Na pláži Praia do Amor v brazilském státě Rio Grande do Norte je turistická
sezóna v plném proudu, Jak by taky ne, když všechny turistické průvodce
zaručují ‚věčné léto‘? Stovky a tisíce koupajících se a opalujících se turistů
i místních, nádherná pláž se svůdným jménem… A mezi turisty též skupinka
většinou nádherných dívek v miniaturních, téměř průsvitných bikinkách,
které vše spíše odhalují, než zakrývají, a dva nádherně urostlí chlapci
v plavkách-adamkách. Skupina jakoby přítomné očarovala – zvláště pak mladí
chlapci, kteří se kolem výše uvedených dívek houfují až nebezpečně.
(Spoře oděné dívky se zase houfují kolem obou chlapců, ale ne v takové
míře…)
První však odpadli Evropané a Severoameričané, když ke své »hrůze« zjistili,
že se s nimi »anglicky domluvit nelze«. (Z popudu Baala Segula zůstali
všichni zajatci ovládající – i třeba jakž?takž – angličtinu na základně Kurupira.
Proč? Aby mladí Severoameričané a Evropané okamžitě ztratili zájem z důvodu
jazyková bariěry…) To místní se ukázali trpělivější – a zjistili, že skupinka
umí mluvit španělsky, Sice povětšinou pomalu, po případě i lámaně, ale rozumět
se jim dá, i když oni naprosto nerozumějí místní portugalštině.
„Tady je naše ‚základna‘,“ sdělil všem Pavel Vladimirovič z titulu vedoucího
(samozřejmě rusky), když svou skupinu zavedl zpět do zákoutí pláže odděleného
kamenitou ‚přehradou‘ a ještě k tomu dál od mořského břehu, v jehož
nejzazší partii je instalováno teleportační lůžko, na kterém se členové expedice
za úsvitu postupně zhmotňovali. Zákoutí je liduprázdné – pochopitelně – komu by
se také chtělo jít dál od vody a ještě k tomu přelézat kamení… (Zákoutí
samozřejmě vybrali Verdeletovi technici, aby zde mohl před úsvitem přistát
diskolet s teleportačním lůžkem a s Павлем Владимировичем na
palubě – a zase nepozorovaně odletět po složení nákladu a instalaci
teleportačního lůžka).
Pavel Vladimirovič nejvíce spoléhá na Julii Julievnu která si ‚z důvodu
invalidity‘ obou svých rodičů ‚přivydělává‘ ke studiu jako striptýzová
tanečnice, a není jí zatěžko shodit plavky. Ve skutečnosti je to její ‚hlavní‘
příjem. Ale to Pavel Vadimirovič ví a jeho spoleh se bohatě vyplatil.
Sem budeme vodit adepty a adeptky…“ doplňuje Angelina Arkadievna. Jedná se o
vpodstatě už podvyživenou vychrtlinu s prsy »AA«. Sportovní podprsenku teď
stydlivě svlékla. Je, nevíme proč, oddšna Baalu Segulovi ‚až za hrob‘.
„Jasně! A po chvíli flirtu sami svlečou ty plavky, budou si chtít užít, nu,
a my je odvedeme tady dozadu k teleportu, a potom…“ dokončuje Lidia
Ivanovna stydlivě. (Ta Baalu Segulovi oddána není. Jen se bojí trestu, kerému
stejně nikdo neujde.)
Skupinka je nadšena, že tvrdému trestu, kterým jim Baal Segul pohrozil, pokud
seženou málo adeptů, se vyhnou. (Nevyhnou, jak už stojí psáno.)
My ovšem víme, že Jošua a Gabriel hledali svou klientelu především mezi
vysokoškolskou mládeží, a také víme, proč…
První, kdo se nalepil na nádhernou Juliiию Юльевну, (v miniaturních bikinkách,
pochopitelně) s jejími okouzlujícími »C«, byl chlapec jménem Vítor, Urostlý
svalovec, vyložený predátor, který si dívčinu ‚přízeň‘ vydobyl především svou
silou a vynikajícími tělesnými parametry. Nutno přiznat, že dívce se chlapec
také zalíbil – a tak ho odlákala od davu a uvedla ho jako prvního do zákoutí,
které jsme si byli prve popsali.
„Tady ale nemůžeme do vody – pobřeží je dost daleko…“ podivuje se Vítor, mluvě
pomalu a zřetelně portugalsky. Svou námitku však musel několikrát opakovat,
přičemž použil několika synonym.
„… ale z ostatní pláže sem není vidět,“ odpovídá – rovněž, nádhernou
španělštinou, Julie Juliebnx (je nejen krásná, jak už striptýzové tanečnice musejí
být, ale i nejlepší ze všech studentů a studentek), když pochopila chlapcovu
němitku, vyřčenou portugalsky.
Po chvíli vzájemných komplimentů Julie Julievna Vítora požádala:
„Namazal bys mě, abychom se mohli aspoň opalovat?“
„Ale ano, samozřejmě,“ pronesl chlapec téměř slavnostně, a uchopiv tubu
s opalovacím krémem, jal se jej roztírat dívce po zádech.
„Tu podprsenku mi můžeš rozepnout, aby ti nepřekážela,“ poznamenala dívka, když
chlapcovy ruce dospěly do příslušných míst.
„A kalhotky mi smíš také stáhnout,“ ozvala se Julie Julievna v ‚pravý‘ okamžik,
nechávajíc si důkladně namazat i zadeček.
Když byla dívka celá namazaná zezadu, požádal ji Vítor, aby se otočila, což ona
bez rozpaků provedla (nezapomeňme, že vedle toho, že pracuje jako striptýzová
tanečnice právě tak byla ‚vycvičena‘). Vítor samozřejmě vysoce ocenil, že je
dívka všude dokonale vyholena, a s největším potěšením se jal roztírat
krém po přední straně jejího nádherného nahého těla, zvláště pak si pohrál
s jejími prsy »C« a samozřejmě jí nezapomněl důkladně namazat i
v rozkroku. Potom sám odložil plavky a požádal Julii Julievnu o podobnou
službu.
V té chvíli se však vynořili z nedalekého mlází oba chlápci – dívčini
‚průvodci‘ Pavel Vladimirovič (držitel diplomu za 6. místo v zápase
řecko‑římském v těžké váze v přeboru vysokých škol) a jeho kolega
Ivan Ivanovič (držitel diplomu za 8. místo ve volném stylu), zmocnili se nahého
Vítora, a než se náš hrdina nadál, ocitl se na teleportačním lůžku. Za okamžik
zmizel…
Dalším ‚úlovkem‘ se pochlubila Ирина Петровна, která přivedla na scénu chlapce
jménem Reinaldo. Ten nijak nekomentoval skutečnost, že se ocitl daleko od
pobřeží v nevyhledávaném zákoutí pláže, a šel hned na věc. Plavky svlékl
jako první a ani se nedočkal nahoty Iriny Petrovny. Ta si ‚jako‘ svlékala
podprsenku, když se na nahého Reinalda vrhli dva chlápci?hromotluci, hodili ho
na teleportační lůžko, a…
Daniela přivedla opět nádherná Julia Julijevna. Dokonce byla nucena odložit své
bikinky podle Danielova vzoru, který stáhl své plavky a oba ulehli na
teleportační lůžko, přičemž Julie Julievna se k Danielovi vášnivě
přitiskla a blahosklonně, i když se značným sebezapřením, mu dovolila, aby ji po
nahém těle laskal a hladil. Takže ze striptýzové tanečnce s stala i
obyčejná prostitutka, i když to velmi těžce nesla, a říkala si, že toto je dnes
poprvé a naposled. Tu strhli oba hromotluci nahou Julii Julievnu
z teleportačního lůžka, avšak Daniel zareagoval bleskově, na Pala Vladimiroviče
se vrhl jako rozzuřený býk. Ivan Ivanovič přispěchal svému kolegovi na
pomoc – jenže ani oběma – spojenými silami – se nedařilo lépe. Daniel oba dva
chytil pod krkem – každého jednou rukou – a otloukal jim hlavy o sebe. Byla to
Julie Julievna, která se z Danielova útoku proti ‚svým‘ průvodcům vzpamatovala
první, a uštědřila Danielovi ‚pojistný kop‘ přímo do nekrytého nahého rozkroku.
V té chvíli Daniel ‚zhadrovatěl‘. Oba hromotluci ho nahého hodili na
teleportační lůžko, kde se ještě svíjel bolestí, ale byl teleportován pryč dříve,
než stačil znovu zareagovat.
„Díky za pomoc,“ obrátil se Pavel Vadimirovič k dívce.
„To nic,“ odpověděla Julie Julievna nevzrušeně, natahujíc se pro své bikinky
visící na větvi nad teleportačním lůžkem, aby mohla znovu vyrazit na ‚lov‘.
„Ten manévr znám z kursu sebeobrany…“
„V každém případě se jedná o vycvičeného chlápka,
který jen na štěstí nepostřehl, že my tři patříme k sobě…“
„Nu, oni už si s ním na základně poradí,“ vložil se do hovoru Ivan Ivanovič.
„Ten se bude divit, jak tam bude muset zkrotnout…“
Teleport je pochopitelně nastaven na základnu Kurupira, kde se nových adeptů
ihned zmocňují Verdeletovi technici a transportují je do rozsáhlé karanténní
cely vyplněné nám již známou zelenou mlhou. Nových adeptů se ihned zmocňuje
silové pole, mlhou představované, které jim zabraňuje vidět a slyšet jeden
druhého. Konec konců, adepti stejně postupně usínají jen pár okamžiků po
transportu do karanténní cely.
Dívky na pláži se zatím snaží, seč jim síly stačí. Pochopitelně, že nejvíce
‚adeptů‘ ulovila nádherná Julie Juliebna, ale ani Ангелина Аркадьевна
s poprsím »AA« nepřišla zkrátka (po ‚výcviku‘ na základně Kurupira snad ani
jinak nelze), i když přivedla jen jediného chlapce – Otávia – měřícího pouhých
162 cm¹, ale vážícího neuvěřitelných 98 kg, což představuje Queteletův
index 37,342 kg/m² = 2. stupeň obezity.
Otávio – samozřejmě oblečen do svých potrhaných hadrů a pojídající hamburger,
který před tím co bezdomovec vyžebral u turistů (místní ho už znají a nic by mu
nedali) – se neochotně svlékl, stydě se před dívkou za svou obezitu, avšak vida
svou novou ‚přítelkyni‘ odkládat své bikinky, nedalo mu to. V tu chvíli se
ho zmocnili dva ‚naši‘ zápasníci, se značným úsilím ho hodili na teleportační
lůžko a stiskli odesílací tlačítko…
„Každá z našich děvčat nám odevzdala v průměru tři nové adepty,
z toho tedy Jtlie Julievna sedm,“ pochvaluje si Pavel Vladimirovič, když
pozdě odpoledne studentky odložily bikinky, postupně uléhaly nahé na
teleportační lůžko a on je teleportoval zpět na Kurupiru (kde se jim
dostalo – ku podivu – chladného přivítání od Baala Segula).
„Ještě nám chybí několik adeptek – aspoň jedna, i když my jsme úkolováni za
něco jiného. Ale myslím, že by nebylo na škodu, abychom se Baalu Segulovi někým
nepochlubili, zvlášť tedy, když…“
Větu nedořekl. Na okraji hráze se totiž objevila nádherná dívka, pochopitelně
v bikinkách. Ivan Ivanovič zareagoval čistě spontánně: „Slečno,
pojďte si k nám přisednout!“
„S radostí,“ odpověděla dívka, přepnuvši do španělštiny, a bez skrupulí si
k oběma chlapcům přisedla.
„Můžete se nám představit?“ zeptal se následně Pavel Vladimirovič.
„Ale jistě, jenže bývá zvykem, že se pánové představují jako první – aspoň tedy
v civilizované společnosti…“ podotkla dívka se stopami sarkasmu
v hlase.
„Jsem Pavel Vladimirovič, ruský student španělštiny, zde, v Brazílii,
na prázdninách,“ představil se tedy Pavel Vladimirovič
„Mé jméno je Ivan Ivanovič, a jsem jeho kolega,“ představil se následně Ivan
Ivanovič.
„Nu, a já jsem Clara, jsem z Kolumbie, a tady, v Brazílii, jsem proto,
abych se zdokonalila v portugalštině, kterou studuji.“
„Nu, a známe se,“ zasmál se Pavel Vladimirovič.
Další konverzace mezi oběma chlapci a dívkou se nese v přátelském duchu.
Clara přizpůsobila svou španělštinu úrovni znalostí obou studentů, aby se snáze
dorozuměli. Slunce už se kloní k západu, avšak dívka nejeví známky toho,
že by chtěla své nové známé opustit. Dokonce s nimi začíná flirtovat,
avšak chlapci jejímu počínání nevěnují pozornost. Ani tehdy se nepodivovali,
když Clara objevila teleportační lůžko, a odloživši své bikinky, ulehla na ně a
vyzvala chlapce, aby se jeden z nich k ní přidal.
V té chvíli Ivan Ivanovič stiskl odesílací tlačítko…
„Mám takové blahé tušení, že náš úkol byl beze zbytku splněn,“ obrátil se Povel
Vladimirovič ke svému kolegovi. „Svlékni si ty plavky a polož se!“
Stalo se, a Ivan Ivanovič zmizel z pláže jako duch.
Sám Pavel Vladimirovič počkal na místě, až se úplně setmí, a přivolal diskolet…
- × - × - × -
Porada na základně Kurupira má rychlý spád. Baal Segul jen oznámil svým lidem,
že na základě návrhu Sličných Akvabel „… i když připravovaly proti nám
komplot, jejich postřeh je celkem správný…“ převádí veškeré pozemské mužské
osazenstvo základny do pozice ‚spolupracovníků‘.
„Ale odebíráme jejich semeno. A semennou tekutinu potřebujeme k výrobě podstatné
části xenofarmak,“ namítá doktor Azizil.
„To na věci nic nemění,“ oponuje Nihasa. „Vždyť veškerý jejich biologický
matriál – včetně semne i semenné tekutiny – od nich budeme získávat dál.
Změní se jen jejich postavení po naší právní stránce.“
„Jen aby…“ poznamenal Azizill pochybovačně.
Vždyť má Nihhy pravdu,“ usadil Baal Segul Azizilla jedinou větou.
„Jo, Nihhy, po poradě zůstaň, potřebuji s tebou projednat pár
podrobností administrativního charakteru.“
…
„Poslyš, Nihhy. Ty jsi připravovala smlouvy, řády a dotazníky pro naše
‚spolupracovnice‘, nemýlím-li se…“
„Nemýlíš se, Seggi. Opravdu jsem to byla já.“
„Výborně! Tak připravíš obdobné materiály i pro naše ‚spolupracovníky‘
z řad pozemšťanů. Jen bych doporučil několik zásadních úprav: Všude budeš
psát ‚do naha vysvlečený spolupracovník‘…“
„Ale, šéfe! To bude znít úžasně blbě, bude to zbytečně zdlouhavé…“
„Právě proto,“ zdůvodňuje svůj požadavek Baal Segul. „Nezapomeň, že všechno to
se budou muset noví ‚spolupracovníci‘ naučit nazpaměť. Dovedeš ty si vůbec
představit, jaká to pro ně bude komplikace?“
„Ale v materiálech pro ‚spolupracovnice‘ nic podobného zatím nemáme. Začala
jsem to sice připravovat, ale…“
„Chyba!“ zvolal důrazně Baal Segul. „To, že to tam zatím ještě není, jistě
neznamená, že je to v pořádku. Pokud budeme mít mezi ‚úlovky‘ vyslané
skupiny i adeptky na nové ‚spolupracovnice‘ budeme jim to muset několikrát
zopakovat, aby si zvykly to říkat také, podobně, jako jsme to museli naučit
‚do naha vysvlečené spolupracovnice‘ současné. À propos: Doufám, Nihhy, že dívky
a ženy jsou svlečeny (svlékány) muži a naopak, a že ke svlékání vybíráš “
„To zrovna ne…“
„Tak to napiš tak, aby to tak bylo!“
„Rozkaz!“
„Co-o? Už i ty začínáš s těmi opičkami…?“ pronesl Baal Segul s ostnem
zklamání v hlase.
„Promiň, Seggi…“ pronesla Nihasa omluvně, chystajíc se k odchodu.
„Počkej, ještě neodcházej. Neskončil jsem,“ zadržel ji v poslední chvíli
Baal Segul.
Nihasa se zarazila.
„Ještě do »Denního režimu« vyznač, že všechny procedury včetně vhodných částí
»Individuálního programu« budou probíhat koedukovaně. Totéž platí i o všem
ostatním, jako jsou tresty, vyšetření apod. Jo, a abych nezapomněl, u všech
nových i stávajících adeptů provedete s Azizillem důkladné vyšetření varlat,
tentokrát se zamřením na počet vývodných kanálků, abychom měli přesně přehled,
kolik z nich je ‚našinců‘ a kolik z nich je pouhý spotřební materiál.
A nezapomeň, že budeme potřebovat i dalšího ‚proroka‘, podobně, jako je ten…
Malina?“
„Ano, šéfe…“
„Výborně se osvědčil. Ale tentokrát by to měl být zaručeně »našinec«.
„U Maliny to už těžko zjistíme,“ podotkla Nihasa.
„Jistě,“ dal jí za pravdu Baal Segul, „ale u toho nového to musíme vědět
s jistotou.“
„Jasně, Seggi. My už se o ně s Azizillem nějak podělíme. A nějakého
vhodného samce taky preparujeme…“
„Já vím,“ zasmál se Baal Segul škodolibě. „Ty si jich nabereš aspoň dvě třetiny,
ne-li tři čtvrtiny…“
„Třeba i čtyři pětiny. Garantuji, že sametové to u mě ti vyšetřovanci mít nebudou.
Na mé drsné vyšetřovací metody nikdy nezapomenou. Bylo by dobré, abys Azizilla
instruoval, že má jít v mých stopách.“
„Ale, Nihhy. Přece tě znám a vím jakých sadistických – abych použil vhodného
výrazu z toho jejich… Internetu… – vyšetřovacích metod ráda používáš.
Na své si samozřejmě přijde i ten adept, kterého určíme k preparaci.
Jen si vzpomeň, jak ten Malina tenkrát vyváděl!“
„Nu, když mu to budete provádět bez narkózy… I když pro grázla – jaks mi ho a
priori popsala – to bude skvělá lekce…“
„Jistě, přesně tak, jako jsme to dělali tomu Malinovi. I ‚s komparsem‘.“
Nihasa se škodolibě zachechtala a opustila pracovnu Baala Segula.
- × - × - × -
První věc, do které se Nihasa pustila, bylo vypracování nového Statutu a
předpisů souvisících, tentokrát pro novou kategorii – ‚spolupracovník‘;
nebo přesněji: ‚do naha vysvlečený spolupracovník‘, aby učinila za dost přání
Baala Segula.
Nu, a ještě »Intimní dotazník« – a budu s tím hotova. Dotazník BDSM
zůstane stejný, jen ho mírně upravím…
Potom pohlédla na hodiny. Je 13:40, tedy vhodná doba k tomu, aby dokončila
přípravné práce a zkonzultovala nové materiály s Baalem Segulem, Od zítřka
můžeme začít s doplňkovým vyšetřováním už zde přítomných adeptů. Zatím mám
k dispozici dva šoféry, dva studenty a jednoho andského průvodce… Zítra
přibudou ještě dva studenti, ale ti budou po cestě, takže nejdříve pozítří…
Hmm, asi si vyberu některého studenta… Nihasa šmahem zamítla vychrtlého Romana
Filippoviče a vybrala si jako svou první ‚oběť‘ na zítřek Kirilla Kirilloviče.
…
Další její porada – vlastně konzultace – u Baala Segula byla opět rychlá. Nihasa
mu předložila upravené materiály a sdělila mu, že si jako prvního vyšetřovance
vybrala Kirilla Kirilloviče, a proč. Baal Segul předběžně souhlasil
s Nihasiným výběrem a pak se začetl do předložených dokumentů.
„Poslyš, Nihhy,“ otočil se náhle při čtení materiálů k Nihase, „proč a
priori předpokládáš, že budoucí spolupracovníci budu mít takové… řekl bych až
‚násilnické‘ sklony a na jejich pocity při svlékání se neptáš?“
„To je jednoduché vysvětlení,“ oponuje Nihasa. „Řekl to sám ‚prorok‘ ten… Malina:
Pozemští kluci se svlékají do spodního prádla sami a bez skrupulí – a nezáleží
na tom, zda jen mezi sebou, nebo i před děvčaty. Taky venku vidíš spoustu kluků
jen v trenýrkách, kdežto děvčata – ať už v bikinkách, nahoře bez nebo
do naha vysvlečená vidíš nanejvýš u vody na plážích – a to ještě jen na některých.
Zato kluků s násilnickými sklony je všude dost.“
„Nu, dejme tomu- ale jen aby to nebyly jen představy toho Maliny… Však sama dobře
víš, co on je zač… Ještě všechno přelož do ruštiny pro ty, které tady už máme,
a do portugalštiny pro ty nové.“
„Však se o těch násilnických choutkách přesvědčíme při vyplňování dotazníků.
A ty překlady samozřejmě vyhotovím. Ještě dnes, abychom mohli hned zítra začít.
Jo, a toho Kirilla Kirilloviče si vyšetřím sama. Proto mu jako Mistra navrhnu
jednoho z Verdeletových techniků – nebude-li ti to vadit…“
A s těmito slovy opustila Nihasa pracovnu Baala Segula.
Zbytek dne strávila překlady.
- × - × - × -
Následujícího dne, hned po ranním rozkazu, povolala k sobě Nihasa Kirilla
Kirilloviče:
„Byl jsi vybrán za našeho spolupracovníka,“ oznámila mu bez dlouhých úvodů.
„Tady máš potřebné materiály a za hodinu se tě zeptám, jak ses rozhodl.“
„Aha. A teď jsem co?“
„Teď jsi jen samec- spotřební materiál, kterého si tu držíme na semeno. Co bude
s tebou dál, o tom se rozhodne za tu hodinu. Odchod!“
Kirillu Kirillovičovi nikdy neuběhla hodina tak rychle, jako nyní. Sotva dočetl
poslední stránku, stojí Nihasa s jedním z Verdeletových techniků před
ním:
„Tak povídej. Jak ses rozhodl?
„Cožpak se dá učinit jiné rozhodnutí, než že ano?“ zeptal se student na oplátku.
Nu, ještě můžeš odmítnout…“
„… a stát se otrokem!“ dodal sarkasticky Kirill Kirillovič.
„Ať se rozhodne tak či onak, tím otrokem se de facto stane stejně,“ poznamenala
Nihasa k technikovi mimozemským jazykem.
„Jenom mi vysvětlete ty zvrhlé scenérie v tom »Intimním dotazníku«,“
pokračuje zhnuseně Kirill Kirillovič. Cožpak já nebo moji kamarádi jsme nějací
násilníci nebo sexuální maniaci? Jak jste k takovým debilním otázkám
vlastně přišli?“
„Tvým úkolem není otázky posuzovat, ale zodpovídat!“ rozkřikla se na něj Nihasa.
(Nedivme se její reakci – vždyť on – vlastně z jejího hlediska tvor nižšího
řádu – si dovolil zkritizovat její dílo…). „Pokud se chceš stát spolupracovníkem,
přistup k nejbližší registrační klávesnici, navol kód spolupracovníka,
jak je uvedeno ve Statutu, a potvrď ho svým osobním kódem. Nebo to nemusíš
udělat – nikdo tě k tomu nenutí, ale pak…“
Nihasa sice větu nedokončila, avšak výhrůžka z ní vyznívá o to jasněji.
Kirill Kirillovič tedy přistoupil k nejbližší klávesnici a takřka bez
rozmýšlení zadal postupně oba kódy.
„Je náš,“ zaradovala se Nihasa.
„Tím chceš říci, že před tím nebyl?“ zeptal se technik posměšně.
„Byl,“ souhlasí Nihasa, „ale nemohli jsme ho vysílat do terénu…“
„Hmm, to je pravda,“ souhlasí technik.
Jakmile se Kirill Kirillovič vrátil od klávesnice, Nihasa na něj tvrdě udeřila:
„Klekni!“
Kirill Kirillovič padl na kolena.
„Tady ne! Támhle!“ zařvala Nihasa ukazujíc na hrbolatou dlažbu. „A předpisově!“
Kirill Kirillovič se přesunul na vykázané místo a předpisově zde poklekl,
co nejvíce roztáhnuv stehna, aby nezavdal Nihase další příčinu
k nepříčetnému řevu.
„Dobře. Teď budeš odpovídat na jednotlivé otázky z »Intimního dotazníku«,“
sdělila mu Nihasa samozřejmě.
Prostudovala odpovědi a poručila Kirillovi Kirillovičovi, aby si lehl na stůl
‚gynekologickým stylem‘, což znamená zadkem přes okraj, (většinu vyšetření a
měření má hotovu z minula a něco z toho se opakuje takřka denně) pevně
mu ukotvila končetiny k polohovacímu zařízení – dokonce i v pase mu pevně
přitáhla řemen, a jala se mu tvrdě prohmatávat scrotum. Kirill Kirillovič se
bolestí nejprve dusí, pak zoufale vykřikl a nakonec se jeho bolestný řev,
rozléhá celým atriem, do kterého byli pochopitelně nahnány všechny pozemské
dívky a všichni pozemští chlapci. Jelikož Nihasa záměrně nechala otevřené dveře
do personální části stanice, našli si do atria postupně i všichni mimozemšťané,
kteří právě neměli službu, mezi jinými i Anata, sestra Baala Segula. Té se ovšem
Nihasino počínání hrubě nelíbí, takže se s ní zle poštěkala. Po celou dobu
hádky ovšem Nihasa tvrdě hněte Kirillova varlata, takže hádka nakonec vyústila
v Anatin neprospěch…
Nihasa se ovšem nakonec dopočítala všech 72 vývodných kanálků ( za neustálého
bolestného naříkání a úpění své oběti), uvolnila Kirilla Kirilloviče
z náramků a vydala ho napospas Verdeletovým technikům, aby ho důkladně
prosprchovali ledovou sprchou. S protokolem a vyplněným dotazníkem vyrazila
do pracovny Baala Segula.
„Dostala jsem vynadáno za ty otázky, nad kterými ses podivoval, Seggi,“ spustila
bez jakéhokoliv uvítání hned ve dveřích, „a tak mě napadlo, zda bych je neměla
vypustit.“
„Tak předně: Tobě nemá žádný z pozemšťanů co vytýkat. Vždyť se jedná
o tvory nižšího řádu!“
„Právě proto jsem mu dala pořádně zabrat, o což se nemalou měrou zasloužila
i tvá sestra. Možná by si za to zasloužila i veřejnou pochvalu.“
Mluví-li Nihasa o ‚veřejné‘ pochvale, míní tím pochvalu i před pozemšťany
(nejlépe při rozkaze) čímž by ji v jejich očích řádně diskreditovala.
To ovšem zase nechce připustit Baal Segul, který svou sestru zbožňuje – nechce
ji tedy ani pozemšťanům zošklivit.
„Hmm, a ty otázky,“ spustil Baal Segul, aniž by souhlasil nebo nesouhlasil
s předchozím Nihasiným návrhem, „tam nechej. Aspoň uvidíme, zda je někdo
zodpoví jinak, než »NESTALO SE«, nebo se proti nim neohradí.“
„A pokud někoho takového najdeme…“
„Nu, bude-li to »našinec«, tak bude preparován na proroka,“ uvažuje Baal Segul,
„a pokud ne, převedete ho na semeno a pak do ‚spotřebního‘ materiálu.“
„Dobře,“ souhlasí Nihasa, a aniž by vyžadovala souhlas Baala Segula se svým
návrhem ohledně veřejné pochvaly pro Anatu, opustila jeho pracovnu.
V dalších dnech probíhají orientační prohlídky varlat všech přítomných,
kteří byli před tím nuceni (elektronicky) podepsat Statut spolupracovníka.
Jak víme, zbylo jich šest, z nichž si nakonec Nihasa vzala tři a Azizill tři,
takže byli třetího dne s prací hotovi a mohli se pustit do zajatců
v karanténní cele. Tam jich je, jak víme, 14 + Clara, takže v průměru
vycházejí dva zajatci na jednu dívku. Rovněž víme, že nejvíce zajatců ‚ulovila‘
na své nádherné tělo Julie Julievna, zatímco většina dívek ulovila jen jednoho.
Dokonce i – sice skvěle vycvičená, ale nezajímavá – Angelina Arkadirvna jedním
zajatcem přispěla…
Baal Segul ovšem, aby dosáhl toho, že členové výpravy budou potrestáni, rozhodl,
že tento počet zajatců je malý, že každá dívka měla přivést zajatce tři…
„… a proto všechny absolvujete veřejný trest krácení osobního volna »Vystavení
na pranýři v kleče v nepohodlné poloze«, A abyste neřekly, že jsem pes,
tak jen na hodinu a do rejstříku trestů se vám trestné body zapisovat nebudou.“
Pak nahlédl do svých poznámek a pokračoval: Od zítřka začne převod nových
zajatců na spolupracovníky. Po něm bude následovat jejich důkladné vyšetřování.
Koedukovaně, a navíc všichni pozemšťané budou přítomni, i když to není zvykem.
Příomni budou postupně už i ti vyšetření.“
A, … abych nezapomněl, ty tresty pro vaši četu,“ obrátil se Baal Segul
k sedmi nešťastnicím dvěma nešťastníkům, „budou uděleny až nakonec, aby se
na nich mohli podílet už i ti noví!“
- × - × - × -
Zajatci v karanténní cele prožívají totéž, jako Andrew a Gwen, Lukáš a
Theresa i Sličné Akvabely: Nejprve byli živeni náhražkou ‚mateřského‘
mléka z prsou feminell (kterých zatím Verdeletovi technici vyrobili potřebné
množství). Pak se zelená mlha rozplynula a nazí zajatci se mohou navzájem
pozorovat. Po nějaké době spolu mohou i mluvit…
Nutno přiznat, že zajatci se navzájem neznají, (až tedy na jeden případ, který
věrné čtenářské obci dopředu prozradím – totiž Daniel a Clara. O tom, co jsou
ti dva zač, ovšem až později…) proto jsou drženi od sebe silovým polem, aby si
navzájem neublížili, protože mimozemská skupina, v čele s Baalem Segulem, měla
možnost agresivní projevy některých zajatců – předně Danielových – pozorovat
retrospektivem.
…
Uplynul týden a na základně Kurupira se dějí veliké věci. ‚Úlovky‘ skupiny
vyslané na pláž Praia do Amor – tedy převážně chlapci – (jediná dívka mezi nimi
je, jak víme, Clara), jsou vybaveny všemi ‚potřebnými‘ předpisy přeloženými do
portugalštiny. Krátce po jejich přečtení a vynucenými podpisy pod smlouvami
‚spolupracovníků‘ (a ‚spolupracovnice‘) jsou podrobeni výslechům podle
»Intimního dotazníku«. Nutno přiznat, že Daniel ze sebe udělal vyloženého
násilníka a Clara sexuální dračici, oba svorně předpokládajíce, že se tak
mimozemšťanům pokud možno ‚zavděčí‘. Ostatně – jejich dotazníky si můžete
přečíst sami.
Poté byli zajatci nahnáni do velké vyšetřovny, kde byli koedukovaně vyšetřeni,
a to tak, že čtyři chlapecké skupiny byly vyšetření podrobovány střídavě, vždy
dvě a dvě (Azizillem a Nihasou), avšak Clara, tvořící jakoby jednu skupinu, vždy
samostatně (Azizillem).
Jako první na řadě je v první skupině (Nihasině) Vítor, a ve druhé skupině
(Azizillově) Reinaldo. Oba byli nuceni předpisově pokleknout (u chlapců tak,
aby bylo možno bez zábran sledovat jejich penis a scrotum) před doktorem
Azizillem (sestrou Nihasou) a hlasitě a zřetelně vyslovit prosbu: „Poníženě
prosím o provedení důkladné prohlídky mého nahého těla, Pane
doktore… / Paní doktorko…“ (Ač Nihasa není doktorka, nechá si tak říkat.)
následují obvyklé procedury první fáze: Vážení, měření a povinném pózování.
Střídání skupin.
Druhá fáze – vyšetření na stole. Jako první je na stůl připoután Vítor a Nihasa
nejprve prohmatává jeho svaly na rukou a nohou. Tvrdě, až na kost. To se ovšem
chlapci líbí – svou muskulaturou se před ostatní mládeží rád chlubí – zvláště
pak před dívkami. Podobnou slast zažívá, když mu Nihasa tvrdě tiskne svaly prsní
a břišní. Pak ale jedním trhnutím stahuje jeho předkožku (což opravdu není nic
příjemného), aby v plné délce obnažila jeho žalud a mohla tak jeho penis
důkladně prohmatat. Nechala jeho předkožku staženou, aby měla pod přímou
kontrolou ústí jeho močové trubice, a následuje vyšetření varlat – a to už není
příjemné ani trochu. Nihasa totiž jeho varlata tvrdě tiskne, což ukrutně bolí.
Nakonec Vítor nevydržel a začal řvát jako raněný býk. Ostatní chlapci ztuhli
hrůzou. Neboť i jim došlo, co je čeká – zvláště když se na vedlejším stole
rozeřval Reinaldo pod rukama Azizillovýma.
V další (Nihsině) skupině jsou ovšem dva výtečníci – násilník Daniel a
přístavní povaleč, obtloustlý Otávio. Podívejme se na ně – nejprve na Daniela:
Daniel se při prohlídce zle vzpouzí. Není na takové ponížení zvyklý – a když
ještě zjistil, že bude úplně nahý vyšetřován ženskou… Ono už to, že se jí musel
v kleče a v Adamově rouše zpovídat do »Intimního dotazníku« a odpovídat
při tom na perverzní otázky. Však jsem tam navymýšlel kraviny! Kdyby jen věděl,
co ho ty kraviny a sprosté poznámky budou stát…
„Vstaň, procházej se a otáčej se,“ nařídila mu Nihasa, když jí vkleče poníženě
poprosil o důkladnou prohlídku svého nahého těla.
Nihasa pečlivě pozoruje jeho držení těla a zakřivení páteře, pak mu nařizuje,
aby se k ní postavil zády, a orientačně ho prohmatává, aby si udělala
rámcovou představu o rozložení jeho svalové a tukové tkáně.
„Výška jen 175 cm, váha adekvátní k výšce: 69,2 kg,
takže BMI² 22,596 kg/m² – ale oběma zápasníkům dal opravdu zabrat,“
poznamenala Nihasa k Azizillovi.
„Asi má bojový výcvik, nebo se takovými praktikami interesuje. Co my víme…“
odtušil Azizill.
Konečně Nihasa Danielovi nařídila, aby si lehl na stůl, čehož se Daniel – vida,
jak dopadli kluci před ním – už předem děsil.
Nihasa mu nejprve – opět tvrdě – prohmatala svaly a tuk na rukou, nohou, prsou
i břiše – a pak přišlo to, čeho se Daniel tolik obával! Nihasa mu jedním trhnutím
přetáhla předkožku, čímž začala dlouhá a bolestivá prohlídka pohlavního ústrojí.
Po nekonečném prohmatávání žaludu a penisu se stalo objektem Nihasina zájmu
jeho scrotum. Nihasa ovšem nedbá příšerného Danielova řevu, a snaží se tvrdými
bolestivými stisky dopočítat vývodných kanálků Danielových pohlavních žláz.
Teprve asi po dvaceti minutách, za neustálého Danielova řevu a úpění, se
dopočítala jeho neskutečných 70 DET.
„Mám dojem, že se jedná o obzvlášť dobře vyvinutého našince, a vzhledem
k tomu, s čím se nám svěřil do »Intimního dotazníku«, se jedná i o
správného grázla a násilníka. Domnívám se, že by to byl vhodný adept
k preparaci,“ poznamenala Nihasa k Azizillovi.
„Máš pravdu. Po vyšetření zbytku zajatců se do toho pustíme. Teď ještě vyšetři
toho tlustoprda a já se pak pustím do té dívčiny, ať z toho ti kluci také
něco mají.
Nihasa se tedy pustila do Otávia. Nejprve ho přinutila vyplnit za její asistence,
vkleče a v Adamově rouše, »Intimní dotazník« přičemž Otávio ze sebe záměrně
udělal erotomana a násilného grázla v jedné osobě, i když ve skutečnosti
svou otylou postavu raději zakrýval oděvem. Ale na děvčata se vytahoval, jako
guma, pravda…
Dotazník tedy vyplnil tak, jak ho vyplnil, ale když ho pak začala Nihasa veřejně
(tedy přede všemi) vyšetřovat v plné nahotě, zkrotl jako beránek a všechny
její příkazy plnil takřka automaticky.
„Výška 162 cm, váha 98,0 kg, to máme BMI 37,342 kg/m² – druhý
stupeň obezity,“ vyhlašuje Nihasa hlasitě pro všechny přítomné rusky i portugalsky.
Pak si Otávia k sobě přitáhla, znovu důkladně a tvrdě prohmatala jeho
bohaté tukové tkáně, nešetříc hlasitými kritickými komentáři
v obou jazycích. Navrch ještě dovolila ruským studentkám, aby si Otávia
samy prohmataly… Potupa, kterou toho dne Otávio zažíval, byla opravdu příšerná.
A to ho ještě čekala ukrutná bolest při hnětení varlat, o které sice věděl, a
dokonce si ji dovedl aspoň rámcově představit.
Nakonec mu Nihasa nařídila, aby si lehl na stůl. Upoutala ho
k polohovacímu zařízení, znovu jeho tučné tělo důkladně prohmatala
(a nechala totéž učinit i ruské studentky). Pak se jala tvrdě prohmatávat jeho
pohlavní žlázy, snažíc se zjistit počet vývodných kanálků. Za příšerného
Otaviova řevu se dopočítala pouhých dvanácti, přesto se však rozhodla lumpíka
potrápit trochu déle, a proto tvrdě hněte jeho varlata ještě dobrých deset
minut navíc.
Nahou Claru vyšetřuje doktor Azizill. Dotazník vyplnila jako ‚sexuální dračice‘,
proto ji Azizill taky tak bere. Clara se prochází a pózuje mnohem déle, než je
obvyklé. Pak je nucena přecházet po kladině, aby předvedla, jak dovede držet
rovnováhu.
„Postav se na váhu… 179 cm a 72,0 kg, to máme skvělý
BMI 22,471 kg/m²…“
Vše jde hladce až do momentu, kdy Azizill začíná vyšetřovat dívčina prsa.
„Poslyš, do naha vysvlečená spolupracovnice, ty tady v dotazníku píšeš, že
si prsa vyšetřuješ pravidelně, respektive ti je vyšetřuje tvůj partner, a
naposledy se tak stalo před 14ti dny!“
„Ano, pane doktore…“
„A to jste si ani ty, ani tvůj partner nevšimli toho to, tady?“ – a doktor
Azizill mne mezi prsty poměrně velkou bulku v Clařině pravém prsu.
„Nu, Francis mě na to jen tak mimochodem upozornil, ale ke gynekologovi jsem
zajít chtěla – hned, jak bych měla čas…“
„Měla čas… měla čas… Ty huso hloupá, k tomu gynekologovi jsi měla zajít
ihned, hned následujícího dne! Teď rač zvednout svou hodnost, a pojď se mnou
do vyšetřovny. Jde o vážnou věc, konec tyátru!“
Poznmky k textu
Autor: © Éósforos, 2020
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah