Metody rekonstrukce

Jelikož celý systém dvojného čísla začal degenerovat koncem XIV. století a od poloviny XVI. století se v dochované literatuře už nevyskytuje, je nutno prostudovat tento historický jev ve stadiu, k jakému vývoj jazyka dospěl na přelomu XIII./XIV. století, kdy tento jev byl ještě zcela běžně užíván, porovnat s tehdejším stavem zbytky dvojných tvarů, které se dochovaly do dnešních dnů, porovnat hláskové změny, které v jazyce za tu dobu proběhly a z těchto studií usoudit, jak by se systém dvojného čísla vyvinul, kdyby zůstal plně zachován. Při rekonstrukci přihlížel K10 především k těmto hlediskům:

  1. Zásadně musí platit, že tvary pro skupiny pádů (1., 4., 5) – (2., 6.) – (3., 7.) musí být vždy shodné. Tak je dvojné číslo popisováno v historické mluvnici a potvrzuje to i dnešní skloňování číslovkou dva a oba, jak ostatně ukazuje příslušná tabulka.
  2. Hláskové změny – je-li to možné – rekonstruovat tak, aby nedocházelo ke shodám s tvary množného čísla.
  3. U podstatných jmen, která ještě některé dvojné tvary mají, doplnit ty zbývající tak, aby bylo zachováno předchozí pravidlo.

© , 2000 - 2010

Předchozí kapitola       Pokračování       Zpět na obsah

Poslední aktualizace: 

[CNW:Counter]