První se vzpamatovala Ariana. Přistoupila k Lence a zahleděla se na fotografie v otevřeném medailónku. Skutečně! Na jedné z nich je vyobrazen bratr jejího manžela!
„Tak by mě zajímalo, zda toto je tvoje matka,“ obrátila se pak k Lucce.
„Není,“ odvětila Lucka rozhodně, vždyť se podívej – Nikolka je její věrná podoba. Kdežto ta dívka na fotografii…“
Ariana si půjčila od Lenky medailónek a položila ho pod zvětšovací přístroj. Na obrazovce komunikátoru se objevil zvětšený obraz obou fotografií. Zvětšila se i drobná skvrna na okraji jedné z nich – a Lenka vydechla údivem: „Tam je dokonce datum svatby – 18.VI.1911 – takže to určitě není Lucčina babička, ale moje prababička.“
Dívka v medailónku má opravdu v obličeji hodně z Lenčiných rysů a bohaté černé vlasy tuto podobu jen dokreslují.
„Jenže potom…“ Lence došla konečně souvislost s tím, co o muži z fotografie prohlásila Lucka. Obrátila se k ní s rozzářenýma očima: „… vždyť ty jsi sestřenice mé maminky!“
„Děvčata, nechci vás honit, ale za chvíli bude večerka,“ ujímá se slova Ariana, „já vím, že se jedná o vzrušující odhalení, ale o to důležitější bude přistoupit k této skutečnosti opravdu zodpovědně.“
Ačkoliv se dívkám příliš nechtělo, uznávají Arianinu autoritu a rozcházejí se do svých pokojů. Lenku a Nikolku pochopitelně ještě čeká odběr mléka.
- × - × - × -
Laura odhrnula jemně Lenčinu pokrývku a zasunula jí teploměr do vagíny. Je ráno 4. března a začíná pravidelným programem – klidovým vyšetřením. Lenka v polospánku mírně roztáhla nohy, aby Lauře usnadnila práci. Když Laura změřila Lenčinu bazální teplotu, pomohla jí s nasazením vibrační podprsenky a následuje odběr mléka. Vzápětí po vyprázdnění prsou vstupuje Lenčin osobní lékař Agill, aby provedl svou každodenní rutinní práci. Lenka uléhá znovu na své lůžko a slastně se uvolňuje. Vůbec se jí nezdá, že by si Agill počínal nějak rutinně, stereotypně. Každý jeho dotyk je pro ni něčím novým. A dnes se své pacientce věnuje opravdu se zvláštní pečlivostí. Lenka už ze způsobu, kterým dnes prohmatává její prsa, usuzuje, že se schyluje k čemusi mimořádnému. V mysli jí vyvstává výraz Arianiny tváře, když Halina otevřela medailónek a Lucka poznala dědečkovu fotografii.
Jsem také přímým potomkem mimozemšťanů – ne jen vzdáleným, jak to u ostatních kamarádek vyplývá z biblických příběhů – a Lucka, Nikolčina sestra – je moje příbuzná – jakási vzdálenější teta, sestřenice mé maminky. Ale považovat ji za ‚tetu‘ by se mi asi dost příčilo – ačkoliv je rodem z generace, kam by logicky teta patřila, věkově jsme si mnohem blíž – pouhých 14 let… Když může mít Nikolka o 12 let starší sestru, proč bych já nemohla mít o 14 let starší sestřenici. Určitě je to přijatelnější představa, než ‚teta‘. Mám v tom zmatek…
„… takže bych tě poprosil, abys dnes vynechala všechny fyzické aktivity, nenabíjela se a pila projímadlo. Zítra bychom provedli další sérii důkladných vyšetření, protože to, co se stalo včera, je tak překvapující, že si musíme udělat o tobě mnohem přesnější obrázek, než dosud máme,“ probudila Lenku z úvah Agillova slova.
Lenka se posadila a sleduje, jak Laura připravuje na stole ‚limonádu‘.
„Jakou tam chceš příchuť,“ ptá se, jako by na tom záleželo, protože Lenka ví, že toto není první dávka a že si může příchutě podle přání střídat. „… a ta projímadla byla zvlášť hnusná…“ vyvstává Lence v paměti jeden z Jennifeřiných výroků, ale Jennifer byla tenkrát v trestu – takže dostávala ‚zabrat‘ i co se léčebných metod týče, kdežto s námi se jedná opravdu jako v bavlnce: „Asi grapefruitovou…“ ta je opravdu osvěžující…
Laura dokončila přípravu podle Lenčina přání a s úsměvem jí podala vychlazenou sklenici. Lenka se s chutí napila, ačkoliv ví, co bude následovat.
„Sice nevím, co dalšího na mně ještě chce Agill objevit – vždyť za ty tři čtvrtě roku zná mé tělo úplně zpaměti, ale proč bych mu neudělala radost, když mi jeho vyšetřovací metody působí vyloženě rozkoš,“ svěřuje se Lenka své kamarádce-osobní sestře.
Laura se jen pousmála: „To je od tebe zajímavý postřeh. Nás školili ve stejném duchu – čím větší potěšení z vyšetření pacient má, tím ochotněji spolupracuje. Škoda jen, že nám to také prakticky nepředvedli. Není nad osobní zkušenost. Ale i z pohledu zaměstnance chápu, že jejich metody se s našimi pozemskými vůbec nedají srovnávat.“
- × - × - × -
Vězeňská cela se utápí v namodralém šeru. Vedle lůžka je zde i speciální gynekologický vyšetřovací stůl, na kterém leží nahá Nancy. Nohy má doširoka roztažené a fixované ve třmenech. Ruce má rovněž v náramcích připoutaných k polohovacímu zařízení. Vagínu i rektum má otevřené roztahováky. Do močového měchýře má zavedenou cévku a její vagína je neustále proplachována. Rovněž do konečníku má zavedenou sondu a všechny hadičky zavedené do těchto tělesných otvorů jsou svedeny do vzorkovnic. Ústa má sevřená náustkem fixovaným proti vyplivnutí a je nucena sát odpornou mýdlovou tekutinu, která jí volně protéká vnitřnostmi.
Nad Nancy se sklání Jennifer a sleduje pohyby jejích prsou. Nancy je nucena zhluboka dýchat a mezi jednotlivými vdechy a výdechy polykat nasátou kapalinu.
Spolu s hadičkami má Nancy do těla zavedeny i elektrody a registrační přístroje pečlivě zaznamenávají všechna data o jejích životních funkcích. Jennifer prohlíží zvláště speciální přístroj na spodní straně stolní desky. Vedou z něj dva zelené kabely a tři červené – všechny se skřipci téže barvy. Zelenými skřipci má Nancy sevřen klitoris, který Zemill vytáhl z přehrnuté kožní řasy, a malíček pravé nohy. Červené skřipce svírají malíčky obou rukou a malíček levé nohy.
„Tak takhle jsem byla léčena i já, když jsem napadla během lékařské prohlídky doktora Zemilla. Ona teď může pohnout jen pravou nohou. Pohne-li levou nohou nebo rukama, pocítí křeč ve vnitřnostech, což je opravdu velice nepříjemné,“ svěřuje se Jennifer manželovi, který ji právě přišel oznámit, že složil předepsanou zkoušku z Vězeňského řádu. Jeho nárameníky zdobí od této chvíle už dvě hvězdičky signalizující hodnost samostatného pečovatele.
Anthony chvíli pozoruje agentku, která je nahá a bezmocná vydána na pospas Zemillovým léčebným metodám.
„Tak Zemill ji přestěhoval na stůl, napojil ji na přístroje … a v čem bude spočívat naše práce teď?“
Jen pro úplnost poznamenejme, co se vlastně s Nancy stalo poté, kdy si tak nešťastným způsobem sama aplikovala psychotropní látku, která se složením podobá mimozemskému Verodixinu: Když pominula první vlna křečových záchvatů, Verodixin zapůsobil jak, měl, a Nancy vypověděla neuvěřitelné věci. Zvukový záznam výslechu byl pořízen jejím vlastním diktafonem a následně zpracován do písemné podoby. Téměř padesátistránkový protokol je k dispozici v angličtině i v esperantu v Informačním středisku a občas si z něj ocitujeme několik pasáží.
Po výslechu byla Nancy teleportována na SSE, Statio Saharensis Exoterra, kde byla spící uvržena do vězeňské cely. Po každém probuzení však u ní propukl nervový záchvat a delikventka-oběť své vlastní nešikovnosti se svíjela ve strašných bolestech. Proto doktor Zemill nechal urychleně připravit autofarmaka, využiv Nancyiných biologických materiálů, a zavedl tento léčebný postup.
Jennifer ukazuje na vzorkovnice v nohách gynekologického stolu: „Vždy, když se některá z nich naplní, musíme ji vyměnit. Rovněž tak musíme vyměnit nádobu s lékem, když začne docházet. Také je dobré sledovat, zda pravidelně dýchá – i když tady je dostatečná kontrola zabezpečená přístroji.“
„Jak dlouho už takhle leží?“
Jennifer pohlédla na hodinky: „Skoro dvě hodiny. Zemill ji přestěhoval na stůl krátce po té, když se znovu probudila. Důležité je, že už u ní pominuly ty záchvaty, kdy se svíjela v bolestech.“
Nancy nespí, ale mluvit nemůže. Hledí na Jennifer i Anthonyho zcela apaticky. Z výrazu jejího obličeje není ani jasné, zda je vůbec poznává.
„Co vlastně Zemill sleduje tímto postupem?“
Jennifer se na chvíli zamyslela a pak nejistě spustila: Mně takhle léčil paralyzovanou nohu a potom mě takovým způsobem otevřel ještě jednou – když mnou procházela vyšetřovací sonda. Zdá se, že Nancy je léčena proto, že…“
„… že z ní musíme nějakým způsobem vypláchnout ten zatracený Verodixin, nebo jak se to svinstvo u vás jmenuje,“ navazuje na Jennifeřiny úvahy doktor Zemill, který se v cele neslyšně objevil. „Jenže podle dosavadních rozborů z cévky, kterou má zavedenou do měchýře, zatím nevytéká nic, co by signalizovalo, že léčba zabrala. Zatím je to jen moč běžného složení. To znamená, že se léky zatím nevstřebávají do krve, jinak už by ledviny odfiltrovávaly příslušné zplodiny. Zdá se, že to její léčení nepůjde tak rychle, jak jsem si původně představoval. Kromě toho jí musíme rozpohybovat i pravou nohu, protože si to píchla do svalu místo do žíly, takže jí po té dávce noha strnula a vůbec ji neposlouchá.“
Zemill při těchto slovech přejel Nancy po vnitřní straně stehna neurologickým rádélkem.
„Zatím stále bez reflexu…“
Jennifer jeho počínání se zájmem pozoruje.
„A jaký reflex vlastně očekáváte,“ zeptala se, když doktor pokus podruhé neúspěšně zopakoval.
„Polož se tady na lůžko a vyhrň si sukni,“ pousmál se Zemill a v očích se mu šibalsky zablesklo.
Nutno podotknout, že Jennifer má na sobě sněhobílou uniformu skládající se z blůzy s krátkým rukávem a krátké sukýnky, která jí sahá s bídou do poloviny stehen. Na náramenících má po třech blankytně modrých šesticípých hvězdičkách označujících její hodnost vedoucí pečovatelky. K dispozici má sice i spodní prádlo, ale vzhledem k saharským vedrům venku i teplotě v cele je nenosí. Anthony oceňuje, že uniforma jí sedne jako ulitá, zdůrazňujíc všechny přednosti jejího nádherného těla. Rovněž tak jeho uniforma se skládá z košile s krátkým rukávem a pohodlných šortek.
Když Jennifer uposlechla, Zemill se nad ní sklonil: „Tak, teď roztáhni nohy a uvolni se…“
Pak přejel rádélkem po vnitřní straně Jennifeřiných stehen. Dívka ucítila silné svalové stahy a bezděčně trhla nohama. Zasmála se a vstala, urovnávajíc si vyhrnutou sukni.
„Myslím, doktore, že nám tady tu hračku můžete nechat, budeme Nancy testovat častěji,“ poznamenal Anthony, zhlédnuv se zájmem Zemillovu demonstraci.
Zemill beze slova položil rádélko na stůl a odešel, pokynuv pouze hlavou na souhlas s Anthonyho návrhem. Už ze zabarvení jeho hlasu pochopil, že novopečený samostatný pečovatel stejně použije nástroje k úplně jiné zábavě…
- × - × - × -
„Kdepak máme Lenku,“ shání se Nikolka po kamarádce hned při snídani, „ani rozcvičku dnes nevedla, což je u ní naprosto nepochopitelné…“
„Mám takový dojem,“ spustila Jana nejistě, „že to bude asi následek té včerejší revoluce. Hned jak nám skončí dopolední program, půjdu se za ní podívat.“
Jenže kdy končí dopolední program… Odpoledne, po vstřebání autofarmak, až lékaři dovolí dívkám opustit lůžka. Ale i když se dopoledne zdá dnes nekonečné, přece jen se dívky této chvíle dočkaly, a tak Lenčino apartmá přijímá početnou delegaci.
„Copak to, že jsi tu celou dobu zašitá, dokonce i…“ v tom momentě padl Janin pohled na propriety rozložené na stole a pochopila: „Aha. Tak ty zítra…“
„Ano. Zítra chce Agill zjistit, zda mi nezapomněl náhodou někde nějaký kousek těla vyšetřit,“ směje se Lenka popíjejíc už pátou dávku limonády, tentokrát s malinovou příchutí.
„Když jsi mi dělala figurantku při přípravě na tu poslední zkoušku, ani jsem netušila, že mám k dispozici pravnučku čistokrevného mimozemšťana…“
Lenka se zahleděla Janě do očí: „Já vím, ty by ses toho chtěla zítra účastnit… Já proti tomu nic nemám, docela bych byla i ráda.“
- × - × - × -
Janiny zápisky – 5. března
Celkem bez problémů jsem získala od profesora Amynilla povolení zúčastnit se dnešního Lenčina vyšetření. Dokonce mi sdělil, že uvažoval o tom, zda mi tuto stáž má umožnit. Měla jsem dnes sice obdržet dávku laktogenního séra, ale po poradě s Hillem oba usoudili, že ten jeden den už celý projekt nespasí – zvlášť když se jedná o takovou záležitost jako je objev Lenčina pravého genetického dědictví.
Ráno začalo jako obvykle klidovým vyšetřením. Agnes má dnes volný den, takže mi přišla teplotu změřit sestra, kterou znám jen od vidění. Sice se mi kdysi představila, ale její jméno jsem už zapomněla. Hill mi jen zběžně prohmatal prsa, odevzdala jsem moč a s děvčaty jsme se sešly v tělocvičně. Lenčiny funkce předcvičovatelky se ochotně ujala Xiaolan, podobně jako včera. „Zdá se, že personál je zde poněkud zredukován, protože na původní CPLE nám každé ráno předcvičoval specializovaný trenér,“ přemítám nahlas.
„Mně se to takhle líbí víc,“ libuje si Nikolka, „protože si tak můžeme samy organizovat i povinný program. Konec konců – Lenka i Xiaolan si v tomto směru vedou obdivuhodně.“
„Ale pozeptat se na to můžeme, za to nic nedáme…“ podotkla jsem.
Pak už do sprch, snídaně – a dívky se rozcházejí do učeben. Následující přednášky a pak práce v terapeutické skupině se pochopitelně nezúčastňuji, protože můj program je pro dnešek pevně dán. Stáž při Lenčině vyšetření.
Hned při vstupu do přísálí vyšetřovny mě zastavil profesor Amynill a vnutil mi bílý plášť. Jen pro pořádek poznamenávám, že většina z nás během několika dnů pobytu na klinice zase rychle oděvu odvykla. Jen Urszula a několik dalších dívek – většinou těch, které na původní CPLE příliš dlouho nepobyly, se vyskytují mimo povinný program v pečlivě zapnutých župáncích a Nikolka ho nosí podle svého starého zvyku stále rozevlátý – zdá se, že jen proto, aby měla kam zakládat své poznámkové bloky s výpočty a náčrtky. V zapnutém župánku pobývá mezi námi pochopitelně i Lucka, ale ta má individuální program, nepatří do žádné terapeutické skupiny, takže se bez oděvu vyskytuje jen na ranních rozcvičkách, kde se stává miláčkem publika.
Navlékla jsem si plášť na nahé tělo a vstoupila s Amynillem do vyšetřovny. Ukazuje se, že Lenku bude vyšetřovat celá komise, protože vedle jejího osobního lékaře Agilla je zde i sám profesor Amynill, profesorka Hygieialla a ještě jedna sestra. Ale to už se otevírají dveře sprchy a z nich vchází do vyšetřovny sestra Laura doprovázející čerstvě vysprchovanou nahou Lenku.
Lenka je dnes obzvlášť dobře naladěná, rozdává úsměvy na všechny strany a oči jí září. Rozhlédla se, a když zjistila, že je nás zde celý ansámbl v čele s profesorem Amynillem, postavila se do vzorného pozoru!
„Tak vás vítám u vyšetřovací komise, slečno Lenko,“ oslovil ji Amynill obřadně.
Ano. Amynill si stále udržuje odstup. S našimi lékaři i sestrami jsme už dávno důvěrní přátelé, kdežto Amynill, Hygieialla, Jošua, Gabriel a další – hlavně členové strážní služby a část technického personálu – nám stále vykají.
„… a doufám, že se nám bude s vámi dobře spolupracovat.“
O Lence vím v tomto směru své – jak z bývalé CPLE tak z doby, kdy mi iniciativně sloužila jako figurantka.
Lenka jen přikývla a postoupila dále do místnosti. Slova se ujal Agill: „Dnes se na tebe přišli podívat naši největší odborníci, protože to, co bylo předevčírem večer odhaleno, zásadně mění situaci. Skutečnost, že tvým pradědečkem je bratr našeho kolegy Hilla, je už dostatečně prokázána – a my teď musíme zjistit, jaké stopy tento původ v tobě zanechal a jak toho co nejlépe využít, pochopitelně ve prospěch náš i váš.“
Lenka jen přikývla na souhlas a Agill zahájil vlastní vyšetřování, které se zatím neliší od mně již známého generálního vyšetření. Měření a vážení je však prováděno přístroji, které vidím dnes poprvé. Například váha: je zabudována přímo ve vyšetřovacím stole, na který si Lenka lehla, a je neobyčejně citlivá. Zaznamenává graficky změny váhy, které u Lenky nastávají vlivem dýchání. Během měření však musíme všichni nehnutě stát, aby nebylo ovlivněno pohybem vzduchu.
„Posouzením křivky získáme o pravidelnosti a hloubce dechu mnohem věrohodnější údaje než pouhým poslechem,“ vysvětluje mi později Agill, ale přesto i poslechové vyšetření má své přednosti – především je snadno proveditelné a je možno si udělat i subjektivní úsudek vzhledem k okolnostem jeho provádění.“
Lenku pak posloucháme postupně všichni – i já jsem byla vybavena fonendoskopem a moje závěry byly zaprotokolovány! – a Lenka s úsměvem každému dýchá normálně i zhluboka a pak zadržuje dech. Kde k tomu jen bere trpělivost…
Následuje přeměřování Lenčina těla – přes prsa rovněž několikrát a to při vdechu i výdechu, u ostatních měr se k tomuto faktoru nepřihlíží. Tabulka v protokolu je vedena na dvě dvanáctinná místa, pro mě naneštěstí v jednotkách užívaných mimozemšťany a odvozených od délky strany včelí buňky, jak mě kdysi poučila Nikolka.
Když bylo získáno o Lenčině těle nesmírné množství biometrických údajů, rozhodl Amynill, že si uděláme krátkou přestávku – hlavně kvůli Lence. Shodila jsem plášť a zapadla jsem za ní do sprchy. Pouštíme na sebe střídavě proudy horké a studené vody, abychom se osvěžily.
„Tak jak je?“ ptám se kamarádky.
Lenka na mě upřela dlouhý pohled: „Báječně. Beru to jako novou zkušenost. Komisí jsem ještě nikdy vyšetřována nebyla.“
„A nevadí ti, že skoro každé vyšetření absolvuješ několikrát?“
„Víš, že ani ne? Docela se při tom bavím. Ale zase na druhou stranu chápu vážnost situace a snažím se opravdu maximálně spolupracovat.“
Vytíráme se vzájemně osuškami a pak spolu chvíli sedíme v křeslech, přičemž se Lenka rozkošnicky protahuje a uvolňuje.
„Stejně nechápu, jak to děláš,“ svěřuji se kamarádce, „já osobně se cítím nahá v pohodě mezi kamarádkami nebo v přítomnosti svého osobního lékaře či jiného mimozemšťana a nanejvýš tak osobní sestry, která má u mne právě službu. Ale být samojediná bez kousku oděvu před celou komisí – to je pro mne naprosto nepředstavitelné a asi bych se zbláznila, zvlášť když nedávným zásahem CIA padla naše anonymita, která byla na CPLE striktně dodržována.“
„To mně zase nijak zvlášť nevadí,“ mávla rukou Lenka, „když to vezmeš jako samozřejmost a chováš se zcela nenuceně, tak ti to ani nepřijde. Já jsem na to zvyklá z pláží…“
„Ale tu Halininu kresbu jsi chtěla napřed vidět, než ji vystavila v klubovně. Proč?“
„Protože je rozdíl mezi tím, když mě někdo uvidí bez šatů – to pomine – a tím, existuje-li někde trvalý záznam v jakékoliv formě. Toho se dá i zneužít. A hlavně: Slíbila jsem Nikolce, že nebudu nikdy vystupovat jako modelka.“
„Přesto jsi však Halině dovolila, aby kresbu vystavila v klubovně…“
„Ano, ale teprve když jsem se ujistila, že rysy obličeje na ni nejsou znát,“ vysvětluje Lenka.
Ale to už je ohlášen konec přestávky. Procházíme sprchami zpět do vyšetřovny. Laura mi podává čistý plášť a nahá Lenka uléhá podle Agillova pokynu znovu na vyšetřovací stůl. Ruce a nohy jsou jí tentokrát fixovány k polohovacímu zařízení a Lenka je podrobena pečlivému vyšetření břicha. Provádím toto vyšetření jako čtvrtá a obávám se, abych Lence přece jen nezpůsobila nějakou újmu, protože mám před sebou poprvé pacientku důkladně vyhladovělou s dokonale vyprázdněnými vnitřnostmi, u které mohu prohmatat břišní orgány opravdu hodně hluboko, aniž bych jí způsobila dávení nebo jiné nepříjemnosti hygienického charakteru.
Lenka jako pacientka je opravdu fantastická! Je uvolněná a absolutně se soustředí na moje hmaty a pohyby snažíc se mi všemožně usnadnit práci. Když mi dělala figurantku při přípravě na zkoušku z gynekologie, chovala se ostatně obdobně. Všechny hmaty a stisky jsou mi dovoleny, byť i by byly třeba nepříjemné. Postupně se mi daří vyhmatat a vyšetřit téměř všechny důležité orgány – a rovněž i teď je moje hodnocení bráno v potaz a zapisováno do protokolu.
Je vyhlášena další přestávka, po níž má následovat vlastní gynekologické vyšetření. Lenka ten odpočinek opravdu potřebuje. Začíná mi jí být líto.
„Vždyť sis v některých případech počínala mnohem ohleduplněji než Amynill a Hygieialla,“ namítá Lenka, když jsem se jí chtěla ve sprše omluvit.
„Teď mě napadlo,“ načínám z jiného soudku, když jsme se po novém sprchování usadily do křesel, „že vedle toho medailónku by se v pozůstalosti po tvém dědovi mohly najít i další dokumenty vztahující se k pradědečkovi, o kterého je tu teď takový zájem…“
Lenka po mých slovech téměř vyskočila z křesla: „A kruci! To mě nenapadlo… vidíš. Studuji historii a romanistiku, znám téměř zpaměti skoro celou Bibli, Herodotovy i Liviovy dějiny – a svou vlastní historii zanedbávám. No není to trestuhodné?!“
„Proč by to mělo být trestuhodné – vždyť…“
Lenka jen nevěřícně kroutí hlavou: „Jaképak ‚vždyť‘ – už jenom ta představa, že jsem potomkem ‚Božích synů‘ mě měla ke studiu vlastní historie vyburcovat. Pochop přece, že…“
„A kdy jako ses k tomu studiu měla dostat? Vrátily jsme se z CPLE 9. ledna, do 15. jsi mi dělala figurantku a od 16. do 25. jsme se zabývaly dědictvím po tvém pradědečkovi, které měla k dispozici Lucka. Jen je divné, že jsme za celou dobu nenarazily na stopu po tvé babičce! A 25. ledna nás unesli agenti FBI…“
Lenka jen zalapala po dechu, když jsem jí připomněla sled událostí posledních dvou měsíců: „To je vlastně pravda, takže to zase tak trestuhodné není, viď? Ale stejně bych na to měla naše přátele upozornit.“
Když jsme po přestávce znovu vstoupily do vyšetřovny, Lenka ani nenechala lékaře, aby zahájili další kolo vyšetřování, a obrátila se k Amynillovi, jakožto nejvýše postavenému mimozemšťanovi v místnosti: „Pane profesore, tady Jana přišla s nápadem, že v pozůstalosti po mém dědečkovi by se mohly nacházet také dokumenty po Hillově bratrovi – a já jsem ochotna její názor sdílet, protože do domku, který jsem zdědila, jsem se nastěhovala vlastně přednedávnem, takže ho nemám ani celý prozkoumaný.“
Po jejích slovech Amynill popadl telefon, navolil číslo a spěšně pronesl několik nesrozumitelných slov. Ani jsem si nestačila uvědomit, že to zřejmě nebude žádný pozemský jazyk, když se otevřely dveře a do vyšetřovny vstoupil sám Jošua. Zběžně se s námi pozdravil a pak upřel zkoumavý pohled na Lenku. Ta sedí nahá se zamyšleným výrazem na kraji vyšetřovacího stolu a rukama se drží náramků polohovacího zařízení. Po chvíli mlčení i ona pohlédla na Jošuu. V momentě, kdy se jejich oči setkaly, Jošua promluvil: „Vzhledem k nastalé situaci budeme muset váš domek opravdu důkladně prozkoumat. Domluvím s Gabrielem detaily cesty. Když půjde vše podle plánu, tak byste mohla být teleportována s průzkumným oddílem už zítra. Po vyhodnocení poznatků z cesty, kterou podnikla slečna Lucie, se však obávám nejhoršího… Zatím pokračujte,“ obrátil se pak k Amynillovi a vyšetřovnu spěšně opustil.
Následuje zevrubná gynekologická prohlídka. Lenka se jako zázrakem znovu uklidnila a opět vzorně spolupracuje. Na rozdíl od postupů při generálním vyšetření je však použito i nástrojů. Lenka jako skvěle vytrénovaná gymnastka snese roztažení nohou až do rozštěpu – to není pro mne nic překvapivého, jako figurantka byla v tomto směru úplně fantastická. Její pochva je postupně široce rozevřena, takže je vidět hluboko dovnitř. I bez zrcadla lze pozorovat děložní hrdlo. Ale následné prohmatání rodidel a rektální vyšetření už provádí jen Agill, protože poloha je pro Lenku přece jen značně obtěžující. Přesto je sexuálně vzrušena na nejvyšší míru. Laura odsála už několik vzorkovnic sekretu.
„Je zajímavé, že Ariana, čistokrevná mimozemšťanka, je vlastně nevzrušitelná,“ upozorňuji ostatní členy komise, „zatímco Lenky se stačí pouze dotknout na kterékoliv z jejích četných erotogenních zón a člověk cítí zřetelné záchvěvy vzrušení.“
A to jsem ještě netušila nic o následujících testech, jako je například ten, kdy Agill zachytil její klitoris dvěma prsty a dotýká se ho špičkou jehly – pochopitelně jen lehce a opatrně, aby pacientku nezranil!
„Myslím, že je čas k obědu,“ prohlásil nakonec, když Lenka dosáhla mohutného orgasmu.
Odešly jsme spolu do sprchy a pak do jídelny. Přestože se chci zúčastnit Lenčina vyšetření v celém rozsahu, nemusím ani dnes porušit autofarmatický režim, protože pokračování bude až za dvě hodiny. I Lenka si musí pochopitelně důkladně odpočinout – a proto se rozcházíme do svých apartmá.
Když mi Hill přišel aplikovat vaginální a rektální autofarmaka, zadržela jsem ho v pokoji a zahrnula jsem ho spoustou otázek, které mi vyvstávaly na mysli během toho, co jsem zažila dopoledne. Ležím nahá uvolněně na lůžku, pokrývku jsem si sbalila a podložila pod nohy, abych je měla výš a aby ze mne nevytékala autofarmaka. Hill se usadil do křesla a nerušeně studuje má prsa, jak je jeho zvykem, když mi odpovídá na mé nesčetné otázky. Je až s podivem, kolik trpělivosti v tomto směru se mnou má…
„Je dobře,“ odpovídá na jednu z nich, „že i tvá pozorování a tvé názory zapisovala sestra do protokolu. Přece jen jsi pozemšťanka a porovnání závěrů našich a tvých je pro celou věc velmi užitečné."
„Jenže jakou váhu může mít názor pouhé studentky medicíny v porovnání s názorem vysokoškolského profesora Amynillova kalibru…“
„Nepodceňuj se, Janičko. Ačkoliv nemáš diplom, disponuješ rozsáhlejšími zkušenostmi, než leckterý odborník s mnohaletou praxí. Například to, jak odpovědně ses postavila k řešení vážných zranění těch dělníků v internačním táboře – vlastně jsi jim zachránila život, ti vojáci by byli s to je pohřbít zaživa! – tě v našich očích staví hodně vysoko. Mimochodem – ta loď už přistála na Kubě a dělníci vypovídali. Takže referát o tom už byl zaslán via chargé d’affaires Kubánské republiky v ČR rektorátu vaší university.“
Hillova informace mi vyrazila dech! Tak Willy s Markem a pravděpodobně i Jorge, kteří mají dost svých starostí – jsou na území státu, který mají USA v nemilosti, zřejmě jsou podezřelí ze ‚spolčování s vesmírnými vetřelci‘ a budou mít potíže s tím, aby se setkali se svými rodinami – ale pamatují i na to, aby se o mém zásahu dozvěděl náš rektorát…
Hodina v milé Hillově společnosti uplynula jako voda. Doktor mi zběžně prohmatal pochvu a konečník, aby se přesvědčil, zda se autofarmaka dobře vstřebala, a dovolil mi opustit lůžko. Vstala jsem, osprchovala se a vyrazila do vyšetřovny, kde dnes probíhá Lenčina prohlídka. V přísálí jsem si už automaticky sama vzala bílý plášť, který si navlékám přímo na nahé tělo, a vstupuji do vyšetřovny. Přišla jsem právě včas. Dveře sprchy se otevřely a v nich se objevuje lehkým obědem a hodinovým spánkem osvěžená Lenka.
Jak už jsem tušila, objektem zájmu vyšetřovací komise se tentokrát stávají Lenčina prsa. Pacientka je fixována k polohovacímu zařízení vyšetřovacího stolu a to je postupně nastavováno do různých poloh. Lenka je vyšetřována vleže, ve stoje, v předklonu i záklonu. Nakonec si lehá na břicho a prsa jí visí dolů dírou ve stole. Tento postup jsme, pravda, zažily všechny během dvou generálních vyšetření – jak na CPLE tak i na CPLEN – ale tentokrát mám možnost provést vyšetření tohoto druhu na pacientce sama. Prohmatávám Lenčin prs v místě, kde přiléhá k hrudníku, a zjišťuji, že tímto způsobem lze sledovat jednotlivá ligamenta až k jejich zakončení na vnitřní straně. Přitom jsem si všimla jedné věci – „… ligamenta suspensoria mammariae ztrojená…“ diktuji sestře do protokolu svůj poznatek.
„Jak tomu mám rozumět,“ ptá se Agill nechápavě.
Vysvětluji: „Všimla jsem si, že Lenka má ztrojené vazy. Tam, kde se obvykle vyskytuje jeden vazivový pruh, má Lenka tři souběžné.“
Agill znovu prohmatal Lence prs v místě, kde jsem mu ukázala. „Ale to je snad normální, ne?“
Dokonce i Amynill a Hygieialla mu přizvukují.
„Tedy – já mám příležitost vyšetřovat prsa v této poloze poprvé. Ale při cvičeních z anatomie jsem si v pitevně všimla, že…“
„Udělali jsme chybu,“ přerušil mě v té chvíli Amynill, „my totiž vyhledáváme dívky podle počtu laloků mléčné žlázy. Všechny, které zatím vyhověly našim kriteriím, mají ligamenta uspořádána právě takhle. A kontrolní vzorek žen, které nejsou zasaženy naším genetickým kódem, k dispozici nemáme, takže ani nemůžeme zjistit…“
Tentokrát jsem ho zase přerušila já: „A co zdravotní sestry – to jsou přece pozemšťanky. Vy u nich neděláte vstupní prohlídky, když je přijímáte do zaměstnání?“
„To sice děláme,“ namítá Amynill, „ale ne tak podrobné, takže… Konec konců, slečno Jano, máte skvělý nápad. Provedeme generální vyšetření i u našich zdravotních sester z řad pozemšťanek. A začneme zítra. Je samozřejmé, že vy budete přibírána ke konzultacím.“
„Jenže já mám zítra přijímat laktogenní sérum, takže vlastně celý den prospím…“
Agill mě však uklidnil: „Zítra bude ta vybraná sestra stejně popíjet projímadlo a musí vyhladovět, takže první vyšetření bude možné až pozítří. To už nám jako konzultantka budeš k dispozici.“
„Teď máš příležitost…“ poznamenala bůhvíproč Lenka směrem k Lauře potutelně se usmívajíc.
„Jak se zdá, jsem první na řadě, že? Lenka zítra cestuje domů,“ medituje polohlasně Laura.
„A víte, že ano?“ a Amynill se na Lauru přívětivě usmál.
Tak – a mám teď o práci postaráno. Než jsem se stačila vzpamatovat, byl přijat můj návrh, schválen jedním z nejvýše postavených mimozemšťanů na základně a našla se i první dobrovolnice. Kdybych předložila podobný návrh u nás doma, musel by projít neuvěřitelnou byrokratickou mašinérií – a pak by určitě ztroskotal na tom, že to pojišťovna nehradí a kde na to vzít peníze…
Mezitím, co se dohadujeme o podrobnostech, Lenka zmizela ve sprše. Dalo by se říci, že sprchování na CPLE a teď i na CPLEN je záležitost tak běžná, jako třeba denní pitný režim. Chceš se trochu osvěžit? Napij se a osprchuj se…
Závěr Lenčina vyšetření patří pochopitelně pohybové studii. „Jen pohybová studie a test fyzické kondice u vás ukazují na nedostatek pohybu…“ vyvstává mi na mysli jeden ze závěrů mého vlastního generálního vyšetření na CPLE, jak ho tenkrát vyslovil doktor Hill. Tak to už dávno není pravda, protože na CPLE jsme si pohybu užily vrchovatě, takže jsem po osmiměsíčním pobytu byla schopna i takové věci, jako šplhání po sloupu elektrického vedení, když jsem v zajateckém táboře na jihu potřebovala energii na nabití…
Ale s Lenkou se ani teď nemohu srovnávat! Lenka pohyb miluje, Lenka pohybem žije. Nevím, jak to dělá, ale dovede si mistrně rozdělit svůj čas mezi studium a gymnastiku. V indexu má samé ‚eminenter‘ a přitom je držitelkou zlaté medaile z přeboru vysokých škol, kterou získala za svou sestavu na kladině…
To co nám předvádí teď, není ani tak vyšetření jejích pohybových možností, ale spíš koncert vynikající koordinace práce jednotlivých svalových skupin. Takového mistrovství opravdu nikdy nedosáhnu, uvědomuji si při pohledu na její nádherné tělo Toto uznání jsem také nadiktovala sestře do protokolu.
Autor: © Éósforos, 2005–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah