Jestliže se loupeží obohatilo několik jednotlivců, oč více lidí bylo oloupeno o všechno jmění a obráno do naha? Jestliže se ta či ona strana chvástala, že zahubila počet nepřátel (Jací to byli nepřátelé? Bratři a sousedé…), spočítejme si, kolik svých lidí ztratila.
Vyplatí se čerpat cizí krev vlastní krví? Vyplatí se navrtat loď, na které se s tebou plaví tvůj nepřítel, abyste zahynuli oba?
Jan Ámos Komenský
Anděl míru
„Se svou misí jsem navýsost spokojen,“ oznamuje Jošua Gabrielovi ihned po svém příchodu, „na základě všech jednání bude zde, na CPLEN, zřízeno velvyslanectví Země jako celku. Své zástupce do diplomatického sboru jmenují všichni stálí členové Rady Bezpečnosti a potom každých půl roku dalších čtyřiadvacet států, přičemž bude splněna naše podmínka, že celý diplomatický sbor budou tvořit výhradně ženy.“
„Dobře. A jak dopadl ten tvůj rozhovor se zástupcem Spojených států ohledně útoků na naše děvčata?“
„Dost dlouho trvalo, než pochopil, že si celou situaci vlastně zavinili sami. Vysvětlil jsem mu, že náš původní plán spočíval v tom, že získáme pro naše potřeby biologický materiál od vybraných dívek, ty potom vrátíme domů s kompenzací za čas, který strávily v našich službách, a odcestujeme.
Ovšem vláda Spojených států a jejich přisluhovači se začali zajímat o naše styky s vybranou skupinkou osob a vlastní vinou si tak způsobili sami problémy, které teď přenášejí i na další státy. Svou vlastní chamtivostí a neústupností si způsobili, že jsme byli nuceni vybudovat své základny přímo na Zemi – pochopitelně, protože musíme nějakým způsobem ochránit své pozemské spolupracovníky.“
„Nechápu,“ ohradil se velvyslanec, „před kým či čím musíte své pozemské spolupracovníky ochraňovat?“
„Před vašimi tajnými službami! Neříkejte, že nevíte nic o pobytu našich šestatřiceti děvčat ve vašem internačním táboře, o tom, za jakých podmínek tam byly tyto dívky nuceny přebývat, o pokusu vyslýchat Mořskou Pěnu na mučidlech. Totéž platí o únosu slečny Xiaolan, o pokusech unést slečnu Lucii a zdravotní sestru Sofii. Jako zlatý hřeb pak může posloužit únos a věznění slečny Jany.“
„A vy jste zase osvobodili teroristy ze zajateckého tábora, zabili a zmrzačili řadu našich vojáků, zničili jste naše družice a vojenskou základnu.“
„Už jsem toho začínal mít dost,“ svěřuje se Jošua Gabrielovi, „a tak jsem mu pohrozil zcela nediplomaticky: Buď nechají vaše tajné služby naše chráněnce na pokoji a nebudou jim zasahovat do života, nebo my vybavíme vaše rivaly svými technologiemi, čímž se stane, že budou Spojené státy ve světové ekonomice i politice odsunuty na vedlejší kolej. Jak účinné jsou naše obranné systémy proti vašim zbraním, jste se mohli přesvědčit při pokusech dobýt naši saharskou základnu.“
„To mám chápat jako vyhlášení války nebo její podněcování? V tom případě…“
„Nenechal jsem ho ani domluvit: Ne! V žádném případě! My svoje přátele pouze vybavíme tak, aby byli schopni se ubránit vašim válečnickým a světovládným choutkám. Technologie, kterými je vybavujeme už nyní, neslouží k tomu, aby na vás útočili, ale k tomu, aby byli schopni čelit vašim útokům. Jedině vy budete odpovědni za své zraněné a mrtvé, protože každý útok se vždycky obrátí proti vám.“
„Asi se urazil, co? Diplomaté si na otevřené projevování názorů příliš nepotrpí,“ komentuje Jošuův výklad Gabriel, „ti jsou obvykle slizcí jako hadi.“
„Sice na něm bylo vidět, že hrozí výbuchem, ale přesvědčil jsem ho velice snadno. Podal jsem mu láhev od té jejich slavné Coca-Coly a požádal jsem ho, aby ji po mně hodil, chce-li se přesvědčit o pravdivosti mých slov. Jakmile po mně láhev vrhl, vytvořil jsem kolem sebe silové pole, od kterého se odrazila a uhodila ho rovnou do hlavy.“
„Myslím, že jste to byl vy, kdo na mne zaútočil, a že jste se zranil svou vlastní zbraní.“
Gabriel se jen pousmál: „Dobře jsi mu ty jeho provokace vyvrátil. Teď už jenom zbývá zavést pro naše dívky kurs sebeobrany 3. stupně, aby byly schopny ochranné silové pole kolem sebe vytvořit z energie, kterou disponují. A stejně si myslím, že už jsme to měli udělat dávno. Jednou musel nastat okamžik, kdy objeví, jak eliminovat obranné schopnosti bioenergeticky senzitivních jedinců, a měli jsme s tím počítat. Ač jsou to z hlediska společenských vztahů omezenci uznávající pouze zákony džungle, nejsou blbí. Proto to musíme udělat rychle. Já totiž slibům Američanů příliš nevěřím.…“
„Jistě, já jim také moc nevěřím. Ale dostal jsem ho ještě při jedné příležitosti – když jsem ho požádal o navrácení dokladů a dokumentace, kterou nedávno ukradli jejich čeští přisluhovači slečně Janě pro FBI. Slíbil, že Janiny osobní doklady budou vráceny ihned, ale ostatní dokumentace bude vrácena až po té, kdy bude prozkoumána jejich specialisty.“
„A jak jsi ho dostal?“ zajímá se živě Gabriel.
„Pořiďte si kopie a bádejte nad ní. Čím více odborníků se jí bude zabývat, tím dříve bude vyřešen jeden závažný problém týkající se vzájemného soužití našich populací. Spousta vašich žen zaplatí porod životem – a je to způsobeno tím, že jeden z rodičů je nositelem našeho genetického kódu. Budou-li se vaši vědci zabývat tímto problémem, pak budou mít veškerou naší podporu. Bude to mnohem přínosnější práce než vyvíjení nových zbraňových systémů.“
- × - × - × -
„Tedy, pane ministře, to snad nemyslíte vážně?“
„Jistě, pane velvyslanče. Byli jsme vyzváni, abychom jmenovali někoho do diplomatické mise. A protože máme právo jen na jednoho člověka, musí to být zkušený agent – zvlášť když má působit přímo na základně vesmírných vetřelců.“
„Ale jak tam chcete propašovat Theresu Rayenovou, agentku CIA v důstojnické hodnosti, když všichni účastníci konference se zavázali, že budou splněny požadavek mimozemšťanů, aby byla celá diplomatická mise složena výhradně z žen-civilistek? Vy si myslíte, že jsou mimozemšťané padlí na hlavu? Cesta do Antarktidy vede přes Bamako, kde je ten jejich slavný teleport. Mimo jiné s nimi spolupracuje i Jennifer Fournierová – a nemýlím-li se, ta Rayenovou zná. Osobně. Byly spolu v kursu!“
„Pane velvyslanče! My přece nepošleme Rayenovou do Bamaka, ale rovnou na Antarktidu. Cestou vykoná inspekci na naší základně Amundsen-Scott. Víte vy, že ta novinářka, ta Sheila Trentová d’Abdera – že je manželkou jednoho z tamních badatelů? Rayenová při té příležitosti zjistí, jakým způsobem se ta ženská dostává k informacím, které pouští do světa a které shazují naši propagandu v očích světové veřejnosti!“
„Dobře. A co potom? Odcestuje na jejich základnu a řekne, že je slečna Rayenová, členka světové diplomatické mise? Vždyť ta novinářka, která udržuje styky s mimozemšťany, může přece předávat informace nejen od nich k nám, ale i od nás k nim. A pokud se Rayenová neohlásí jako inspektorka a pojede tam inkognito – tak nebude mít šanci, aby se dostala k informacím, které my potřebujeme získat.
Jakožto inspektorka zase nemůže být členkou diplomatické mise, protože nesplňuje podmínku, aby to byla civilní osoba. Nepochybujte o tom, že ta novinářka by si neuměla dát tyto dvě věci dohromady. To by ji musela Rayenová umlčet dřív, než…“
„Pane velvyslanče, zdá se mi, že máte ve vztazích mezi vesmírnými vetřelci a našimi polárníky pořádný zmatek. Sheila Trentová d’Abdera pobývá na základně mimozemšťanů. Na stanici Amundsen-Scott pracuje její manžel. A doufám, že Rayenová je natolik zkušená, aby si s takovou prkotinou dovedla poradit. Bude vybavena dostatečně účinnou technikou, aby dokázala zabránit komunikaci mezi tou novinářkou a jejím manželem. Až se na základně mimozemšťanů objeví, kdo jí dokáže, že není civil ale osoba ve služebním poměru k CIA? Mimo to je i docela pohledná, což by pro ni mělo být u mimozemšťanů veliké plus. Oni si na pěkné ženské potrpí.“
„Cožpak o to, pane ministře, to si tedy potrpí. Ale do krásy těch, které se spřáhly s vesmírnými vetřelci, má přece jen hodně daleko. Například ta blonďatá i ta černovlasá, které se snažil nedávno unést Brian – ty by opravdu stály za hřích. Chudák nadporučík. Už to má za sebou… Minulý týden ho ze silnice smetl kamión… Ale silně pochybuji o tom, že se Rayenové podaří zlikvidovat komunikaci mezi Paulem d’Abdera a jeho manželkou.“
„Jen pro informaci, pane velvyslanče: máme k dispozici jeden jejich satelitní telefon. Patřil jedné ze zadržených delikventek, jejíž doklady jste slíbili vrátit. Ale o ten přístroj zapomněli požádat, tudíž tiše předpokládám, že na něj zapomněli a že se nám podaří s jeho pomocí zjistit princip, na jehož základě spolu komunikují. Rayenová už by měla mít k takovým zásahům prostředky.“
Autor: © Éósforos, 2005–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah