Jana s Nikolkou dorazily do jídelny právě včas. Na dívky čekaly jejich osobní sestry, které se jich hned ujaly. Jediný incident způsobila nahá Lenka, která byla z jídelny nekompromisně vykázána a musela se vrátit na pokoj pro župan.
Sestry vysvětlily dívkám, že si od příštího jídla, tj. od zítřejší snídaně, mohou sedat ke stolům spolu nebo jednotlivě podle vlastního uvážení, ale dnes jim budou dělat společnost ony, aby je naučily obsluhovat jídelní automaty. V rámci instruktáže byly dívky seznámeny se
Stravovacím řádem,
který budou povinny dodržovat během svého pobytu na klinice.
Po instruktáži následovala večeře, kterou už si dívky objednávaly samy. Sestry jen dohlížely na správnost postupu.
Nás však bude nejvíce zajímat, že po večeři se dívky shromáždily v jedné z kluboven, aby vyslechly zásadní přednášku přednosty CPLE, profesora Amynilla.
I nástup na přednášku byl doprovázen instruktáží. V 18 hodin nastoupila místo dosavadních šesti osobních sester jediná sestra, která se ujala všech šesti dívek jako kolektivu:
„Hned při vstupu do klubovny se každá z vás musí přihlásit na evidenční klávesnici v přísálí. Tím signalizujete místo svého pobytu a zároveň potvrzujete svou účast na přednášce.“
Nikolka: „Co kdybych pak v průběhu přednášky odešla?“
„To klidně můžete, ale dveře se vám otevřou až po té, kdy zadáte svůj osobní kód,“ vysvětluje sestra, „a tím se zároveň odhlašujete z místnosti.“
„Evidenčních klávesnic pro přihlášení je tu několik, pro otevření dveří jen jedna,“ namítá Halina. „To znamená, že při odchodu bude odhlášena jen jedna z nás nebo si budeme muset všechny postupně zadat kód?“
„Po skončení přednášky otevře dveře sám přednášející speciálním kódem, který způsobí automatické odhlášení všech přihlášených dívek,“ vysvětluje ochotně sestra. „Pokud by některá z vás chtěla z nějakých důvodů v klubovně zůstat i po přednášce, musí se znovu přihlásit.“
Sestra se rozhlédla po přítomných dívkách. Když zjistila, že už nemají další otázky ohledně přihlašování a že jsou všechny přihlášené, pokračovala:
„Teď se svlékněte, župany si odložte na věšáčky a jděte si sednout do klubovny.“
Jana odložila svůj župan na věšáček a pak se ujala Nikolky a pomohla jí vysvobodit ze županu bezvládnou ruku, kterou jí pak zavěsila na šátek uvázaný kolem krku.
„ … úplně do naha se musíte svléknout … ty punčochy dolů … a kalhotky a podprsenku taky,“ poučuje sestra Halinu, která přišla oblečená v civilních šatech. Dívka zmateně odkládá zbytky svého oblečení a jasné světlo, které v místnosti panuje, nemilosrdně odhaluje její bohaté tukové tkáně. V momentě, kdy svlékla podprsenku – poslední část svého odění a uvolnila tak ze sevření svá prsa, postavila se vedle ní nahá Rodica – udělala to nechtěně nebo záměrně? pomyslela si Jana – a zbývající dívky na ně zíraly v němém zděšení nemohouce odtrhnout pohled od toho příšerného kontrastu.
První se vzpamatovala sestra: „Neděste se, děvčata, všechno se časem srovná, i tento kontrast v krátké době zmizí. Jděte do klubovny, posaďte se do křesel, profesor Amynill už je na cestě sem,“ snaží se odvést pozornost dívek k bezprostředně následujícímu programu.
„Sestřičko!“
Halinin výkřik nevěstí nic dobrého. Pohledy všech přítomných padly opět na kontrastní dvojici – a uviděly, jak vyděšená Halina přitiskla zhroutivši se Rodicu na svá prsa, aby se nesesula na zem.
Sestra pohotově podepřela Rodicu zezadu a pomohla ji Halině posadit do nejbližšího křesla, zatímco Nikolka, která snad jako jediná prostudovala veškeré materiály včetně
Informačního řádu,
se vrhla k telefonu a zvedla mikrotelefon, aniž by volila číslo. Po 12 sekundách se jí opravdu ozvala tísňová služba.
„… nevím, proč se to stalo, omdlela nám tu kamarádka … je moc hubená a …“
Jana vytrhla Nikolce sluchátko z ruky a nahlásila: „Ona trpí těžkou formou anorexie a … ano, děkujeme.“
Než stačila Jana Nikolce sdělit, co jí řekli na druhém konci drátu, vjel do klubovny vozík řízeny dvěma sanitáři. Zhroucená Rodica byla na něj položena a odvezena.
„Bude převezena na intenzivní péči,“ sdělila Jana děvčatům.
Pět nahých dívek sedí v klubovně kolem stolu v pohodlných křeslech. Na stole mají připraveny poznámkové bloky a psací potřeby volně k použití. Úderem 19. hodiny vchází do klubovny muž středního věku v bílém plášti.
„Dovolte, abych vám představila profesora Amynilla, přednostu CPLE,“ seznámila sestra dívky s příchozím a opustila klubovnu, přičemž za sebou zavřela dveře.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah