Poručík Chris Brandon, nový šéf vyšetřovací komise a inspektor CIA pro vnitřní záležitosti v jedné osobě, nevychází z údivu. Šest vojáků včetně kapitána Austina, velitele posádky, je stiženo záhadnou chorobou. Místo lékaře o ně pečují dvě medičky, z nichž jedna si dovolila veřejně poučovat zástupce velitele – taky za to byla po zásluze potrestána – kvituje se zadostiučiněním poručík, je vidět, že aspoň Rogers si hned tak nic líbit nenechá – ale stejně tu panují divné pořádky: Zajatkyně obviněné ze spolupráce s vesmírnými vetřelci, se volně pohybují po ostrově, nikdo je nehlídá, nikdo nemá přehled o jejich činnosti. Vyhořelý transformátor, vyhořelé skladiště…
„Pane nadporučíku,“ oslovil Brandon po skončeném nástupu zástupce velitele chladně, „garantuji vám, že zpráva, kterou pošlu na vaše velitelství, nebude nijak příznivá. Vaše jednotka má zajišťovat chod zajateckého tábora – opakuji: ZAJATECKÉHO! – A mně to tu zatím připadá jako v nějakém dovolenkovém letovisku. Nejen že selhala vyšetřovací komise vedená Jennifer Fournierovou, nejen že tady vládne chaos a posádka je bez proudu, bez vody, bez telefonického spojení, bez lékaře, ale mně se zdá, že vaše posádka je v naprostém rozkladu a že ty zajatkyně tady mají navrch! Jak mi například vysvětlíte zmizení tří žen z tábora pro teroristy, jak mi vysvětlíte, že denně je nutno řadu z tamních zajatců hledat a chytat, protože z nějakých záhadných důvodů opouštějí svévolně klece? Jak mi vysvětlíte…“
„Zadržte, Brandone!“ Uvědomte si, že to jsou události posledních několika dnů, které já jsem trávil služebně na Ascensionu…“
„To mě nezajímá. Ode dneška tu bude zavedena železná kázeň! Opakuji: ŽELEZNÁ! Nejprve mi předveďte kancelář, kde zasedá vyšetřovací komise, a sežeňte její členy, hlavně Jennifer Fournierovou!“
Rogers vede Brandona do známé již místnosti, kde nedávno Nikolka zaútočila na Jennifer.
„Nevyhovující! Naprosto nevyhovující. Kancelář musí být umístěna na odlehlém místě a důkladně střežena. V okruhu půl míle se nesmí zdržovat žádná nepovolaná osoba, protože budou zavedeny tvrdé výslechové metody za použití speciální techniky – a to se bez hluku neobejde. Jasné?“
„V tom případě navrhuji přemístit celou komisi na východní ostrůvek na konci úžiny. Je tam strážní domek a je tam malý agregát, takže…“
„Dobře, předvedete mi to místo hned, jak se vrátí člun. Teď se spojte s Ascensionem, ať pošlou doktora. Okamžitě. Přece se o naše lidi nebudou starat nedostudované zajatkyně, navíc obviněné ze spolčování se s nepřítelem!“
„Ale to potrvá dobré dva až tři dny. Vždyť cesta sem trvá skoro deset hodin a …“
„Spojte mne a já si s nimi promluvím sám. Jsem tady dvě hodiny a vaše věčné výmluvy a vykrucování už mi lezou pořádně krkem! Posádku máte v rozkladu, techniku v havarijním stavu a počínáte si, jako by se nic nedělo, jako by ten bordel byla pro vás běžná norma!“
Poručíku Brandonovi se podařilo spojení s Ascensionem a po ostré výměně názorů získal příslib, že lékař dorazí na základnu ještě dnes ve večerních hodinách.
„Hlásím splnění úkolu,“ oznámil Rogersovi seržant Anthony, předávaje mu Janin plášť, ve kterém jsou zabaleny i její sandály.
„Dobře, Anthony, sežeňte členy komise, připravte člun a vyrazíme na východní ostrůvek. Jasné?“
„Rozkaz!“
Brandon se vypravil zpět na loď a vyzval výslechového specialistu, aby si připravil své nádobíčko k instalaci. „Převezeme to všechno támhle na ten ostrůvek…“
„Ano, to je příhodné místo, takže se dáme hned do příprav, abychom mohli zítra začít.“
Dva čluny – jeden posádkový a druhý lodní, pendlují mezi lodí a oběma ostrovy. Ve strážním domku nainstalován počítač, zařízení pro elektrotorturu a převezeny všechny dosud sebrané dokumenty, které získala komise v minulých dnech, i materiály, které ‚iniciativně‘ dodala Jennifer z vlastních zdrojů. Nakonec byly dovezeny zásoby potravin a nápojů pro potřeby členů komise a strážní služby.
„Plán práce komise vám představím večer, až se tady všichni sejdeme. Hlavní úkol pro vaše lidi,“ obrátil se pak Brandon k Rogersovi, „bude spočívat v tom, že sem budou přivážet jednotlivé delikventky k výslechu. A ty vyslechnuté budou vozit na jih a zavírat do klecí, aby se nemohly domlouvat s těmi nevyslechnutými a aby je nemohly varovat před tím, co je při výslechu čeká. Doufám, že je vám to jasné!“
„Ano,“ hlesl Rogers.
„Dobře. A teď mi přiveďte Jennifer Fournierovou!“
„Jennifer Fournierovou dal před třemi dny kapitán Austin zavřít nahou do klece,“ oznámil Brandonovi seržant Anthony zaslechnuv jeho požadavek.
„Cože? Jak si může nějaká krysa z US Army dovolit vztáhnout ruku na důstojníka CIA! Okamžitě ji sem přivezte! Tak, jak je. Ať si to trochu užije, když se tomu hňupovi dala. Docela rád si prostuduji její anatomii…“ a Brandon se škodolibě zachechtal. To by mě moc zajímalo, jak se ta nemožná ochechule zatváří, až zjistí, že zrovna JÁ přebírám její funkci a že vezu příkaz k její degradaci o dva stupně. Ale CIA je CIA. Austina nechám za tu lumpárnu degradovat aspoň o tři…
„Rozkaz!“
Pak se obrátil k Rogersovi: „Nejste s kapitánem dvojčata?“
„No dovolte…“
„Já jen, že užíváte stejných metod trestání. Ale líbí se mi to. Docela určitě je zařadím do svého repertoáru…“
Anthony dal příkaz k odplutí. Když byl člun zakryt útesem, změnil kurs na sever. Teď se musím s Jenny poradit, co dál, protože na ty lotry, které mám v četě, není spolehnutí…
- × - × - × -
Xiaolan se vrátila ihned po skončení nástupu na ošetřovnu jen s Luckou. Angličtinu neovládá a bez tlumočnice se neobejde. Stav nemocných je stále ubožejší. Většina je v bezvědomí. Není divu, když byli skoro na hodinu zbaveni obsluhy, která je zásobovala vodou. Většině dehydrovaných vojáků přestal pochopitelně vytékat sekret. Xiaolan provedla orientační vyšetření. Tři vojáci, kteří onemocněli už včera, mají scrota úplně prázdná, dnes onemocnělí už mají jen zbytky genitálií. Necitlivé..
Ta nemoc propuká náhle a končí také náhle. Její inkubační doba je 36 až 48 hodin po požití mléka. Její ukončení je spojeno s dokonalou kastrací, uvažuje Xiaolan stojíc nad jedním z těch dvou. Opatrně mu přehrnula předkožku a jemně masíruje dvěma prsty žalud penisu. Nezdá se však, že by voják dával najevo jakékoliv vzrušení a jeho penis nemá tendenci k erekci. Xiaolan je zmatena. Vypadá to, jako by došlo u jeho pohlavních orgánů k naprosté ztrátě inervace. Xiaolan penis brutálně stiskla, ale voják nereaguje. Jako by tato část těla ani nebyla jeho.
„Copak, že jsi tak zaražená,“ ptá se jí Lucka pozorujíc napjatě její počínání.
Xiaolan se probrala ze svého zamyšlení a zmateně pohlédla na kamarádku: „Je z něj absolutně dokonalý eunuch… Mnohem dokonalejší než po chirurgickém zákroku. To si opravdu nedokážu vysvětlit… Nejen že je zbaven varlat, ale dokonce i nervy v oblasti genitálu má absolutně necitlivé. Podívej,“ a Xiaolan zopakovala poslední manévr.
„Hrozné…“ zašeptala Lucka.
- × - × - × -
„Počkejte tu na mě, hned se vrátím,“ a Anthony vyrazil rychlým krokem do tábora. Vběhl do ratejny vyměniv si pár slov v esperantu s Rodicou, která dnes hlídá.
„Jenny, mám tě předvést před poručíka Brandona, který byl jmenován novým šéfem komise…“
„Kdo všechno ví o mém útěku?“
„Jen naše dívky, já, Jorge, Mark… a to snad je všechno… Možná hlídky na jihu…“
„Tak tam pro mne jeď a hledej mě a pak oznam, že jsem zmizela. Brandona znám až moc dobře a o setkání s ním opravdu nestojím…“
Anthony sebral na strážnici náramky a vrátil se do přístavu: „Jedeme na jih pro Jennifer Fournierovou“
- × - × - × -
Chris Brandon se vrátil se svými nastávajícími spolupracovníky na severní ostrov a jeho první kroky vedou na ošetřovnu za kapitánem Austinem: „Poslyšte, kapitáne, můžete mi vysvětlit…“
„On už vám nic nevysvětlí, poručíku,“ upozorňuje ho Xiaolan prostřednictvím Lucky, „před půlhodinou zemřel…“
Poručík Brandon s údivem pozoruje ostatky lidské trosky, která ještě před dvěma dny byla krutovládcem na ostrově.
„Myslím, že ten kněz, kterého jste přivezli s sebou, tady bude mít mnohem víc klientů, než se původně předpokládalo,“ vysvětluje Xiaolan Brandonovi, „protože vedle kapitána zemřeli ještě další čtyři vojáci – a zbytek zřejmě smrti také neujde. Mimochodem – o jejich konec jste se postarali spolu s nadporučíkem Rogersem, protože jste svolali nástup a nemocné jste nechali bez pomoci. Zemřeli na dehydrataci.“
Brandon znechuceně opouští ošetřovnu a terčem jeho nevole se opět stává nadporučík Rogers: „Takže vedle tří zmizelých teroristek záhadným způsobem utekla i Jennifer Fournierová! Dvě čety vojáků byly donedávna plně vytíženy ošetřováním těch lidských trosek, které podlehly té záhadné chorobě, A v takovém prostředí já mám pracovat? Co mi zbývá… Ale uvědomte si, že je to i vaše vizitka!“
V té chvíli se rozječela siréna. Ihned však utichla.
Vzápětí se dostavil elektromontér: „Hlásím, že agregát je opraven.“
„Aspoň jedna příznivá zpráva. Teď svolejte nástup posádky, seznámím vás s nejbližšími plány. A po večeři si uděláme nástup zajatkyň, abychom je trochu umravnili!“
- × - × - × -
Druhý člun obsazený Peruánkami, Lenkou a Nikolkou se vpodvečer vrátil kolem západního pobřeží do přístavu na severním ostrově. Loď kotvící uprostřed zátoky dívky značně překvapila. Přistály s člunem co nejdále od ní a střelhbitě vyskákaly na břeh. Nutno přiznat, že dívky využily cesty k nabíjení a teď si o překot navlékají pláště. Lenka plášť v rychlosti uvázala jen kolem pasu, zůstávajíc ‚nahoře bez‘. Pozornosti posádky pochopitelně příjezd člunu neunikl a kapitán lodi vyslal dva námořníky, aby přišedší dívky sledovali.
„Tak se mi zdá,“ spustila Lenka, „že se vrátil ten hulvát Rogers i s Brandonem, knězem a dalšími pochybnými individui. Jorge mě varoval především před Brandonem. Je to zlý, krutý člověk a chce tady na nás aplikovat elektrotorturu…“
„Kdo s čím zachází, tím také schází,“ skočila jí do řeči Nikolka, „možná, že bude první na řadě,“ a přátelsky poplácala Lenku po rameni. V momentě, kdy Nikolka odtáhla ruku od jejího nahého ramene, vyšlehl blesk podobný tomu, který dívky vyvolaly v den, kdy zničily transformátor. A opět zaznělo bolestné zaúpění… Mořská Pěna se otočila a spatřila dva muže v námořnických stejnokrojích. Jeden leží na zemi a svíjí se v křečích, druhý běží k přístavu jako splašený buvol.
„Pěkný kamarád,“ poznamenává Mořská Pěna sklánějíc se nad zraněným, „ Pojď mi s ním pomoci.“ A nesou ho s Lenkou na ošetřovnu. Cestou upadl do bezvědomí. Nikolka s Mořskou Vlnou se oddělily a míří do ratejny. Loď kotvící v přístavu je nenechává v klidu.
„Jak to vypadá s našimi chráněnkami?“
První otázka, kterou pokládají Rodice sotva se objevily ve dveřích.
„Špatně,“ informuje je Rodica, „musíme urychleně najít lepší úkryt, protože zřejmě hrozí prohledávání ostrova. Námořníci určitě slepé náboje nemají, mohli by také nasadit psa jako v Lenčině případě…“
Rodica chrlí jeden katastrofický scénář za druhým, až ji Nikolka znechuceně zarazila:
„To je sice hezké, že máš tak bujnou fantazii, ale jestlipak jsi také uvažovala o vhodných protiopatřeních?“
„To si piš, že ano,“ nenechá se Rodica vyvést z míry, „například jsem tajně vnikla do kuchyně a mám dobrých půl kila pepře. Mletého.“
„Co s ním chceš dělat?“
„Vyřadit aspoň toho psa.“
„Výborně. A další nápad?“
„Pod svícnem bývá největší tma…“
„A kde je ten svícen,“ ptá se nechápavě Mořská Vlna.
„Na ošetřovně.“
„Cože,“ žasne tentokrát Nikolka, „ty chceš ukrýt uprchlé zajatkyně… na ošetřovně???“
„Ano. Lehnou si tam nad ty nemocné vojáky na horní lůžka. Pochybuji, že by někoho napadlo tam hledat. Když okolí posypeme tím pepřem…“
„A co když je vyzradí sami nemocní? Nebo ti, co jim nosí vodu?“
„Většina nemocných vojáků zemřela. A ti, co zůstali na živu, jsou zcela mimo, loutky bez vůle, bez schopnosti uvažovat. Elektřina už funguje, čerpadla jsou v provozu, takže voda tam teče vodovodem. Nikdo už pro ni k prameni nemusí. A z penisů už jim nic neteče. Jejich záhadná nemoc odešla tak náhle, jak vypukla. Ale ty následky jsou strašné. Fred paradoxně dopadl ještě dobře, protože poslední záblesk rozumového uvažování využil k tomu, aby to skoncoval.“
Po tomto proslovu, který byl pro věčně zamlklou, málomluvnou Rodicu zcela jistě značně vyčerpávající, se Nikolka sebrala, aby prozkoumala terén pro případný přesun zachráněných dívek, zatímco Mořská Vlna se jim jala vysvětlovat vzniklou situaci.
Nikolka se vzápětí vrátila: „Teď je vhodná příležitost. Posádka má nástup, Rogers je tam tepe jako usmrkance. Na ošetřovně jsou jen Xiaolan s Luckou a Lenka s tvou sestrou,“ kývla hlavou směrem k Mořské Vlně, „ten námořník je v bezvědomí.“ Takže pohyb, pohyb…“
A tak se z ratejny vydal malý špalír směrem k ošetřovně. Uprostřed tři zajatkyně z jižního ostrova a Jennifer, které Halina propašovala ze skladu trestanecký plášť, a kolem nich Nikolka, Rodica, Halina a Mořská Vlna jim kryje záda.
„Musíme jít oklikou, podél zadních stěn baráků, aby si nás nevšimli vojáci soustředění na táborovém náměstíčku,“ nabádá Nikolka k opatrnosti.
Přesun se úspěšně zdařil a ‚přebytečné‘ dívky se ukryly nad nemocnými vojáky na horní lůžka patrových paland. Rodica usypávala cestou pepř. Manévr byl dokončen právě včas. Ozval se zvonek svolávající posádku k večeři.
Po večeři byl vyhlášen nástup zajatkyň, přesně podle Brandonova rozkazu. Jedenatřicet zcela nahých dívek stojí na táborovém náměstíčku, kněz zakrývající si oči svolává k ochraně další mýtické bytosti a Rogers referuje Brandonovi:
„Celkem je zde drženo šestatřicet delikventek obviněných z nedovoleného styku s vesmírnými vetřelci. Jedna z nich je za trest zavřená v kleci na jižním ostrově, dvě se starají o chod ošetřovny.“
„Umím kupodivu počítat do šestatřiceti, pane nadporučíku, ale pořád jste mi nevysvětlil, kde jsou zbývající dvě!“
Rogers přehlíží neuspořádanou dívčí formaci. Pak velí: „Postavte se po šesti do zákrytu!“
„Tak už jste se přesvědčil, pane nadporučíku,“ zeptal se ho posměšně Brandon, když se dívky seskupily podle rozkazu.
„Ano, dvě holky jsou pryč! To nepochopím. Ani nevím, zda tu byly odpoledne při prvním nástupu…“
„To byly jejich řady ještě prořídlejší,“ posmívá se zmatenému Rogersovi Brandon, „už chápete, proč je moje připravované hlášení takové, jak jste měl možnost se seznámit s jeho konceptem?“
„Takže to vyřídíme nejprve papírově,“ spustil Rogers zostra, „Hlaste se!“
Dívky vystupují po jedné ze špalíru, každá zahlásí své jméno a zařadí se do špalíru na protější straně náměstíčka. Rogers odškrtává jména v seznamu. Nakonec označil křížkem Janu, která je zavřená v kleci, a Xiaolan s Luckou, které mají službu na ošetřovně. V tlumočení se střídají Peruánky. Nakonec zbyly v seznamu jen Malik a Obereja.
„Tak jdeme,“ rozhodl Rogers, když byla inventura zajatkyň skončena, „pojďte mi ukázat jejich lůžka!“ A vyrazil směrem k ratejně.
„Do hodiny je musíme najít,“ ujišťuje Rogers horlivě Brandona, „protože tu máme spolehlivého pomocníka.“
Rogers strhl s Oberejina lůžka polštář a vyrazil k jedné ze zadních budov, kde je držen služební pes. Ten nasál stopu a neochvějně vyrazil směrem k ratejně.
„Dobrý stopař,“ hodnotí jeho výkon posměšně Brandon, „zavede nás k posteli, odkud jste ten polštář sebral…“
Pes však začal zmatkovat a Rogers si všiml jeho naběhlých očí.
„Tak, to je konec! Ty mrchy se maskovaly pepřem!“
Všech jedenatřicet dívek zpovzdálí sleduje snažení obou důstojníků a Nikolka přátelsky poplácává Rodicu, dávajíc tak najevo uznání nad její prozíravostí.
„Dneska jsme vám možná ještě pro blázny,“ osopil se na ně Rogers a žíly na krku mu opět naběhly jako provazy, „ale zítra – zítra vám, ten úsměv hodně rychle zmrzne! Teď se usadíte ve svých ubikacích a běda vám, uvidím-li některou z vás venku. Zle se jí povede!“
„Sice bych ho chtěla ještě trochu dráždit,“ sděluje Nikolka Lence, „ale podívej se, jak mu zase naběhly žíly. Ještě by ho mohla ranit mrtvice… Sice bych mu to docela přála, ale nechtěla bych, aby zhebnul mou vinou, protože mít na svědomí lidský život – to je pro mne strašlivá představa…“
- × - × - × -
„Zákaz nezákaz,“ prohlásila po dvou hodinách Nikolka, „musím na ošetřovnu za Xiaolan, aby mi odebrala mléko. Hrozně to tlačí. Tobě už je hej, obrátila se ještě ve dveřích k Lence, ty už máš i po menstruaci, ale mě to teprve čeká… Kdybys ještě trochu omráčila ty dva hlídače před ratejnou – já se bojím, abych je nezabila…“
„Ale jdi, to zvládneš. Pořád si nemůžeš zvyknout, že už udržíš bioenergetickou rovnováhu,“ směje se Lenka a přátelsky Nikolku pošťuchuje.
Když dorazila na ošetřovnu, mistrně se vyhýbajíc hloučkům vojáků, kteří bezcílně hledají dvě zmizelé zajatkyně, našla tam Lucku v živém rozhovoru s námořníkem, který už se probral z bezvědomí, ale dosud nenabyl vlády nad levou nohou.
Spatřivši sestru, přerušila debatu s námořníkem a její oči se rozzářily radostí: „Tušila jsem, že přijdeš…“
„Proč jsi tady – a sama? Myslela jsem, že jste spolu s Xiaolan. Takhle jsi docela bez ochrany…“ V Nikolčině hlase je slyšet obava i výčitka zároveň. Ale to už její obličej zalil něžný úsměv – jaký to obrat po posledních dnech, kdy jí každé setkání se sestrou vehnalo slzy do očí.
„Klid, sestřičko, Xiaolan je vedle, u Willyho, zase upadl do bezvědomí… Tady už má práci jen s tímhle klukem. Ostatní nemocní během večerního rozkazu taky zemřeli. Z krytu je teď vyloženě márnice.“
Nikolka jen lehce pokývala hlavou na znamení, že je se situací na ošetřovně srozuměna, a přešla do sousední místnosti, kde Xiaolan vyměňuje ledový obklad na Willyho hlavě.
„Aspoň že ta lednice konečně funguje a my pro něj máme dost ledu… Co že jsi vyrazila přes zákaz z ratejny?“
„Potřebuji, abys mi odebrala mléko… ještě zítra a bude to v pohodě…“
„Dobře, shoď ten plášť a posaď se… Neboj, Willy spí a hned tak se neprobudí…“
Nikolka pověsila plášť na věšák u dveří a posadila se na jedinou volnou židli, která je v místnosti momentálně k dispozici. Xiaolan jí pomohla navléci a zapnout vibrační podprsenku, svedla hadičky do velké plechovky od marmelády a otevřela lednici, aby založila novou formu na led, když vtom se rozletěly dveře a do místnosti vběhl jako velká voda nadporučík Rogers doprovázeje právě dorazivšího lékaře, který má na sobě rovněž důstojnickou uniformu. Rozhlédl se, a když zjistil, že v místnosti jsou vedle bezvědomého dělníka jen dvě ženy, z toho jedna nahá, jeho oči zasvítily chtíčem. A lékař udiveně zírá na velkou plechovku, která se rychle plní mlékem:
„Tak ten pražský informátor měl přece jen pravdu! Ona produkuje mléko … páni! To je výkon! Jak je možné, že jsem si toho při vstupní prohlídce nevšiml?“
„Teď už je to stejně jedno,“ poznamenává opovržlivě Rogers, „chlápka jsme uklidili na Guantánamo, aby nežvanil – a teď, když se ukazuje, že je to pravda, mohu ti garantovat, že už nemá šanci se odtamtud dostat.“
Lékař, aniž by dal najevo, že Rogerse vnímá, se sehnul k plechovce: „A kvalitní!“ pokračuje ve svém monologu. Namočil prst do mléka a olízl, pak se plechovky chopil a zhluboka se napil.
„Nech mi taky, ty krkoune!“ osopil se na něj Rogers, vytrhl mu plechovku z ruky a dopil zbytek.
„Moc jsi mi toho nenechal… ale co! Napiji se rovnou u zdroje!“
Nikolka sedí celá zkoprnělá a žasne nad nestoudností a zvrhlostí obou důstojníků. Ani když Rogers vytáhl nůž a rozřízl jí vpředu vibrační podprsenku, se nezmohla na odpor. Teprve když přitiskl své rty k jejímu prsu, spontánně zareagovala a Rogers náhle ucítil, že se na jeho obličej přitiskla rozpálená žehlička. Konečně jsem tě dostala, ty nestoudný zvrhlíku! To máš za všechna příkoří, za ty tvoje promenády, očisty a další lumpárny… projelo v ten moment Nikolce hlavou a silou vůle vydala značnou energii v podobě tepla.
Zatímco Rogers ‚dobývá‘ Nikolku, pokouší se doktor o Xiaolan. Napadlo ho totiž, že i ona by mohla trpět laktací a touha prozkoumat tento jev je neodolatelná. Roztrhl jí plášť a uchopil její prs. K zemi se zhroutil současně s Rogersem.
„Tak, a máš dva nové případy. Doufám, že ti je jasné, jak dopadnou,“ oznamuje Nikolka kamarádce, „teď ještě je musíme přenést do sousední ratejny, aby tady měl Willy klid. Ten si rozhodně nezaslouží takovou ohavnou společnost – zvlášť, když…“
Lucka přivábená hlukem stojí totiž náhle ve dveřích: „Co se to tady…“
Otázku však nedokončila, neboť v okamžiku, když spatřila Rogersův příšerně seškvařený obličej, beze slova ztuhla úděsem.
I Xiaolan se otřásla odporem, když spatřila to příšerné zranění. Ale jako první se vzpamatovala a přenesla oba zraněné důstojníky do sousední místnosti.
- × - × - × -
Řádění poručíka Brandona, když ráno zjistil, že během noci zemřeli zbývající nemocní vojáci a přibyli na ošetřovnu nadporučík Rogers se seškvařeným obličejem a pravostranně ochrnutý lékař, kterého osobně povolal z Ascensionu, raději ani nebudu popisovat a nechám to na fantazii laskavých čtenářů. Pravdou však je, že se jeho ‚blbá nálada‘ podepsala i na prvním výslechu, kterému toho dne byla podrobena Mořská Pěna. Ale o tom až v další kapitole…
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah