„Denní rozkaz dne 12. února … … za neposkytnutí pomoci zraněnému elektrickým proudem a za nedostavení se k večernímu rozkazu … budou uvrženy do protiatomového krytu bez jídla, pití, světla a oděvu na dobu čtyřiceti osmi hodin…“
„To už je v pěti dnech třetí trest tohoto druhu,“ upozorňuje zapisovatelka komise kapitána Austina.
„A co má být? Já za ně nenesu odpovědnost…“
Jana a Mořská Pěna násilně vysvlečeny z plášťů a nahé uvrženy do krytu, ve kterém střídají Mořskou Vlnu a Xiaolan.
Obě před dvěma dny ‚potrestané‘ delikventky se těžce vlečou na ošetřovnu a uléhají na lůžka. Jako ošetřovatelky slouží Lenka a Nikolka, které byly Janě k dispozici zpočátku, když sem ještě nebyla zavlečena Xiaolan.
- × - × - × -
„Tak ten zajatecký tábor na sousedním ostrově opravdu existuje,“ sděluje Mořská Vlna Nikolce, „a až řeknu sestře, kdo je tam vězněn – a za jakých podmínek…“
„Musíme získat ještě informace od Marka a Jorgea,“ přerušila ji Nikolka, „a něco udělat, protože tam vězní v klecích i nezletilce,“ a Nikolka interpretuje rozhovor vojáků u pranýře.
„Až se sestra vrátí, tak se tam musíme podívat,“ a z Indiánčina hlasu jde strach.
„Jak jste vycvičené,“ ptá se Lenka.
„Já ano,“ sděluje Xiaolan, „ale tady Sličná Akvabela má pořád potíže, budeme muset trénovat.“
„Nikolce se taky pořád nedaří, ale snad se to poddá…“
„Budeme mít dnes problémy,“ nastoluje Nikolka závažný problém odvádějíc zároveň hovor od choulostivého tématu, „když musíme zůstat na ošetřovně, nebudeme se moci nabíjet.“
„Tak se přes poledne rozdělíme a půjdeme každá zvlášť,“ navrhuje Lenka.
„Nebo půjdeme zase spolu,“ oponuje Nikolka, „mne stejně už nebaví hrát tady takovou komedii. Xiaolan se může ujmout ošetřování Willyho…“
„Ale pochop přece, že se ještě nemůžeme pouštět do větších akcí – a zvláště ne do takto unáhlených! Je nás zatím málo…“
„Máš pravdu, musíme ještě čtyři dny vydržet,“ uznává Nikolka,
„Ale Xiaolan se může své funkce ujmout hned. Jen tady musí jedna z vás zůstat. Kdyby sem vtrhla kontrola, musí ‚pacientky‘ včas varovat, aby zalehly do postelí a předstírat, že o ně svědomitě pečuje,“ medituje Lucka, která, když se výslechy nekonají, slouží jako tlumočnice na ošetřovně.
„Dobře, tak se v poledne rozdělíme,“ přistupuje Nikolka na Lenčin návrh.
- × - × - × -
Krátce po jedenácté hodině vtrhla na ošetřovnu čtyřčlenná patrola. Willy i ‚vysílené‘ delikventky leží předpisově na lůžcích horlivě ošetřováni Lenkou a Nikolkou. Když se vojáci porozhlédli a odešli, vyhlédla Lenka za nimi. Počkala, až zmizí za rohem druhého baráku, a vyrazila do skal ve směru jižního pobřeží. Tam v té pustině mě určitě nikdo sledovat nebude. Asi po deseti minutách cesty objevila příhodné místo chráněné ze tří stran skalami. Shodila plášť a slastně se vystavila sluneční lázni. Dokonce i to nabíjení mě začíná sexuálně vzrušovat, a Lenka cítí rozkoš, kterou jí způsobuje tok energie. Otáčí se a prohýbá se tak, aby nastavovala své tělo slunečním paprskům co největší plochou. Zároveň se hladí oběma rukama po celém těle, nejvíce pochopitelně v klíně a na prsou. Pohlíží na mokrou dlaň a… …tak, to je nadělení, zapomněla jsem dnes na odběr mléka… ráno i teď … ale to už tu půlhodinku počká a Xiaolan se o mne postará…Pro Hilla a Arianu mají význam jen večerní odběry, když jsou lednice nefunkční, takže toto mléko stejně přijde nazmar…
Ze zamyšlení ji vyrušil nepřirozený zvuk. Jako by někdo opatrně šel po kamenech snaže se tlumit zvuk svých kročejů. Zbystřila sice pozornost, … někdo mě sleduje… než však stačila zareagovat, uchopila ji zezadu za rameno čísi ruka. Otočila se.
Před ní stojí surovec Fred a vítězoslavně se šklebí. Něco Lence říká, ale ta nerozumí. Pak si všiml mléka vytékajícího z jejích bradavek. Jednou rukou ji zkroutil obě ruce za zády a druhou si ji trochu zaklonil. Pak se přisál k jejímu prsu.
Mohla bych ho zlikvidovat okamžitě, ale ať si poslouží – „Nu, kdyby se ho náhodou napil ten násilník… tak bych mu to docela přála… To by si pak užil krásné SM orgie… Sám na sobě…“ – vzpomněla si Lenka na Arianina slova a plna očekávání se podvolila jeho zvrhlým choutkám.
Když však jí sáhl do klína, uctila ho řádnou elektrickou ranou, takže zavrávoral a neudržev rovnováhu zhroutil se k zemi. Lenka si navlékla plášť a vyrazila zpět nestarajíc se o omráčeného zvrhlíka.
„Tak se napil,“ sdělila Nikolce hned ve dveřích, „ale když si začal dovolovat přespříliš, sejmula jsem ho. Leží ve skalách asi půl hodiny cesty směrem k jižnímu pobřeží.“
„Tak to já ho půjdu klidně dorazit!“
A Nikolka vyběhla udaným směrem. Lenka za ní ještě cosi volala, ale Nikolka vidí před sebou tlouštíkův obličej a cítí jeho chtivé prsty na svém břiše, když jí chtěl surově stisknout močový měchýř…
Konečně došla na místo, které jí Lenka stručně popsala. V dáli před sebou na zemi uviděla podivně se kroutící lidskou postavu. Fred se právě těžce zvedá se země a tupě se kolem sebe rozhlíží. Nemůže se pořád vzpamatovat z nové elektrické rány, kterou mu před chvílí uštědřila Lenka.
Nikolka začala náhle uvažovat chladně a rozvážně. …myslím, že by nebylo dobré ho teď odrovnat. Nedozvěděly bychom se, jak bude to agresivní mléko účinkovat – a taky je nutno zjistit, jakou cestu volí ten lump chtěje se dostat na sousední ostrov…
Bleskurychle se skryla za skalní výběžek a kradí sleduje lumpa, který se dostává z šoku. Situace se obrací. Nedávno on špehoval nás, teď budu zase já špehovat jeho! Nikolka počkala, až Fred zmizí za nejbližší skálou a vyrazila za ním. Této taktiky použila několikrát, aniž by si uvědomila, že už je pryč více než hodinu. Ale její úsilí je, jak se zdá, korunováno úspěchem. Fred zmizel ve skalní rozsedlině. Když Nikolka dorazila k jejímu začátku, zjistila, že do skály jsou zasekány skoby.
Tak tudy on slézá k moři, aby nemusel půlku ostrova obeplouvat z přístavu na severu, odkud jedině je pobřeží přístupné. No počkej, lumpe!
Nikolka se vrátila a vyšplhala na vršek pobřežní skály. Odsud uviděla sousední ostrov vzdálený necelý kilometr a zároveň osamoceného plavce, který k němu směřuje. Slezla dolů, a sestupuje po skobách k pobřeží.
Tam nalézá Fredovu uniformu a samopal. Prohledala jeho věci. Přesvědčila se, že samopal je skutečně nabit slepými náboji. V kapse blůzy objevila zápisník a zběžně ho prolistovala. Nejdůležitější informací je zde rozpis jeho služby. Nikolka pochopila: Dvanáct hodin denní služby jeden den, další den dvanáct hodin noční služby a pak celých čtyřiadvacet hodin volno. Dnes podle rozpisu nastupuje v šest večer noční službu. Předevčírem, když špehoval mě a Lenku, měl volno. Nikolka si zafixovala do paměti Fredův rozvrh a spokojeně se vrací do tábora. Jde nahá, aby dostála své povinnosti nabít se sluneční energií. Složený plášť nese přes ruku. Oblékla se teprve tehdy, když už byly na dohled první baráky tábora. Minula ošetřovnu a stočila své kroky k rozvaděči.
- × - × - × -
„Čeho se napil,“ ptá se nechápavě Lucka.
„Mého mléka, přece,“ vysvětluje Lenka.
„Cože? Ty už zase produkuješ mléko?“
„Jistě. A Nikolka také, jenže to je mléko nepoživatelné. Slouží jen jako zdroj xenofarmak pro přípravu bioenergetického stimulátoru. Vymohly jsme si na mimozemšťanech, že nás vyzbrojí minimálně osm místo původně plánovaných šesti.“
„Jenže já jsem myslela, že už to u vás přestalo. Teď si představ, až si vás pozvou k výslechu, kde vám doktor prohmatá …“
„Než si nás pozvou k výslechu, tak už laktace odezní, protože jsme dostaly laktogenní sérum za polovinou menstruačního cyklu. A kdyby náhodou ne, tak stejně nikomu nedovolíme, aby na nás beztrestně sáhl…“ a Lenčin pohled ztvrdl.
- × - × - × -
„Tak jak dlouho vám bude ještě trvat ta oprava? Nemůžeme být bez proudu věčně,“ obořil se kapitán na oba údržbáře, kteří převinují sekundár transformátoru.
„Když nás nebudete ničím jiným zatěžovat, tak to bude zítra kolem poledne,“ odsekl Mark, který přišel na nápad zdržovat opravu co nejdéle, aby oddálil výslechy.
„Tak to tedy ne,“ rozkřikl se kapitán zcela nevelitelsky jako hysterická semetrika, „dneska do půlnoci to bude hotové nebo za sebe neručím!“
Kapitán se otočil k odchodu, když vtom spatřil přicházející Nikolku. Rychlým krokem jí vyrazil v ústrety. Beze slova ji uchopil za rameno a vleče ji zpět na ošetřovnu.
„Ať mi vysvětlí,“ obrátil se kapitán k Lucce, „proč se tady fláká po okolí a neplní své povinnosti ošetřovatelky,“ ukazuje při tom na přivedenou Nikolku.
„Má obrovské štěstí, že mě nechytil za oděvem nechráněnou část těla,“ poznamenává Nikolka, „jinak už by asi nebyl mezi živými…“
„Ale to ho nezajímá,“ usměrňuje Lucka tok sestřiných myšlenek, „on chce vědět, co’s dělala venku mimo ošetřovnu, kde máš držet službu.“
„To vím taky. Řekni mu, že potřebujeme vodu a že…“
„Jasně. To je dobrý nápad.“
„Šla k prameni pro vodu, když nefungují čerpadla…“
„A to jí mám věřit? V čem asi tu vodu chtěla přinést?“
„Řekni mu, že jsem roztržitá a že jsem si zapomněla nádobu…“
Lucka opět přeložila.
„Stejně vám nevěřím,“ prohlásil nakonec kapitán, „postavím sem hlídku. Tady je zajatecký tábor – a vy se tady producírujete jako na promenádě. To skončí!“
Pak se obrátil k Willymu: „A jak ty jsi na tom? Mně se zdá, že už jenom simuluješ a ty holky to moc dobře vědí a kryjí tě!“
„Tak to není vůbec pravda,“ zastává se napadeného pacienta Lucka, „Willy se z toho úrazu opravdu ještě nevzpamatoval…“
„Zítra ho prohlédne lékař, který přijel s komisí,“ rozhodl kapitán a opustil ošetřovnu.
„Má nějakou blbou náladu,“ poznamenává Nikolka, „před chvílí sprostě napadl Marka a Jorgea… Sice jsem moc dobře nerozuměla, protože jsem byla dost daleko, ale řval tam na ně jako rozzuřený býk.“
„Kde jsi byla takovou dobu?“ ptá se pro změnu Lenka.
„Sledovala jsem Freda,“ promlouvá Nikolka esperantem, aby rozuměly i Mořská Vlna a Xiaolan, „a zjistila jsem, jak se dostává na sousední ostrov. Taky jsem zjistila rozpis jeho služeb a přesvědčila jsem se, že v samopalu má skutečně jen slepé náboje.“
„A jak se dostává na ten ostrov,“ ptá se Mořská Vlna se zájmem.
„Opravdu tam plave, ale naštěstí to není daleko.“
„Dobře. Hned zítra se tam vypravím. Musím to tam vidět!“
„Ale v tom plášti se ti bude špatně plavat,“ namítá Nikolka.
„Budu tam plavat nahá a plášť si uvážu na hlavu jako turban. Na druhé straně se zase obléknu. To je takový problém?“
„Stejně si ho umáčíš…“
„A co má být? V tom vedru stejně rychle uschne a tady jde ne o to, abych ho udržela v suchu, ale aby se mi pohodlně plavalo a abych nemusela na druhé straně pobíhat bez oděvu.“
„Nu, to by šlo. Asi se tam kouknu s tebou. Ve dvou se to lépe táhne…“
„Vy si tady děláte plány na zítřek,“ ozvala se náhle Xiaolan, „a zatím – podívejte…“
Skutečně. Před ošetřovnou stojí šestičlenná patrola podle kapitánova rozhodnutí.
„Raději zalez do postele,“ varuje ji Lenka, „ať ještě nepřivolají kapitána a taky by se mohlo stát…“
„Vždyť já vím, ale když si pomyslím, že se mám nečinně válet ještě celé odpoledne a večer, hrát tady komedii…“
„Prosím tě, Xiaolan! Komedii tady hrajeme už od začátku, tak to snad pár dní ještě vydržíme, ne?“
Nikolka opět obdivně hledí na Lenku. Ačkoliv ona asi prožila na tom pranýři něco mnohem horšího než já …aspoň podle některých narážek… a než se jí ujala v krytu Ariana… vždyť to pro ni muselo být k zbláznění…, pořád si dokáže zachovat chladnou hlavu a tím i rozvážnější postoj k našemu nezáviděníhodnému postavení.
- × - × - × -
Po večerce odešla Lucka spát k ostatním dívkám do ratejny a Xiaolan svolala ‚válečnou poradu‘: „Budeme se po dvojicích střídat. Já a Mořská Vlna jdeme trénovat do pokojíku personálu, vy dvě budete držet službu u Willyho. Za dvě hodiny se prohodíme.“
A tak se taky stalo.
Autor: © Éósforos, 2003–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah