Janiny zápisky – 11. srpna
David zařídil u sebe na klinice služby i zástupy, takže jsme se mohli v noci na včerejšek bez obav teleportovat do Bamaka. S Čokoládkou jsme se bouřlivě přivítali hned po uplynutí povinných deseti minut, po které jsme museli zůstat v klidu ležet na teleportačním lůžku – nejprve tedy já a po mně David, protože se nechal z domova teleportovat jako druhý.
Za to v koupelně jsme si to potom užili spolu pěkně všichni tři. Uvědomila jsem si, že se Čokoládka nikdy s námi našich ‚orgií‘ v koupelně nezúčastnila – a David pochopitelně rovněž ne, i ‚zasvětila‘ jsem je do našich výstřelků oba – a nutno přiznat, že se ‚zasvěcování‘ oběma náramně líbilo – jak Čokoládce masáž prsou, lasturky a klitorisu ostrým proudem studené vody, tak i Davidovi tatáž masáž varlat a penisu. Nutno při tom poznamenat, že David není bioenergeticky senzitivní, ale i já a Čokoládka jsme nechaly záměrně na sebe působit studenou vodu, abychom si té legrace opravdu užily.
Z koupelny jsme vyšli všichni tři ‚jak nás pánbůh stvořil‘, načež nás obě David požádal o svolení, zda smí zůstat i nadále v naší přítomnosti nahý. Je to opravdový ‚gentleman patřičně vychovaný v mimozemských způsobech‘, jak ho vzápětí ohodnotila Čokoládka, a nahotu mezi námi jsme mu samozřejmě povolily (my, ženy, to máme v tomto směru jednodušší – nikoho se dovolovat nemusíme).
„Tak, a teď bychom tě rádi seznámili s tím, proč jsme se k tobě vlastně teleportovali,“ obrátil se David k Čokoládce, jakmile jsme posnídali a usadili se venku před její rezidenci do stínu slunečníku. „Rádi bychom, abys nás oddala, k čemuž máš ty, jako velvyslankyně, práva – jak pozemské, tak i mimozemské. A chceme být oddáni právě tebou hlavně proto, že si přejeme svatbu v mimozemském stylu.“
„Cožpak o to, to já pro vás ráda udělám, ale uvědomujete si, že musíte mít každý ne jednoho, ale hned dva svědky? Mimozemský svatební obřad toto vyžaduje…“
„Aha. To bude horší. Mysleli jsme na Míšenku a Pauliho, kteří by se mohli teleportovat z Lesbu. Jenže ti jsou jen dva…“ poznamenávám zklamaně.
„Ale jsou tam na návštěvě u Sofie, to už by byla třetí svědkyně, předpokládám, že ochotná k dosvědčení sňatku v mimozemském stylu…“ medituje Čokoládka, „no, a pak je tu se mnou jeden mimozemský technik, Stésichoros, o kterém to lze taky předpokládat, takže čtyři svědky bychom dohromady dali. Ale ostatní svatebčané… to nás bude opravdu málo…“
„Vždyť můžeme pozvat ještě ostatní děvčata,“ navrhuji, „Patricii, Obereju, Sheilu…“
„Tak to pozor! Na ostatní zapomeň. Moc nerada bych, aby se adresy jejich teleportů promítly do databáze Baalu Segulovi,“ krotí moje nadšení Čokoládka.
„A ze stejného důvodu rovněž zapomeň na své kamarády z CPRE, tedy kromě Michaila Filippoviče, který se chtěl původně teleportovat na SSE kvůli další dávce omlazovací kúry, ale skončil u mě, protože teleporty na SSE jsou, jak víte sami, nefunkční,“ upozorňuje Malik Davida.
Musím uznat, že v tomto směru má Čokoládka pravdu a že by bylo krajně nezodpovědné prozrazovat Baalu Segulovi adresy jemu zatím neznámých teleportů. Obrovskou výhodou je, že většina jich nemá administrátorská oprávnění a že jsou závislé na osobní účasti ovládající osoby, ale co my víme o možnostech Baala Segula, i když ten má k dispozici jen teleport 2. generace, jak nás stačila informovat Proseprina.
David ovšem se chce pozdravit se svým kamarádem z CPRE, Michailem Filippovičem, což mu – a potažmo i nám – Čokoládka vzápětí umožnila.
Je o příjemný mladý muž, povahově v mnohém podoben Davidovi, a velice příjemně se s ním mluví. Jeho první slova, sotva se s námi přivítal, se týkala povolení jeho nahoty, což jsem mu samozřejmě dovolila. Aby taky ne! Je to tedy vystudovaný elektrotechnik, ale věnuje se převážně závodní kulturistice. Jeho tělo neobsahuje snad žádný tuk. Vše, co šlo, dokázal přeměnit ve svalovou hmotu. Jeho mohutně vyvinuté svalstvo působí impozantním dojmem a jeho šlachy připomínají pevné provazy. V duchu jsem zatoužila někdy ho pečlivě vyšetřit a jeho svaly důkladně prohmatat.
„Jedná se o nejlepšího gymnastu na CPRE,“ poznamenal David, když zjisti, s jakým zájmem a obdivem studuji zrakem nahé tělo jeho kamaráda.
Tu omlazovací kúru pak můžeš absolvovat u mě na klinice, když SSE nefunguje,“ navrhuji mu. S díky přijal.
Svolávání navržených kamarádek se ujala sama Čokoládka. Ony Davida neznají a kromě toho se prý nemáme zbytečně v éteru exponovat. To je od Malik opravdu šlechetný čin, a je vidět, že to myslí s tou opatrností opravdu vážně.
…
Míšenka, Pauli a Sofie se teleportovali už v noci. Sofie dokonce věděla ještě o Máje a Martinovi, kteří k ní mají dorazit zítra. Zanechala jim preventivně dopis, ve kterém je žádala, aby se ozvali, hned jak budou na místě. Vzhledem k tomu, že by cestovali přes Sofiin teleport, mohli by se svatby také zúčastnit. Martinovi rodiče jsou příliš konzervativní na to, aby se zúčastnili svatby v mimozemském stylu (svého bratra i švagrovou znám v tomto směru až moc dobře), protože vedle toho, že jsou všichni svatebčané nazí, dějí se při tom i poněkud bujaré ‚orgie‘ i pro poněkud uvolněnější nátury, a mládež nechce rodiče příliš ‚dráždit‘.
Je tedy fakt, že Lenka, vědoma si svého slibu Nikolce, si už při svých vdavkách vymohla, že na svatbě se nebude smět fotografovat – a to bylo do svateb v mimozemském stylu, pokud by na nich byli přítomni i pozemšťané, na stálo zakomponováno. Ani my nebudeme mít ze svatby žádné fotografie, kromě portrétů. Konec konců – jak taková svatba v mimozemském stylu probíhá, vím moc dobře i já, Nikolka a spousta dalších dívek, které se té Lenčiny zúčastnily.
- × - × - × -
Janiny zápisky – 12. srpna
Mája a Martin se ozvali krátce po poledni. Svou účast samozřejmě přislíbili a v noci se budou teleportovat. Mája, Míšenka i Pauli se sice Lenčiny svatby zúčastnili, ale protože tenkrát byli ještě malými dětmi, tak ač tedy byli na svatebním veselí přítomni, mnoho si z něj asi nepamatují. O Martinovi nemá cenu ani mluvit, protože Mája se s ním seznámila asi před třemi roky. Jen ještě jednou připomínám, že je to můj synovec – od mého bratra…
- × - × - × -
Janiny zápisky – 13. srpna
V noci na dnešek konečně dorazili všichni pozvaní. Jelikož dnešní den je zasvěcen odpočinku, byl tedy jako den svatební určen zítřek, tj. 14. srpen.
Já, David a naši svatební svědci – Pauli, Míša, Sofie a Stésichoros – sedíme s Čokoládkou pod slunečníkem a probíráme detaily zítřejšího dne, když tu náhle se u nás objevují Mája s Martinem. (Martin – není třeba zdůrazňovat – pochopitelně úplně nahý, jako my, protože pánové hned ráno o tuto možnost požádali dámy podle Etického kodexu na základě Stésichorova a Davidova příkladu, zato Mája má na sobě kalhotky.)
„Máme prosbu,“ spustil nesměle Martin.
„Jakou,“ ujala jsem se slova, co by jeho nejbližší příbuzná.
„Rádi bychom byli také oddáni,“ odpověděla za něj Mája.
„Ona je Mája už čtvrtým měsícem těhotná, za chvíli to na ní bude znát, a tak jsme si mysleli, že…“ spustil Martin – a zarazil se.
„… že by bylo vhodné, abychom k sobě patřili i úředně, než se to dítě narodí,“ dokončila za něj větu Mája.
„To je docela rozumné rozhodnutí,“ navázala na Májinu řeč Míšenka.
„Co tomu říkáš?“ obrátila se vzápětí k Paulimu.
„No, co bych tomu jako měl říkat? Abychom učinili totéž…“ medituje Pauli nahlas. „Těhotná tedy nejsi, ale situace ve světě je všelijaká…“
„To ale v tom případě znamená…“ spustila Čokoládka rozhodným hlasem, „že budeme potřebovat další svědky.“
„Já si ovšem myslím, že je nás tu dost,“ oponuje Mája. „Navrhuji toto řešení: Pro dvojici Jana – David svědkové já, Pauli, Sofie a Stésichoros. Pro dvojici Míša – Pauli svědkové já, David, Stésichoros a Sofie. Nu, a pro nás dva svědkové Míša, David, Sofie a Stésichoros. Tím budeme eliminovat i to, aby nám dělali svědky příbuzní, nebo aby svědkové byli navzájem příbuzní, i když Sofie a Stésichoros by svědčili třikrát – to se přece nevylučuje. Jenom Jana a Martin nebudou nikomu svědčit, protože oni jsou navzájem příbuzní, a to…
„Já neprotestuji,“ zasmála jsem se.
„Já taky ne,“ dodal Martin.
„Dobře jsi to vymyslela,“ pochválila Máju Čokoládka, „jen bych navrhla jednu docela zásadní změnu. Na místo Stésichora by mohl nastoupit Michail Filippovič, aby i všichni svědkové byli pozemšťané. A Stésichoros, jako mimozemšťan znalý postupu obřadu, by mohl fungovat jako ceremoniář, protože zatím nikoho na tomto postu nemáme, což si myslím, je při organizování hned tří svatebních obřadů dosti podstatná závada.“
„Ale napřed bychom se snad měli Michaila zeptat, zda s takovou funkcí bude souhlasit. Trojnásobný svědek…“ ozval se David.
„Tak se ho zeptáme. Hned!“ přerušila Malik Davidovu námitku na samém počátku.
„Michail Filippovič, rovněž v rouše Adamově, se dostavil k naší skupince, pečlivě vyslechl Čokoládčin návrh a bez výhrad souhlasil. Pak i Stésichoros bez problémů přijal funkci ceremoniáře, takže Malik mohla pronést své závěrečné rozhodnutí: „Nu, a protože společná oddávající se také nevylučuje, uděláme tedy zítra hned tři svatby. Budete je chtít každou zvlášť, nebo dohromady?“
„Budeme muset udělat každou zvlášť, když máme společné svědky,“ upozorňuji.
Můj argument je natolik pádný, že proti třem samostatným svatbám nikdo neprotestuje.
Malik tedy svolala celé osazenstvo, předala slovo Stésichorovi a opustila nás. S ním, jako s ceremoniářem, domlouváme postup pro zítřejší den společně.
„Jakou příchuť svatební pochoutky si budete kdo přát?“ položil Stésichoros zásadní otázku, které asi rozumím jako jediná já.
„My čokoládovou, samozřejmě,“ vypálila jsem ‚od boku‘.
Vím, že David je na čokoládu ‚ujetej‘, a já ji mám také ráda.
„Oč se jedná?“ zeptala se nejistě Mája.
„Nemudruj nad tím,“ škádlím ji, „a pověz, jakou máš ráda zmrzlinu?“
„Já? Jahodovou…“
„A Martin?“ pokračuji ve ‚výslechu.
„Já? Oříškovou. Ale to bys měla vědět, teto. Vždycky’s mi ji kupovala, když jsem byl jako dítě u tebe na návštěvě.“
„Nu, a jak u vás?“ obrací se Stésichoros k Míšence a Paulimu, když si před tím udělal pár poznámek do svého zápisníku.
„No, Pauli citrónovou, jestli se nepletu, a já taky čokoládovou,“ pronesla rozhodným hlasem Míšenka.
„Ještě tu máme problém s vámi,“ obrátil se Stésichoros k Máje. „Svatba v mimozemském stylu předpokládá, že všichni svatebčané jsou vysvlečeni do naha. Jenže vy, jak jsem se dozvěděl, jste těhotná, což předpokládá, že budete v kalhotkách…“
„V tom nevidím problém,“ ozvala se Sofie. „Může si obléci fotoplastické kalhotky, jako to udělala kdysi těhotná Nikolka u nás, na Lesbu. Předpokládám, že vzor po Lucčině snažení zůstal v databázi.“
„Zůstal,“ přitakala jsem. „Zrovna nedávno jich užila menstruující Sally na tu nahatou antiteroristickou demonstraci 4. července.“
„Tak to je dobré,“ souhlasí Stésichoros. „Jen upozorňuji, že na vlastní svatbě budeš muset být opravdu nahá, ale po tu chvíli se snad nic závažného nestane…“
Ukázalo se, že je to poslední Stésichorova otázka. Pochopila jsem, že budeme-li prvním oddávaným párem já a David, není třeba dalších výkladů a dotazů, protože já už jsem jednu svatbu ‚v mimozemském stylu‘ zažila – tu Lenčinu – a proto Stésichoros předpokládá, že ostatní svatební obřady se budou řídit podle toho našeho. A protože u svatebního obřadu ‚v mimozemském stylu‘ má vedoucí úlohu nevěsta – v tomto případě tedy já – budu tedy udávat tón, a zbývající dva páry se budou orientovat podle nás. Vymyslel, to chlapec, opravdu rafinovaně. Jenom já si budu muset dávat dobrý pozor, abych sama něco ‚nezvorala‘, protože Lenka měla svatbu s Agillem už před sedmnácti roky…
- × - × - × -
Janiny zápisky – 15. srpna
Včera jsem nic nezapisovala, neboť se jednalo o vpravdě sváteční den, a ještě k tomu nabitý tolika událostmi, že jsem se rozhodla odložit jeho popis na dnešek, zvlášť tedy, když jsem na všech třech událostech byla přímou účastnicí.
Znamenalo to vstávat asi o hodinu dříve. Po tvrdé ranní rozcvičce, kterou vedla instruktorka aerobiku Míšenka (těhotná Mája se zúčastnila samozřejmě v odlehčeném režimu) a divokých hrátkách v koupelně, jsme bohatě posnídali a vyrazili jsme do obřadní síně.
…
Svatební obřady začaly úderem desáté hodiny dopolední – jedná se o svatbu mou s Davidem. Nastupuji tedy já a David. Za mou moji svědci – Pauli a Michail Filippovič, za Davidem jeho svědkyně – Mája a Sofie.
Slova se ujal ceremoniář Stésichoros, který nás ‚představil‘ oddávající Čokoládce, mající na krku pověšenou zlato-zelenou stuhu, která jí končila zlatým galaktickým odznakem mezi obnaženými prsy.
„Dovolte, slečno oddávající, abych vám představil snoubence – slečnu Janu a pana Davida – kteří se rozhodli dnes využít služeb svěřených vašemu úřadu a vstoupit do svazku manželského.“
Po něm se ujala slova sama Čokoládka: „Pro náš úřad je ctí oddat tyto dva snoubence…“
… a pak přednáší litanie o krásách a důležitosti manželského života a rodiny téměř shodné s proslovy vedenými pozemskými oddávajícími úředníky. Nakonec, samozřejmě ‚v duchu mimozemských svatebních zvyklostí žádá oba snoubence – tedy Davida a mě: „Položte si ruce vzájemně na svá srdce…“
Položila jsem Davidovi pravou ruku na srdce, a on tak učinil u mne levou. Položil mi ji na levý prs tak, aby měl bradavku v dlani, a prs mi mírně stiskl, aby ve své ruce cítil tlukot mého srdce.
… a pak nám pokládá zásadní otázku:
„Pane Davide, slibujete na svou čest a svědomí, že budete svou nastávající manželku, zde přítomnou slečnu Janu, milovat, pečovat o ni v dobrém i zlém, a těšit se s ní, pokud vás vyšší moc nerozdělí?“
„Ano!“
Slečno Jano, slibujete na svou čest a svědomí, že budete svého nastávajícího manžela, zde přítomného pana Davida, milovat, pečovat o něj v dobrém i zlém, a těšit se s ním, pokud vás vyšší moc nerozdělí?“
„Ano!“
Protože jste splnili všechny požadavky jak pozemského, tak i galaktického právního řádu, prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Pane Davide, polibte nevěstu…“
David se ke mně sklonil, aby mě políbil na ústa, ale já – vědoma si Lenčina svatebního obřadu, jsem mu jen tiše špitla do ucha:
„Na prsa mě musíš políbit!“
Stalo se, a David se sklonil ještě více.
„Pane Davide, poklekněte, prosím, před svou ženou,“ oslovil vzápětí Davida ceremoniář Stésichoros, „Vzpažte a hlaďte jí při tom prsa.“
Stalo se.
Pak Stésichoros vsunul mezi nás ruku s jakýmsi sprejem – a na mé lasturce se objevil obrovský nános šlehačky ochucené čokoládou.
„Slízejte svatební pochoutku, pane Davide, a na závěr nevěstu polibte na bránu rozkoše.“
Musím uznat, že David si počínal opravdu vynalézavě. Dokonce mi jazykem část ‚svatební pochoutky‘ nejprve vsunul dovnitř, a pak ji zase vydobýval zpět. Tím ale uvolnil cestu mé milostné šťávičce. Teču a teču, teču, jako Labe, a David líže a líže. Teprve, když nezbyl ani kousek pochoutky a dokonce vylízal mou šťávičku, mě na tato místa vroucně políbil. Celý ceremoniál se tak prodloužil asi na dvacet minut.
Ale to už Stésichoros vyzval mě, abych poklekla před Davidem a jala se hladit jeho varlata. Pak do těchto míst nastříkal Davidovi naši ‚svatební pochoutku‘ a vyzval mě k obdobnému počínání, přičemž mým úkolem na závěr bylo políbení Davidova penisu.
Slízala jsem podstatnou část ‚svatební pochoutky‘ (ona to opravdu skvělá pochoutka byla…), dokonce jsem si pomohla tím, že jsem vzala Davidův penis do pusy (čehož si tedy opravdu užíval – penis se mu v mé puse dokonale ztopořil a začal se cukat, vykazuje známky pokusu o ejakulaci…), zvlášť když jsem se jala dráždit jeho špičku jazykem. Nakonec jsem mu špičku ztopořeného penisu políbila, ale to už David nevydržel, a několikrát silně vystříkl. Dvakrát mě na prsa, potom se mi znovu podařilo uchopit jeho penis v akci do pusy. Nutno tedy poznamenat, že David mi hladil prsa i po celou dobu této procedury, ač už to od něj ceremoniář nevyžadoval.
Teprve teď jsme byli vyzváni k podpisu protokolu. Po něm pak následovaly pochopitelně gratulace, které vypadají u obřadů ‚v mimozemském stylu‘ pro nás, pozemšťany, jako vyložené orgie, protože jednotliví svatebčané jsou povinni políbit každou svatebčanku na prsa – a to se týká i slečny oddávající, která si svůj odznak obrací dozadu – na záda – aby jí na prsou nepřekážel. Musím však přiznat, že pro mimozemšťany se jedná o běžný projev svatebního veselí bez jakýchkoliv ‚postranních‘ úmyslů. To, že nás dva obřad vzrušil, nutno přičíst našemu pozemskému původu.
…
Ale už je dvanáct hodin, čas ke společnému obědu, protože zbývající dva obřady se budou konat až odpoledne. Oběd, na rozdíl od vlastních obřadů, jsme si nechali vystrojit v pozemském stylu. Knedlíčkovou polévku tedy jíme vždy každý pár společně z jednoho talíře, svíčková s knedlíkem je opravdu výborná – olizuje se i Pauli, který sám si na českou kuchyni příliš nepotrpí. Zdá se mu moc ‚těžká‘…
…
Další svatební obřad se koná odpoledne v 13:30 hodin. Po skvělém obědě nastupují Mája, která si pro tento moment svlékla i fotoplastické kalhotky a je úplně nahá, jak ji požádal předevčírem Stésichoros, a Martin. Za Májou její svědkové – David a Michail Filippovič, za Martinem jeho svědkyně Míšenka a Sofie.
Obřad se nese v podobném duchu, jako ten můj s Davidem, tedy až na to, že Stésichoros užil dvou různých sprejů se ‚svatebními pochoutkami‘ – pro Martina nastříkal do Májiny mušličky šlehačku s oříškovou příchutí a na Martinovy genitálie nastříkal šlehačku s příchutí jahodovou. Martinovi a Máje se zadařilo podobně, jako nám – oba se při tom báječně ‚udělali‘ – těhotná Mája dokonce přiznala, že poprvé za dva měsíce, Jako lékařka jsem ji upozornila, aby s takovými pokusy přece jen šetřila, a dokonce jsem jí nabídla pobyt u mě na klinice, což s povděkem přijala.
…
Mezi obřadem Máji a Martina a Míšenky a Pauliho je jenom jedna a půl hodiny, ale oběd byl bohatý, tak jsme si před posledním obřadem dopřáli jen lehkou svačinu
…
Nu, a poslední svatební obřad začíná v 16 hodin. Nastupují Míšenka a Pauli. Za Míšenkou její svědci – David a Michail Filippovič, za Paulim jeho svědkyně – Sofie a Mája.
Protože oba snoubenci už přesně vědí, co se od nich očekává, probíhá tento obřad už vlastně automaticky. Jen pr úplnost dodávám, že Stésichoros nastříkal do Míšenčiny lasturky svatební pochoutku citrónovou a na Pauliho genitálie pak čokoládovou. Nutno tedy přiznat, že Míšenka a Pauli se nakonec taky ‚udělali‘ a svatební orgie pokračovaly až do pozdního večera. Když už jsme byli všichni řádně utahaní, navštívili jsme koupelnu a po té jsme zakotvili v kanafasu. Dnešní den – tedy 15. srpen je pak zasvěcen odpočinku, ale zítřek, tj. 16. srpen, už bude zase dnem pracovním, kdy musíme projednat a rozhodnout spoustu věcí. Dobrou noc…
- × - × - × -
Janiny zápisky – 16. srpna
Dnes tedy máme práce nad hlavu. Jen pro úplnost dodávám, že pánové nás i dnes ráno při snídani požádali, zda smějí v naší společnosti zůstat v rouše Adamově (týká se i včerejška…), což jsme jim samozřejmě dovolily na základě Etického kodexu (jen pro zajímavost: já osobně už jsem na sobě žádný oděv neměla od 29. července, kdy jsme se s Davidem poprvé bavili na téma cesty do Bamaka a když už jsme přestali docházet na Davidovu kliniku…)
…
„Nu, a jak teď dál? Manželé už jsme, dokonce tři páry,“ spustil David na ranní poradě.
„Navrhuji vrátit se na moji kliniku, kde budeme mít nejlepší zázemí, nehledě k tomu, že tam působí Irena, majitelka diplomu profesora Aminilla ohledně auto- a xenofarmak. Nesmíme zapomenout na to, že David mě musí oplodnit svým redukovaným semenem, že Mája čeká holčičku, což znamená, že Martin bude moci být bioenergeticky senzitivní i bez nekonečného váhání své matky. Nu, a pak je tady problém »Rebecca«, kterou tedy budeme muset dát po porodu do pořádku – a to samozřejmě co nejdříve.“
„Bylo by nanejvýš potřebné, aby se teleportovala co nejdříve tady přes tvůj teleport.“ Obrátila jsem se k Čokoládce.
„S tím počítám,“ ujistila mě.
„Co se týče Míšenky a Pauliho…“
„Taky se k tobě uklidíme, i se Sofií,“ přerušila mě Míšenka. „Tam teprve se rozhodneme, co budeme dělat dál, protože ve světě začíná být příliš ‚horko‘. Taky bude potřeba dodat omlazovací kůru Michailovi Filippovičovi a Paulovi, když nejsou bioenergeticky senzitivní.“
„No, ale nesmíme zapomínat i na další bývalé pacienty CPRE,“ upozorňuje Čokoládka. „Problém spočívá v tom, že SSE je nefunkční a já tady, v Bamaku, nemám potřebné vybavení…“
„Což tedy znamená, že se klukům bude muset dostat stejné péče rovněž u Jany na klinice,“ bere se David za své kamarády.
„Ale budou se stejně teleportovat přes Bamako. Nebylo by dobré, aby…“
„To je samozřejmé,“ utíná Čokoládka moje obavy hned v zárodku.
„Ale přece jen budeme muset vyřešit jeden problém.“ Upozorňuje Míšenka. „Totiž otázku nahoty…“
V té chvíli jsem si uvědomila jednu závažnou skutečnost. Mimozemšťané provozovali dvě stanice: CPLEN a SSE. Přičemž CPLEN sloužila jen pro ženy a dívky. Tam byl klid od chlapců a mužů – jediní muži, kteří se tam směli vyskytovat, byli mimozemšťané. Naproti tomu SSE byla stanice ‚smíšená‘, kdo tam chtěl pobývat, musel vědět, že se tam může nahý střetnout s opačným pohlavím. A teď otázka ‚mé‘ kliniky: maminky tam pobývají obvykle ‚nahoře bez‘, protože v těhotenství jsou kalhotky doporučovanou částí garderoby, zatímco prsům je doporučeno nechávat volnost. A teď by měli mezi nic netušící maminky zavítat cizí pánové. Na SSE by to samozřejmě nevadilo, ale na CPLEN ano a na ‚mé‘ klinice rovněž.
„To znamená,“ spustila jsem automaticky, „že se budu muset teleportovat jako první já a rozdělit kliniku na ‚čistě ženskou‘ a ‚smíšenou‘, aby to fungovalo stejně, jako mezi CPLEN a SSE.“
„To bude asi nejschůdnější řešení,“ uvažuje Mája.
A tak jsem se v noci na 17. srpna teleportovala jako první na svou kliniku, abych tam učinila příslušná opatření. Nač s tím otálet, že? Všechny maminky jsem sestěhovala do čtyř křídel budovy – a dvě křídla jsem určila pro smíšený provoz. Samozřejmě jsem všechny maminky na problém upozornila, a setkala jsem se s většinou kladných ohlasů. Dokonce několik maminek se nechalo slyšet, že jim to nevadí a že budou klidně navštěvovat i obě vyhrazená křídla ‚nahoře bez‘, což mě zvlášť potěšilo.
Nu, a 18. srpna, hned od rána, se začali teleportovat moji ‚nedobrovolní‘ hosté: David, Míšenka s Paulim, Mája s Martinem, Sofie a Michail Filippovič.
- × - × - × -
Janiny zápisky – 20. srpna
Konečně dnes ráno přibyla Rebecca. Nic nenamítala proti pobytu ve »smíšené
zóně«, a i když se dost stydšla, ihned po příchodu zůstala docela nahá, takže
máme s Irenkou její zdeformované bříško i rodidla hned od prvního dne
úplně pod kontrolou a můžeme se jejímu problému bez zábran věnovat.
Co se týče ostatních pacientů CPRE, bude nám je Čokoládka dodávat
v předepsaných intervalech – rovněž do smíšené části, kde je i teleport…
Autor: © Éósforos, 2020
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah