Náčelník mě ujistil, že všichni se shodnou na tom, že děti přiváděné na svět mají být vítané a milované, ale jejich příchod se má také plánovat. Stvoření nového života se u Opravdových Lidí od věků považuje za vědomý čin.
Marlo Morganová
Poselství od protinožců
„Myslím, milá kolegyně, že s výsledky můžeme být nadmíru spokojeni,“ oponuje Amynill profesorce Hygieialle, „vždyť i podrobný rozbor laboratorních vzorků…“
„Ale, přátelé,“ vstupuje do debaty sám Jošua, „to jste si měli přece ujasnit před poradou. Teď bych vás prosil o shrnutí výsledků – teoretizovat můžeme, až když nám zbude čas.“
„Právě!“ ujala se slova Hygieialla, „jedná se o ohromující závěry, které jsme učinili na základě generálního vyšetření slečny Lucie, vnučky Hillova bratra. Ukazuje se totiž, že i s pohlavním koeficientem 0,A3 má stále plně funkční mužské reprodukční orgány, u nichž naše genetická struktura dominuje. Dokonce bych si dovolila tvrdit, že kdybychom byli dříve věděli o její existenci, mohli jsme si ušetřit spoustu trápení s provozem bývalé CPRE.“
„Nu, a co vám tedy ještě není jasné?“
Profesorovi Amynillovi se po Jošuově otázce přímo protočily oči: „Jestliže dokončíme její přeměnu a dosáhneme koeficientu minimálně 0,B8 – ale raději 0,BA – pak samozřejmě u ní zanikne…“
„Ale, Amynille!“
„Já vím, šéfe, že ostatní dívky dosahují odchylky až na 4. dvanáctinném místě – její sestra Nikolka například 0,BBB7 – ale v případě slečny Lucie…“
„Amynille, nech mě přece domluvit! Po skoro hodinovém rozhovoru se mnou se slečna Lucie rozhodla, že o další přeměnu usilovat nebude, takže to pro vás pro oba znamená změnu směru vaší pracovní činnosti.“
„To je nám jasné,“ souhlasí Hygieialla, „ale proč nám to během generálního vyšetření sama neřekla a dozvídáme se to až teprve teď?“
„A ptali jste se jí na to? Nebo jste automaticky usoudili, že jejím přáním je přiblížit se co nejvíce ženskému ideálu? Doufám jen, že autofarmaka, která jsou jí teď podávána…“
„Zatím plníme první fázi úkolu – odběr co největšího množství biologického materiálu. To se týká všech pacientek včetně slečny Lucie. Teprve tehdy, až odebereme dostatečné množství materiálu, který potřebujeme jednak k vybuzení bioenergetické senzitivity u dívek, které této schopnosti dosud nenabyly, k postupné změně obnovitelné bioenergetické senzitivity v trvalou – to se postupně dotkne všech dívek, tak i pro naše vlastní potřeby. Teprve potom můžeme uvažovat o přeměně a…“
„Tak o přeměně neuvažujte,“ zdůrazňuje znovu Jošua.
Amynill jen neznatelně pokýval hlavou: „Ano, šéfe – ale v tom případě tady bude muset slečna Lucie strávit dost času, protože ji nemůžeme pustit domů bezbrannou a riskovat její další únos!“
„Máte pravdu,“ uvažuje polohlasně Jošua, pro ni nebude snadné vyrobit bioenergetický stimulátor, protože mužský lze podat do 0,18 a ženský až od 0,B2 – to znamená…“
„To znamená něco, co se jí zatím ani neodvážíme navrhnout,“ povzdechla si smutně Hygieialla, „ale jednoho dne se to bude muset dozvědět a bude muset k tomu dát souhlas, protože není jiné cesty…“
„Co se dá dělat, pokračujte tedy aspoň v odběrech jak pro potřeby dívek tak pro naše. Jak to zatím vypadá?“
„Během dvou dní budeme mít laktogenní sérum pro většinu dívek, u kterých už byla někdy laktace vyvolána. A zdá se, že další už do toho zapojovat nebudeme, protože nemají provedena speciální vyšetření, a kromě toho některé z nich se zde cítí být vězněny. Znamená to pro nás, že je budeme propouštět tak rychle, jak budou nabývat trvalé bioenergetické senzitivity. Mléka budeme mít přesto dost, protože tady máme 16 dívek, u kterých lze vyvolat laktaci bez dalších speciálních vyšetření – a za dva měsíce sem budeme transportovat další dívky, které už CPLE prošly a u nichž byla laktace vyvolána. Důvod k odkladu spočívá v nutnosti vyrovnání časového paradoxu. Ony zatím o CPLE nic nevědí a CIA ani ostatní tajné služby o jejich budoucí spolupráci s námi také nemají tušení.“
„Dobře,“ odvětil Jošua, když si chvíli promýšlel dosah Amynillova návrhu, „ale nemýlím-li se, tak zítra nás slečna Lucie na pár dní opustí – cestuje domů s ochrankou a měli by se vrátit s dokumenty, které zanechal po sobě Hillův bratr. Hned po jejím návratu bych ji rád seznámil aspoň s tím, jak významnou osobou pro nás je. Pak budeme mít trochu času na to, abychom ji seznámili i s tím, co se musí stát, aby byla schopna nabýt bioenergetické senzitivity – nechce-li tedy buď u nás zůstat na doživotí, nebo riskovat další neštěstí.“
Autor: © Éósforos, 2005–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah