Nihil est tam difficile et arduum, quod non humana mens vincat.
(Nic není tak obtížné a nedostupné, aby nad tím lidský duch nezvítězil.)
Seneca Mladší
O hněvu 2,12,6
Gabriel pozoruje záznam retrospektivu a neklidně ťuká prsty do desky stolu. Obraz je zmenšen tak, aby bylo vidět daleko do moře východoseverovýchodně od sledovaného ostrova.
„Jediný, kdo připadá v úvahu je tenhle,“ ukazuje na nepatrný bod poblíž samé hranice obzoru, „to je ale stav před dvěma hodinami.“
„Nad čím bádáš?“
Gabriel se udiveně podíval na Jošuu zanechav sledování nepatrného bodu: „Musíme najít konečné řešení otázky našich děvčat. Už to trvá nějak moc dlouho. Klinika je dokončena, personál je téměř kompletní – dokonce i ty dvě Australanky, které se střídaly u Jennifer, jsme našli, i když to dalo hroznou práci.“
„A v čem je tedy problém?“
Gabriel nevěřícně kroutí hlavou: „Jak si myslíš, že sem naše děvčata dopravíme?“
„To snad je jasné, tentokrát je klinika vybudována v reálném prostoru, takže stačí prostá teleportace. S transdimensionálem se trápit nemusíme…“
„Ano? A co chceš udělat s dělníky, kteří byli dívkám ve všem nápomocni? Zachováme se k nim za to stejně, jako se tamti zachovali k tomu… Rummlerovi? A co uděláme s těmi Indiány na jihu?“
„To je jejich politická záležitost – to sem laskavě netahej!“
Gabriel se nestačí divit náhlému krátkozrakému uvažování svého kolegy: „To snad nemyslíš vážně? Pokud tuto otázku nevyřešíme, naše Peruánky se od nich nehnou. Jsou na ně příliš zafixovány. A totéž lze bez nadsázky tvrdit i o dalších dívkách, zvláště pak o Janě, která…“
„Dost, to stačí. Raději mi rovnou řekni, co máš za lubem…“
„Doktoru Hillovi zbývají dvě a půl hodiny na to, aby z mléka, které má ještě k dispozici, připravil pseudomortikum, které musí Xiaolan podat Willymu. Sama nemá k jeho léčbě prostředky a my jsme zavinili jeho neutěšený stav,“ konstatuje Gabriel, „takže je naší povinností dát ho opět do pořádku. Doktora Hilla už jsem kontaktoval.“
„A proč ho chceš vydávat za mrtvého?“
„Přenesou ho do krytu, který slouží jako márnice – a tam se ho ujme doktor Hill. Jasné?“
„Dobře, souhlasím. A další návrh?“
„Včera jsem byl nucen konstatovat, že ten tvůj plán na potrestání vojáků, kteří takovým hanebným způsobem zacházeli s našimi děvčaty, je docela úspěšný – až na jednoho. Zatím podlehli oba důstojníci – kapitán Austin i jeho zástupce, nadporučík Rogers. Rovněž tak felčar, násilník Fred i ti další, kteří se tak horlivě zúčastňovali těch hnusných orgií u pranýře. Stále však uniká seržant Adams, který byl přítomen vstupní ‚lékařské‘ prohlídce těch prvních čtyř dívek, a který svým brutálním zásahem přivedl k bezvědomí Nikolčinu sestru.“
„Neboj, na toho také dojde,“ chlácholí Gabrielovu ‚pomstychtivost‘ Jošua, „už i na něj připravuji past a doufám, že Nikolka osobně se s gustem zúčastní.“
„Dobře. A co s ostatními. Jorge, Mark, seržant Anthony, Jennifer, Arny…“
„Arny má smůlu. Ačkoliv v Nikolčině případě zabránil tomu nejhoršímu, aktivně se zúčastnil mučení Peruánek – a nakonec se napil mléka,“ uvádí věci na pravou míru Jošua, rozebíraje Gabrielův seznam odzadu, „Jennifer a Anthony chystají svatbu. Zatím to ještě nikdo neví, ale podívej se na retrospektivní záznam ze včerejší noci.“
„Jenže ve Státech je stejně čeká buď zastřelení, nebo doživotí…“ prohlašuje skepticky Gabriel.
„Já je tam přece nechci deportovat! Nabídnu jim práci v saharské stanici. Horší to bude s dělníky. Mají ve Státech rodiny, a když jim poskytneme azyl, už se s nimi zřejmě nesetkají.“
„Jenže – kdo jim dosvědčí, že s dívkami spolupracovali? Těm se přece nic nestane,“ namítá Gabriel.
„Dobře, dobře, zase máš pravdu. Ještě mi řekni, co jsi vymyslel s těmi Indiány,“ přerušil ho opět Jošua, „i když asi tuším… Ten bod na obzoru je…“
„Ten bod na obzoru je kubánská loď plující podle kursu z Baío dos Tigres v Angole zpět na Kubu.“
„A k čemu nám je dobrá nějaká kubánská loď? To nepochopím.“
„To je přece vítaná příležitost, kterou musíme stůj co stůj využít,“ přesvědčuje Gabriel Jošuu, „trochu ji z toho kursu vychýlíme a během tří dnů…“
„Jenže my to odsud nezvládneme a doktor Hill ani jeho žena k tomu nemají kvalifikaci! Pochybuji, že by byli schopni byť i s pomocí přístrojů změřit a vypočítat…“
„Kvalifikaci k tomu nemají, ale mají k tomu kvalifikovanou pracovní sílu, víš?“ dívá se Gabriel na Jošuu vítězoslavně.
„Doktor Hill má … kvalifikovanou pracovní sílu?“
„Ano. Dokonce ředitelku observatoře a členku-korespondentku Akademie věd! Před hodinou jsem pro ni generoval osobní kód.“
„Jenže to je pozemšťanka. Myslíš si, že bude schopna pochopit a využít naše metody? Já o tom silně pochybuji!“
„Je to vnučka našeho astronavigátora.“
„V tom případě nejsem proti. Konec konců, v případě neúspěchu loď nic neriskuje. Jen my budeme muset najít jiné řešení, čímž se problém značně protáhne. Spoj se znovu s Hillem nebo s Arianou…“
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah