Ze svatého krétského sídla pospěš na náš ostrov.
Líbezný luh tu kvete jabloněmi,
kadidla dým tu k nebi z oltářů stoupá.
Sapfó
Z Nikolčina deníčku – 20. září
Eresos – město v jihozápadním cípu ostrova Lesbu nacházejícího se při pobřeží antické Lýdie – dnes Turecka, jak se smutkem v hlase poznamenala Lenka – nás přivítal vlahým slunečným ránem. Teleportaci jsem ve zdraví přestála já i moje nenarozená holčička.
Sofie pobývá doma už celý týden ve společnosti techniků ze SSE, kteří jí v domku instalují teleport, rozdílovou elektrárnu, bezpečnostní systém a vůbec všechny vymoženosti mimozemské techniky – podobně jako u nás doma. A dnes nás Sofie pozvala na návštěvu – mě, Lucku a Lenku, jak slíbila před šesti týdny. Byla jsem teleportována jako poslední. Přede mnou Lenka a za ní Lucka.
„Jen ještě chvíli hajej,“ nabádá mě sestra, když jsem po deseti minutách projevila snahu vstát z teleportačního lůžka. Sklání se nade mnou a něžně mě hladí po vlasech.
Sofie s Lenkou, obě nahé, sedí u stolu a sklánějí se nad mapou ostrova, který se zapsal tak výrazně do dějin antické literatury. Lenka právě cosi recituje – zřejmě ze Sapfina díla.
„Zve bohyni Afroditu k návštěvě Lesbu,“ sděluje mi Lucka a pak se obrací k naší Antické Bohyni se slovy: „Touhle krásnou řečtinou se tady už asi nedomluvíš…“
„Já umím i novořecky,“ ohrazuje se Lenka, „ale Sapfó si snad zaslouží být recitována v originále, ne?“
„Zdejší rodáci většinou těmto veršům rozumějí,“ podporuje Lenku Sofie, „vždyť si tady Sapfó považujeme stejně, jako vy na Moravě Komenského.“
„To by mě zajímalo, co mají ti dva společného…“
„Budeš se divit, ale hodně,“ spustila Sofie. „Stejně jako Komenský, i ona hlásala názor, že děvčata mají stejné právo na vzdělání jako chlapci a dokonce zřídila a dlouhá léta i vedla dívčí školu.“
„Tady, v Eresu?“
„To ne. Tady se narodila a prožila tu dětství. Dívčí léta prožila v Mytiléně – to je hlavní město ostrova. Pět let pak prožila ve vyhnanství na Sicílii. Když diktátor Pittakos vyhlásil pro uprchlíky amnestii, vrátila se na Lesbos a tu školu založila v Mytiléně.“
„A jak je to vlastně s tou její láskou k ženám? To si zařídila dívčí školu proto, aby mohla…“
Sofie mě ani nenechala domluvit.
„Sapfó nebyla lesbička – aspoň tedy ne v tom smyslu, jak to slovo chápeme dnes. Dokonce byla vdaná a měla dceru. Jenže její manžel, obchodník Kerkylas z ostrova Andru, se k ní choval velice neurvale a násilnicky.
Ať už se mu v obchodě dařilo nebo ne, vždycky si svou zlost nebo radost vylil na své ženě. Jednou prý dokonce vtrhl domů, naprosto nepřipravenou Sapfó zavlekl do ložnice, strhl jí oděv a bolestivě jí vnikl svým pyjem do suchého klína bez jakékoliv milostné předehry. Její nářek a sténání považoval za projev rozkoše!!“
„No fuj,“ ulevila jsem si, „taková kultivovaná a poeticky založená žena by si snad zasloužila někoho jemnějšího a něžnějšího, než takového odporného grázla! Ví se aspoň, proč jí to udělal?“
„Pochlubil se, že se mu podařilo zpětinásobit výnos z jednoho obchodu a takto se prý s ní podělil o svou radost…“
„Od takového surovce bych utekla při první příležitosti! I s dítětem…“
„Ono to dopadlo trochu obráceně,“ uklidnila mě Sofie. „Nakonec, když došlo na Lesbu k politickým nepokojům, uprchl Kerkylas zpět na Andros a svou rodinu nadobro opustil.“
„Aspoň tak,“ vydechla jsem úlevně a konečně jsem vstala z teleportačního lůžka.
„Kdepak tu máš koupelnu?“
Má otázka platí pochopitelně Sofii, ale pro všechny je to signál, že se zase jednou do sytosti vydovádíme při koupání a sprchování. Sofiinu koupelnu mimozemšťané vybavili opravdu pěkně, podobně jako u nás doma.
„Zasvětíme Lenku!“ zvolala nadšeně Lucka a přidržela kamarádku tak, aby se jí ostrý vodní proud z masážní trysky zaryl do prsou. Lenka vyjekla překvapením, ale po několika sekundách se jí procedura zalíbila a rozkošnicky se uvolnila. Pak se ovšem v nestřeženém okamžiku zmocnila Lucky a vodní masáž prsou jí oplatila.
„Ale musíme jí propláchnout také jeskyňku, ne? To by to ‚zasvěcení‘ nebylo celé,“ upozorňuje Sofie připravujíc si ruční masážní trysku. Než se Lenka nadála, uchopila jsem ji za ruce a Lucka jí roztáhla nohy. Sofie nasměrovala proud přesně mezi její stydké pysky.
„No tohle! Vždyť jste na mě tři,“ kucká se Lenka smíchy, „tohle ti musím oplatit.“
Obratně se vykroutila z mého sevření, zmocnila se masážní trysky, kterou vytrhla Sofii z ruky – ale to už já s Luckou držíme Sofii a vystavujeme ji důkladné vodní masáži intimních tělesných partií.
„A co Niki – ta z toho přece nesmí vyváznout,“ napadlo najednou Lenku.
„Samozřejmě,“ přizvukuje Sofie, „promasírujeme jí aspoň prsíčka. A důkladně. To jí moc prospěje…“
A než jsem se stačila vzpamatovat, už mě Lenka pevně drží s rukama za zády – a Lucka se Sofií mi provádějí dvěma tryskami opravdu důkladnou masáž. Každá se věnuje jednomu mému prsu a proudy vody synchronizují tak, aby mi přejížděly přes bradavky vždy současně.
Poprvé po více než třech měsících jsem pocítila nádherný orgasmus, který mi byl neustále odpírán. Jsem unavená, ale šťastná…
Když jsme se dosyta vyřádily v koupelně, bohatě jsme posnídaly a Lenka projevila přání nabít se na sluníčku, místo v nabíjecí místnosti.
„Proč ne? Máme tady nádherné nudistické pláže s jemným pískem,“ nadšeně souhlasí Sofie.
„Jenže – tam já přece nemohu,“ povzdechla jsem si smutně.
„Proč bys tam nemohla?“
„Protože mám doporučeno chodit v kalhotkách, aby se mi do rodidel nedostala nečistota. A písek zrovna by mohl tím zdrojem nečistoty být. Na nudistickou pláž se však kalhotky příliš nehodí,“ vysvětluji Sofii.
„Ale, Nikolko,“ ‚zlobí‘ se naoko Lenka, „hledáš pořád problémy, kde nejsou. Co kdyby ti automat dodal kalhotky z fotoplastu?“
„Senzační nápad,“ pochválila jsem Lenku, „je to dokonalejší než v té pohádce o nahém králi. Budu oblečená – a nebude to vidět.“
S Lucčinou pomocí jsme přes komunikátor vyvolaly katalog výrobků. „No – Urszula by nad tím ohrnovala nos a prohlásila by to za uniformní kýč,“ hodnotí vyobrazené modely Lenka, „jenže stejně nebudou vidět, zato svou funkci splní dokonale.“
Lucka zadala výrobní kód, velikost a druh materiálu…
Sláva, funguje to. Během několika málo minut automat dodal neviditelné kalhotky jemné jako pavučina. S rozkoší jsem si je navlékla a podívala jsem se do zrcadla. Opravdu – královna je nahá, může se směle říci.
„Tak – a můžeme vyrazit,“ raduje se Lenka, „kdepak tady ty nádherné pláže máte?“
„Moment, moment,“ krotím nadšení Antické Bohyně, „snad nechceš jít nahá i městem?“
Sofie vyprskla smíchy: „Ono by se ani tak moc nestalo, protože bydlím na kraji města, ale něco na sebe si raději vezmeme…“
Prohlížíme Sofiin šatník. Nakonec jsme se rozhodly pro dlouhá volná trička, která se dají jedním hmatem stáhnout. Kamarádky si neberou ani spodní prádlo – tedy kromě mě, která má na sobě neviditelné kalhotky.
Lucka však stále sedí u komunikátoru a nejeví známky příprav.
„Lucinko, ty s námi nepůjdeš?“ ptá se Lenka.
„Ani snad ne,“ odpovídá Lucka, vy se tam jdete nabíjet – a já na sluníčku tak dlouho nevydržím. Byla bych vám jenom na obtíž. Musely byste se kvůli mně vrátit dřív. Půjdu s vámi jindy, až nám Sofie bude chtít představit pamětihodnosti města.“
„Jenže Sofie taky není bioenergeticky senzitivní. Už je pak jedno, zda se budeme muset předčasně vrátit kvůli tobě nebo kvůli Sofii,“ snaží se Lenka Lucku přemluvit.
„Vůbec se nebudete muset kvůli nám vracet,“ podporuje Lenku Sofie, „půjčíme si tam velký slunečník a budeme se moci před sluníčkem schovat, kdy nás napadne.“
„No dobrá,“ rezignuje Lucka, „když myslíte, že vám tam nebudu na obtíž…“
„Ty nám nikdy nebudeš na obtíž,“ chlácholí ji Sofie, „jenom by to ještě chtělo nějaký opalovací krém nebo olej.“
„Není problém,“ poznamenala Lucka a stiskla několik kláves na komunikátoru, „račte si vybrat…“
„No… my s Lenkou žádné opalovací prostředky nepotřebujeme. Vyber si hlavně něco pro sebe a Sofii nechej, aby si vybrala sama.“
„V tom případě to nechám na Sofii, protože předpokládám, že je v tomto směru zkušenější.“
Sofie prohlédla produkty nabízené v katalogu a vybrala opalovací balzám s vysokým UV faktorem: „S tímhle vydržíme klidně celý den…“
„Vyberu si taky nějakou kosmetiku, když už jste to nalistovaly,“ a Lenka soustředěně prohlíží katalog…
Automat dodal požadované produkty během několika minut. Sofie sáhla do skříně, vytáhla lehkou plážovou tašku a složily jsme do ní to nejnutnější – opalovací prostředky, satelitní telefon a nezbytnou peněženku… Navlékly jsme si trička a vyrazily jsme. Když jsme prošly brankou, spojily jsme se s technikem na SSE, který uvedl v činnost ochranné silové pole.
Sofie nepřeháněla. Bydlí opravdu na konci města a cesta na pláž trvá jen necelou čtvrthodinku pěšky. V nejbližší půjčovně jsme si vybraly velký slunečník. Sice za něj chtěli na naše obvyklé poměry nekřesťanské peníze, ale s finanční výbavou od mimozemských přátel je to směšný pakatel.
Lenka – pochopitelně jako první – svlékla tričko a složila je do plážové tašky. Jejího příkladu následuje Sofie a tím ‚nakazila‘ i mě a Lucku. Cestou k mořskému břehu se střetáváme s dalšími návštěvníky pláže – tedy spíše s návštěvnicemi. Podle mého odhadu je zde převaha žen a dívek asi ze tří čtvrtin. Upozornila jsem na tuto skutečnost Sofii.
„Správný postřeh,“ směje se vesele, „ tady na této pláži už je řadu let zavedena ‚lesbická tradice‘ – právě pod vlivem Sapfina kultu. Všimněte si, že dívky se zde vyskytují většinou v párech…“
Když jsme dorazily téměř až k mořskému břehu, prohlásila Sofie: „Tady je moje oblíbené místo. Doufám jen, že se vám tu bude taky líbit.“
Sofie je místní, zná zdejší poměry – a tak se pokud možno řídíme jejími radami. Rozevřely jsme slunečník a zapíchly ho hluboko do písku. Písek je velice jemný a příjemně se v něm chodí i leží. Nezbývá než udělit Sofii pochvalu.
„Lucka a já však potřebujeme namazat,“ poznamenává Sofie, když jsme se na místě trochu ‚zabydlely‘.
Samozřejmě, že kamarádky nenecháváme, aby se mazaly samy – ujala jsem se Sofie a Lenka se ujala Lucky. Naše počínání se neobejde bez něžností a vzrušování, až mi je líto, že mě nikdo nenamaže, protože by se tak snížila účinnost nabíjení. Překvapilo mě proto, když se Lenka na oplátku nechává mazat Luckou.
„To je jen kosmetický olej bez UV faktoru,“ vysvětluje podávajíc Sofii další lahvičku. „Tady je olejíček pro tebe. Přece si nemyslíš, že si necháme takové potěšení ujít.“
Sofie se nenechává pobízet a roztírá mi olej po nahém těle. Je to od ní velice příjemné a skoro si přeji, aby to trvalo věčně. Stahuji si na tu chvíli i fotoplastické kalhotky, abych nerušeně cítila její jemné doteky i na nejintimnějších místech svého těla.
„Tak, a můžeme do vody,“ raduje se Lenka, když obřad mazání skončil. Popadla Sofii za ruku a přímo ji vleče za sebou do moře.
„Vy nepůjdete?“ volá na nás.
„To nejde,“ odpovídá Lucka, „někdo přece musí hlídat naše věci tady na břehu.“
Uvědomila jsem si, že má pravdu. Tedy – i kdyby nám někdo ukradl trička, opalovací balzám nebo peníze, mnoho by se asi nestalo, protože jsou to předměty nahraditelné. Ale bez satelitního telefonu bychom byly rázem ztracené – neměly bychom šanci dostat se domů…
A tak sedíme s Luckou u našeho skromného majetečku. Zase jedna nepříjemnost, které jsme během pobytu u mimozemšťanů odvykly – na CPLEN bdít nad majetkem nemusíme. Ach, ty nedokonalé pozemské poměry…
„Asi jste mě neměly s sebou brát,“ svěřuje se mi Lucka, „mně se do vody vůbec nechce, a tak tady vždycky jedna z vás budete muset zůstat – buď ty, nebo Lenka.“
Zase má pravdu. Sport ji neoslovuje a plavání už vůbec ne. Ale na druhou stranu – být zavřená sama doma po celý den – to by se mi taky nechtělo. Třeba se i pro Lucku najde tady na pláži vhodná zábava. A osud jako by mě vyslyšel.
Asi po půlhodině se Lenka se Sofií vrátily a usadily se pohodlně do písku.
„Voda je senzační,“ pochvaluje si Lenka, „tady se Sofií jsme se docela vyřádily. Takže jestli chcete, můžete jít s Luckou, my zatím zůstaneme tady.“
- × - × - × -
Lucčiny myšlenky – 20. září
Nudistická pláž – hmm. Asi to pojmenování pochází od slova ‚nudit se‘ – jen tak bez nicnedělání se povalovat nahá na sluníčku mě opravdu nebaví. Ale jsme na dovolené v Řecku – a ta pláž sem tak nějak samozřejmě patří. Doufám jen, že Lenka zatouží i po řeckých památkách a že se od ní a od Sofie něco zajímavého dozvím. Ty informace o Sapfó byly docela zajímavé.
Sedíme se sestrou pod slunečníkem – tedy já sedím pod slunečníkem – Nikolka se s rozkoší vystavuje středomořskému sluníčku, zatímco Sofie s Lenkou si šly zaplavat. Pak dojde ke střídání – a jak já budu kamarádkám vysvětlovat, že…
No, a už je to tady. Lenka se Sofií se vracejí. Usazují se do písku a jsou nadšené.
„Voda je senzační,“ pochvaluje si Lenka, „tady se Sofií jsme se docela vyřádily. Takže jestli chcete, můžete jít s Luckou, my zatím zůstaneme tady a budeme hlídat.“
Vyděšeně hledím na sestru, ale nezdá se, že by mi chtěla nějak pomoci. Když vtom –
„No ne! To je přece Sofie. Buď pozdravena, královno pláže! Kde ses celé léto flákala? To ti stojí za to – vrátit se domů těsně před koncem sezóny.“
Obklopil nás hlouček mladých lidí, chlapců i dívek, všichni pochopitelně nazí – jak jinak by to mělo na nudistické pláži vypadat…
„Ale, ale. To je mi přivítání,“ raduje se Sofie. „Já se moc omlouvám, ale naskytla se mi možnost pracovat v zahraničí. Až teď jsem se dostala na dovolenou.“
Pak se obrátila k nám: „Tohle je moje prázdninová parta, víte? Takže dovolte, abych vám představila…“
A Sofie vyslovila několik jmen. Setkání je to pro mne nečekané a v první chvíli – přiznám se – i dost nepříjemné. Proto jsem si jména ihned nezapamatovala.
„… a tohle jsou moje kamarádky z práce, Lucka, Lenka a Nikolka.“
Uvědomila jsem si, že Nikolka řecky nerozumí, a chvatně překládám. Je to konec konců ten nejpřirozenější způsob, jak zakrýt rozpaky. Být představována nahá, bez jediného kousku oděvu, cizím lidem – byť i se jedná o přátele mé opravdu skvělé kamarádky, není tak příjemné, jako by se mohlo zdát. Ale nakonec jsem přece jen nabyla duševní rovnováhy vidouc, že Sofiini kamarádi i kamarádky berou naše seznámení na nudistické pláži docela samozřejmě, jako by se jednalo o běžný čajový dýchánek.
„Titul letos už asi neobhájíš. Eugenika se vdala a odstěhovala…“
„Co se dá dělat,“ povzdechla si Sofie, „našla jsem její svatební oznámení v poště. Ovšem – co kdybych to zkusila s novou parťačkou… Jak se vám zamlouvá třeba tady Lenka?“
„Copak to na mě chystáš?“
Sofie jen ukázala na dva chlapce stojící trochu stranou: „Víš, co to je?“
Teprve teď jsem si všimla, že kluci s sebou nesou síť a míč…
„Podle všeho síť na volejbal, ne?“
„Právě,“ vysvětluje Sofie. „My jsme tři roky po sobě s Eugenikou vyhrály plážový volejbalový turnaj a teď jsme oslovovány ‚královny pláže‘ – jenže Eugenika…“
„…se vdala,“ doplňuje usmívající se Lenka. „Dobrá, zkusíme to, ale nezaručuji úspěch.“
Zatímco se Lenka nechává přemlouvat, kluci už napínají síť a docela obratně lajnují hřiště. Proti Lence a Sofii se staví dvojice dívek a hra začíná. S Nikolkou jsme vděčnými diváky. Je rozehráno a stávám se svědkem úžasné hry. Nechápu, proč Lenka pochybovala o úspěchu, vždyť je to právě ona, která vybírá i ty nejnemožněji odpálené míče.
„To snad ani není možné,“ podivují se soupeřky po dvou prohraných setech, ve kterých nezískaly ani bod, „nechcete si to rozdat proti klukům?“
„Ani snad ne, jsem docela utahaná,“ omlouvá se prudce oddechující Sofie.
Lenka se jen potutelně usmála a obrátila se k Nikolce: „Nechceš na chvíli zastoupit Sofii?“
„No, zkusím to – ovšem vzhledem k těhotenství se nemohu tak přepínat…“
Lenka jen mávla rukou: „Prosím tě – přepínat? Vždyť já se cítím jako po lehké zdravotní procházce.“
„Dobře, ale nezaručuji úspěch,“ opakuje sestra Lenčinu průpovídku.
Sofie se posadila vedle mne pod slunečník a vyloženě se baví divadlem, které se před námi rozvinulo. Nikdy jsem s takovým zaujetím nesledovala žádné sportovní utkání jako tento volejbalový zápas, ve kterém hraje moje blonďatá sestra po boku své černovlasé kamarádky, obě úplně nahé a neskutečně krásné ve svých ladných pohybech. Jako by tančily, snad se ani nedotýkají nohama země.
Po prvním setu, který skončil – jak jinak – totální porážkou kluků, se přišly obě ‚hrdinky‘ také na chvíli schovat pod slunečník.
„Tak co,“ ptám se starostlivě sestry, „nezatěžuje tě to příliš?“
Jen se vesele zasmála: „Lenka má pravdu, pro nás, energeticky senzitivní jedince, se nejedná o žádnou zvláštní námahu. Opravdu jako na zdravotní procházce. Ovšem – “ obrátila se k Lence, „musíme je nakonec upozornit, že nějaký titul královen pláže nemůžeme přijmout.“
„To samozřejmě uděláme, ale napřed je trochu pozlobíme, co říkáš?“
Nikolka jen nechápavě pokrčila rameny. „Jak je chceš pozlobit?“
„Válečnými metodami mimozemšťanů. Nebudeme samy uhrávat body a míč jim budeme odpalovat vždy pokud možno tak, aby s jeho vybíráním neměli žádnou práci. My si své pole dokážeme snadno uhlídat. Až se nechají strhnout ke zbrklostem a zahrají pár míčů mimo hrací plochu, porazí se tak vlastně sami.“
Nevím, na jaké taktice se domluvili kluci, ale když se míč nedotkl země po půlhodině hry, navrhla Sofie, aby set skončil smírem.
„Takhle ještě nikdy žádné volejbalové utkání nedopadlo,“ směje se Lenka a udiveně se rozhlíží kolem. V zápalu hry jí uniklo, že zápas přilákal značné množství diváků obého pohlaví, kteří se teď hrnou k aktérům a srdečně jim tisknou ruce.
„… a titul královny či krále pláže si budete muset vybojovat mezi sebou,“ upozorňuje Sofiiny kamarády při loučení Lenka, „my jsme totiž profesionálky.“
„Ale zahrát si s námi snad ještě přijdete, ne?“
„Ale jistě, to my se přemlouvat nenecháme…“
„Myslím, že je čas k obědu,“ poznamenala jsem, když se zástup rozešel.
„Asi ano,“ podporuje mě Sofie, „docela mi po tom výkonu vyhládlo…“
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 24. září
Do Mytilény jsme vyrazily z ereského přístavu výletní lodí. Cesta příjemně ubíhá a Sofie nás při té příležitosti seznamuje s dalšími osudy své milované Sapfó:
„Dívky v Sapfině škole byly cvičeny v písmu, literatuře a matematice právě tak jako ve zpěvu a tanci. Kromě toho je Sapfó připravovala i pro vstup do manželství – a odtud se traduje, že byla homosexuálně zaměřena. Ona totiž tu předmanželskou výchovu pojala nesmírně důkladně. Po svých osobních zkušenostech z nevydařeného manželství vedla dívky k tomu, aby dokonale poznaly tajemství svého těla – které podněty působí rozkoš a které jsou nepříjemné, kdy i jinak nepříjemné podněty mohou rozkoš působit a jak si má žena počínat, aby byla s mužem vždy šťastná. Tuto výuku vedla s každou dívkou individuálně a v naprostém soukromí.“
„A provozovala během takové výuky i lesbické praktiky?“ ptám se, abych si situaci ujasnila.
„Ale samozřejmě, Nikolko,“ potvrzuje Sofie, „takovou výuku absolvovaly úplně nahé – jak sama Sapfó jako učitelka tak i její žačka – a zkoumaly si navzájem intimní tělesné partie.“
„Takže to vlastně byla obdoba školy pro hetéry, ne?“
Lucčina poznámka Sofii poněkud pobouřila: „Právě, že Sapfó nevedla školu pro hetéry. Jejím cílem bylo připravit dívky do manželství tak, aby jejich muži neměli důvod služeb hetér využívat. Je pravda, že Sapfó byla obviněna otci některých dívek z – no, dnešním právním jazykem řečeno ‚pohlavního zneužívání‘ – a musela se proti nim obhajovat na veřejném shromáždění. Tam se však za ní postavil sám diktátor Pittakos prohlásiv: »Pokud jde o Sapfinu školu, mohu jen vyjádřit svou lítost, že mé dcery jsou na ni už příliš staré. Byl bych hrdý na to, kdyby ji navštěvovaly. A svým vnukům radím – dejte přednost dívkám, které vyšly z této školy a dbejte toho, aby ji vaše dcery mohly navštěvovat.«
Její žačky byly opravdu vyhledávanými nevěstami a sama Sapfó své bývalé žačky i navštěvovala a získávala od nich poznatky, které by se daly využít při zdokonalování výuky. Pochopitelně i té intimní, praktikující tělesnou lásku.“
„To byl od ní docela rozumný počin. Já bych taky nesnesla, aby můj případný manžel chodil za nějakou prostitutkou jenom proto, že bych ho nedokázala uspokojit,“ poznamenala jsem na to já – ovšem ani můj výrok se Sofii příliš nezamlouvá.
„Tak pozor! To ne. To bys ty hetéry docela urazila. Víš, hetéry nelze srovnávat s nějakými prostitutkami – jen pro zajímavost, řecky zvanými pornai – přístavními běhnami, ‚pouhými nádobami, do kterých nadržení námořníci a vojáci vypouštějí své semeno‘, jak je označovala i Sapfó. Hetéry byly především společnice pro muže z ‚vyšších kruhů‘ a musely proto být neustále na úrovni – nejen jako zpěvačky, tanečnice, recitátorky, ale i znalé historie a obchodu. Sexuální služby, pravda, také poskytovaly, ale obrazně řečeno ‚na vedlejší pracovní poměr‘. Většinou to byly původně otrokyně, které nechal jejich pán vyškolit, a ony se u něj potom z otroctví vykupovaly částí peněz, které si jako hetéry vydělaly. Měl tak z nich mnohem větší zisk, než kdyby jich používal k práci.“
Během této zajímavé diskuse vplula naše loď do mytilénského přístavu a my jsme vstoupily do pamětihodného města, ve kterém Sapfó založila svou proslulou školu.
„Sapfó ovšem byla i kněžka v Afroditině chrámu,“ vykládá Sofie vedouc nás k pahorku, kde se kdysi tato architektonická památka skvěla v plné kráse. „Kultem bohyně lásky a krásy je prodchnuto celé její dílo. Škoda, že se z něj zachovaly jen zlomky, protože křesťanští fanatici ve středověku nemohli snést existenci písní a básní oslavujících jiná božstva než jejich Krista a armádu svatých. Její knihy byly prohlášeny za nemravné a byly systematicky páleny.“
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 2. října
Pod vlivem obrovského množství zážitků z výletu do Mytilény se vracíme zpět do Eresu. Sofiin domek nás vlídně přijal hned jak Erigyos uvolnil silové pole.
„Škoda, že nám nepřeje počasí,“ posteskla si Lenka, „těšila jsem se, že navštívíme pláž…“
Pravda. Počasí se náhle zkazilo. Už cestou z přístavu jsme promokly na kost a teď se svorně všechny čtyři sušíme.
„Nic si z toho nedělej, chlácholí ji Lucka, „Sofie ti může ukázat antické sošky ze své sbírky nebo nám můžeš zase zarecitovat ze Sapfina díla…“
„Náhodou – my mezi sebou jednu docela obstojnou Sapfinu následovnici máme,“ prohodila Lenka se záhadným úsměvem na rtech.
„Ano? A koho?“ ptám se překvapeně.
„No přece tebe, Nikolko.“
„Mne??“
„Jistě. Všechno pro to hovoří: Lesbickým praktikám jsi mě naučila právě ty… Jakožto instruktorka pro nácvik bioenergetické rovnováhy jsi byla mimozemšťany dokonce oceněna – a při tom jsi také využila lesbických praktik. Dcerušku taky čekáš…“ a něžně mi položila ruku na bříško.
Instinktivně jsem se k ní přitiskla a pocítila jsem neodolatelnou touhu se s ní mazlit a laskat.
„Stejně by mě zajímalo, jak taková lekce tělesné lásky u Sapfó mohla vypadat,“ pronesla jsem zasněně hladíc Lenku po jejích nádherných prsou.
„To prý vypadalo jako hra na svatební noc,“ spustila znovu Sofie.
„Po diskusi s kroužkem starších dívek – pro zajímavost asi 12-13letých – o rozdílech mezi pářením zvířat a tělesným sbližování lidí si Sapfó vzala vždy jednu dívku do ložnice, kde jí vysvětlovala, co od ní bude muž v manželství žádat. Učila ji umění sama se vzrušit v případě, že by se její manžel zachoval neurvale jako kdysi Kerkylas, učila ji, jak postupovat, je-li muž jemný a něžný, jak to sama zažila ve vyhnanství na Sicílii s Myrónem, knězem, který představoval boha Dionýsa při jedné náboženské slavnosti.
Během této lekce vedla výuku do nejmenších podrobností. Školená dívka musela dokonale poznat, jak její tělo reaguje na doteky rukou, na polibky i na poněkud silnější podněty, jako jsou stisky a hnětení – a to na všech citlivých místech: na prsou, stehnech, bříšku a pochopitelně že na závěr přišly slabiny, a vlastní klín. Lekce končila obvykle masáží klitorisu a orgasmem žačky – a ovšem většinou i učitelky.
»Dokážeš-li se sama takto dokonale uvolnit a vzrušit, aby se tvůj klín dokonale otevřel, nepocítíš bolest, i kdyby muž do tebe vnikl neurvalým způsobem,« vysvětlovala svým žačkám.
Samozřejmě, že musela odpovídat i na otázky typu: »K čemu tedy potřebujeme muže, když si dokážeme rozkoš vyvolat samy?« – tehdy pochopitelně uvedla věc na pravou míru tím, že své žákyni vysvětlila, že bez tělesného spojení žen a mužů by nebylo dětí.
To pak přivedlo jednu z jejích žaček k hádce s manželem, který považoval ženy za méněcenná stvoření. Zeptala se ho, kde by lidstvo přežilo spíše, kdyby veliký Zeus způsobil hroznou katastrofu a zůstaly by jen dva vzdálené ostrovy. Na jednom by se zachránila stovka žen a jen jediný muž, na druhém by tomu bylo obráceně. A hned mu odpověděla, že v prvním případě by mohlo mít celé společenství stovku dětí za rok. Ve druhém případě však by měli s bídou osm dětí za deset let. Možná však by k tomu ani nedošlo, protože přeživší muži by se o tu jedinou ženu navzájem vyvraždili…“
„To řekla moc hezky,“ poznamenává Lucka a všechny čtyři se navzájem obšťastňujeme něžnostmi.
Autor: © Éósforos, 2005–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah