Porada na základně Kurupira je sice krátká, ale nese se ve slavnostním duchu.
Aby taky ne! Skupina Baala Segula dokázala za necelý rok eliminovat vliv Jošuův,
obě dvě základny – SSE i CPLEN vyřadit z provozu a většinu členů Jošuovy
skupiny i jejích spolupracovníků hibernovat buď na SSE, CPLEN, nebo na
archeologickém nalezišti Templos de Kotosh.
„Ale měli jsme ‚z pekla štěstí‘, jak říká Lukáš Malina,“ podotýká Nihasa. „Jen si představte, co by se stalo, kdybychom je pustili až do centrály na tom… jak oni říkají… archeologickém nalezišti. Jediným naším štěstím byla jejich liknavost ohledně bezpečnostních opatření, takže jsme je mohli zastavit hned ve vstupní komoře – když už jsme připustili, že se dostali až tak daleko!“
„To máš sice pravdu, Nihhy,“ oponuje Baal Segul, „ale nakonec to dobře dopadlo. A já jsem se rozhodl podělit o tu radost se svou sestrou!“
„To myslíš jako… s Anatou?“ položila Nihasa upřesňující otázku, z jejíhož tónu bylo hned nejen Baalu Segulovi jasné, že Nihasa nadšením nijak příliš neoplývá.
„Chápu, že nejsi nadšená,“ snaží se ji přesvědčit Baal Segul, „ale je to moje sestra, ať se ti to líbí, nebo ne. Jelikož jsme se zmocnili obou základen a uspali jsme většinu Jošuových lidí, tak jsem oprávněn se domnívat, že už žádné nebezpečí nehrozí a že…“
„Většina nejsou všichni,“ skočila Nihasa šéfovi neomaleně do řeči, „a což teprve, až se ta křehká bytost dozví, žes ji nechal mezi lidmi prohlásit bohyní války…“
„Tedy, doufám, že ty jí to neřekneš,“ ubezpečuje se Baal Segul, „nehledě k tomu, že ty pronárody, které ji jako bohyni války uctívaly, už povětšině vyhynuly…“
„Ale… víš co, šéfe? Dělej si, co chceš,“ odsekla vztekle Nihasa. „Jakmile nás začneš ubíjet svými nepodloženými argumenty, je mi jasné, že si stejně uděláš, co budeš chtít, aniž bys promyslel protiargumenty moje, neřku-li kolektivu!“
Baal Segul jen mávl netrpělivě rukou, rozpustil poradu, která tak optimisticky začala, a hádkou skončila. Pak zadržel ještě na místě doktora Azizilla a inženýra Verdeleta a požádal je, aby provedli dehibernaci jeho sestry Anaty.
…
„Co, že jsi tak šéfa zvedla ze židle?“ zeptal se Azizill Nihasy hned po návratu ze sarkofágové komory.
„Nedělej ze sebe nevědomého!“ obořila se na něj Nihasa vztekle, „Zapomínáš snad na to, že Anata se postavila na stranu Tanymoially – dokonce i proti svému bratrovi, který ji vyloženě zbožňuje – když ta se vzpouzela provádět pokusy na tvorech nižšího řádu, takto obyvatelích zdejší planety, kteří si říkají ‚lidé‘? Zapomínáš snad na to, že ji tenkrát nechal sám šéf hibernovat a že tehdy Féničanům/Knaanejcům namluvil, že ji musel ‚uklidit‘, protože chystala válku? A že neskončila ‚zapomenutá‘ v Jeruzalémě jako Tanymoialla jenom proto, že to je šéfova sestra, na které on i přes neustálé rozbroje neobyčejně lpí? Zapomínáš snad…“
„Ale ta válka tenkrát přece vypukla, dokonce…“
„No, jistě! Protože ji zosnoval sám šéf – a taky na to šeredně doplatil. Protože… kdepak má dnes ty své Féničany?“ přerušila ho Nihasa. „Ale dehibernace, pokud jsem zjistila, už nastala. A ty sám ses podílel na jejím spuštění! Tak už mlčím – a ať si to šéf vyžere sám – a ty s Verdeletem také!“
- × - × - × -
Psycholožka Anata, sestra Baala Segula, se probudila následujícího dne. Její alabastrově bílé tělo se svou barvou neliší od barvy těl ostatní posádky – ono se za 3 000 let spánku v temnotě není ani čemu divit.
To ovšem ona neví, protože dosud nespatřila nikoho ze svých kolegů – ti se totiž stále zdržují v temnotách stanice osvětlených jen studeným bílým umělým světlem. Povinně se nabíjejí jen v nabíjecí místnosti a naprosto se nesnaží adaptovat na venkovní přírodní podmínky.
Zvlášť tísnivě působí pohled na bílé bezkrevné rty, na mrtvě vzhlížející oči, na sněhobílé prsní dvorce bez jakékoliv pigmentace a naprosto stejně vypadající prsní bradavky. To vše – zarámováno do čistě bílých vlasů, vyvolává hrůzu a tíseň.
Vždyť vypadám hůř, než stařena nad hrobem, zhrozila se (za normálních okolností nesmírně krásná) Anata svým současným zjevem pohlédnuvši do zrcadla, a bleskurychle zapadla do koupelny.
Tam na sebe pustila horkou a vzápětí studenou sprchu, která ovšem s mrtvolnou barvou její pleti nic neprovedla. Anata se jen osvěžila a dokonale probudila. Hladce se vyholila v podpaží i ve stydké krajině, aby se zbavila ohavných bílých chlupů aspoň tam, znovu se důkladně vysprchovala a tiše, jako duch, vstoupila do společné jídelny. Osazenstvo základny zastihla právě u snídaně. Letmým pohledem zjistila, že chybějí dva Verdeletovi technici a její kamarádka Proseprina.
Dříve však, než byla schopna sama promluvit, vrhl se k ní samotný Baal Segul a pevně ji sevřel do náruče.
„Vítám tě, sestřičko, mezi námi!“ zahlaholil vzápětí. „Ani nevíš, co jsem se na tebe navzpomínal!“
„Aha, a proto jsi mě dal hibernovat…“
„Hibernováni jsme byli všichni. Probudili jsme se teprve před několika měsíci – a to vinou tvorů nižšího řádu, domnívajících se, že ovládli tuto planetu.“
„Dobře,“ pronesla Anata tiše, usadivši se za stůl. „Teď mi ale dejte něco k snědku, nebo umřu hlady…“
…
Po bohaté snídani se ujal sám Baal Segul úlohy průvodce a seznamuje svou sestru se zařízením základny Kurupira. Provází ji laboratořemi, strojovnou i obytnými prostory. Vysvětluje jí funkce všech místností, chodeb i pomocných prostorů. Anata je vybavením stanice přímo nadšena.
Jen jedněm dveřím se Baal Segul neustále vyhýbá, a Anata nakonec dospěla k názoru, že tak činí záměrně. Nechala ho zatím počínat si volně, aniž by se na stále přecházené dveře ptala. Umínila si však, že funkci těchto dveří vypátrá sama, nebo s přispěním kamarádky Prosepriny, až ta se vrátí ze služby – jak aspoň byla informována o nepřítomných členech posádky.
„Ještě mi vysvětli, bratříčku, proč jsme všichni tak smrtelně bílí? Vždyť já mám hrůzu sama ze sebe vždy, když se podívám do zrcadla…“
„To proto, že jsme zůstali tady pod zemí asi 3 000 let a nejsme dehibernováni tak dlouho, abychom se stačili adaptovat na venkovní poměry…“
Výklad Baala Segula Anatu upokojil jen proto, že ona neví, jak dlouho jsou její kolegové skutečně dehibernováni. Jediné, co se jí podařilo – přesvědčit bratra, že ona se adaptovat chce – a to co nejrychleji. Baal Segul tedy nařídil Verdeletovi, aby zřídili na vrcholku Kurupiry velký přístřešek, který by část prostranství chránil před přímým slunečním světlem, a tam pak navečer svou sestru uvedl.
Ale teď zatím je čas oběda a Baal Segul odvádí svou sestru do jídelny. Anata zjišťuje, že dva ráno službu mající Verdeletovi technici se vrátili mezi ostatní posádku, byvše vystřídáni svými kolegy, zatímco její kamarádka Proseprina v jídelně dosud není. Jedinou ženou mezi přítomnými je jen Nihasa, šéfka laboratoře, se kterou Anata příliš nekamarádí.
„Kdepak je Prossi,“ zeptala se bratra.
Ten však dělá, jako že její otázku přeslechl, a vítá se s přišedšími Verdeletovými techniky. Anatě – psycholožce – se zdá, že až přespříliš srdečně, ale svůj postřeh si zatím nechala pro sebe jako diplomatka, a rovněž se s techniky bouřlivě vítá – na bratrův způsob.
„Tedy, to je gól,“ špitá inženýr Verdelet Nihase, „takhle srdečně se nikdy nepřivítal ani se mnou…“
„Nediv se, odpovídá Nihasa stejným způsobem. „Anata se ho zeptala na Proseprinu – no a on potřebuje nějak zakrýt skutečnost, že nás za dramatických okolností opustila…“
Anata však má uši všude.
„Co si to tam špitáte, vy dva?“ otočila se náhle ke špitající si dvojici.
„Ale… Verdeleta zajímá, jaké bylo navrženo slavnostní menu na tvoje přivítání…“ odpovídá Nihasa téměř provinilým tónem.
Anata si sice povšimla jejího zastřeného hlasu, ale podotkla: „No proto! Už jsem si myslela, že mě pomlouváte!“
„To bychom si nikdy nedovolili,“ replikuje tentokrát Verdelet. „Za to by nás tvůj ctěný bratříček srovnal do latě, ani bychom se nestačili divit…“
„Poslyš, Verdelete,“ osopil se na něj sám Baal Segul, „nechej si ty svoje nejapné průpovídky pro srandu tam těm – (mávl rukou směrem k oněm přecházeným dveřím, čehož si Anata podvědomě všimla) – a raději uveď do chodu jídelní automat, ať neobědváme až večer!“
Anata uvažovala o tom, že po obědě začne pátrat po Proseprině sama, ale opět se jí ujal bratr – Baal Segul – a jal se ji seznamovat s dalším zařízením základny. Tentokrát ji zavedl o patro níž – do strojovny ač mu muselo být jasné, že se jedná o část zařízení, které Anatě mnoho neříká. Jenže Anata začala uvažovat trochu jinak: Bratr ví, že mě tato část stanice až tak moc nezajímá. Oč tedy se snaží? Odvrátit mou pozornost od něčeho důležitějšího… Pro mne zajímavějšího? Zřejmě. Ale na druhou stranu – jestliže mám pravdu, a bratr přede mnou něco skrývá… V této situaci nemohu vědět, kdy budu znalosti tohoto druhu potřebovat…
A tak naslouchá bratrovým výkladům s nevšedním zájmem, i když navenek se tváří znuděně, aby před bratrem pokud možno utajila, co si ve skutečnosti myslí.
Baal Segul se ovšem vžil se zápalem do role ‚kastelána‘ a naprosto nesleduje projevy své sestry, takže – i kdyby Anata poslouchala jeho výklad viditelně napjatě, nevšiml by si toho.
Odpoledne uteklo jako voda – a posádka základny se schází k večeři. U večeře se scházejí jiní Verdeletovi technici – zbylí mají službu, jak se Anata dovtípila – avšak Proseprina opět chybí. To už začíná být nenormální, proto se Anata na Proseprinu přímo zeptala svého bratra.
„Aha Proseprina… Ale tu já přece nehlídám…“ podal ji Baal Segul vyhýbavou odpověď.
Tak Proseprinu – minimálně – přede mnou zatajuje. Asi ji ještě neprobudili a teď je mu trapné takovou důležitou věc mi vysvětlovat. Věc nevysvětlenou a nevysvětlitelnou. Však počkej, bratříčku, dám se do pátrání. Ráno je moudřejší večera…
- × - × - × -
Následujícího dne se Anata probudila ke své hrůze jako poslední. Po rychlé ranní toaletě vstoupila do společně jídelny – kompletně nahá, jak měla ve zvyku – a pozdravila se s dalšími členy skupiny. Zjistila, že chybějí jiní dva technici z Verdeletovy skupiny, ale Proseprina opět přítomna není.
Škoda, že jsem vstala až jako poslední. Zítra musím vstát jako první a postupně vyzpovídat všechny členy expedice, dokud nebudou pod bratrovým vlivem. Musím jen doufat, že bratr nevstane hned po mně…
Anata rozmrzele bloumá základnou, znovu prohlíží všechna zařízení, se kterými ji bratr včera seznamoval, ale ve skutečnosti je celá nesvá, protože se její záměr nepodařil. Navečer však nezapomněla zajít si na půlhodinku na vrchol hory pod přístřešek, aby se aspoň po částech adaptovala na vnější prostředí. Tam také narazila na otázku, proč ostatní adaptaci zanedbávají a zůstávají smrtelně bílí.
Vždyť ten přístřešek zhotovili teprve včera – kvůli mně!
- × - × - × -
Třetího dne se Anatě podařilo vstát mezi prvními – a její ctěný bratr ještě spí! Toho Anata využívá k tomu, aby jednotlivé členy, kteří vstanou před Baalem Segulem, řádně vyzpovídala. Ovšem hned první pokus je spojen s fiaskem. Jako první totiž přišla Anatě ‚do rány‘ šéfka laboratoří – Nihasa.
„Poslyš, Nihhy, chtěla bych se tě zeptat…“
„Co si to dovolujete?“ osopila se na ni Nihasa, aniž by ji nechala domluvit. „Myslím, že nejsme tak velké kamarádky, abyste mi tykala a abyste mě oslovovala tak důvěrně!“
Otočila se k Anatě zády a demonstrativně odkráčela směrem k svým laboratořím.
Ani sám inženýr Verdelet, kterého se Anata pokusila oslovit jako druhého, nemá pro její obavy pochopení.
Pak ovšem vstal její bratr, Baal Segul, a Anatě nezbylo, než svých pokusů zanechat, protože bratr se k ní zase má opravdu důvěrně a jeho pozornost vůči ní neochabuje ani na minutu. Teprve navečer jí milostivě dovolil půlhodinku adaptace na vrcholku hory.
- × - × - × -
Ani čtvrtého dne se Anatě nepodařilo vypátrat nic o Proseprině, neboť opět vstala jako poslední. Dokonce zaspala i snídani. Avšak náhle zjistila, že ‚tajemné‘ dveře, kolem kterých ji bratr vždy rychle převedl, aniž by k nim podal nějaké vysvětlení, jsou dnes nějakým nedopatřením jen přivřené, a v nestřeženém okamžiku jimi proklouzla. V první chvíli se ulekla, spatřivši kruhy a řetězy na stěnách, ve stropě i v podlaze, a masivní gynekologický stůl uprostřed. Ano, Anata prochází atriem stanice. Pak jí ovšem došlo, že je v některé z vyšetřoven základny, tak jak tomu bylo – (aspoň pro naši čtenářskou obec) – pod Chavínem a na základně Huánuco de Viejo. Co se týče té nejpříšernější vyšetřovny na základně Templos de Kotosh – o tom ví Anata sice své, ale neví o tom, že první dvě základny už byly prozkoumány pozemšťany a že její bratr se svou skupinou zabránil archeologické expedici v dalších výzkumech právě tam.
Náhle však zaslechla podezřelý zvuk. Bleskově, jako ještěrka, zajela pod gynekologický stůl, kde se schovala mezi jeho masivními nohami, a s napětím čekala, co se bude dít.
Odkudsi z druhé strany nastoupily do atria spousty dívek. Všechny úplně nahé, ale to Anatu, samu na nahotu zvyklou, nijak neudivilo. Za nimi pak několik nahých chlapců, což už Anatu poněkud překvapilo – ale zřejmě byli dívky požádali, aby mohli s nimi nahotu sdílet, podle Etického kodexu…
Dívky se seřadily do zvláštního útvaru, poklekly, a vzápětí totéž učinili chlapci, kteří se soustředili do jednoho okraje obrazce. Asi po dvou minutách se objevil doktor Azizill a po pozdravu, kdy se všichni přítomní postavili, spustil obvyklé formulace ranního rozkazu, kdo jaký bude mít individuální program, a další věty, kterým Anata naprosto nerozumí.
Pak pokračoval jakýmisi garantovanými službami: „Ke garantovaným službám se žádná z vás, do naha vysvlečených spolupracovnic, nepřihlásila, takže obvyklým způsobem: Ke garantované službě Veřejné kritické hodnocení nahého těla a postavy byla vylosována do naha vysvlečená spolupracovnice Angelina Arkadjevna, ke garantované službě Veřejné vyšetření obnažených prsou byla vylosována do naha vysvlečená spolupracovnice Světlana Iljinična a ke garantované službě Veřejná prohlídka nahého těla byla vylosována do naha vysvlečená spolupracovnice Julia Juljevna.“
Nakonec vyzval přítomné k jejich individuálním podáním. Přihlásila se jen jedna dívka.
Když jí Azizill milostivě udělil slovo, poklekla ma opravdu nepohodlné místo a do opravdu nepohodlné pozice, a spustila: „Můj Mistře! Já, nehodná do naha vysvlečená spolupracovnice si dovoluji co nejponíženěji prosit o potrestání Veřejným krácením osobního volna 6. Stupně přísnosti v délce tří hodin za to, že jsem v sobě našla tu drzost a odvažuji se prosit o Očistný trest Krácení osobního volna na tři hodiny podle 6. stupně přísnosti.“
Azizill blahosklonně souhlasí s návrhem prosebnice a následují poslední rozhodnutí: „Jelikož na odpoledne máme o zábavu postaráno díky do naha vysvlečeným spolupracovnicím Irině Dmitrievně a Světlaně Iljiničně, provedeme zbývající garantované služby hned teď, ráno. A, abych nezapomněl, nejprve se připraví k veřejnému odběru semene do naha vysvlečený spolupracovník Ivan Viktorovič. Sestře Nihase bude asistovat Lidija Ivanovna.“
Anata uvažuje hlavně o tom, proč Azizill u každé spolupracovnice a u každého spolupracovníka zdůrazňuje, že jsou do naha vysvlečeni, když je to na první pohled zřejmé.
(My ovšem víme, že to původně byl iniciativní návrh Sličných Akvabel přijatý Baalem Segulem, a že je nutno tento fakt zdůrazňovat jako stresový a ponižující faktor.)
Výše jmenovaný student je bleskurychle upoután na gynekologický stůl. Co a kdo tam s ním provádí, Anata pochopitelně nevidí, neboť je skryta pod stolem.
Avšak další dvě odporné procedury může zhlédnout docela snadno, protože se odehrávají v atriu mimo stůl.
A tak byla Anata svědkyní ponižujících prohlídek nahých těl obou děvčat, které jí připomínaly prohlídku dobytčat na dobytčím trhu. Tu první prohlíželi všichni přítomní zahalení do speciálních oděvů a kukel vybavených zkreslovači hlasu. Druhou přede všemi prohlížel doktor Azizill. Ač se obě dívky Anatě zdály nádherné, byla jejich nahá těla ‚hodnotiteli‘ zle zkritizována – a to někdy i velice nevybíravými slovy – ne však nějakými vulgaritami.
Pak vstoupil do atria sám Baal Segul a zavelel k rozchodu na individuální program. Anata v atriu osaměla.
Když se jí zdálo, že už ji nikdo nemůže překvapit, vylezla zpod stolu a vyrazila tiše a opatrně na další výzkumy, Její kroky vedly nejprve do prázdné trestnice. Když uviděla její výbavu a došlo jí, kam se vlastně dostala, couvla hrůzou a zavřela dveře. Pak prošla jídelnou a tiše otevřela další dveře. Ty ovšem vedou do jedné z vyšetřoven. Tam na vyšetřovacím stole leží jedna z dívek, jejíž nahé tělo už po nástupu hodnotil celý ansámbl hodnotitelů. Anata si maně vzpomněla na její jméno – Irina Dmitrievna. Teď zde leží opět úplně nahá, nohy roztažené do rozštěpu. Doktor Azizill jí zavedl do vagíny celou ruku až po zápěstí a druhou rukou jí provádí hlubokou palpaci břicha. Anata si uvědomila, že dívce buď byla odepřena snídaně, nebo byla podrobena výplachu žaludku. Několikanásobný klystýr musela obdržet v každém případě. Uskočila stranou a dveře rychle zavřela, avšak Azizill zaregistroval závan vzduchu a požádal jednoho z Verdeletových techniků, který zastává místo zdravotní sestry, aby se podíval, co se stalo. Ten otevřel dveře a rozhlédl se po chodbě na obě strany, avšak nic podezřelého nezaregistroval.
Anata totiž tiše zajela do sousední vyšetřovny. Tam leží na vyšetřovacím stole úplně nahý chlapec. I on má nohy roztažené do rozštěpu. Avšak v pravidelných intervalech bolestivě vykřikuje. Mezi jeho nohama totiž sedí Nihasa a tvrdě mu hněte varlata. Anata v hrůze nedýchá. Dokonce – ke svému štěstí – neuprchla ihned z vyšetřovny. To udělala až po chvíli, kdy nabyla jakž takž duševní rovnováhy, a kdy Verdeletův technik asistující doktoru Azizillovi už dál nepátral po chodbě.
Anata vyrazila zpět k ‚zakázaným‘ dveřím, ale ty už jsou pevně zavřeny a Anata nezná kód k jejich otevření. Nezbývá jí, než počkat na vhodnou příležitost. Usadila se tedy v jídelně ‚pro pozemšťany‘, jak místnost vedle atria v duchu pokřtila, a napjala sluch, aby jí neuniklo ani šustnutí. Zakrátko se kýžené chvíle dočkala. Jeden z Verdeletových techniků se postavil ke dveřím a zcela bezstarostně navolil kód, který Anata odpozorovala, tiše se za ním plížíc. Po několika minutách ho sama použila, tiše – jako myška (což jí její nahota snadno umožňuje) – vstoupila do personální části stanice a usadila se docela samozřejmě ve svém pokoji. Tam ji zakrátko objevil i její bratr.
„Kde jsi byla?“ zeptal se jí bez pozdravu.
„Dobré dopoledne, bráško,“ odpověděla Anata, snažíc se vyhnout přímé odpovědi.
„Dobré, dobré,“ zavrčel Baal Segul, uvědomiv si svůj nezdvořilý začátek konverzace se sestrou. „Ale na mou otázku bys odpovědět mohla!“
„Kde bych byla? Tady, přece!“
„Ano, teď jsi tady, pravda. A kde jsi byla… řekněme před hodinou?“
„To jsem ještě spala. Nějak pozdě jsem se dnes probudila. Dokonce i snídani jsem zmeškala…“
Což pravda je a Baal Segul dále nenaléhá. Ví, že se sestrou někdy není řeč, avšak rozhodl se jinak. Jeho podezření, že Anata zjistila, co se za ‚přecházenými dveřmi‘ skrývá, roste. Jednak je to hlášení dr. Azizilla, že kdosi neznámý navštívil ‚jeho‘ vyšetřovnu v době, kdy vyšetřoval (po kolikáté už?) břišní a reprodukční orgány Iriny Dmitrievny, a potom: onen Verdeletův technik, jehož kód Anata odpozorovala, prohlásil, že si sám dveře otevíral jen jedenkrát, kdežto vnitřní monitorovací systém hlásí dvě použití jeho kódu za dopoledne – a vždy týmž směrem…
„Zdá se, že sis počínal neopatrně a umožnil jsi nepovolané osobě, aby tvůj kód odpozorovala a použila!“ hřímá Verdelet na svého technika. „Teď abychom ten kód zrušili a vygenerovali ti jiný, ty CENZUROVÁNO ignorante! Ani svůj osobní kód si nedokážeš ohlídat! Máš štěstí, že je nás tu kriticky málo, Jinak bych tě nejraději…“
„Mám nápad,“ přerušil vodopád Verdeletových litanií Baal Segul. „Tvému neopatrnému technikovi vygenerujeme jiný kód, na který si bude teď určitě dávat pozor. Ale ten starý necháme funkční. Aspoň budeme mít přehled o tom, kdy a na jak dlouho Anata prostory těch tvorů nižšího řádu navštěvuje, protože ten původní od teď bude JEJÍ kód, jasné?“
Tak se taky stalo a Anata nemá ani tušení o nalíčené pasti.
- × - × - × -
V následujících dnech si Anata chodí mezi ‚tvory nižšího řádu‘ kdy chce a na jak dlouho chce, využívajíc původního technikova kódu, aniž by věděla, že její bratr, Baal Segul, učinil tajná opatření k jejímu špiclování. Spřátelila se s mnoha unesenými lidmi – zvláště pak s několika ruskými studentkami, neboť ruština jí nedělá potíže a snadno se s nimi domluví. Odsoudila nelidské praktiky Azizillovy i Nihasiny. Vysvětlila jim i důvod své bělosti, takže zajatí lidé už nemají z mimozemšťanů onu posvátnou hrůzu, kterou jim svou pletí naháněli, a Anata se dozvídá, že to je hlavní důvod, proč se ostatní členové posádky nesnaží o adaptaci na vnější podmínky a znovuzískání pigmentu. Když se ještě dozvěděla, že tento hanebný stav trvá už skoro rok, úplně se zhrozila, neboť jí došlo, že ona byla dehibernováni jako poslední!
- × - × - × -
„Kde je Proseprina?“ uhodila jednoho dne opět na bratra.
„To nevím, ale chtěl jsem ti dnes ukázat…“
„Mě naprosto nezajímá, cos mi chtěl dnes ukázat! Já se tě ptám, jako šéfa expedice se tě ptám, kde je Proseprina? Nebo zůstala ještě pořád hibernovaná?“
Baal Segul se kroutí jako had a nechce své sestře prozradit, co se opravdu stalo.
„Tak ty mi neřekneš, co se stalo s mou kamarádkou, jedinou, kterou jsem tu měla?“
„To byla tvá jediná kamarádka? Hmm, to jsem nevěděl. Ale ty! Ty se producíruješ nahá mezi pozemšťany, tvory nižšího řádu! Jak mi tohle vysvětlíš?“
„To ti klidně vysvětlím,“ oznámila nakonec Anata bratrovi, „až ty mi řekneš, co se stalo s Proseprinou!“
„Mám takový dojem, že se asi o těchto věcech nedohodneme…“ pronesl Baal Segul lítostivě.
- × - × - × -
„Už zase jsi byla nahá mezi nimi?“
Anata však neodpovídá a svého bratra absolutně ignoruje. Zato však neustále pátrá po Proseprině. Vyptává se postupně Azizilla, Verdeleta i jeho techniků, ale nikdo jí nedává uspokojivou odpověď. Nihase se vyhýbá – proč, to už víme – bratr, ač šéf expedice, neustále dělá, že nic neví, a ostatní rovněž kýžené informace neposkytují, bojíce se hněvu Baala Segula.
Anata tedy začala pátrat po Proseprině opravdu zevrubně. Prozkoumává základnu píď po pídi, dokonce navštívila i hibernační komoru, ale Proseprinin sarkofág je prázdný. Zato objevila, že sarkofágy tří Verdeletových techniků jsou v provozu.
„Kdo je tam hibernován?!“ udeřila Anata na bratra toho dne, kdy toto zjistila. „A kde je Proseprina? Její sarkofág je prázdný!“
„No, jak bych ti to řekl… V těch třech funkčních jsou hibernováni naši nepřátelé…“
„A Proseprina?“
„Ta, jak jsi sama zjistila, hibernována není…“
„A kdo jsou ti… nepřátelé?“
„Nepřátelé jsou nepřátelé! Ne, aby tě napadlo je dehibernovat,“ varuje Baal Segul svou sestru. „Zle by se nám vedlo!“
„Komu ‚nám‘?“ zeptala se sarkasticky Anata.
„No, nám všem! Mně, tobě, zkrátka úplně všem…“ odpovídá Baal Segul ponurým hlasem.
„Proseprině taky?“
„Proseprině? Nevím. Možná…“
„Kde je Proseprina? Už mi to konečně řekneš?“
„No, kde by byla? Někde je určitě. Ale ty jsi zase byla dnes nahá mezi pozemšťany…“
„Byla! A budu mezi ně chodit nahá, protože je mi tak příjemně, ať se ti to líbí, nebo ne! Etický kodex mi to umožňuje, takže ty, ač můj bratr a šéf expedice, nemáš právo mi toto zakazovat!“
„A když ti řeknu, že si to nepřeji?“
„To mě nezajímá.“ odsekla Anata. „Mě zajímá jen jedno: Co se stalo s Proseprinou?“
„To zase nezajímá mě!“
„Však já na to přijdu i bez tebe!“
Bratr se sestrou se zase rozešli ve zlém.
- × - × - × -
„Vztahy s Anatou mám velice napjaté,“ stěžuje si Baal Segul doktoru Azizillovi. „Jí nic nezajímá – jen, co se stalo s Proseprinou – no, a to jí přece říci nemohu…“
„Nechápu, proč by to neměla vědět? Proseprina jednoduše zdrhla ze základny, no a teď je hromadně hibernována na SSE nebo na CPLEN. To ani my nevíme…“ upozorňuje Azizill.
„No, právě! Ona je schopna zdrhnout taky a pátrat na obou Jošuových základnách,“ oponuje Baal Segul. „Dovedeš si představit, jak by vyváděla, kdyby ji našla? To by byla schopna dehibernovat celou stanici. A my přece chceme SSE od nich vyčistit, i ty hibernované tam odstěhovat na CPLEN, a SSE využít pro nás, i když jen částečně, protože nemáme supervizorská hesla od tamních zařízení.“
- × - × - × -
„Proč pořád chodíš nahá mezi tvory nižšího řádu! Vždyť víš, že si to nepřeji,“ plísní opět jednoho dne Baal Segul svou sestru.
„Myslím, bratře, že jsem ti to už několikrát vysvětlovala,“ odpovídá Anata odměřeně.
Nutno tedy poznamenat, že osloví-li Anata Baala Segula ‚bratře‘, tedy ne ‚brácho‘, ‚bráško‘. ‚bratříčku‘, ale oficiálním spisovným příbuzenským titulem, tak že opravdu nemá náladu se s ním důvěrně vybavovat.
To ovšem Baal Segul moc dobře ví, proto svůj rozhovor se sestrou rychle ukončil jen skrytou výhrůžkou: „Neopovažuj se provádět nějaké nepřístojnosti za mými zády, jinak…“
Pak se však sebral a odešel, ani se s Anatou nerozloučil.
Anata ovšem vycítila, že její vztah k bratrovi je čím dál tím napjatější a jala se po Proseprině pátrat o to usilovněji – a také tajněji, aby Baala Segula a jeho ‚věrné‘ pokud možno nevyprovokovala k nějaké pro ni nepříjemné akci.
Jala se zkoumat též adresy uložené v teleportu, ale protože – jak víme – se jedná o teleport 2. generace, nic moc se jí vypátrat nezdařilo. Jen to, že jím naposledy odcestovaly tři osoby neznámo kam.
Když Baal Segul zjistil, že Anata se pátrání po Proseprině nehodlá vzdát, a že i nadále chodí mezi pozemšťany jen v tom oděvu, kterým ji obdařila příroda, uchýlil se o radu k doktoru Azizillovi.
„… ani se nepamatuji, kdy jsem ji viděl naposledy oblečenou. A kromě toho se pořád shání po Prossině…“
„Tady je rada těžká,“ mne si Azizill špičku nosu. „Nahotu na veřejnosti jí – jakožto ženě – umožňuje Etický kodex, který byl přijat ještě před naším rozkolem s oficiálními galaktickými úřady, takže platí i pro nás a my ho těžko můžeme prohlásit za neplatný. O nevhodnosti pobytu bez oděvu mezi tvory nižšího řádu v něm není ani zmínka, což znamená, že ani tady jí nemůžeš nic vytknout. Na Prossinu se vyptávala mě, Nihhy, Verdeleta i jeho techniků. Nikdo jí nedal uspokojivou odpověď, ale ve vlastním pátrání jí také zabránit nemůžeš – a to ani rozkazem, protože ona ti kázeňsky nepodléhá, byť i jsi její bratr a šéf expedice. Nezapomeň, že ona je pro nás ve skupině jako ‚soukromá osoba‘ a byls to konec konců ty sám osobně, kdo se za její ‚výlet‘ s námi vlastně zasadil… A byls to taky ty, kdo mně a Verdeletovi rozkázal, abychom ji dehibernovali.“
„Dobře víš, že já bez sestry nemohu být. No, a když jsme konečně planetu dobyli, tak jsem se chtěl s někým podělit o radost, chápeš to?“
„A podělil ses?“ odsekl Azizill téměř drze.
„Právě, že ne… Ona jaksi… mou radost nesdílí…“
„A ty se jí divíš? Vždyť si celou dobu rozuměla spíš s Proseprinou a Tanymoiallou, než s tebou, přičemž ty dvě chtěly žít mezi pozemšťany v pokoji, studovat jejich zvyky, obyčeje, kulturu – tedy na rozdíl od tebe, mě a dalších, které oni zajímají především po biologické stránce… Toho sis nevšimnul?“
„Právě, že všimnul. A právě jsem se domníval, že když ty dvě zmizely, že…“
„Nedělej si blázny aspoň ze mě! O tom, že jsi nechal hibernovat Tanymoiallu v Jeruzalémě, přece ví. Co neví – skutečnost, že Proseprina zdrhla. Tak si dej pozor, aby ti sestřička nezdrhla za Tanymoiallou do Jeruzaléma! O té totiž ví! A pak by se mohly snažit o vyhledání Prosepriny samy!“
Baal Segul najednou vypadá, jako zmoklá slepice: „No… to by mi… nám… ještě chybělo!“
Autor: © Éósforos, 2020
Prplog Pokračování Zpět na obsah