Kapitola 5

Janiny zápisky – 25. září

Rebecca je už v pořádku, co se týče jejích rodidel a břišního svalstva. Ovšem uvolnění jejích zatuhlých mléčných žláz dá hodně zabrat – nám, jí, i Michailu Filippovičovi. po všech stránkách. Ihned včera jsem ji na obtížný a velmi bolestivý zákrok – vzhledem právě k tomu, že během těhotenství masáže prsou zanedbávala – začala připravovat.

Nejprve jsem jí doporučila, aby na pár dní svěřila malou Leu do péče Conchitě. Jedná se přece jen o diplomovanou zdravotní sestru fungující už na původní CPLE, a k menstruaci u ní došlo naposledy 13. září. Hned po teleportaci ke mně na kliniku si nechala aplikovat laktogenní sérum, takže bude moci malou i kojit.

Dnes zůstala Rebecca v klidu a pouze popíjí projímadlo. Jako sestra se o ni stará Sofie, která má s touto procedurou bohaté zkušenosti (i jako pacientka…)

- × - × - × -

Janiny zápisky – 26 září

Nu, a dnes přišel ten den, kdy jsem si do vyšetřovny pozvala jak vyprázdněnou Rebeccu, tak i Michaila Filippoviče. Rebecca stojí před námi v rouše Evině, neustále si stydlivě zakrývajíc rukama klín i prsa (což se jí ale příliš nedaří), a čeká na svůj úděl. Já jsem se však rozhodla nejprve seznámit Michaila Filippoviče s jejím tělem a tělesnými parametry, aby měl představu o práci, kterou se uvolil vykonat. K tomu jsem už Rebeččin souhlas získala – i když tedy jen ústní.

„Nejprve vzpaž a několikrát se projdi po vyšetřovně, aby si mohl Michail Filippovič dobře prohlédnout tvé tělo.“

Stalo se, a Rebecca, ač zpočátku značně stydlivě, vyhověla mé prosbě. Nechala jsem ji projít se po místnosti 12× tam a 12× zpátky, i když to ani nebylo nutné, (3× by bylo bohatě stačilo), ale potřebovala jsem, aby se Rebecca před Michailem Filippovičem zbavila ostychu a uvolnila se. Následně jsem na komunikátoru vyvolala tabulku naměřených hodnot z její vstupní prohlídky z konce srpna, a promítla jsem ji na velkou tabuli.

„Nutno tedy přiznat, že se jedná o hodnoty naměřené krátce po tvém porodu,“ upozornila jsem ji. „Až ti Michail Filippovič uvolní mléčné žlázy, tak se ti prsa poněkud zmenší, protože ti spousta zadržovaného mléka odteče. Nu a až budeš bioenergeticky senzitivní, tak si budeš moci své tělesné parametry v jistých mezích upravit sama.“

Jen tak mimochodem – Rebecca má vzhledem k postavě a k množství zadržovaného mléka prsa až nehezky velká a Michail Filippovič s nimi bude mít ze začátku opravdu krušnou práci. Dobré však je, že Rebecca není po porodu obézní, ba ani netrpí nadváhou.

„Teď se polož na vyšetřovací stůl,“ požádala jsem Rebeccu, když se Michail Filippovič s Rebečinými parametry důkladně seznámil.

Po neblahých zkušenostech s Májou a u vědomí toho, co se při tom stalo, jsem Rebeccu upoutala opravdu pevně a pečlivě, a zkontrolovala jsem si při tom, zda jsou náramky nové a dokonale upevněné. Teprve, když jsem zevrubně provedla všechny kontroly, dovolila jsem Michailovi, aby ke stolu přistoupil a ujal se svých povinností.

Michal Filippovič začal Rebečiným pravým prsem. Se značnými obtížemi vecpal svou ruku do žlábku mezi jejími prsy, a to tak, že pod svým malíčkem ucítil její hrudní kost, o čemž mě horlivě přesvědčoval. Druhou ruku vložil na její prs z vnějšku, samozřejmě tak, aby pod svým malíčkem cítil její podpažní jamku, spojil své palce a stiskl…

Už věděl, že musí stisknout tvrdě. Rebecca vykřikla bolestí a zazmítala sebou v ukotvení.

Druhý a třetí stisk už tak dramatické nebyly. Přestože při nich ještě ošklivě úpěla bolestí, už sebou neházela. Teprve při čtvrtém tvrdém stisku neúpěla a pátý stisk jí už zřejmě působil rozkoš.

Obdobná scéna se opakovala ještě čtyřikrát. Ani jsem netušila, že zatuhlé mléčné žlázy při zanedbané masáži prsou s nadměrným počtem LGM mohou při dodatečném uvolňování po porodu ze začátku způsobovat takovou bolest. A nutno přiznat, že Rebecca je laloky mléčné žlázy obdařena opravdu bohatě.

„Nechejte mě chvíli odpočinout,“ prosí Rebecca, když se Michail Filippovič chystá k uvolnění mléčné žlázy ze spodu a shora. „Ty první stisky bolí opravdu příšerně…“

„Jak to bolí?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Hrozně to tlačí,“ stěžuje si Rebecca.

Ani jsem nedoufala, že Rebecca formu bolesti upřesní. Michail Filippovič tedy udělal v uvolňování Rebečiných mléčných žláz přestávku. Zdá se mi, že si jí užívá i on sám.

Po krátké přestávce přistoupil Michail opět k nahé Rebecce. (Michail Filippovič i já máme na sobě bílé pláště, ale pod nimi nic jiného.) Položil ruce na její pravý prs a chystal se ho tvrdě stisknout, shora i zdola, ale najednou se zarazil.

„Co se děje?“ zeptala jsem se udiveně.

Místo toho, aby odpověděl mně, obrátil se k Rebecce s požadavkem:

„Prosím tě, mohla by ses uvolnit? Já to napětí sice překonám, ale o to víc tě to bude bolet.

Teprve teď jsem si všimla, že Rebecca je napjatá jako struna.

„Kočko, já chápu, že to bolí, ale to je jen pár stisků. Až budeš mít mléčné žlázy uvolněné, už to bolet nebude a pokud budeš chtít prsa masírovat i potom, protože ti to bude příjemné, nikdo nebude protestovat – zejména Michail Filippovič ne – ačkoliv po porodu to už není obvyklé a on nás, jen tak mimochodem, hodlá asi po dvou měsících opustit.“

„Uvidíme,“ poznamenal Michail Filippovič.

Jeho poznámka mě poněkud zaskočila. Zvláště tón, jakým ji pronesl.

Ale Rebecca se mezitím uklidnila a podařilo se jí uvolnit. Michail Filippovič může tedy pokračovat.

Ukazuje se, že stisk zatuhlé mléčné žlázy v tomto směru je mnohem bolestivější, než stisk do stran, protože Rebecca příšerně vykřikla a celé její tělo sebou ošklivě hodilo a zaškubalo. Fixační náramky však naštěstí vydržely i tento nápor. Přesto jsem je před stiskem levého Rebekčina prsu raději zkontrolovala. Rebecca si však vyžádala další přestávku, kterou jsme tedy neodmítli, protože Rebeccu teď čeká obdobně bolestivý stisk levého prsu.

Přestávku však nelze prodlužovat do nekonečna. Michail Filippovič tedy znovu přistoupil k nahé dívce a položil jí ruce na levý prs. Rebecca se silou vůle uvolnila a počala pravidelně dýchat. Stisk levého prsu s ní však znovu ošklivě zacloumal a úpěnlivě vykřikla bolestí.

„Už to bude dobré, kočko,“ chlácholím ji, „Zítra si to zopakujeme – a to už téměř žádnou bolest nebudeš cítit.

„Ale já za dva týdny…“ povzdechl si Michail Filippovič.

„Co se bude dít za dva týdny?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Budu dostávat »omlazovací« elixír. Už jsem se dohodl se Sofií a s Irenkou…“

Ani se ho nevyptávám na podrobnosti a jdu za »svou« Irenou – mou dalo by se říci nejbližší spolupracovnicí a spolumajitelkou kliniky. Michail Filippovič ještě podle mé rady lehce hladí Rebeččina prsa, aby se dívka uklidnila po přestálém martyriu.

…

„Irenko, prosím tě, co obnáší onen »omlazovací elixír«, který má příští týden obdržet Michail Filippovič?“

„Nu, dělala jsem to kdysi jednou Davidovi – tenkrát to měl domluveno s Laurou, to bylo myslím na osm let, protože Lauřino mléko obsahuje lactiatriny typu 4 – jako tvoje. Ty jsi byla zrovna na nějaké zkoušce. To se dělá ve třech fázích. Předně se musí důkladně vyprázdnit – včetně prostaty a semenných váčků ve varlatech. Vyhladovět musí tak, že den předem… ale to víš sama, to ti vykládat nemusím. Vyčůrat se může sám, střeva si může vyčistit projímadlem nebo dát vyčistit klystýrem – podle vlastního výběru. Vyprazdňování prostaty a varlat probíhá tak, že je drážděn na vyšetřovacím stole, a to aspoň čtyřikrát denně, popřípadě i vícekrát – třeba i v noci – dokud z něj něco stříká. Konec konců – můžeš mu to celé udělat i ty, aby ses to taky naučila, a přitom si ho můžeš důkladně vyšetřit. Jestli se dobře pamatuji, tak jsi o tom několikrát mluvila.

Ve druhé fázi, která je velmi nepříjemná, až bolestivá, se mu penisem zavedou tenoučké sondy do varlat a do prostaty a vstříkne se mu omlazovací sérum vyrobené z menstruační krve nulligravidy. To pronikání sond močovou trubicí bylo aspoň pro Davida příjemné sexuální povyražení, zbytek pak je už nepříjemný a značně to bolí, protože David vyváděl, jako raněné zvíře. Asi bych ti měla v této fázi asistovat. Varlata i prostata se mu po tom zásahu důkladně promasírují – to také není vůbec příjemné. Nu, a nakonec se pořádně napije mléka té nulligravidy, nejlépe rovnou z prsou – to pro oba bývá velmi příjemné ☺. Je fakt, že účinnost lactiatriny lze mnohonásobně zvýšit – kvašením, vaginálním podáním a podobně, ale kluci dávají přednost přímé konzumaci, což plnohodnotně funguje právě jen u lactiatrinů typu 3. A kromě toho – lactiatriny typu 5, které je nutno podávat vaginálně, nejsou u kluků jinak vstřebatelné, než orálně, i když to není tak účinné, chápeš to?“

„Chápu, chápu, Irenko. Jinak tedy – Michail Filippovič se domluvil na elixíru se Sofií, takže…“

„Říkáš, že se na tom domluvil se Sofií? Nu, to je asi to nejlepší, protože její mléko obsahuje lactiatriny skupiny 3 a 6. Od mnohé jiné dívky by elixír nebyl tak účinný, jak už jsem ti vysvětlovala. Také by mohl požádat o spolupráci ženu, která už rodila. Ale ta má v mléce už jen lactiatriny 3. skupiny, tedy typu 12 až 18, a omlazovací sérum z nich vyrobené se obvykle vstřebává tou mužskou atrofovanou mléčnou žlázou. Aplikace probíhá přes mlékovody v prsních bradavkách, je velmi bolestivá a málo účinná – jen asi čtyři roky, jak mě aspoň informovala Myra. Užívá se jen v nouzových případech.“

„Moment, Irenko. Ještě mi při té příležitosti vysvětli jednu věc. Když vyrábíme xenofarmatickou vakcínu proti lidské podobě té ptačí chřipky, tak nějak nezáleží na tom, které lactiatriny to mléko obsahuje. Omlazovací elixír není však stejně účinný, a když jsme léčily Rodicu, tak…“

„Aha, chápu,“ přerušila mě Irena uprostřed věty, „uvědom si, že Rodica, jak jsem si měla možnost přečíst její chorobopis, na tom byla opravdu velice zle – řada orgánů jí téměř atrofovala – játra, ledviny, slinivka… a některé jí nefungovaly vůbec – třeba vaječníky. Takže u ní se muselo postupovat opravdu obezřetně. Nu, a to se nedalo dělat jinak, než xenofarmaka neustále správně kombinovat. V mnoha jiných případech to však nevadí…

- × - × - × -

Janiny zápisky – 27. září

Michail Filippovič pokračuje v masážích Rebekčiných mléčných žláz. Rebecca leží nahá na vyšetřovacím stole a Michail Filippovič se nad ní sklání.

„Neboj,“ chlácholím ji, „dnes už to tolik bolet nebude. Zítra už ti to bude příjemné a od pozítří se na to budeš těšit.“

Michal Filippovič začal opět Rebečiným pravým prsem. Do žlábku mezi jejími prsy však vnořil svou ruku velmi snadno, a okamžitě pod svým malíčkem ucítil její hrudní kost. Rebecca jen vykřikla – spíše úlekem, než bolestí. Druhou ruku vložil na její prs z vnějšku, samozřejmě tak, aby pod svým malíčkem cítil její podpažní jamku, spojil své palce a stiskl…

Ze včerejška už věděl, že musí stisknout tvrdě, ale vzhledem k tomu, že dnes zajel rukou mezi jerjí prsy velmi lehce, nestiskl její prs tak brutálně. Rebecca přesto ještě vykřikla bolestí, ale už se v ukotvení nezmítala. Obdobná scéna se opakovala ještě čtyřikrát, a Rebecca konečně uvěřila mým slovům, že dnes to ještě bude bolet, ale ne tak strašně, jako když s uvolňováním jejích zatuhlých mléčných žláz Michail Filippovič včera začínal. Když pak mělo dojít k přímému stisku prsu proti hrudníku, ani si už nevyžádala přestávku, jako včera.

Tu si ovšem vyžádal Michail Filippovič.

Po krátké přestávce Michail Filippovič znovu přistoupil k ležící nahé dívce a položil jí obě ruce na pravý prs.

„Kočko, jsi připravená? Mohu stisknout?

Rebecca mu lehce hlavou naznačila, že může.

Ukazuje se, však že stisk zatuhlé mléčné žlázy v tomto směru je i dnes mnohem bolestivější, než stisk do stran, protože Rebecca příšerně vykřikla, i když její nahé tělo sebou už tak ošklivě nezaškubalo.

„Nu, ještě stisknu levý prs – a budeme pro dnešek hotovi,“ povzdechl si Michail Filippovič.

Stisk levého prsu vyvolal u upoutané dívky obdobnou reakci. Odpoutala jsem Rebeccu od vyšetřovacího stolu a Michail Filippovič se má k odchodu.

„Počkej, neodcházej,“ zdržela ho Rebecca. „Ještě mě chvíli hlaď po prsou. To bylo včera asi to nejpříjemnější…“

Michail Filippovič tedy zůstal – až příliš ochotně…

- × - × - × -

Janiny zápisky – 28. září

Dnešním dnem počínaje jsou masáže Rebekčiných mléčných žláz téměř bezbolestné, ale závěrečné hlazení prsou si neodpustila ani ona, ani Michail Filippovič, který se kvůli tomu opět dlouho zdržel. Já však, vědoma si toho, co budu muset za tři dny provést (a co konec konců bude nucen Michail Filippovič podstoupit), jsem dvojici brzo opustila a zapadla jsem do knihovny, abych si důkladně zopakovala anatomii mužského pohlavního ústrojí. Musím přiznat, že jako gynekoložka jsem po této stránce mnohé zapomněla.

- × - × - × -

Janiny zápisky – 29. září

Naše dvojice – Rebecca a Michail Filippovič – zdárně pokračují v plnění svého úkolu. Dnes jsem se sama přesvědčila o pravdivosti svých slov, když se ukázalo, že Rebecca se na masáž prsou vyloženě těší a že už při ní žádné bolesti nepociďuje. Dokonce se mi svěřila s tím, že už jí mléko teče proudem a že už si vzala Leu zpět k sobě od Conchity, což mě opravdu potěšilo.

Malé dítě má u matky zůstat co nejdéle především proto, že jedině žena má vyvinutý jakýsi ‚šestý smysl‘, kterým je schopna vycítit i jeho nevyřčená přání, byť i ještě ani neumí mluvit. To jsem si nevymyslela, tuto schopnost žen objevil veliký český pediatr, prof. Švejcar, a to navzdory všem feministkám a příslušnicím obdobných hnutí.

- × - × - × -

Janiny zápisky – 30. září

Když jsem ve vyšetřovně opět přistihla nahou Rebeccu a nad ní se sklánějícího Michaila Filippoviče, provádějícím masáž jejích prsou, rozhodla jsem se k jejímu orientačnímu vyšetření. Celá procedura spočívala jen v jejím zběžném prohmatání, převážení a přeměření. Tentokrát jsem dospěla k těmto výsledkům:

„Nu, vidíš! Váha se ti zmenšila, prsa se ti zmenšila a celá jsi zkrásněla. A to nejsi ani vyprázdněná…“ pochválila jsem ji.

- × - × - × -

Janiny zápisky – 10. října

Michail Filippovič od rána popíjí projímadlo, jako já před oním, speciálním gynekologickým vyšetřením na bývalé CPLE. Ještě v noci a zítra se podrobí vyprazdňování varlat a prostaty – a před tím si ho důkladně vyšetřím, jak mi navrhovala Irenka.

- × - × - × -

Janiny zápisky – noc na 11..října

Conchita, která se momentálně stará o Michaila Filippoviče, mi přišla oznámit, že už je čas. Pohlédla jsem na hodiny. Ukazují 01:35. Dala jsem pusu Davidovi a vykutálela jsem se z postele. Osprchovala jsem se horkou a studenou sprchou a vyrazila jsem za Conchitou.

Michail Filippovič už na nás čekal ve vyšetřovně. Vysvlečený do naha je opřen o vyšetřovací stůl.

„Vzpaž a procházej se,“ instruuji ho po uvítacích ceremoniích. – Conchita usedla k počítači a píše protokol.

Michail Filippovič – kulturista – má nádherně vysportovanou postavu a svaly na něm jen hrají. Také proto se rád předvádí – na veřejnosti v miniaturních plavkách, mezi námi pak setrvává úplně nahý – zvláště pak před děvčaty Dokonce bych řekla, že si kvůli nám důkladně procvičuje i hýžďové svaly. Po každém sprchování se všude pečlivě natře olejem, aby se jeho mohutné svaly pokud možno stále leskly.

„Postav se na váhu… 105 kg… a výška postavy… 198 cm. To máme Queteletúv index…“

„… 26,783 kg/m2,“ hlásí pohotově Conchita, která vyvolala kalkulačku na ‚svém‘ počítači,

… avšak u Michaila Filippoviče se samozřejmě nejedná o nadváhu, ale o abnormálně vyvinutou svalovou hmotu, což nutno vzít v potaz.

Místo pohybové studie mi předvedl jednu ze svých sestav. Pořád je na něm vidět, jak se snaží svou muskulaturou chlubit – teď přede mnou i před Conchitou.

„Polož se na stůl,“ požádala jsem ho konečně.

Skláním se nad jeho nahým tělem a tvrdě mu prohmatávám jeho svaly na rukou i nohou – můj sen! (Břišní a prsní svalstvo mu tvrdě prohmatám příště.) Michal Filippovič zřejmě mé nadšení vycítil – no kulturista… a své svaly střídavě napíná a uvolňuje, abych z toho měla ‚ten pravý požitek‘.

Navlékám si na ruce tenké chirurgické rukavice (mimozemské, fotoplastické, pochopitelně)

A jednu natírám vazelínou, abych snadno pronikla do jeho konečníku. Podařilo se mi hned na poprvé vniknout do něho třemi prsty a pečlivě vyšetřit jeho svěrač. Pak jsem se pustila do masáže jeho prostaty, zatímco druhou rukou přetahuji jeho předkožku (další neobřezaný syn vlažných příslušníků židovské víry), abych obnažila jeho žalud a měla pod kontrolou ústí jeho močové trubice, a pak jsem se jala lehce masírovat jeho varlata.

Erekce u jeho penisu nastala okamžitě a po několika minutách prudce ejakuloval, stříkaje obrovská kvanta své semenné tekutiny na mé nahé tělo. Conchita mě na toto nebezpečí upozornila, proto jsem se svlékla (tedy kromě fotoplastických kalhotek, to dá rozum…) těsně před tím, než jsem Michaila Filippoviče začala vyšetřovat rektálně. Můj počin způsobil u něj i větší vzrušení, přestože mě vidí nahou denně.

Osprchovala jsem se, převlékla jsem si fotoplastické kalhotky a šla jsem si opět lehnout. Další pokračování pak bude brzo ráno.

- × - × - × -

Janiny zápisky – 11. října

Začínáme hned v pět hodin ráno. Tentokrát nahý Michail Filippovič uléhá na stůl okamžitě a já vyšetřuji jeho prsní a břišní svalstvo. Nutno přiznat, že s lehce nad stůl zvednutýma nohama má obrovskou výdrž, takže mohu jeho napjaté břišní svaly prohmatávat opravdu dlouze tvrdě a důkladně. Michail Filippovič vycítil, oč mi jde, a snaží se mi mé vyšetřování co nejvíce usnadnit tak, že ‚odklidil‘ své ruce za hlavu a své břišní svalstvo mi plně nabídl k důkladnému prohmatávání bez jakýchkoliv zábran.

Konečně jsem hotova – Magdě, která vystřídala Conchitu, jsem při tom nadiktovala asi dvě stránky protokolu, kde opěvuji to, co jsem u pacienta zjistila.

Z ‚bezpečnostních důvodů‘ jsem se svlékla do fotoplastických kalhotek a natáhla jsem si fotoplastické rukavice. Michail Filippovič už chápe, k čemu dojde, ale zatím neví vše. Nejprve jsem ho požádala, aby uvolnil břišní stěnu, a pak jsem se jala provádět hlubokou palpaci jeho břicha, vyšetřujíc jednotlivé vyhmatatelné a vyšetřitelné vnitrobřišní orgány. Potom zasouvám do jeho konečníku opět tři prsty a vyšetřuji jeho břicho od pupíku dolů tak, abych své prsty zasunuté do jeho konečníku ucítila a udělala si jakous‑takous představu o vnitřním uspořádání orgánů v jeho břišní dutině. (Jak jinak si mohu počínat u děvčat, kde mohu prsty vsunout do vagíny, takže lze toto zjistit v jejich břiše do mnohem větší hloubky.)

Konečně jsem se pustila do masáže jeho prostaty. Předkožku jsem mu opět přetáhla, abych měla pod kontrolou ústí jeho močové trubice a druhou rukou se pouštím do jemné masáže jeho varlat.

Je vidět změna. Jeho penis se staví do pozoru o několik minut déle a jeho výstřiky ztrácejí na síle. Přesto mé nahé tělo opět značně postříkal, takže jsem se musela znovu osprchovat a fotoplastické kalhotky si převléknout.

…

V devět hodin mě zve Magda do vyšetřovny znovu. Tentokrát jdu rovnou na věc. Svlékla jsem se do fotoplastických kalhotek, natáhla jsem si fotoplastické rukavice a zavedla jsem tří prsty do jeho konečníku, masírujíc jimi jeho prostatu. Druhou rukou jsem mu přetáhla předkožku a jala jsem se mu jemně masírovat varlata. Tentokrát trvalo delší dobu, než u něj došlo k erekci a než mě postříkal.

V jedenáct hodin už celá procedura trvá skoro půl hodiny a v poledne skoro hodinu, přičemž už nestříká. Zbytky jeho semenné tekutiny volně vytékají z penisu, který ani není v plné erekci. Nakonec se pouze vymočil.

Ve čtrnáct hodin je Michail Filippovič už zcela vyčerpán. Jeho penis i po hodině zůstává splihlý a nic z něj nevytéká.

…

Ve 14:35 Magda Michaila Filippoviče důkladně zafixovala na vyšetřovacím stole – dokonce i několika řemeny přes hrudník, břicho a stehna, a pozvala do vyšetřovny nahou Irenu, která s sebou přinesla malou zkumavku s bezbarvou tekutinou, naplněnou asi do poloviny.

„Nu, a pustíme se do toho,“ prohlásila, když se za ní zavřely dveře. „Ta tekutina, které je víc, patří do prostaty, ta druhá do semenných váčků varlat. Aplikace probíhá přes močovou trubici a řídíme se ultrazvukem.“

„Nu, dej se do toho, já budu jen asistovat,“ obrátila se ke mně, zatímco Magda mi podává podivný přístroj.

„Ten aparátek mu přilož k ústí močové trubice a mačkej pak tenhle knoflík. Při tom musíš sledovat obrazovku ultrazvukového přístroje,“ přičemž mu sondu ultrazvuku položila na kořen penisu tak, aby bylo vidět i část prostaty.

Špička aparátku zapadla do ústí močové trubice, jako kdyby tam odjakživa patřila.

„To je aparátek vyrobený konkrétně pro něj,“ poznamenává Irena.

Stiskla jsem knoflík a vyjela sonda tenoučká jako vlas.

„Pořád mačkej…“ instruuje mě Irena.

Sonda se blíží k prostatě a v očích Michaila Filippoviče lze číst blažený výraz.

„Tak, a teď zmáčkni ten druhý knoflík. Tím sondu odchýlíš tím správným směrem. Jinak by se sunula dál do močového měchýře,“ instruuje mě Irena.

Stiskla jsem druhý knoflík, sonda se odchýlila a vnikla do ústí prostaty. Výraz v očích Michaila Filippoviče se změnil. Místo blaženosti v něm lze číst hrůzu.

„Ještě jednou,“ instruuje mě Irena.

Stiskla jsem ještě jednou – a Michail Filippovič zavyl bolestí.

„Nu, ještě jednou…“

Stalo se, avšak Michail Filippovič zařval. Jako raněné zvíře.

„To stačí. Teď můžeme nalít tekutinu…“

Otevřela jsem víčko nádržky na aparátku a vlila jsem dovnitř obsah zkumavky.

„Teď stiskni třetí knoflík.“

Michail Filippovič sebou zle zazmítal v poutech a strašlivě vykřikl. Do prostaty se mu vtlačila část tekutiny.

„Mačkej knoflík tak dlouho, dokud se veškerá tekutina nedostane do prostaty,“ instruuje mě Irena. „Ale nechej mu vždycky chvíli na oddech.“

Znovu jsem zmáčkla knoflík, Michail Filippovič příšerně zařval a zazmítal sebou v poutech.

Odhadla jsem, že budu muset zmáčknout knoflík ještě aspoň dvakrát, ne-li třikrát. Po každém zmáčknutí knoflíku však Michail Filippovič příšerně zařve a zle sebou zmítá v poutech. Při předposledním stisku dokonce jeden řemen na stehně povolil. Magda ho ihned vyměnila, a já jsem stiskla knoflík naposled.

Řev raněného býka jej jen lehké šumění vánku, proti tomu, co Michail Filippovič předvedl, ale pouta tentokrát vydržela i nápor jeho mohutných svalů.

„Teď zmáčkni ten poslední knoflík…“

Zmáčkla jsem čtvrtý, poslední knoflík, a sonda začala vyjíždět ven, Po třikrát Michail Filippovič zavyl bolestí, ale v poutech se již nezmítá. Pak se uklidnil a z jeho očí opět září blažený úsměv.

„Prvními třemi stisky vyjížděla sonda z jeho prostaty, upozorňuje mě Irena na to, co sama vidím na obrazovce. „Ale potom, když už projížděla jeho močovou trubicí, tak to pociťoval jako příjemné. Teď ovšem… Stiskni jeho penis u kořene – pořádně, tvrdě. A proveď mu důkladnou masáž prostaty přes konečník.“

Stalo se, i když Michail Filippovič vyje bolestí. Prostatu však má opravdu tvrdě promasírovanou.

„Nu, a teď mu natáhni zpět předkožku, a necháme ho asi hodinu odpočinout. Pak budeme v martyriu pokračovat,“ sděluje mi Irena.

…

Do vyšetřovny jsme se vrátily úderem 17. hodiny a Magda zkontrolovala pouta, kterými je nahý Michail Filippovič ke stolu fixován. Když opravila závady, podala mi aparátek podobný tomu prvnímu, ale v menším vydání.

„Zatím víš, co máš dělat,“ sděluje mi téměř formálně Irena.

Přehrnula jsem mu předkožku, abych měla pod kontrolou ústí jeho močové trubice, a vložila jsem do něj špičku přístroje. Tisknu první knoflík – jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát…

„To je moc! Sonda leze do močového měchýře, a to my nechceme, zlobí se Irena.

„Dobře. A co mám tedy dělat?“

„Stiskni poslední knoflík, aby se sonda trochu vrátila,“ nabádá mě Irena.

Stalo se. V očích Michaila Filippoviče lze číst stopy rozkoše.

„Dobrá. Teď stiskni druhý knoflík…“

„Nejde to,“ informuji Irenu.

„Natoč tu sondu tím kolečkem nahoře tak, aby tentokrát směřovala do chámovodu jednoho z varlat.“

Všimla jsem si výrazu hrůzy v očích Michaila Filippoviče, ale kolečkem jsem přesto začala otáčet.

„Nu, výborně. A teď stiskni druhý knoflík.“

Jde to dosti ztěžka a Michail Filippovič zavyl bolestí.

„Nu, a teď ještě tak třikrát, aby se sonda dostala chámovodem až k ústí semenného váčku…“

Tisknu knoflík. Jednou, dvakrát, třikrát… Michail Filippovič vyje bolestí už nepřetržitě.

„Tak, a teď kolečkem nastav sondu proti ústí semenného váčku.“

Stalo se, i když Michail Filippovič příšerně zařval a zazmítal sebou v poutech.

„Dobře. A teď zmáčkni knoflík ještě jednou, aby sonda do semenného váčku vnikla.“

„Ááááá, nééééé“ zařval Michail Filippovič zoufale, ale stalo se – a Michail Filippovič ze sebe vydal příšerný neartikulovaný zvuk, přičemž oba řemeny, poutající jeho stehna, praskly.

Magda je briskně opravila a Irena mi podala jednu mrňavou zkumavčičku s trochou bezbarvé tekutiny po dně.

„To tam vylej…“

Ono se řekne ‚vylej‘, ale jak? Naštěstí jsem si všimla, že aparátek má odsávačku…

„Nu, a teď mu to tam vstříkni. Jak, to už víš…“

Stiskla jsem třetí knoflík – a řemeny na stehnech Michaila Filippoviče opět praskly. A jeho řev… Uvědomila jsem si, že každý muž má dvě varlata, a že asi budu potřebovat ucpávku do uší.

„Nu, teď z něj sondu vytáhni – už víš, jak. Vrať mu předkožku na místo a naplněné varle mu důkladně promasíruj, aby se elixír vstřebal. Necháme ho hodinu odpočinout…“

Masáž levého varlete se sice neobešla bez příšerného bolestného vytí a řevu, ale Michail Filippovič vše ve zdraví přestál.

Scéna se opakovala ještě v jednadvacet hodin s pravým varletem. Pak jsme nechali Michaila Filippoviče spát.

„Má toho za dnešek opravdu dost,“ povzdechla si Irena, „ale není možné to rozdělit na více dní. Ty tři procedury musejí jít opravdu rychle za sebou. Zítra ráno už to bude mnohem příjemnější.“

- × - × - × -

Janiny zápisky – 12. října

Nu dnes ráno se do vyšetřovny s Michailem Filippovičem dostavila nahá Sofie – a Michail Filippovič vysál všechno mléko z obou jejích prsou.

„Aby byl elixír účinný, musí vyhladovělý adept jako první vypít co nejvíce mléka té nulligravidy, která věnovala svou menstruační krev k výrobě toho, co jsme mu včera napumpovaly do prostaty a do varlat. Jelikož si řekl o elixír Sofii, bude teď mít na dvanáct let pokoj,“ informuje mě Irenka. „Teď už zbývá jen opakovaná masáž varlat a prostaty po tři dny. A vždycky se musí důkladně vystříkat, aby elixír zabral…“

- × - × - × -

Janiny zápisky – 18, října

Dnes jsem náhodou vstoupila do jedné z vyšetřoven a zůstala jsem údivem stát – na vyšetřovacím stole leží nahá Rebecca a nad ní se sklání Michail Filippovič, prováděje jí masáž prsou.

„Copak, copak, zalíbilo se ti to?“ zeptala jsem se jí, když jsem znovu nabyla schopnost řeči.

„Zalíbilo,“ odpověděl místo ní Michail Filippovič. „Každý den se mě ptá, zda budeme dnes provádět masáž.“

„Tak si to užívejte, už se vám to krátí,“ poznamenávám.

„Proč?“ ptá se tentokrát Rebecca.

„Protože už za nějaké dva týdny nás Michail Filippovič opustí. Neříkal jsi snad něco o soutěži kulturistů začátkem listopadu?“ obrátila jsem se s otázkou na něj.

Na chvíli se zarazil, pak pohladil Rebeccu něžně o prsou, a poznamenal: „Asi nikam nepojedu. Napětí ve světě zhoustlo… a taky jsem se zamiloval…“

„Ano? A do koho, smím-li vědět…“

„Tady, do Rebeccy,“ a znovu ji něžně pohladil po prsou.

Pak se k ní otočil a přímo se jí zeptal: „Vezmeš si mě?“

„Moc ráda,“ prohlásila nahá Rebecca a zapýřila se, jako septimánka před deflorací.

„V tom případě budeš ale Michailu Filippovičovi po tři dny důkladně masírovat varlata a prostatu, až se vystříká,“ opakuji Irenčiny instrukce. „A můžete začít třeba hned, jakmile Michail Filippovič skončí masáž tvých prsou.“

„S radostí!“

Výkřik zazněl dvojhlasně…

- × - × - × -

Janiny zápisky – 20. října

Další radostný ‚šok‘! Dnes večer, když jsme se sešli po večeři na obvyklou poradu, přihlásil se o slovo věčně mlčenlivý Pauli. To ovšem nebývá zvykem. O bezpečnostní situaci vždy referuje Míšenka, která je z celé trojice nejvýřečnější.

„Vážení přítomní,“ spustil Pauli slavnostním hlasem, „dovoluji si vám oznámit, že naše svatební noc – (přitiskl Míšenku k sobě) – nezůstala bez následků a že očekáváme milý přírůstek do rodiny.“

Ke šťastné dvojici se vrhli všichni přítomní a srdečně jim tisknou ruce. Jen Michail Filippovič poněkud posmutněl, i když se ke gratulantům taky přidal.

Pak se však obrátil k Míšence a zeptal se: „Sice je to velice příjemná zpráva, ale to se asi teď nebudeš moci teleportovat, že?“

„Neboj, už mám za sebe náhradnici – tady Magdu, jestli ti to nevadí

„Ne, Magda mi nevadí, ta je fajn. Jenom, aby jí do toho termínu nepřišla menstruace.“

„Neboj, to už je všechno zajištěné, takže 10. listopadu můžete odcestovat.“

„Kam kdo bude cestovat? Že o tom nic nevím…“

„Ale – Michail Filippovič a Rebecca chtějí vstoupit do svazku manželského, nu, a chtějí, aby je oddala Čokoládka ‚mimozemským‘ způsobem. K tomu Michail Filippovič potřebuje dva svědky. No, a požádal mě a Sofii. Jenže já teď nemohu, tak jsem místo sebe zařídila jako náhradnici Magdu, to je celé,“ odpovídá ochotně Míšenka.

„Aha. A které svědky bude mít Rebecca?“

„No, to je právě ono. Požádala Martina a Davida, což ty o tom nevíš?“

„Ne, ale ještě má dost času, aby mi to řekl. Stejně budou pryč jen tři dny – a to se dá bez nich vydržet…“

Autor: © Éósforos, 2020

Předchozí kapitola         Pokračování         Zpět na obsah