Kapitola 11

Janiny zápisky – 10. ledna

Zatím každý den až do včerejška příjem 6 nových dívek – ale předevčírem kupodivu jen pět. Je nás tu tedy 35 ze všech koutů světa. Evropanky, Asiatky, tři krásné čokoládové dívky z černé Afriky, dvě peruánské Indiánky – s největší pravděpodobností jednovaječná dvojčata, Polynésanky… Kupodivu, žádná dívka ze Severní Ameriky.

Na klinice panuje přátelská atmosféra, po večerech se konají v klubovnách různé kulturní produkce, do kterých se téměř všechny zapojujeme.

Je zde zaveden polovojenský režim přesně podle Domácího řádu a Denního režimu. Ráno budíček, klidová vyšetření, odevzdávání biologických vzorků, rozcvička, sprcha, snídaně. Vypadá to asi takto:

Před sedmou hodinou ráno vchází do mé ložnice osobní sestra a stáhne ze mě pokrývku. Ležím nahá na lůžku. Sestra zasune do mé vagíny teploměr a změří moji tzv. bazální teplotu. Potom vykoná výtěry ze všech sliznic – nasální, orální, rektální, vaginální a uretrální. Po ní přijde lékař, který si poslechne srdce a pak mi orientačně prohmatá prsa. Po těchto procedurách mohu vstát, vymočit se do vzorkovnice a vyprázdnit střeva. Odevzdám vzorek slin a odcházím nahá rovnou do tělocvičny. Se županem se nezdržuji. Cvičíme všechny nahé, naše osobní sestry stojí při nás a stírají nám pot speciálními tampóny, které odevzdávají v laboratořích.

Po ranní čtvrthodince je čas na osobní hygienu – především horká a studená sprcha. Sprchuji se většinou sama. Jen když má u mě službu sestra Agnes, požádám ji o spolupráci, protože ona umí mistrně nastavit teplotu a tlak vody. Ranní hygiena končí vážením.

Pak si přes sebe přehodím župan a hurá na snídani. Po snídani se koná vždy přednáška, která se nějak dotýká našeho pobytu zde všeobecně. Po přednášce následuje práce v tzv. terapeutických skupinách. Každá terapeutická skupina se skládá ze šesti dívek, které se podrobují střídavě stejným procedurám. Procedury jsou velice variabilní. Jedná se vždy o cvičení, masáže nebo vyšetření, při kterých jsme přiváděny do vysokého stupně sexuálního vzrušení. Tyto procedury absolvujeme v souladu s Domácím řádem úplně nahé. Můžeme si vybrat, zda se necháme vyšetřovat izolovaně v samostatné vyšetřovně nebo zda zůstaneme v kolektivu. Můžeme si vybrat, zda se necháme upoutat k polohovacímu zařízení vyšetřovacího stolu nebo zda si ponecháme volnost vlastního pohybu.

Při těchto procedurách jsme obden podrobeny odběru vaginálního sekretu. To se provádí tak, že lékař u nás vyvolá vysoký stupeň sexuálního vzrušení drážděním erotogenních zón, které vyhmatal při generálním vyšetření. Pak nám do vagíny zavede speciální vibrátor kombinovaný s odsávačkou, pomocí které sekretem naplňuje vzorkovnici. Odsávání probíhá tak dlouho, dokud nedosáhneme orgasmu. Na tyto odběry se vždy nesmírně těším, protože mi při nich doktor prohmatává břicho, což mi působí obzvláštní potěšení.

Nádherné jsou i masáže prsou. V tom je můj lékař, dr. Hill, opravdový mistr. Postaví se mi za hlavu a oběma rukama mi nejprve provede důkladnou masáž hrudního svalstva. Poté mi začne prohmatávat prsa od podpažních jamek nejprve po jejich obvodu v kruzích tak, aby se jeho ruce vždy po vykonaném okruhu setkaly na straně hrudní kosti. Přitom postupně zvyšuje tlak, takže mi prsa ke konci procedury už silně hněte. Nenechávám se poutat k polohovacímu zařízení a paže nastavuji sama tak, aby měl doktor při prohmatávání ideální podmínky. Při tom vždy vycítí, kdy se mi jeho hmaty ještě líbí a kdy už pociťuji bolest, a dokáže se takovým nepříjemným hmatům vyhnout. Končíme vždy masáží ztopořených prsních bradavek.

Zpočátku jsem se nechávala vyšetřovat a masírovat v samostatné vyšetřovně – toť profesionální návyk, ale po Lenčině chvalozpěvu na výhody absolvování těchto procedur v kolektivu jsem se rozhodla, že se také připojím, a nelituji toho. Procedury neprobíhají u všech stolů současně a jsou odděleny přestávkami, během nichž mohu pozorovat průběh masáží, cvičení a vyšetřování ostatních dívek.

Z naší skupiny se do kolektivního provádění procedur zapojily ještě Lenka a Halina. Nikolka je otrávená kvůli bezvládné ruce a má vůbec předepsán individuální režim. S Rodicou je to stále špatné. Není schopna žádné fyzické námahy, většinou leží a nekomunikuje. Asi není schopna ani jíst. Jsem zvědava, co s ní chtějí pořídit.

Halina se svou obezitou II. stupně se brzo unaví, takže nenávidí rozcvičky, ale na erotické procedury se vždy velice těší.

Urszula je asi první z nás, které se začíná dařit i zdravotně. Třetí den po generálním vyšetření totiž začala menstruovat, takže má k dispozici veškerá autofarmaka.

S autofarmaky to je tak: Při obědě dostávám orální autofarmaka. Objednám si jídlo z nabídky pro daný den – jakékoliv, na které mám chuť. Jídelní automat mi ho dodá ve dvou porcích. Malá porce dodaná na červeném talířku obsahuje moje autofarmaka a musím ji sníst beze zbytku. Byly jsme poučeny, že příměs autofarmak v jídle není homogenní, proto je jídlo rozděleno na dvě části. Menší s obsahem autofarmak sníst musím, z větší si pak mohu sníst, kolik chci a nechat kolik chci. Po obědě ulehnu nahá na lůžko, vstoupí můj lékař se sestrou a dodají mi autofarmaka, která se vstřebávají vaginálně a rektálně. Sestra mi zvedne lůžko v nohách a roztáhne mi nohy, lékař mi zavede do vagíny sondu a vstříkne mi dávku autofarmak. Pak mi do konečníku zavede autofarmatický čípek. Následuje orientační vyšetření prsou a povinná hodina poledního klidu. Po hodině vstoupí opět lékař, prohmatá mi zběžně vagínu a konečník, aby se přesvědčil, jak se autofarmaka vstřebala.

Odpoledne pak máme osobní volno do 16.40 V tu dobu pak nastupujeme opět do tělocvičny, kde opět cvičíme s cílem odběru potu. Následuje sprcha a hodina plavání.

Klinika má k dispozici několik nádherných bazénů s různě teplou vodou, klidnou i proudící, takže si každá můžeme vybrat podle libosti. Voda je zřejmě denně měněna, protože každý den voní jinými bylinkami.

Bezkonkurenčně nejlepšími plavkyněmi jsou obě peruánské dívky. Dokáží přeplavat celý bazén proti proudu, který si nechají nastavit tak silný, že mám co dělat, aby mě neporazil. Ale ony plavou tak mistrně, až se mi zdá, že jeho síly spíše využívají, než aby je brzdil. Jako by se na něm vznášely. Nebo provozují synchronizované plavání – kupodivu bez hudby, což považuji za značně obtížné, protože při tom pochopitelně většinou na sebe navzájem nevidí a přesto se dokáží v pohybech dokonale sladit. Fascinující je pohled na nádherná nahá těla rudých akvabel v ladném pohybu.

Následuje večeře a po ní kulturní program. Ten je nepovinný, ale většinou se utvoří několik zájmových skupinek v několika klubovnách, a provozuje se většinou hudba a tanec.

Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah