Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.
Izajáš 2,4
Plukovník James Bird není dnes v dobré náladě. Reaguje podrážděně už na každé slovo, jež kterýkoliv účastník dnešní schůzky vysloví. Zvláště má spadeno na poručíka Brandona:
„Poručíku, nechejte toho okecávání vaší neschopnosti, opravdu na to nejsem zvědav! Já vím, že se vám mistrně podařilo zmocnit té osoby, ale vše mělo proběhnout v naprosté tajnosti. Jak mi vysvětlíte, že celá akce byla zdokumentována do posledního detailu, a jak je možné, že se takový dokument dostal do rukou místní policie?“
„Promiňte, pane plukovníku, ale vůbec nevím, o čem je řeč…“
Plukovník už nevydržel, vstal od stolu a zvýšil hlas: „Tak pan poručík neví, o čem je řeč… o čem je řeč… neví!!“
Přistoupil k přehrávači DVD a uvedl ho do chodu.
Před očima přítomných se rozbíhá film… Instalace fiktivní havárie, lapení Lucky do sítě. Odklizení rekvizit ‚havárie‘. Odvoz Lucky i rekvizit na brněnské letiště. Odlet do Londýna, přeložení ‚nákladu‘ a další cesta přes oceán. Přistání v poušti a transport spící Lucky do podzemního bunkru. – Střih.
Průvodní okolnosti únosu. Policisté staví zátarasy na silnici a odklánějí dopravu. Do uzavřeného úseku pouštějí jen Lucčino auto, pak hned obnovují uzávěru… Film detailně zobrazuje obličeje, čísla a hodnosti na uniformách, poznávací značky automobilů…
„Tak… tohle neznám. Ani nemám tušení o tom, že by to někdo dokumentoval. A jak se zdá, těch zrádců muselo být víc a někteří z nich nás museli sledovat v jiném letadle až do Nevady. Přece mi nechcete, pane plukovníku, namluvit, že by jeden člověk stihl pobývat na třech místech současně – silnici jsme uzavřeli z obou stran, což je na snímku jasně vidět. Ty dva body jsou od sebe skoro čtyři míle! A k samotné akci došlo asi půl míle za tou první křižovatkou. Nikdo z mých spolupracovníků to nemohl být taky proto, že snímek zobrazuje obě naše letadla z vnějšku a z dosti velké vzdálenosti. My jsme se ale vrátili všichni a letěli jsme spolu!“
„Jestli vám jde o tohle, plukovníku,“ vstupuje do hovoru Barnes, „pak bych vás chtěl upozornit na skutečnost, že se nám podařil opět odposlech jednoho rozhovoru mezi jejich antarktickou stanicí a sestrou té… unesené osoby. Je docela zajímavý.“ A Barnes spustil přehrávač CD…
»Potřebovali bychom ještě jeden retrospektivní záznam. Bylo by to možné?«
»Pro retrospektiv není nic nemožného. Jenom potřebuji znát přesné souřadnice…«
„To je sice hezké, Barnesi,“ okomentoval Černý pták záznam, když Barnes konečně přehrávač zastavil „ale poněkud nesrozumitelné. Nechtěl byste nám to aspoň trochu přetlumočit do lidské řeči?“
„Tady je překlad z češtiny, plukovníku,“ podotkl Barnes podávaje Birdovi list papíru.
„Rozumím-li tomu dobře,“ obrátil se plukovník Bird po několikerém přečtení k Barnesovi, „tak mě chcete přesvědčit o tom, že vesmírní vetřelci sami zjistili nějakým záhadným způsobem, co se přesně stalo, kdy a jak se to stalo, a sami vyhotovili dokument, který jsem vám před chvílí promítl?“
„Samozřejmě, pane plukovníku.“
„Ale… v tom případě zjistí i to, kdo jsou naši spolupracovníci na ministerstvu vnitra té zatracené… jak se to tam vlastně jmenuje… Czech Republic… Sakra! Kdo mohl tušit, jakou mají ti mimozemšťané zpravodajskou techniku. A my to děláme bez podpory našich úřadů… Oni to mohou nanejvýš ‚nevědět‘ – začíná se nám to vymykat z rukou pánové! Mayere, zajistěte, aby ti lidé z ministerstva byli někam spolehlivě uklizeni, protože podle toho rozhovoru je budou schopni identifikovat každým dnem – tedy… jestli už se tak náhodou nestalo! A pamatujte si: Tato schůzka se nikdy nekonala, jasné?“
- × - × - × -
… a proto svolávám poradu na toto téma dnes ve 20 hodin světového času, tj. podle nultého poledníku. Žádám všechny obeslané, aby se do konference přihlásili nejpozději dvě minuty před zahájením…
Lenka dočetla zprávu a ihned se pokusila spojit s Nikolkou pobývající opět v Praze na Ministerstvu vnitra. Ta má ale vypnutý telefon… Zřejmě je uprostřed jednání, pomyslela si Antická Bohyně a postoupila jí Hillovu pozvánku ve formě SMS. Pak se pokusila o spojení s Janou. Tentokrát uspěla.
„Janičko, budeš dnes doma před devátou? Doktor Hill pořádá velkou videokonferenci.“
„Doufám, že ano, ale teď musím končit – za chvíli mi začíná přednáška.
- × - × - × -
Nikolka a Jana se usadily před obrazovku, navázaly spojení s CPLEN právě ve chvíli, kdy do obývacího pokoje vstoupila Lenka, které se konečně podařilo uspat obě holčičky. Nikolka zadala kód videokonference. Obrazovka se rozsvítila a objevila se skupina přátel přihlášených ze všech koutů světa. Vedle osazenstva CPLEN a SSE uviděly zase po dlouhé době Čokoládku – nádhernou Malik z expozitury v Bamaku, pohlednou Tahiťanku Obereju a řadu dalších kamarádek, se kterými pobývaly v souhrnu více než dva roky na CPLE a CPLEN. Dokonce i pozdrav od Sličných Akvabel se ozval, ale Peruánky nejsou vidět. Napojily se jen na zvukový kanál satelitním telefonem, protože jsou vysoko v Andách, kde se účastní archeologického výzkumu.
„Zdá se, že už jsme všichni,“ vystoupil doktor Hill, „takže můžeme začít. Vítám vás, přátelé, na dnešním setkání. Je mi moc líto, že se nekoná za příznivějších okolností, ale nedá se nic dělat, i takové situace je nutno řešit. Nejprve shrnu naše dosavadní opatření, která jsme učinili hned, jak k únosu došlo. Předně jsme varovali všechny naše pozemské spolupracovnice… Děvčata! Doufám, že zachováváte maximální ostražitost, nezapomínáte se nabíjet a nezapomínáte na ochranné pole… Dále jsme nabídli azyl přátelům, kteří nejsou vybaveni bioenergetickou senzitivitou. Jorge, Mark i Willy jsou opět na Kubě, kde mají spoustu přátel. Na SSE a CPLEN se už teleportovaly některé zdravotní sestry, které se odmítly podrobit nutným vyšetřením a nejsou proto rovněž vybaveny bioenergetickou senzitivitou.
Co se týče osudu slečny Lucie: Každý druhý den máme k dispozici dlouhou sérii fotografií pořízených jednou z našich komunikačních družic. V současné době převádíme na vhodnou dráhu ještě druhou družici, takže v nejbližších dnech budeme mít obrázky denně.
Slečna Nikolka usilovně jedná s úřady České republiky… Mohla bys shrnout současný stav?“
Nikolka se ujala slova: „Zatím se podařilo zjistit, že Lucku unesli agenti FBI ve spolupráci s CIA, která si platila dokonce i úředníky na našem Ministerstvu vnitra. Dnes jsem se dozvěděla, že oba zrádci záhadně zmizeli a zítra mám sjednanou schůzku s náměstkem ministra zahraničních věcí, protože na domácí půdě už asi nic nového neobjevíme. Americké tajné služby – jak se zdá – všechny osoby, které se podařilo identifikovat retrospektivem, stačily uklidit mimo území naší republiky. Kéž by skončili v klecích na Guantánamu a sdíleli osud toho lumpa Rummlera!“ zakončila Nikolka plamenně svou řeč.
„Děkuji za podrobnou zprávu. Teď bychom se měli věnovat návrhům dalšího našeho postupu – jsou tři a probereme si je postupně.“
Hill zmizel a místo něj se na obrazovce objevil text prvního návrhu i s výkresy podzemního bunkru, ve kterém je Lucka vězněna.
„Návrh předložil Erigyos a spočívá v násilném vniknutí do bunkru,“ podává Hill k dokumentu komentář, „Chápu, Erigye, že jsi na Lucku fixován, dělal’s jí osobního strážce při její první cestě domů a velice jste se spřátelili, jenže já musím dbát všech předsevzetí, se kterými jsme svou misi podnikli, a jakékoliv silové řešení jsem nucen zavrhnout.“
„Předpokládal jsem,“ namítá podrážděně Erigyos, „že když jsme mohli silového řešení užít v případě likvidace archipelu s internačními tábory…“
„To se přece nedá srovnávat,“ skočil mu do řeči Hill, „pochop přece, že v případě archipelu jsme likvidovali liduprázdné území. Ale tady nemáme žádného spojence, který by tamní osazenstvo donutil k opuštění bunkru. Kromě toho bychom přímo ohrozili i samotnou Lucku. Našim cílem je přece její osvobození. A nezapomínej, co se nám stalo při budování opěrného bodu pod ostrovem – únik energie a požár skladiště…“
„Uznávám,“ hlesl Erigyos, ale z tónu jeho hlasu vyznívá zklamání a značná dávka nespokojenosti.
„Pak tady máme další návrh, který předkládají slečny Malik a Xiaolan – projednání celé záležitosti na půdě OSN a donucení úřadů Spojených států k tomu, aby slečnu Lucii vydaly samy. To je samozřejmě cesta, kterou podporovat budeme, protože je v plném souladu s našimi snahami zde na Zemi.“
„A ten třetí návrh?“ ptá se podrážděný Erigyos.
Hill opět zmizel z obrazovky a ukázala se mapa Spojených států.
„Ten třetí návrh podává skupina techniků obsluhujících komunikační družice. Jedná se o blokádu území – nejprve dopravní, když to nepomůže, tak informační a nakonec i energetickou.“
„Jenže to opět předpokládá převedení komunikačních družic na nové dráhy a ohrozíme tak dostupnost signálu z některých teritorií, zvláště pak z Číny a severních oblastí Ruska,“ namítá Erigyos.
„Budou vypuštěny dvě nové družice z naší záložní stanice na Měsíci. Ta je ovšem zakonzervována a bez posádky. Je nezbytné ji v první řadě oživit, takže celá příprava a vlastní realizace projektu si vyžádá asi šesti týdnů.“
„A kdo bude celou akci řídit?“
„V první řadě jsem přemýšlel o tobě, Erigye. Přijímáš funkci velitele Stationis Lunaris?“
Erigyovy oči zazářily radostí: „S potěšením, šéfe!“
„Dobrá, vyber si k sobě dva dobrovolníky. Zítra předáte službu a okamžitě se teleportujete.“
Autor: © Éósforos, 2006–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah