Nedělní směna

I

„Pane kolego,“ oslovil mě jednoho dne – myslím, že to bylo úterý – hlavní vychovatel, „vychází vám na neděli služba přísedícího u periodických prohlídek. Zařadil jsem tedy do skupiny X3 dvě žačky z vaší třídy: 6255 a 7566. Vyhovuje?“

„Nemohu říci, že bych jásal nadšením, protože o nadcházející neděli jsem měl docela jiné představy,“ spustil jsem kysele. „Avšak služební povinnosti jsou služební povinnosti – co mám s vámi dělat… I když tedy…“

„Tyhle dvě už důkladnou prohlídku nutně potřebují. Pokud chcete, navrhněte si ještě jednu další, ať je doktor vytížen…“ navnadil mě hlavní vychovatel, přerušiv lstivě proud mých výmluv směřujících velikou oklikou k závěrečnému odmítnutí.

„Ještě jednu? Hmm… Což takhle 2547,“ napadlo mě jako zázračným vnuknutím.

„Momentík, podívám se, je-li to možné… Hmm, 2547…“ hrábl hlavní vychovatel do klávesnice počítače, „… může být. Menstruace jí skončila před deseti dny a přísně potrestána v poslední době taky nebyla. I když tedy… Poslední periodické prohlídce byla podrobena před třemi týdny, takže by to u ní nebylo až tak akutní. Vy máte na její prohlídce nějaký zvláštní zájem?“

„Ano, mám. Rád bych, aby se jí doktor věnoval s mimořádnou péčí. Před čtvrt rokem s ní byly značné potíže v trestnici. Exekutoři ji nemohli pořádně roztáhnout, což signalizuje zanedbávání gymnastické průpravy, a ta redukční dieta u ní také nějak nezabírá…“

„V tom případě vás mile potěším, pane kolego. V neděli tu slouží mimo jiné i nový gynekolog, nějaký doktor Trefný. Sice ho známe s panem ředitelem zatím jen z přijímacího pohovoru, ale prý je to workoholik k pohledání. Aspoň si ho hned při premiéře důkladně otestujeme. Napíšu je k němu, přidělím vám vyšetřovnu č. 2 a na ráno už tam žádnou jinou nepřidám.“

„A když mě ještě jmenujete předsedou komise a necháte mi volbu přísedícího…“ Když už tedy jsem se nechal do nedělní služby ‚uvrtat‘, tak ať si to mohu aspoň dosyta užít…

„Hmm… proč ne? Ať je tedy po vašem…“

Nejraději bych hlavního vychovatele objal a políbil. Škoda, že není ženská…

II

Zdá se, že mám asi co vysvětlovat, není-liž pravda? Tak od začátku:

Pracuji jako profesor matematiky na střední škole při soukromém detenčním ústavu. Funguji také jako třídní prvního ročníku a před časem jsem měl neblahou zkušenost s několika žačkami přímo z mé třídy. (Viz povídku Opačná znaménka.)
Vzhledem k tomu, že jsou chovanky velmi často tělesně trestány, mnohdy i velmi tvrdě, jsou povinny podrobovat se každé dva až tři měsíce periodické lékařské prohlídce. Jedná se o prohlídku opravdu důkladnou, při níž se vedle pečlivé prevence zjišťuje, zda tyto tvrdé tresty nezanechávají na tělech chovanek nějaké neblahé následky. Chovanky se jim podrobují před komisí skládající se z předsedy, lékaře, dvou zdravotních sester, zapisovatelky, dokumentaristů a jednoho či několika přísedících. Ke každé vyšetřované slečně rovněž přísluší jeden školený exekutor, který okamžitě trestá všechny prohřešky, kterých se jednotlivé chovanky dopouštějí proti Kodexu pacientky. Podle aktuálních potřeb je pochopitelně možno přizvat i další zainteresované osoby. A právě třídní profesor může být jako přísedící přizván. Předsedou obvykle bývá jmenován některý z vrchních vychovatelů, avšak v tomto konkrétním případě, kdy jsou ve skupině pouze žačky z mé třídy, je možno učinit výjimku, které jsem okamžitě využil a na kterou hlavní vychovatel rád přistoupil.
Aby nebyl narušován denní režim všedního dne, jsou periodické prohlídky prováděny vždy v sobotu a v neděli – dopoledne i odpoledne. Chovanky mající se prohlídce podrobit jsou zařazeny do osmi skupin: Skupina X1/1 se podrobuje prohlídce v sobotu dopoledne ve vyšetřovně č. 1, skupina X2/1 v sobotu odpoledne ve vyšetřovně č. 1, Nu, a skupiny X3 a X4 absolvují totéž v neděli. (Číslo za lomítkem označuje vyšetřovnu, pochopitelně.)
Výběr chovanek do skupin X1 – X4 má ovšem svá omezení. Jedním z nich je pochopitelně menstruace a dalším je nedávné přísné potrestání (ve zkratce ‚PP‘) – tj. výprask takového rozsahu, že chovanka není schopna dosud sedět nebo ležet.
Pravidelné periodické prohlídky jsou mezi chovankami značně nepopulární, avšak jsou krajně žádoucí s ohledem na důraz na harmonický duševní i tělesný rozvoj, který má detenční ústav chovankám zajistit, za což jejich rodičové platí nemalé peníze. V neposlední řadě je to i součást trestu za lumpárny slečnami spáchané, neboť tento ústav je určen pro dívky, které se dopustily opravdu závažných deliktů.
K zajištění těchto prohlídek jsou vydány dvoje propozice – Organizační řád periodických prohlídek pro personál a Kodex pacientky pro chovanky. Konec konců – tyto periodické prohlídky jsou jen slabým odvarem prohlídek vstupních, které trvají celý den a které také příležitostně popíšu.

III

Abych využil příležitosti, která se mi naskytla, pustil jsem se ihned do práce. V první řadě jsem kontaktoval kolegu tělocvikáře, neboť 2547 je členkou nejslabší gymnastické skupiny.

„Cože, 2547? Ach jo… Líná, neochotná, nespolupracuje. Nosí neustále omluvenky… Abych pravdu řekl, nemám z ní dobrý pocit!“

„O jakých omluvenkách tady mluvíte, pane kolego,“ podivil jsem se nad jeho šokujícím výrokem. „Pochopte, já jsem jejím třídním profesorem, přece bych o nich musel vědět. Vždyť já mám každou omluvenku minimálně parafovat, když už ne přímo schvalovat!“

„Ale vždyť to přece děláte, ne?“

Na důkaz svých slov tělocvikář otevřel svůj spis 2547 a podal mi celý svazek formulářů omluvenek z tělesné výchovy z důvodu toho či onoho. Všechny jsou potvrzeny lékařem a nesou mou parafu!

„To tedy zírám,“ vydechl jsem překvapením. „Jak se mohla dostat ke zdroji těchto dokladů? Já to vidím vůbec poprvé. Nedivme se pak, že ji exekutor nemohl roztáhnout nohy do rozštěpu, když jsem nařídil seřezat jí stehna…“

„Ta – a do rozštěpu, cha cháá…“ zasmál se kolega od srdce. „To spíš já se postavím na hlavu a budu se odstrkovat ušima…“

„Dobře, pane kolego. Nechtěl byste se zúčastnit její periodické prohlídky jako přísedící?“

„Kdy?“

„Je zařazena do nejbližší X3/2,“ informuji tělocvikáře.

„Hmm, v neděli… Sice se mi to moc nehodí, ale když se jedná o tuhle potvoru – a navíc ve dvojce, s radostí si čas udělám.“

Přiznám se, že jsem měl nejprve tisíc chutí nechat ji za ty hnusné podvody seřezat tak, že by si aspoň týden nesedla, ale tím bych zamezil jejímu zařazení do nedělní X3, což by bylo jednak ode mne značně neseriózní, když už tento návrh vyšel z mé hlavy, a za druhé – po domluvě s doktorem jí mohu z prohlídky udělat takové peklo, že nějaký těžký výprask – byť i od školeného exekutora – by byl pro ni něžným pohlazením. Jen tak mimochodem – schůzku s doktorem mám sjednanou na pátek…

IV

Věrné obci čtenářské důvěrně prozradím, že já doktora Trefného znám velice důvěrně. Je to totiž můj spolužák z gymnasia, avšak před ostatními kolegy to raději utajím. Nebylo by vhodné, aby si mysleli bůhvíco, že ano…

„Nazdar, mastičkáři,“ přivítal jsem se s ním přátelsky ve své oblíbené restauraci na druhém konci města onoho pátečního večera. „Posaď se u nás, vínko je už objednané…“

„Nějak dlouho už jsme se neviděli, ty stará podvýživo,“ oplatil mi poklonu svým typickým způsobem. „Jenom nechápu, proč mě ženeš až sem, kde pomalu dávají lišky dobrou noc…“

„K tomu mám tři dobré důvody, felčare. Jedná o podnik daleko od mého pracoviště, což je vřele doporučováno, za druhé je to nekuřácký podnik, takže po návratu odsud nesmrdí všechno mé oblečení, jako kdyby prošlo udírnou, nu a za třetí tu mají senzační obsluhu nahoře bez, což si docela užívám, a jak znám tebe, myslím, že ani tobě taková ‚vymoženost‘ nebude proti srsti…“

„Nu, to je fakt… Jen mi ještě pověz, kdepak teď oblbuješ nebohá dítka těmi svými Ludolfovými a jinými čísly? Přiznej se!“

„V neděli to poznáš. Ale ne, abys mě tam shazoval těmi svými nejapnými průpovídkami.“

„Neboj, já shazuji každého jen japnými průpovídkami… Co-o? V neděli? To přece… Snad mi nechceš namluvit, že ty namyšlené slečinky zajímají nějaká tvá nekonečna?“

„Nu, pokud nechtějí dřít na galejích – všeobecně zažitá přezdívka nucených prací – tak jim nic jiného nezbývá…“
(Poznámka pro věrnou čtenářskou obec: O nucených pracích zase někdy jindy…)

„Pravda, pravda. No, a já v neděli…“

„Ty v neděli, felčare, budeš vyšetřovat hned ráno tři moje žačky – ve dvojce! – a já mám tu čest fungovat při tom jako předseda komise. Navíc jsem v této věci angažoval ještě kolegu tělocvikáře coby přísedícího. Právě proto jsem se rozhodl sjednat si s tebou schůzku, kapišto?"

„Ó, to je senzační zpráva! Doufám, že jsi přijal předsednické křeslo právě proto, abys mi usnadnil vstup na novou scénu. To je tedy od tebe opravdu milé, ty parciální derivace, protože bych nerad něco zanedbal, a…“

„Cožpak o to. Na scénu tě uvedu s opravdovou pompou, protože vím, jaké situace miluješ, a připravím ti několik takových, jaké jsi snad ještě nikdy nezažil, protože to, co si můžeš dovolit k pacientkám v našem detenčním ústavu, by ti určitě nikde jinde netrpěli. Chápej, tyhle prohlídky jsou předepsány především proto, že naše chovanky jsou běžně podrobovány tělesným trestům – mnohdy i velice tvrdým – a proto je nutné pravidelně v krátkých intervalech sledovat jejich zdravotní stav. Tedy – zda tělesné tresty, které podstoupily, na jejich tělech nezanechaly nějaké neblahé následky, a také, zda je možno takové tresty na nich i nadále aplikovat, popřípadě zda je možno i přitvrdit. Proto také i při těchto prohlídkách můžeš použít tvrdších a bezohlednějších metod. Doufám, že jsi četl propozice…“

„Co myslíš, ty opelichaná trojčlenko… Na jejich základě jsem se o tuto práci ucházel! Důkladně vyšetřovat slečny v Evině rouše a navíc nemyslet na nějakou etiku a ohleduplnost – to byl vždycky můj tajný sen…“

„Však já vím, ty lapiduchu. Ale moje pomoc nebude zase až tak zadarmo…"

„Aha! Tak povídej, povídej. Copak bys ode mne potřeboval, ty lišáku jedna podšitá?"

„No, jen asi tohle. Jedna z těch slečen u nás pobývá proto, že byla zadržena coby striptýzová tanečnice, avšak já ji podezírám také z toho, že se jedná o bývalou hvězdu nějakého SM salónu – její chování tomu nasvědčuje, i když to nemohu dokázat. Ta druhá – vykradačka aut – je ještě ke všemu podvodnice k pohledání. Falšuje omluvenky, dlabe na gymnastiku, nedávno ji exekutor nedokázal roztáhnout do rozštěpu. Tobě se bude určitě obzvlášť líbit, neboť je úžasně stydlivá. Mimo to má dost kilo navíc a nepodařilo se mi vypátrat její zdroj zakázaných potravin, protože kdyby dodržovala redukční dietu, kterou má předepsanou, tak by přece…“

„Chápu, chápu, ty stará permutace,“ přerušil doktor můj monolog. „Tu první chceš otestovat a tu druhou mi míníš předhodit jako ‚kontrolní vzorek‘, mám pravdu?“

Jenom jsem lehce přikývl.

„Nu, a co ta třetí? Říkal jsi přece, že budu vyšetřovat tři, ne?“

„No jo, ta třetí… Hmm, sice je to moje favoritka – úžasný matematický talent…“

„Halt má smůlu, no. Přijde k tomu jako slepá k houslím,“ zachechtal se spolužák škodolibě.

V ten moment nám pěkně vyvinutá servírka s obnaženým bujným poprsím přinesla objednanou láhev a dvě skleničky. S potěšením jsem absolvoval celou proceduru s ochutnáváním a naléváním vína, abych slečnu u našeho stolu zdržel co nejdéle.

„Nu což, tak se na to napijeme, ne?“ prohodil felčar rozverně, chopiv se skleničky, když jsem servírku konečně ‚propustil‘. „A propos – když už máme k dispozici dvojku, objednej také spolehlivé exekutory, ano, pane předsedo?“

Přikývl jsem na souhlas. Je vidět, že spolužák si přečetl propozice opravdu pečlivě.

I já jsem se chopil své skleničky…

V

„… Na závěr dnešního večerního nástupu vyhlašuji členky skupin X…“

Nenáviděný okamžik pro dvacet až třicet nešťastnic, které se podrobí periodické lékařské prohlídce o nastávajícím víkendu (obvykle se jede ve dvou vyšetřovnách).

„… skupina X3, druhá vyšetřovna: 2547, 6255 a 7566. Ordinuje nový gynekolog, doktor Trefný. Jako předseda komise profesor třídní, přísedící profesor tělesné výchovy. Skupina X4, první vyšetřovna…“



Vedoucí vychovatel nástup už dávno rozpustil, avšak vyděšený výraz v obličeji 2547 je úžasnější, než celovečerní film s renomovanými hvězdami stříbrného plátna v hlavních rolích. Další adeptka, 6255, na mne jen vyzývavě pohlédla – jak to obvykle dělává – a se záhadným úsměvem na rtech opustila atrium, kde se nástup pravidelně koná. Zasmušilý výraz v očích 7566 mě docela překvapil. Vzápětí však svůj zrak sklopila a zmizela v závěsu za 6255. Reakce prvních dvou ‚svých‘ žaček jsem tak trochu předpokládal, ale to, co jsem zahlédl v očích 7566, mě poněkud vyvedlo z míry…

VI

Je neděle, šest hodin ráno. Jekot sirény signalizující budíček se protivně rozléhá po chodbách i po pokojích. Všechny chovanky, ač ještě rozespalé, hbitě opouštějí svá lůžka a startují na toalety, jen 15 členek skupin X3 a X4 odchází v rouše Evině na přípravnu před ošetřovnou na svém podlaží. Tam už na ně čeká několik zdravotních sester (vedle zapisovatelek jediný ženský personál v ústavu), které jim odebírají krev a provádějí předepsané výtěry. Pak musí každá z nich zcela vyprázdnit močový měchýř do vzorkovnice pod dohledem dozorce, který současně měří čas, aby bylo možno vypočítat průtok.

Po odběru moči si dává skupina X4 odchod a pro členky skupiny X3 následuje ‚klystýrová etuda‘. Každá dívka se musí podrobit několika důkladným výplachům střev – dokud z ní do vzorkovnice nevyteče už jen čistá voda. Závěr přípravy představuje tří až pětiminutová ledová sprcha. (Sofistikovaný systém masážních trysek v uzavřených boxech koupelen před vyšetřovnami. Voda ochlazovaná speciálním chladičem na teplotu pouhých 5°C z nich prýští pod tlakem shora, zespodu i ze stran a není před ní úniku.) Jedná se o opravdu ‚ďábelské‘ opatření, ale výsledek vodní masáže je úžasný! Dívkám se mimo jiné nádherně napnou prsa a ztopoří bradavky.

Z titulu své funkce jsem se ujal dozorování při odběru moči ‚svých‘ žaček – 2547, 6255 a 7655. A opět zjišťuji, že 2547 se zdráhá, snaží se všemožně zakrývat svou nahotu, ač je to jednání proti propozicím. 6255 se naopak chová vyloženě vyzývavě – nebál bych se použít i výrazu ‚teatrálně‘ – halt bývalá (?) striptýzová tanečnice se nezapře… Avšak výraz v očích 7566 ve mně vzbuzuje podezření a neklid. Něco s ní určitě nebude v pořádku!

VII

Vyšetřovna č. 2 ve druhém suterénu budovy je primárně určena k provádění vstupních prohlídek. Má proti vyšetřovně č. 1, která se nalézá v přízemí, rozšířené speciální vybavení a chovanky o něm samozřejmě vědí, neboť touto vyšetřovnou každá z nich nutně musela projít hned druhý den po svém nástupu do ústavu. Proto také vždy zavládne větší neklid ve skupině, která je do ní určena při periodických prohlídkách. Jen tak mimochodem – v hantýrce chovanek je označována jako ‚mučírna‘…

Proti vyšetřovně č. 1 je také rozlehlejší. Dalo by se tedy předpokládat, že do ní bude přednostně určena skupina s vyšším počtem členek. Avšak dnes je tomu naopak: Skupina X3 určená do vyšetřovny č. 1 čítá čtyři dívky, kdežto skupina, pro kterou funguji já coby předseda, se skládá jen ze tří výše jmenovaných děvčat. Proč je menší skupině určena větší vyšetřovna? Tuto otázku si jistě položily všechny členky ‚mé‘ X3 – a nutně musely dospět k názoru, že se na ně něco neobvyklého chystá. A zvláště má ‚favoritka‘ 7655, dívka vybavená od přírody až nepříjemně neženským logickým uvažováním, si takovou věc musí určitě uvědomovat.

Abych věc blíže vysvětlil: Obě vyšetřovny mají základní vybavení gynekologické ordinace – jenom s tím rozdílem, že místo obvyklého gynekologického křesla je v nich instalován masivní gynekologický stůl. Samozřejmostí jsou váhy, vyšetřovací lehátko, obvyklé skříně a stojany s nástroji a dalším zdravotnickým materiálem. Nechybějí stoly, židle, křesla, počítač…

Vyšetřovna č. 2 je navíc rozšířena o tělocvičnu – což by nebylo až tak nic divného. Avšak speciální vybavení, kterým disponuje ve své třetí části, vzbuzuje u chovanek tu pravou hrůzu. Háky a kladky ve stropě, masivní ocelová oka zapuštěná do stěn i podlahy – a to vše opatřeno důmyslnou spletí řetězů, lan a řemenů. Tuto část ovšem obsluhují zkušení členové exekutorského sboru, které jsem na doktorovo přání rovněž angažoval…

A skutečně! Když jsem zaujal své místo předsedy, zpozoroval jsem tři do půl těla svlečené zakuklené svalovce nehybně stojící i se svým arzenálem bicích nástrojů hned za dveřmi, odkud mají nerušený přehled o dění ve všech třech částech vyšetřovny.

„Dobré ráno, pane kolego,“ ozvalo se náhle za mnou.

To právě dorazil náš tělocvikář. V patách za ním přichází doktor Trefný doprovázený dvěma dokumentaristy s celým jejich arzenálem fotoaparátů, kamer a objektivů. Pánové tvoří skvěle sehranou dvojici, neboť okamžitě staví v jedné z odlehlých částí vyšetřovny světle šedou zástěnu fungující jako pozadí pro identifikační fotografie.
Jen na vysvětlenou: Na začátku vstupní prohlídky a pak na začátku každé periodické prohlídky je pořízena identifikační fotografie každé vyšetřované slečny v základním postoji. Tyto fotografie pak jsou vystaveny jednak na identifikační nástěnce na patře, kde je slečna ložnicí, a potom také u jejího čísla na dveřích ‚její‘ ložnice. Na nástěnce je ovšem vystavena celá série těchto fotografií, každá opatřená datem pořízení, od začátku slečnina pobytu v ústavu. Tato série je doplněna i přehlednou tabulkou biometrických údajů, rovněž z každé prohlídky od vstupu slečny do ústavu. Na dveřích ložnice je pak vystavena jen aktuální fotografie.

Nakonec se ve dveřích objevují dvě zdravotní sestry a zapisovatelka na invalidním vozíku, která okamžitě zaujímá své místo u počítače.

I na tento soukromý detenční ústav se vztahuje zákon o zaměstnanosti, takže jako každý komerční subjekt musí mít ve svých řadách 4 % zdravotně postižených zaměstnanců. Majitel a ředitel v jedné osobě dělá našim úředníkům pomyšlení (ti za to hodně přimhuřují oči nad opravdu drsnými poměry, které v ústavu vládnou), proto přijal do pracovního poměru mnohem víc zdravotně postižených, než zákon předepisuje: nevidomého telefonistu, dva mentálně postižené poslíčky, dva rovněž mírně retardované uklízeče (šéf exekutorů jim říká ‚uklízečky s pytlíkem‘), sekretářku se změněnou pracovní schopností a dvě zapisovatelky-vozíčkářky. Jednu z nich dnes vidím opravdu poprvé, je to její premiéra, podobně jako pro doktora Trefného. Asi dvacetiletá pohledná dívčina čerstvě po maturitě na obchodní akademii. Prožila si opravdové peklo. Sebral ji silniční pirát na přechodu – ač podle svědeckých výpovědí přecházela na zelenou! – a dva roky strávila po nemocnicích a různých rehabilitačních léčebnách s poraněnou páteří, jak aspoň vyplývá z jejího CV.

„Zdá se, že jsme všichni,“ konstatuji, „můžeme začít.“

Uvědomil jsem si v té chvíli, jaký maratón svým výrokem zahajuji. Jen pro představu, co všechno nás – a hlavně slečny – čeká, pohleďte na základní schéma periodických lékařských prohlídek, jak je pro chovanky zdejšího ústavu dané organizačním řádem.

VIII

Stiskl jsem tlačítko zvonku. Dveře vyšetřovny se otevřely a do nich přivádí svita dozorců naše tři pacientky, všechny pochopitelně tak, jak je pánbůh stvořil. Jdou seřazeny podle svých evidenčních čísel – jelikož na sobě nemají ani nitku, jsou opatřeny očíslovanými náramky – vlasy svázané vzadu do uzlu, aby měly bez zábran odhalená prsa a šíji.

Jako první vchází tedy 2547, snažíc se zakrývat klín a prsa rukama před cvakajícím fotoaparátem. To je ovšem hrubé porušení předpisů, které nemíním jen tak přecházet.

Dvě, signalizuji. Dozorci mezitím už vyšetřovnu opustili, avšak úkolu se ujali páni exekutoři. Vykročili ze svého stanoviště a každý švihl ‚svou‘ slečnu dvakrát důtkami zezadu přes stehna, což druhý dokumentarista pohotově zaznamenává na kameru.

„Nééé! Aúúú!“ zavyla 2547.

6255 po mně hodila vyzývavý pohled a 7566 jen sykla – spíše úlekem, než bolestí.

Všichni tři exekutoři tvoří dokonale sehraný tým. Mnou požadovaný trest na delikventkách provedli během několika sekund a okamžitě zaujali své původní stanoviště.

Na tomto místě poznamenávám, že trestání celé skupiny za prohřešek jedné její členky má úžasný psychologický účinek. Slečny žijí v neustálém stresu, jsou k sobě navzájem podezřívavé a nevraživé. Rozhodně mezi nimi nevznikají nějaké kamarádské vztahy, takže je krajně nepravděpodobné, že by se sjednotily a vyvolaly vzpouru. (I když tedy – jednu rebelii už mi popisoval kolega češtinář…)

„Stejně půjde jako první na řadu, když má nejnižší číslo,“ poznamenal kolega tělocvikář na její adresu.

„Jistě," souhlasí doktor. „Vyfotografovat, změřit, zvážit!“

2547 neochotně a s viditelným odporem zaujala předpisový postoj před zástěnou a dokumentaristé pořídili několik jejích fotografií v rouše Evině, ze kterých bude vybrána ta nejvhodnější ke zveřejnění. Následně se své práce ujaly sestry. Jedna z nich uchopila 2547 lehce za ruku a vede ji k vahám.

„Postav se tady… Rovně! Ruce podle těla…“

2547 vykonává sestřiny rozkazy krajně neochotně, neboť vážení pokládá za ponižující akt, jak se kdysi neoficiálně vyjádřila, a cvakání spouště fotoaparátu u ní vyvolává přímo stavy zuřivosti. Sestra ovšem její nechuť vycítila a své jednání vůči pacientce tohoto kalibru přitvrdila – pokynula směrem k exekutorům…

Každá slečna obdržela další dva šlehy důtkami – tentokrát přes sedací ústrojí – a 2547 konečně dostala rozum. Sice s odporem – ale nechala se zvážit a změřit.

Abych svou věrnou čtenářskou obec nenudil nějakým zdlouhavým popisem fotografování, měření a vážení, či vyšetřování zraku a sluchu, a mohl se pak věnovat popisu zajímavějších částí prohlídky těchto tří vybraných slečen, uvádím naměřené hodnoty do následující tabulky:
Poznámka: O tyto hodnoty bude doplněna tabulka biometrických hodnot na nástěnce, jak už jsem o ní psal nahoře.)

„Její nadváha už hraničí s prvním stupněm obezity,“ prohodil doktor na adresu 2547, když byly váhy a míry všech tří dívek zapsány do protokolu.

„No a?“ odsekla 2547 vztekle, ačkoliv nebyla na nic tázána. Na kritické hodnocení své tělesné schránky je opravdu háklivá…

Poznatky zjištěné v průběhu prohlídky si vyměňují členové komise jen mezi sebou. S vyšetřovanými nikdo o ničem zásadně nediskutuje. Ty jsou povinny pouze plnit příkazy. 2547 tedy nejenže nevhodně vstupuje do doktorova komentáře, ale navíc se opět pokouší zakrývat rukama své intimní tělesné partie.

Exekutoři správně zasáhli bez jakéhokoliv pokynu a záda všech tří vyšetřovaných ochutnala tentokrát jejich biče, což pohotově zaznamenali dokumentaristé jak fotoaparátem, tak i kamerou. 2547 přitom nepěkně zaskučela, což mělo za následek další dva šlehy navíc – pochopitelně, že pro celý trojlístek.

„Drž laskavě hubu!“ utrhla se na ni 7566.

Je jasné, že i její úlet byl exekutory patřičně oceněn a dalších několik šlehanců důtkami poznamenalo slečnám stehna, tentokrát zepředu. 2547 při tom bezdůvodně zavyla, což exekutory vyprovokovalo k přídavku. 2547 konečně ztichla, takže naše komise může nerušeně pokračovat v další práci.

IX

V té chvíli se otevřely dveře (do vyšetřoven, tělocvičen, koupelen a vůbec kamkoliv – dokonce i na pokoje chovanek – může nejen ‚z titulu pracovních povinností‘ vstoupit kdokoliv a kdykoliv – pojem ‚soukromí‘ pro chovanky v ústavu neexistuje), ve kterých se objevil jeden z oněch dvou mentálně postižených poslíčků – asi devatenáctiletý kluk v ústavní uniformě. (Poznámka: Ústavní uniforma pro řadový personál se skládá ze svítivě žlutého trička s krátkým rukávem a hnědých šortek. Učitelé a vychovatelé pak chodí i v práci v civilním oblečení. Avšak prostory jsou kvůli častému výskytu chovanek v Evině rouše značně přetápěny, takže ani učitelům a vychovatelům nezbývá, než aby i oni pobývali v ústavu jen v lehkém oblečení. Já mám teď na sobě také jen tričko (i když tedy ne svítivě žluté) a lehké plátěné kalhoty…)

„Dobrý den. Nesu výsledky laboratorních testů, pane doktore,“ oznámil samozřejmě, upřeně při tom hledě na vyšetřovanou trojici do naha vysvlečených dívek. (Žádoucí činnost – stresový faktor.)

Oba poslíčci opravdu vzorně plní své pracovní povinnosti, avšak chovanky je, kdo ví proč, z hloubi duše nesnášejí. I tentokrát na něj vrhly své nevraživé pohledy a 2547 si instinktivně zakryla jednou rukou prsa a druhou klín.

Její reakce neunikla ostřížímu zraku exekutorů a dva šlehy bičem přes záda (uštědřené samozřejmě celému trojlístku) ji okamžitě přivedly k poslušnosti.

„Děkuji, chlapče, můžeš jít,“ propustil ho doktor podepsav kvitanci.

„Na shledanou,“ pozdravil směrem k nám.
„Čau, holky,“ pozdravil směrem k děvčatům, přičemž 7566, která k němu stála nejblíž, poplácal přátelsky po zadečku. (To mu předpisy nezakazují…)

„No tohle!“ vzkřikla 7566 vztekle. Ohnala se a vlepila mu facku přes celou tvář.

Poslíček zůstal zkoprněle stát a upřel ni vyčítavý pohled. 7566 se rozpřáhla druhou rukou, avšak ‚její‘ exekutor se bleskově vrhl mezi ni a její oběť. Důtky zasvištěly vzduchem a na prsou útočnice se objevily výrazné rudé pruhy. 7566 zavyla bolestí a chytila se oběma rukama za důtkami navštívená místa. Nedovoleným zakrytím prsou si ovšem vykoledovala další dvě rány, tentokrát přes břicho. Jeho kolegové nelenili a zpracovali svými důtkami tytéž tělesné partie 6255 a 2547. Ta ovšem nepříčetně zaječela, což exekutoři ocenili dalšími několika ranami přes záda a hýždě. 7566 a 2547 se na sebe nenávistně podívaly, ale raději drží ústa na uzdě, zatímco 6255 hází vyzývavé pohledy na jednoho z exekutorů.

Vyděšený poslíček mezitím zmizel jako pára nad hrncem.

„Podívejte se…“ ukazuje nám doktor jeden ze závěrů laboratorních testů, zatímco exekutoři se činí ve zpacifikování poslíčkem vydrážděných slečen.

„Co to je?“ zírám nevěřícně do protokolu.

„Je to tak, vážení,“ opakuje doktor polohlasně dvakrát potvrzený závěr, „v moči i krvi 7566 nalezeny stopy drogy… Extáze!“

„Tedy… Ona fungovala jako kápo jedné překupnické bandy,“ poznamenávám, „ale že by si dokázala zařídit nějaké skryté cestičky až sem…“

„Aspoň vidíte, doktore,“ poznamenává kolega tělocvikář, „jak je důležité tyto důkladné prohlídky pravidelně provádět.“

„Nezbývá mi, než vám dát za pravdu, pane přísedící,“ souhlasí doktor. „Dokonce bych neměl nic proti tomu, kdyby byly prohlídky zpřísněny a kdyby se zvýšila jejich frekvence.“

„Sice by to bylo žádoucí,“ poznamenávám, „avšak pobyt děvčat v ústavu by se značně prodražil, s čímž by jejich rodiče nemuseli souhlasit. Nezapomínejte, pane doktore, že pojišťovna hradí jen jednu preventivní prohlídku ročně. Ty zbývající…“

„Myslíš taky na něco jiného, než na peníze, ty opelichaná trojčlenko,“ přerušil mě doktor netrpělivě, překlopiv svou řeč neprozřetelně do tykání. „Já sám jsem ochoten provést několik prohlídek ex privata industria zcela zdarma ve svém volném čase, co ty na to?“

„Ale jó, klidně, si slečny vyšetřuj z vlastní iniciativy, ty lapiduchu, ale já bych rád taky vyšetřil pár volných víkendů pro rodinu…“

Bez okolků jsem přešel vůči doktorovi taky do tykání. Sice jsem chtěl původně známost s ním zatajit, ale pochopil jsem, že tomu by šlo dost těžko zabránit… Nutno přiznat, že mě felčar docela naštval tou ‚opelichanou trojčlenkou‘ – teď abych se děsil toho, že mě tak budou chovanky přezdívat za mými zády, ale nápad to není špatný – tedy: myslím ta zvýšená frekvence prohlídek a jejich zpřísnění, pochopitelně.

Pro pořádek musím uvést, že nález drogy v laboratorních vzorcích 7566 je strašlivé zjištění, neboť vnášení a požívání psychotropních a omamných látek v obvodu ústavu je přísně zakázáno jak chovankám, tak i veškerému personálu. Pravidla jdou až tak daleko, že do zaměstnaneckého poměru mohou být přijímáni výhradně nekuřáci, i když s tímto ustanovením měli majitelé zpočátku potíže a čelili dokonce obvinění z diskriminace, avšak zvýšením počtu zdravotně postižených zaměstnanců vysoko nad zákonem předepsané minimum se podařilo kverulantům zavřít ústa, jak už jsem upozorňoval výše.

„Co ty dvě zbývající?“ ptám se doktora.



„Hmm, ty jsou čisté,“ pobrukuje si doktor. „Která je ta chycená striptýzová tanečnice?“

„To je 6255, doktore.“

„Aha, ta… Konec konců, je opravdu pěkná a má i nádherně vysportovanou postavu… Halt, striptýz – to je dnes řehole. Zvlášť pak u té tyče…“

„Jenže právě u té, doktore, mám podezření i na ‚práci‘ v nějakém SM salónu…“

„Ano, ano, počítám se speciálními testy, sám jsem zvědav, co všechno to její rozkošné tělíčko vydrží – i když ses bál o nějaký matematický talent…“

„To je právě ta ‚pozitivní‘ na tu Extázi…“

„Aha! Tak teď už je ti, profesore, jedno, jak s nimi bude naloženo. Aspoň tedy doufám…“

„Doufáš správně, doktore.“

„V tom případě bych byl pro to, aby byla záminkou pro speciální zacházení právě ta extázová aféra,“ navrhuje kolega tělocvikář. „Víte, ona je 6255 zase moje ‚favoritka‘…“

„Proč ne,“ souhlasí doktor, „uděláme teď několik nudných vyšetření podle protokolu – nos, uši, krk a dutinu ústní, poslech srdce a plic… Ať nám na ty ‚zajímavější‘ procedury zbude víc času.“

„Změřte každé tělesnou teplotu ve vagíně a pak jí nasaďte rozevírák do pusy,“ nařídil sestrám, když jsme s tělocvikářem přikývli na jeho plán.

Každá slečna byla nucena ulehnout na vyšetřovací lehátko, roztáhnout a pokrčit nohy a nechat si zavést hluboko do vagíny teploměr. Vzápětí po skončení měření byla její pusa elegantně opatřena rozevírákem.

„Tak, a teď jim svažte ruce za zády a fixujte je ke kruhům,“ přikazuje doktor exekutorům, když sestry provedly požadovaný úkon.

Teď už je slečnám jasné, že jim zůstanou rozevíráky v puse až do konce prohlídky. Ruce jim totiž byly svázány mj. i proto, aby si nemohly rozevíráky samy vyjmout…

X

„Budeme pokračovat,“ oznámil jsem po přestávce na občerstvení, kterou jsme si udělali po té, když doktor prohlédl slečnám pusy, krky, nosy a několikrát jim přejel po prsou i po zádech fonendoskopem.

„Začneme od nejnižšího čísla, tj. 2547. Položte mi ji na stůl. Nohy do třmenů, ruce za hlavu a zafixovat. Nohy jí zatím mírně pokrčte,“ požádal ‚jejího‘ exekutora.

Stalo se. 2547 je připoutána ke stolu a doktor se jal pečlivě prohmatávat její břicho. Ta ovšem vyjekla bolestí, protože doktor její tukové zásoby záměrně tvrdě hněte.

„Břišní svalstvo silně ochablé a povolené, většina tělesného tuku se soustřeďuje v abdominální krajině,“ diktuje doktor zapisovatelce. „S tím budeme muset udělat krátký proces – nejlépe formou série terapeutických trestů.“

Jen na vysvětlenou: Terapeutický trest je také forma tělesného trestu, avšak má – nebo měl by mít – léčebné účinky, proto je takový trest cílen pouze na delikventku, pro kterou je určen. Nevztahuje se tedy na další členky skupiny, ledaže by byla požadována srovnávací studie.

Další nemilosrdně kritické hodnocení svého nahého těla nese 2547 velmi těžce. Je rudá studem a z očí jí vytryskly slzy. Její ústa držená rozevírákem vydávají sérii neartikulovaných skřeků.

„Dlouhou rukavici a roztáhnout nohy!“ nařídil doktor, dokončiv důkladné prohnětení dívčiny zásoby břišního tuku.

To je příkaz pro sestru, která podala doktorovi latexovou rukavici a vzápětí roztáhla opěrky nohou, takže se slečnin klín otevřel.

„Víc to nejde?"

„Zdá se, že ne…“ poznamenává nerozhodně sestra, „nerada bych ji roztrhla.“

„Ale ano, jen ji ještě trochu roztáhněte, sestro… Víc! Ať je jí to hodně nepříjemné. Ona zanedbává gymnastickou průpravu, tak to roztažení musí pořádně cítit, víte?“

„Hmm… Jenže já…“

„Příteli, pojďte sem,“ pokynul doktor jednomu z exekutorů, „a ukažte tady sestře, jak ji má roztáhnout nohy!“

Exekutor zabral za rozevírač opěrek, ráčna se posunula o další dva zuby a 2547 zaječela tak strašně, až mi zalehly bubínky. Musel jsem se napít. Uvědomil jsem si, že rozevírák v její puse je od doktora vynikající nápad, neboť působí částečně jako roubík, takže slečna nemůže nemístně žvanit do naší práce, ale ve vyřvávání jí nebrání, takže její akustické projevy hodnotit můžeme. A právě teď mi došlo, že 2547 zase trochu hraje a řve bezdůvodně, jak už to několikrát předvedla, naposledy před čtvrt rokem v trestnici.

„Nu, prosím… Vidíte, že to jde, a nic se jí nestalo. Jen jí to asi trochu víc bolí, ale to je v pořádku, tak to má při tomto vyšetření být. Ať si zvyká, bude hůř…“

„Já bych se s dovolením nebál ještě o dost většího roztažení,“ poznamenal jsem. „Tady ta slečna ten řev často jen jalově hraje, víte, přátelé…“

„Dobrá, zkuste jí nohy roztáhnout ještě víc,“ přikazuje doktor exekutorovi. „Samotného by mě zajímalo, jak slečna zareaguje na skutečnou bolest.“

Na ta slova exekutor znovu zabral a ráčna poskočila rovnou o tři zuby. 2547 tentokrát vyjekla opravdovou bolestí, i když tedy zdaleka ne tak srdceryvně, jako před chvílí.

„To snad by stačilo,“ mírní mé choutky doktor. „Úhloměr!"

Sestra, poněkud vyděšená nenadálým výjevem, podává třesoucí se rukou doktorovi požadovaný přístroj, zatímco dokumentarista pořizuje detailní záběry dívčiných pubických oblastí.

„No, prosím… 140°! To je opravdu málo. Budu nucen navrhnout další terapeutický trest: Takto ji budete veřejně roztahovat denně na gynekologickém stole v atriu ústavu, vždy po dobu 20 minut. Každý den jí jeden stupeň přidáte a budete pořizovat detailní fotografickou dokumentaci. Terapii ukončíme na sto osmdesáti stupních. Jen tak mimochodem: Ty dnešní fotografie vystavíte veřejně na nástěnce v atriu ústavu, a to včetně jejího identifikačního čísla. Rovněž tak dáte veřejně k dispozici celý protokol o kritickém hodnocení její postavy a těla – pro výstrahu! Aby si ostatní slečny nechaly zajít chuť na vyhýbání se gymnastice!“
(Poznámka: To ovšem znamená, že bude veřejně zpřístupněn celý protokol o vyšetřování dnešní skupiny X3/2. Jsem zvědav, jak se ‚vytáhne‘ nová zapisovatelka, aby to nebylo příliš nudné čtení…)

„Vy se s tím felčarem nějak blíže znáte, pane kolego?" zeptal se mě tělocvikář po straně (Zřejmě zaregistroval to naše tykání…)

„Jo… spolužák z gymnasia,“ vyšel jsem s barvou ven.

„Koukám, že umí vymýšlet přímo ďábelsky ponižující metody, že, pane kolego…“ dodal tělocvikář polohlasně.

Jen jsem se pobaveně zasmál.

Sestra odebrala doktorovi úhloměr. Ten si mezitím navlékl rukavici, která mu k mému úžasu zakrývá téměř celé předloktí, nabral z misky hrst gelu a rukavici jím potřel po celé délce. Vzápětí zajel hluboko do dívčiny pochvy. Nejprve jen dvěma prsty, pak zavedl třetí a čtvrtý prst a nakonec i palec. Teď už má v dívčině pochvě zavedenou celou ruku až po zápěstí – a probíjí se stále víc do hloubky!

„Tedy, felčare, já zírám…“ vydechl jsem zděšeně do srdceryvného bolestného úpění vyšetřované chovanky. „Nebojíš se, že ji roztrhneš?“

„Tak za prvé: Při porodu musí vydržet mnohem větší otevření – a to dokonce i děložního hrdla, ty starosto…“ vyvrací doktor mé obavy. „A já jí chci důkladně prohmatat jen pochvu, do dělohy se jí dobývat nebudu, neboj! A za druhé: Při prohlídkách tohoto druhu mohu podle propozic užívat tvrdších metod, nemýlím-li se…“

„To je pravda…“ přiznávám, překřikuje příšerné kvílení slečny 2547.

„Tak jich prostě využívám!“ obhajuje doktor svá ‚práva‘.

Se zájmem sleduji pohyby doktorovy ruky v pochvě vyšetřované slečny, které jsou patrné na povrchu její břišní stěny i přes bohatou tukovou nadílku.



Doktor pochopitelně nedbá řevu, úpění a kvílení vyšetřované slečny a pouští se do nového tvrdého prohmatávání jejího břicha, tentokrát jen od pupíku dolů – proti prstům ruky zavedené v její pochvě. Kamera zavrčela a v dívčiných očích se objevily slzy.

„Copak, copak, to bolí?“

„Áúúúú-áááá-ééé!“ vydala slečna ze svého hrdla další sérii neartikulovaných skřeků.

„To je dobře. Já chci, aby tě to bolelo,“ poznamenává doktor polohlasně, promačkávaje jí břišní stěnu ještě hlouběji.

„Děložní hrdlo klidné, děloha v obvyklé poloze, vaječníky hmatné,“ diktuje doktor zapisovatelce, nedbaje výkřiků a sténání pacientky.

Pak vytáhl prsty z dívčiny pochvy, natáhl si rukavici ještě na druhou ruku, rozevřel její stydké pysky a umožnil dokumentaristovi pořídit několik snímků.

„Klitoris menší, ale s tím si poradíme. Ústí močové trubice v rovině. Zavedeme zrcadlo…“

Sestra podává doktorovi nástroj, ten však žádá o větší model. Zavádí ho obratně do dívčiny vagíny a roztahuje jeho lžíce hodně od sebe, dokud 2547 znovu nezavyla bolestí.

„Sliznice vagíny růžová, nezjizvená, dobře prokrvená, děložní čípek klidný," diktuje zapisovatelce další část protokolu.

„Mohu se podívat?" pořádal jsem doktora.

„Ale jistě, pane profesore. Vždyť jste předseda komise…“

Nahlédl jsem do nejintimnějších zákoutí své neoblíbené žačky.

„Co s tím poštěváčkem, pane doktore?"

„Nu, nejprve ho vytáhneme z té kožní řasy. Takhle, vidíte?“

2547 sebou zazmítala ve fixačních řetězech.

„Tak, to by bylo. Než budeme testovat jeho citlivost, tak si ho trochu napíchneme, aby se zvětšil. Avšak nejprve dokončím základní gynekologické vyšetření.“

Doktor nyní prohmatává dívčina prsa. Každý zvlášť oběma rukama, pak každou rukou jeden a nakonec je tvrdě hněte proti hrudníku. Počíná si při tom dost bezohledně, takže 2547 několikrát silně zaječela. To ovšem je pro doktora signál, aby přitvrdil. Konečně vyšetřovaná pochopila jeho taktiku a místo odporného jekotu jen úpěnlivě vyje.

„Prsa obstojně pevná, mléčné žlázy dobře hmatné i přes bohatou tukovou tkáň, bradavky menší, ale nevpáčené, dvorce poněkud vystouplé a dobře pigmentované. Vše bez patologického nálezu.“

Zapisovatelčiny prsty doťukaly poslední písmenka a doktor rozhodl o provedení citlivostních testů klitorisu a bradavek.

„Teď jí provedeme něco hodně nepříjemného, ale napřed by to chtělo dávku adrenalinu, aby nám neomdlela. Sestro…“

Tato slova jsou určena jednak 2547, ale především sestře, která natřela jedno místo na slečnině břiše, jednou rukou stiskla mezi prsty tkáň a píchla do ní dávku adrenalinu. Určitě to nebylo nic příjemného, protože 2547 nepříčetně zavyla.

„Tak, a teď preparát…“ požádal doktor.

Sestra, aniž by doktor svůj požadavek blíže specifikoval, mu podala sadu malých ampulek, jehel a injekčních stříkaček. Ten se postavil tak, aby všechny tři slečny, včetně na stole ležící 2547, mohly bez zábran pozorovat jeho počínání. Doktor natáhl obsah jedné ampulky do stříkačky a vyměnil jehlu. S injekční stříkačkou v jedné ruce a s pinzetou v druhé se sklonil k dívčině vagíně dosud rozevřené zrcadlem. Sleduji s napětím jeho počínání.

Pinzetou silně stiskl žalud klitorisu, který byl před tím vytáhl z kožní řasy, takže 2547 ze sebe vydala ošklivý neartikulovaný skřek. Hned za okamžik po ‚útoku‘ pinzetou vrazil doktor do přidrženého poštěváčku jehlu injekce a stiskl píst.

Reakce na jeho úkon stran 2547 je úžasná. Slečna se zmítá v poutech vydávajíc ze sebe děsivý, rozevírákem ne příliš tlumený, srdceryvný řev.

Doktor sevření pinzety několikrát povolil a znovu obnažený klitoris stiskl, přičemž sílu stisku stupňuje. 2547 ječí už nepřetržitě.

„Všimněte si," upozorňuje doktor mě i kolegu tělocvikáře, „že tento preparát způsobil zduření poštěváčku asi na trojnásobek jeho původního objemu. Navíc znásobuje jeho citlivost a také zabraňuje vyplavování endorfinů do krve. Ty totiž způsobují otupělost vůči bolesti.“

„Svorku!“

Tento příkaz platí jedné ze sester, která podala doktorovi jemně ozubenou a dobře napruženou svorku. Ten konečně uvolnil stisk pinzety a připnul svorku na zcitlivělou dívčinu tkáň. V reakci na tento počin její jekot zesílil.

„Napružení té svorky je silnější, než bylo moje dráždění pinzetou, a navíc jsem ji připnul obtěžujícím způsobem. Ty zoubky ovšem musí být tupé – jejich úkolem je tkáň bolestivě dráždit, nikoliv však zranit,“ poznamenal doktor. „Teď ještě provedeme obdobnou proceduru na jejích prsou. Musíme zvýšit citlivost dvorců a bradavek.“

Jeho poslední výrok vyvolal u 2547 další zvýšení jejích akustických aktivit, avšak bez jakékoliv změny v doktorových úmyslech. Přistoupil k pravému dívčinu prsu a několik desítek sekund dráždí jeho bradavku pinzetou. Sestra mu mezitím připravuje injekční stříkačku – samozřejmě tak, aby všechny tři slečny mohly dobře sledovat její počínání. Zahleděl jsem se na 6255. Z jejích očí jako by vycházely tajemné záblesky. Proti tomu 7566 oči raději zavřela. Nu, uvidíme, jak se zachová, až bude sama ležet na stole. Vlastně – ona je vedena pod nejvyšším evidenčním číslem z celé trojice, přijde tedy na řadu jako poslední…

Sestra podala doktorovi stříkačku. Ten uchopil pravou dívčinu bradavku do pinzety, pevně ji stiskl a vytáhl nahoru. Pak zabodl jehlu přesně do místa, kde je bradavka nasazena na dvorec, a stiskl píst. 2547, která se mezitím jakž-takž zklidnila, opět vydala ze svého hrdla sérii strašlivých neartikulovaných skřeků. Sleduji, jak jí prsní dvorec postupně rudne a bradavka nabývá na velikosti. Doktor si na ní ještě chvíli pohrál s pinzetou, nechávaje tak dokumentaristům čas na filmování a pořízení další série detailních snímků. Pak na bradavku nasadil svorku, podobně jako před tím na klitoris, a přesunul se k dívčinu levému prsu, kde celou proceduru zopakoval.

Nahá 2547 teď leží na gynekologickém stole roztažená, s rozevírákem v puse a se zavedeným a rozevřeným zrcadlem ve vagíně. Bradavky i klitoris má zcitlivělé injekcemi a má je drážděny dobře napruženými ozubenými svorkami.

„Nyní vám předvedu postup terapeutického trestu zaměřeného na úbytek tělesného tuku a posíleni břišního svalstva,“ instruuje doktor pány exekutory, kteří budou trest za asistence sester v dalších dnech aplikovat.

„Nejprve břišní tuk důkladně promačkáme a prohněteme. Asi takhle…“

Doktor zabořil prsty obou rukou do dívčiných tukových zásob na břiše a opravdu tvrdě je hněte a hluboko prohmatává.

„Musí cítit, že to bolí,“ zdůrazňuje při tom. „Však ona si příště rozmyslí, zda je lépe věnovat se gymnastice, nebo falšovat úřední omluvenky.“

Doktor opracovává dívčino břicho asi deset minut. Pak požádal jednoho z exekutorů, aby mu zapůjčil měkké důtky.

„Nakonec bříško trochu poškádlíme důtkami – sice jemně – nezapomínejte, že vnitrobřišní orgány nejsou nijak jinak chráněny, proto opravdu s Mírou – ale MUSÍ cítit, že to bolí. Bříško tedy opracovávejte pokud možno jemněji, ale o to déle. Předvedu…“

Doktor se chopil důtek a soustředěně šlehá ležící dívku přes břicho.

„Všimněte si prosím, že rány jsou sice bolestivé, ale nástroj nesmí na kůži zanechávat stopy – tedy kromě zarudnutí, pochopitelně… Pojďte si to zkusit.“

Exekutoři jsou v tomto směru odborně školeni, proto je po několika ranách vystřídaly obě sestry. Střídavě trénují práci s nástrojem a doktor je upozorňuje na chyby, kterých se při tom dopouštějí.

Když se obě sestry potrénovaly, pokračuje doktor v další instruktáži: „Injekce na zcitlivění bradavek a klitorisu, stejně tak nasazené ozubené svorky jsou součástí trestu. Tuto část doporučuji spojit s trestem roztahování, aby slečna nepřišla o přílišnou část osobního volna a mohla se řádně připravovat do školy. To by asi tak byla terapie týkající se nadbytku tělesného tuku. Teď si předvedeme metody posilování břišního svalstva.“

Na ta slova doktor zbavil dívku svorek i zrcadla a odpoutal ji od stolu, ponechav jí pouze roztahovák v puse. 2547 mátožně vstala a vrávoravě se postavila.

„Lehni si na zem,“ nařídil jí doktor, když jí odvedl do obávané třetí části vyšetřovny se speciálním vybavením.

„Teď ruce vzpažit… a uvázat!“

Svých povinností se ujal ‚její‘ exekutor – a dívčiny ruce přivázány za hlavou ke kruhům v podlaze. Dokumentaristé poctivě zaznamenávají celý postup na kameru.

„Rozporku na nohy,“ vydal doktor další příkaz.

„Výborně. Teď zavěste rozporku na hák a vytáhněte jí nohy nahoru přes kladku.“

Stalo se.

„Spojte jí bradavky řetízkem…“

Dívčiny bradavky, nedávno zcitlivělé injekcí, znovu okusily ozubené svorky, tentokrát spojené řetízkem.

„Teď už jen napojíme druhý konec lanka na střed řetízku mezi oběma prsy… ano, tak…“ pochvaluje doktor tentokrát práci sestry, „… a pustíme.“

Dívčiny nohy, zvednuté asi 30° nad podlahou, jsou teď lankem vedeným přes kladku spojeny s jejími prsy. Musí tedy držet nohy nahoře. Kdykoliv jí klesnou, ucítí nesnesitelný tah na prsou, přičemž injekcí zcitlivělé bradavky o sobě dávají určitě dobře vědět.

„Nu – a to je celá ta věda. Necháte ji takto viset nohy každý den dvacet minut. Buď to její ochablé břišní svalstvo ustojí, nebo se jí prsa pěkně poděkují,“ končí doktor svou instruktáž.

XI

„Asi teď trochu porušíme zdejší zvyklosti,“ navrhuje doktor po krátké pauze na občerstvení, „ale raději bych se teď zabýval slečnou 7566. Je to ta pozitivní, že?“

„Ano,“ potvrzuji já, jakožto předseda komise.

Příslušný exekutor odpoutal 7566 od kruhu ve zdi, uvolnil jí ruce a předvedl ji doprostřed místnosti. Její nahé tělo se stává středem pozornosti obou dokumentaristů – spoušť fotoaparátu cvaká a kamera vrčí.

„Postava pěkná, souměrná, držení těla v normě," hodnotí ji doktor tónem, jakým se posuzuje dobytče na trhu.

Postavil se za ní a jal se její tělesné partie soustavně prohmatávat. „Vrstva podkožního tuku přiměřená, muskulatura nevýrazně vyrýsovaná, ale jakž-takž v průměru…“

„Položte mi ji na stůl,“ nařídil, když zapisovatelka doťukala poslední písmenka.

Stalo se a 7566 leží připoutaná na gynekologickém stole, rozevírák stále v puse – pochopitelně.

Tentokrát se doktor nejprve věnuje jejím prsům, o kterých lze bez nadsázky říci, že jsou výstavní.

„Prsa souměrná, zaoblená, i v poloze vleže drží obstojně tvar,“ diktuje doktor do protokolu. „Na pohmat pružná, při silnějším stisku dobře poddajná. Žláznaté těleso dobře hmatné, dvorce mírně vystouplé a dobře pigmentované, bradavky růžové, přiměřené velikosti.“

Zapisovatelčiny prsty kmitají po klávesnici, zatímco doktor dívčiny prsy tvrdě hněte proti hrudníku a promačkává její bradavky nejprve mezi prsty a následně i pinzetou.

„Citlivost bradavek však není nejlepší, trochu si pomůžeme,“ poznamenává, když zapisovatelka dopsala poslední větu.

„Adrenalin taky?“ zeptala se sestra.

„Pravda. Napřed adrenalin,“ přitakal doktor, „protože i tu to bude opravdu hodně bolet.“

Na ta slova píchla sestra slečně do břicha notnou dávku adrenalinu, nehledíc na její vytí, a podala doktorovi připravenou injekční stříkačku naplněnou jeho ‚tajným‘ preparátem. Doktor postupuje obdobně jako u 2547: Bradavku tvrdě stisknutou pinzetou vytahuje a zabodává jehlu v místě, kde bradavka nasedá na prsní dvorec. Už tato procedura způsobuje dívčinu akustickou odezvu, a když doktor stiskl píst, znovu mi zalehly bubínky. Doktor však slečniných reakcí nedbá – jen jeden z exekutorů jí znovu utáhl řetízek kolem pravého zápěstí, který svým prudkým zmítáním poněkud uvolnila – a opakuje proceduru i na druhém prsu. „Ale, no tak, neječ tolik,“ chlácholí ji přitom docela kamarádsky znějícím hlasem. „Cožpak ty, bývalá šéfka překupnické bandy, sis nikdy nezkoušela aplikovat drogu injekčně? Já ti jen předvádím, jakých netušených rozkoší lze při tom dosáhnout…“

Reakce se podobá tomu, co jsme už viděli u 2547 – prsní dvorce rudnou a bradavky nabývají na velikosti. Doktor je znovu dlouze promačkává mezi prsty i pinzetou a nakonec je dráždí jehlou, kterou se jich lehce dotýká.

„Kouzlo se zdařilo,“ libuje si poslouchaje úpění, které dívka vyluzuje majíc pusu stále rozevřenou vyšetřovacím nástrojem. „Nasadíme jí ozubené svorky, aby si dnešního vyšetření dosyta užila.“

Když byly její injekcí zcitlivělé bradavky zkrášlené svorkami připnutými obtěžujícím způsobem, přesunula se doktorova pozornost k jejímu rozkošnému bříšku.



„Bříško dostatečně zpevněné,“ diktuje doktor, důkladně jí tuto tělesnou partii prohmatav. „Teď jí roztáhněte nohy.“

Nohy 7566 jdou bez jakýchkoliv potíží do rozštěpu, přičemž se jí stydké pysky samovolně mírně pootevřely.

„Ach, to je nádhera,“ pochvaluje si doktor zkoumaje dvěma prsty v dlouhé rukavici její rozkošnou štěrbinku.

Po chvíli si natřel gelem rukavici v celé délce a proniká do slečniny pochvy podobně jako před chvílí do 2547. Slečna 7566, vědouc podle doktorova počínání, jaký úkon ji právě čeká, zareagovala okamžitě. Mohutně sebou zazmítala v řetězech a vydala ze sebe táhlý kvílivý pazvuk. Doktor však ve svém úsilí nepolevuje. Zavádí do dívčiny pochvy jeden prst za druhým, nakonec palec – a už má cestu uvolněnou pro celou ruku – i přes bohaté akustické projevy vyšetřované. V momentě, kdy doktor začal postupovat do nitra její pochvy celou rukou, připomínají její výkřiky rodící matku. Jelikož moje favoritka 7566 neoplývá bohatými zásobami tělesného tuku, jako předchozí pacientka, jsou na povrchu její břišní stěny pohyby doktorovy ruky patrné téměř bez zábran. Když vnořil svou ruku do její pochvy až po zápěstí, jal se jí prohmatávat spodní část břicha proti ní. Asi po pěti minutách ruku z její pochvy vytáhl a požádal o zrcadlo.

„Sliznice mírně zarudlá, ale zdravá a nezjizvená, ústí močové trubice poněkud vystouplé. Děložní čípek klidný. Avšak – slečna má v oblibě Extázi. Co kdybychom ji do ní trochu přivedli? Zkusíme zavést cévku, ano, sestro?“

Sestra podala doktorovi katetr a úplně nahá slečna, bezmocně ležíc připoutaná na gynekologickém stole, musela strpět zavedení cévky do močového měchýře.

„Právě jsem překonal odpor svěrače,“ poznamenal doktor, když sebou 7566 nepřirozeně trhla.

Od rána uplynuly už dvě hodiny, takže z hadičky trochu moči vyteklo, ale ukazuje se, že to není hlavní doktorův cíl.

„Trošku jí ten měchýř zase napustíme,“ oznámil sestře, podávaje jí asi litrovou láhev jasně červené tekutiny.

Sestra vytáhla ze zásuvky obrovskou injekční stříkačku, tzv. ‚žanetu‘, natáhla do ní obsah láhve a nasadila ji na druhý konec katetru. Pak začala pomalu tisknout píst…

„Aáááááúúúúú-ááá-úúúú-ééééééééééé!“ zaječela 7566 i přes rozevírák, kterým má roztaženou pusu. „Ééééééééééééééééé!“

„U všech rohatých – co to je za dryják, doktore?“ zeptal se udiveně tělocvikář.

„To je líh obohacený výtažkem z chilli papriček,“ vysvětluje doktor. „Ale že si té extáze užívá, jen co je pravda…“

Sestra vyprázdnila do dívčina měchýře celou žanetu a uzavřela konec hadičky svorkou.

„Ještě do ní napumpujeme klystýr – aspoň čtyři litry,“ pokynul doktor sestře.

„Nechceš si prohmatat plný močový měchýř, ty cifršpióne?" zeptal se mě doktor, zatímco sestra připravuje pro 7566 střevní nálev.

Nabídku jsem samozřejmě přijal nechávaje se doktorem instruovat, kterou břišní partii mám stisknout.

„Klidně můžeš přitvrdit,“ nabádá mě doktor. „Takhle, podívej… Neustále musí cítit, že to bolí.“

Jeho prsty kmitají po dívčině břiše a 7566 kvílí – chvíli silně, chvíli slabě – podle toho, jak doktor její naplněný měchýř tiskne. Ale to už je tady sestra se střevním nálevem a zavádí slečně do konečníku trysku.

„Teď jí polož celou ruku tady, ať cítíš, jak se její útroby budou postupně naplňovat,“ pokračuje doktor v školení. „Samozřejmě – nezapomeň občas víc zmáčknout… Opakuji: MUSÍ ji to bolet. Pořádně!“

Teď teprve začíná ten pravý koncert… 7566 skučí, ječí, kvílí i přes nasazený rozevírák. Díky doktorově podrobné instruktáži pod rukama cítím její útroby postupně naplňované nálevem.

„Nyní má plná střeva i močový měchýř, což ji musí velice bolestivě tlačit, nehledě k tomu, že obsah měchýře ji přímo pekelně pálí,“ glosuje doktor nastalou situaci, když jí sestra ucpala konečník gumovou zátkou. „Avšak pro narkomanky je toto opravdu jeden z nejúčinnějších postupů. „Teď jí trochu poškádlíme bříško měkkými důtkami, podobně jako té předchozí slečně. Pánové, ujměte se toho!“

Jeden z exekutorů zkušebně zapráskal nástrojem nad slečniným nahým tělem a pak se jí jal bříško soustavně opracovávat. Důtky zanechávají na jejím naplněném břiše jemné zarudlé pruhy a 7566 i přes rozevírák koncertuje tak, že by se za její výkon nemusela stydět žádná operní pěvkyně.

„Klidně jí můžete občas zabloudit i na prsa, příteli,“ povzbuzuje doktor exekutora. „To je taky velmi účinná protidrogová terapie. Zvlášť tedy, když má extrémně zcitlivělé dvorce i bradavky.“

Exekutor se nedal přemlouvat a opracoval svým nástrojem i dívčina prsa, na kterých se též objevily výrazné rudé pruhy. Nutno přiznat, že její ‚koncert‘ nabyl opravdu nebývalých kvalit…

„Teď si trochu pohrajeme s jejím klitorisem,“ poznamenal doktor, „a pak uvidíme, co bude dál.“

Doktor se opět věnuje dívčině pochvě, stále ještě rozevřené zrcadlem, konkrétně jejímu poštěváčku. Vyloupl jeho žalud z kožní řasy a chvíli ho promačkává pinzetou. „Taky jí ho napíchneme,“ rozhodl po několika minutách.

Sestra podává další injekční stříkačku a jehla se zabodává do dívčiny nejcitlivější tkáně. Nádherný skřek se vydral z jejího hrdla, ale to už doktor tiskne píst. Úžasná je reakce jejího nahého těla i koncert na rozevírák vyluzovaný jejími ústy. 7566 se vzepjala, řetězy, kterými je poutána ke gynekologickému stolu strašidelně zachrastily a jedna noha se jí uvolnila. Naštěstí si závady všiml včas exekutor a opět zjednal nápravu.

„Přicvakneme na něj svorku,“ líčí nám doktor další postup, „a pak provedeme hlubokou masáž břicha, abychom si předvedli, jak budete na ní vykonávat terapeutický trest. Denně se jí budete takto hodinku věnovat. Injekce a svorky jsou součástí trestu. Po týdnu slečna odevzdá moč a krev ke kontrole. Kdyby se pozitivní nález na jakoukoliv drogu znovu objevil, budete v trestu pokračovat i nadále.“

Jak řekl, tak i učinil. Břicho 7566 s napuštěnými střevy a močovým měchýřem je důkladně hněteno, přičemž si na něm trénují především exekutoři, kteří budou trest vykonávat, a sestry, které budou na výkon trestu dozírat. Doktor je instruuje opravdu podrobně.

Asi po půlhodině doktor rozhodl, že je nutno ukončit první výkon trestu 2547, které už ochablé břišní svaly vypověděly službu a slečna si rezignovaně napíná prsa vahou svých nohou, neustále bolestně kvílíc. Její nářek se mísí s jekotem 7566 a tvoří skvělé duo s obstojně vysokou uměleckou hodnotou.

Nohy jí sice byly uvolněny ze závěsu, ale 2547 je po vyšetření tak zničená, že zůstala bez hnutí ležet na zemi a nehodlá se zvedat. Zatím jsme ji nechali být a věnujeme se opět mé favoritce 7566.

Jedna ze sester jí mezitím uvolnila konečník a slečna teď vypouští obsah střev do fekální mísy, kterou jí byla sestra podložila zadeček. Vzhledem k tomu, že několik důkladných výplachů střev absolvovala ráno v přípravně a k vyšetření nastoupila vyhladovělá, vyšla z ní opravdu jen téměř čistá voda.

„Moment, moment,“ zaráží doktor druhou sestru, která se právě chopila katetru, aby uvolnila cestu i obsahu dívčina měchýře,“ to se u ní musí udělat takhle…“

A zasunul volný konec už otevřené cévky hluboko do její vagíny, vytáhnuv z ní nejprve zrcadlo. Svorku na poštěváčku však ponechal.

Z dívčina hrdla se znovu line série neuvěřitelných skřeků, neboť liho-papriková směs z močového měchýře jí nyní ještě důkladně proplachuje pochvu.

„Odpoutejte ji od stolu a položte ji vedle 2547,“ nařídil doktor exekutorům, když z ní konečně ten dryják vytekl.

XII

„Dáme si malé občerstvení,“ rozhodl jsem z titulu své funkce, „a pak se podíváme na poslední slečnu, doktore. Ano?“

Můj nápad se setkal se všeobecným souhlasem. Nechali jsme si přinést kávu, čaj a plato obložených chlebíčků. Obě již vyšetřené dámy leží zničeně na podlaze a okolí nevnímají. Zato na vyhladovělou 6255 uvázanou za ruce ke kruhu a zády ke zdi je přímo božský pohled. Oči jí lezou z důlků a sliny jí tečou proudem z pusy fixované rozevírákem.

Avšak – poslední chlebíček je sněden, poslední šálek kávy je vypit – takže nám nezbývá, než se vrhnout znovu do práce. „Vyndejte jí ten roztahovák z pusy,“ upozorňuje doktor sestru.

Doktor pěje na tělo 6255 samou chválu. Musíme si uvědomit, že striptérka bez gymnastické průpravy dnes nemá šanci – a tato slečna je si toho vědoma. Ačkoliv gymnastika patří v ústavu k nejdůležitějším disciplínám především proto, aby byly dívky s to snášet velmi tvrdé tělesné tresty, tato slečna zřejmě předpokládá, že po opuštění ústavu v den své plnoletosti – a to už bude za necelý rok – znovu zakotví v některém z nočních klubů a bude se nadále věnovat své profesi, ze které byla nedobrovolně odvelena.

Na tomto místě se ještě sluší poznamenat, že 6255 je nejčastější předcvičovatelkou ranních rozcviček a cvičení pod jejím vedením jsou opravdu velmi tvrdá. Proto ji dozorci a vychovatelé zbožňují, avšak ostatní dívky ji nenávidí – zvláště tedy ty, které patří při ranních rozcvičkách do stejné skupiny. Proč, to snad nemusím vysvětlovat…

Její postavě a jejímu tělu se opravdu nedá nic vytknout. Pevné ploché, skvěle vypracované bříško, jemně vyrýsované svaly na rukou i nohou, pevná a pružná prsa dokonale ladící s postavou, nádherná křivka boků – to je 6255 v celé své nahé kráse. Ještě kdyby tak prospívala v češtině a matematice, jako se jí daří v tělocviku. Nejlepší gymnastka a zároveň plavkyně ústavu totiž prolézá se čtyřkami. Dokonce jí v pololetí hrozilo propadnutí – což znamená vyhazov ze školy a odvelení na nucené práce. Zachránily ji jen důrazné přímluvy právě kolegy tělocvikáře a jejího trenéra gymnastiky.

„Předveď nám nějakou pěknou sestavu na kladině,“ požádal ji doktor hned v úvodu.

K tomu ovšem nemusí 6255 nijak dlouho vybízet. Slečna přešla bez dalšího povzbuzování do druhé části vyšetřovny a jedním nádherným pružným skokem se vyhoupla na předepsané náčiní. Vzápětí nám předvedla opravdu okouzlující koncert – souhru rukou i nohou v senzační sestavě cviků. Je si vědoma toho, že cvičí v rouše Evině – a před publikem, takže dbá i toho, aby esteticky vyzněly rovněž pohyby jejích prsou. Kdo nikdy neviděl žádnou dobrou gymnastku cvičit úplně nahou, skutečně o mnoho přišel. Když konečně kladinu opustila, bylo její ‚vystoupení‘ oceněno spontánním potleskem…

„To by stačilo,“ zarazil její produkci doktor asi po deseti minutách. „Polož se tady na stůl, trochu se na tebe podívám…“

Dívčina bez zaváhání ulehla předpisově na gynekologický stůl – to znamená: zadeček přes okraj, nohy do třmenů a ruce za hlavu. Zcela spontánně nám vystavila na odiv své nejintimnější tělesné partie. Vagínu, konečník i prsa má dokonale a bez jakýchkoliv zábran přístupné k zevrubnému vyšetření.

Doktor ke stolu bez okolků přistoupil a jal se pečlivě zkoumat její klouby a svaly. Pak pozvolna přechází k prsům.

„Mléčné žlázy nadprůměrně vyvinuté, bradavky ztopořené, citlivé na dotek, dvorce velké, značně vystouplé, ale málo pigmentované, což by se dalo u přírodní blondýnky předpokládat. Konzistence prsou pružná, všimněte si, že drží obstojně tvar, i když leží. Pokud chcete, pánové, můžete se sami přesvědčit.“

Bez váhání jsme přistoupili s kolegou tělocvikářem ke stolu a postupně jsme oba důkladně prohmatali a prohnětli dívčina prsa – pěkně do hloubky podle doktorových pokynů. Musím přiznat, že se jednalo opravdu o nezapomenutelný zážitek, zvláště tedy, když jsem cítil pod svýma rukama slečniny slastné záchvěvy.

Nakonec doktor dívčina prsa ještě jednou důkladně prohmatal a prohnětl. Když v nich nenalezl žádný patologický útvar, přesunula se jeho pozornost ke krajině břišní.

„Břicho ploché, pevné, svalstvo viditelně vyrýsované, tuk v normě.“

„Teď uvolni břišní stěnu, abych tě mohl prohmatat do hloubky, ano?“

Nutno přiznat, že 6255 si zatím prohlídku užívá a ochotně spolupracuje. Doktorovy ruce se bez odporu noří opravdu hluboko a snadno vyhmatávají a vyšetřují jednotlivé břišní orgány.

„Roztáhněte jí nohy a podejte mi dlouhou rukavici,“ velí následně doktor.

Sestra se chopila kliky roztahovacího zařízení a nohy 6255 jdou od sebe. Klika se otáčí velmi lehce a dívčin klín se pozvolna otevírá. Její nádherné nohy už tvoří jednu přímku – 180° – avšak sestra lehce točí klikou stále dál.

„To je úžasné,“ pochvaluje si doktor. „Podejte mi úhloměr…“

Neskutečných 220° nám všem vyrazilo dech. Avšak okouzlující je především úchvatný pohled na dívčin polootevřený poševní vchod, který se okamžitě stává magnetem nejen pro naše oči, ale i pro objektivy kamery a fotoaparátu. Musím přiznat, že takhle nádherně vystavenou dívku jsem ještě nikdy v životě neviděl.

Doktor už si navlékl obě rukavice a teď jemně roztahuje její pysky od sebe. Následně noří dva prsty do kelímku s gelem a natírá jím rukavici až k předloktí. Následně lehce zavádí svou ruku opravdu hluboko do její vagíny. Může si takové počínání snadno dovolit – dívčiny nohy jsou uklizené ‚za rohem‘, takže mu v jeho počínání nijak nepřekážejí. Druhou rukou prohmatává slečně spodní část břicha od pupíku dolů a diktuje sáhodlouhý protokol týkající se dělohy, vaječníků a dalších vnitřních orgánů, „které jsou za těchto podmínek velmi lehce vyšetřitelné,“ jak na závěr poznamenal.

„Chcete si to, pánové, taky vyzkoušet?“ obrátil se nakonec znovu ke mně a ke kolegovi tělocvikáři.

Samozřejmě, že jsme oba nabídky využili. Zjistil jsem při tom, že 6255 už vydatně teče – ani jsem nepotřeboval gel, abych pronikl celou rukou až k jejímu děložnímu čípku. Následně prohmatávám její břišní stěnu tak, abych pod druhou rukou cítil své prsty. Musím přiznat – aspoň jako matematik – že tímto způsobem se dá opravdu pečlivě prozkoumat prostorové uspořádání vnitřku břišní dutiny. Totéž pak potvrdil i kolega tělocvikář.

Po bimanuálním vyšetření následuje i rektovaginální část. Doktor zavádí své prsty jak do vagíny, tak i do konečníku a opět dívčin vnitřek dlouze prohmatává. Je okouzlující sledovat výraz v jejím obličeji. Blažený úsměv a zářící oči hovoří za vše.

„Je pro mne velkou ctí prohmatávat tak rozkošné tělíčko,“ libuje si doktor, zatímco u 6255 se začínají projevovat známky sexuálního vzrušení.

Toho si je však doktor vědom a vytahuje své prsty z jejích intimních tělesných otvorů včas.

„Slečna už je maximálně vzrušená,“ poznamenává mimo protokol. „Je nejvyšší čas provést speciální testy. Navrhuji kombinaci obou variant, které jsme aplikovali na jejích kolegyních jako terapeutické tresty. V jejím případě to však bude jen jednorázová srovnávací studie.“

„Měli jsme si ale udělat pauzu na kávu,“ navrhuji.

„To je samozřejmé, pane předsedo,“ souhlasí unisono doktor i přísedící.

„Slečna je už příliš vzrušená. Zatím ji tedy necháme vychladnout – avšak roztaženou – tak, jak je. Ještě jí vraťte do pusy rozevírák, protože po přestávce vyzkoušíme celou sérii SM praktik, které ji budou opravdu dost bolet,“ instruuje doktor sestry, zatímco kolega tělocvikář objednává kávu a zákusky.

Sestra zavádí 6255 rozevírák do pusy, kterou ona ochotně otevřela. V dívčiných očích jsem při tom zahlédl vyzývavý záblesk…

XIII

Chvilka oddechu skončila a my se opět věnujeme slečně 6255, která po předchozích vyšetřeních stále leží nahá a roztažená na gynekologickém stole. Teď má být podrobena rozsáhlé sérii kombinovaných SM testů. Konečně snad bude odkryto její tajemství…

„Taky jí aplikujeme adrenalin?“ ptá se sestra doktora.

„Ano, ale v jejím případě jí ho píchneme hluboko do pravého prsu,“ odpovídá doktor na sestřinu otázku, „protože bych rád pozoroval její reakci na opravdu nezvyklý a velmi bolestivý zážitek.“

Sestra nasadila na stříkačku obzvláště dlouhou jehlu a podala ji doktorovi. Ten znovu důkladně prohnětl dívčin pravý prs, potom natřel desinfekcí celý jeho dvorec, stiskl ho tak, aby vpich šel do tkáně a zabodl jehlu opravdu hluboko do prsu – právě přes dvorec. 6255 ze sebe vydala hluboký sten. Doktor stiskl píst – a z dívčiných úst rozevřených roztahovákem vyšlo poprvé bolestné zaúpění. Avšak dávka adrenalinu do jejího těla je vpravena – i když tedy tímto bizarním způsobem – a doktor jehlu konečně vytáhl.

„Nu, a teď bych navrhoval zcitlivění bradavek a klitorisu,“ vyjevuje nám doktor svůj postup testů. „Je sice pravda, že u této dívčiny se jedná o proceduru mírně řečeno nadbytečnou, avšak máme-li provést srovnávací studii…“

Sestry se nedaly pobízet a ochotně připravují doktorovi injekce, zatímco on už dráždí pinzetou dívčinu pravou prsní bradavku. Dívka se napjala v poutech a její dech se viditelně zrychlil. Ne tedy, že by nějak slyšitelně funěla, ale její obnažená hruď nám skýtá nerušený pohled na vlny jejích dýchacích pohybů. Využil jsem toho, že se doktor zabývá nejprve jejím pravým prsem, a položil jsem svou ruku na její levou stranu. Nejprve jsem ucítil její vzrušený nervový záchvěv, pak začínám vnímat tlukot jejího srdce. Tep se jí zřetelně zrychluje… Mé prsty začínají spontánně znovu zkoumat jemnou tkáň jejího levého prsu. Nakonec jí ho zcela otevřeně prohmatávám a při tom se jí dívám upřeně do očí, ze kterých jí vyšlehují záblesky vzrušení.

Teď ovšem nastává zlom! Doktor silně stiskl její pravou bradavku pinzetou a vytáhl ji nahoru. Vzápětí do místa nasazení bradavky na dvorec vniká jehla. Nesmíme zapomínat, že její pravý prsní dvorec je dnes poctěn už druhou injekcí… Dívčino tělo se vzepjalo tak mohutně, že se mi ruka zabořila do jejího levého prsu neskutečně hluboko – až jsem pod prsty ucítil její žebra. Doktor stiskl píst… Z jejího hrdla se vydral táhlý sten – neumím posoudit, zda bolesti nebo, rozkoše, ale podle mého subjektivního názoru se zřejmě jednalo o směs obého.

Doktor ještě chvíli promačkává bradavku pinzetou a pak na ni nasazuje ozubenou svorku. Došlo mi, že teď se bude pro změnu věnovat jejímu levému prsu, a beze slova jsem mu uvolnil své místo. Jelikož k již opracovanému pravému prsu přistoupil kolega tělocvikář – zřejmě inspirován mým iniciativním počínáním před chvílí, odebral jsem se zatím ke stolu zapisovatelky, abych z povinnosti nahlédl do již napsaného protokolu.

Ačkoliv je teď doktor zticha, zabývaje se soustředěně levou prsní bradavkou pacientčinou, dívčině u počítače neustále kmitají prsty po klávesnici skoro neuvěřitelnou rychlostí. Zahleděl jsem se na monitor. To, co jsem spatřil, mi téměř vyrazilo dech!

Zapisovatelka totiž vedle doktorova občasného diktátu podrobně popisuje dění ve vyšetřovně – a to tak vynalézavě, že se obvyklý suchý protokol mění v obstojné umělecké dílo se značným erotickým nábojem. Svou prací je tak zaujatá, že až za drahnou chvíli zjistila mou přítomnost. Samozřejmě jí došlo, že jí čtu její výtvor přes rameno. Okamžitě přestala psát a zapýřila se studem. Červeň jí nezadržitelně zabarvuje tváře…

„Jen klid, děvče. Pokračuj, pokračuj. Moc se mi to líbí…“

„Opravdu?“ špitla nejistě.

„Opravdu. Zvlášť tedy, má-li být protokol veřejně vystaven, jak doporučuje pan doktor.“

Během rozhovoru jsem se neopatrně opřel o její vozík, který mírně poodjel od stolu. Nutno podotknout, že zapisovatelka patří – podobně jako poslíčci – k řadovým zaměstnancům. Má tedy na sobě předepsanou uniformu, tj. svítivě žluté tričko a – protože je žena – hnědou minisukni.

Uvědomil jsem si, že její tričko je poněkud krátké – spíše bolerko, takže má nahé skoro celé bříško, a hluboký výstřih zcela nezakrytě odhaluje skoro celý žlábek mezi jejími ňadry. A její ‚minisukně‘ je v podstatě stylu ‚mikromini‘ – odkrývající pohled na její sněhobílé kalhotky…

Když tedy vozík poodjel od stolu, můj pohled zákonitě přitáhla jako magnet její krásně modelovaná nahá stehna. Kraťoučkou ‚mikrominisukni‘ měla při tom navíc ještě vyhrnutou, takže jsem měl možnost spatřit i její bílé bavlněné kalhotky zcela bez zábran. Ke svému překvapení jsem zjistil, že se jimi šíří od rozkroku vlhká skvrna…

Svůj objev jsem si nechal pro sebe a se slovy „Promiň, to jsem nechtěl,“ jsem ji přisunul zpět ke stolu a požádal ji, aby se nenechala rušit a pokračovala dále ve svých zápiscích. V duchu jsem si ale umínil, že musím jednak upozornit na její výjimečný talent nejen kolegu češtináře, ale i majitele ústavu, a za druhé musím vypátrat tajemství jejích nádherných nohou – jak si je může vlastně udržovat v kondici, když s nimi nemůže hýbat? Moje přemítání náhle uťal doktor, který, dokončiv práci na dívčině levém prsu, jal se opět úkolovat své spolupracovnice.

XIV

„Bradavky bychom měli zcitlivělé, teď se budeme zabývat slečniným poštěváčkem. Sestro…“

Obratem dostal do rukou opatřených novým párem chirurgických rukavic vydezinfikovanou pinzetu a injekční stříkačku připravenou k použití. Pinzetou jemně opracovává dívčin klitoris, vytahuje ho z kožní řasy, silněji ho tiskne…

Pohlédl jsem 6255 do obličeje v momentě, kdy tenká jehla zprudka vnikla do nejcitlivější tkáně jejího těla. Doktorův počin u ní vyvolal opravdu bouřlivou reakci. I přes rozevírák v puse silně vykřikla – řekl bych však, že spíše překvapením než bolestí, ačkoliv věděla, k čemu se doktor chystá. Když pak stiskl píst, zaregistroval jsem v jejích očích opět onen podivný záblesk – podobně, jako když se dozvěděla, že ji čeká periodická prohlídka na dvojce. Ale to už je injekce aplikována a doktor právě promačkává její zcitlivělý klitoris pinzetou.

„Ozubenou svorku!“ požádal jednu ze sester, když si s dívčiným poštěváčkem dosyta pohrál. Uvědomil jsem si, že jí ho dráždil pinzetou mnohem déle, než před tím 2547 a 7566.

„Zaveďte jí cévku,“ požádal druhou sestru a přešel do druhé části vyšetřovny, kde leží na podlaze dvojice 2547 a 7566, zcela odrovnaná předchozím opravdu ďábelsky koncipovaným, vyšetřením. Sklonil se k nim, prohmatal jim orientačně prsa, bříška i vagíny a spokojeně pokýval hlavou. Pak se obrátil k volné sestře: „Mám dojem, že si slečny už docela odpočinuly, navrhuji, abyste 2547 ještě jednou roztáhla. Docela bez užitku se tu fláká…“

„Ale, pane doktore, stůl je přece obsazen…“

„Tato místnost, sestro, je vybavena dostatečnými prostředky k tomu, abyste delikventku roztáhla přímo tady, na podlaze. Chápu, že bez roztahováku s vratidlem to je úkol fyzicky poněkud náročnější, ale tady páni exekutoři vám jistě rádi a ochotně pomohou…“

Pánové se nenechali prosit a jsou sestře opravdu ochotně nápomocni, zatímco doktor se opět věnuje 6255 na vyšetřovacím stole, které první sestra právě zavedla cévku do močového měchýře.

„Výborně, můžeme ji naplnit,“ konstatuje doktor, navlékaje si nový pár čistých rukavic.

Sestra mu podala žanetu obsahující nám už známou sytě červenou tekutinu, a její obsah pomalu, ale soustavně mizí v nitru dívčina těla.

„Óóóh-ééé-úúú…“ vycházejí neartikulované zvuky z úst 6255. Avšak zdá se, že vzdychá spíše silným vzrušením, než bolestí.

„Zdá se, že máš asi pravdu,“ poznamenává doktor polohlasně. „Ještě jí napustíme střeva…“

„Aspoň 4 litry,“ instruuje doktor sestru.

Se zájmem sleduji, jak se testované dívce vyklenuje břišní stěna, kterou začíná doktor docela tvrdě prohmatávat – a to ještě skoro litr zbývá. 6255 těžce oddechuje a po jejím nahém těle jsou patrny trhané svalové záškuby.

Konečně má ve střevech celé čtyři litry mýdlové vody. Sestra jí zavádí do konečníku gumovou zátku, zatímco doktor jí napuštěné vnitřnosti už vyloženě hněte. Občas svými prsty zabloudí i k jejímu měchýři napuštěnému pálivou esencí. Při stisku v těchto místech se dívka okouzlujícím způsobem vzpíná v poutech a já začínám pociťovat tlak v podbřišku. Kradmo jsem pohlédl směrem k děvčeti za počítačem. Její prsty kmitají po klávesnici jako o závod…

„Vypustíme jí měchýř přes vagínu,“ navrhuje doktor, „a současně jí budeme bříško škádlit důtkami.“

Stalo se. V okamžiku, kdy jí začala odtékající pálivá esence dráždit sliznici rodidel a zároveň na její břicho dopadly první šlehy měkkými důtkami, dívka se znovu mohutně vzepjala. Pouta naštěstí nepovolila, ale z její vagíny vystříkl mohutný gejzír »milostné šťávičky« – a následně druhý, třetí… Jako kdyby ejakulovala.

„Dosáhla orgasmu,“ konstatuje doktor Trefný s nadšením v hlase. „Mám dojem, že jsme zjistili, co jsme potřebovali. Zaprotokoluj, děvče, že slečna 6255 má výrazné masochistické…“

Avšak zapisovatelka nereaguje. Jen těžce oddechuje a rukama si sahá pod sukni…

„Nevadí, dopíšu to tam sám,“ nabídl jsem se odstrkuje zapisovatelku i s vozíkem stranou.

„Odvažte je a důkladně je protáhněte na rozloučenou znovu tou úžasnou ledovou sprchou. Končíme,“ přikazuje doktor sestrám a exekutorům. „Stejně už je čas k obědu a odpoledne některé z nás čeká další maratón…“

A já, místo zapisovatelky v rychlosti doťukav poslední doktorovu větu, byl jsem nucen kvapem odběhnout do svého kabinetu, abych se udělal dřív, než to ze mě vyjde spontánně. Ta potvora 6255 mi dala opravdu zabrat! Kolega tělocvikář by měl jistě z mého běžeckého výkonu radost…

XV

„Čest práci, felčare!“

„Tvé odpovědné, kantore…“ odtušil doktor s tajemným úsměvem na rtech.

Sedíme spolu opět ve známé již restauraci u láhvinky vína a díváme se na sebe přes skleničky.

„No tak… Povídej, povídej, pročpak jsi mě sem dneska pozval?“ snažím se vydobýt z něj něco zajímavého. Tváří se totiž jako tajemný hrad v Karpatech.

„Dostal jsem chuť na víno,“ odvádí pozornost, „no, a protože mě samotného pít nebaví, a navíc jsem zjistil, že má dnes opět službu ta pěkně vyvinutá servírka s tím bujným poprsím, tak jsem myslel, že ty jako kamarád určitě neodmítneš…“

„Tak na zdraví,“ pozdvihuji skleničku. „A hned mi můžeš poreferovat, jak se ti to v neděli líbilo…“

„Ať slouží…“ odvětil doktor automaticky. „No, a co se týče té neděle – to se má tak: Mně se to moc líbilo, připouštím, a rád bych ve vašem ústavu vykonával praxi i nadále. Dost možná, že si občas udělám brigádu bez nároku na honorář.“

„Tím určitě uděláš direktorovi radost,“ schvaluji jeho rozhodnutí s povděkem. „Ale mám takový dojem, že to není všechno, kvůli čemu jsi mě sem pozval. Že mám pravdu?“

„Koukám, že do mě vidíš jako do »hubené kozy«, jak říkávala moje babička. Tak si představ, že se u mě včera zaregistrovaly hned tři nové pacientky…“

„To je fajn, blahopřeji, ale proč mi to říkáš? Co já s tím mám společného?“

„No tak… ty zrovna ne, ale ten váš ústav ano.“

„Jak to?“

„Protože ty tři pacientky, které už se ke mně dokonce i objednaly na ‚důkladnou‘ – jak samy požadovaly! – preventivní prohlídku, jsou obě dvě sestry, které nám v neděli asistovaly, no a ta zapisovatelka na vozíčku rovněž!“

Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pusou…

KONEC

Autor: © Éósforos, 2013 – 2017

Opačná znaménka         Novicky         Zpět na obsah