5. Přízvuk a délka samohlásek

V esperantu je přízvuk vždy na předposlední slabice ve slově. Čeština má přízvuk na slabice první, proto si na tento rozdíl musíme dávat pozor už od samého začátku. V následujících kapitolách bude až do odvolání přízvučná samohláska vždy zvýrazněna tučnou sazbou.

Polohu přízvuku si ukážeme na příkladech, ve kterých záměrně užívám slov, jež pro naprostou většinu inteligentních lidí nepotřebují překlad:
domo, ĵurnalo, ĉokolado, lokomotivo

Pokud se ze slova tvoří odvozeniny, posouvá se přízvuk vždy tak, aby byl na předposlední slabice nově vzniklého slova:
ĵurnalo – ĵurnalisto

Délka samohlásek se v esperantu neoznačuje. Máme-li vyslovit samohlásku krátce nebo dlouze, poznáme podle těchto pravidel:

1. Nepřízvučná samohláska je vždy krátká.
2. Samohláska, která je na konci přízvučné slabiky, je vždy dlouhá.
   dó-mo, ĵur-ná-lo, ĉo-ko-lá-do, lo-ko-mo-tí-vo
3. Leží-li přízvučná samohláska uprostřed slabiky, je dlouhá jen tehdy, následuje-li za ní slabika, která začíná souhláskou R nebo L:
   patro otec (pát-ro), tablo stůl (táb-lo)
4. Není-li splněna ani jedna z předchozích dvou podmínek, je i přízvučná samohláska krátká:
   ĵurnalisto (ĵur-na-lis-to)

Zvlášť názorný je tento příklad:
patro otec (pát-ro), parto část (par-to)

Tak a teď, milánkové, abych se tu nenamáhal jenom já, následuje oblíbená část lekce –

CVIČENÍ

V následujících slovních spojeních vyznačte tučnou sazbou přízvuk a českým diakritickým znaménkem délku, pokud je přízvučná samohláska dlouhá:

elektra lokomotivo, kolora filmo,
historia romano, ĥemia eksperimento,
geografia mapo, ĉeĥa ĵurnalo.

Jako vedlejší produkt můžete vytvořit i překlad.

© , 2000 - 2016

Předchozí kapitola       Pokračování       Zpět na obsah

Poslední aktualizace: