Z Nikolčina deníčku – 2. května
Ten dnešek byl zpočátku takový nevydařený. Především proto, že Lenka a Sofie jsou na Menstruačním, takže dost vázne zábava. Nakonec jsem si vzala ráno na starost děti. V poledne mě vystřídala Ariana a od 14 jsem měla službu jako dispečerka na Lucii III. Lucka s Nancy jsou sice vězněny v Uzbekistánu, ale Lucie III neustále monitoruje nevadskou základnu. Přece jen je tam pořád jejich hlavní stan a my potřebujeme vědět, co Černý Pták se svými kumpány proti svým zajatkyním chystají. Základnu v Chanabádu monitoruje zatím retrospektiv. Obě dívky jsou sice drženy v podzemí, kam není vidět, ale my víme, že hlavní aktér – ten lump Brandon – v Uzbekistánu zatím není. Erigyos, když se mu nepodařilo unést letadlo z Prahy, se totiž rozhodl, že Brandona bude aspoň zdržovat. Už dvakrát způsobil, že letadlo s Brandonem zabloudilo, pokaždé museli nouzově přistát. Myra mu takové pokusy s deklinátorem přímo neschválila, ale sama je na lidi Brandonova ražení velice ‚nabroušená‘. Při poslední poradě, když ji Erigyos ujišťoval, že si dá při práci s deklinátorem pozor, aby nedošlo k nějaké vážnější havárii, mu řekla doslova: „Nemohu připustit, aby došlo k maření lidských životů naší vinou, byť i by se jednalo o takové, kteří se vůči nám chovají nepřátelsky. Takže si laskavě uvědom, jak nebezpečnou zábavu provozuješ. Já ti to sice dovolit nemohu, ale protože ti věřím, mohu to nevědět.“
Ačkoliv tím de facto učinila Erigya přímo zodpovědným za jeho pokusy, nevzdal se své myšlenky a jeho zásluhou jsou Američané už druhý týden ‚ve skluzu‘.
„Myřin přístup je sice dosti alibistický,“ svěřil se mi po poradě, „ale nevadí. Aspoň se zdokonalím v práci s deklinátorem a kdyby náhodou chtěli naše děvčata zase někam odstěhovat, mohl bych únos letadla provést bez větších příprav.“
To jen na okraj. Vraťme se však k dnešku: Těsně před koncem mé služby došlo k závažné události. Do pracovny Černého Ptáka vtrhl jako velká voda Barnes se senzační zprávou: „Podařilo se nám odposlechnout a zpracovat konferenci mimozemských vetřelců!“
Barnes vytáhl z brašny DVD a vložil ho do přehrávače. Před mýma očima se znovu odehrává to, co jsem zaznamenávala já osobně jako dispečerka do Informačního systému před třemi dny! Jak je to možné!? S napětím sleduji jejich následný rozhovor. Ani jsem nezaregistrovala příchod Erigya, který mě přišel vystřídat. Docela jsem se ho lekla, když mě pozdravil.
Když Barnes odešel, plukovník vyměnil médium v DVD přehrávači a zahleděl se na záznam Nancyiny lékařské prohlídky. Jeho ruka zabloudila k poklopci… Vypnula jsem záznam a znechuceně jsem se odvrátila od monitoru. Na jeho sebeukájení opravdu nejsem zvědavá.
Ale Erigyos pohotově nahrávání opět zapnul. „Dovedeš si představit, jak bude Černý Pták řádit, až tohle zveřejní Sheila?“
„Ze Sheily chce udělat nadívanou sekanou,“ poznamenávám. „Před chvílí to svatosvatě slíbil Barnesovi. Ovšem, ještě neví, že ji má udělat právě ze Sheily… Jenže my tady máme horší problém. Oni nějakým záhadným způsobem dokáží zařídit odposlechy tady u nás!“
„Slyšel jsem… A musíme stůj co stůj vypátrat, jak se na naše sdělovací kanály napojují. Je docela možné, že vyslechli i naši minulou konferenci a přesunuli to mezipřistání do Maďarska. Proto zřejmě ten můj plán nevyšel. Já teď přeberu službu a ty bys to měla oznámit Myře. Hned! Dvojčata musíme včas varovat, ale také musíme vymyslet jak, aby to Barnesovi lidé zase neodposlechli…“
Pravda – proti Sličným Akvabelám se chystá komplot a my musíme stůj co stůj zabránit tomu, aby se opakovala tragédie z února. Stačí, že v drápech Černého Ptáka uvázla dvě naše děvčata – Lucka a Nancy.
Přešla jsem na dispečink hlavního komunikátoru. Tam má službu Tony a dozvídám se, že Myra před chvílí odešla do xenofarmatické laboratoře. Našla jsem ji zahloubanou do studia monitorů několika přístrojů.
„Neruším?“
Myra pomalu otočila hlavu a ukázala pohledem ke křeslu. „Ne, ne, nerušíš. Jen se na chvilku posaď, hned budu hotová.“
„Máme nedostatek menstruační krve a mléka,“ povzdechla si, když se na všech přístrojích rozsvítily modré kontrolky signalizující ukončení práce. „Začínáme se dostávat do problémů s rozšiřováním zdravotní pomoci africkým státům. Najednou je o nás značný zájem – dokonce i státy, kde je islám státní ideologií – jako například Mauretánie – začínají spolupráci s námi rozšiřovat… Ale ty jsi vlastně za mnou kvůli něčemu přišla, že?“
„No, já krev pravidelně odevzdávám a jestli potřebujete i moje mléko… i když Irenka se zmiňovala, že je lepší od nulligravid…“
„Ach, promiň, Nikolko, to nebylo myšleno na tebe, ale jako konstatování momentální naší situace. A jestli chceš opět darovat mléko, bude to vítaná pomoc… Jenže zase nevím, proč jsi vlastně přišla.“
„Protože hrozí nebezpečí Sličným Akvabelám a…“
Myra se na mě udiveně podívala: „Jakým sličným… Aha, Peruánkám; já jsem si hned neuvědomila význam té vaší přezdívky. Co se jim děje?“
Podala jsem Myře zprávu o odposlechu rozhovoru plukovníka Birda s Barnesem.
„Tak to je opravdu vážné. Musíme informovat doktora Hilla… Hmm, jenže my nevíme, jakou metodu odposlechu oni používají. Takovou zprávu by mohli eventuelně taky zachytit… Jako nouzové řešení použijeme tedy dopis, který budeme teleportovat.“
„S doktorem Hillem se snad dá mluvit přes komunikátor a můžeš použít své mateřštiny, ne?“
Myra na mne vrhla obdivný pohled. „Ano, to je nápad! A jestlipak tě teď taky napadne, jak varovat dvojčata?“
„Napadlo!“ zvolala jsem po chvíli přemýšlení. „Použijeme proti Američanům jejich vlastní metody, kterou praktikovali za druhé světové války proti Japonsku. Tehdy využili služeb jednoho malého indiánského kmene. Na každé lodi byl Indián a zprávy mezi loděmi se předávaly v indiánském jazyce. Jenom nesmíte použít kečuánštinu nebo aymarštinu. Ty jsou dost rozšířené.“
„Správně! Takže teď jdeme na dispečink a necháme svolat poradu. Jo, a kdybys to s tím mlékem myslela doopravdy, tak se domluv s Agillem…“
Na dispečinku nás čekalo další překvapení. Před chvílí se k nám totiž teleportovala Xiaolan.
Číňanka – ač členka diplomatického sboru, která je značně zaneprázdněná – pravidelně sleduje všechny konference ohledně Lucky a Nancy, takže nám bylo okamžitě jasné, čeho se její návštěva bude s největší pravděpodobností týkat.
Kamarádku jsem dlouho osobně neviděla – naposledy během pobytu na CPLEN. Při prvním pohledu na ni se mi však vybavily všechny ty nezapomenutelné chvíle, kdy se zúčastnila na CPLE Janina výzkumu, kdy jsme spolu kojily Rodicu, její obětavá práce při ošetřování zraněných dělníků a později i vojáků v internačním táboře, její podíl na pokusech při objevování tajů kalihapie i její chladnokrevné vyřízení Brandona, jeho ‚výslechového specialisty‘ a jejich čínských přisluhovačů, když ji cestou na pekingské nádraží unesli… Vzpomínky mi táhnou hlavou, až jsem se zasnila. Do reality mě vrátilo teprve její objetí.
Pohlédla jsem jí dlouze do očí a políbily jsme se. „Vítám tě na SSE… Nějak dlouho jsme se neviděly, viď?“
„Nějaký ten pátek to bude,“ zamyslela se Xiaolan, „a rozhodně bych si přála, aby se tak stalo za radostnějších okolností. Přicházím právě s nabídkou pomoci ohledně Lucky.“
„Vážně?“
Ale to už se do našeho rozhovoru zamíchala Myra. „Jakou nabídku přináší Vaše Excelence?“
Ačkoliv jsou Xiaolan s Myrou velké kamarádky, Myra si toto oslovení vůči Xiaolan nikdy neodpustí.
Myslím, slečno náčelnice,“ oplácí Xiaolan Myře stejnou mincí, „že bychom měli uspořádat konferenci, na které bych přednesla svůj návrh – nebo lépe řečeno návrh čínské vlády…“
„A to zrovna teď není tak jednoduché,“ krotí Myra Xiaolanin elán. „Právě před půlhodinou tady Nikolka zjistila, že Američané naše konference nějakým záhadným způsobem odposlouchávají. Právě jsem učinila rozhodnutí, že veřejné konference ohledně osvobozování Lucky a Nancy pořádat nebudeme – nebo lépe – budeme, ale přenos bude šifrován. Tedy – bude použito rodinného nářečí, kdy na jedné straně bude Ariana a na druhé Hill. Pro účastníky u externích komunikátorů bude vytvořen a odeslán zápis. Přes satelitní telefony se konference přenášet nebude.“
„Dobře vymyšleno,“ pochvaluje kamarádka můj nápad právě zdokonalený Myrou.
Ale to už se hlásí o slovo Tony: „Na kdy tedy svoláme tu konferenci?“
„Za dvě hodiny uspořádáme slavnostní večeři,“ rozhodla Myra pohlédnuvši na hodiny, „a konferenci uspořádáme hned po ní. Doufám, že ti ten čas na aklimatizaci bude stačit,“ obrací se ještě s tázavým pohledem ke Xiaolan.
„Ale bohatě, zajdu si tady s Nikolkou trochu k jezeru…“
Shodily jsme župánky a vyrazily jsme ven držíce se za ruce. Na břehu jezera je pusto a prázdno. Děti s Arianou jsou na vycházce v lesíku, a jak už jsem jednou poznamenala, po rozdělení dalších služeb na třech dalších družicích – tedy na jejich dispečerských stanovištích, pochopitelně, většině osazenstva na základně příliš společného volného času nezbývá…
„Nezlobíš se, že jsem tě vytáhla ven? Potřebuji se zase pořádně nabít,“ omlouvá se Xiaolan vystavujíc s rozkoší svou tělesnou schránku paprskům tropického slunce.
„To víš, že se nezlobím. Stejně jsem měla něco podobného v úmyslu. Nabíjení na sluníčku je vždycky příjemnější než někde v nějaké místnosti – byť i pěkně upravené.“
Posadila jsem se vedle kamarádky do horkého písku a spontánně jsem ji objala. Vzápětí se dostavil známý kalihapický efekt – výměna informací beze slov. Je samozřejmé, že jsme si toho s Xiaolan sdělily nepoměrně více – do deníčku zaznamenávám jen to nejdůležitější (X = Xiaolan, J = já).
X: „Naše rozvědka shromažďuje poznatky o praktikách uplatňovaných v Uzbekistánu vůči zajatcům…“
J: „???“
X: „Je to příšerné – vedle bití nastupují i takové metody, jako je dušení, pálení a vaření částí těla, elektrické šoky a další neslýchaná zvěrstva…“
Zachvěla jsem se hrůzou i odporem. Xiaolan samozřejmě přebírá všechna moje hnutí, moje nálady, pocity, myšlenkové proudy…
X: „… poznatků v tomto směru máme dost na to, abychom je zhodnotili a přednesli na půdě OSN. Už se nemohu dočkat, až budou Američané biti svým vlastním klackem.
Samozřejmě, že jde o všechny zajatce – nejen o naše děvčata. Konec konců – my jsme díky zákroku mimozemských přátel proti většině jejich ‚výslechových metod‘ imunní…“
J: „Cožpak o to, proti elektřině a teplu jsme imunní, dokonce můžeme vyzískat dodanou energii, ale s tím bitím je to horší, protože mechanickou energii přijímat neumíme – naopak: vyvolání ochranného pole je energeticky značně náročné…“
X: „Právě! Musíme předpokládat, že děvčata využijí elektrických šoků, vaření a pálení k získání energie potřebné k ochraně proti bití. Ono bude stačit, aby se jejich trýznitelé při tom párkrát sami zranili…“
J: „To je správná úvaha a předpokládám, že by Lucinka takovou taktiku třeba i zavedla a že by na ni upozornila i Nancy, kdyby na to sama nepřišla. Jenže – mně se bytostně příčí představa, že by naše děvčata měla být takovým ohavným krutostem vystavena, byť i by jim posloužily jako zdroj energie. Pochop, je to hrozně ponižující. A navíc – co když tím bitím začnou, jak se to obvykle dělá…“
X: „A to je právě důvod, proč jsem se sem teleportovala. Dvěma našim rozvědčíkům se podařilo proniknout na základnu v Chanabádu a mají za úkol korumpovat tamní uzbecké ‚katy‘ – Američané sami se těchto praktik straní, aby nemohli být obviněni z porušování lidských práv, takže…“
J: „Ale v tom internačním táboře…“
X: „To bylo něco jiného. Oni nás chtěli vyslechnout v naprosté tajnosti a pak zlikvidovat – nejen nás, ale i celou vojenskou jednotku, která nás tam hlídala, protože předpokládali, že o existenci našich kontaktů s mimozemšťany nikdo neví. Jenže teď už je to všechno podrobně známo světové veřejnosti – včetně Nancyiny výpovědi! Proto se rozhodli pro ‚standardní‘ postup: Špinavou práci nechají vykonat někoho jiného…“
J: „Jasné. A jak si vaše tajné služby to korumpování Uzbeků představují?“
Z bezeslovné konverzace nás náhle vyrušily děti vracející se z lesíka v čele s Arianou.
„Pojďte se s námi vykoupat!“
A tak dovádíme v průzračných vlnách jezera, aniž bych se dozvěděla, co mají čínští agenti na americké základně v Uzbekistánu za lubem. Všechno nám Xiaolan prozradila teprve na konferenci konané po slavnostní večeři. (Nutno podotknout, že co se výzdoby jídelny týče, Myra se opět vyznamenala.)
Konference je vedena pouze mezi SSE a CPLEN, přičemž zprávy jsou předávány nářečím Hillovy rodiny. Na naší straně je interpretátorkou Ariana.
Ta nejprve sděluje svému muži důvod konspirace a seznamuje ho s opatřeními, která zavedla Myra do doby, než bude zjištěn a zneškodněn kanál, kterým se americkým tajným službám dostávají naše důvěrné informace. Během překladu do esperanta je přenos zvuku vždy vypnut.
Pak se ujímá slova Xiaolan. Zopakovala pro všechny to, o čem jsme se spolu ‚bavily‘ u jezera kalihapickou cestou. Pak ovšem následuje to, od čeho nás svým příchodem vyrušily děti.
„Naše agenty jsem osobně instruovala o bioenergetické senzibilitě našich děvčat. Vědí tedy, že je nutno vyhýbat se ‚mechanickým metodám‘ nebo je zařazovat až tehdy, kdy dívky získají dostatek energie, aby se mohly bránit vytvořením silového pole. Vzhledem k tomu, že delikventi na sobě během výslechů obvykle žádný oděv nemají, je pole snadno vytvořitelné po několika elektrických šocích. Dovolila jsem našim lidem, aby na mně některé praktiky vyzkoušeli, abych se ujistila, že taková pomoc bude dostatečně účinná.“
„Ale ty jsi mluvila o nějaké korupci – to si mám vysvětlit jak?“ ptám se kamarádky.
Xiaolan pokývala hlavou. „Ano, hned se k tomu dostaneme. Američané využívají Uzbeků k vykonávání špinavé práce a za to jim pochopitelně musí zaplatit – tedy jak za ‚práci‘ tak i za mlčení, to dá rozum. Uvědomte si však, že Uzbekistán je proti Americe značně chudá země. Američané se tedy s těmi odměnami nepředávají. Stačí tedy tyto lidi zaplatit lépe – a budou ‚pracovat‘ podle našich instrukcí. Známe tajné průchody v horách, které nejsou ani na mapách. Na základnu pronikne přepadové komando a uzbečtí podplacení dozorci budou pracovat koordinovaně s ním. V momentě, kdy by k nějakému mučení mělo dojít, Uzbekové se vzbouří a pokusí se zajatce osvobodit. Nejen naše děvčata, ale vůbec všechny.“
Xiaolanin návrh je přijat jak Myrou, tak i Hillem. Erigyos je jím přímo nadšen a navrhuje, aby aspoň jedna z družic, které prováděly snímkování nevadského bunkru před vypuštěním Lucie III, byla převedena na takovou oběžnou dráhu, aby mohla plnit podobný úkol nad podzemím chanabádské základny. „Budeme tak mít přehled o tom, co s našimi děvčaty provádějí…“
„To je docela dobrý nápad,“ oceňuje Hill technika, „můžeš se toho ujmout…“
Po těch slovech Erigyos přímo ‚vystřelil‘ z hlavního sálu Informačního střediska aniž by vyčkal konce konference.
- × - × - × -
Z Nikolčina deníčku – 5. května
Služba na dispečerském stanovišti Lucie III patří k mým povinnostem, které přímo zbožňuji, protože se v té době vždy jako první dozvídám, co Černý Pták a jeho kumpáni chystají za lumpárny a jak reagují na to, když se to podaří mimozemským přátelům překazit. Dnes jsem si to ale opravdu ‚vychutnala‘ vrchovatě! Jenny mi předala službu právě ve chvíli, kdy mu na stole zazvonil telefon. Nastavila jsem zvukový kanál tak, aby byl slyšet i hlas z druhé strany, a zaposlouchala se do zajímavého rozhovoru.
„Plukovníku, můžete mi vysvětlit ten incident nad krymským přístavem ve Feodosii? Jak se tam dostalo vaše letadlo a proč…“
„Zadržte, pane generále. To letadlo z neznámých důvodů ztratilo spojení se zemí a…“
„Kam vlastně mělo letět? A s kým? Nebo s čím?“
„Na základnu v Chanabádu, pane generále. Měl tam být dopraven poručík Brandon a…“
„To letadlo tam nemělo co pohledávat, plukovníku! A jeho nouzové přistání… Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se ho zmocnili vojáci černomořské flotily? On vám nestačil ten incident v Číně před pár léty? A – mimochodem – co má vůbec ten váš Brandon v Chanabádu co pohledávat? Snad víte, že po tom jeho fiasku v Číně jste ho měl z operací mimo americký kontinent stáhnout!“
„Promiňte, pane generále, ale sám se o ten úkol přihlásil. Chce si napravit reputaci…“
„Plukovníku, mně už celé to vaše oddělení leze na mozek! Před týdnem jedno nouzové přistání na ostrově v Indickém oceánu, za tři dny na to opět – dokonce na plovácích ve výsostných vodách cizího státu, se kterým ani nemáme spojeneckou smlouvu. A vy sám poslední dobou vyvádíte samé nepředloženosti! To bylo to vaše extempore ve vyšetřovně vojenské nemocnice, kde jste neměl konec konců co pohledávat. Pak ty pikantní obrázky přímo z vaší kanceláře, které byly na Internetu zveřejněny včera. A uvědomte si, že zítra toho bude plný bulvár!“
„Promiňte, pane generále, ale já vůbec nechápu…“
„Já taky ne, plukovníku! Mně je srdečně jedno, jakým způsobem si krátíte dlouhou chvíli. Ale provozovat autoerotiku v pracovní době a navíc to dávat na odiv veřejnosti – to už je trochu silné kafe. Je sice pravda, že tak pěknou pornoherečku jsem ještě neviděl a předvádí se tam opravdu velice odvážně, jenže – jak dlouho si myslíte, že vás mohu krýt?“
„Ale, pane generále, snad si nemyslíte, že bych měl zájem na zveřejňování nějakých…“
„Plukovníku! Mně to nemusíte přece vykládat. Ale budu od vás chtít vysvětlení, jak se dostávají na veřejnost informace z utajovaného pracoviště? To vás nechává klidným? Zatím to jsou jen vaše prasárničky – ale dovedete si představit ten skandál, kdyby unikly nějaké opravdu utajované skutečnosti? To byste připravil o křeslo nejen sebe, ale i mne!!“
„To chápu, jenže…“
„Žádné ‚jenže‘ – dnes máme pátého… do… řekněme… osmého… chci mít od vás na stole podrobnou zprávu o činnosti poručíka Brandona za poslední tři měsíce a také objasnění toho, kudy z vašeho pracoviště unikají informace na veřejnost. Předpokládám, že jste stále ještě šéf departmentu CIA, tak se laskavě nechovejte jako majitel nějakého pornosalónu.“
„Ale… já pořád nevím, co se včera objevilo na Internetu. Už podruhé se o tom zmiňujete…“
„Krucifix, plukovníku! Tak se podívejte do pošty, posílám vám odkaz… … No? Co mi k tomu řeknete?“
„Promiňte, pane generále, ta žena ale není pornoherečka! To je Nancy Moarová, naše bývalá agentka. Tvrdila, že se jí podařilo uprchnout ze zajetí u vesmírných vetřelců – tak jsem ji nechal vyšetřit před komisí vojenské nemocnice…“
„…nebo jste zneužil situace, abyste se mohl sexuálně ukájet? Plukovníku, začínám mít pochybnosti o vaší profesionální způsobilosti! Zvlášť, když tady vidím, k čemu vám slouží tajná služební dokumentace! Už jednou jste dostal napomenutí za podobné orgie, které jste nedávno provozovali s Barnesem a Mayerem – to se taky nějakým záhadným způsobem dostalo na veřejnost! A vás to nechává klidným!“
„Nenechává, pane…“
„Tak už s tím konečně něco udělejte. Až se do toho vloží ministr, bude hůř!“
Generál práskl telefonem, ani se s plukovníkem nerozloučil. Ten jen sedí u monitoru počítače a tupě zírá na sebe sama, jak právě ejakuluje…
Autor: © Éósforos, 2006–2014
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah