Z Nikolčina deníčku – 12. dubna, dopoledne
Sláva! Po sérii smolných dní nastal konečně obrat k lepšímu. Všechny tři nové družice obíhají po svých definitivních drahách, Erigyos se svými spolupracovníky zakonzervovali Stationem Lunaris (Lenka mi vysvětlila, že se v latině skloňuje a statio patří do III. deklinace) a jsou zpět na Zemi. Já jsem vyškolena na funkci dispečerky komunikačních družic a už třetí den sloužím právě na Lucii III, kde se střídáme s Arianou, Erigyem a čtyřmi dalšími techniky. Lucie III je z hlediska přímých informací o Lucince ta nejdůležitější, proto jsem k ní byla určena do služby – jako jediná z pozemských spolupracovníků. Nahrazuje funkci obou původních družic, které donedávna sloužily k monitorování bunkru. Na rozdíl od nich je však geostacionární a je vybavena dalšími technologiemi umožňujícími vedle snímkování i odposlech, takže teď přesně víme, co se děje na celé základně i v bunkru – a to po celý den. Už nemusíme čekat, až se družice dostane do příhodného postavení. Obě původní družice byly včera převedeny na své stávající orbity.
„Teto Niki! Teto Niki!“
Jsem zabrána do těchto zápisků tak, že jsem se malého Adámka skoro lekla.
„Teto Niki, máš si jít zahrát volejbal. Maminka ti vzkazuje, že nemá k sobě parťačku.“
Od té dovolené v Řecku, kde jsme s Lenkou hrály ten ‚nerozhodný‘ zápas proti klukům, mě chce za parťačku kde kdo. Plážový volejbal se na SSE těší veliké oblibě. Ujal se tady díky Sofiině iniciativě a stal se tu jakýmsi ‚národním‘ sportem. Shodila jsem župánek a vyrazila k ‚bazénu – jezeru‘ za Adámkem, který, když uviděl, že jsem vstala od stolu, zase vyběhl ven.
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 12. dubna, večer
Venku u vody bylo nádherně a Ariana už mě netrpělivě očekávala. Proti nám Magda se Sofií. Je fakt, že od uvedení nových družic do provozu už není kolem bazénu tak rušno jako dřív, protože nám všem vyvstaly nové povinnosti. Ale ke společným zábavám pro ty, kteří mají právě volno, se vždycky chvilka najde.
A abych nezapomněla – máme tady už početnou dětskou kolonii – moje Míšenka, Lenčina Evička, Jennina dvojčata, Sheilin Pauli, Arianin Adámek a občas i Mája, to když se objeví na návštěvě s Irenkou. Pro děti tu má Lenka neoficiálně zavedenou mateřskou školku a děti ji přímo zbožňují. Je až neuvěřitelné, co všechno pro ně dokáže vymyslet za zábavy – vedle spousty pohybových her v bazénu i v lesíku je formou pohádek seznamuje s antickou mytologií (to by ani nebyla Lenka!) i s biblickými příběhy – známými i méně známými.
V Lenčině ‚školce‘ se mluví zásadně esperantem, ale služby jsou rozděleny tak, aby rodiče měli dost času na soužití se svými dětmi a aby s nimi komunikovali mateřským jazykem.
A já, abych se trochu odreagovala, pokračuji na projektu Janiny kliniky využívajíc toho, že v architektonicky podobně laděném objektu právě pobývám. Myra mi dokonce přidělila konzultanta z řad techniků stanice, protože Janin nápad je mimozemskými přáteli považován za nesmírně potřebný.
Ale koukám, že jsem nějak odbočila…
Pustily jsme se do hry. Sofie s Magdou jsou báječně sehrané. Já si ve volejbale rozumím lépe s Lenkou a Ariana s Myrou, jenže Lenka se právě věnuje dětem a Myra leží na Menstruačním oddělení. To zde bylo zřízeno v momentě, kdy se podařilo obnovit menstruace u mimozemšťanek, a my jeho služeb využíváme rovněž, pochopitelně. Bylo by škoda plýtvat tak vzácným zdrojem auto- i xenofarmak. Ale to už zase odbočuji…
Není divu, že jsme první sadu prohrály rozdílem osmi bodů. Ani druhá se nijak šťastně nevyvíjela v náš prospěch. Jenže za stavu 2:8 se ozvala siréna…
„Něco se děje,“ vykřikla jsem a plna očekávání jsem se rozběhla do Informačního centra.
Ostatní děvčata za mnou. Nikdo si nechce nechat ujít novinky, pochopitelně.
„Lucie III zachytila odposlech tajné porady na základně,“ hlásí Ray sedící v dispečerském křesle, „Erigyos právě zřizuje ‚přímý přenos‘ – posaďte se, hned to pouštím.“
Přece jen nám chvíli trvalo, než jsme se sešli a než kluci přenos připravili, takže jsme vstoupili někam doprostřed porady.
„No jo, plukovníku, slyšel jsem, jak jste si tu dívenku vychutnal. Nakonec prý jste se…“
„Vyprošuji si, abyste si ze mě utahovali. Moc by mě zajímalo, kdo tyto důvěrné informace z komise vynesl! Budu to muset dát vyšetřit a toho mluvku pohnat k zodpovědnosti…“
„Raději nám ty záběry předveďte, plukovníku, ať z toho taky něco máme. Prý jste ji filmoval úplně nahatou a ve velice pikantních pózách.“
Z dalšího rozhovoru jsme pochopili, že se jedná o Nancy a její vyšetření před lékařskou komisí po jejím ‚útěku‘ ze SSE.
„To je náš šéf, plukovník James Bird, přezdívaný Černý pták,“ informuje nás Jenny, která dorazila jako poslední, „ale ty ostatní neznám… Jo, vlastně ještě doktora Hurta. Absolvovala jsem u něj několik prohlídek.“
„Co má za specializaci,“ ptá se Ariana.
„Pokud vím, tak je internista, ale pak se stal ředitelem nemocnice.“
Jennin komentář a Arianiny otázky nás připravily o pár vět z dalšího rozhovoru, ale nevadí. Všechno je spolehlivě nahráno, takže si mohu v budoucnu celou poradu přehrát kdykoliv a od začátku.
„… Předně – Moareová lže, když tvrdí, že ze základny mimozemšťanů uprchla v letadle s humanitární pomocí! Analýzou jejího oblečení, které měla na sobě po dobu svého útěku, je americké provenience a zřejmě pochází z nějakého smetiště, protože za týden nošení nemůže nová věc natolik zchátrat. Kromě toho – poslední naše letadlo odstartovalo z Bamaka před měsícem a jejich letadla nikam jinam nelétají. To znamená, že se ze základny vetřelců dostala nejspíše tím jejich teleportem a pravděpodobně i s jejich vědomím. Začínám mít vážné podezření, že ji přetáhli na svou stranu a pak nám ji sem záměrně nastrčili.“
„Chudák holka,“ povzdechla si Magda, „nasadila vysokou hru a trochu to překombinovala…“
„… Vždyť ty ženské rozdávají elektrické rány jako rejnoci a zkuste si je uhodit! Praštíte se sami… O střelbě raději ani nemluvím … To je pro takového odvážlivce nejjistější jízdenka rovnou do pekla! Ale my toto tajemství musíme vypátrat stůj co stůj! Kvůli tomu jsme ten únos přece původně zorganizovali!“
Tak! Konečně víme, proč vlastně k únosu došlo! Tajné služby se snaží stůj co stůj získat unikátní mimozemské technologie a zneužívat jich ke svým špinavým cílům.
„Ještě štěstí, že empirickými metodami nelze princip odhalit bez znalosti teorie,“ poznamenává Ariana.
Ale porada pokračuje:
„…Kdybychom si něco takového dovolili na vlastním území, tak se na nás vrhnou zdejší aktivisté a ochránci lidských práv, možná i ochránci zvířat a já nevím, jak se všechna ta svoloč jmenuje…“
„Chápu, plukovníku, navrhujete tedy transport na Východ… Což takhle naše základna v Chanabádu… s mezipřistáním v Praze, ať je to stylové…“
Tak to je vrchol! Ač ti lumpi zapírají, seč mohou, tajné věznice v Orientě mají a zajatce k mučení přes Evropu nekontrolovaně přepravují.
„Dobrá, plukovníku. Zařídíme. Doufám, že nám teď pustíte ten film, při jehož natáčení…“
„Zajisté pánové. A ubezpečuji vás, že nebudete zklamáni. Ta Moareová je opravdu ‚kus‘…“
Následuje promítání záběrů Nancyiny prohlídky. Už u prvních záběrů jsem pochopila, že se ve skutečnosti nejedná o dokumentaci vlastní události, ale o zvrhlou zábavu páně plukovníkovu, který je – jak ostatně z útržků rozhovoru vyplývá – autorem. Chuděrka Nancy snad ani netuší, že se pro toho zvrhlíka stala jen lacinou pornoherečkou. Kamera ji zabírá v celku i v detailu opravdu v těch nejpikantnějších pózách – jak se před chvílí vyjádřil jeden z účastníků porady. A nakonec jen několik rozmazaných záběrů – to když doktor zasunul Nancy do pochvy výtěrový štěteček.
„Tak teď už je to jasné,“ poznamenává Magda, „co mínil tam ten chlápek tou záhadnou nedokončenou větou. Pan plukovník se při tom natáčení udělal!“
Magdin závěr přerušil Erigyos vstupem z družicového dispečerského stanoviště: „Mám nápad! Mám nápad, jak osvobodit obě dvě. Rychle a naráz!“
Erigyos Lucku přímo zbožňuje a věřím, že by byl schopen udělat jakoukoliv šílenost, jen aby ji ze spárů Černého ptáka dostal. Proto mě zprvu jeho bombastický výrok nijak nenadchl. Aby to nebylo zase něco podobného dobývání bunkru – jako posledně.
„My teď víme,“ pokračuje vzrušeně technik, „že je budou transportovat do Uzbekistánu – s mezipřistáním v Praze. A máme dost času na to, abychom vyhotovili přesné výpočty pro deklinátor. Až z Prahy vzlétnou, navedeme letadlo na kurs naším směrem a donutíme je přistát tady na SSE!“
„A pročpak to nešlo udělat, když byla Lucka unášena? Tehdy přece…“
Erigyos mě nenechal ani domluvit: „Tehdy jsme byli v časové tísni. Nemáme tady žádného profesionálního navigátora, proto nám příprava k takovému zásahu nutně zabere několik hodin času. Teď to však víme v dostatečném předstihu. Když se pečlivě připravíme, nevidím důvod, proč by akce měla selhat.“
„Dobrá, ale stejně se musíme spojit s antarktickou stanicí a uvědomit doktora Hilla,“ rozhoduje Myra jako velitelka SSE, „přece jen je to akce velkého rozsahu a proto musí být informováni všichni naši spolupracovníci.“
Bunkr i základnu máme teď už naštěstí pod kontrolou čtyřiadvacet hodin, takže budeme přesně znát každý krok plukovníkových lidí. Erigyův plán je přijat a mě se zase po dlouhé době zvedla nálada z bodu mrazu. I pouhá naděje může být mocná čarodějka.
„Jdeme dohrát ten volejbal,“ navrhuji Arianě, „musíme si napravit reputaci.“
Jenom se na mě smutně podívala: „Teď už to nemá cenu, za chvíli mi začíná služba. Vezmi si k sobě Jenny, ta taky hraje velice obstojně…“
Ale na volejbal se už nedostalo. Hřiště totiž mezitím obsadila Lenka s dětmi, které když nás uviděly, dostaly náramnou chuť pomazlit se zase s rodiči. Tedy aspoň Jennina dvojčátka a Míšenka ☺. Za chvíli se však zabavily míčem a hrají volejbal spolu. My zatím sedíme v písku a pozorujíce hrající si děti vypravujeme Lence o posledním přenosu ze základny.
„Jenom nechápu,“ poznamenávám, jak je možné, aby se někdo takto neprofesionální dostal až do hodnosti plukovníka. Vždyť jestli to namísto dokumentace pojal jako pornosnímek, jak aspoň vyplývá z toho, že to svým kumpánům promítá jako zábavu, a dokonce se při tom natáčení s největší pravděpodobností udělal…“
„Co se divíš,“ povzdechla si Jenny smutně, „vzpomeň si na
mnohem výš postaveného člověka,
který nedokázal ovládnout své sexuální pudy a málem ho to stálo úřad. Hrozil mu impeachment … jak se to řekne v esperantu … sesazení, už jsem si vzpomněla…“
„Impíčment, hihihi…“ rozchechtala se Magda a pokračovala v Jennině přítomnosti nezdvořile česky, „to opravdu sedí! Byl by přišel o post kvůlivá hříšnému orgánu nějaké cuchty, která skladuje několik let špinavé hadry, aby je pak mohla předvádět na odiv, ne?“
„… a nebo mu hrozilo, že se v onom orgánu sám ocitne, když už to před tím dopřával svým doutníkům,“ doplnila Lenka další možný výklad slova impeachment.
Vzápětí obě poznámky objasnila pro Jenny v esperantu.
„Ani jsem netušila,“ směje se kamarádka s námi, „že to může v té vaší češtině takhle jadrně vyznít. Až to řeknu Tonymu, potrhá se smíchy.“
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 15. dubna
Už známe termín! Přesně za týden – 22. dubna, dojde k transportu Lucinky a Nancy na americkou základnu v Uzbekistánu. Právě před chvílí o tom rozhodl Černý pták osobně a Lucie III nám podala věrnou zprávu.
Včera jsem si v klidu vyslechla celý průběh té jejich porady, která se konala před třemi dny, takže už vím, že ti dva kumpáni, se kterými se Černý pták radil, jsou nějaký Barnes a nějaký Mayer – a právě Mayerovi lidé mají zařizovat mezipřistání v Praze.
Včera také Erigyos oznámil, že jeho skupina dokončila výpočty trajektorie letu a deklinátor je naprogramován. Teď stačí jen sledovat předmětné letadlo a zapůsobit na něj hned po startu z pražského letiště.
Na celou akci se připravuje i Sheila. Ihned po tom, kdy se letadlo dostane do naší moci, míní vydat rozsáhlý článek o tajných letech CIA podepřený důkazním materiálem, který už máme k dispozici díky odposlechu tajné porady i tím, který získáme při této operaci. Hlavně chce zveřejnit co nejvíce jmen a fotografií lidí, kteří se k takovým špinavostem propůjčují.
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 22. dubna, ráno
Kdo nemá službu, sedí v Informačním centru a sleduje přípravy k transportu, jak je zaznamenává retrospektiv s pětisekundovým zpožděním. Obě spící dívky s maskami na obličeji jsou vyneseny z bunkru do dodávky a vzápětí převezeny na letiště, které už známe. Tady jsou naloženy do dopravního Boeingu. Ale z neznámých důvodů je start neustále odkládán.
„Už mají dvě a půl hodiny zpoždění proti plánu,“ poznamenává Tony, který má službu na dispečinku.
Sotva to dořekl, letadlo se dalo do pohybu. Rozjezd… vzlet… kurs východním směrem.
„Tak! Akce byla zahájena! Zvedáme se z křesel a opouštíme Informační centrum. Let potrvá několik hodin a k jeho sledování je určena zvláštní služba u retrospektivu, která nám dá pochopitelně vědět, až bude stroj nad Střední Evropou, abychom mohli sledovat přistání a dění na ruzyňském letišti.
Nedokáži se na nic vážného soustředit, cítím obrovské napětí. Za několik hodin dojde ke klíčovému manévru v pečlivě připravované a na matematickém modelu několikrát vyzkoušené operaci, při které převezmeme v Praze letadlo CIA pod svoji kontrolu. A pak… znovushledání s milovanou sestřičkou!
Přidala jsem se k Lence a k dětem.
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 22. dubna, večer
Siréna se ozvala krátce před polednem. To znamená, že letadlo s Luckou a Nancy je už blízko cíle svého mezipřistání.
„Běž se tam podívat,“ požaduje Lenka, „já tady zůstanu s dětmi a pak mi zase povíš, co je nového.“
Byli jsme právě na protějším břehu jezera, takže jsem doběhla jako poslední. Možná, že jsem při tom vytvořila nový světový rekord na dva kilometry. Čas jsem neměřila…
„… ale letí poněkud jižněji, než by měl,“ komentuje právě probíhající události Erigyos.
„To se mi taky moc nelíbí,“ poznamenává technik z antarktické stanice.
Teprve teď si uvědomuji, že hlavní komunikátor je zapojen do velké videokonference a celou operaci sleduje i posádka z CPLEN a zřejmě i další dívky – sestřičky i bývalé pacientky.
„Už má nejvyšší čas stočit kurs více k severu, jinak ruzyňské letiště mine a bude se muset vracet. Ledaže by…“
Erigyos svou myšlenku už nedokončil, protože v té chvíli se letadlo stočilo ještě více k jihu!
Sledujeme jeho cestu dalších čtyřicet minut. Letadlo už minulo území Čech. Jihlava, Brno, vlevo nechává Bratislavu a směřuje nad Maďarsko…
„No ale tohle už je zlé!“ Rodicin výkřik je plný zoufalství. Letadlo jde na přistání… v Budapešti!
„To je zrada! Musíme přepočítat trajektorii, odchylku a sílu signálu z Budapešti. A nevíme, jak dlouho tam zůstanou. Když tam vydrží dvě až tři hodiny, mohlo by se nám to podařit,“ uvažuje Erigyos. Předává službu u retrospektivu a odchází se svými pomocníky k pultu deklinátoru.
V Informačním centru je hrobové ticho. Všichni s napětím sledujeme dění na letišti. Doplňování pohonných hmot zabírá půl hodiny. Prohlídka stroje asi hodinu, ale současně s doplňováním paliva. Čas opravdu neztrácejí.
Uplynula hodina a deset minut. Od letadla odjíždějí schůdky, dveře se zavírají… A letadlo se pohnulo… Je konec!
„Kdyby ještě aspoň půlhodinku zůstali na zemi…“ posteskl si Erigyos.
Najednou jsem ucítila vlhkost mezi stehny a zatmělo se mi před očima…
Když jsem přišla k sobě, sklání se nade mnou Sofie a doktor Agill.
„Kde jsem? Co… Co se mi… stalo? Já tady přece nemohu ležet… já musím…“
Sofie mě chytila za ruku. „Jen klidně lež a odpočívej. Jsi na Menstruačním oddělení. Z toho napětí se ti spustila krev. Kdy’s to vlastně měla dostat?“
„Myslím, že třiadvacátého…“
„Tak to je dobré, ten stress ti to vyvolal jen o den dřív…“ uklidňuje mě pro změnu Agill.
Teprve teď na mě dolehla celá ta hrůza. Američané na poslední chvíli změnili plán. Proč a kdy – nevím. Ještě včera jsem měla službu na Lucii III a odposlechla jsem Mayerovo hlášení, že v Praze je vše připraveno… Jenže k mezipřistání došlo v Maďarsku, Erigyova práce přišla vniveč a letadlo CIA s Lucinkou na palubě teď nezadržitelně míří do Chanabádu…
Instinktivně jsem Sofii přitáhla k sobě. „Zůstaň tu se mnou…“
Autor: © Éósforos, 2006–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah