Ovlivňování množného čísla dvojnými tvary

Ačkoliv se v dnešní spisovné češtině vyskytuje několik málo zbytků tvarů dvojného čísla, dějí se s nimi zajímavá kouzla v 7. pádě. Je divné, že jen právě v sedmém, ale je to tak. Podívejme se na to blíže:

Vyrobil to vlastními silami.: Pravidelné množné číslo.
Vyrobil to vlastníma rukama.: Dvojné číslo.
Dopis do vlastních rukou: Ale ve 2. pádě máme množné číslo svázané s dvojným
Kůň hrabal všema čtyřma nohama.: Tady nemá teoreticky dvojné číslo co dělat, ale noha jako tělesný orgán má v 7. pádě množného čísla dvojný tvar. Ten pak ovlivní koncovky všech shodných přívlastků, které se k němu vážou.

Tento jev je ještě markantnější v hovorové češtině, kde koncovka -ma – koncovka dvojného čísla, které se zachovalo jen u hrstky podstatných jmen, ovládá celý systém skloňování:

pánama, mužema, hradama, strojema, předsedama, soudcema, ženama, růžema, písněma, kostma, paníma, městama, mořema, kuřatama, staveníma.

Jak vidno, „pasuje“ na všechny vzory a K1 je proslaven i výrazem „prásknout dveřmama“.

Ve spisovné češtině se naproti tomu nezachoval dvojný tvar 7.p. u částí těla, má-li před koncovkou -ma předcházet samohláska -o-.

Autentické ukázky textů ze staročeské literatury

O tom, že dvojné číslo ve staré češtině vystupovalo docela samozřejmě, svědčí dochované texty. Zde je několik ukázek:

…dva, jenž přišla pohostinu, ana sedíta na pivě … (Podkoní a žák)

Meč seče straně na obě.

Ta dva muže zrádná.

Žádný nemůž dvěma pánoma sloužiti.

Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah

Poslední aktualizace: