Nejroztomilejší důkaz o obecném proniknutí myšlenky obydlení vesmíru bytostmi podobnými lidem, podali astronomové cambridžské university v srpnu roku 1967, kdy mladá asistentka radioastronomické sekce, slečna Bellová, zjistila na registrační pásce radioteleskopu, zaznamenávajícího zdroje kosmického rádiového záření, periodické výchylky. Bylo to podivné, protože nejsilnější emise byly zjišťovány za dne, kdy rádiové vlny aktivují sluneční plazmu mezi Sluncem a Zemí.
Ludvík Souček
Tušení stínu
„Tedy, děvčata, tohle si poslechněte, to stojí za to,“ ozvala se náhle Magda, až dosud zahloubána do jakési knihy, kterou byla vytáhla z Lenčiny knihovny.
„Co tam máš tak zajímavého?“ zeptala se Sally.
„No, jen poslouchejte…“ spustila Magda, rovnou překládajíc do esperanta, aby ani Conchita a Sally nepřišly zkrátka.
- × - × - × -
V dubnu 1989, ihned po incidentu Phobosu 2 u Marsu1, vydal mezinárodní tým soubor směrnic. Jednalo se o dvoustránkový dokument s názvem
Vyhlášení principů, týkajících se aktivit, následujících po zjištění mimozemské inteligence.
Dokument má deset klauzulí a přílohu; a je zřejmé, že jeho cílem bylo udržet kontrolu jistých činitelů nad zprávami, následujícími po »zjištění mimozemské inteligence«.
»Principy« přinesly směrnice, které se dle vyjádření jistých osob, majících s dokumentem co do činění, snažily minimalizovat, »potencionálně panickou veřejnou reakci na první důkaz o tom, že lidský druh není ve vesmíru sám«.
Vyhlášení principů začíná prohlášením: »My, instituce a jedinci, jež se účastníme hledání mimozemské inteligence, jsme si vědomi toho, že hledání mimozemské inteligence je nedílnou součástí výzkumu vesmíru; prohlašujeme, že je vedeno s mírovými záměry a v obecném zájmu všeho lidstva,“ a zavazuje účastníky „dodržovat následující principy šířeni informací o zjišťování mimozemské inteligence.«
»Principy« mají být aplikovány na »kteréhokoli jedince, veřejnou či soukromou výzkumnou instituci či vládní agenturu, která se domnívá, že zjistila signál či zaznamenala jiný důkaz o existenci mimozemské inteligence«. Zakazují »objeviteli« učinit »veřejné oznámení o tom, že byla mimozemská inteligence zjištěna«, aniž by nejprve ihned informoval ty, kdož jsou zahrnuti v deklaraci, aby bylo možno »vytvořit síť k zajištění trvalého monitorování signálu či jevu«.
»Principy« se poté zabývají procedurami, které je nutno dodržovat co se týče vyhodnocení, zaznamenání a ochrany signálů a frekvencí, na nichž jsou vysílány, a v klauzuli 8 zakazují neautorizovanou reakci:
Na signál či jiný důkaz mimozemské inteligence nesmí být odeslána žádná reakce, dokud neproběhnou příslušné mezinárodní konzultace. Procedurální postup takovýchto konzultací bude předmětem zvláštní dohody, deklarace či ustanovení.
Pracovní skupina vzala v úvahu možnost, že by »signál« nemusel být jen prostým signálem, ukazujícím na to, že je inteligentního původu, nýbrž i »poselstvím«, které by mohlo vyžadovat dekódování, a dále předpoklad, že by vědci mohli mít třeba jen pouhý den času na to, aby ho dekódovali, předtím, než se o tom někdo zmíní, než se rozlétnou fámy, než se situace vymkne kontrole. Skupina předvídala tlak ze strany médií, veřejnosti a »politiků« na vydání autoritativního a uklidňujícího prohlášení.
…
Proč by měl nastat chaos a veřejná panika, kdyby, řekněme, měla být autoritami oznámena možnost výskytu inteligentního života v nějaké planetární soustavě mnoho světelných let vzdálené? Kdyby například předpokládali, že by podobný signál mohl přijít z první planetární soustavy, kam Voyager2 dolétne poté, co opustí Sluneční soustavu, k setkání by mohlo dojít nejdříve za nějakých čtyřicet tisíc let! Toho se pracovní výbor jistě neobával…
Z toho jasně vyplývá, že »Principy« byly sestavovány v očekávání poselství či jevu z místa mnohem bližšího; odněkud ze Sluneční soustavy. Právní bázi »Principů«, obsažených v Deklaraci, je smlouva Spojených národů, upravující aktivity států v otázce »výzkumu a využití« Měsíce a jiných těles Sluneční soustavy.
Podle ní musí být uvědomen rovněž generální tajemník Spojených národů – poté, co budou informovány národní vlády a budou mít příležitost prozkoumat důkazy a rozhodnout, co s nimi dělat.
Ve snaze neutralizovat snahu různých mezinárodních astronomických, astronautických a jiných organizací, které »projevily zájem a odbornost v otázce existence mimozemských civilizací« o to, aby se z objevu stala čistě národní či politická záležitost, shodli se signatáři Deklarace na ustavení »mezinárodního výboru vědců a dalších odborníků«, kteří by nejen pomáhali s vyhodnocováním důkazů, ale i »radili při postupu informování veřejnosti«.
V červnu 1989 se úřad SETI3 v NASA o této skupině zmiňuje jako o »speciálním post-detekčním výboru«. Následně vydané dokumenty podávají zprávu o tom, že utvoření a činnosti tohoto »speciálního post-detekčního výboru« budou svěřeny do rukou předsedy úřadu SETI v NASA.
V červenci 1989 si supervelmoci uvědomily, že to, co se stalo s Phobosem 2, nebyla porucha; a neprodleně byl uveden v činnost mechanismus »aktivit, následujících po zjištění mimozemské inteligence«.
Moderní věda skutečně navázala na starověké znalosti – o Nibiru a Anunnacích. A Člověk už zase ví, že není sám.
Zecharia Sitchin
Návrat ke Genesis
- × - × - × -
Magda se smíchem dočetla Sitchinovu knihu a vrátila ji na její místo v Lenčině knihovně.
„Sice už je mi jasné, proč byly některé naše dívky tenkrát odvlečeny do internačního tábora CIA – dovolily si samy navázat kontakt s mimozemšťany, aniž by předem zpravily o svém činu orgány, které si tuto ‚pravomoc‘ svévolně uzurpovaly. Jen tak mimochodem: Moc ráda bych poznala někoho z těch jejich ‚odborníků‘ způsobilých k navázání kontaktu s mimozemšťany, ha, ha, ha,“ přičemž se zasmála skoro stejně, jako to dělávala Nikolka.
„Ale přece si ti Amíci měli uvědomit, že mimozemští přátelé nenechají uvěznění ‚svých‘ dívek jen tak bez následků,“ podotkla vzápětí.
„A to není ještě celá pravda,“ poznamenala Conchita. „Já jsem byla už na původní CPLE zaměstnána jako sestra – a dokud Jana, Nikolka, Halina, Antická Bohyně, Sličné Akvabely a další – tehdy pro mne pouhé pacientky, dnes ovšem prima kamarádky – neodhalily pravý stav věci, vůbec jsem netušila, že pracuji pro mimozemšťany. Totéž mohu směle tvrdit i o svých kolegyních.“
„Pri kio vi babilas? Mi tute ne komprenas…“ {„O čem se to bavíte? Vůbec nechápu…“} spustila nejistě Eliška, která docela rychle pochopila základy esperanta a teď se ho snaží uplatňovat při každé příležitosti.
A tak Conchita s Magdou převyprávěly příběh dívek počínaje jejich pobytem na původní CPLE – i s výkladem přezdívek Antická Bohyně a Sličné Akvabely – a konče dnešním znepokojivým stavem po zásahu Baala Segula a jeho skupiny. Nutno podotknout, že celé vyprávění bylo značným přínosem i pro Sally, přestože fakta o pobytu dívek v internačním táboře CIA znají Conchita i Magda jen ‚z druhé ruky‘.
„To je velice zajímavý příběh,“ pokyvuje hlavou Eliška. „Jenom je mi divné, že proti dívkám zakročily jen tajné služby USA. Vždyť ten dokument, jaks ho tady četla,“ obrátila se k Magdě, „je mezinárodní – a tak by tento kontakt jako ‚incident‘ měly posoudit orgány OSN…“
„To jistě,“ souhlasí Magda, „ale nesmíš zapomínat na to, že jako první, kdo má o kontaktu dostat zprávu, je předseda SETI při NASA – ne nějaký orgán OSN…“
„No, jasně. Ta Sitchinova poznámka, že ‚jeho cílem bylo udržet kontrolu jistých činitelů nad zprávami, následujícími po »zjištění mimozemské inteligence«‘ vše vysvětluje,“ zakončuje debatu Sally.
Autor: © Éósforos, 2020
Zpět na předmluvu Pokračování Zpět na obsah