Tři chodily stále s Pánem: Marie, jeho matka, jeho sestra a Magdaléna, ta, kterou nazývali jeho družkou. Jeho sestra, jeho matka a jeho družka byly Marie.
Filipovo evangelium
„Proč tady přecházíš jako lev v kleci,“ popichuje Gabriel Jošuu vstoupiv do jeho pracovny.
„Gábi…“
„To už zase začínáš?“ přerušil Gabriel Jošuu hned po prvním slově, „Napřed si mě necháš zavolat a pak ani nevíš, proč. Doufám jen, že ne proto, abys mě mohl oslovit způsobem, o kterém víš, že se mi protiví!“
Jošua jen Gabrielovi pokynul, aby se posadil, a učinil totéž.
„Mám takový dojem, Gábi… (nelibost signalizující odfrknutí) …že je čas k návratu na Zem. Uplynulo 12 let, nejstarší děti dospěly a navíc…“
Jošua se významně odmlčel.
„Navíc… Co?“ zeptal se Gabriel nezastíraje zvědavost i netrpělivost v hlase.
Jošua však ještě chvíli kolegu ‚napíná‘, než se rozhodne opět promluvit: „Zdá se, Gábi … že i já mám na Zemi své potomstvo. Podrobné genetické testy provedené v ústřední laboratoři totiž dokazují, že…“
Jošua se znovu odmlčel.
„Aha! Tvoje Maruška z Magdaly tedy… No, ty jsi fakt borec! A Otci navzdory! Víš přece, že po potopě všechny styky zakázal – a učinil ji především kvůli tomu.“
„Ale ano, vím… Jenže bez styků tohoto druhu bychom naši civilizaci těžko zachránili. Jsem moc zvědav, jak si vedou Hill s Arianou, Agill s Lenkou a vůbec – jak se vyvíjejí další vztahy. Jak se daří dětem z prvních úspěšných spojení…“
„Jen tak mimochodem, popichuje Gabriel Jošuu, „jestlipak Otec vůbec ví, že jsme porušili většinu jeho přes pět tisíc let starých nařízení?“
„Gábi! Uvědom si, že jsou dávno pryč ty doby, kdy si hrál na vševědoucího. Dnes raději dělá, že neví nic,“ odsekl Jošua.
„Doufám, že nechceš opakovat Otcovy hrůzy, kdybys náhodou zjistil, že se po našich zásazích znovu objevili…“ pokračuje Gabriel přeslechnuv Jošuovu jízlivou poznámku.
„Kdo? Co?! Obři a stvůry? Nesmysl! Uvědom si, Gábi, že už osud Hillova bratra naznačil správnost naší cesty. Vždyť už má pravnoučata – a jaká. Aspoň tedy ta, která jsme mohli vidět před odjezdem. A pak je tady moje vlastní potomstvo vzešlé z mého spojení s Maruškou! Gábi! Vůbec jsem si nepředstavoval, jak nádhernou pra-pra-pra…pravnučku mám! Kdyby se mi jen podařilo vypátrat, jakým šťastným řízením osudu se naše cesty zkřížily a ona se dostala k nám na základnu … tedy – původně se o ten objev zasloužila Jana, ale něco se muselo stát ještě dávno před tím, než vůbec ten nápad s komparativními vyšetřeními vyslovila.“
„S jakými komparativními vyšetřeními? Jestli se dobře pamatuji, tak komparativní vyšetření pro nás dělal docent Mámil a týkala se problémů těhotných žen, které čekaly dítě poznamenané naším genetickým kódem. Všechny byly příbuzensky spjaty s Hillovým bratrem. Tak nevím, jakými cestami jsi dospěl k názoru, že některá z nich…“
„Prosím tě, co to meleš za nesmysly,“ přerušil Jošua Gabriela netrpělivě uprostřed věty. „Tady se přece vůbec nejedná o tato vyšetření – i když je také iniciovala Jana, ale o ta komparativní vyšetření, která jsme prováděli po té, co Jana objevila další anatomickou anomálii Lenčiných prsou, když se zúčastnila jejího vyšetřování jako členka komise, pamatuješ se?“
„Myslíš si snad, že si budu po dvanácti – vlastně po osmnácti létech pamatovat takové detaily?“ ohradil se dotčeně Gabriel.
„Jsou to důležité detaily, milý příteli,“ (Jošua tentokrát nepoužil oslovení ‚Gábi‘, o němž víme, že ho jeho zástupce pro technické záležitosti nesnáší, což signalizuje, že se jedná o věc zvláštní důležitosti), „aspoň tedy pro mě osobně.“
„Ach tak, pro tebe osobně,“ brumlá si ‚pod vousy‘ Gabriel. Pak nahlas dodal: „To chápu, když jsi při nich objevil svou pra-pra…pravnučku. A říkáš, že je nádherná?“
„To si piš, že je nádherná. Když jsem zjistil, kdo to je, tak jsem vyloženě omládl aspoň o tisíc let – jako že je mi přes dva! Je velikým štěstím, že jsme ji objevili tak mladou a krásnou. Po našich procedurách ještě dlouho taková zůstane.“
„Největším štěstím pro nás je, šéfe, že jsme narazili na tak vynikající spolupracovníky z řad pozemských přátel,“ poznamenává Gabriel, „vždyť taková Jana, Nikolka, Lucka a další – docent Mámil, třeba – pro záchranu naší přirozené reprodukce udělali tolik, že tato mise je nejúspěšnějším podnikem za poslední dva či tři tisíce let. Možná i víc…“
„Právě! Pro všechny tyto lidi, včetně těch, které jsi vyjmenoval, vezu ocenění, která jsem pro ně získal u Galaktické rady. I to je důvod, proč by bylo vhodné opět navštívit Zemi.“
„To je skvělé! Takže budeme i vyznamenávat… Ale, šéfe… Ještě jsi mi neprozradil, kdo je ta tvoje nádherná pra-pra…“
„Ty to nevíš, Gábi?“ podivil se Jošua.
„Jak bych mohl… A neříkej mi tak!“
„To je dobře! Já ti to zatím neřeknu. Nechej se překvapit,“ rozhodl Jošua.
Gabriel se zamračil. „Tak si to nechej pro sebe ty tajnůstkáři. Ale kdy vyrazíme – to bys mi říci měl, chceš-li, abych ti i nadále dělal technického ředitele!“
„Ale jistě. Vyrážíme za týden a na CPLEN bychom se měli objevit 20. července tamního času. Cestovat budeme v původní sestavě rozšířené o několik dalších specialistů. Potřebujeme mimo jiné historiky a techniky zabývající se historickými zařízeními. Erigyos je do toho sice blázen, ale přece jen amatér. My tam potřebujeme profesionály. Jelikož jsme na Zemi zanechali čtyřiadvacet lidí, můžeme si na jejich místa přibrat další. Seznam ti dám zítra v poledne, abys pro ně mohl přichystat potřebné vybavení.“
Autor: © Éósforos, 2008–2014
Zpět na předmluvu Pokračování Zpět na obsah