zachytily vodní spršku, protože jejich podprsenky i kalhotky zprůsvitněly, takže bylo opět na co se dívat…) – „když už jsme začali delikventky vyšetřovat v opačném gardu, vezmeme si teď do práce 4587, co říkáte, pane předsedo?“
Jen jsem přikývl na souhlas a páni exekutoři vyvedli ‚do popředí‘ onu horu sádla, jejíž tatíček je doktor práv. „Jauauau-úúúúúúúúúúúúú“ se ozvalo trojhlasně, protože delikventka 4587 se vzpouzela předstoupit před komisi, dokonce si proti předpisům zakrývá rukama nahá prsa a klín, takže biče exekutorů poněkud nepěkně promluvily ke stehnům všech tří zcela vysvlečených delikventek.
„Tak se nám pojď předvést, princezno,“ oslovil ji žoviálně kolega tělocvikář.
„Jaká já jsem pro tebe princezna, ty CENZUROVÁNO jeden… Jauauau-úúúúúúúúúúú-néééééééééééé-e-e-ééééé“
Delikventka 4587 ani svou ‚tirádu‘ nedokončila – a biče exekutorů zaúřadovaly za nepřípustné tykání členovi komise na zádech všech tří ‚pacientek‘ takovým způsobem, že 4587 vykvikla bolestí, následována svorně oběma svými kumpánkami. Tři další rány důtkami přes prsa (z toho jednu obzvlášť tvrdou přes dvorce a bradavky) pochopitelně obdržely za sprostou nadávku.
„Tak tady ta měří 162 cm a váží 98,6 kg,“ pokyvuje ortoped hlavou, dívaje se do tabulky. „To dělá BMI 37,570 kg/m², což už je obezita 2. stupně. Mám takový neblahý dojem, že s tím už se bude muset slečna opravdu poprat, nechce-li skončit na vozíku.“
„Dej ruce za hlavu a několikrát se nám tady projdi, ať si můžeme tvé nahé tělo důkladně prohlédnout,“ nařídil vzápětí vyšetřované delikventce.
„Cože-é - éééééééééééééé- jaujau-óóóóóóóóóóó“ – Ten konec zazněl přerývaně ze tří hrdel, protože páni exekutoři zcela správně vyhodnotili situaci a sedací ústrojí všech tří je v momentě ozdobeno dalšími třemi rudými pruhy…
„Nu, a teď snad už se projdeš, nechceš-li znovu okusit bič, že?“
Delikventka 4587 složila ruce za hlavu a jala se přecházet sem a tam před stolem komise.
„Zvedni hlavu, zastrč břicho a vypni prsa!“ nařídil jí zostra ortoped, který velmi brzy pochopil, co se od něj očekává.
„Tělo má tedy pěkně zhuntované, ani ji nebudu posílat na kladinu, protože by zbuchla dřív, než by na ni vylezla. Položte mi ji rovnou na stůl…“
Stalo se. Dva exekutoři ji uchopili – jeden za ruce, druhý za nohy – a hodili ji na kamenný stůl, který byla Věra důkladně postříkala studenou vodou. Následně se nad ní sklonil ortoped a jal se hmatem zkoumat její přebytky, hluboce zabořiv svou ruku do jejího břicha.
„Značný nadbytek tělesného tuku, zvláště pak břišního, břicho povolené, svaly hanebně ochablé,“ diktuje Kátě do protokolu.
„To je ale úchyláctví! Připadám si jako kráva na dobytčím trhu, ty jeden… Jau-áááááááááááá-nééé-ééééééééé“
Delikventka 4587 už nestačila žádnou nadávku vyslovit, protože důtky všech tří exekutorů navštívily několikrát prsa celého trojlístku. Nutno tedy přiznat, že 4587, ležící upoutaná na vyšetřovacím stole, dopadla nejhůře, protože její prsa poskytují exekutorům ideální cíl
„Výrok delikventky 4587 bych prosil zaprotokolovat doslovně,“ obrátil jsem se ke Kátě, „protože tento její pocit je neklamným znamením toho, že svou práci děláme opravdu na jedničku s hvězdičkou.“
„Pochopila jsem. Už se stalo, pane předsedo,“ oznamuje Káťa. „Jen jsem chtěla poprosit, zda…“
„Jako členka komise máš to právo automaticky, děvče. Vůbec o ně nemusíš žádat. Stačí jen oznámit, že máš zájem…“
Na ta slova Káťa opět zamanévrovala svým vozíkem k vyšetřovacímu stolu, jeden z exekutorů jeho polohu ochotně snížil a Káťa zabořila své senzitivní prsty do delikventčiných tukových polštářů. Se zájmem zkoumá její prsa, břicho i tukové záhyby na stehnech a pažích.
„Budeš to tady mít těžké, holka,“ poznamenala, když ji na závěr poplácala po prsou, aniž by se ji pokusila sexuálně vzrušit, jako předtím delikventku 5258.
„Co je ti do toho, ty nulo jedna CENZUROVÁNO! Všechno to řek… Jauauau-úúúúúúúúúúúúúúúúú… Né-e-e-ééééééééééééé“ Větu už nedokončila, neboť důtky exekutorů zasvištěly vzduchem a prsa všech tří delikventek ozdobily další tři rudé pruhy.
„Drž už hubu ty CENZUROVÁNO… Aúúúúúúúú-óóóóóóóóóóóóóó!““
Ani sprostý výpad 3315 proti 4587 nezůstal bez trestu. Důtky tentokrát navštívily břicha všech tří delikventek. Zvláště pak na vystavené 4587 si pochutnaly.
„Nu, při gymnastice i atletice jí dám zabrat – a pořádně! Aby si nemyslela, že budu akceptovat bez kontroly všechny její omluvenky, jako jsem to naivně dělával u 2547…“ poznamenal kolega tělocvikář. „Teď jí dávám opravdu zabrat. Při tělocviku se z ní skoro doslovně kouří…“
„To snad nemyslíte vážně, pane profesore!“ přerušil jeho litanie ortoped.
„A proč ne?“ ohradil se tělocvikář. „Pohyb jí vyloženě chybí – tedy vedle ostré redukční diety…“
„To je sice pravda,“ souhlasí na oko ortoped, „ale za těchto okolností jí,“ znovu přistoupil k vyšetřovacímu stolu s upoutanou 4587 a zabořil své prsty do tukových zásob jejího nahého těla, „zničíte atletikou – neřku-li gymnastikou – její klouby tak dokonale, že skončí na invalidním vozíku – promiňte mou neomalenost, slečno…“ obrátil se s omluvným úsměvem ke Kátě. „Ale, nepletu-li se – propozice ústavu jsem si prostudoval opravdu podrobně – rodičům slečen garantujete, že i přes tvrdé tělesné tresty, stres a ponižování – včetně sexuálního – vrátíte jim jejich dcery v bezvadném tělesném i duševním stavu. Pokud tedy tento slib chcete dodržet, pak vám z titulu své lékařské odbornosti mohu garantovat, že smlouva podepsaná s rodiči nebude dodržena, pokud pan profesor tělocviku bude trvat na svých představách!“
„Jenže ona pohyb nutně – opakuji: NUTNĚ! – potřebuje!“ oponuje tělocvikář.
„Ano, pohyb nutně potřebuje,“ souhlasí ortoped, „ale ne takový, jak si představujete vy, pane profesore tělocviku,“ – přičemž tedy dal na slovo tělocviku zvláštní – řekl bych až nepříjemný – důraz.
„Dejme tomu,“ podotýká přísedící kolega – tělocvikář, „avšak – jaký pohyb tedy pro ni bude vhodný, když gymnastiku i atletiku zavrhujete?“
„Nic jiného vás nenapadá, pane profesore tělocviku – opravdu?“ zeptal se téměř ironicky ortoped.
„Tak dost!“ zasáhl jsem z titulu funkce předsedy komise do zárodku vznikající hádky. „Pane doktore, vyjádřete se naprosto srozumitelně, co vlastně máte na mysli, a vy, pane kolego,“ obrátil jsem se k přísedícímu profesorovi tělocviku, „pokuste se akceptovat návrh pana doktora-ortopeda.“
„Jediným způsobem, jak snížit její obezitu a při tom nepoškodit její pohybový aparát – je plavání!“ prohlásil důrazně ortoped. „Tato slečna MUSÍ plavat a plavat a plavat! V bazénu MUSÍ strávit aspoň dvě hodiny denně – včetně sobot a nedělí. Opravdu, věřte mi, nic jiného jí nepomůže…“
„Cha-chá. ha-ha-ha-ha-ááá…“ (Upřímný smích, třeba i hlasitý – pokud tedy netrvá nepřiměřeně dlouhou dobu – je delikventkám obvykle tolerován a exekutoři nezasahují.)
„Čemu ses tak od srdce zasmála, 3315?“ zeptal jsem se, když se poněkud uklidnila.
„Cha-cha-cha… tak vy ji rodičům nemíníte předat na invalidním vozíku… cha-cha-éééé… ale co takhle ve futrále… éééé-chachacha-éééé?“
„Proč bychom jim ji měli předávat ve futrále?“ zeptal jsem se delikventky 3315 nechápavě.
„Protože… chachacha-ééé… jim ji nejspíš vrátíte utopenou. Doktor… chachacha-éééé… tady nařizuje terapii… chachacha-ééééé… a ona zatím… chachacha-íííííííí… neumí… chachaha-ééééé… plavat! Chachacha-éééé… jsem moc zvědavá… chachacha-íííííííí… jak ji budete kurýrovat…“
„Jednoduchá pomoc – plavat se zkrátka naučí, jinak…“
Svou výhrůžku už jsem nedokončil, protože mě přerušil kolega tělocvikář: „To, co nám tady slečna 3315 prozradila, je opravdu závažný problém a nelze ho jen tak odbýt rozhodnutím, ‚že se 4587 plavat naučí, jinak…‘ Nevím sice, co ‚jinak‘, ale já a můj kolega jsme zde jediní zaměstnanci, kteří jsou povinni ji to naučit. Pak ještě samozřejmě instruktor, ale to je externista a své žákyně už u nás má v plném počtu. Já sám se mohu slečně věnovat jen jedenkrát týdně asi dvacet minut, což je opravdu málo. Uznejte, že vedle plavání mám na starosti ještě gymnastiku, na kterou je ve zdejším ústavu kladen zvláštní důraz…“
„Měl bych návrh,“ přerušil výčet jeho povinností doktor Trefný.
„Jaký návrh, felčare?“
„No, nedávno jsem tady prováděl periodickou prohlídku jedné slečny, o které ses zmínil, že kvůli plavání dokonce opisovala písemku z matematiky…“
„Ano, to byla 6255, ale tu už ve třídě nemám. V pololetí propadla ze čtyř předmětů, byla vyloučena ze školy a převedena na nucené práce…“
„Až tak? Ale plavat snad nezapomněla…“
„No, to ne…“ ozval se v té chvíli kolega tělocvikář. „Ta je v bazénu, kdykoliv k tomu má příležitost. Moc bych se divil, kdyby tam nebyla právě teď – v rámci sportovního dopoledne. Ale nechápu, pane doktore…“
„Hned pochopíte, pane profesore. Nemýlím-li se, osmnáct už jí bylo…“
„Nebylo,“ oponuji. „Teprve v polovině srpna jí bude osmnáct – a až za rok po tom u nás bude končit. Jenže…“
„O jejím dalším osudu si můžeme popovídat někde jinde a někdy jindy,“ přerušil mě doktor Trefný. „Tady a teď bych si dovolil navrhnout, aby slečna 6255 byla na každé odpoledne vyreklamována z nucených prací a učila tuto delikventku – doktor mávnul rukou k vyšetřovacímu stolu, na němž je stále připoutána nahá 4587, plavat, protože, ta musí s navrženou terapií začít co nejdříve.“
„Cožpak o to: vyreklamovat ji z nucených prací nebude problém,“ poznamenal jsem. „Otázkou ovšem je, zda bude někdo ochoten převzít za ně zodpovědnost. Pochopte, ona je tu jako delikventka na nucených pracích, toto pak odmítnout nemůže, poněvadž i toto lze deklarovat jako nucenou práci. Ale pak bude jediná ve skupině a bude mít jednoho přímého dozorce jen pro sebe? Trochu luxus – a pan doktor práv by se pěkně ‚prohnul‘…“
„Asi by bylo nejjednodušší místo těch spekulací rovnou se jí na to zeptat, nemyslíte? A pak bychom jim mohli navrhnout třeba i zvláštní režim…“ Kolegovi tělocvikáři se doktorův nápad zřejmě zalíbil. Popadl telefon a povolal do vyšetřovny poslíčka.
Chlapec se dostavil v rekordně krátkém čase.
„Dobrý den, dámy a pánové,“ obrátil se ke komisi. „Čau, holky,“ obrátil se k vysvlečeným delikventkám.
„Jé, tady je ta ‚moje‘ tlusťoučká,“ zaradoval se při pohledu na vyšetřovací stůl. Přistoupil k němu a zabořil ruce do jejích prsou.
„Ty úchyle jeden CENZUROVÁNO, co si to… jauauau-úúúúúúúú-né-e-e-éééééé“
Delikventka 4587 svůj slovní výpad okořeněný sprostou nadávkou už nedokončila, protože se hluboko do jejího tučného břicha zařízly důtky – a to hned třikrát po sobě.
Konsternovaný poslíček uskočil stranou a obrátil se opět k nám: „Co ode mne potřebujete, dámy a pánové?“
Sežeň slečnu 6255 a pošli ji za námi sem, do vyšetřovny,“ požádal ho kolega tělocvikář. „Najdeš ji nejspíš v bazénu…“
„Spolehněte se, pane profesore, Už ji jdu hledat. Na shledanou, dámy a pánové. Čau, holky…“ a poslíček opustil vyšetřovnu, nezapomněv poplácat 4587 po vystavených prsou.
Udělali jsme si malou přestávku na občerstvení. Objednali jsme si kávu a zákusky a se zalíbením sledujeme, jak dvěma vyhladovělým delikventkám kapou od úst sliny a jak se ta třetí kucká, ležíc připoutána na vyšetřovacím stole.
V tom se ozvalo zaklepání. Po mém „Dále!“ se dveře otevřely a do vyšetřovny vstoupila 6255. V Evině rouše…
„Dobrý den ve spolek,“ pozdravila rozšafně, přívětivě se usmála a automaticky zaujala předpisový postoj.
„Dobrý den,“ opětoval jsem pozdrav. „Copak, že přicházíš nahá?“
„To jsem neměla?“ zeptala se nerozhodně. „Víte, poslíček mi vyřídil, že mám za vámi přijít do vyšetřovny – a tak jsem si myslela, že mě asi budete taky vyšetřovat. Byla jsem zrovna v bazénu, takže se svlékáním do naha jsem to měla bez problémů. Dokonce jsem se nechala vedle vysprchovat ledovou vodou…“
„To nevadí,“ podotkl jsem chlácholivě, vysoce oceniv v duchu její skvěle napjatá prsa a ztopořené bradavky. (Ledová sprcha opravdu udělala své…) „Posaď se, vezmi si kávu a zákusek…“
Nahá slečna 6255 na mě zírá jako na přízrak z jiné planety. Pak přece jen váhavě usedla za stůl, ale ruce na něj položila tak, aby měla svá nádherná vypjatá prsa stále vystavena našim pohledům. Po chvíli mlčení se konečně odhodlala. Natáhla se pro konvici, nalila si kávu do šálku a na talířek si položila kus čokoládového dortu.
„Tak jak je na ‚galejích‘?“ zeptal jsem se, aby řeč nestála.
„Líbí se mi tam víc, než ve škole. Jsem pořád venku, na čerstvém vzduchu… Tedy – až na tu češtinu… Ta mi tam opravdu chybí – tedy: jako školní předmět…“
„Čeština?“ podivuji se. „Vždyť i z té jsi málem propadla…“
„Ale nepropadla!“ oponuje 6255. „Od jisté doby mě začala bavit, a kdybych byla zůstala ve škole, tak jsem…“
„A co plavání?“ zeptal se profesor tělocviku, přerušiv její nečekanou ódu na základní školní předmět. V jeho hlase zazněl stín netrpělivosti…
„To je taky špatné… Do bazénu se teď dostanu jen jedenkrát týdně… když to dobře dopadne, tak dvakrát…
„A co bys dala za to, kdybys tam mohla být denně?“
„Denně v bazénu? No, to by byla nádhera… Jenže… Nevím, co bych vám za to měla dát…
„Což takhle nějakou práci?“ poznamenal tělocvikář.
„Práci? Ale jakou? Na ‚galejích‘ dřu, až se ze mě kouří…“
„Nu, ona by to nebyla práce na ‚galejích‘, ale právě v tom bazénu…“
„Práce v bazénu? Ale… Jaká?“
„Znáš támhle tu delikventku?“ ukázal tělocvikář na vyšetřovací stůl.
„Jo, znám!“ Z odpovědi – a hlavně z jejího nevraživého tónu vyplývá, že delikventka 4587 je krajně nesympatická i jí.
„Ona by potřebovala – a to velmi nutně! – naučit se plavat,“ sděluje jí tělocvikář. „Byla bys ochotna se jí v tomto směru ujmout?“
„To jako… za pobyt v bazénu každý den?“
„Ano, po dobu její výuky budeš s ní pobývat v bazénu každý den.“
„Jenže v době tělesné výchovy je bazén obsazen střídavě děvčaty z různých tříd, a…“
„Navrhuji udělat to takhle,“ přerušil jsem argumentaci 6255. „Vyučovat ji budeš v době jejího osobního volna. Tou dobou není bazén tolik vytížen, neboť tam jsou jen dívky, které si přišly zaplavat za odměnu, a jako plavčík tam funguje některý z dozorců, který pochopitelně nese odpovědnost za to, že se mu tam nikdo neutopí. Ona si udělá osobní volno v době výuky tělesné výchovy. Ty se pak budeš věnovat gymnastice a atletice. No, a z nucených prací v době, kdy ji budeš učit, budeš vyreklamována.“
„A v době menstruace, když je vstup do bazénu zapovězen?“
„Aha… Dobře. Ty si můžeš v době její menstruace plavat v bazénu zcela volně, jako kdybys to měla za odměnu. No, a v době tvé menstruace ona do bazénu taky nepůjde, leda, že už by uměla plavat.“
„No, to bych docela brala. A co potom, až ji naučím plavat?“
„Budeš na to mít tři měsíce,“ rozhodl jsem z titulu své předsednické funkce. „A čím dřív ji naučíš plavat, tím víc času budeš mít v bazénu pro sebe.“
„Tak takové podmínky beru všemi deseti,“ prohlásila 6255, jejíž oči září radostí. „Jen ještě – mohla bych si ji trochu prohlédnout?“
„Samozřejmě. Jako budoucí instruktorka máš nezadatelné právo seznámit se s materiálem…“
„Já jsem člověk – ne nějaký materiál, ty CENZUROVÁNO… Jauauauau-úúúúúúúúúúúúúú“
Za slovní výpad 4587 navštívily stehna všech tří delikventek důtky a navíc pak dvakrát ostře jejich prsa (z toho po druhé přes dvorce a bradavky!) – za sprostou nadávku…
Teprve potom přistoupila slečna 6255 k vyšetřovacímu stolu a delikventce 4587 tvrdě prohmatala svaly.
„Tedy, svaly má hanebně ochablé, stydí se jí pod neskutečně tlustou vrstvou tělesného tuku – a navíc je to prý silná kuřačka, což znamená, že bude ze začátku značně dýchavičná a bude trpět dost silnými abstinenčními příznaky, ale doufám, že ji plavat naučím…“ shrnuje 6255 výsledky svého ‚výzkumu‘. „Kdy s ní mám začít?“ zeptala se na závěr, zatímco Káťa zase předvádí rodeo na klávesnici počítače.
„Kolik CENZUROVÁNO mě ještě bude osahávat! Já… aúúúú-úúúú-úúúúúúú- jauauau-úúúúúúú-óóóóóóóóóó-ne-éééééééé“
Celý trojlístek příšerně zaskučel po té, když biče exekutorů opět zasvištěly vzduchem a pětkrát přistály na vnitřní straně jejich stehen. Pak ovšem následovaly dvě rány měkkými důtkami přes jejich vagíny – za sprostou nadávku – a hlasivky všech tří delikventek zapěly rajskou hudbu pro naše uši.
„Ještě slovo – a nasadíme vám roubíky!“ pohrozil vrchní exekutor.
„Jestliže si slečna 4587 přeje být osahána i od dalších účastníků, jsem k dispozici,“ pronesl rozšafně tělocvikář.
„Proč ne, pane kolego. Je to vaše právo, jakož i každého člena komise a vůbec kohokoliv, kdo má k vyšetřované přístup,“ zopakoval jsem část propozic.
Na ta slova se tělocvikář postavil nad připoutanou 4587 a jal se jí tvrdě prohmatávat prsa a dráždit bradavky (taky ‚horňák‘ – jako já…). Za něj do fronty se staví Dana a Věra (neoblékly si pláště, přestože jim bikinky už oschly…)
„Kdy s ní máš začít?“ dostávám se konečně k odpovědi na její poslední otázku. „Nejlépe hned zítra v rámci sportovního odpoledne. V pondělí bude zničená po kontrolním výprasku, tak bych ji nechal dva dny vydechnout, no a od čtvrtka můžete začít podle navrženého plánu. A propos – v pondělí, úterý a ve středu si smíš v bazénu zaplavat sama. To zařídím. A můžeš tu zůstat a sledovat další průběh vyšetřování, chceš-li,“ poznamenal jsem jen tak ‚mimochodem‘ k 6255 chystající se k odchodu. Přítomnost velitelky ložnice – byť i delikventky – určitě bude působit na vyšetřované jako další stresový faktor (a navíc se nemohu zdržet častých pohledů na její senzačně vysportované nahé tělo…)
Zůstala…
„Tak už ji odvažte,“ požádal jsem exekutory, když se na důkladném prohmatání jejího nahého těla vystřídali všichni zájemci, „a předveďte tu poslední.“
Stalo se – a 3315 stojí před komisí.
„Dej ruce za hlavu a párkrát se před námi projdi sem a tam, abychom si mohli tvé nahé tělo důkladně prohlédnout,“ ujal se slova ortoped, pochopiv, že teď je to opravdu na něm. (Správně pochopil, že neustálé připomínání nahoty vyšetřované delikventky je úžasný stresový a ponižující faktor.)
Zřejmě si plně vědoma toho, co by se mohlo stát, kdyby neuposlechla, nebo dokonce protestovala či hrubě urážela členy komise, 3315 poslušně složila ruce za hlavu a několikrát se před námi toporně prošla.
„Znovu, a uvolni se. Hlavu vzhůru, vypni prsa (i když – mezi námi – 3315 téměř nemá vypínat co…) a trochu života do toho umírání bych si přál,“ diriguje ji ortoped.
3315 po nás zle loupla očima, ale přece jen se snaží ortopedovu přání vyhovět. Vzpřímila hlavu, dokonce se pokusila i vypnout prsa – a znovu se před námi několikrát prošla, takže jsme si mohli prohlédnout všechny partie jejího nahého těla – včetně těch intimních.
„Nu, teď už sis počínala docela obstojně,“ poznamenává ortoped. „Ještě se nám projdi několikrát po kladině, ať vidím, jak dokážeš držet rovnováhu.“
Stalo se. 3315 vystoupila na kladinu – po schůdcích, nevyskočila nahoru jako 5258 – a několikrát ji potácivě přešla.
„No, nic moc…“ kroutí hlavou ortoped. „Vychrtlá jako anorektička, avšak naprosto nesportovní typ. Té by gymnastika velice prospěla, pane profesore tělocviku.“
„Však už horečně přemýšlím, čím u ní začít…“
„Začal bych to chůzí po kladině, aby se naučila držet rovnováhu… Jezdíš na kole?“ zeptal se znenadání delikventky 3315.
„Ne! Tos neuhád’… jauau-úúúúúúúúúúúúúúúú-óóóóóóóóóóóóóóóó“
Biče exekutorů totiž zatančily po jejich zádech – za drzou odpověď a za nedovolené tykání členovi komise. Delikventky se sice ještě neseznámily se všemi předpisy – ty jim budu prezentovat až zítra dopoledne ve studovně – avšak podle interní směrnice jsou za jejich nedodržování trestány od samého začátku.
„Položte mi ji na stůl, taky si ji prohmatám,“ požádal ortoped exekutory.
‚Její‘ exekutor ji popadl jednou rukou za prsa, druhou v rozkroku a hodil ji na masivní kamenný stůl, který byla Dana postříkala studenou vodou. Obratně se vyhýbaje slečniným kopajícím nohám, zafixoval jí kotníky do náramků při okrajích stolu a podobně naložil s jejíma rukama za její hlavou. Nakonec ji za vzpouzení se několikrát přetáhl bičem přes přední stranu stehen, což jeho kolegově bezodkladně kopírují na ‚svých‘ delikventkách. Trojhlasné bolestné zaúpění – rajská to hudba pro naše uši – zaznělo sice poněkud asynchronně, avšak i tak nádherně.
Po tomto drobném výprasku ortoped přistoupil k vyšetřovacímu stolu, na němž vychrtlá nahá slečna leží připoutána, a jal se pečlivě prohmatávat její klouby a svaly.
„Svaly hanebně ochablé, tělesný tuk veškerý žádný. Řekl bych – vražedná kombinace… Mám takový dojem,“ prohlásil nakonec, „že slečna bude při pondělním výprasku – jak vy říkáte ‚kontrolním‘ – značně znevýhodněna – například vzhledem k předchozí delikventce – protože tato kostra potažená kůží, mající prsa po tatínkovi…“
Větu už nedokončil, protože delikventka 3315 ho zahrnula sérií těch nejsprostších nadávek ‚v tatínkově stylu‘, při nichž jsem se červenal já i kamarád Trefný – (o Kátě a obou zdravotních sestrách raději nemluvě) – ač jsme už od dob gymnasiálních zvyklí na ledasco… Samozřejmě, že důtky exekutorů nezahálejí a dalších několik ran přes prsa a vagíny slečen (za sprosté nadávky!) zapříčinilo úžasný ‚koncert na mandle‘, jak jejich hlasovou produkci později ohodnotil felčar. Nutno přiznat, že Kátiny prsty kmitají o závod…
„Bez obav, bez obav, pane doktore,“ reaguji ortopedovu poznámku, „naši exekutoři jsou odborníci na slovo vzatí a při výprasku berou v potaz tělesnou konstituci trestané delikventky.“
„Stejně bych se raději pondělní exekuce zúčastnil,” poznamenal ortoped, „třeba jen jako neplacený pozorovatel.“
„Tak to už budeme dva,“ zasmál se ‚felčar‘ Trefný.
„Kolik čumilů… Jauauauau-úúúúúúúúúú-óóóóóóóóóóóó“
Další nežádoucí protest delikventky 3315 páni exekutoři uťali v samém zárodku třemi ostrými ranami biči přes přední část stehen.
„Chce si ještě někdo nahé tělo delikventky 3315 osahat nebo prohmatat?“ zeptal jsem se ostatních členů komise.
Do fronty k vyšetřovacímu stolu se staví internista, kolega tělocvikář, Dana, Věra a dokonce i přítomná 6255 se mě uctivě dovolila, zda se smí zařadit, což jsem jí pochopitelně dovolil. A nakonec signalizuje i Káťa od počítače, že by měla zájem – ihned, jak sepíše komentáře ostatních. Brzy jsem pochopil, že jejich zájem je vyvolán především studem delikventky 3315 – ne tím, že by výše jmenovaní měli eminentní zájem o její vychrtlé tělo.
Do největších rozpaků ji pak přivedla 6255, když jí tvrdě – až na kost – prohnětla ono nevkusně prořídlé bláto, které na těle 3315 představuje svaly, a položila jí nevinnou otázku, zda ona umí plavat.
„Co je ti do toho, ty jedna CENZUROVÁNO… aúúúú-úúúú-úúúúúúú- jauauau-úúúúúúú-óóóóóóóóóó-ne-éééééééé“
Prsa a vagíny delikventek opět několikrát navštívily důtky exekutorů – (za sprostou nadávku jdou exekutoři obvykle po nejcitlivějších místech na nahých tělech trestaných…)
„Tak umíš plavat?“ zeptal jsem se 3315 ostře, když už utichl jekot delikventek.
„NE!“ odsekla vztekle, za což biče poctily svou návštěvou jejich stehna.
„Odpověz celou větou!“
„Neumím plavat…“
„Hlavně, že ses smála kamarádce, jako šílená, že?“
„Ale já… aúúúú-úúúú-úúúúúúú…“ Biče exekutorů zasvištěly a přistály opět na stehnech všech tří delikventek.
„Nikdo se tě na nic neptal, tak sklapni!“ umravnil jsem ji ihned po návštěvě biče.
„Tu mám taky učit plavat, pane předsedo?“ zeptala se 6255 nevěřícně.
„Ne, děvče, tu ne. Ta to tak akutně nepotřebuje, naučí se v rámci pravidelné výuky…“
„Měli bychom dokončit tu internu,“ spustil jsem, když i Káťa tvrdě prohmatala nahé tělo delikventky 3315, nemilosrdně zkritizovala její ochablé svaly a dokončila svůj zápis do protokolu.
„Dobrá. Kterou začnem’ a co je ještě třeba udělat?“ zeptal se mě internista.
„Pojedeme zase podle čísel,“ odpovídám na jeho otázky, „a zbývají ještě dva testy – zátěžový test srdce a měření kapacity plic.“
„Dobrá, pustíme se do toho. Ať si 3315 sedne na rotoped…“
Slečna 3315 se nerozhodně rozhlíží. Když už to trvá nějak neúměrně dlouho, její exekutor ji popadl obvyklým hmatem – tedy jednou rukou za prsa, druhou v rozkroku – a navyklým pohybem ji na cvičební náčiní posadil.
„No… A co teď?“ ptá se vyjevená 3315. Na podobném zařízení sedí zřejmě poprvé (už i vzhledem ke svému ochablému svalstvu…)
„Slez dolů, ty nemehlo, já ti to předvedu!“ nařídila jí tvrdě 6255, která už se na neschopnou delikventku nemůže dívat. (Docela jsem si v duchu začal blahořečit, že jsem tuto skvělou dívčinu požádal, aby zůstala. Zdá se, že jako figurantka bude neocenitelná…)
Její invektiva ovšem nezůstala bez odpovědi exekutorů, takže pozadí všech tří delikventek opět navštívily jejich biče. Exekutoři jsou ovšem tři, ‚delikventky‘ v jejich očích čtyři – proto se vrchní exekutor chystal ztrestat slečnu 6255 – vlastně původkyni jejich zásahu.
„Ne, tu ne!“ zarazil jsem ho na poslední chvíli. Ta tu dnes není jako delikventka, ale jako dodatečně pozvaná přísedící komise.“
Slečna 6255 po mně vrhla podivný pohled. Ani nevím, co si mám o něm myslet – je to obdiv, poděkování, výčitka, či co? Později si to s ní budu muset v klidu vyjasnit – teď na to není čas…
„Dívej se!“ nařídila 6255 delikventce 3315 a jala se jak divoce šlapat, tak i točit klikami. „A dejte mi tam větší zátěž,“ požaduje na exekutorech. „Tohle je snad pro mimina, ne?“
Konsternovaný vrchní exekutor slečně 6255 vyhověl a ta teď ovládá stroj opravdu s větší námahou. Internista k ní přistoupil s fonendoskopem v uších a kornoutek jí přiložil na prsa. „Výborně, výborně, to je ono…“ raduje se jako malé dítě. „Pojďte si poslechnout, kdo chcete. Opravdu to stojí za to…“
„Pravidelně se zrychlující tlukot jejího srdce si nakonec poslechli všichni členové komise, včetně Káti, která při tom projevuje obzvláštní vzrušení. Dokonce si kradmo sáhla pod sukýnku…“
„Teď ty!“ přitáhl internista k sobě delikventku 3315, vrazil jí do uší sluchátka a kornoutek přiložil opět slečně 6255 na prsa. „Tohle bych rád slyšel i od tebe, jasné?“
Pokynul slečně 6255, aby přestala cvičit, a na její místo dosedla delikventka 3315. Opřela se do pedálů…
„Já… já… to neutáhnu…“ vyrazila ze sebe zoufale.
„Zkus to takhle, ty padavko…“ ohodnotila její výkon slečna 6255, zručně sníživši zátěž. (Hleďme, ani posilovna jí není cizí…)
Se sníženou zátěží se dala 3315 konečně do pohybu, ale stejně ne tak hladce, jako 6255 s mnohem větší zátěží.
Internista se jal poslouchat ozvy jejího srdce, ale tváří se nějak nespokojeně.
„Slečna 6255 ji ohodnotila správně, je to neskutečně netrénovaná padavka, ani nemá cenu, aby to poslouchal někdo další…“
„Další na řadě je delikventka 4587,“ oznámil jsem, když konečně 3315 slezla s rotopedu.
„Viděla jsi sama, co se od tebe očekává,“ sdělil jsem jí úsečně, když se na stroj vyškrábala.
Delikventka 4587 přikývla a jala se uvádět cvičební stroj do pohybu. Do pedálů šlape lehčeji, než 3315 – ale to jen ‚díky‘ své nesrovnatelně vyšší hmotnosti. Za to klikami, které má roztáčet rukama, pohybuje trhaně a se značnými obtížemi. Trhaně a opravdu nevkusně se pohybují i její nahá prsa.
„Příšerné,“ komentuje její chabý výkon internista se sluchátky fonendoskopu v uších, přejížděje její prsa kornoutkem. „Buď tak laskava a slez dolů, nebo se neznám!“
„Nyní otestujeme srdeční činnost delikventky 5258,“ oznámil jsem následně, když se 4587 konečně uráčila slézt a uklidit se do pozadí.
Slečna 5258 bez rozpaků nasedla na rotoped a bez zjevné námahy ho pravidelně rozpohybovala.
„Taky bych požádala o větší zátěž,“ poznamenala po chvíli. „Tohle je opravdu pro mimina…“
Slečna 6255 jí promptně vyhověla, aniž by vyčkala reakce exekutorů. Jen jsem jim souhlasně pokynul, aby se neobtěžovali.
A pak nastal ten pravý ‚koncert‘… Slečna 5258 rozjela rotoped ve velkém stylu. Její nahá prsa se rytmicky pohybují a na rukou i nohou jí hraje každý sval. Je to opravdu sportovkyně každým coulem a na její skvěle se pohybující nahé tělo se nemohu vynadívat, Internista pohybuje kornoutkem fonendoskopu sem a tam po jejích prsou a nechává ji cvičit opravdu velmi dlouho. Když pak skončila, požádala mě 6255, zda by si mohla 5258 ještě chvíli lehnout na stůl, aby mohla její nahé tělo rovněž prohmatat. (Nezapomínejme, že 6255 přišla do vyšetřovny až ve chvíli, kdy na stole už ležela 4587 a že vyšetřování delikventek probíhalo v opačném gardu.)
Jelikož jsem slečnu 6255 označil za dodatečně přizvanou členku komise, docela s gustem jsem jí vyhověl, protože delikventka 5258 má tělo nádherně vysportované a vidět ji znovu na vyšetřovacím stole je opravdu pohled pro bohy.
6255 – coby všestranná sportovkyně – jde ovšem v první řadě po jejích svalech – pažních, stehenních, lýtkových, prsních i břišních – a tvrdě jí je prohmatává a vysoce kladně hodnotí, což Káťa opravdu zevrubně protokoluje. Pak se ovšem 6255 pustila do sexuálního dráždění svého objektu zájmu – testuje citlivost jejích prsou a bradavek a pak přechází na vnitřní stranu stehen a do slabin. Slečna 5258 zřejmě není na sexuální dráždění na veřejnosti připravena. Je studem červená jako rak, ale její vlastní nahé tělo ji zrazuje. Když pak 5258 začala z vagíny téci jako z vodovodu (určitě proti své vůli!), zarazil felčar počínání 6255, aby slečnu 5258 předčasně ‚neudělala‘.
„Posledním úkonem před obědem je měření kapacity plic,“ oznámil jsem členům komise i delikventkám, když byla 6255 hotova s důkladným prohmatáním nahého těla delikventky 5258. „Takže 3315 – ke spirometru!“
‚Její‘ exekutor ji popadl obvyklým způsobem – jednou rukou za prsa, druhou v rozkroku – a posadil ji za jmenovaný přístroj.
Dana jí sice sevřela nos svorkou, ale tu delikventka 3315 okamžitě servala a zařvala: „Co vlastně teď CENZUROVÁNO po mně chcete… Jauauau-úúúúúúúúúúúúúúú-óóóóóóóóóóóóóóó!“
Za sprostou nadávku obdržely všechny tři delikventky dvě docela ostré rány důtkami přes prsa a slečna 6255 se opět chopila iniciativy: „Slez dolů, já ti to předvedu, ty neschopné nemehlo!“
Dospěl jsem k názoru, že přítomnost slečny 6255 jako figurantky je opravdu neocenitelná, a všimnul jsem si, že i doktor Trefný se jejímu extempore mírně pousmál. Asi má pravdu. Budeme muset její osud probrat někdy jindy a někde jinde. (Pozorné čtenářky jistě již pochopily, kde…)
Věra sevřela nos slečny 6255 svorkou. Ta vzala do úst náustek přístroje a svědomitě do něj dýchá podle pokynů internisty. Nemohu se vynadívat na její krásně modelovaná, dmoucí se prsa… Internista nakonec vytiskl oba grafy a zběžně na ně pohlédl.
„Tady se pozná opravdová sportovkyně kypící zdravím,“ zhodnotil grafy pohledem. „Škoda, že k jejich posouzení je třeba odborných znalostí a specializovaného školení. Jinak bych s chutí doporučil tyto výsledky zveřejnit vedle slečniny fotografie na informační tabuli. Ale za daných okolností by se to minulo účinkem. Každopádně však doporučuji zařadit tyto grafy do slečniny zdravotní dokumentace, byť se dnes žádné preventivní prohlídce vlastně nepodrobuje, jak jsem aspoň pochopil…“
Ale to už 6255 vybízí delikventku 3315, aby usedla za přístroj. „Teď jsi viděla, co máš dělat, tak už žádné výmluvy, natož pak nadávky!“ nabádá ji docela ostře. (Ve škole vymýšlela 6255 samé nepřístojnosti, ale od té doby, co ‚dře na galejích‘, je opravdu jako vyměněná. Vůbec ji nepoznávám…)
Dana vyměnila náustek a sevřela delikventce 3315 nos svorkou. Ta si nasunula náustek do pusy a snaží se do přístroje dýchat podle doktorových požadavků. Po deseti minutách ‚trápení‘ konečně internista pokynul, aby přestala. Následně pak vytisknul grafy a zahleděl se na ně.
„Nic moc,“ zní jeho verdikt. „Tato slečna opravdu potřebuje tvrdě cvičit. Doufám, že dostane pořádně zabrat jak při gymnastice, tak i při ranních rozcvičkách. To plavání – samozřejmě naučit a nezanedbávat. Další!“
Exekutoři posadili k přístroji delikventku 4587. Ta se nevejde se svým objemným břichem za stolek. Exekutoři ho museli mírně posunout a Věra vyměnila náustek za delší.
„No, to je příšerný pohled,“ komentuje nutné úpravy internista. Delikventka 4587 po něm zle loupla očima, ale pro jistotu je zticha, protože jeden z exekutorů netrpělivě zapráskal bičem ve vzduchu, zřejmě očekávaje nějaký slovní výpad.
„Tak začni. Viděla jsi dvakrát, co máš dělat!“ pobídl ji ostře internista.
Delikventka však z neznámých důvodů otálí, jako by řešila kdo ví jak složité dilema. Po nějakých třech minutách ztratil internista trpělivost a pokynul exekutorům. Delikventka 4587 obdržela novou pobídku, tentokrát v podobě dvou ostrých ran bičem přes záda. Samozřejmě, že bolestí zavyly všechny tři delikventky – a 3315 ještě navíc svou kamarádku sprostě seřvala: „Tak už konečně foukej, ty čůzo jedna CENZUROVÁNO CENZUROVÁNO, jinak… Jauauauau-úúúúúúúúúúúú-nééé-ééééééééé…“
Biče se znovu roztančily po zádech delikventek – a nutno poznamenat, že po té, kdy 4587 opustí spirometr a odkryje tak své citlivé intimní tělesné partie důtkám, čeká delikventky ještě adekvátní přídavek trestu za sprosté nadávky.
Nakonec delikventka 4587 začala do přístroje dýchat podle diktátu internisty. Její velká prsa, tedy tělesná partie, kterou má podle 6255 přednostně ‚prodávat‘, se chvějí zcela nepravidelně a trhaně – ne jako před tím u 6255. Internista je viditelně konsternován a zastavuje seanci po pouhých osmi minutách: „Tak už odtamtud konečně vypadni, ty neschopná diletantko!“
Sotva se 4587 odvalila od přístroje, pocítila její prsa tři důrazné šlehy důtkami – a prsa jejích kumpánek pochopitelně také.
„Jauauauauau-úúúúúúúúúúúúúúúú-ááááááááááááááááááááá… PROČ? Jauauau-úúúúúú-óóóóóóóóóó-néé-éééé…“
„Na zbytečnou otázku odpovídající odpověď,“ poznamenal vrchní exekutor, když návštěva stehen všech tří kumpánek skončila a jejich bolestné vytí ustalo. „Jestli vám to bylo málo a chcete přidat, tak se ještě na něco hloupého zeptejte!“
Internista mezitím vytiskl oba grafy a teď je pohrdavě hodnotí: „No ovšem, ovšem. Dýchavičná kuřačka! To plavání bych prosil urychleně – URYCHLENĚ! – a denně aspoň dvě hodiny v bazénu, jinak se z toho hned tak nevyhrabe!“
Ale to už ke spirometru usedá delikventka 5258. Zdá se, že přesně ví, jak se má chovat. Dana jí sevřela nos svorkou, vyměnila náustek a slečna počala do přístroje dýchat přesně podle pravidel.
„No, prosím! To je přece pacientka,“ pochvaluje si internista. „Takhle kdyby si počínaly všechny tři, tak jsme hotovi za poloviční dobu! Líbí se ti plavání?“
„Líbí…“ vydechla 5258 tiše, když její vystoupení u spirometru skončilo.
„Až se vyhojí z toho pondělka,“ obrátil se internista ke mně, „zařiďte jí za odměnu dvě hodiny v bazénu navíc…“
„S radostí,“ odpověděl jsem a umínil jsem si zařídit jí čtyři hodiny, protože tato dívčina je mi ze všech tří nejsympatičtější. Škoda jen, že takové prima děvče se propůjčilo k tak zvrhlé a odporné ‚zábavě‘…
„Skvěle vytrénovaná sportovkyně, určitě by si spíš rozuměla tady se slečnou 6255, než s těmi dvěma…“ mávl internista štítivě rukou k jejím kumpánkám po zhodnocení jejích grafů.
„Je čas k obědu,“ poznamenal jsem ke členům komise. (Na ta slova si Věra a Dana konečně oblékly pláště svých uniforem…)
Před odchodem jsem ještě povolal tři dozorce a dvě nové zdravotní sestry z odpolední směny.
„Teď jdeme na oběd,“ informoval jsem nově příchozí. „Obšťastněte delikventky novým důkladným klystýrem a pořádně je vykoupejte ve studené vodě, aby trochu obživly. Pak jim dejte napít horký čaj…“
Ten čaj – hlavně tedy jeho složení! – je novinka dnes doporučená felčarem v rámci jeho ‚pekla na zemi‘, jak se byl o přijímacích procedurách vyjádřil už v úterý. To, že budou delikventky nuceny často močit – před námi, úplně nahé a nezakrytě – během další série prohlídek, bude pro ně jednak stresový a silně ponižující faktor a jednak bude tato skutečnost zvyšovat míru jejich studu, což je také jeden z faktorů lékařských prohlídek v našem ústavu – ať už přijímacích, nebo periodických, kam prý hodlá tuto metodu také zavést.
„Půjdeš s námi,“ zeptal jsem se slečny 6255.
„Raději ne. Co, kdybyste mě ještě potřebovali jako figurantku? Počkám tu na vás a zatím si pročtu protokol, abych měla představu o tom, co se tu dělo, když jsem tu ještě nebyla.“
Prohlásila to tak sugestivně, že mi nezbylo, než souhlasit…
Autor: © Éósforos, 2015-2018
Novicky 2 Novicky 4 Zpět na obsah