MEZI ETIKY A POLITIKY
Tutoť já vidím, že lidé jiné mluví a jiné činí: co ústy chválí, od toho jim mysl letí, a co sobě jazykem oškliví, k tomu jim srdce lne.
Jan Ámos Komenský
Labyrint světa a ráj srdce
Jošua přechází sem a tam svou pracovnou. Připomíná lva v kleci a z jeho očí šlehají blesky. Členové kolegia, které si pozval ‚na kobereček‘ a kteří teď zaraženě sedí porůznu v křeslech a na pohovce, jen za ním tupě otáčejí hlavami, jako diváci na tenise…
„Vážení! Doufám, že je vám jasně, proč jsem si vás sezval právě v tomto složení! Vaší vinou totiž vztah mezi námi a našimi pozemskými přáteli značně vychladl. Tady Zemill přijde se šíleným návrhem, Amynill a Hygieialla ho podpoří a Hill tomu nasadí korunu, protože něco, co ještě ani není schváleno – a museli jste všichni moc dobře vědět, že je ten návrh absolutně neprůchodný – vynese hezky za tepla ven z porady kolegia, aniž by vyčkal jejího konce!
To je jednání naprosto nepřijatelné a vyvodím z něho důsledky nepříjemné pro vás pro všechny!
Chápu Zemille, že umělá inseminace separovanými spermiemi je metoda nejrychlejší a nejspolehlivější, což bych byl ochoten uznat z hlediska vědeckého – ne však z hlediska lidského. Pořád všichni zapomínáte – tedy až na Hilla, pardon – že ty dívky jsou naše spolupracovnice a vycházejí nám všemožně vstříc. Nejsou to však pro nás nějaká pokusná zvířata – s tím jsme skoncovali už ve středověku. Pokusy bez souhlasu lze provádět pouze na delikventech odsouzených za vraždu, pokus o vraždu, nebo úmyslný trestný čin obecného ohrožení.
K pozemšťanům, kteří proti nám nevystupují nepřátelsky, se budete chovat tak, jak byste si přáli, aby se chovali oni k vám. Ani se nedivím, že reakce obou dívek je taková, jaká je. Vždyť si za ten váš zvrhlý nápad ani si nic lepšího nezasloužíte!“
„Kdyby tady Hill…“
„Kdyby, kdyby…“ přerušuje Jošua Zemillovu námitku, „kdyby jsou chyby a je v první řadě pro nás veliká ostuda, že na půdě našeho ústavu takový nehorázný návrh vůbec padl!!“
„Tak dobře. Stalo se, stalo. A co se stalo, nemůže se odestát,“ pronáší nesměle Hill, „hromy a blesky na naše hlavy to přece nemohou napravit.“
„Výborně. Tak tady máme zřejmě první konkrétní návrh řešení této skoro bezvýchodné situace, že?“ zaradoval se Jošua.
„Nechápu…“
„Hned pochopíte! Všichni. Hill má pravdu, že pouštěním hromů a blesků na vaše hlavy nic nenapravím. Ale napravíme to společně. Tak za prvé: Zemilla odvolávám z funkce primáře experimentačního oddělení CPLEN a přeřazuji ho na místo primáře experimentačního oddělení SSE místo doktora Gavrilla. Teleportuje se ihned po poradě a bude se hlásit u vedoucí lékařky SSE, doktorky Myreially. K trestu experimentace je tam odsouzena usvědčená vražednice Nancy Moareová – takže pokud Myreialla jeho pokusy schválí…“
„Jenže Gavrill je chirurg a nemá kvalifikaci výzkumného pracovníka. Na SSE byl poslán jen z nouze – aby tam byl lékař-muž pro potřeby zajatkyň. Předpokládali jsme, že zajatci budou převážně muži a jsou tam tedy samé doktorky,“ namítá profesor Amynill.
„Toto místo obsadí zde na CPLEN doktor Hill,“ rozhodl Jošua, „nabyl v tomto směru značných zkušeností jako lékař v opěrném bodě v krytu pod internačním táborem.“
„Jenže to je pro něj spíš vyznamenání. Nechápu, jak může být povýšen za to, že…“
Jošua opět přerušil proud Amynillových námitek: „Samozřejmě, že nezíská tuto funkci zadarmo!“
Pak se obrátil k Hillovi a oznámil mu: „Doktore Hille, teleportujete se s manželkou za poškozenými dívkami a oznámíte jim, že kolegium ostře odsuzuje návrh doktora Zemilla a pokusíte se je získat znovu pro naši věc. A abych nezapomněl – sestře Sofii promíjím zneužití teleportu. Její jednání je z lidského hlediska naprosto pochopitelné a správné. Nejprve však připravíte postup početí dítěte přijatelný pro obě strany.“
- × - × - × -
„Zase ses jednou vyřádil jako černá ruka, viď,“ dobírá si vytočeného Jošuu Gabriel, když lékaři opustili jeho pracovnu.
„Vyprošuji si ten jízlivý tón, Gabriele!“
Když Jošua už neškádlí svého technického ředitele oslovením ‚Gábi‘ – je situace opravdu velmi vážná – což Gabriel ostatně okamžitě postřehl.
„Snad mi nechceš sdělit ještě další zprávu o nějaké pohromě?“
Jošua se konečně také posadil a upřel na Gabriela sžíhavý pohled: „S Hefaistem jste se také vyznamenali. Kdo z vás dostal ten bláznivý nápad pojmenovat naši repulsitovou loď Via Lactea – čmuchalové ze CIA se toho chytli okamžitě, jak vpluli do Adenského zálivu.“
„Daleko je snad pronásledovat nemohli. Po vyplutí na širý oceán…“
„… si podle kursu vypočítali trajektorii a od vplutí do Jihočínského moře byla Via Lactea sledována až do Tchang-ku, vidíš?“
Gabriel si prohlíží retrospektivní záznam, který zřetelně ukazuje dvě malé lodi v závěsu za Mléčnou Dráhou.
„Ti jim nemohli ublížit, naše loď přece…“
„… vezla Xiaolan s poselstvím. A teď je naše chráněnka v jejich zajetí!“
Na monitoru teď právě prochází skupinka lesem k chatě.
„Signál, který sledujeme, má zpoždění čtyři a půl hodiny,“ namítá Gabriel, „zatímco se tady snažíš pod vlivem toho maléru, který vyvolali naši doktoři, nasadit psí hlavu i mně, Xiaolan už zlikvidovala celou špionážní skupinu a odevzdala její členy do rukou čínských úřadů i s veškerou dokumentací a vybavením. Počínala si při tom velice rozvážně. Kdybys pořád nezkoumal ten retrospektiv a seznámil ses s jejím hlášením našemu dispečinku, tak sis tyhle výlevy mohl ušetřit…“
„Asi mi nezbude nic jiného,“ poznamenal Jošua o chvíli později, když se seznámil s Xiaolaniným hlášením a fotografiemi, které pořídila svým satelitním telefonem, „než abych vás za to lehkomyslné porušení konspirace ještě pochválil…“
„Konečně jsi zase jednou dostal docela dobrý nápad. A když ti řeknu, že strojní zařízení na SSE je už posíleno, Hefaistos spustil zkušební provoz a první potravinové balíčky začali včera ve městě Gao, které hraničí s pouští, rozdělovat naši technici – zatím tedy ještě bez jakéhokoliv jednání s tamními úřady – jednoduše fungují jako ‚kupci‘ na jednom tržišti…“
„Tak pozor – za to vás asi nepochválím. Bylo přece jasně řečeno, že potravinová a léková pomoc bude smluvně položena jako protiváha za to, že nás budou trpět na svém území, ne?“
„To ano. Domnívám se však, že tato jednání budou úspěšnější, předvedeme-li tamním obyvatelům, jakého druhu ta naše pomoc vlastně je.“
„Jak vůbec máte zajištěno, aby se naše produkty nestaly předmětem spekulací?“
„I na to jsme pamatovali,“ informuje Gabriel Jošuu, „každý, kdo balíček obdrží, musí předem ‚zaplatit‘ otiskem palce. Pak samozřejmě stačí porovnat každého zájemce s databází – otázka pár setin sekundy…“
„Dobrá, ale stejně se mi ta vaše divoká akce nezamlouvá… Budu muset navštívit Bamako. V nejbližších dnech. Pozvi mi sem tu dívčinu ze Ségou – tu…“
„Malik,“ napovídá Gabriel, „jenže ta zítra nastupuje do zácvikového kursu.“
„Výborně, takže za týden bude připravena. Promluvím si s ní zítra. A teď k dalšímu problému: Máme už závazky ke třem pozemským státům – ke Kubě, která poskytuje azyl našim přátelům, k Číně, jejíž úřady se k nám chovají velice vstřícně – doufám, Gábi, že jsi viděl záznam jednání slečny Xiaolan ve Stálém výboru VSLZ, a k Mali, na jejímž území jsme vybudovali rozsáhlou základnu.“
„Vždyť jsem tě varoval před jednáním tohoto druhu,“ upozorňuje opět Gabriel Jošuu, „nedovedu si představit, kde vezmeme tolik lidí, abychom vybudovali vztahy na úrovni a v duchu pozemských zvyklostí – zastupitelství, diplomatický sbor…“
„Na to už jsem taky myslel,“ odvětil Jošua,“ a dospěl jsem k názoru, že budeme muset pozemšťanům vysvětlit naši situaci a že budeme trvat na tom, aby naše styky probíhaly ne na mezistátní úrovni, ale na meziplanetární úrovni. Vybudujeme jen jedno zastupitelství pro celou Zemi a budeme se snažit o to, aby u nás působil diplomatický sbor pozemšťanů pod záštitou OSN. A docela by se mi líbilo, aby to byl sbor pozemšťanek – vzájemná jednání tak budou mnohem příjemnější. Pro obě strany.“
„Dobře, ale kde chceš takový diplomatický sbor umístit?“
„Náš bych viděl nejraději v Bamaku, půjde-li to aspoň trochu – v případě potřeby se mohou snadno spojit se SSE, zvlášť když odtamtud poplyne ono ‚nájemné‘ – a jejich sbor bych nejraději viděl tady v Antarktidě – základna je rozsáhlejší a lépe vybavená. Agill si dokonce vymohl urychlení prací na budování koridoru pro návštěvy. Příští týden už čekáme první hosty pozvané prostřednictvím slečny Lenky…“
„Ó, naše polární víla – pravda. Ten článek, který o ní vyšel v National Geographic je napsán opravdu poutavě a musel pánům z CIA a hlavně ICG pěkně hnout žlučí. Tu autorku bych docela rád poznal a poděkoval jí.“
„Myslím, že k tomu budeš mít brzy příležitost,“ poznamenal Jošua místo rozloučení.
Autor: © Éósforos, 2005–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah